Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: Buříval, dr. inž. Botto, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Anděl, dr. Gažík.

205 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, dr. Hodža, Malypetr, inž. Novák, Srba; za ministerstvo financí odb. přednosta dr. Vlasák.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 283. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou udělil jsem dodatečně na 281. a 282. schůzi dne 4. září t. r. p. posl. Kasíkovi; na dnešní schůzi pp. posl. R. Chalupovi a Roučkovi; na dnešní, případně zítřejší schůzi pp. posl. Kaufmannovi, dr. Czechovi, dr. Haasovi; do 13. září t. r. p. posl. dr. Kubišovi a na tento týden pp. posl. Hanckovi a Onderčovi, vesměs pro neodkladné záležitosti.

Chorobou omluvil se posl. Stodola.

Byly provedeny některé změny ve výborech. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Do výboru rozpočtového vyslal

klub poslanců republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu dne 5. září 1924 v 11 hod. posl. dr. Medveckého za posl. Oríška, téhož dne ve 13 hod. posl. Oríška za posl. dr. Srdínko, dne 6. září 1924 posl. dr. Srdínko za posl. Oríška;

klub poslanců "Deutsche soz.-dem. Arbeiterpartei" dne 4. září 1924 posl. dr. Holitschera za posl. Deutschovou, dne 9. září 1924 posl. Dietla a R. Fischera za posl. Grünznera a dr. Holitschera, dne 10. září 1924 posl. Schäfera za posl. Dietla;

klub poslanců "Bund der Landwirte" posl. Böllmanna za posl. Schuberta.

Do výboru zásobovacího vyslal

klub poslanců čsl. národní demokracie posl. Kamelského za posl. Votrubu.

Do výboru imunitního vyslal

klub poslanců čsl. strany socialistické posl. Moudrého za posl. dr. Patejdla.

Předseda: Došly některé spisy, dotazy atd. Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotazy:

posl. Patzela:

ministrovi železnic o chování královéhradeckého ředitelství státních drah,

ministrovi vnitra o odsouzení, poněvadž byl vyvěšen prapor se skobovým křížem,

ministrovi nár. obrany o cvičeních ve zbrani záložníků vycvičených v tělocvičných spolcích,

ministrovi pošt a telegrafů o chování moravsko-ostravského poštovního úřadu,

posl. dr. Körmendy-Ékesa:

ministrovi financií o výčapnej licencii a trafike Abrahama Holländera v Smolníku,

ministrovi vnútra o zrušení kasína v Šale n. Váhom,

posl. Geršla ministru zemědělství ve věci udělení státní subvence v obnosu 250.000 Kč družstvu Jana Paradais a spol. v Hodoníně,

posl. Al. Kříže ministrovi vnitra o řadě požárů v městě Trhové Sviny a v okolí.

Odpovědi:

min. nár. obrany na dotaz posl. Füssyho o donucování maďarského štátneho občana Jána Budaiho ml. ke konání vojenské služby,

min. financí na dotaz posl. dr. Lelleyho o nepravideľnom postupe finančného riaditeľstva v Zlatých Moravciach,

min. financí na dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa vo veci penzie väzničného strážnika Andreje Hrenyó, obyvateľa v Černahove,

min. vnitra na dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa ve věci pensijních požitků kancelářského oficianta Michala Végha,

min. železnic na dotazy posl. dr. Körmendy-Ékesa:

o prepustení a penzii Jána Kupecz, nádražného robotníka pri batožinách v Rim. Sobote,

o penzii Gabriela Györyho, penzionovaného vlakvedúceho v Tiačeve,

min. školstva a nár. osvety na dotazy posl. dr. Körmendy-Ékesa:

o zadržaných požitkoch Ladislava Bátoriho, ev. ref. učiteľa v Drahňove,

o zadržaných požitkoch Ireny Tamássyovej, obyvateľky v Mučíne (župa Novohrad) a učiteľky v Petrovciach,

min. nár. obrany a min. soc. péče na dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa ve věci invalidity válečného invalidy Rudolfa Štefána Bednarika,

min. soc. péče na dotaz posl. dr. Lehnerta a dr. Brunara, že se zadržuje vyplácení invalidního důchodu válečnému poškozenci Fr. Mohrovi z Dolní Roketnice,

min. financí na dotaz posl. inž. Kalliny, že peníze zadržené Anně Voitové v Teplé při kolkování bankovek nebyly dosud ještě vráceny,

min. nár. obrany na dotaz posl. inž. Kalliny, že se nevyřizuje stížnost Vilemíny Fritschové v Donicích u Karlových Varů ze dne 15. dubna 1923, podaná proti výnosu MNO, ze dne 5. dubna 1923, č. I-119.945/pl. B.,

min. spravedlnosti na dotaz posl. Kurťaka o československých občanech na rumunské hranici,

min. pošt a telegrafů na dotaz posl. Kurťaka o bývalém listonoši ve Volovoje, Vasilu Boboničovi,

min. nár. obrany na dotaz posl. Kurťaka o škodách způsobených veljatynským obyvatelům,

min. pošt a telegrafů na dotaz posl. inž. Kalliny o vyřízení žádosti poštovního podúředníka v. v. Adolfa Seiferta z Drahovic u Karlových Varů,

min. vnitra na dotaz posl. inž. Junga, že rýmařovská okresní politická správa a brněnská zemská správa zneužívají nařízení ze dne 20. dubna 1854, č. 96 ř. z.,

min. financí na dotaz posl. Patzela, aby byly vyplaceny částky zadržené při okolkování bankovek v okrese klatovském,

min. věcí zahraničních na dotaz posl. Patzela o válečných škodách bývalého poddůstojníka z povolání Alfréda Mayerla,

min. nár. obrany na dotaz posl. dr. Lodgmana o odbytném Karla Förstra, příslušného do Selibic u Žatce,

dodatek k odpovědi min. soc. péče na dotaz posl. Krause, aby Frant. Hanischovi, hostinskému v Hoffnungu, okres Něm. Jablonné, byl vyplácen důchod.

Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány zprávy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

4795. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 4186) o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří.

4825. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 4812) o konečné úpravě rakouských a uherských válečných půjček.

4826. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 4819), kterým se zřizuje Zvláštní fond pro zmírnění ztrát povstalých z poválečných poměrů.

4827. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 4814), jímž se vláda zmocňuje převzíti pohledávky vzniklé z dodávek za doby války.

4828. Zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 4816) o mimořádných úlevách při placení přímých daní.

Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji žádost okres. soudu v Mladé Boleslavi ze dne 5. září 1924, čís. T III 669/24, za souhlas k trestnímu stíhání posl. Dubického pro přestupek proti bezpečnosti cti ca Václav Prášek, majitel realit v Praze II. (čís. 500 im.).

Posl. dr. Hnídek žádá o udělení 3nedělní dovolené pro cestu do zahraničí.

Sněmovna je způsobilá se usnášeti.

Kdo souhlasí s udělením této dovolené, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Dovolená jest udělena.

Přikročíme k projednávání pořadu a měli bychom projednati nejprve prvý odstavec pořadu, jímž jest:

Ježto však tato výborová zpráva nebyla ještě tiskem rozdána, přikročíme, nebude-li námitek, k dalšímu, druhému odstavci pořadu, jímž jest zpráva výboru rozpočtového ve věci válečných půjček. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není. Budeme tedy projednávati druhý odstavec pořadu, jímž je:

Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan posl. dr. Nosek, jemuž dávám slovo.

Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Vládní návrh, kterým jest se nám nyní zabývati a který je novelou k zákonu o IV. státní půjčce, je myšlen jako konečná osnova, kterou otázka válečných půjček má býti zlikvidována a přivedena k definitivnímu rozřešení. Dovolím si nejprve upozorniti, že tato novela musí řešiti některé případy, na které nebylo ještě možno pomýšleti při zákonu o IV. státní půjčce z toho důvodu, že základní hledisko směrodatné pro jednotlivé normy tohoto zákona bylo poněkud jiné, nežli je nynější. Je všeobecně známo, že mírové smlouvy žádnému z nástupnických států po bývalé rakousko-uherské říši neuložily povinnosti, aby honoroval válečné půjčky. Tenkráte, když tato otázka byla otevřenou, bylo postupováno se strany státu československého v ten způsob, že se věc, jako analogická, prováděla podle normování problémů předválečných rent, ať rakouských nebo uherských nebo společných, v ten způsob, že na základě principu teritoriálního r. 1919 byly u nás spisovány válečné půjčky bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem. Tenkráte prostě válečné půjčky nalézající se na území československého státu byly sepsány a zvláštním kolkem označeny, tedy individualisovány, odlišeny ode všech ostatních.

Reparační komise v pozdější době, když už tuto přípravnou práci plně jsme vykonali, vyslovila zásadu, že jest věcí jednotlivých států, aby vyřešily svým způsobem otázku válečných půjček se svými státními příslušníky. Tedy princip teritoriality, ze kterého se původně vycházelo r. 1919 při sepisování a ze kterého vycházela původní osnova o IV. státní půjčce, byl pro nás závazně pozměněn v ten způsob, že musíme přihlížeti také nyní ke svým státním příslušníkům, kteří měli válečné půjčky někde v cizině. Případy takové nebyly řídké. Je mnoho případů, že příslušníci u nás bydleli, ale své válečné půjčky měli v depot u vídeňských ústavů. Tyto válečné půjčky nemusely býti oznámeny k soupisu, nebyly sepsány, nebyly označeny. Má-li se tedy přihlížeti k tomu, musí zákon nezbytně míti některé normy, které dodatečně upravují ony otázky, které při zákonu o IV. státní půjčce řešeny nebyly. To je všeobecná zásada, hlavní hledisko, které nám vysvětluje některé změny dosavadních norem, o kterých při jednotlivých paragrafech můžeme jednati detailně.

Ve všeobecné části dovoluji si sdělovati, že osnova sama má mnoho norem, velký počet ustanovení, která dosti podstatně zasahují do platných předpisů práva občanského. Dovoluji si upozorňovati zejména na zajímavé ustanovení, že za určitých předpokladů může lombardní dlužník osvoboditi se od svého lombardního dluhu - jaké jsou toho předpoklady, o tom budeme jednati zvláště - ne zaplacením svého lombardního dluhu, nýbrž datione in solutum - tím, že místo placení dá odškodňovací dluhopisy a tím se zbaví lombardního břemene, takže prakticky to znamená, že v některých případech zvláštního zřetele se stanoviska sociálního hodných břímě, které vzniklo lombardováním válečných půjček, které se stalo jako zástava ručení nehodnotným, přenáší se z dlužníka méně hospodářsky zdatného na jeho lombardního věřitele, který za určitých předpokladů pokládá se za sociálně silnějšího, a kdyby tohoto předpokladu u něho nebylo, může přece jen podle norem tohoto zákona činiti nárok na určité podepření, a to je zde zaručeno řadou ustanovení jiných.

Stran hlavy III není potřebí zvláštních připomínek k všeobecné části činiti, poněvadž jsou to všeobecné normy analogicky provedené podle norem jiných. Ve hlavě IV jediná norma, která by snad zvláštního zřetele zasloužila, je norma, že ten, kdo by po skončení celé této akce, týkající se válečných půjček, z jakýchkoliv důvodů držel ještě válečné půjčky, dopouští se těžkého přestupku důchodkového a může býti stíhán pokutou do 5000 Kč. Ne proto, že by to mohlo nějakým způsobem poškoditi státní finance, jako se to obyčejně činívá u jiných lehkých nebo těžkých přestupků důchodkových, kde dotyčný trest má býti prostředkem k odvrácení škody pro státní pokladnu, zde jde o to, aby držbou válečných půjček cirkulujících neudržovala se myšlenka a nebyla živena nesplnitelná naděje, že v nějaké formě ještě po tomto závěrečném aktu může přijíti nějaké nové řešení, nějaký nový, snad výhodnější způsob zlikvidování této otázky.

Po této všeobecné části považuji za svou povinnost, abych zde upozornil na některá detailní ustanovení, která zasluhují zvláštní pozornosti. V § 3 je to další zvýšení požadavku oproti normám dosavadním. Pro upisování IV. státní půjčky bylo dosud podmínkou, že musil příslušný upisovatel prokázati státní příslušnost československou, že musil také prokázati, že půjček těch nabyl před 28. říjnem, kdežto teď se k tomu připojují ještě podmínky další, že ten, pro něhož není jediným způsobem zhodnocení válečných půjček upsání státních půjček, nýbrž kdo bude činiti nárok na odškodnění bez nového upsání státních půjček, jak mu to sliboval nebo aspoň naději dával § 12 zákona o IV. státní půjčce, musí míti na území našeho státu své bydliště, a to nejméně od 1. ledna 1924. Tato norma sama o sobě je odchylkou od ustanovení zákona o IV. státní půjčce, kde bylo lhostejno, kde příslušný náš státní občan má své bydliště. Důvodem, proč se zde ta věc požaduje, je fakt, že musíme vyžadovati určitých průkazů od oněch osob, které zásadně nepodléhaly dani z majetku k 1. březnu 1919. Zde musíme teprve vyšetřovati, zda celkové jejich jmění, tedy se započítáním jmění také v cizině uloženého, v den, kdy přihlašují své půjčky k výměně, nečiní dohromady více než 25.000 Kč. Musilo by se to prokazovati ověřením zahraničních úřadů a podobně, ale smutná zkušenost potvrzuje, že vyskytovaly se případy, kdy i veřejní notáři v některých cizích státech potvrdili nepravdivé údaje prostě v klamném přesvědčení, že je tím možno přispěti k tomu, aby stát československý honoroval některé válečné půjčky, které by jinak nároku na to neměly. Poněvadž tedy není možno se plně spoléhati ani na takováto veřejná osvědčení z ciziny docházející, a poněvadž musíme důkaz ten suplovati přísežným prohlášením upisovatele samého nebo osoby, která se domáhá, aby jí byly dány odškodňovací cenné papíry, musíme také míti určitou záruku, že v případě nesprávného postupu se strany této osoby, tedy v případě křivého svědectví nebo křivé přísahy, bude vykonána nad ní trestní sankce, které ovšem může býti s výsledkem použito jen nad tím, kdo toho času je v dosahu trestní moci československého státu.

Vážení pánové! Ustanovení §u 4, kde se naznačuje způsob, jak se má prokázati, zda toho času ten který občan má 25.000 Kč čili nic, jsou ustanovení zřetelná, jasná a není potřeba nějakých připomínek pro ně.

Za to tím důležitější je norma §u 5, která potřebuje určité připomínky. Na jedné straně je právo žádati náhradu za válečné půjčky omezeno tím, že příslušná osoba k 1. březnu nebo v den, kdy předkládá válečné půjčky k záměně za odškodňovací papíry, neměla nebo nemá více než 25.000 Kč jmění. Ale na druhé straně bylo také nutno pamatovati na to, že musí se zde dáti jistý limit ve směru druhém. Mohlo by se totiž státi, že někdo, ať už z jakýchkoliv důvodů, lombardem si umožnil úpis na válečné půjčky a že by měl na příklad nyní ve svém majetku nominale milion válečných půjček, které by byly do plných 75% zatíženy lombardem. Pro tyto účely, pro zjištění, zda má on 25.000 Kč jmění či nic, béřeme nominále válečné půjčky 40%, takže bychom jako aktivum počítali jmění 400.000. Naproti tomu by stálo pasivum 750.000, takže tento občan, ačkoliv má veliké položky na válečných půjčkách, právě tímto způsobem dostával by se stále pod tu hranici 25.000 a mohly by býti přihlašovány k náhradě velmi značné položky válečných půjček. V takových případech, kdy držitel nynějších válečných půjček nejen z důvodu, aby jako drobný člověk upravil si poněkud svůj příjem úrokový v dobách, kdy bylo těžko vůbec nějaký slušnější úrok v hotovosti dostati, kdy byl donucován za tehdejších poměrů ať od kohokoliv k upsání válečných půjček a kdy je upisoval ze zvláštních svých důvodů, které dnes nějakého zvláštního zřetele nezasluhují, zejména také vzhledem k tomu, že by potom příslušné obnosy válečných půjček, které by musely býti státem československým převzaty, byly velmi, velmi značné, osnova tato nynější hranici tuto z důvodů uznání hodných zvyšuje na 100.000 K válečných půjček nominale, kdežto novela z r. 1922 navrhovala limit 70.000 K nominale.

Nyní máme zde ještě další některé zajímavé normy. Račte se laskavě rozpomenouti na případ poměrně častý, zvláště u drobnějších lidí častý, že jejich úsporné obnosy u vídeňské poštovní spořitelny podle pravidel tehdy platných byly zaměňovány za cenné papíry a v době války zejména také na válečné půjčky. V praxi jsou to obnosy poměrně velmi malé, několik set nominale válečných půjček a jsou poměrně řídké případy, kdy by se už jednalo o několik tisíc těchto válečných půjček. Tedy zde je dána možnost, že kdo chce upsati na základě válečných půjček vykázaných rentovou knížkou poštovní spořitelny, nebo chce tyto půjčky přihlásiti k záměně za nynější papíry odškodňovací, nemusí předkládati příslušných titrů válečných půjček in originali, nýbrž stačí úplně a věc je mu podstatně ulehčena tím, že jednoduše odevzdá příslušnou rentovou knížku, která podává průkaz o jeho upsání před 28. říjnem a podává také svědectví, že skutečně je oprávněn dotyčnými válečnými půjčkami disponovati. Nebylo by v žádném poměru k ceně těch papírů, kdyby se měla podávati zvláštní žádost o převoz, poněvadž náklad s tím spojený byl by poměrně příliš značný.

Vážení pánové, máme zde ještě další ustanovení, které provádí důsledně normy, které byly výsledkem zákona o IV. státní půjčce. Je to § 13, který výslovně konstatuje, že ten, kdo přihlásí své válečné půjčky k záměně za odškodňovací papír, dostane 3% neslosovatelné papíry za 75% nominální hodnoty válečných půjček. Procento úrokové musilo býti o něco nižší než u těch, kdož upisovali, vzhledem k tomu, že důsledně bylo vždy prohlašováno, že nikdo v budoucnosti nemůže očekávati žádné příznivější úpravy otázky válečných půjček než té, která byla řešena zákonem o IV. státní půjčce. Zde jsou tyto papíry o 1/2 % níže slosovatelné. Jinak ohledně těchto papírů a jich kuponů se stanoví, že kuponová služba při nich počíná 1. ledna 1925.

Tedy ten, kdo má dnes nárok na odškodňovací papíry, měl přece jen aspoň podle zákona možnost, aby lepším způsobem zhodnotil si je upsáním na IV. státní půjčku, měl možnost dostati cennější papír náhradní a dříve placené úroky z těchto papírů.

Nyní máme v §u 14 další důležité ustanovení, které souvisí systematicky s některými normami v dalších paragrafech. Ustanovuje se totiž tady, že v těch případech, kdy zástavním dlužníkem je osoba privilegovaná, zástavní věřitel nesmí do doby 1 roku od složení válečné půjčky k výměně ani lombardní dluh vypověděti ani zvýšiti úrokovou jeho míru nad míru úrokovou, která byla placena 1. ledna 1924.

Po této stránce máme zde určité úchylky od dosavadních všeobecně platných norem občanského práva. Zde se začíná do jisté míry zaměňovati již lombardní dluh za osobní dluh, kterým dotyčný lombardní věřitel je zavázán, a uvádí se to oboje v užší souvislost a v těch případech, kdy dotyčný lombardní dlužník, samozřejmě osoba privilegovaná, provede tuto záměnu, nemůže býti osobně z osobního svého závazku, ex mutuo, stíhán, on musí dostati jakési respirium, jednoroční lhůtu, aby do té doby mohl si pohodlněji opatřiti prostředek k uspokojení svého věřitele. Dalekosáhlejší normou jest příslušné ustanovení v §u 15, které zavádí možnost úplného liberování se od lombardních dluhů. V těchto případech totiž, kde jde o osoby potřebující sociální ochrany, o osoby, které r. 1923 neměly většího poplatního příjmu než 30.000 Kč na válečných půjčkách a neměly většího majetku než 20.000 Kč nominale, je povinen lombardní věřitel smazati celou pohledávku svoji a vzíti jako uspokojení příslušné odškodňovací dluhopisy. Situace může býti taková, že někdo, kdo má 20.000 válečných půjček, má je lombardovány 15.000 K lombardního dluhu. Zde nyní, když se mu dávají v náhradu za 75% nominale 3% papíry, tedy 15.000 nominale při kursu, počítaném při tomto nízko zúročitelném papíru asi 30%, dostává se zde dotyčnému lombardnímu věřiteli skutečné směnné hodnoty asi 4.500. Za tuto směnnou hodnotu 4.500 Kč je podle zákona povinen, smazati v tomto konkretním případě plných 15.000. Jak ráčíte viděti, ztrácí lombardní dlužník svou válečnou půjčku pozměněním na odškodňovací cenné papíry, ale na druhé straně lombardní věřitel přichází zde o značné položky. Tedy to risiko plynoucí ze znehodnocení válečných půjček, jakož i z toho, že po dlouhou dobu úroky z válečných půjček vypláceny nebyly, dělí se mezi lombardní dlužníky a lombardní věřitele způsobem, který u těchto menších dlužníků lze nazvati zajisté spravedlivým. Jestliže jde o osoby, které potřebují ještě více sociální ochrany, které měly pouhých 15.000 Kč příjmu a nemají půjček více než za 10 tisíc Kč, tam je lombardní věřitel povinen nejen smazati celou svoji pohledávku, nýbrž musí také odepsati lombardní úroky, takže po této stránce malý dlužník je osvobozen od svého břemene vůbec.

Další dalekosáhlé normy, které v zákoně tomto rovněž jsou uvedeny a připomínají nám základní myšlenku zde právě uvedenou, záležejí v tom, že lombardní dlužníci, kteří jsou osobami privilegovanými, když upíší válečnou půjčku na IV. státní půjčku podle všeobecných norem IV. státní půjčky, nesmějí dostati výpověď ze svého lombardního dluhu a jsou oprávněni jej umořovati ve 20 pololetních lhůtách, tedy v 10leté době, a že lombardní jejich dluh nemůže býti zúročen procentem větším než 5%. Uvážíme-li, vážení pánové, v dnešní době vysoké míry úrokové, že zde těmto osobám se dává dalekosáhlá výhoda poměrně nízkého úroku a že se jim dává možnost, aby lombardní svůj dluh ne najednou, také ne v 1 neb 2 roční lhůtě, nýbrž v deseti letech po semestrálních splátkách ve výši 1/20 umořovali, musíme uznati, že po této stránce novela zákona o IV. státní půjčce snaží se učiniti, co vůbec v jejích silách jest.

A nyní - systematicky to patří do tohoto postupu - musím učiniti poznámku o závažném ustanovení §u 21. Svého času naskytla se otázka, politicky dalekosáhlá, zda oprávněn jest takový blahovolný výklad se strany ministerstva financí, osvědčený také souhlasným vyjádřením Nejvyššího kontrolního účetního úřadu, že totiž je možno zálohové úpisy na IX. válečnou půjčku posuzovati analogicky podle norem platných pro konversi osmi válečných půjček, kterážto otázka politicky byla zodpověděna negativně. Zde je nyní celý tento problém otevřeným, jasným a zřetelným způsobem řešen zákonem samým. Situace byla totiž taková: V době, kdy bylo těžko najíti nějaké, jenom poněkud slušné zúročení pro pohotové kapitály, kdy byly případy, že z úsporných vkladů platilo se 1 až 1/2 %, ano, vyskytly se případy, že vůbec bezúročně stěží přijímaly větší peněžní ústavy úsporné vklady, vídeňská poštovní spořitelna zvala peněžní ústavy, aby u ní ukládaly přebytky a slibovala za to 4 1/2 % zúročení. Není potřebí ještě dnes nějakými rekriminacemi dotýkati se tehdejší doby. Toto pouhé faktum stačí k vysvětlení okolnosti, že peněžní ústavy - a tu není potřebí rozlišovati, zda to byly české či německé - posílaly zálohy. Ústavy německé podle možnosti naléhaly, aby za poslané peníze byly jednotlivým upisovatelům dány titry. Ústavy české, které na jedné straně byly donucovány k odevzdávání těchto hotovostí, na druhé straně nespěchaly s tím, aby nějakým obzvláště rychlým způsobem zaslané hotovosti zaměněny byly za dotčené titry té které válečné půjčky. A tak se stalo, že v době převratu zálohy českými ústavy u vídeňské poštovní spořitelny složené, blížily se podstatně částce čtyř set milionů korun. Po převratu vídeňská poštovní spořitelna přání německých peněžních ústavů vyhovovala a hotovosti vracela, kdežto českým ústavům je zadržovala. A tu se stalo, že některé peněžní ústavy velmi podstatně na těchto transakcích byly angažovány. Kdyby zde se strany státní pospolitosti nemělo dojíti k nějaké pomoci, mohlo by to míti v zápětí dalekosáhlé a velmi nepříjemné důsledky.

Jestliže se zde řekne, že zálohové úpisy na IX. státní půjčku posuzují se analogicky právě tak jako dřívější válečné půjčky, že tedy lze za předpokladu nového úpisu na IV. státní půjčku dáti dotčeným upisovatelům náhradní dluhopisy, jest pochopitelno, že ztráty, které by utrpěli anulováním svých zálohových úpisů na IX. válečnou půjčku, budou podstatně nižší než by se jinak stalo, a že po té stránce jest v zájmu celého našeho národního hospodářství, aby způsobem v §u 21 zde naznačeným celá tato věc byla vyřešena.

Dovolí si ještě učiniti malou poznámku k ocenění válečných půjček. Jest již norma, která také přešla do nového zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku, že válečné půjčky mají býti oceněny 40% nominální hodnoty. V některých případech může tato věc býti dosti bolestnou, a to v případech, kdy dotčený držitel válečných půjček nezhodnotil jich úpisem na IV. státní půjčku, a v případech, kdy nemohl učiniti nároku na poskytnutí odškodňovacích dluhopisů podle novely, kterou právě projednáváme.

Jestliže dotčený interesent prokáže, že ani jedním ani druhým způsobem svých válečných půjček nezhodnotil, potom berní správa položku válečných půjček vůbec vymýtí ze základu pro vyšetření jeho povinností na dávce z majetku a přírůstku na majetku, takže pro něho budou bezcennou položkou tak jako v jeho rukou bezcennou položkou nyní jsou. U těch, kdož nějakým způsobem, ať konversí na IV. státní půjčku nebo obdržením odškodňovacích dluhopisů, zhodnotili svou válečnou půjčku, zůstává norma, podle níž se válečné půjčky oceňují 40%, v nezměněné platnosti i nadále.

Pokud se týká některých norem trestních, dovolím si upozorňovati, že není na nich žádné zvláštnosti, že jsou to normy analogické, opakované z jiných podobných zákonů. V §u 32 stanoví se, že křivá přísaha, které by se kdo dopustil nesprávnými údaji ve svých prohlášeních, trestá se jako křivá přísaha před soudem. Je to jedině z toho důvodu, aby trestní sankce byla také účinná, poněvadž nemohly by se příslušné normy vztahovati na ty případy, kdybychom to chtěli posuzovati podle křivé přísahy v řízení civilním.

Normy, které vyplývají z ustanovení dosud platného práva o IV. státní půjčce, nebyly předmětem zvláštního mého referování. Snažil jsem se vyzvednouti ony zvláštní normy, které odlišují tuto osnovu zákona od práva dosavadního, a ukázati na nich, že tendence této novely jest, přivésti ke konečnému rozřešení a zlikvidování celý problém válečných půjček a ukázati, že po této stránce snaží se novela učiniti, co vzhledem k současné finanční situaci státu a jeho zatížení, které tímto zákonem bude dále způsobeno, vůbec jest možné a že se stanoviska sociální spravedlnosti - a tedy zejména se stanoviska spravedlivého požadavku ochrany slabších jednotlivců a slabších držitelů válečných půjček - snaží se tato osnova splniti spravedlivě, co od ní může býti požadováno.

Rozpočtový výbor tuto vládní osnovu podrobně projednával a měl příležitost uvažovati o celé řadě pozměňovacích návrhů. Dospěl však ve své většině k přesvědčení, že není možno některé normy nějakým snadným způsobem změniti, aniž by jednotlivé zásady, na kterých dosavadní zákon o IV. státní půjčce nebo také tato novela spočívá, neutrpěly podstatných změn. To by mělo potom za následek, že by změny tyto vyvolávaly zase nespravedlivost vůči osobám, které poslechly vyzvání k upisování IV. státní půjčky, které tedy svého času již konvertovaly válečnou půjčku tak, jak byly k tomu zvány, a které věřily, že nikdo nedočká se úpravy lepší než té, která citovaným zákonem již byla přislíbena. Vycházel také z úvahy, že by každá taková změna, která by měla za následek porušení některých dřívějších zásad, znamenala další veliké zatížení administrativního aparátu, které je nutně považovati za nežádoucí, a z těch důvodů přišel ku přesvědčení, že jest nutno doporučiti plenu poslanecké sněmovny, aby osnova zákona o konečné úpravě rakouských a uherských válečných půjček byla ústavně schválena tak, jak vládní osnova ji předkládá. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Jako vládní zástupce za ministerstvo financí ku projednávání tohoto odstavce pořadu dostavil se odb. přednosta dr. Vlasák.

Zahajuji debatu.

Zapsáni jsou na straně "proti" pp. posl. Windirsch, Patzel, Bubník, Kostka, dr. Korláth a Hackenberg; na straně "pro" p. posl. inž. Kallina.

Než dám slovo prvnímu řečníku, navrhuji podle usnesení presidiálního řečnickou lhůtu 30 minut. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není, návrh můj je přijat.

Dávám slovo prvnímu řečníku "proti", jímž je p. posl. Windirsch.

Posl. Windirsch (německy): Slavná sněmovno! Jako moto v čelo svých vývodů mohl bych dáti tato slova: "Buď vždycky věrný a poctivý až do hrobu chladného, a máš-li snad dluhy, prostě je škrtni!" Otázka, zda běží o likvidaci dluhů, jež mají býti řádným způsobem likvidovány, byla opětně nadhozena v souvislosti s válečnými půjčkami. Většina této sněmovny stále a stále poukazuje na to, že válečné půjčky nenáleží mezi dluhy, jichž uznání je Československému státu uloženo. Naproti tomu my jsme na tuto otázku vždycky přisvědčovali, a to z toho důvodu, poněvadž stát za války všemožným nátlakem donucoval k upisování válečných půjček. Ještě dnes bych vám mohl předložiti doslovné znění různých oběžníků, které vydávala tehdy okresní hejtmanství k obyvatelstvu a jimiž byly nejen soukromé osoby, nýbrž i obce a okresy vyzývány, aby upsaly válečnou půjčku. Mnohé z těchto výzev byly zahaleny v slova lichotivá, jiné ve vyhrůžky. Tudíž válečné půjčky, které tu byly při rozpadnutí Rakouska po případě Uherska, jest nutno považovati také za pasivní položku nového státu. Mírová smlouva sice osvobozuje stát od povinnosti splatiti válečné půjčky. Avšak vyšší než psané právo je právo nepsané, diktované citem lidskosti. Jest nyní otázka: Byli jste dosud lidští, dali jste průchod humanitnímu cítění, když běželo o válečné půjčky? Doposud nikoli. Vaším odmítavým chováním bylo těžce poškozeno hospodářství národní a právě tak i hospodářství soukromé a mnoho lidí dohnáno k zoufalství. Cesta až k dnešnímu dni, kdy má dojíti ke konečné úpravě rakouských a uherských válečných půjček, jest poseta náhrobními kameny oněch nešťastných obětí, jež byly nezaplacením válečných půjček vehnány v náruč předčasné, dobrovolné smrti. Bylo by lákavé, uvésti zde nekonečnou řadu jmen oněch nešťastných majitelů válečných půjček, které vaše dosavadní zdráhání, spravedlivě rozřešiti otázku válečných půjček, dohnalo k smrtícímu zoufalství. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)