Začátek schůze v 5 hod. 15 min. odpol.
Přítomni:
Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: dr. Hruban, dr. inž. Botto, Buříval, dr. Czech.
Zapisovatelé: Bradáč, Taub.
106 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, dr. Beneš, dr. Dolanský, Habrman, inž. Novák; za ministerstvo financí min. rada dr. Steinhauser; za ministerstvo spravedlnosti odb. přednosta dr. Polák a min. tajemník dr. Scholz.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 277. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolenou na dnešní schůze udělil jsem posl. Lehockému pro neodkladné záležitosti; na tento týden posl. dr. Medingerovi pro cestu do ciziny.
Nemocí omluvil se posl. Prokeš.
Omluvy a dovolené uvedené ve dnešní schůzi prvé, platí též pro tuto schůzi.
Byla provedena změna ve výboru. Žádám o sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Klub poslanců "Bund der Landwirte" vyslal do výboru imunitního posl. Schuberta za posl. Zierhuta.
Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Tisk 4677. Sbírka interpelací:
I. posl. dr. Holitschera, dr. Czecha a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o nostrifikaci lékařů;
II. posl. Jokla, Heegera, Uhla a druhů ministrovi nár. obrany o krádeži a jiných nešvarech ve vojenské škole (děl. pl. 7) v Olomouci;
III. posl. dr. Körmendy-Ékesa a súdr. min. predsedovi a ministrovi školstva a nár. osvety o hrubom útoku B. Krpeleca, škôldozorcu v Ip. Šahách, proti rím. kat. duchovenstvu;
IV. posl. dr. Schollicha a druhů ministrovi železnic o vypuzování německých dělníků a úředníků v studenecké vozovce;
V. posl. Hakena a soudr. ministrovi nár. obrany o úhradě cestovních a jiných nákladů československých státních občanů v cizině při odvodních přehlídkách branců;
VI. posl. Blažka, Hakena a soudr. ministrovi vnitra o zákazu stavovské odborové organisace výkonného četnictva čsl. a vůbec o poměrech četníků;
VII. posl. Simma a druhů ministrovi nár. obrany o náhradě civilních šatů, zanechaných při nastoupení vojenské služby za světové války;
VIII. posl. Simma a druhů ministrovi spravedlnosti o neodůvodněné censuře článku, jenž pod názvem "Velká lež" vyšel v časopise "Trautenauer Tagblatt";
IX. posl. dr. Budayho a spol. ministrovi vnútra v záležitosti vrchnostenského zakázania sbierať podpisy za kat. cirk. školy v Podkarpatskom Rusku;
X. posl. Housera, Hakena a soudr. ministrovi nár. obrany o protizákonném opatření vojenské správy, aby vojíni nemohli vykonávati své volební právo v obcích.
Předseda (zvoní): Přejdeme k projednávání pořadu, a to k 1. jeho odstavci, jímž jest:
1. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení senátu (tisk 4657) stran vládního návrhu zákona (tisk sen. 1835 a 1875) o zrušení odměn uchopitelů, případně udavačů daňových přestupků a o použití přebytků důchodkových pokut (tisk 4716).
Zpravodajem je p. posl. Roudnický. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Roudnický: Slavná sněmovno! V senátě Národního shromáždění předložen byl vládní návrh (tisk 1835) o zrušení odměn uchopitelů, případně udavačů daňových přestupků a o použití přebytků důchodkových pokut. Senát ve svém rozpočtovém výboru a v plenu projednal tento vládní návrh a přijal jej až na malé stylistické změny podle vládní osnovy, kteréžto znění bylo pak předloženo poslanecké sněmovně.
Tato vládní osnova vychází z nutnosti, aby odstraněny byly nesrovnalosti, které byly mezi předpisy o odměnách vyplácených udavačům a uchopitelům pří přestupcích finančních zákonů, platnými jednak na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jednak mezi předpisy, které byly v zemích historických. Zadruhé je nutno, aby unifikovány byly předpisy o použití čistých přebytků důchodkových pokut, t. j. částek, jež vybudou po zapravení všeho nákladu spojeného s prováděním trestního řízení důchodkového a po vyplacení případných odměn udavačských, poukázaných na účet jednotlivých trestních případů.
Nesrovnalosti byly mezi předpisy jednak v historických zemích a jednak na území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Třicátkovým řádem z r. 1788 a návodem k němu z r. 1842 stanoveny odměny pro udavače a uchopitele důchodkových přestupků t. j. původně přestupků proti předpisům nejprve celním a o monopolech. Soukromým osobám, které přispěly k odkrytí důchodkového přestupku a k zaplacení pokuty, byla přiznána odměna rovnající se 1/3 zaplacené pokuty. Jako uchopitelé byly označeny osoby, které byly službou povinny zjišťovat důchodkové přestupky a svou pozorností takový přestupek odkryly, a těmto uchopitelům byla přiznána odměna rovnající se 5/6 složené pokuty, po případě, jestliže pachatel nebyl pokutován a zboží propadlo, 4/6 výtěžku z tohoto zboží. Nařízením pak uherského ministerstva financí z r. 1893 byla dána instrukce k třicátkovému řádu, že předpisy ty rozšiřují se také, pokud jde o důchodkové trestní řízení, na všecky státní daně nepřímé, dávky a poplatky. R. 1898 pak výnosem bývalého uherského ministerstva financí bylo výslovně prohlášeno, že tyto předpisy platí i pro obor přímých daní. Tak bylo na území Slovenska a Podkarpatské Rusi.
V Rakousku byly předpisy jiné. Na území tom byly odměny udavačské upraveny §§ 300 až 302 celního a státního monopolního řádu a dvorským dekretem z r. 1836 byly rozšířeny na všecky přestupky důchodkové o nepřímých daních a státních monopolech. Pokud se týče přímých daní, týkalo se v této části bývalého Rakouska odměňování udavačů jenom daně činžovní. Odměny uchopitelské byly zrušeny na území dříve rakouském zákonem z 2. července 1896.
Navržený zákon v § 1 pod čís. 1 ustanovuje, že odměny uchopitelské platné dosud ještě na Slovensku a v Podkarpatské Rusi se zrušují. Tyto odměny vyplácely se většinou finanční pohraniční stráži. V době popřevratové vykonaly jistě velmi mnoho, ale v nynější době, když již nastávají řádné, upravené poměry, není jistě zájmem státu, aby úředníci byli od hlavních svých povinností oddalováni tím snad, že by se snažili pro sebe z těchto odměn něco vytěžiti. Zadruhé dává tento postup úřednictvu a zřízenectvu nátěr stranickosti a z toho důvodu § 1 zrušuje tyto odměny uchopitelské, které v zemích historických již dříve, r. 1896, byly zrušeny.
V §u 1, čís. 2 zrušují se udavačské odměny při daních přímých, při dani z obratu, dani z pracovních výkonů a dani přepychové. Zůstávají tedy jen odměny, týkající se udavačů při daních nepřímých. Vládní návrh ponechává dosud tyto odměny z toho důvodu, poněvadž jednak zmenšil počet finanční stráže, jednak je zájmem státním, aby ve svých právech zkracován nebyl.
§ 2 stanoví rozdílení pokut. Podle § 55 trestního zákona důchodkového z roku 1835, platného na území dřívějšího Rakouska, měly čisté přebytky důchodkových pokut připadnouti dobročinnému veřejnému ústavu. Roku 1858 císařským nařízením bylo stanoveno, aby čisté přebytky důchodkových pokut tvořily dobročinný "Fond přebytků trestních peněz důchodkových", určený k výchově dětí zřízenců a úředníků finanční stráže jakož i výkonných úřadů.
Zákonem však z roku 1896 byly pro území mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus zrušeny uchopitelské odměny a ze zvýšených tím přebytků důchodkových pokut bylo přiznáno 74 % státní pokladně, 26 % dobročinnému fondu. Poněvadž v dobách neklidných byl obnos těchto pokut, přidělený dobročinnému fondu, větší a v dobách klidných daleko menší, nebylo možno vzíti na sebe všechny povinnosti, které dobročinný fond měl; z toho důvodu § 2, odst. 1 a 2 zrušují dřívější ustanovení zákonná o rozdílení počtu 74 % pro státní pokladnu a 26 % dobročinnému fondu a navrhují, aby bylo ustanoveno, že to má býti ponecháno rozhodnutí ministerstva financí, aby bylo možno i v dobách klidných postarati se v případě neštěstí o děti, které by ztratily své živitele při konání povinnosti, jak při dani potravní, tak u pohraniční stráže.
Rozpočtový výbor posl. sněmovny podrobil důkladné debatě tuto osnovu vládního návrhu, přijal ji beze změny ve znění usneseném senátem a doporučuje posl. sněmovně, aby tuto osnovu přijala. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Za ministerstvo financí se k projednávání tohoto odstavce dostavil min. rada dr. Steinhauser.
Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.
Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Osnova zákona tohoto má čtyry paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Návrh pozměňovací učiněn nebyl. Míním tedy dáti o celé osnově hlasovati najednou.
Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími čtyřmi paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění navrženém panem zpravodajem, jež jest souhlasné s předchozím usnesením senátu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové, a to ve znění shodném s předchozím usnesením senátu.
Čtení druhé navrhnu na pořad některé schůze příští.
Tím vyřízen je odstavec prvý pořadu dnešní schůze.
Přejdeme k odstavci druhému, jímž jest:
2. Druhé čtení osnovy zákona o plemenitbě hospodářských zvířat a to koní, skotu, vepřů a ovcí (tisk 4691).
Zpravodajem výboru zemědělského za nepřítomného a omluveného posl. Vahalu je p. posl. Prokůpek.
Má pan zpravodaj nějakou korekturu?
Zpravodaj posl. Prokůpek: Dovoluji si navrhovati, aby v osnově, otištěné v zprávě výborové, byly opraveny tiskové chyby, totiž aby
a) v §u 3, odst. 3 místo "za účelem opatřování a chování veřejných plemeníků" stálo "za tímto účelem",
b) v §u 8, odst. 1, řádka 2 místo "na jeho základě" stálo "podle něho".
Jinak nemám korektur.
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona, o němž jednáme, tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, s opravami, jež právě uvedl p. zpravodaj, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém, a vyřízen je odst. 2 dnešního pořadu.
Přejdeme k odst. 3, jímž jest:
3. Druhé čtení osnovy zákona o hornických soudech rozhodčích (tisk 4714).
Zpravodajem výboru soc. - politického je p. posl. Brožík.
Má p. zpravodaj nějaké korektury?
Zpravodaj posl. Brožík: Navrhuji, aby v osnově, otištěné ve zprávě výborové, byly opraveny 3 tiskové chyby v §u 2, totiž:
a) v odst. 1, lit. b), řádek 4 za slovem "zákona" má býti čárka,
b) v odst. 1, lit. c) má čárka v řádku 3 býti přesunuta do řádku 4 za slovo "radě)",
c) odst. 2, řádek 4 za slovem "závodů" má býti čárka.
Jiných korektur není.
Předseda: Budeme hlasovati.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou tohoto zákona tak, jak ji posl. sněmovna přijala ve čtení prvém, s korekturami uvedenými teď p. zpravodajem, týkajícími se hlavně rozdělovacích znamének, prosím, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém a vyřízen je odstavec čtvrtý pořadu dnešní schůze.
Přejdeme ke čtvrtému odstavci, jímž jest:
4. Druhé čtení osnovy zákona o zrušení části okresních silnic I. třídy Prostějov-Boskovice-Svitávka a Sloup-Valchov (tisk 4718).
Zpravodajem výboru dopravního je p. posl. Votruba.
Má pan zpravodaj nějaké korektury?
Zpravodaj posl. Votruba: Nemám.
Předseda: Není tomu tak, budeme hlasovati.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala tuto osnovu zákona také ve čtení druhém a vyřízen je odst. 4 pořadu dnešní schůze.
Přejdeme k pátému, jímž je:
5. Zpráva výborů dopravního a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 4670) o výkupu místní dráhy Holič-Hodonín (tisk 4717).
Zpravodajem výboru dopravního je p. posl. J. Marek, zpravodajem výboru rozpočtového je p. posl. Buříval.
Uděluji slovo prvému zpravodaji, p. posl. J. Markovi.
Zpravodaj posl. J. Marek: Slavná sněmovno! Trať, o jejíž výkup běží, je poměrně menšího rozsahu co do délky, ale je - nebo může býti - velice významnou v provozu státních drah.
Běží o železniční trať, spojující stanici Hodonín na trati Břeclava-Přerov se stanicí Holič na trati Kúty-Veselí n. Mor. v celkové délce pouze asi 6 km. Trať tato byla rozdělena původně 3 koncesemi a dva její úseky byly až po hranice zemské převzaty do státní správy již při zestátnění bývalé dráhy severní. O třetí úsek, který byl dosud majetkem společenským, a to od hranice zemské do Holiče, jde nyní.
Kapitál této společnosti, která měla sídlo v Budapešti a nyní v Bratislavě, je poměrně nepatrný. Stanoven byl druhdy na 340 tisíc zlatých, čili 680 tisíc K, z nichž byli koncesionáři povinni věnovati pro opatření vozidel 34 tisíce zlatých a na rozšíření stanice Holič 55 tisíc zlatých. Poněvadž však tato místní dráha nemá vlastních vozidel, zůstala částka určená pro jejich opatření nepoužita a jeví se v bilanci jako zvláštní reservní fond. Stejně tak úspory, docílené z částky 55 tisíc zlatých, určené na stanici Holič, jsou vykázány jako zvláštní reservní fond.
Dráha tato nepožívala podpory ani garancie státní mimo úlevy, příslušející všeobecně místním drahám podle příslušných zákonů. V provozu státním byla podle všeobecně platných předpisů. Na základě úmluvy s bývalou severní dráhou opatřovaly státní dráhy československé službu jízdní a provozní též na tomto úseku, a to svými provozními prostředky a svým personálem. Nepadá tudíž při výkupu personální otázka v úvahu. Podle dřívější úmluvy měla udržování trati a dozor na dráhu obstarávati místní dráha sama. Ve skutečnosti však i tato služba byla opatřována československými státními drahami na základě zvláštní úmluvy. Místní dráha měla přes to v Budapešti provozní ředitelství, které bylo zrušeno, když byla vzata do státního provozu za úhradu vlastních provozních výdajů, a to za podmínek, které byly povoleny ostatním místním drahám na Slovensku.
Trať tato není dlouhá, ale pro provoz má velmi značný význam, ježto zátěž pro jižní Slovensko, sestávající hlavně z uhlí, jak hornoslezského, tak českého, jest dosud dopravována po nejkratší cestě, t. j. přes Uherské Hradiště, Kunovice, Veselí n. Mor., aby bylo odlehčeno stanici Břeclava, a část této zátěže by bylo možno svésti na tuto dráhu.
Poněvadž není žádných důvodů dopravních proti tomu, naopak všechny důvody mluví pro, přijal dopravní výbor osnovu tak, jak ji předložila vláda, a doporučuje ji poslanecké sněmovně ku přijetí.
Dalo by se k tomu pouze připojiti přání, aby nejen dále usilováno bylo o zlepšení spojení se Slovenskem, nýbrž aby také na Slovensku spojovací trati a spojení mezi nimi byly urychleně provedeny.
Doporučuji jménem výboru dopravního tento návrh vládní k přijetí. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Dávám slovo zpravodaji za výbor rozpočtový p. posl. Buřívalovi.
Zpravodaj posl. Buříval: Slavná sněmovno! Rozpočtový výbor zabýval se vládním návrhem tisk 4670 zejména po stránce finanční a doporučuje, aby tento vládní návrh byl ústavně schválen.
Místní dráha Holič-Hodonín je částí trati, spojující stanici Hodonín na Moravě a stanici Holič na Slovensku. Kdežto úsek od Hodonína k zemské hranici, který byl koncesován bývalým rakouským ministerstvem obchodu jako místní dráha bývalé severní dráhy císaře Ferdinanda, přešel zestátněním této dráhy do vlastnictví státu, zůstal úsek od moravsko-slovenské zemské hranice do stanice Holič, který byl koncesován bývalým uherským ministerstvem obchodu, ve vlastnictví akciové společnosti.
K výkupu této místní dráhy rozhodla se vláda přistoupiti hlavně v zájmu úspornosti provozu na státních drahách. Provoz na této trati je totiž daleko úspornější než na dosud používané trati Staré Město-Uherské Hradiště-Kunovice-Veselí n. Mor.
Aby však bylo možno trati Holič-Hodonín pro přepravu transitní zátěže náležitě využíti, bude nutno ji přestavěti na hlavní trať druhého řádu. Kdyby přestavba trati byla provedena společností a kdyby zátěž byla na tuto trať svedena, zvýšily by se provozní příjmy této společnosti asi 20krát. Tím zvýšily by se též čisté zisky společnosti, což by mělo za následek zhoršení výkupních podmínek pro stát. Ježto od vydání koncesní listiny této místní dráhy uplynulo již více než 30 let, vypočítává se výkupní cena její podle §u 22 koncesní listiny na základě průměrného ryzího výtěžku posledních sedmi, resp. pěti let. Při tom roční důchod nesmí činiti méně než 5% skutečného stavebního kapitálu. Tento roční důchod jest platiti po zbývající dobu koncesní, t. j. do r. 1980.
Bilance akciové společnosti za posledních 7 let nevykazují v žádném roce čistého výtěžku vyššího než činí 5% zúročení stavebního kapitálu. Proto přichází v úvahu jako roční výkupní renta částka, které jest zapotřebí k 5% zúročení zakládacího kapitálu, který činí 680.000 Kč, t. j. 34.000 Kč.
Poněvadž by nebylo vhodno, aby nadále trvala akciová společnost, jejíž celkový příjem by činil ročně 34.000 Kč, vyhrazuje si státní správa v §u 2 navržené osnovy právo, aby mohla kdykoli vyplatiti společnosti na místě ještě nedospělých platů důchodových jistinu, vypočtenou tím způsobem, že tyto výkupní důchody budou diskontovány ročními 5%.
Ježto společnost vypověděla bývalé zaměstnance svého provozního ředitelství v Budapešti a poskytla jim na místo výslužného odbytné v hotovosti k tíži reservního fondu, utvořeného z čistých zisků v roce 1922, nebudou státní správu po výkupu místní dráhy zatěžovati kromě výkupní renty žádné další výdaje.
Výkupem místní dráhy bude docíleno takových úspor na provozních výdajích státních drah, že lze počítati, že bude jimi vyvážen nejen úbytek na příjmech státních drah, jenž nastane propočítáním tarifů, nýbrž že budou kryty i úroky z částek, jež bude nutno vynaložiti na přestavbu místní dráhy.
Z těchto důvodů doporučuje rozpočtový výbor, aby tento vládní návrh byl schválen. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.
Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Osnova projednávaného zákona má 9 paragrafů, nadpis a úvodní formuli. Návrh pozměňovací podán nebyl. Míním tedy dáti hlasovati o celé osnově najednou, v celku.
Jest snad proti tomu námitka? (Nebyla.)
Není jí, budeme tedy hlasovati, jak jsem právě řekl.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, t. j. s jejími 9 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí ve znění navrženém pány zpravodaji, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém podle zprávy výborové.
Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.
Vyřízen jest odstavec 5 pořadu dnešní schůze, a přistoupíme k 6. odstavci.
6. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 4583) o stíhání úplatkářství (tisk 4736).
Zpravodajem jest p. posl. dr. Hnídek, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Vláda předložila návrh zákona o stíhání úplatkářství. Ústavně-právní výbor po dlouhém jednání usnesl se na osnově zákona, kterou doporučuje slavné sněmovně ke přijetí.
Důvodem pro předložení tohoto zákona bylo zachytiti všechny případy aktivního i pasivního uplácení, které dosud pro kusost dnešních norem zachytiti nebylo možno.
Úplatkářství totiž bylo dosud trestáno podle §§ 102 a 104 trestního zákona, který ovšem nestačí. Tyto dva paragrafy mají velké mezery a bylo třeba tyto mezery doplniti.
Mezery je třeba doplniti hlavně, co se týče okruhu osob, které mají býti trestány, i co se týče věcí, pro kterou má býti trestáno. Dosud bylo trestáno toliko podplácení úředníka při správě spravedlnosti, při propůjčování služeb nebo při rozhodování o veřejných záležitostech.
Za úředníka byl považován podle zákona ten, kdo mocí veřejného příkazu, přímo nebo nepřímo daného, ať pod přísahou čili nic, je povinen obstarávati práce vlády. Poněkud širší pojem veřejného úředníka má uherský trestní zákon v § 461. Za veřejné úředníky považují se tu ti, kdož podle svého úřadu, podle své služby nebo zvláštního pověření jsou zavázáni prováděti státní úkoly veřejné správy nebo spravedlnosti nebo úkoly některého municipia nebo obce, dále ti, kdož u veřejných fondů nemocnic, ústavů choromyslných přímo spravovaných státem, municipiem nebo obcí, jsou ustanoveni jako dohližitelé, lékaři, úředníci nebo sluhové. Za veřejné úředníky jsou považováni též notáři. Avšak i tento pojem je při dnešním zveřejnění života příliš úzký. Proto je nutno rozšířiti okruh osob, které mají býti trestány pro úplatkářství.
Vládní návrh uváděl v §u 2, odst. 1 okruh osob, na něž se mají vztahovati předpisy o úplatkářství. Ale ústavně-právní výbor stanovil okruh osob, které mají býti trestány pro úplatkářství, v §u 6 poněkud jinak, než to odůvodňuje vládní návrh. V §u 6 totiž uvádí ústavně-právní výbor, že veřejnými činiteli, uvedenými v předchozích ustanoveních, podle kterých mají býti trestáni veřejní činitelé, jsou "orgány a zaměstnanci státu, země, župy, okresu, obce nebo jiné veřejnoprávní korporace, veřejných podniků, ústavů a fondů". Ale jak vládní návrh, tak také ústavně-právní výbor šel dále. Ustanovil, že mají tomuto zákonu podléhati orgány a zaměstnanci také jiných ústavů a ne pouze státu, že mají jím býti zachyceni při úplatku, kterého se dopustili, i "orgány a zaměstnanci bank, spořitelen, záložen a jiných peněžních ústavů, hospodářských a výdělečných společenstev a ústavů povinného pojištění, jiných pak soukromých podniků a ústavů, pokud jsou pod státním dozorem".
Zde veřejné mínění bylo rozdvojeno. Jedni chtěli, aby toto ustanovení o soukromých podnicích bylo pojato do zákona, druzí stáli proti tomu. Ústavně-právní výbor se rozhodl, aby také činitelé těchto podniků byli pojati do ustanovení tohoto zákona, a to z toho důvodu, že uplácením činitelů těchto podniků může býti dotčen veřejný zájem. Na př. může býti dotčen zájem vkladatelů při peněžních ústavech. Tedy proto ústavně-právní výbor rozhodl se ponechati toto ustanovení podle původní vládní osnovy, aby činitelé soukromých podniků byli pojati do ustanovení tohoto zákona.
Co se týče druhé věci, proč musí býti rozšířeno ustanovení o úplatkářství, byl důvod ten, že podle dosavadního práva - nešlo-li o úplatné svádění ke zneužití moci úřední (§§ 5, 9, 101 tr. z.) - bylo trestno uplácení "za stranictví nebo porušení úřední povinnosti" (§ 105) nebo i "za výkon úřadu podle povinnosti" (v případě pasivního podplácení v § 104 tr. z., tu ovšem jen, činil-li úředník výkon úřadu závislým na úplatku), nehledíme-li k přestupku § 311 tr. z.
V širším rozsahu bylo uplácení trestno podle uherského trestního zákona. Tu bylo pasivní podplácení trestno i v případech porušení povinnosti úřední za úplatek (§§ 467, 469) i v případech výkonu úřadu podle povinnosti (§§ 465, 468), aktivní podplácení toliko za porušení úřední povinnosti (§ 470). Úředním úkonem rozumělo se i opomenutí úředního úkonu. Trestnost byla odstupňována. Je tedy patrno, že unikaly všechny případy uplácením za správné konání povinnosti, nežádal-li úředník úplatku před vykonáváním úkonu. To znamená, že žádal-li úředník úplatek po úkonu, nemohl býti zde postižen. Žádal-li úředník po úkonu, tu trestnost je vyjádřena v §u 4 osnovy zprávy výborové.
Co se pak týče výše trestu, tu podle tohoto zákona veškeré dosavadní trestní předpisy, pokud jsou přísnější než navrhované předpisy doplňovací, mají býti zachovány, a na dosavadní přísnosti nemá býti ničeho měněno. Návrh neprovádí reformy a unifikace dotčených předpisů, nýbrž omezuje se na doplnění jich tam, kde v praksi objevily se mezery, jež brání účinnému stíhání zlořádu. Nebylo by nyní vhodné, když přípravné práce k vydání nového jednotného trestního zákona již valně pokročily, věci předbíhati dílčí reformou podle přípravných prací připravenou, poněvadž taková reforma předpokládá i celý nový systém, na němž bude vybudován příští trestní zákon, nehodí se však do systému starého.
Tuto myšlenku, že mají býti zachována všecka přísnější ustanovení starého zákona, vyjadřuje § 1 nového zákona.
Předložení tohoto zákona, vlastně doplnění trestního zákona starého, neznamená, že by tohoto zákona bylo třeba proto, že by se bylo u nás úplatkářství stalo snad zjevem pravidelným, že by u nás úplatkářství nějak ohrožovalo stát. Ne, tomu tak není! Můžeme říci, že naše úřednictvo při veškerém nynějším svém stavu, třebaže bylo špatně placeno, přece jen zachovalo si objektivnost, a můžeme býti hrdi, že máme takové úřednictvo, které ani v největší bídě nedá se zlákati. Ovšem staly se některé smutné zjevy v našem životě. Právě nyní projednávaný proces o benzinové aféře před soudem je svědectvím, že tyto případy jsou přece jen ojedinělé, jsou to výjimky, které konec konců potvrzují pravidlo.
Úkol předlohy, jak jsem řekl, bylo rozšíření ustanovení, kterými mají býti trestáni ti, kteří dopustili se deliktu úplatkářství. Ale běží také o to, abychom zase nešli do extremů, aby zase nebyly dokořán otevřeny dvéře nějakým šikanám pro věci, které ani přestupkem ani případem úplatkářství nejsou. Tu bylo třeba opatrnosti, aby vládní předloha, která šla v té věci příliš daleko, byla poněkud omezena. Běželo hlavně o tak zvaný nepatrný prospěch, o nepatrnou úsluhu, kterou kdo dostává nebo kterou kdo jinému dělá. Zde toto ustanovení bylo omezeno tak, že, šlo-li o nepatrný prospěch, jen tehdy je čin trestný, jestliže ohrožen je důležitý veřejný zájem. Zde je tedy postaráno, aby nebylo dáno místa nějakým zbytečným šikanám.
Vládní předloha obsahovala také ustanovení o zachovávání úředního tajemství. Uplatňovaly se snahy, vymýtiti toto ustanovení o zachovávání úředního tajemství z tohoto zákona, že prý do systematiky tohoto zákona nepatří. Ale přece bylo nutno, aby tato ustanovení byla zachována. To se stalo, a aby mohlo toto ustanovení zapadnouti do systematiky tohoto zákona, dal ústavněprávní výbor do titulu zákona ještě také porušení úředního tajemství. Tím vyhověno je pochybnostem, že toto ustanovení do systematiky tohoto zákona nepatří. Ovšem byla zde námitka, že ustanovení tohoto není třeba, poněvadž jest o šetření úředního tajemství postaráno již služební pragmatikou. Dosud porušení úředního tajemství bylo trestáno toliko podle pragmatiky. Ale zde běželo o to, aby úřední tajemství bylo zachováno nejen úředníky, nýbrž také veřejnými činiteli státu, obcí, žup atd. Je to důležité proto, že porušení úředního tajemství nejen se strany úředníků, nýbrž i se strany veřejných činitelů může míti dalekosáhlé důsledky.
Mimo to bylo třeba toto ustanovení o porušení úředního tajemství rozšířiti z toho důvodu, poněvadž bylo trestáno porušení toliko disciplinárně; podle nového návrhu má býti trestáno soudně. Tedy předpisy jsou zostřené.
Řekl jsem, že toto ustanovení o zachovávání úředního tajemství je důležité z toho důvodu, poněvadž může míti dalekosáhlé následky nejen pro stát, nýbrž i pro soukromé osoby. Důležitost pro stát nemusím vykládati, to je samozřejmé. Ale prozrazení úředního tajemství se strany veřejných činitelů, na př. poslanců, členů obecních zastupitelstev, okresů, žup atd., může míti následky pro každého jednotlivce. Vždyť na př. jedná se ve schůzích těchto sborů o zájmech jednotlivců, přetřásá se kvalifikace atd. Prozrazením takového úředního tajemství může býti ohrožena čest nebo jiný prospěch každého jednotlivce. Nebo se tam projednávají oferty atd. Ovšem zde bylo nutno, aby ústavněprávní výbor při stylisaci tohoto paragrafu byl velmi opatrný, a to z toho důvodu, aby se snad nezamezila veřejná kritika, kritika místná a oprávněná. A toho také podle soudu ústavně-právního výboru bylo dosaženo.
Po názoru ústavně-právního výboru potřebují trestní ochrany jednání a spisy soudů, úřadů a různých sborů v různém rozsahu.
V každém případě nutno poskytnouti ochranu jednání nebo spisům zákonodárných sborů, soudů, a sborů neb úřadů, již vykonávají veřejnou správu, tehdy, jde-li o spisy, nebo jednání podle zákona tajné nebo výslovně prohlášené za důvěrné.
Na příklad u nás v poslanecké sněmovně podle jednacího řádu může se výbor nebo i plenum poslanecké sněmovny usnésti na důvěrnosti některého jednání. Proti tomu, pokud jde o jiné spisy nebo jednání, je potřebí trestní ochrany toliko takovým spisům a jednáním úřadů a soudů, jež podle své povahy mají zřejmě zůstati utajeny. Tato širší ochrana nemá se tedy vztahovati na obdobné spisy a jednání sborů zákonodárných a samosprávných. Zde je v zájmu větší kontroly též menší ochrana úředního tajemství.