Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Lékaři shromáždění na schůzi župy pardubicko-chrudimské 14. září v Pardubicích a žup sousedních protestují důrazně, že návrhy lékařských organisací v nemocenském pojištění nebyly sociálně-politickým výborem vůbec projednány a byly ignorovány. Majíce plné porozumění pro sociální a nemocenské pojištění širokých vrstev národa, znají ze všech stavů nejlépe poměry mezi lidem. Chtějí ošetřovati za poněkud přijatelnou odměnu malého člověka a jeho rodinu, ale odmítají zásadně ošetřovati za týchž podmínek příslušníky rodin sociálně silných jedinců. Požadavek pro hranici příjmovou chtějí v praxi do krajnosti uplatniti. Váží si pokladen zemědělských, soukromých úředníků a těch průmyslových pokladen dělnických, které léta se zdarem praktikují organisovanou volnou volbu lékaře. Neboť volná volba je spravedlivým požadavkem demokratickým, odpovídá nárokům členstva, lékařů a pokladen. Nemocenské pojištění neuspokojující lékaře ztrácí na významu a ohrožuje řádné ošetření nemocných.

Podobný protest byl také 7. září na manifestační schůzi jihočeského lékařstva v Písku, který také byl zaslán téměř všem pánům poslancům.

Zhoršení zákona je v tom, že, pokud jde o dávky pojištění nemocenského, tedy o povinné dávky, podle § 95, čís. 2, pojištěnec, jenž jest neschopen práce pro nemoc nepřivoděnou úmyslně, teprve po 4denní neschopnosti má nárok na podporu nemocenskou. Vedle toho podpora bude ještě nižší, ovšem zato také bude nižší příspěvek. Až vejde v praxi, bude to znamenati mezi dělnictvem velké pobouření a u sociálního pojištění, které mělo s radostí a láskou býti přijato, bude asi radost zastiňována a značně zmenšena touto velmi důležitou reformou, která je v neprospěch pracujících vrstev uzákoněna. Obraz části budoucího lidového pojišťování leží před námi. Pravím části, poněvadž předloha zákona o samostatně výdělečně činných a přestárlých dosud nám známa není. Ukládá břemena veliká, ale přináší též výhody. Ovšem výhody ne tak veliké, jak by si mnozí přáli. Kdyby měly býti poskytovány výhody podle přání z různých stran pronesených, musila by břemena z toho plynoucí býti veliká, na nynější dobu nesnesitelná. Vždyť přání jdou většinou nad možnost. Jako všecko pojišťování, tak i toto sociální má tu vlastnost, že přemnozí budou na ně přispívati, ale výhod dočkají se jen nemnozí.

V nemoci a úrazu výhoda a nehoda spadají v jedno a není tedy, proč toužiti. Jiná je u starobního a částečně invalidního pojištění. Tu dosazená výhoda je výhodu dvojnásobnou. Dlouhý věk a důchod. Poněvadž pak právě tu tak málo pojištěnců té výhody dojde, není toto pojištění výhodno pro všecky. Podle statistiky návrhu zákona o pojišťování ze dne 3. listopadu 1908, předložené v říšské radě vídeňské - já se nepřidržuji ve všem vždy našich výpočtů, ježto také ty staré výpočty nebyly tak špatné - z 1000 pojištěnců v samostatné živnosti stojí jich ve věku přes 65 let jen 11, nesamostatných pojištěnců jen 4 a ze všech budoucích pojištěnců, pospolu vzatých, jen 5 osob. A ve věku přes 50 let, kdy invalidita bude u dělníků nejčastější, stojí oněch nesamostatných pojištěnců z každého tisíce jen 134. To značí: Tisícem lidí bude se skládati jedenácti, po případě čtyřem osobám na rentu starobní a několika lidem ze 134 na rentu invalidní. Z každého tohoto tisíce více než 900 osob nedožije se ničeho.

Při pojištění se uložené obnosy vážou a vymykají z rukou těch, kdo je skládali. Jsou nenávratně odevzdány na oltář veřejnosti. Cifry, které jsem tuto uvedl, vybral jsem z předlohy o sociálním pojištění, předložené parlamentu vídeňskému.

Přes mnohé nedostatky a vady s radostí vítáme možné uskutečnění zákona o sociálním pojištění, neschvalujeme však té horečky pojišťovací, jaká mnohde je vyvolávána a ovládá mnohé, kteří by navržené pojištění rádi měli vydatnější. Bojíme se přílišného hospodářského zeslabení v přítomnosti pro budoucnost, zeslabení výrobnosti pro nevýrobnost. Leč na dojednaném zákoně trváme, brzké projednání předloh o přestárlých a samostatně výdělečně činných si přejeme co nejdříve, aby zákon o sociálním pojištění u nás neexistoval jen na papíře, nýbrž hlavně v praxi pro podporu širokých vrstev občanstva našeho státu. Čekáme na něj již 20 roků. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. Pik.

Posl. Pik: Vážená sněmovno! Zástupcové klubu československé strany soc.-demokratické vystříhali se v průběhu debaty všech politických motivů a polemik, aby veskrze věcným a vážným jednáním prokázali, že jde o věc mimořádně důležitou, že jde o předlohu, na níž záviseti bude osud půl páta milionu obyvatelstva naší republiky, že jde o pronikavý zásah do sociálně-politického zákonodárství, a konečně, že po 50letém úsilí dělnická třída československá dospěla k cíli: uskutečnění jednoho ze svých hlavních požadavků.

Přes toto naše nepolitické vystoupení ve sněmovně přece s některých stran byly v debatu vneseny politické polemiky, útoky a náměty. Pokládáme za povinnost, abychom zejména k oněm řečem, jež se dotýkaly naší strany a stran socialistických, učinili ne z důvodu potřeby politické polemiky, ale z důvodu vysvětlení nutné doplňky.

Ve včerejší velmi vlídné své řeči pro sociální pojištění p. dr. Kramář postavil otázku, kdo má zásluhy o sociální pojištění, a postavil odpověď, že zásluhy příslušely by v prvé řadě jeho vlastní straně. Doprovodil to těmito slovy: "Nemohu považovati sociální pojištění za požadavek socialistický, nýbrž spíše za požadavek náš." Aby tuto thesi opodstatnil, pravil p. dr. Kramář: "Naše, tedy strana národní demokracie, dříve mladočeská, byla pro sociální pojištění již tenkráte, když sociální demokracie se ještě nedostala k positivním požadavkům, když ještě byla revoluční stranou." K posledním slovům "když ještě byla revoluční stranou" chci poznamenati, že sociálně-demokratická strana československá, byť brala účast na positivní práci v tomto státě, byť měla svůj kladný poměr k Československé republice a byť se zúčastnila každé činnosti, která znamená pokrok, zůstala a zůstane stranou revolučních cílů. Nepokládáme revoluci za pojem, za nímž se kryje násilné vystupování nebo násilné snahy za změnu politických, sociálních anebo hospodářských řádů, odmítáme násilné krvavé methody a prostředky, poněvadž jsme si vědomi toho, že jako svět a tvorstvo vyvíjelo se od nízkých forem organickým způsobem a podle zákonů vývoje, tak i lidstvo a společnost lidská od svých původních nedostatečných forem, od zhoubné formy liberalistického hospodaření musí logicky tímtéž organickým vývojem bez násilných zásahů dospěti k lepší formě společnosti lidské, k lepší, dokonalejší formě výroby.

V tom je revoluční cíl sociální demokracie, že usiluje o tuto a takovou úpravu lidské společnosti, a proto nepřestala a nepřestane býti revoluční v cílech a nestala se protirevoluční, jak se snažil zde napověděti p. posl. Kreibich. Tím zodpovídám jednak poznámku p. posl. dr. Kramáře a odpovídám v této věci na výtky p. posl. Kreibicha. Revolučnost komunistické strany u nás v Československu dosud se vyvíjela a vybíjela pouze ve slovech. Revolučnost prázdnou, frázovitou demonstroval nám dnes p. posl. Kreibich; ve frázích, v neplodné činnosti nespatřujeme revoluční činnosti a na tyto cesty prázdných frází sociální demokracie nepůjde.

Pokud se týká otázky, kterou položil p. dr. Kramář, kdo má zásluhy o sociální pojištění a kdo dříve s tímto pojištěním začal, je nutno nejprve říci, že nejdříve mimo lidskou vůli rozhodovaly poměry; idea sociálního pojištění vyrostla v tom okamžiku, kdy kapitalistická společnost svými řády vyloučila dělníka z ochrany zákonodárné, vyloučila ho z práv, kterých dělník pro svůj vývoj a pro svůj život potřeboval. Vyssátý, ochuzený dělník musil dojíti k poznání, že bojem v této společnosti musí si vybojovati ochranu, do jejíhož rámce zejména patří požadavek sociálního pojišťování.

A pokud do poměrů zasahovali lidé a strany, můžeme říci, že prvním praporečníkem této myšlenky byla československá sociální demokracie. Budiž prominuto, když toto je řečeno a budiž toto konstatování přijato ne jako sobecké konstatování z nějaké stranické ješitnosti, nýbrž jako historické faktum, které stavím proti názoru p. dr. Kramáře. Na historických faktech chci ukázati, jak se vyvíjel boj a postup dělnické třídy sociální demokracie a ostatních socialistických stran v zápase za sociální pojištění.

Strana sociálně-demokratická byla již roku 1874 ustavena na svém prvém svatomarkétském sjezdu. Podle p. dr. Kramáře byla tedy již tehda revoluční a neměla dosti pochopení pro positivní práci. Ale již na tomto svatomarkétském sjezdu vedle konečného cíle, vedle požadavku kolektivistické společnosti a boje za politická práva, vysloven byl požadavek sociálního pojištění s celým komplexem sociálně-politického zákonodárství. Tedy můžeme říci, že již svatomarkétský sjezd v r. 1874 dal ideový základ pro boj za požadavek sociálního pojištění. Od té doby v celém hnutí československého dělnictva i v bývalém Rakousku bylo bojováno a pracováno pro tento požadavek. Poznamenávám, že na prvních květnových manifestacích roku 1890 dominoval požadavek starobního a invalidního pojištění. Na všech sjezdech politické strany i odborových organisací v té době i po ní vždy do popředí byl postaven požadavek starobního a invalidního pojištění. Jest nutno konstatovati, že strana mladočeská, nyní národně-demokratická, de facto ustavila se teprve v letech devadesátých po zániku strany staročeské, takže již dávno před vznikem mladočeské strany, a to od r. 1874 do let devadesátých, bylo hnutí a boj za starobní pojišťování rozplameněno v celém bývalém státě rakouském. Roku 1901 zahájila společná strana sociálně-demokratická ohromnou petiční akci v celém bývalém státě. Výsledkem bylo, že bylo odevzdáno přes 5000 peticí, z nichž 1917 mělo přes 700.000 podpisů dělnických, mimo to 1480 obcí, kde byli zastoupeni socialisté, usneslo se podati rovněž petice a podaly je; dále bylo odevzdáno 1201 peticí odborových organisací a spolků a mimo to přes 400 peticí nemocenských pokladen. Po této petiční akci 17. října r. 1901 podán byl stranou sociálně-demokratickou v bývalém Rakousku pilný návrh ve věci zavedení starobního a invalidního pojištění. Ulice demonstrovaly v celé bývalé říši a po tlaku lidových dělnických mas byla přijata 20. října 1901 pilnost tohoto sociálně-demokratického návrhu. A po této akci r. 1904 Körber přednáší v rakouském parlamentě program reformy pojišťovací. Roku 1905, když vzplanul v celé říši boj za všeobecné právo hlasovací, druhým požadavkem a také hlavním bodem této manifestace politické byl požadavek za starobní a invalidní pojištění. Dělnictvu bylo správně řečeno - a jsou ještě dnes komunisté, kteří tehdy tato slova pronášeli s tribun - dobude-li dělnictvo politických práv a všeobecného práva hlasovacího, že bude a musí následovati nezbytně starobní a invalidní pojištění. A po těchto bojích za volební právo a za starobní pojištění v poslanecké sněmovně rakouské 27. června 1907 sociální demokraté podávají v říšské radě návrh na starobní a invalidní pojišťování a zdůrazňují, že v něm byl požadavek pojišťování i pro živnostníky a malorolníky, jak to příloha 57. protokolu říšské rady rakouské, str. 115, prokazuje. Tedy nejenom že sociálně-demokratická strana vyzvedla boj za pojištění dělníků, ale v tomto roce pronesla požadavek pojištění i samostatných živnostníků a malorolníků. Na to 7. dubna 1908 ve výboru soc.-politickém rakouské sněmovny zesnulý poslanec Vilém Černý, starý zápasník za sociální pojišťování a sociálně-politické zákonodárství, podal návrh na uskutečnění starobního a invalidního pojišťování. Dne 3. července 1908 podán byl pilný návrh o starobním a invalidním pojišťování a bylo žádáno, aby o této věci byla zahájena ihned rozprava a rozhodováno. Ale poněvadž plutokratické Rakousko, panská sněmovna, šlechta, velkostatek, velkokapitál obávaly se starobního a invalidního pojišťování a snažily se vší mocí znemožniti tuto osnovu, stalo se, že byla sněmovna r. 1909 rozpuštěna a tím také předloha o pojišťování zmařena. V okamžicích, kdy se scházela po volbách r. 1911 sněmovna nová, byl podán nový návrh sociálně-demokratického svazu i návrh tehdejší strany národně-sociální na zavedení starobního a invalidního pojišťování.

Válka zmařila tento čin, válka pohřbila v Rakousku předlohu o starobním pojištění. Nová akce byla obnovena v těch okamžicích, kdy jsme si zařídili vlastní stát a kdy jsme si řekli: Co bylo započato v Rakousku, musí býti dokončeno ve vybojované, svobodné, demokratické Československé republice. A tu pozorujeme, že nejenom sociálně-demokratická strana, nejenom českoslovenští socialisté, ujímá se věci sociálního pojišťování, ale i koaliční vláda z důvodů politické nezbytnosti musila akceptovati jeden z nejdůležitějších požadavků dělnické třídy. Nemohla odmítnouti věc, o níž bylo zápaseno ve starém Rakousku, a musela nezbytně prohlásiti starobní a invalidní pojišťování za požadavek a část programu koaliční politiky a koaliční vlády. Taková je historie boje za starobní a invalidní pojišťování. Tato padesátiletá historie dokazuje, že nikoli strana mladočeská nebo národně demokratická, ale dělnictvo, sociální demokracie a ostatní socialistické strany to byly, které probily cestu tomuto zákonu, této osnově.

Pan dr. Kramář pravil, že francouzský republikanism se mu zošklivil právě pro nechutenství k sociální politice, že však pro pochopení sociálních reforem v naši republice zase se od monarchistického smýšlení utužil v republikanismu. Je-li republikanismus pana dr. Kramáře, jak to včera zvláště zdůraznil, posílen tou moudrou a rozšafnou sociálně-politickou prací v naší Československé republice, pak socialistické strany o utužení republikánského smýšlení p. dr. Kramáře mají velikou zásluhu, neboť celý komplex našeho sociálně-politického zákonodárství je v prvé řadě výsledkem úsilí dělnické třídy a výsledkem úsilí socialistických stran, sociální demokracie a české strany socialistické. Nebudiž zazlíváno, že to zde v zájmu historie muselo býti řečeno, že tento politický motiv nebo motiv polemický v závěru dnešního jednání musel býti do debaty vržen.

A nyní dovolí slavná sněmovna pouze málo slov p. posl. Kreibichovi. Německé strany velmi se zlobily na p. posl. Kreibicha, který je německým komunistou, že zde přednášel českou řeč. Pánové, nezlobte se na p. posl. Kreibicha, neboť řeč, kterou v českém textu přečetl, měl dnes přečísti p. posl. dr. Šmeral. Proto se stalo, že p. posl. Kreibich nemohl čísti řeč německy, poněvadž svoji českou řeč půjčil mu p. posl. Šmeral. Oba totiž, p. posl. dr. Šmeral a p. posl. Kreibich jsou v prekérní situaci. Posl. dr. Šmeral chtěl demonstrovati do Moskvy, že jest radikálem a revolucionářem, neboť vždycky umí mluviti krásné revoluční řeči, ale jeho činy v revolučních záchvatech obyčejně končívají v posteli. (Výborně!) Připravil si ostrou řeč plnou útoků a nadával proti socialistickým stranám. Leč pan dr. Šmeral je člověk dobrého srdce, slitoval se nad p. posl. Kreibichem, který je v téže, ale dnes byl v daleko horší situaci než pan dr. Šmeral. Pan posl. Kreibich byl totiž označen za oportunistu, za zrádce Moskvy a komunistické strany. Nejvyšší činitel v komunistické straně Zinověv dává ve svém orgánu "Pravda" příkaz komunistické straně československé, aby tohoto zrádce vykopla ze strany, poněvadž se vzepřel příkazu moskevské internacionály. A tu, když viděl bolestný obličej posl. Kreibicha, slitoval se posl. dr. Šmeral a půjčil mu tuto řeč svoji, aby posl. Kreibich mohl místo Šmerala odpověděti do Moskvy, že je radikálem. Proto dnes 56krát vyslovil proti socialistickým stranám slovo "zrádci", nejméně 80krát vynadal socialistickým stranám a nejméně 100krát pronesl výrok o spojenectví sociál-patriotů s buržoasií československou.

Ta řeč p. posl. Kreibicha má tedy v prvé řadě význam, aby byla prosebnou řečí do Moskvy, aby Zinověv nad Kreibichem se smiloval, aby Kreibich nebyl popraven, aby byl vzat na milost. A proto Kreibich musel podle Zinověva hodně vynadati sociálním demokratům a ostatním socialistickým stranám. To byl prvý účel řeči posl. Kreibicha.

A řekl jsem, že mluvil jako v halucinaci; 56krát vyslovil slovo "zrádce". Představuji si p. posl. Kreibicha v dnešní jeho noci, když si přečetl článek Zinověva. Nedivte se, že po celou noc při takové rozechvěnosti nervů jeho halucinace stoupala, že dnes viděl před sebou samé zrádce a musel stále a stále mluviti o zrádcích patriotických, poněvadž setrvačně halucinační dojmy a představy z jeho těžké noci přenesly se až do dnešní schůze poslanecké sněmovny.

Kdybych byl zlomyslný a kdyby naše ústava dovolovala, aby byly publikovány poslanecké řeči, tedy bych navrhoval, aby Kreibichova řeč, a to stať, kde snižoval požadavek sociálního pojištění, byla vylepena na všech rozích měst a vesnic, aby dělnictvo poznalo, že nejostřejší, nejhrubší, nejnepřátelštější řeč proti sociálnímu pojištění pronesl komunistický poslanec. (Výborně!)

Jeho řeč měla účel v prvé řadě snížiti vůbec snahy a sociálně-politickou činnost u nás v republice, poněvadž víme, že každý pokrok na poli sociální politiky znamená hřebík do demagogické činnosti a práce komunistů. Pan posl. Kreibich musel tuto osnovu pohaněti, aby ve stoupencích, kteří nečtou jiných listů, vzbudil mínění, že je to věc nejhorší a že sama nestojí za nic. Ale on chtěl svojí řečí zde paralysovati dobrý účinek této vymoženosti, účinek, který se projevuje v souhlasu a smýšlení dělnických mas československých. Dělnictvo tuto předlohu přivítalo ne sice jako vrchol svého snažení, jako cíl svého snažení, nýbrž jako značný pokrok ke své lepší budoucnosti. A poněvadž dělnictvo ví, že sociální demokracie a českoslovenští socialisté mají velice značný podíl na této konstruktivní práci, že sociální pojišťování je výsledek moudré, účelné politiky socialistických stran, poněvadž komunisté vědí, že v masách nastalo přesvědčení o účelnosti tohoto postupu socialistických stran, že se tu konkrétně řeší bolesti lidu, že se tu konkrétně řeší požadavky dělnictva, požadavky sociálního zákonodárství, proto musí komunistická strana z agitačních důvodů paralysovati tyto dobré účinky, poněvadž vůčihledě v dělnictvu ztrácí půdu. Včerejší nezdar komunistů pražských je nejlepším barometrem úpadku komunistické strany. A proto pan posl. Kreibich nemohl jinak, než snižovati vymoženost československé třídy dělnické, vymoženost československé strany sociálně-demokratické. Myslím, že účel řeči p. posl. Kreibicha byl marný. Panu posl. Kreibichovi nepodaří se, aby snížil tuto vymoženost, řeč p. posl. Kreibicha zůstane zde pouze jako modlitba, jako pokorná prosba do Moskvy, aby p. posl. Kreibich nebyl jako zrádce oběšen. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má pan posl. dr. Radda.

Posl. dr. Radda (německy): Pan poslanec Patzel tvrdil ve svých včerejších vývodech, že zástupci "národně-svobodomyslných měšťanů a sedláků" vedou v této sněmovně boj proti sociálnímu pojištění; že volají po národním souručenství a házejí klacky do cesty, kde pracující a nemajetní lidé stojí před splněním svých nadějí. Pan posl. Patzel vystříhal se však jmenovati v této souvislosti německou národní stranu; ale liberální tisk příznačně se zmínil výslovně o německé národní straně ve vývodech Patzelových a ve skutečnosti jest také německá národní strana politickou zástupkyní německého měšťanství a rolnictví, i když vždy odmítala označovati se jako "měšťácká" strana v tom smyslu, jaký tak zvané socialistické strany rozličného zabarvení s tímto pojmem obyčejně spojují, zvláště když má ve svých řadách i četné nesamostatné osoby. Kdyby tedy posl. Patzel skutečně ve svých vývodech mínil naši stranu, pak bych musil jeho vývody označiti za klamné.

Není pravda, že německá národní strana vede boj proti sociálnímu pojištění pracujících a nemajetných tříd, kdo čte vývody dr. Keibla nepředpojatě a nikoliv s úmyslem vykořistiti je stranicko-politicky, musí nabýti opačného mínění. My chceme spravedlivé sociální pojištění, popíráme však ovšem, že návrh českými stranami v kompromisech slátaný vyhovuje těmto požadavkům, a popíráme ještě více, že by německým nemajetným a pracujícím lidem přinesl splnění jejich nadějí, jak se posl. Patzel v růžové lehkověrnosti domnívá.

Těšilo by nás, kdybychom se v tom mýlili, zkušenosti však, které jsme zde v této zemi učinili, jak se užívá zákonů a jak se vykládají, učí nás opaku. Podle našeho přesvědčení bude česká vláda užívati zákona jako prostředku k novému počešťování Němci obydleného území, že ho bude zneužívati k novému vytlačování z německého území, k novému vytlačování z míst, kde němečtí dělníci pracují, k čemuž jí poskytnou možnost nejen jeho ustanovení, nýbrž i nahromadění ohromného množství peněz v jejich rukou. Pan posl. Patzel, jak se zdá, méně oceňuje tuto národně-politickou stránku zákona, srovnávaje ji s výhodami, které si od něho slibuje, my se však obáváme, že národně-politické zlo bude větší než sociálně-hospodářská almužna, které se při tom podle našeho mínění dostane německému obyvatelstvu, a my stavíme tyto národnostní úvahy naprosto výše nežli všechny jiné, uznávajíce ovšem, že jest nám to usnadněno naším stanoviskem k tomuto státu, vždy jasně a nedvojsmyslně zdůrazňovaným.

Pokud jde o klacky, házené pod nohy, jež mají brzditi soc. pojištění, o nichž se zmínil posl. Patzel, poznamenal bych toto: Nemohu rozumně míti za to, že by tím měly býti míněny pozměňovací návrhy, které jsme podali, neboť podobné podala také německá národně-socialistická strana dělnická; obě skupiny návrhů obsahují, nehledě k sociálně-hospodářským zlepšením, úsilí, aby provedení sociálního pojištění bylo přenecháno zúčastněným národům; budou ovšem zamítnuty a myslíme tedy, že musíme hlasovati proti předloze ve druhém čtení.

Podali jsme dále návrh, aby předloha byla vrácena výboru se 14denní lhůtou k projednání. Myslíme, že můžeme býti odpovědni za takový průtah 14denní, tím spíše, že zákon beztoho ještě dlouho nenabude účinnosti, poněvadž jest vázán na to, aby bylo uzákoněno sociální pojištění samostatných osob. To tedy nemůže zajisté býti překážkou splnění nadějí a přání nemajetných tříd, nýbrž podle našeho skromného mínění je to v zájmu německých pojištěnců, a jsme velice zvědavi, zdali pan posl. Patzel bude hlasovati proti našemu návrhu nebo pro něj. V prvním případě bude se obávati více průtahu, jenž jest pouze zdánlivý a ve skutečnosti vůbec nenastane, než nynějšího znění zákona, které s národně-politické stránky jest pro nás nesnesitelné; v posledním případě souhlasí s námi a nesmí nám tedy činiti žádné výčitky.

Zbývá tedy konečně jen zamítnutí předlohy ve druhém čtení, které posl. Patzel jmenuje házením klacků pod nohy v řadách národního souručenství; doufáme, že se z toho můžeme odpovídati před svými voliči a nebudeme se ani v nejmenším obávati i vůči nim zdůrazniti, že národně-politické nebezpečenství považujeme za daleko větší zlo, které nás k tomuto chování opravňuje. Je-li pan kolega Patzel jiného mínění, nelze mu pro to činiti výčitky, můžeme však snad očekávati od jeho státnické rozvahy, že rozumí našim národnostním pochybnostem, které vědomě stavíme nad všechny jiné úvahy. Opakuji tedy: Máme za to, že předloha po stránce sociálně-politické potřebuje zlepšení, hlasovali bychom však pro ni přes to ve druhém čtení, kdyby pro své česko-centralistické vybudování nebyla pro nás nepřijatelná z národnostních důvodů. To není boj proti sociálnímu pojištění, nýbrž zdůraznění našeho samozřejmého národního stanoviska, jež zastáváme právě v zájmu pojištěnců. Právě při této předloze se mohlo prokázati, je-li oprávněna naděje národních patriotů, že v rámci tohoto státu možno dosáhnouti samosprávy. My o tom pochybujeme, německá národně-socialistická strana dělnická to ovšem považuje za možné a návrh zákona před námi ležící na to podává odpověď.

Co se konečně týká dovolávání se Jiřího rytíře z Schönererů, myslím, že můžeme míti za to, že kdyby byl mezi námi žil, jak v otázce německého práva na sebeurčení, tak též v otázce tohoto návrhu zákona byl by jednoho mínění s námi; myslíme, že by při tomto mínění byl zůstal, i kdyby pan posl. Patzel byl považoval za vhodné, vytknouti jeho chování z lehce průhledných důvodů. I my zůstáváme při svém mínění a přejeme si s posl. Patzelem, aby to "proniklo ven a tam tomu bylo rozuměno"; potom nechť každý sám posoudí, považuje-li za správné naše chování nebo chování německé národně-socialistické strany dělnické. (Souhlas na levici.)

Předseda (zvoní): Žádám o přečtení návrhů.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

181. Pozměňovací návrh posl. Kučery a soudr. k §u 90:

V odst. 1 za slovy: "Ministr sociální péče" vynechána buďtež slova: "jakož i ministr financí".

182. Pozměňovací návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a druhů:

V §u 91 budiž místo slov "nemocenských pojišťoven (§ 87) " vloženo "svazů nemocenských pojišťoven (§ 93)."

183. Pozměňovací návrh posl. Kučery a soudr. k §u 91:

V odst. 1 za slovy: "ministru sociální péče" budiž vynecháno "a ministru financí".

184. Pozměňovací návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a druhů k §u 92:

V odst. 1 budiž vloženo jako předposlední věta ustanovení:

"Tato komise neprodleně připraví volby, rozpíše a provede volby tak, aby nově zvolený výbor mohl do 6 měsíců ode dne rozpuštění starého výboru zahájiti svou činnost."

V odst. 1, poslední větě buďtež škrtnuta slova "neustanoví-li president republiky něco jiného (§ 78)".

185. Pozměňovací návrh posl. Kučery a soudr. k §u 92:

V odst. 1, ve větě první místo: "Vláda" stůj: "Ministr sociální péče"; dále místo výrazu "kterou jmenuje vláda" stůj výraz: "kterou současně jmenuje".

186. Doplňovací návrh posl. Čuříka, Dubického, Laube, dr. Matouška a soudr.:

V §u 93 budiž k odst. 1 připojen dodatek:

"O tom, u kterého svazu má býti nemocenská pojišťovna členem, rozhodne společná schůze představenstva a dozorčího výboru dvoutřetinovou většinou přítomných. Nebude-li této většiny docíleno, rozhodne Ústřední sociální pojišťovna."

187. Pozměňovací návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a druhů:

§ 94 budiž škrtnut.

188. Eventuální doplňovací návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a druhů k §u 94:

Bude-li zamítnut návrh, aby byl škrtnut § 94, navrhujeme, aby za slovo "pojišťovny" bylo vloženo "nebo svazy nemocenských pojišťoven" a aby jako druhý odstavec § 94 bylo připojeno: "Sdružování jednotlivých nemocenských pojišťoven bez souhlasu svazu nemocenských pojišťoven jest nepřípustné".

189. Pozměňovací návrh posl. Kučery a soudr. k §u 95:

V oddílu I pod čís. 2 v první větě místo "od čtvrtého dne" budiž dáno "od počátku této neschopnosti".

Místo "toto denní nemocenské" až "24 Kč" budiž stanoveno: "denní nemocenské ve výši 67% pojištěné denní mzdy dle příslušné mzdové třídy".

Druhou a další věty navrhuji škrtnouti až do konce oddílu I a nahraditi je takto podle původního vládního návrhu:

"Nemocenské se neposkytuje za poslední den neschopnosti k výdělku, nepracuje-li se toho dne.

Do doby jednoho roku nezapočítává se doba nemoci, jež snad předcházela počátku nezpůsobilosti k výdělku a za niž bylo poskytováno jenom nemocenské ošetřování (č. 1).

Pokud pojištěnec má nárok na nemocenské, má i nárok na nemocenské ošetřování."

K oddílu II:

V čís. 2 místo "šest týdnů" a "šest týdnů po porodu" stůjž: "osm týdnů" a "osm týdnů po porodu".

V čís. 3 místo "až do uplynutí 12 týdnů po porodu" stůjž "po celou dobu kojení".

První a druhá věta po čísle 3 nechť zní:

"Dávky uvedené pod čís. II č. 1, 2 a 4 jest poskytovati také manželce, družce (§ 96) pojištěncově, a to i tenkráte, když manžel (druh) zemřel v době devíti měsíců počítajíc zpět od porodu.

Ustanovení čís. II, čís. 1 a čís. I, č. 2 vztahují se také na případy potratu."

K číslu 3 budiž přidána tato nová věta:

"Peněžité dávky pod čís. 2 uvedené, není-li vyššího nároku pojištěnky, nesmí býti vyměřeny níže, nežli podle IV. mzdové třídy. Totéž ustanovení platí o příspěvcích za kojení, uvedených pod čís. 3."

Vsunouti jest nové čís. 4 tohoto znění:

"4. příspěvek k výlohám porodu (výbavné) ve výši 200 Kč, k výlohám potratu ve výši 100 Kč."

Za II. oddíl jest vložiti nové ustanovení § 95, II a):

"II a) Tytéž dávky mateřské (pod čís. II, č. 1 až 4) jako pojištěnkám a příslušnicím rodiny pojištěncovy poskytuje okresní sociální pojišťovna na účet státu i potřebným příslušnicím státním, pokud by těchto nároků nemohly nabýti na základě pojištění.

Povolení těchto podpor podléhá řízení, které se upraví vládním nařízením."

190. Pozměňovací návrh posl. Tauba, Schäfera, Hackenberga a druhů k §u 95:

K oddílu I:

Čís. 2 nechť zní:

"pojištěnci, jenž jest pro nemoc nes chopen práce a déle než 3 dni nemocen, ode dne onemocnění nejdéle jeden rok toto denní nemocenské: