Začátek schůze v 11 hod. 55 min. dopol.
Přítomni:
Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: dr. Hruban, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Czech.
Zapisovatelé: J. Marek, dr. Spina.
213 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda Švehla; ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, Malypetr, inž. Novák, Srba, Stříbrný; za ministerstvo soc. péče ředitel Všeobecného pensijního ústavu univ. prof. dr. Schoenbaum, přednosta kanceláře pro přípravu zákona o sociálním pojištění prof. Lenz, odb. přednosta dr. Fleischmann, min. rada dr. Brablec, odb. rada dr. Stern; za ministerstvo obchodu min. taj. dr. Matějka; za ministerstvo spravedlnosti min. rada dr. Voska a vrch. soud. rada dr. Kozel.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška, dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 289. schůzi posl. sněmovny.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Hlinkovi pro úřední záležitosti, posl. Vrabcovi pro rodinné záležitosti.
Lékařské vysvědčení předložil posl. A. Chalupa s dodatečnou omluvou od 10. t. m.
Došly některé spisy, naléhavé interpelace atd. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Naléhavé interpelace:
posl. Schäfera, Hoffmanna, Deutschové, Beutla, Roschera a soudr. ministru školství a nár. osvěty o rozpuštění německých středních škol,
posl. dr. Spiny, dr. Schollicha, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a soudr. ministru školství a nár. osvěty ve stejné věci.
Dotazy:
posl. Koudelky, Rud. Chalupy a soudr. ministru financí, že se nevyplácejí peníze, zadržené při kolkování,
posl. Patzela:
předsedovi vlády, aby návrhy zákonů byly zasílány čelným svazům odborových organisací,
min. veř. prací o složení bytových komisí pro hornické obytné domy,
posl. dr. Lodgmana ministru školství a n. osv. o ustanovení Hanuše Grimma ve státních dílnách pro dřevařský a hračkářský průmysl v Hoře sv. Kateřiny,
posl. dr. Luschky ministru nár. obrany o události způsobené vojenským letcem o opavském sjezdu německých katolíků,
posl. inž. Junga min. škol. a n. osvěty a ministru zemědělství, že byla zamítnuta žádost zvěrolékaře Josefa Pollaka o nostrifikaci jeho zvěrolékařského diplomu,
posl. Patzela vládě o vydávání t. zv. "listů na odchodnou" místo pracovních knížek.
Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
4824. Interpelace:
I. posl. Najmana a druhů min. obchodu, průmyslu a živností, min. vnitra a min. zahraničí o podomním obchodování příslušníků království SHS., tak zv. Bosňáků,
II. posl. Toužila, Hakena a soudr. min. vnitra o konfiskaci brožury "Pryč s válkou" vydané v Praze r. 1924,
III. posl. dr. Lodgmana a druhů min. vnitra o předčasném provedení trestu vězení v policejním řízení,
IV. posl. Hellera, Kaisera, Schuberta a druhů min. sociální péče o nezaslouženém snížení hornických zaopatřovacích požitků v gelnickém údolí,
V. posl. Blatné, Deutschové, Kirpalové a druhů min. vnitra, že děčínská okresní politická správa porušila rovnoprávnost žen,
VI. posl. Kirpalové, Heegera a druhů min. národní obrany stran zaopatřovacích požitků bývalých ošetřovatelek,
VII. posl. Windirsche a druhů předsedovi vlády o libovolném postupu státního statistického úřadu při rozdělování výrobních oblastí,
VIII. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o neslýchané konfiskační praxi, která se poslední dobou provádí proti časopisu "Deutsche Tageszeitung" v Karlových Varech,
IX. posl. Simma, inž. Junga a druhů vládě o naléhavých opatřeních, jež by se měla provésti, aby se čelilo nouzi státních zaměstnanců a učitelů,
X. posl. Simma, Knirsche a druhů min. národní obrany o špatném nakládání s německými branci, kteří nastoupili k vojenským cvičením,
XI. posl. J. Fischera a druhů vládě o katastrofálních škodách, způsobených nepříznivým počasím v okresích karlovarského volebního kraje,
XII. posl. Windirsche a druhů min. zemědělství o postupu státní lesní správy v okrese vrchlabském,
XIII. posl. dr. Gátiho a soudr. vládě o smlouvě americké skupiny a smíšené akciové společnosti pro exploitaci státních lesů v Podkarpatské Rusi.
Předseda (zvoní): Přejdeme k pořadu, a to nejprve k prvními jeho odstavci, jímž je:
1. Zpráva výborů soc. politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 4186) o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (tisk 4795).
Včera jsme skončili rozpravu podrobnou, podané návrhy byly přečteny, dávám proto závěrečné slovo zpravodajovi výboru soc.-politického, panu posl. dr. Wintrovi.
Zpravodaj posl. dr. Winter: Slavný sněme! Bylo samozřejmo, že důležitější návrhy pozměňovací, které byly předkládány v jednání výborovém, budou předloženy také v plenu sněmovním, poněvadž pochopitelně každé straně záleží na tom, aby vytýčila při tak důležité věci, jakou je tento předmět denního pořádku, svoje zásadní stanoviska, i když tato stanoviska při jednání výborovém nedoznala souhlasu. Avšak skutečnost v tomto směru převýšila všecko očekávání; neboť nebyly podány i pro plenum sněmovní pouze pozměňovací návrhy týkající se základů osnovy zákonné, nýbrž byly opakovány snad všecky pozměňovací návrhy sebe malichernějšího rázu, které byly již projednány jak v užším výboru sociálně-politickém, tak i v jeho plenu i v plenu výboru rozpočtového, takže máme dnes co činiti asi s 500 pozměňovacími návrhy. Tato návrhová horlivost šla tak daleko, že byly opakovány i některé návrhy, které byly již ve výboru přijaty a které jsou již v tištěné zprávě slavnému sněmu ke schválení doporučeny. (Veselost.) Při posuzování pozměňovacích návrhů je, jak jsem se o tom již zmínil v jednání užšího výboru a také v úvodním slově k této debatě, určitá hranice. Nemůžeme připustiti, aby byla měněna kostra osnovy, není možno v poslední chvíli přijati návrhy, které by od základu měnily jednak výstavbu celé organisace pojišťovací, jednak finanční její podklad a všecko to, co s těmito dvěma nejdůležitějšími otázkami souvisí. O všech těchto otázkách základního rázu bylo nejenom podrobně jednáno ve výborech, nýbrž bylo obšírně také referováno jak v důvodové zprávě, která provázela vládní návrh, tak také v důvodové zprávě, která jest připojena ke zprávě soc.-politického a rozpočtového výboru v plenu sněmovny, takže bych považoval za plýtvání časem, kdybych měl opakovati to, co jsem ústně i písemně veřejnosti oznámil o těchto základních otázkách. Proto plním pouze povinnost velmi nepříjemnou, když musím doporučiti slavnému sněmu, aby všecky návrhy, které se dotýkají těchto základních bodů, zamítl.
Pojednávati o každém jednotlivém z nich považoval bych za daného stavu již za zbytečné. Pokud jde o stránku organisační a volebního řízení, která s ní souvisí, týkají se jí §§ 17, 23 až 27, 31, 32, 33, 36, 38, 39, 42, 44, 47, 53 a), 59, 62 až 64, 66, 69, 70, 73, 74, 76 až 79, 81, 82, 92, 208, 230, 231, 248, 251, 274 až 277, 279 a 287. Žádám, aby návrhy k těmto paragrafům podané byly zamítnuty.
K této kapitole bych si dovolil pouze reagovati na dotaz, který ke mně byl učiněn p. kol. Kaiserem. Pan kol. Kaiser se totiž tázal, zdali podle názoru referentova jsou i podle znění osnovy, jak jest předložena, přípustny expositury pro nemocenské pojišťovny, a vyslovoval obavy, že by bylo spojeno s technickými obtížemi a že by způsobilo nedostupnost nemocenské pojišťovny, kdyby pouze ve velkém obvodě okresní politické správy byl jeden ústav, k němuž by bylo nutno docházeti i z dalekých končin, po případě při obtížích komunikačních. Na tuto otázku odpovídám: Samozřejmě že budou takové expositury zřizovány. My jsme také o této věci ve výboru mluvili a bylo považováno jednomyslně za nezbytnost, aby tam, kde budou okresní pokladny zrušeny, byly zřízeny expositury, které budou udržovati lokální styk mezi pojišťovnou a stranami zúčastněnými, takže obtíže z koncentrace nemocenskému pojišťování nevzejdou.
S touto kapitolou organisační souvisí aspoň do jisté míry kapitola, týkající se soudnictví a řízení. Tato partie doznala oproti původnímu vládnímu návrhu při jednání výborovém podstatné změny. Vládní návrh vycházel s hlediska, že veškerá agenda pojišťovací, pokud to není agenda čistě volebního rázu, bude odňata politickým úřadům a že bude přenesena na zvláštní instituci pojišťovacího soudnictví. Tato myšlenka byla ve vládním návrhu důsledně provedena. Seznalo se však již v době jednání, že má provedení této myšlenky důležitou závadu, která vyvolávala vážné obavy. Slyšeli jsme totiž z kruhů blízkých Nejvyššímu správnímu soudu, že struktura, na níž byla osnova zbudována, nezabezpečuje, že by Nejvyšší správní soud nevyslovil svoji příslušnost pro přezkoumávání nálezů vrchního pojišťovacího soudu. Kdyby Nejvyšší správní soud k takovému nálezu se odhodlal a kdyby k tomu nálezu byl oprávněn a povinen podle znění osnovy, bylo by to ovšem naprosto zmařilo účel, který jsme ve vládním návrhu sledovali. Bylo by to ztížilo, prodloužilo a zdrželo řízení a bylo by také neobyčejně zatížilo Nejvyšší správní soud, který by k vlastní své agendě, totiž přezkoumávání rozhodnutí nejvyšších administrativních úřadů, jak je máme na mysli, nebyl se vůbec mohl dostati, kdyby počet jeho senátů nebyl silně rozmnožen a tím zase náklad na Nejvyšší správní soud zvýšen. Když jsme se chtěli těmto obavám, jichž důvodnost nebylo možno popříti, vyhnouti - ačkoliv se přiznávám, že jsem se s konstrukcí vládního návrhu loučil velmi nerad - nezbývalo nám, než se s ním přece rozloučiti a rozděliti pojišťovací agendu ve dvě velké skupiny: Ve skupinu, která bude přikázána pojišťovacím soudům, jak to osnova měla na mysli, a na skupinu menší, kterou nebylo možno vtěsnati do tohoto rámce podle projevených obav; tu jsme volky nevolky musili ponechati na dále rozhodování politických úřadů. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Návrhy, které ve výboru byly podány, směřují k tomu, aby restituován byl obsah vládní osnovy. Opakuje se tedy i v plenu to, na co páni kolegové z oposičního tábora několikráte při jednání výborovém upozorňovali, že oni jsou to, kteří zastávají se znění vládního návrhu, a že je to vládní většina, která opouští vládní návrh a hledá konstrukce jiné. Je to pravda, musím to veřejně doznati, ale přes to musím i tentokráte opustiti prapor vládního návrhu a potírati to, co jsem původně sám zastával, považuje to za nejlepší způsob řešení. A tak musím dnes navrhnouti, aby pozměňovací návrhy k §§ 11, 36, 37, 45, 54, 61, 88, 187, 199, 200, 203, 205, 209, 210, 211, 216, 217, 220, 222 až 224, 226 až 231, 237, 239 a 263 byly zamítnuty.
Třetí skupina návrhů, které se dotýkají toho, co nazývám kostrou osnovy, jsou návrhy, jež směřují jednak k rozšíření působnosti tohoto zákona zásahem na jiné obory pojišťovací, nebo na jiné kruhy osob, nebo, které směřují k tomu, aby působnost zákona, nebo kruhy osob, na něž se má vztahovati, byly naopak zúženy a návrhy, které směřují ke zvýšení neb snížení dávek, ke zvýšení nebo snížení pojistného, dále návrhy, které směřují ke zvýšení vlivu ministerstva financí a jiných oborů veřejné správy na provádění pojištění a návrhy, které směřují naopak ke zmenšení vlivu těchto jiných oborů veřejné správy.
O těchto návrzích jsem prohlásil také již v úvodních slovech a také pan referent rozpočtového výboru o tom mluvil, že není možno na ně přistoupiti, protože celá osnova je založena na principu ekvivalence - za určité pojistné poskytovati určité dávky. Nemáme-li možnosti - a této možnosti nemáme - abychom zvýšili pojistné - řekl jsem již předevčírem, že vláda nemohla převzíti odpovědnost za zvýšení pojistného - nezbývá než, abychom se s dávkami spokojili tak, jak v osnově byly uvedeny, až na jeden bod, kterého se dotknu později.
Musím proto navrhnouti, aby pozměňovací návrhy, které k této skupině byly podány, a to návrhy pokud jde o rozsah pojistných oborů a okruh pojištěných osob k §§ 1, 2, 3, 4, 5, 6, 95, 96, 105 a 131 a), byly zamítnuty. Dále navrhuji, aby byly zamítnuty návrhy, které se týkají přímo dávek a pojistného, jakož i záruk, které osnova za pojistné poskytuje, pokud o těchto pozměňovacích návrzích nezmíním se ještě podrobněji, totiž k §§ 12, 95, 96, 97, 100, 103 a), 104 až 107, 108 a), 109 až 115, 117 až 126, 129 a), 131 a), 134, 139, 158 až 160, 162, 179, 191, 240 až 242 a), 243, 244, 257, 286 a), potom 167 až 172, a konečně návrhy týkající se spolupůsobení jiných oborů veřejné správy, ať už ve směru rozšíření nebo zúžení k §§ 57, 64, 69, 78, 80, 89, 90, 91, 92, 123, 149, 150, 180 až 184, 254, 257 a 258. K některým jiným návrhům chtěl bych stručně promluviti.
Pan posl. dr. Keibl navrhuje, aby sněmovna přešla přes projednávání tohoto zákona k dennímu pořádku, aby byl vypracován nový návrh zákona v tom směru, aby každý národní kmen spravoval zaopatřovací zřízení pro své příslušníky autonomně. Také tento návrh týká se vlastně organisace a zmiňuji se o něm zvláště jen proto, že jej není možno k žádnému paragrafu připojiti.
K §u 7 bylo navrženo t. zv. pojištění ipso jure. I to vlastně se týká dávkové části, neboť, ačkoliv dávky by zvýšeny nebyly, přece jen by mohlo tím býti způsobeno větší zatížení, poněvadž pojištění ipso jure by mohlo způsobiti, že na dávky by činili nárok lidé, kteří, poněvadž nebyli přihlášeni a poněvadž se o nich nevědělo, neplatili pojistného, čímž by vznikla škoda pojišťovacímu ústavu a nepřímo finanční závada.
U §u 9 je podán návrh, aby byla obnovena ustanovení původní osnovy, totiž právo zaměstnavatelovo, aby jmenoval místo sebe zástupce, který by oproti pojišťovně převzal formální závazky za plnění oznámení a formalit, které jsou tímto zákonem předepsány. Toto právo je pouze formálního rázu. Změna, kterou provedl výbor sociálně-pojišťovací, je úplně bezvýznamná. Já sice sám považuji původní znění vládní osnovy za správnější, ale výbor rozhodl tak, jak je předložena zpráva sněmovně, a není důvodu, abychom proto zahajovali znovu zápas a něco měnili na ustanovení osnovy.
Pozměňovací návrh k §u 10 týkající se mzdy by způsoboval takové administrativní obtíže, kdybychom škrtli slova "pokud není příjem nahodilý", že není účelno, abychom do zákona pojali ustanovení, o němž víme, že by nebylo a nemohlo býti dodržováno.
U §u 12 bylo navrženo, aby oněch 10 tříd, které jsou platny pro pojištění nemocenské, bylo také zavedeno pro pojištění invalidní a starobní, aby nebyly stahovány ve čtyři třídy. Kdybychom tomuto návrhu vyhověli, způsobili bychom rovněž veliké zatížení administrativní a značné zvýšení nákladu u Ústřední sociální pojišťovny. Pro pojištěnce samotné přijetí tohoto návrhu by bylo úplně bezvýznamné, poněvadž z části by byly výkyvy ve prospěch pojištěnců a z druhé části stejné výkyvy v neprospěch pojištěnců, kdežto osnova zachovává průměr, který přichází stejně ve prospěch i neprospěch pojištěnců.
U §u 13 už se zase jeví ona dvě příkrá proti sobě stojící stanoviska, mezi nimiž osnova tvoří střed. Jsou podány návrhy, z nichž jeden směřuje ke zostření, druhý ke zmírnění osnovy. Považuji ustanovení osnovy, jak bylo schváleno výborem, v odst. 2. §u 13 za správné, poněvadž způsobuje, že nastane dříve přesný právní stav, než tomu bylo podle původního návrhu osnovy. Totéž se týká § 14, jenž jedná o době, po kterou má zaměstnavatel povinnost uschovávati mzdové záznamy.
U §u 16 je navrženo škrtnutí odst. 2. Je to návrh podaný panem kol. Kučerou; ale právě proto je mi těžko srozumitelný, poněvadž jest jen ve prospěch zaměstnavatelů, aniž by pojištěnci z přijetí tohoto návrhu něco měli. (Veselost.)
K §u 16 podal návrh pan kol. dr. Keibl, aby bylo možno přihlášky a odhlášky posílati také poštou. To, myslím, není třeba v zákoně zvláště uváděti, poněvadž to zákon nezakazuje a je tedy možno vyhověti.
§ 20 směřuje k tomu, aby pojišťovna nebyla poškozena fingovaným pojištěním a proto není odůvodněn návrh pana kol. Kučery, aby v odst. 1. byla škrtnuta druhá věta.
U §u 21, který ukládá zaměstnavateli povinnost, aby předkládal mzdové výkazy, navrhuje kol. Vávra, aby bylo toto ustanovení škrtnuto. Ale právě na těchto mzdových výkazech je založen celý volební systém naší osnovy, takže nemůžeme od ustanovení toho upustiti.
Bylo podáno také několik návrhů, které se týkají funkčního období volených funkcionářů pojišťovacích ústavů, které je v osnově navrženo na 4 léta. Tato funkční doba je zavedena všude v našem popřevratovém pojišťovacím zákonodárství, a není důvodu, abychom se od ní odchylovali.
Při ustanoveních o volbách bylo navrženo, aby rozhodným dnem nebyl prvý den v měsíci předcházející vypsání voleb, nýbrž teprve den vypsání voleb. Kdybychom tento návrh přijali, pak by to znamenalo, že bychom otevřeli dvéře všem volebním podvodům, poněvadž kdo by chtěl působiti na volby v pojišťovně, přihlásil by prostě ke dni voleb celou řadu nových pojištěnců, kteří by potom vykonali na volby vliv a odešli by ihned z pojišťovny, jakmile by jako mouřenínové tuto povinnost vykonali.
Při náležitostech volebního práva jednalo se především o otázku věku, jak při aktivním tak při pasivním volebním právu. Osnova hleděla se přiblížiti co možná nejvíce obecnímu řádu volebnímu, který se v podstatě osvědčil, takže soudím, že ustanovení osnovy jsou úplně správná.
Pokud šlo o návrh, aby nebylo vyžadováno při pasivním volebním právu státní občanství republiky, vycházeli jsme z hlediska, že je potřebí, aby toto ustanovení v zákoně bylo, nejen proto, že na výkon velmi důležitých práv, která jsou se členstvím v orgánech pojišťovacích ústavů spojena, mají působiti státní občané, kteří na existenci normálních poměrů ve státě mají největší zájem, nýbrž také proto, abychom pomocí recipročních smluv mohli vynutiti v cizích státech také pro svoje státní příslušníky obdobná práva, jakých cizinci budou vyžadovati v našich pojišťovacích ústavech. Pro to poskytuje zákon v §u 259 možnost a není třeba, abychom už teď dvéře otvírali do kořán, když nevíme, jak s našimi vlastními příslušníky bude v cizině nakládáno.
U §u 49 navrhuje pan kol. Kučera, aby místo slov: "Místní výbor . . . . zjistí počet odevzdaných hlasův" bylo řečeno: "Místní výbor . . . . zjistí počet odevzdaných voličských legitimací a hlasovacích lístků." Tak to bylo také míněno. Tento text navržený p. kol. Kučerou je opravdu jasnější než usnesení výboru a proto doporučuji, aby tento návrh p. kol. Kučery byl schválen.
U §u 53 bylo navrženo, aby komise vyhlašovala výsledek voleb stejně jako vypsání voleb. Tento návrh považuji za zbytečný, protože je sice zapotřebí, aby vypsání voleb bylo takového rázu, aby každý pokud možná se mohl o volbách dověděti, ale jakmile se o nich dověděl, jakmile sám volil, tedy se bude interesovati o to, jak volby dopadly, i stačí ustanovení osnovy a není proto třeba větší publicity při vyhlašování výsledku voleb.
U §u 61 bylo navrženo, aby nebyl zbavován politickým úřadem funkce člen představenstva, který přestal býti příslušníkem své skupiny, nýbrž aby nastávala ztráta této funkce automaticky. To dobře nejde, protože by bylo úplně nahodilé zjišťování, od kdy tato ztráta nastala. Je potřebí, aby nějaký orgán vyslovil tuto ztrátu. Když jsme, změnivše vládní návrh, právo zásahu do volebního řízení přiznali politickým úřadům, nezbývá než abychom i toto právo politickým úřadům nadále ponechali.
U §u 66 bylo navrženo, aby bylo možno prováděti volbu představenstva ihned, když nebylo uděleno valnou hromadou absolutorium a aby nebylo třeba k tomu nové valné hromady. To považuji za neúčelné, protože by mohlo vésti k překvapením na valné hromadě, která nikomu z nás nejsou žádoucí.
U §u 81 navrhl p. posl. Taub, aby v poslední větě odst. 1. místo slova "pojištěnci" bylo použito slova "zaměstnanci". Obdobný návrh učinil ve výboru p. kol. Taub u §u 79, odst. 4. Tento návrh byl výborem schválen; nynější návrh je důsledkem jeho. Je pouze přehlédnutím, že se tak nestalo ve výboru; to bývá způsobeno tím, že v poslední chvíli na zákonu se provede nějaká změna, aniž se může v tom okamžiku vystihnouti, jaké důsledky bude míti pro jiná ustanovení zákona. Souhlasím tedy s tímto návrhem p. kol. Tauba a doporučuji, aby byl schválen.
Rovněž doporučuji ke schválení jeho návrh, aby téhož slova "zaměstnanci" bylo použito v §u 82, odst. 3., kde rovněž byl ponechán nynější výraz důsledkem nedomyšlené změny provedené na zákoně.
Velmi obsáhlé debaty způsobil § 93 osnovy, který jedná o svazech nemocenských pokladen. Svazy nemocenských pokladen byly v původní vládní osnově prohlášeny za fakultativní oproti dnešnímu stavu, kdy jsou obligatorní. Ve výboru poslední chvíle byl schválen návrh na přeměnu vládní osnovy a na zachování nynějšího právního stavu, takže svazy byly prohlášeny §em 93 za obligatorní. Při tom sociálně-politický výbor usnesl se na způsobu, jak ta která nemocenská pokladna má rozhodnouti o přístupu k tomu nebo onomu svazu. Toto usnesení výboru soc.-politického nebylo schváleno výborem rozpočtovým, jenž ustanovení to škrtl, a nastala v zákonné osnově opravdu jistá mezera, kterou má vyplniti návrh, pp. posl. Čuříka, Dubického, Laube, dr. Matouška a soudr., který je podán jako doplněk odst. 1. §u 93 tohoto znění:
"O tom, u kterého svazu má býti nemocenská pojišťovna členem, rozhodne společná schůze představenstva a dozorčího výboru dvoutřetinovou většinou přítomných. Nebude-li této většiny docíleno, rozhodne Ústřední sociální pojišťovna."
Tím je řešen, ať už způsobem tomu nebo onomu příjemným či nepříjemným, spor, který v této otázce dlouho zuřil - smím-li o těchto sporech takového zlého výrazu užíti. Doporučuji, aby tento návrh byl schválen. (Výkřiky něm. soc. dem. poslanců.)
U §u 95, který se týká dávek, bylo navrženo, aby v určitých případech, když totiž nemoc trvá déle než 14 dnů, karenční lhůta absolutní, která je uvedena v oddíle I, čís. 2, byla zkrácena ze 3 dnů na 2 dny. Je to pozměňovací návrh posl. Johanise, Laubeho, Čuříka, Dubického, dr. Matouška a druhů, který zní: "Trvá-li neschopnost k práci déle než 14 dní, přísluší pojištěnci nemocenské již od třetího dne této neschopnosti." Tato změna se sice týká dávkové části, ale jak jsme již o tom při jednání výborovém obšírně mluvili, zkrácení karenční doby v těchto případech nezatíží nemocenské pojišťovny tak, aby nemohly vystačiti s nynějším pojistným. Doporučuji proto tento návrh ke schválení.
U §u 102 bylo řečeno, že nemocenská pojišťovna je povinna vydati pravidla kontrolní, kdežto osnova mluví o právu. Mám za to, že stanovisko osnovy je naprosto správné. Je nutno stanoviti totiž práva nemocenské pojišťovny oproti pojištěncům, a k tomu je zapotřebí právě výrazu, jehož používá osnova.
U §u 104 bylo navrženo, aby stanovení pojistného nižšího, odpovídajícího hodnotě poskytovaných dávek, bylo prováděno podle směrnic, jež vydá Ústřední sociální pojišťovna za spoluúčasti svazů nemocenských pojišťoven. Obdobný návrh se opakuje ještě asi na dvou nebo na třech místech jiných. Nemohu tento návrh schváliti ve formě zákonného doplňku, protože jednak svazy nemocenských pojišťoven jsou podle konstrukce osnovy orgány Ústřední sociální pojišťovny a tato je kdykoliv oprávněna dovolávati se jejich spoluúčasti a pomoci, jednak nemůžeme do zákona pojmouti žádnou sankci. Co by se stalo, kdyby Ústřední pojišťovna tohoto ustanovení nedbala a kdyby vydala směrnice, aniž spolupůsobily svazy nemocenských pojišťoven?
U §§ 105 a 141, které jednají o léčebné péči, byly podány návrhy, týkající se organisované volné volby lékařů. Tohoto požadavku se týká také resoluční návrh, jenž byl s několika stran podán. Nemluvil jsem o této otázce podrobněji při zahájení rozpravy, poněvadž bylo tak obšírně o ní jednáno nejen ve výboru, nýbrž i ve veřejnosti a bylo tak obšírně o ní referováno v obou důvodových zprávách, že jsem to považoval za zbytečné. Ale když otázka tato přišla znovu na přetřes, a to i ve veřejnosti způsobem pro zákonodárný sbor ne právě nejlichotivějším, považuji za svou povinnost znovu opakovati, co o této věci v celé řadě dřívějších porad již bylo řečeno.
Každému rozumnému člověku musí jíti o to, aby poměr mezi nemocenskými pojišťovnami a mezi lékaři a jejich organisacemi byl co možná nejpřátelštější; lituje-li kdo zkalení tohoto poměru, jsem to jistě i já. Že by byl tento poměr býval zkalen pouze vinou jedné strany, nelze říci. Jsem tak objektivní, že doznám, že byl kalen nejen některými příslušníky lékařského stavu, nýbrž i některými nemocenskými pojišťovnami nebo jejími funkcionáři. Ale v poslední době došlo vědomím, že tyto dvě velké složky sociální musí spolupůsobiti, má-li se pojištění prováděti způsobem takovým, aby byl ve prospěch celého národního celku, k vytvoření takového ovzduší, že není zapotřebí nad nynějším stavem zoufati nebo viděti v něm nebezpečí pro budoucnost. Naopak, zůstane-li tento stav zachován, nebude-li kalen požadavky tentokráte se strany lékařů, kterých za daného pojistného nemocenské pojišťovny absolutně nemohou splniti, i kdyby k tomu měly nejlepší vůli, jsem přesvědčen, že ovzduší bude čím dále tím čistší a příznivější rozumné dohodě a že této dohody bude dosahováno v daleko větším rozsahu a v mnohem důležitějších věcech, nežli se stalo až dosud. Neboť jak nemocenské pokladny, tak lékařské organisace a každého jednotlivého lékaře čekají tímto zákonem nové úkoly, které nejen že využitkují celou pracovní sílu lékařovu, nýbrž budou moci v něm vyvolati vědomí, že pracuje na velikém sociálním díle.
U §u 142 byl podán návrh, aby ujednání s lékařskými organisacemi mohly vedle Ústřední sociální pojišťovny také sjednávati svazy nemocenských pojišťoven. To jest důsledek změny §u 93. Když jsme z §u 93 učinili ustanovení obligatorní a když jsme ve shodě s dnešním zákonem a dnešní praksí dali těmto obligatorním svazům právo, aby sjednávaly smlouvy s lékaři a jejich organisacemi, jest návrh opravdu důsledkem tohoto již schváleného ustanovení. Doporučuji proto, aby byl tento návrh přijat.
U §u 167 bylo navrženo, aby nemusela býti slyšena okresní politická správa, když půjde o eventuelní zavedení přirážky k pojistnému. Okresní politická správa má v rámci svého úřadu okresního lékaře, který přece jest orgánem povolaným k tomu, aby vyslovil se o zařízení toho kterého závodu, odpovídá-li potřebám zdravotnictví, jsou-li splněny předpisy ochranné. Proto jest zapotřebí, aby také okresní politická správa byla slyšena.
Páni kolegové ze strany živnostenské navrhují u §u 168 a u některých dalších, aby byly škrtnuty záruky, kterých vyžaduje zákon pro placení pojistného. Přiznám se, že mně není tento požadavek dosti srozumitelný, neboť jde v osnově o to, aby každý, komu zákon povinnost placení pojistného ukládá, tuto povinnost také plnil. Bude-li každý plniti svoji povinnost, bude-li pořádným, bude povinnost ukládána každému jednotlivci poměrně menší, než když bude celá řada nepořádných lidí, kteří svým povinnostem nedostojí a když ostatní budou museti uhražovati schodky, které nepořádností některých příslušníků vznikly. Kdybychom nedbali toho, aby pojistné bylo správně odváděno všemi příslušníky, podporovali bychom špinavou soutěž těch, kteří nemajíce svědomí, připravují pojišťovnu o její pohledávky a mohou proto snadněji se svými výrobky přicházeti na trh, nežli zaměstnavatelé řádní, kterých na štěstí jest obrovská většina a kteří své povinnosti oproti ústavu správně plní. Proto nemohu doporučiti tyto návrhy ke schválení.
Naproti tomu souhlasím s návrhem p. posl. Tauba k §u 218, který jedná o tom, kdo nemůže býti přísedícím pojišťovacího soudu. Navrhuje, aby vedle osob, které nemohou býti přísedícími tohoto soudu, byli také uvedeni přísedící rozhodčího soudu. Navrhovatel vychází pravděpodobně ze správného hlediska, že pojišťovací soud je odvolací instancí oproti soudům rozhodčím a že není přípustno, aby v odvolací instanci zasedal někdo, kdo zasedal již v instanci první. Aby věc nebyla komplikována vybíráním některých přísedících rozhodčího soudu, jest účelno, aby přísedící rozhodčího soudu byli vůbec vyloučeni z práva býti členy pojišťovacího soudu.
K §u 223, odst. 1, navrhuje p. kol. Taub ještě doplněk tohoto znění: "Rozsudku pro zmeškání nelze vynésti." Měli jsem za to, že myšlenka, která v tomto návrhu je obsažena, jest již obsažena ve druhé větě odst. 1, která zní: "Jednati a rozhodovati lze i za nepřítomnosti řádně obeslaných stran." Ale bylo mně řečeno, když jsem se ptal po důsledcích tohoto návrhu p. kol. Tauba, že opravdu pro vyjasnění této myšlenky bude účelno, bude-li tato věta ještě připojena. Proto doporučuji tento návrh ke schválení. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)
U §u 269 jde o otázku úředníků pokladen. V tom směru zejména p. kol. Klein vřele ujímal se požadavku úředníků nemocenských pojišťoven. Musil ovšem uznati, že znění osnovy tak, jak vyšlo z porad výboru, požadavku zaměstnanců nemocenských pojišťoven vyšlo vstříc dalekosáhlou měrou. Všechny požadavky tohoto sboru zaměstnaneckého však nebylo možno splniti, neboť je nutno, abychom se jednou dovedli vmysliti v to, že nemocenské pojištění nebude již rozkouskováno na jednotlivé ústavy více nebo méně velké, z nichž každý bude žíti svým úplně odděleným vlastním životem bez ohledu na to, co se děje ve vedlejších ústavech nebo jiných institucích sociálního pojištění, nýbrž že bude každý ústav součástkou velikého pojišťovacího celku. Zrovna tak člověk, který vstupuje do služeb státní správy, do služeb velikého celku, musí býti připraven na to, že dnes byl přijat do místa A, ale zítra může býti přeložen do místa B a pozítří do jiného místa. Jde pouze o ustanovení přechodného rázu, budeme-li rušiti řadu nemocenských pojišťoven, abychom provedli řádnou organisaci nemocenského pojištění. V době, kdy budeme vytvářeti nové pojišťovací instituce, které budou potřebovati zapracovaných sil z jiných pojišťovacích ústavů, musíme přiznati tomuto velikému pojišťovacímu celku, aby rovněž mohl úředníka učiniti pohyblivým a přenésti ho s místa, na kterém až dosud působil, jinam, kde by bylo jeho sil zapotřebí. Že při tom osobní zájmy tohoto úředníka musí býti chráněny, rozumí se samo sebou, ale to také osnova učinila.