Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Začátek schůze v 7 hod. 30 min. večer.

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Czech, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Bradáč, Taub.

207 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, Habrman, dr. Markovič, inž. Novák, Udržal; za ministerstvo obchodu min. rada dr. Brejcha a min. konc. dr. Fikr; za ministerstvo unifikací min. taj. dr. Rouček.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 292. schůzi posl. sněmovny.

Přejdeme ihned k pořadu schůze, jehož prvním odstavcem je:

Zpravodaji jsou za výbor živnostenský pan posl. Prášek a za výbor soc.-politický pan posl. Kamelský.

Dávám slovo prvnímu zpravodaji za výbor živnostenský panu posl. Práškovi.

Zpravodaj posl. Prášek: Slavná sněmovno! Živnostnictvo v celé Československé republice jistě uvítá s potěšením a s povděkem dnešní den, kterým začíná se definitivně projednávati a upravovati živnostenská otázka, resp. otázka živnostenského podnikání v celém našem státě. Projednávaný zákon má vlastně tvořiti základ, ze kterého má příští úprava živnostenského zákonodárství vycházeti, resp. unifikuje a ujednotňuje zákonodárství z historických zemí se zeměmi nově k nám připojenými, Slovenskem a Podkarpatskou Rusí, kde doposavad se řídí celé živnostenské podnikání podle zákonů z Maďarska převzatých.

Zdálo by se, že snad dosti dlouho trvala tato příprava, zdálo by se, že již dávno měl býti tento zákon předložen a že snad objevila se určitá váhavost, proč se s tímto zákonem dříve nevyšlo a proč se vláda nezabývala tak důležitým předmětem, jakým beze sporu je a bude v budoucnosti živnostenská politika v našem státě. Objevila se určitá váhavost, kterou bychom mohli nazvati nerozhodností, neboť nebylo dosti jasno, jakým směrem se dnes živnostenské podnikání v tomto státě ponese. Nebylo dosti jasno, zdali se máme rozhodnouti pro systém politiky naprosté svobody, či pro určité omezení, určitou vázanost živnostenského zákoníku. Nebyla to však neochota k živnostnictvu a průmyslu a neporozumění k otázce živnostenské, nýbrž prostě bylo potřebí určitého odstupu od válečného kvasu, bylo potřebí určitého uklidnění hospodářského, aby stát mohl se rozhodnouti pro určité jasné formy příštího živnostenského zákonodárství.

Je to konečně přirozeno, že i mnoho poměrů jiných, zejména poměry dělnické, mimo to mnohé smlouvy měly nesporný vliv na to, abychom měli jasno, jakým duchem náš živnostenský zákon se ponese. Bylo nejednou na to poukazováno, že náš stát příliš překotně a rychle vyrábí zákony výhradně sociálně-dělnické, zanedbává nebo úmyslně pomíjí živnostnictvo, a často bylo vytýkáno, jako by stát choval se macešsky k živnostenskému stavu. Naopak, domnívám se, že by každá ukvapenost a nepředloženost po této stránce se vymstila na živnostnictvu samém, jmenovitě uvážíme-li, jaké poměry zavládly mezi živnostnictvem a obchodnictvem na Slovensku a Podkarpatské Rusi, uvážíme-li, jaké živly doposud tam živnost provozovaly a ještě, řekněme, provozují, a uvážíme-li velmi těžké poměry v otázce dorostu živnostenského na Slovensku a Podkarpatské Rusi. Proto musila býti velmi vážná obava, aby po případě jakýkoliv zásah zákona nepromyšlený a nepřipravený nepoškodil a neporušil tyto myšlenky, které do budoucnosti jest nám sledovati.

Je pravda, že snad ten zákon, který dnes unifikujeme pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, je zákonem zastaralým, je pravda, že ten zákon u nás nevyhovuje, ale také musí býti uznáno, že třeba tento zákon u nás nevyhovuje, znamená na Slovensku a Podkarpatské Rusi pro poměry tam zavládnuvší v živnostech naprosté zlepšení a že zavedením tohoto zákona na Slovensku a Podkarpatské Rusi podstatně zlepšujeme nejen snad živnostenský stav, dávajíce mu právní organisace společenstevní, nýbrž, co bych velmi rád vyzvednul, hlavně zlepšujeme příští výchovu živnostenského dorostu na Slovensku a Podkarpatské Rusi, zavádějíce tímto zákonem povinnou návštěvu živnostenských škol pokračovacích. A i jinak sleduje tento živnostenský zákon, aby bylo dbáno individuelních vlastností v národohospodářském podnikání, ale i zvláštností krajinových. Tento živnostenský zákon ve skutečnosti měl býti pouhou unifikací, měl býti přenášením tohoto zákona na Slovensko a Podkarpatskou Rus, a přece jenom nemohli jsme se rozhodnouti a odhodlati se k naprosté unifikaci slepé, řekl bych suché unifikaci, která by jen slepě unifikovala zákon, který přece jen v mnoha případech bylo potřeba změniti anebo alespoň přizpůsobiti osobitým, zvláštním poměrům na Slovensku. Proto také živnostenský výbor, projednávaje tuto předlohu, musil si tato dvě hlediska ujasniti, že nereformujeme živnostenské zákonodárství, že nezlepšujeme - ačkoliv jsme si jich vědomi - jeho nedostatků, nýbrž že odstraňujeme a unifikujeme jen v těch případech, kde by skutečně to znamenalo vážné porušení dosavadních zvyklostí na Slovensku, dosavadních zařízení na Slovensku. Ovšem i přizpůsobovali a odstraňovali jsme věci, které se snad dotýkaly postavení stavu dělnického; i po této stránce bylo třeba, abychom si té věci všimli.

Tedy přepracování tohoto živnostenského zákona musilo se díti opatrně. Já do znávám i jako referent, že snad není tento zákon nějakým podstatným a zvláštním zlepšením dosavadního zákona, ale je to už aspoň směrnice, kde můžeme viděti, že stát nehodlal, aspoň v dohledné době, vrhnouti se na pole naprostého svobodného podnikání, ale že stát a státní zákonodárství hodlá i nadále držeti určité živnosti pod průkazem způsobilosti, že hodlá i nadále zase určitou vázanost přece jen zachovati v tomto hospodářství, a proto také zavádíme ty věci na Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Svoboda národa našeho a hlavně - což bych velmi rád podtrhnul - svoboda našich bratří na Slovensku a Podkarpatské Rusi ukázala se hlavně na tomto poli podnikání. Byl bych velmi šťastným, kdyby tento zákon, který znamená zlepšení a přetvoření dosavadního života živnostenského na Slovensku a Podkarpatské Rusi, byl také skutečně vyjádřením jejich osobitých schopností a vlastností, kdyby skutečně tento zákon byl podkladem jejich osobitého podnikání, k čemuž zákon velmi vydatně bude napomáhati již také zřizováním společenstev a na základě tohoto zákona zřízeným úvěrnictvím a přirozeně také školstvím.

Vím, že válka všude, nejen na Slovensku a Podkarpatské Rusi, ale i u nás zanechala typy různých druhů výroby, ať už v živnostech nebo průmyslu. Ovšem nejvíce dotýká se tato otázka v každém případě jmenovitě živností obchodních. Víme, že válka nadělala velkou, nepřehlednou řadu obchodníků legitimních, ale nemůžeme říci, že by byli tito obchodníci také ve skutečnosti reelní a solidní a slušní. Proto zase bude i tu potřebí, aby živnostenským zákonem byla dána možnost i živnostníkům brániti se proti takové soutěži. A zde musíme si položiti otázku, zdali vůbec stát má anebo nemá zasahovati do živnostenského podnikání, zdali má se nechati naprosto volný, řekl bych, svobodářský průchod živnostenskému podnikání anebo má-li stát zasahovati do tohoto podnikání. Mohli bychom uváděti příklady pro to i ono. Víme, že na příklad v Belgii se ta svoboda živnosti vykládá v tom směru, aby stát pokud možno nejméně zasahoval do živnostenského života, živnostenského podnikání, naproti tomu jinde zase dovoláváme se, aby stát opačně reguloval, vedl, spravoval a tím také ovšem nejen snad dozíral nad provozováním živností, nýbrž současně chránil konsumenta před eventuelním nesvědomitým, nesolidním obchodníkem nebo živnostníkem.

Tedy je potřeba, abychom na jedné straně nechali volné závodění a soutěžení producentů, ale abychom zase při tom zamezovali, aby i producent byl chráněn před nekalou soutěží, nesprávným provozováním živnosti, obcházením různých průkazů způsobilosti. Budeme tedy potřebovati vytvořiti pro toto ony předpoklady našeho života a proto také náš stát bude se a musí se přidržovati a už tímto zákonem to vyjádřil, určitého ochranného zákonodárství ve prospěch živnostenského podnikání.

Naše politika živnostenská v tomto státě bude míti znamení živnostenského zákonodárství ochranného a také jistě i podpůrného. Tedy živnostenskou akci podpůrnou chceme přenášeti na Slovensko a Podkarpatskou Rus, kde je více než potřebí, aby se podporovala výrobnost tamějších tříd, aby se získal větší odbyt usnadněním vývozu a podporováním úvěrnictví, neboť úvěrnictví na Slovensku a v Podkarpatské Rusi je vydáno dnes na pospas lichvě nebo bankovní spekulaci. Zde bude čekati činovníky a pracovníky veliká práce, aby dovedli využíti vymoženosti a výhody zákona, jmenovitě pokud sdružují jednotlivá odvětví ve společenstvech smíšených a tato zase sdružují jednotlivé svazy a jednoty, aby dovedli vybudovati náležitě školství odborné vedle úvěrnictví a také pokračovací školy živnostenské. Jsem hluboce přesvědčen, až nová generace vyšlá na základě těchto zákonů bude moci vstoupiti do života, že bude velmi platným a dobrým pomocníkem v našem národohospodářském podnikání.

Tento živnostenský zákon bude a musí sledovati také výchovu současných živnostníků; jest totiž pamatováno na to, aby zvláštními kursy mistrovskými mohlo býti pracováno ke vzdělání jednotlivých, skutečně schopných pracovníků na Slovensku a aby také usnadněno bylo tam využití přírodního bohatství, jako na příkl. na Podkarpatské Rusi bohatství lesů a dříví, aby také mohli zpracováním těchto výrobků nalézti nová odbytiště a povznésti svoji výkonnost. Pořádáním kursů pro mistry a dělníky budeme se snažiti život tamější zlepšiti a podporovati.

Nejpalčivější bude otázka učednictva. Toho jsme si velmi dobře vědomi a proto také snad jen bylo rozhodnuto, aby důkladně a široce, důkladněji než v dosavadních zákonech u nás platných se osnova zabývala organisací živnostenského školství a výchovy učňovské. Na tuto činnost náš zákon zvláště pamatoval a proto v jednotlivých paragrafech byl obšírnější, neboť jest potřeba, aby po této stránce nastala úplná jistota.

Tato nutná unifikace, která dnes je vážené sněmovně předkládána, bude sama o sobě znamenati ve skutečnosti rozvoj živnostenského podnikání a živnostenské politiky na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Byť bychom mluvili o tom, jako zákoně unifikačním, je to ve skutečnosti svým duchem a svými předpoklady zákon reformační, který bezpodmínečně reformuje dosavadní živnostenské podnikání, které, jak jsem řekl na počátku své řeči, spočívá na dosud platných zákonech maďarských.

Slavná sněmovno! Dovolil bych si povšechně vysvětliti, co vedlo výbor pro obchod, živnosti a průmysl, aby přidržel se formy jednak unifikační, ale aby přes to všechno aspoň z části v jednotlivých paragrafech bylo přihlíženo k nutným změnám. V důvodové zprávě jest uvedeno, které paragrafy měníme. Celé zařízení a struktura úřadů na Slovensku jest jiná než u nás, jsou totiž na Slovensku v život uvedeny župy a bylo potřeba, abychom již v tomto zákoně přihlíželi k tamějším poměrům. Ovšem musili jsme provésti i některé změny, týkající se více nebo méně poměrů místních. Musili jsme dáti ustanovení, aby povolení koncese výčepu lihovin nebylo svěřováno I. stolici, nýbrž stolici II. To se stalo hlavně z toho důvodu, aby bylo pokud možno omezeno udělování koncesí, kterých je na Slovensku více než mnoho, a aby tím čeleno bylo podpoře pijáctví, které nebylo žádným štěstím pro tamní lid a kraje. Proto zde zákon v této věci učinil určitou výjimku.

Výbor pro obchod, živnosti a průmysl předkládá tento zákon s dobrým svědomím. Je si dobře vědom jeho nedostatků, ale i jeho předností, které jsem si dovolil jednak naznačiti a které jednak osvětluje důvodová zpráva, předložená poslanecké sněmovně.

Pokud se týče přání v budoucnosti, jak bychom si představovali zákonodárství živnostenské, to je složeno v resoluci - a říkám o velmi rád, s hrdostí - na které se všecky strany, tedy i oposiční, bezpodmínečně usnesly a které, mohu říci, s velkým potěšením pracovaly velmi loyálně na tomto díle. I naše oposiční strany měly v tom směru porozumění pro věci tamějšího lidu a přicházely s četnými opravnými návrhy, které byly akceptovány a které jsou z větší části vloženy do zákona. To, co se příčilo unifikačnímu duchu zákona, je vloženo v resoluci, kterou výbor pro obchod, živnosti a průmysl předkládá se žádostí, aby byla přijata.

Žádám jako zpravodaj výboru pro obchod, živnosti a průmysl, aby slavná sněmovna tento velmi důležitý zákon pro Slovensko a Podkarpatskou Rus schválila, ježto bude znamenati značné zlepšení hospodářského života a výchovy našeho živnostnictva na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dávám nyní slovo zpravodaji za výbor soc.-politický, panu posl. Kamelskému.

Zpravodaj posl. Kamelský: Vážená sněmovno! Předloha tato, o které za živnostenský výbor právě podrobně referoval p. kol. Prášek je, jak také správně uvedl, významným dílem a přinese na jisto veliký prospěch nejenom slovenskému živnostnictvu a obchodnictvu, ale také dělnictvu na Slovensku a Podkarpatské Rusi a hlavně tamní mládeži. Ale nejenom to, provedení tohoto díla přinese prospěch celému státu našemu, všem vrstvám občanským a celému národnímu hospodářství a určitě živnostnictvu a obchodnictvu v zemích historických. V obou výborech probrána byla celá řada našich bolestí, našich potřeb a stížností, a mám za to, že projednání to je také velmi dobrou přípravou k tomu, až i my u nás budeme přikročovati k důkladné reformě živnostenského řádu.

Avšak nejenom s hlediska živnostenského, ale také jistě s hlediska sociálně-politického je toto dílo skutečně velmi významné. Jsem přesvědčen, že zákon tento přispěje k zajištění potřebných sociálních opatření na Slovensku a Podkarpatské Rusi a že ve svých účincích povede tamní lid k větší vzdělanosti, k důstojnosti a k vyšší životní úrovni a že z toho vzejde i spokojenost, bratrská příchylnost i láska k Československé republice.

Není ani jinak možno, než, že musí býti uznány velké zásluhy ministerstva obchodu, které, aby také tento zákon byl uskutečněn, vykonalo veliký kus práce podrobným šetřením, vyjednáváním a celou tou obsáhlou přípravou, které bylo třeba, aby tak podrobně a svědomitě mohlo býti jednáno. Tedy uznání to jistě nemůže mu býti odepřeno.

Mým úkolem je - a není třeba, abych se příliš o tom rozšiřoval - abych podal referát za sociálně-politický výbor, ve kterémž byla tato předloha podrobena velmi svědomité úvaze, velmi dlouhému vyjednávání mezi jednotlivými stranami a vrstvami.

Soc.-politický výbor vycházel při svém jednání z těchto zásadních hledisek. Je v zájmu nerušeného rozvoje celé republiky nezbytně třeba, aby v oboru tak důležitém a obsáhlém, jakými jsou zákonné předpisy živnostenské, odstraněny byly co nejrychleji rozdíly mezi Slovenskem a Podkarpatskou Rusí a zeměmi t. zv. historickými. Je toho třeba hlavně proto, aby všichni příslušníci státu měli rovná práva a mohli na jejich základě všude v republice zakládati svoji existenci a nerušeně pracovati. Z těch důvodů volalo živnostnictvo, obchodnictvo na Slovensku a stejně tak i velká většina dělnictva od počátku naší republiky po tom, aby provedena byla unifikace živnostenského řádu platného v historických zemích s dosud platným živnostenským uherským zákonem, podle něhož nutno se říditi na Slovensku.

Soc.-politický výbor byl si toho plně vědom, že živnostenský řád dosud platný v historických zemích, potřebuje také s hlediska sociálně-politického důkladných reforem, kterých však nelze pro obsáhlost a nutnost podrobných studií tak rychle, jak by bylo třeba, provésti. Vzal také na vědomí, že konají se již v příslušných zájmových organisacích za vedení ministerstva obchodu pilné porady o této látce, a proto upustil od navrhování podstatných změn, poněvadž by tak vzniklo opět různé, dvojí právo, což by neobyčejně vadilo pracím pro důkladnou reformu živnostenského řádu pro celou republiku. Přes to obsahuje však projednávaná předloha podstatné zlepšení proti dosavadním poměrům na Slovensku, hlavně ve směru sociální ochrany dělnictva, ochrany učňů a zabezpečení jistých práv těm, kdož se řemeslům a obchodu od mládí věnovali. Proto neučinil soc.-politický bor podstatných změn na úpravě, jak vyšla z výboru živnostenského, vyslovuje přesvědčení, že naléhavým potřebám v ohledu sociální ochrany bude v náležité míře vyhověno při brzké všeobecné reformě živnostenského zákona pro celou republiku. Zdůrazňuji také naději, že vláda v prováděcích nařízeních, jež k zákonu tomu vydá, upozorní příslušné úřady na nutnost shovívavého a taktního praktikování nových ustanovení, aby zvláště přičinliví a řádní Slováci necítili se býti zkráceni novým zákonem v dosavadní praksi. Zejména budiž toho dbáno při §u 14, pokud se týče obchodních živností, při §§ 15 až 21 o živnostech řemeslných a při §§ 22 až 39, pokud se týče živností koncesovaných.

Přes to, že tedy nejde o reformu živnostenského řádu v celé podstatě, nýbrž o nutnou unifikaci, po které Slováci všeobecně volají, a přes to, že soc.-politický výbor vyslovuje očekávání, že se vláda postará o to, aby přičinlivým a snaživým občanům ze Slovenska a Podkarpatské Rusi a hlavně také těm, kteří se vrátí z ciziny, zejména z Ameriky, nebyl nový zákon překážkou založení existence, nebylo prostě možno beze změn užíti zákona dříve rakouského. Především bylo nutno přizpůsobiti se určitým změnám, které povstaly všemi těmi zákony, které byly vydány v republice a které se dotkly některých ustanovení živnostenského řádu. Dále bylo nutno z dosavadního uherského živnostenského zákona převzíti taková ustanovení, která jsou na území Slovenska vžita a dobře se osvědčují nebo zaručují proti bývalému rakouskému živnostenskému řádu jisté rozumné výhody a větší míru sociální ochrany dělnictva a učňů, pokud tím ovšem není škodlivě dotčen hlavní účel této unifikace, to je zavedení nutného pro rozvoj a pokrok v řemesle živnostenského pořádku a právní jistoty a umožnění vybudování řádných živnostenských a dělnických organisací, jež by byli strážci odborového pokroku a hospodářského zabezpečení. Tak zejména stalo se v hlavě V., pokud se týče tržního obchodu, a to v §§ 90 až 99. V celku však proti dosavadnímu na Slovensku a Podkarpatské Rusi platnému živnostenskému zákonu sjednává se tímto zákonem mnohem větší míra ochrany dělníků, zejména mladistvých, zakazuje se velmi určitě práce dětí a omezuje se a upravuje práce žen.

Veliká cena této práce spočívá v tom, že dostává se zde řemeslnému dorostu náležité péče, ochrany, zdraví a mravnosti, a že zaměstnavatel, pokud se týče i příslušníci jeho jsou přidržováni k tomu, aby dětem, jež věnují se řemeslu a živnostem, věnovali náležitou péči a dostatečný ohled. Učeň přestane býti opuštěným tvorem, odkázaným na libovůli svého zaměstnavatele a případně dělníků v závodě zaměstnaných.

Zákon zavádí určité předpisy o tom, kdo může míti učně (§ 135), jaká smí býti učební doba (§ 126), ustanovuje přesně povinnosti učebného pána (§ 140) a vymezuje, kdy se smí poměr učební zrušiti (§ 142).

Tímto zákonem zavádí se také povinná návštěva pokračovací učňovské školy a činí se opatření, aby učňové na konci své učební doby mohli složiti zkoušku. Úspěšné složení této zkoušky bude podmínkou pro nastoupení živnosti. Ovšem na přechodnou dobu nebude se tato zkouška ještě vyžadovati. Je jisto, že v krátkém čase budou tato ustanovení působiti velmi příznivě na zdokonalení a rozvoj živností, a že těm, kteří se tomuto povolání věnují, zaručena bude i jako pomocníkům i jako mistrům slušná existence. K dosažení všeho toho je třeba jistého pořádku, je třeba ochrany, pro ty, kteří se věnují řemeslu, a je třeba organisace se smyslem pro prospěch obecný. Organisacemi takovými jsou živnostenská společenstva.

Bylo by velikým omylem, kdyby živnostenská společenstva prohlašována byla paušálně za něco nepokrokového a zpátečnického, naopak, tak jak se průběhem let vyvinula u nás, jsou to řádné odborové organisace, tak jak jich složitý hospodářský život vyžaduje. Všechno záleží na jich uspořádání v duchu, jenž v nich vládne. Při řádném pochopení mohou to býti instituce naprosto pokrokové! V této předloze, přes snahu zachovati v zásadě všechno to, co je platné u nás, přijata byla mnohá ustanovení moderní, ke kterým se v novější době dospělo. Ve společenstvech najdou však i dělníci své vydatné pomocníky pro své organisační, odborové snahy. Jednak jsou to hromady pomocnické (§ 202), jimiž může dělnictvo mnoho působiti na rozvoj a zdokonalení svého odboru i na úpravu poměru mezi zaměstnavateli a dělníky. Avšak i kdyby ani to nebylo uznáváno, má ve společenstvech dělnictvo přece jenom organisovaný celek živnostenský pro určitý odbor nebo v místě, s nímž organisace dělnická může v různých sporných otázkách vyjednávati a zjednati tak pro jednotlivé dělníky i učně žádoucí úpravu poměrů v dodržování zjednaných úmluv a předpisů.

Z těchto vážných důvodů, které by u každého jednotlivého paragrafu bylo možno zvláště doložiti, doporučuje i soc.-politický výbor tento návrh ku přijetí vážené sněmovně u vědomí, že čím dříve bude možno na Slovensku a Podkarpatské Rusi upraviti poměry podle něho, tím dříve dojde k hospodářskému a kulturnímu povznesení tamějšího obyvatelstva, které se hodlá řemeslu a živnostem věnovati. Toť bude počátek na cestě k nové době, kdy naši bratři slovenští a obyvatelstvo Podkarpatské Rusi nebude nuceno odcházeti za výdělkem ze svých domovů jednak vůbec do ciziny, jednak živiti se kočovným životem.

Naopak věříme pevně, že na podkladě tohoto živnostenského zákona rozkvetou nám řemesla a živnosti tak, že četní bratři slovenští se z ciziny vrátí, by ve vlasti nalezli v řemesle nebo živnosti svou existenci.

Soc.-politický výbor připojil se také v plném dosahu k resoluci, která byla přijata živnostenským výborem a já jako referent tohoto výboru doporučuji, byste resoluci tu přijali, poněvadž věřím, že tím vším vykonáme velký kus dobré práce. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Sděluji, že za ministerstvo obchodu k projednávání tohoto odstavce dostavili se ministerský rada dr. Brejcha a min. konc. dr. Fikr.

Ve shodě s usnesením předsednictva navrhuji, aby se sloučila rozprava o tomto odstavci pořadu s rozpravou o odstavci příštím, který organicky s ním souvisí a jímž jest:

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Návrh můj je přijat.

Přistoupíme tudíž k jednání o odst. 2 pořadu (osnova 4834).

Zpravodajem výboru ústavně-právního je pan posl. Ulrich. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Ulrich: Slavná sněmovno! Při judikování podle §u 26 zákona č. 244 ze dne 13. července 1922 vznikly jisté pochybnosti. Nebylo úplně jasno, zda výpočet některých zákonných ustanovení, zejména maďarských zákonů, které paragraf tento obsahuje, jest uveden taxativně nebo demonstrativně. Jiná obtíž pak spočívala také v tom, že v původním zákoně nebylo úplně jasno, do jaké míry zrušující disposicí dotýká se zákon tento zvykového práva, které na Slovensku v civilně-právních poměrech tvoří důležitou součástku práva vůbec. Na základě toho vláda předložila poslanecké sněmovně osnovu zákona, kterou měly býti nedostatky tuto se vyskytující odstraněny a která projednána byla naší sněmovnou již 27. března t. r. Senát zabývaje se vládní předlohou v posl. sněmovně usnesenou pozastavil se zejména nad tím, že není správno a účelno, aby při této novelisaci opakovalo se to, co bylo skutečně nedostatkem původní úpravy zákona, a to, aby paragraf tento obsahoval obsáhlou citaci jednotlivých ustanovení maďarských zákonů. Při posuzování této otázky vycházel totiž senát z názoru, že tato citace není účelnou ani tenkráte, je-li uvedena taxativně, ani tenkráte, je-li uvedena demonstrativně, a že postačí, aby tato citace uvedena byla nanejvýše v prováděcím nařízení. Na základě toho senát usnesl se na pozměňovacím návrhu, který všechnu citaci obsaženou v osnově usnesené posl. sněmovnou vypustil a řešil tuto otázku jedním paragrafem, krátkou, generelní klausulí, ve které zejména je také dotčena a ujasněna otázka zvykového práva. Vedle toho senát celkem správně upozornil na to, že také nadpis zákona není úplně správným, poněvadž uvádí, že usnesením poslanecké sněmovny pozměněn byl celý zákon číslo 244, naproti tomu však faktická změna týkala se toliko §u 26 tohoto zákona. Usnesl se proto senát také na změně nadpisu zákona a předkládá poslanecké sněmovně takové znění, ze kterého je úplně jasno, že novelisace týká se toliko §u 26 citovaného zákona. Kromě toho senát upozornil také celkem správně na to, že § 2 usnesené předlohy stanoví, že zákon tento má nabýti účinnosti dnem vyhlášení, což je se zřetelem na slovenské a podkarpatoruské poměry poněkud obtížné, poněvadž tamější občanstvo nemá vždy dosti možnosti, aby se rychle seznamovalo s usnesenými zákony. Usnesl se proto senát na novém znění §u 2, a to v takové formě, že účinnost zákona má nastati třicátým dnem po vyhlášení.

Ústavně-právní výbor posl. sněmovny zabývaje se těmito změnami, které provedl senát, uznal je za důvodné a za účelné a doporučuje poslanecké sněmovně předlohu tuto ke schválení v tom znění, jak byla pozměněna a usnesena senátem. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Sděluji, že k jednání o tomto odstavci pořadu dostavil se za ministerstvo unifikací min. tajemník dr. Rouček.

Zahajuji debatu. Zapsáni jsou na straně "proti" pp. posl. dr. Korláth, Bobok, Krejčí; na straně "pro" pp. posl. Kirpalová, Füssy, Mlčoch, Benda.

Než udělím slovo prvému řečníku zapsanému, navrhuji podle usnesení presidiálního, aby řečnická lhůta stanovena byla na 30 minut.

Je snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)

Není jí. Návrh můj je přijat.

Dávám slovo první řečníku, jímž je pan posl. dr. Korláth. (Hlasy: Není přítomen!)

Je pan posl. dr. Korláth přítomen? (Nebyl.)

Není přítomen. Ztrácí slovo.

Dalším řečníkem je pí. posl. Kirpal.

Posl. Kirpal (německy): Slavná sněmovno! Zákon, o kterém dnes jednáme, pochází již z let 1859, 1883 a 1897. I když dělníci svými silnými organisacemi se domohli různých příznivých změn živnostenského řádu, přece jen musíme konstatovati, že tento zákon přesto je ještě nesociální a nekulturní, ba že působí přímo neloyálně proti dělnictvu. Při projednávání tohoto zákona v obchodním a živnostenském výboru konstatovali a opakovali několikrát ministr obchodu inž. Novák i zpravodaj Prášek, že běží o unifikaci pro Podkarpatskou Rus a Slovensko. My tomu odporujeme. Není to unifikace, neboť jestliže se ne méně než 50 paragrafů zákona pozmění, jestliže se paragrafy vsunují, jestliže se nové paragrafy připojují, pak to není unifikace, nýbrž reforma zákona. Zpravodaj sám zde naznačil, že bylo provedeno několik změn ve prospěch učňů a pomocných dělníků atd., než přece jen nebyly přijaty všechny návrhy, které jsme ve výboru podali. (Posl. Merta: Ty zde budou pohřbeny!) Ano, už byly pohřbeny a proto jsme také upustili od toho, abychom zde ve sněmovně podávali další návrhy, z toho prostého důvodu, že víme již předem, že podáme-li zde nové nebo tytéž návrhy, budou rovněž pohřbeny v hromadném hrobě.

Velmi dobře chápu, že je nutno přihlížeti k zvláštním poměrům v Podkarpatské Rusi a na Slovensku, velmi dobře rozumíme, že pro tyto zvláštní poměry reforma v onom území znamená pokrok. Ale vždycky říkám, když už se něco dělá, nemá se to dělat přece špatně, nýbrž má se vytvořiti celé dílo; hned při této reformě byla by měla býti reformována také živnostenská novela. Že reforma živnostenské novely je nezbytná, plyne z toho, že v porevoluční době bylo vydáno velmi mnoho zákonů sociálně-politických, které jsou nyní v rozporu se živnostenskou novelou, takže dochází ovšem ke kolisi mezi těmito zákony a živnostenskou novelou. Jest známo, že justice se řídí téměř vždycky ustanoveními živnostenské novely, to znamená, že rozhoduje obyčejně v neprospěch dělnictva. Ministerstvo obchodu právě tak, jako příslušné úřady, dobře vědí, že reforma živnostenské novely je naprosto nezbytná. Důkazem toho jest, že ministerstvo již rozeslalo různým korporacím, jako na př. odborovým sdružením atd. dotazníky. O dotaznících všeobecně nechci mluviti, mezi mnohými napadá mi jen jedna otázka, a to první, pojednávající o šestém hlavním oddílu. Tato otázka zní: "Má býti zavedeno jednotné úřední potvrzování praktického zaměstnání živnostenského pomocného personálu a zároveň zrušeny pracovní knížky?" Uvážíme-li dobře tuto otázku, vidíme jasně záměr ministerstva obchodu a snad i státní živnostenské rady. Nevím, zda tato korporace měla zde vliv. Zadními dvířky mají býti opět zavedeny pracovní knížky. Jen mimochodem zdůrazňuji, že v Německu to chodí znamenitě bez pracovní knížky a že tam byla pracovní knížka odstraněna již před 60 lety. Avšak ani zde u nás nenastaly komplikace tím, že byla pracovní knížka odstraněna. Páni živnostníci však nemohou a nechtějí se pravděpodobně spokojiti s občanskou legitimací, jim nestačí, dovědí-li se z ní jméno, bydliště a rodiště dělníkovo, chtějí věděti mnohem více. Ústní zpráva jim nestačí. neboť obyčejně říkávají, že taková ústní zpráva neposkytuje záruky, že se jim dostává pravdivé informace. Prohlašuji zde s tohoto místa, že dělnictvo všude, české i slovenské. v čele však německé dělnictvo bude se velmi energicky brániti znovuzavedení pracovních knížek.