Vážené dámy a pánové! Při této příležitosti rád bych poukázal na to, že to jest znovu důkazem, že tato sněmovna nevyhovuje tradicím, které by vlastně měla míti, nýbrž že jedině a výlučně panuje diktát. Jsem však přesvědčen, že právě náš, dnes tak krutě utiskovaný německý stav živnostenský a kupecký prohlásí, že s tímto postupem nesouhlasí a že všude, kde jest potřebí, pozvedne svůj hlas proti tomuto postupu. Právě tato předloha jest jednou z nejdůležitějších předloh pro výdělečné, pracující a tvůrčí stavy a zvláště pro stav živnostenský, dnes tak těžce zatížený daněmi. Právě tyto stavy budou nejvíce postiženy tímto zákonem nebo přijetím v této formě uvedeny do velice špatného hospodářského postavení. Zvláště těmto stavům, které zvláště u § 4 předlohy přicházejí v úvahu s 25.000 K majetku, zadržuje se rozumné a poctivé vykoupení válečných půjček. Rád bych zde poukázal na to, že právě dnes se na živnostenský stav nakládají jen vysoké daňové předpisy a povinnosti a že se mu nejživotnější práva úplně zadržují. Slavná vláda tohoto státu ví jistě, že dnes výdělečný a vyrábějící střední stav je ve velice špatném hospodářském postavení; jestliže tomu pánové nechtějí věřiti, poněvadž toho snad u zeleného stolu nepociťují, radil bych jim, aby vyšli ven a prohlédli si bídu právě těchto nejmenších poplatníků. Berním útiskem jsou ničeny existence a touto předlohou jsou ještě olupovány mimo to o naději, že konečně jednou válečné půjčky, které z donucení musily upisovati, budou moci ve svém povolání nebo obchodě zhodnotiti. Vím však také, a není neznámo všem pánům této sněmovny, že v mnoha, mnoha případech, kde pro upisování válečné půjčky panovala bída a nouze, celé rodiny skončily sebevraždou, a právě v mém domovském městě musili si vzíti život během 8 dnů muž a žena, poněvadž nechtěli připadnouti na obtíž milosrdenství obyvatelstva. Bylo to, jak všichni víme a jak také všichni řečníci zdůraznili, nucené upisování a poukazuji na to, že právě v tomto státě v jedné z bývalých vlád zasedal ministr financí, jenž ve své dřívější činnosti v rakouském státě nevynechal žádného pokusu, aby lidi, kteří s ním byli ve spojení, donutil upisovati válečné půjčky. Nemusím poukazovati na to, že naši vojíni, ať to byli Němci nebo Češi, z donucení upisovali válečnou půjčku, jen aby dostali dovolenou. Věříte, že touto předlohou, kdyby měla býti přijata v nezměněné formě, důvěra státních občanů k této vládě a k tomuto státu se povznese? Pravím, že ne. Odpudíte je znovu, odstrčíte je znovu a nikoli ve svůj prospěch, nýbrž jen na svou škodu. Avšak musíte také přihlížeti k tomu, že otázka válečných půjček není jen otázkou německého národa, nýbrž, jak jsem plně a zcela přesvědčen, i v českých vrstvách v mnoha případech jest velice rozhodující a vyžaduje spravedlivého rozřešení.
Žádáme tedy, aby se na tyto otázky pohlíželo nikoli s politického, nýbrž s čistě hospodářského stanoviska. Zabývám-li se několika slovy obsahem této předlohy, nechci často opakovati slova vážených řečníků přede mnou, nýbrž poukázal bych zvláště na § 4 zákona, jenž praví, že jen při jmění až do 25.000 Kč a jen tehdy, má-li vlastník válečných půjček nanejvýše 100.000 K jmenovité hodnoty válečných půjček, jest možné proměniti je bez doplatku. Míníme, že toto ustanovení má příliš úzké meze a že za dnešních poměrů hranice příjmu, zdaněný příjem z roku 1923, a to nejméně 30.000 Kč měla by býti vzata za základ (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.)
Upozorňuji na to, že při tomto ustanovení a bude-li tento paragraf přijat, v mnoha případech muž nebo rodina, kteří dne 1. března 1919 měli 25.000 Kč, v dnešní době jest snad již velkokapitalistou nebo milionářem a poněvadž tehdy měl 25.000 Kč, dává se mu ještě za jeho zbohatnutí premie a on smí válečné půjčky, které má ve svém držení, bez doplatku vykoupiti až do 100.000 K. Naopak mohu poukázati na to, že v oné době snad nějaký drobný živnostník, jak se to přihodilo ve většině případů, se svým zcela nepatrným jměním, jež skutečně nemělo větší ceny než 25.000 Kč, pro špatné hospodářské poměry jest dnes žebrákem. Tento muž jest z dobrodiní zákona vyloučen. Považujete to za spravedlivé a morální rozřešení? Myslím, že nikoli. Žádáme tedy, aby aspoň, nebudou-li přijaty návrhy podané oposicí stran příjmu, byl za základ vzat majetkový stav ze dne 1. ledna 1924.
V §u 13 nalézáme, že tam jest ustanoveno jen 3%ní zúročení odškodňovacích papírů. V dřívějším návrhu, tak zvaném návrhu Benešově, jenž vůbec nepřišel do sněmovny, bylo stanoveno 3 1/2 %. Dále jsou trestáni oni chudí lidé, kteří bohužel nemohli upisovati a platiti na IV. státní půjčku, tím, že zúročení jen 3%ní má začínati teprve 1. lednem 1925, kdežto ti, kdož dříve mohli upisovati, požívají zúročení již od 1. ledna 1921. Musíme tedy žádati, aby v tomto případě jednak bylo ustanoveno zvýšení úrokové míry, jednak dřívější doba zúročení. Při tom bych se rád dotázal slavné vlády a také pana ministra financí: Jaké úroky musí vláda platiti za cizozemské půjčky? Dostává tyto půjčky na 3, 4 nebo snad 5%? Myslím, že nikoli. Jsou za to jistě placeny úžasně vysoké úroky, místo aby se zaplacením domácí půjčky probouzela důvěra ke státu a aby se povolila vyšší úroková míra. Vidíme zde zcela zřetelně, že vlastně finanční politika tohoto státu není správná, nýbrž že byla chopena za opačný konec. Kdyby se mělo mluviti o všech těch rozličných paragrafech, zákon obsahuje množství kaučukových paragrafů a bylo by nutno, aby se v mnohých případech přesněji vyslovoval. Tak čteme častěji "ministr financí může". Zvláště rád bych zdůraznil u věci "ministr financí může to povoliti", že v takových choulostivých případech, kde rozhodnutí jest skutečně nutné, bylo by bývalo vhodné, aby místo slova "může" stálo slovo "jest povinen to naříditi". Dále bych rád poukázal i na to, ačkoliv nejsem finanční odborník, že ve chvíli, kdy tato přeměna válečných půjček bude provedena, všichni víme, že držitelé válečných půjček potřebují dnes velice naléhavě peněz a že tyto papíry snad hodí na trh, že tedy státní papíry, které již dnes jsou beztoho silně stlačeny, budou ještě více klesati. Mohou přijíti i pod polovici jmenovité hodnoty a pak bude míti stát možnost tyto papíry za lacinou cenu dostati zpět. Stát vlastně při tom, provede-li výplatu, nebude míti skorem žádných výdajů, naopak v tomto případě mohl by míti zpětným vykoupením papírů jen výhodu, když se zaplacení válečných půjček spojí s reparacemi, což se jistě zamýšlí.
Zvláštní odstavec, jejž obsahuje tento návrh, se týká lombardního dluhu. Jest zde vyloučeno tak mnoho osob, které ovšem spadají pod dobrodiní tohoto zákona a které snad budou zničeny, budou-li banky bezohledně vymáhati lombardní dluhy. Má-li to nějaké výhody pro stát, o tom zajisté nebudiž rozhodováno. Zákon mluví v jednom paragrafu také o trestu, nebudou-li odvedeny nevyměněné nebo nevykoupené válečné půjčky. Nuže, zde bych rád zdůraznil, že držitelé válečných půjček přece skutečně musejí uschovati toto potvrzení za odevzdané válečné půjčky, které, jak již bylo zdůrazněno, mají pro ně platnost cenného papíru. Považujeme tento návrh zákona nikoli za nový návrh, nikoli za konečnou úpravu otázky válečných půjček, nýbrž za novelu a doplněk §u 12 starého zákona.
Ještě bych rád snad zcela krátce upozornil na něco, co se nyní děje v tomto státě, a poukazuji zvláště na revisní komise, které dnes bezohledně vymáhají a dodatečně vybírají daňové nedoplatky nebo lépe řečeno daně, které ve starém rakouském státě v letech 1914 až 1918 nebyly by bývaly předepsány. Myslím tedy, že mohu také říci, že když si stát osobuje právo vymáhati daně, které ve starém rakouském státě nikdy nebyly předepsány, má přece také povinnost podle spravedlnosti válečné půjčky zcela a úplně vykoupiti. Jsem také přesvědčen, že se válečné půjčky nalézají nejen u Němců, u Slováků a Maďarů, ale také, jak jsem se již zmínil, i u Čechů. Jsem však pevně přesvědčen, že tito držitelé válečných půjček, k nimž tento zákon nepřihlíží, dovedou se brániti a nezanechají ničeho, aby na novo rozvířili tuto otázku, aby se i jim dostalo práva, jež jim patří na spravedlivé vykoupení válečných půjček, které kdysi z donucení musili upisovati. Víme však také, že všichni poslanci oposice nemají dnes moci, aby prosadili změnu nebo zlepšení této předlohy. Právě my jako němečtí poslanci z oposice pokusíme se o vše, abychom dosáhli vlivu patřícího nám na zákonodárství a na moc ve státě a abychom si jej zajistili. Německý národ má své povinnosti a proto jsme povinni pečovati také o to, aby dosáhl svých poctivých a občanských práv rovnoprávnosti. Víte, vážení pánové, nebo se dovíte, že německá pracovní pospolitost podala návrhy. Očekáváme tolik pochopení od vládní většiny, že bude hlasovati pro tyto návrhy. Kdyby však všechny tyto návrhy měly býti skutečně zamítnuty, pak pášete zločin na držitelích válečných půjček a budete za to odpovědni jen vy sami.
Jsem povinen prohlásiti jménem své strany, že proto, jelikož otázka válečných půjček není úplně rozřešena, nemohu hlasovati pro tento zákon. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. Bobek.
Posl. Bobek (německy): Slavná sněmovno! Nikdo nepopře, že novela zákona o válečných půjčkách, která byla sněmovně předložena, jakož i další finanční a hospodářské návrhy zákonů jsou v příčinné souvislosti s celým nynějším hospodářským stavem této republiky. Při tom nechceme neuznávati, že vláda hned od počátku bojovala proti zpětným účinkům války na hospodářství a činila opatření, aby je pokud možno oslabila. Víme, že zejména zesnulý ministr financí dr. Rašín předvídal nebezpečí vývoje a že se svým způsobem snažil mu předejíti. Avšak nemůžeme uznati, že dosavadní cesta vedla k šťastnému konci, nýbrž musíme prohlásiti, že přece jen právě Rašín nedovedl se v mnohém směru zprostiti válečného a převratového způsobu myšlení a že podle toho činil rozhodnutí, která vyplývajíce z politické vášně, byla jakousi odplatou a směřovala proti jeho národnostním a politickým nepřátelům.
Ježto podle mého mínění otázka válečných půjček není otázkou politickou, nebudu se především obírati její politickou stránkou, musím však prohlásiti, že právě v hospodářství se tento příznačný duch nesmířlivosti a nepřátelství projevil přímo ohromujícím způsobem, a to ve zjevech, které měly v zápětí ony zákony, zejména o válečných půjčkách, které měly právě naše německé hospodářství neobyčejně těžce postihnouti, které však konec konců musely postihnouti i stát. Při tom musím zdůrazniti, že se dnes nejen v českém tisku, nýbrž i na velmi vysokém místě mluví o tom, že je nutno tohoto ducha nesmiřitelnosti a odplaty ze zákonodárství vymýtiti a při všech opatřeních pomýšleti nejen na to, zda bude domnělý odpůrce poškozen, nýbrž zda ze škody, kterou utrpí, nevzejdou nezbytně a přirozeně také škody a nebezpečí pro tento stát. Dospívá se tudíž přece jen na mnohých místech k náhledu, že nesmiřitelnost může snad přivoditi chvilkové úspěchy, že však další účinky těchto úspěchů neukazují žádného potěšitelného obrazu pro budoucnost. Bohužel tento duch poznání nepronikl ještě až k branám vlády, neboť jinak by nebylo možno, aby nám vláda přicházela opět s návrhem zákona, který patří opětně k nejtěžším zklamáním, jaká jsme sama v této sněmovně zažili, a který tisíce a tisíce lidí, jichž osud závisí na tomto návrhu, oloupí o poslední zbytek jejich nadějí.
I české listy měly nyní odvahu prohlásiti, co jsme my říkali již r. 1920 a 1922, že uspokojivé řešení otázky válečných půjček má míti za účel učiniti již konec ohrožování pravidelného chodu našeho hospodářského života. Nyní se táži, bylo při vypracování této novely dbáno této otázky? Co jsme rozuměli a co rozumíme "ohrožováním pravidelného chodu našeho hospodářského života"? Československá republika převzala podíl předválečných dluhů starého mocnářství, naproti tomu odmítá převzíti dluhy, jež učinily za války staré státy u svých občanů, pokud připadají na československé státní občany. Občan však upisoval obojí pod zárukou státní, a to pod velmi dalekosáhlou zárukou, a nečinil rozdílu mezi státními papíry předválečnými a válečnými. Nyní tento občan vidí, že, jak se zdá, záruka státní je dvojího druhu a že za jeden druh plnění občanských povinností je dokonce velmi citelně trestán. Avšak i když odmítnete onu lidskou stránku této otázky, uvažte střízlivě, zda takový těžce postižený státní občan může opět nabýti víry v hodnotu státního papíru, dokud vy zas neuznáte jistotu hodnoty státního papíru vůbec a nepřiznáte mu jeho právo. A ptám se vás, proč musel stát dosud v tuzemsku vykládati půjčky k nucenému upisování a hledati úvěr v cizině za nejtěžších podmínek? Jistě jen proto, že vyhlídka na vnitřní půjčku jest příliš nepatrná. Také na příslušníky vašeho národa působí právě toto kořenění víry ve státní papír. Nemohli jste zcela v rukou českých vlastníků udržeti válečnou půjčku před zhroucením, neboť i příslušníci vašeho národa věřili v bezpečnost tohoto papíru, a nyní ani vaši lidé nemohou pochopiti, že papír s takovou zárukou má se státi bezcenný. Avšak ani ti, kdož se válečných půjček včas zbavili, nemohli znovu nabýti důvěry ke státnímu papíru, neboť jinak by byla vláda hledala jistě raději laciný domácí úvěr než drahý úvěr zahraniční. Což si nedovedete představiti, oč více by byli i vaši lidé za války trpěli a strádali, kdyby si nebyl rakouský stát válečnými půjčkami opatřil peníze? Těchto peněz nebylo používáno jen na děla a střelivo, nýbrž bylo z nich živeno veškeré obyvatelstvo, průmysl a živnosti udržovány v chodu a zaměstnávány, bylo jimi podporováno statisíce rodin a konečně byste měli také uvážiti, že jste jen prostřednictvím válečných půjček, které právě odssávaly hotové peníze, převzali r. 1918 stále ještě velmi slušnou měnu, z níž jste pak mohli utvořiti československou valutu. Zbavte se tudíž bláhové myšlenky, že ti, kdož upisovali válečné půjčky, přispívali jen k prodloužení války. Nejprve obnovte důvěru ke státním papírům. Bez důvěry není spoření, bez uspořených kapitálů není zdravých základů pro hospodářský život. Právě v době obnovy, kterou prožívá celá Evropa, potřebujete i vy mimo politický klid také radosti z práce a možnosti práce. Bez těchto součástí veřejného mínění podporujících hospodářství není zdravých základů hospodářského života a není obnovy.
A ještě na jednu otázku obracím velmi důrazně vaši pozornost. Veřejné peněžní ústavy, o jejichž velkém hospodářském významu jistě nepochybujete, mohly by teprve po důkladném rozřešení otázky válečných půjček plniti své poslání ve službách soukromého, národního a státního hospodářství. Dnes bývá namnoze pochopitelná nedůvěra k lidovým úvěrním ústavům, nedůvěra, která není odůvodněna ničím jiným, než stavem, jaký utvořily válečné půjčky. Avšak tento stav by se ihned změnil ve prospěch veškerého národního hospodářství, šetrnosti a úvěrnictví, kdyby byla otázka válečných půjček rozřešena jinak, než jak ji upravuje tento návrh zákona. Nyní se táži: Bylo při poradách o návrhu hleděno nějakým způsobem na tuto okolnost, nebo je tento návrh spíše velmi dalek toho, aby poskytl ono řešení, jež by bylo bývalo z čistě hospodářských důvodů nezbytně nutné?
Tak se nic nezmění, jak jsem již prohlásil, na zásadách dosavadní úpravy a tisíce jednotlivců budou připraveny o poslední naději, že budou konečně upraveny nejprimitivnější zásady lidskosti.
Takové zničení úspor uložených ve válečných půjčkách musí míti za následek dlouholeté poškození soustavy spoření a spořivosti.
Také pro spořitelny zůstávají škodlivá ustanovení dosavadního zákona v podstatě zachována. Na povinnosti k dodatečnému úpisu se ničeho nemění a návrh se omezuje pouze na několik úlev, na něž však ve skutečnosti není žádného nároku, poněvadž povolení všech výhod, které návrh může poskytnouti, je zůstaveno volnému uvážení ministerstva financí. Avšak také ostatní ustanovení novely vybízejí k nejostřejší kritice a odmítnutí. Tak strohé "nikoli" v otázce majetkové hranice značí přímo pohromu pro tisíce a tisíce lidí. A 25.000 Kč, jaký je to majetek při dnešním znehodnocení peněz, a to tím spíše, že válečná půjčka má býti do tohoto majetku započítána 40% nebo podle skvělých ústupků 30%? Cožpak jsou vůbec lidé, kteří budou moci použíti tohoto zákona, nebo snad nejste ani vy přesvědčeni o tom, že tato majetková hranice značí jen zcela obyčejné špičkování vlastníků válečných půjček? I ve vašich kruzích, dokonce i Rašínem a vaším panem ministrem financí bylo opětovně prohlášeno, že 25.000 Kč v dnešní době nemá významu. Musíme tudíž v poslední chvíli žádati, aby tato hranice buď byla značně zvýšena, nebo, což by bylo ještě rozumnější, aby majetková hranice byla nahrazena hranicí příjmu s nejnižší výší nynější hranice majetkové. Totéž platí o výši válečných půjček, jež mají býti vyměněny bez dodatečného úpisu. I zde se musíme tázati, proč pak se musí zříci výměny ten, kdo má náhodou o několik tisíc více, než jak stanoví zákonem uznaná majetková hranice. Že právě tato nadmíru tvrdá ustanovení vyvolala i v českých kruzích velké znepokojení, o tom svědčí článek "Tribuny" z 10. t. m., v němž se praví: "Tvrdost nové úpravy otázky válečných půjček spočívá nejen v celé její soustavě, nýbrž hlavně v nedostatku odstupňování v oné kategorii, jíž se má novým návrhem dostati úlev. Má-li míti někdo nějaký zisk z nového zákona, musí míti válečnou půjčku zatíženou lombardem, neboť jestliže někdo 1. března 1919 neměl jiného majetku než za 100.000 K válečných půjček, nenáleží do kategorie nemajetných, poněvadž jeho válečné půjčky jsou započteny v přiznání k dávce z majetku částkou 40.000 Kč. Nesloží-li tudíž hotových peněz, nemá nároku na 3%ní titry. Jiný, jehož majetek - i s válečnými půjčkami, jichž měl lombardováno za 90.000 K - činil 24.000 Kč, má nárok na úlevu a dostane za svoji válečnou půjčku bez příplatku 67.000 Kč nom. v 3% titrech. Jestliže však tentýž člověk měl válečných půjček za 110.000 K, nenáleží vůbec do této kategorie a jest nucen upsati IV. státní půjčku a hotově připlatiti 82.500 Kč. V tom je nepochopitelná tvrdost, kterou by bylo lze ovšem snadno odstraniti. Buď zákon ustanoví, že prvních 100.000 K nom. válečných půjček bude v onom případě vyměněno za 3%ní titry bez příplatku, a to až k hranici asi půl milionu válečných půjček, nebo je možno příplatky prostou konversí odstupňovati, od 75% při prvním stotisíci, 66% při druhém, 50% při třetím atd., při čemž je nutno upsati zbytek na IV. státní půjčku. Tím by se zmírnila tvrdost ustanovení, která jsou jistě nespravedlivá. Věc byla asi komplikovanější, ale běží přece o osud drobných a středních lidí."
Myslím, že nemusím k těmto výkladům ničeho dodávati, a v souvislosti s tím chci se jen zabývati článkem "Venkova", v němž se praví, že ustanovení uznávající jen 100.000 bylo přijato ve správném předpokladu, že však ten, kdo upsal přes 100.000, byl spekulant. Varuji vás, abyste se pro budoucnost nepřikláněli k tomuto mínění, neboť mohlo by se při upisování příštích půjček státi velmi snadno nebezpečným prejudicem, jestliže každý, kdo upíše víc než 100.000, jest jen ubohým spekulantem.
Také o rentabilitě případných dodatečných úpisů se v této sněmovně již mluvilo. Mám před sebou článek, který to velmi příznačně dovozuje. Praví se v něm: "Ústecká firma nám píše: K článku válečné půjčky a státní půjčka dovolujeme si vám ve všeobecném zájmu oznámiti své zkušenosti. Dne 9. května 1924 ohlásili jsme 225.000 K nominale válečných půjček k výměně za státní půjčku a 8. července 1924 zaplatili jsme za tím účelem hotově 174.009·54 Kč; 8. srpna 1924 byla tato výměna státním komisařem schválena, o čemž jsme byli 14. srpna 1924 zpraveni. Dne 21. a 22. srpna 1924 prodali jsme státní půjčku za kurs 61·30 a 62·25, pokud se týče 39·75 a 40 a dostali jsme za ni po odečtení nákladů a provise 173. 401 Kč. Tudíž nejen že jsme za válečnou půjčku nedostali ničeho, nýbrž mimo úroky z investovaného kapitálu ztratili jsme ještě 608·54 Kč.
Bezpříkladná jsou jistě také ustanovení § 13, podle nichž náhradní papíry mají býti zúročeny 3% od 1. ledna 1925, po případě od 1. července 1924, kdežto poslední návrh měl ustanovení o zúročení 3 1/2 % od 1. ledna 1921. Právě v tomto ustanovení zračí se všechna nenávist, jakou zejména jedna strana "pětky" přímo pekelným způsobem projevuje. Tisíce drobných lidí mají býti připraveny o několik korun úroků jenom proto, že pro novelu zákona z r. 1922 nebylo většiny.
Samo sebou se rozumí, že ani ostatní ustanovení, zejména ustanovení o lombardu, nás nijak nemůže uspokojiti, ježto i zde právě střední stav je nejhůře postižen, ba z opatření jeho lombardních věřitelů, která lze očekávati, hrozí mu úplné zničení. Také zde strohé vládní "nikoli" znamená strašlivou hospodářskou pohromu.
Řekl jsem již, že držitelé moci v tomto státě měli by se oprostiti od bláhové myšlenky, že majitelé válečných půjček upisovali je jen z nepřátelství k českému národu a za tím účelem, aby prodloužili válku. Velectění pánové! Vidíme, že nepokládáte všechny upisovatele válečných půjček za prodlužovatele války, neboť i v této novele můžeme nalézti místo, kdež se právě upisovatelům poslední válečné půjčky, upisovatelům IX. státní půjčky, která nebyla vůbec ještě k upisování vyložena, dostává odměny za to, že tehdy ještě upsali válečnou půjčku, tím, že obdrží takřka privilegovaný papír zúročitelný od 1. července 1921, kdežto upisovatelé ostatních osmi válečných půjček jsou za to, že upsali, prostě trestáni.
Ctěné shromáždění! Ačkoli s celým zákonem nejsme spokojeni, přes to jsme podali řadu pozměňovacích návrhů, a jest na vás, abyste nyní zkoumali, zda by nebylo možno tu či onu tvrdost tohoto zákona odstraniti. Nyní máte příležitost, abyste při řešení otázky válečných půjček učinili zároveň obrat ve své vnitřní politice a čistě hospodářskou otázku, z níž byla učiněna otázka politická, vyřídili také čistě hospodářsky. Přicházíte však s návrhem, kterého jste před tím nikomu z nás neukázali, a to přes všechno četné předchozí ujišťování, který jste hospodářským kruhům zamlčeli a který označujete jakožto návrh poslední. O poslední otázce nemůžeme ovšem vůbec diskutovati, neboť tento návrh není pro nás ničím jiným než novelou k starému zákonu o válečných půjčkách, který má na zřeteli jen úpravu poměrů majitelů válečných půjček, naznačených v § 12, což, jak bylo zjištěno, stalo se způsobem velmi žalostným, kdežto ostatní majitelé válečných půjček stali se ubohými žebráky. Stojíme tudíž nyní tak jako dříve na stanovisku, že dříve nebo později musí dojíti k spravedlivému, avšak pak teprve konečnému řešení otázky válečných půjček. Avšak proti způsobu, jak byla otázka válečných půjček projednávána jak ve výboru tak i v této sněmovně a jak bylo zejména s námi Němci zacházeno, co nejostřeji se ohražuji a samo sebou se rozumí, že ze všech těchto důvodů, zejména pak tehdy, nepodaří-li se přesvědčiti vás o tom, že je potřebí množství změn, aby byl tento zákon náležitě opraven, musíme hlasovati proti tomuto návrhu. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Prášek.
Posl. Prášek: Slavná sněmovno! Otázka válečných půjček jest jednou z otázek, kterými hodlá náš stát řešiti a také vyřešiti poválečné poměry a poválečné hospodářství v našem státě. Je tedy pouze součástí všech těch finančních předloh, které předloženy jsou vážené sněmovně k projednávání.
Mám-li mluviti k otázce válečných půjček, mohu říci stanovisko své vlastní strany jakožto součástky koalice: Naše strana nikterak není nadšena řešením válečných půjček. Jestliže páni si zde stěžují, že byli ošizeni neb že je to nespravedlivé, pak mohu plně říci, že je nespravedlivé, aby lidé, kteří nesouhlasili s válkou a s celým tím režimem, měli dnes nésti následky a platiti válečné běsnění a nadšení, které mnozí tak jasně, rádi a všestranně projevovali. Je nám více než trapno, máme-li o těchto věcech hovořiti.
Bude-li náš poslanecký klub hlasovati pro sanování válečných půjček, vede nás k tomu především ohled na ty, kteří nezaviněným způsobem byli nuceni upisovati válečné půjčky, vede nás k tomu ohled na naše peněžní ústavy a na humánní a sociální instituce, které byly přímo donucovány, aby válečné půjčky upisovaly. A zdráhal-li se některý z podniků nebo peněžních ústavů upisovati válečné půjčky, měl dřívější státní režim jednoduchý systém: rozpustil prostě představenstvo nebo ředitelství, jmenoval komisaře a tento vnucený komisař prostě upsal reservní fond a jmění členů na válečné půjčky bez ohledu na to, zdali je to spravedlivé a zdali to odpovídá zákonu. Tyto ústavy by byly velmi poškozeny, kdyby nebyla tato otázka vyřešena. Byli by poškozeni také drobní živnostníci, drobní dodavatelé dřívějšího státu, ježto často místo peněz, skutečných hodnot za své dodané zboží, dostávali prostě válečné půjčky. Tím také velmi mnoho i drobných živnostníků bylo nepřímo donuceno, aby určité množství válečných půjček přijali, nehledě na to, že mnozí, chtěli-li se dostati domů, podívati se na rodinu aneb shlédnouti své hospodářství, chtěli-li zaříditi nejnutnější ve své rodině, musili upsati válečnou půjčku, musili zaplatiti krvavou daň, které vyžadoval moloch rakouského válečnictví. Z toho důvodu chceme, aby tyto škody hospodářské nebyly tak hluboké, jak se v mnohé peněžní a humánní instituci ukazuje, proto dali jsme souhlas, aby byla řešena otázka válečných půjček.
Ale odhodlala-li se státní správa tomuto účelu věnovati určitou řadu nejen milionů, nýbrž miliard, považujeme za stejně správné, aby státní správa odhodlala se likvidovati i další důsledky války, stejně bolestné, a to - jako pokračování této sanace poválečných poměrů - otázku internovaných a vězněných, která dotýká se snad ještě více českých rodin než otázka válečných půjček. Jest velmi mnoho rodin, které za to, že za války projevovaly hluboké a vášnivé protiválečné smýšlení, které za to, že projevovaly neochvějnou oddanost myšlence českého státu, mnoho vytrpěly a byly pronásledovány. Celé desítky lidí zmíraly v žalářích; a pro tyto oběti je stejně třeba, aby se vykonal akt spravedlnosti a lidskosti, aby se pozůstalým po těchto vězněných a internovaných dala určitá náhrada. To by nebyla odměna za jejich vlastenectví, nýbrž jen spravedlivá splátka osvobozeného státu těm, kteří za naše osvobození trpěli a přinášeli oběti.
Podíváme-li se blíže, pro jaké mnohdy maličkosti a hlouposti byli lidé pronásledováni a žalářováni, vzpomeneme-li, kolik lidí zemřelo v žalářích, jest na nás, abychom řekli: Je-li povolována odměna těm, kteří za to, aby si vysloužili vyznamenání a tituly, že byli loyálnímu k Rakousku, upisovali válečné půjčky, pak dvojnásob by měla býti dána náhrada rodinám poškozeným.
Jen namátkou uvádím, kolik bylo obětí. Tak na př. dělník Fuchs v Brně odsouzen byl pro rozšiřování ruských letáků k smrti a jen cestou milosti byl mu trest změněn na 20 roků žaláře. Ovšem 20 roků v životě dělníka je více než mnoho. Fuchs nevydržel tohoto strádání, zemřel v žaláři a zůstavil tak šestičlennou rodinu bez živitele; zemřel čistě jako oběť rakouského pronásledování. A tu se táži, nezaslouží-li si těchto 6 pozůstalých spíše odškodnění nežli držitelé válečných půjček? Ovšem zde je potřebí si říci, že také ty žaláře zaviňovaly, že mnozí předčasně zmírali turberkulosou a utrpením, ale přes to nezahladíme nejen snad povinnost vděčnosti a obdivu k těmto mučedníkům svobody, nýbrž nezbavíme se povinnosti a závazku k pozůstalým po nich.
Zmínil jsem se o rodině Fuchsově. Mohl bych mluviti o vojínu K. Puršlovi ze Starých Benátek, který za pouhá slova veřejně vyřčená: "Osmadvacátníci, to jsou moji hoši", byl odsouzen na 4 roky do vězení. Taktéž jej stihla tuberkulosa ve vězení, nepřežil toho a zůstala po něm čtyřčlenná rodina, rovněž bez zaopatření, bez jakékoliv náhrady, ale i bez jakéhokoliv aspoň slovíčka soucitu.
Tak mohl bych uváděti do set a snad do tisíců jdoucí případy, obětí persekuce rakouského násilnictví. Těmto obětem persekuce náleželo by odškodnění za to, že byly rozvráceny jejich rodiny, za to, že živitelé rodin byli odvláčeni do internátů a do vězení, za to, že jejich živnosti musily býti zavřeny a jejich rodiny odsouzeny byly k žebrotě, která trvá i dnes po tak dlouhých letech naší svobody.
Nemohu uváděti všech těchto zběsilých - a přímo řeknu - zlotřilých výnosů nejvyššího vídeňského zeměbraneckého soudu, který v celých stech odsoudil lidi do vězení, který tak násilnickým způsobem se choval, že to vyvolalo úžas v celém kulturním světě. A to doposud odčiněno nebylo a odčiněno není.
Tato otázka dotýká se několika set rodin. Náhrada těmto rodinám činila by, jak bylo počítáno předběžně, pouze asi 3 miliony korun čsl. Tedy u porovnání s tím, co stát dává průmyslu odpisem daní, co se dává jednotlivým dodavatelům rakouského státu tím, že se přebírají závazky bývalého Rakouska, které by jinak placeny nebyly, je nutno, aby byly stejně uznávány i tyto škody, které tu byly spáchány. Tyto škody byly zjištěny, vyšetřeny a také někteří z poškozených dostali odškodnění, ovšem to odškodnění bylo nepatrné, počítáme-li se statisíci způsobené škody. Někteří jednotlivci dostali sice zálohu na tyto vyšetřené a zjištěné škody, zálohy jdoucí nejvýše do desetitisíců korun, ale uvážíme-li, že tu bylo mnoho rodin poškozeno o statisíce, neznamená tato záloha téměř ničeho.
Znám mnoho případů, nejen těchto internovaných a vězněných, ale mnoha rodin na Slovensku, které vpádem na Slovensko byly poškozeny, ba přímo zničeny hospodářsky. Mohl bych uváděti celou řadu rodin, jimž byt jejich byl úplně zničen, vydrancován, ba přímo rozkraden, a lidé tito taktéž přímo čekají na náhradu svého poškození, které utrpěly vpádem na Slovensko.
Proto bych se i za tyto lidi vřele přimlouval, poněvadž jich jednak není tolik, jednak jsou to naši lidé, kteří tam byli proti své vůli exponováni, aby vykonali těžkou státní povinnost, ale za to se jim dostalo vypovídání z bytů, zničení nábytku a se strany státu se jim nedostalo téměř žádného odškodnění.