Vlastní zákon jako takový měl by jen tehdy význam, kdyby obsahoval povinnost, že nutno upotřebiti stavebních peněz, zákonitou povinnost, aby vedena byla stavební kniha, kdyby bylo ustanoveno, jak jest si počínati při přestavbách a jak především vhodně užíti trestních ustanovení v tomto zákoně.
Na můj dotaz u různých správních míst, zejména u komor, bylo mi oznámeno, že již rakouská vláda předstoupila před veřejnost se třemi návrhy v r. 1899, 1906 a 1911. Návrhy byly však odmítnuty, protože jejich úprava vyvolala v stavební živnosti obavu, že by znemožnila stavební úvěry a zastavila stavební ruch. Tak se stalo v době, kdy se hospodářské napětí stále zesilovalo, avšak právě dnes, kdy jest opatření stavebních úvěrů jádrem otázky celé podpory stavebního ruchu, bylo by třeba se obírati s tímto problémem vážněji. Německá národněsocialistická strana dělnická zaujala již svým prvním řečníkem stanovisko k otázce ochrany nájemníků. Můj kolega posl. Simm vytkl již vhodně stanovisko, které němečtí národní socialisté v tomto směru zaujímají. Považoval jsem za svou povinnost, abych především připojil něco o otázce podpory stavebního ruchu a chtěl bych jen ještě říci, než se přejde obratem ruky a lehce přes nynější zákon, že bylo by třeba si ujasniti, že jest třeba, má-li otázka ochrany nájemníků býti brzy rozřešena, odstraniti porobu stavebních dělníků a stavebních řemeslníků, že jest třeba nutiti vládu, aby vypracovala zákon na zabezpečení stavebních pohledávek. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. inž. Botto (zvoní): Slovo ďalej má pán posl. R. Fischer.
Posl. R. Fischer (německy): Slavná sněmovno! Naše stanovisko k projednávanému vládnímu návrhu vyložil již včera zevrubně kol. Hausmann. Jestliže jsem se dnes přihlásil ke slovu, stalo se to proto, abych nenechal bez odpovědi vývody pronesené v nynější rozpravě. Především mluvčí Svazu německých zemědělců, kol. Jos. Fischer označil návrh jako nerozumný, nesociální a jednostranný, avšak ne snad z toho důvodu, že ochranu nájemníků zmenšuje, že ji proti dosavadním ustanovením omezuje, nýbrž použil takových výrazů o návrhu proto, poněvadž zákon chrání nikoli domácího pána, ale nájemníky. Žádal ochranu pro domácí pány a nikoli ochranu pro nájemníky a za největší chybu zákona označil, že tak hluboko zasahuje do soukromého vlastnictví. Zapoměl jen dodati do "posvátného soukromého vlastnictví". Celou jeho řeč možno naznačiti dvěma slovy: Ochranu majetným! On má pochopení jen pro starosti domácích pánů, jež nazývá psanci - tak se doslovně vyjádřil - jeho neznepokojují úzkostné starosti nájemníků, on nevidí lidí, kteří bydlí dnes v bídných děrách, kteří jsou bez přístřeší, jeho mrzí jen to, že se zákonem domácím pánům znemožňuje zvyšovati podle libosti nájemné. Praví o zákonu výslovně, že prý jím bylo soukromé vlastnictví již "socialisováno". Zákon na ochranu nájemníků jest pro něho sám o sobě již socialisací soukromého vlastnictví. Má-li kolega Jos. Fischer takové názory na socialisaci, musíme se přiznati, že ho na tomto poli naprosto nemůžeme následovati a ze bychom museli takovou socialisaci i v jiných oborech našeho národního hospodářství odmítnouti, přes to, že jsme sociálními demokraty a on zástupcem strany občanské. Podle jeho pojmu jest domácí pán, vlastník domu, psancem a dále praví, že prý soudy - tuto výtku činí patrně soudům německým - nad to ještě chrání jen nájemníky. Tuto ochranu, o níž mluví, nemůžeme si vyložiti jinak, než že snad němečtí soudci používají zákona jednostranně ve prospěch nájemníků, což je věc, kterou nechť si vyřídí němečtí soudcové s kolegou Jos. Fischerem sami. Kolega Jos. Fischer na rozdíl od nás nevidí bytové tísně; v celé své dlouhé řeči ani slovem se nezmínil o trampotách nájemníků. Podle jeho líčení každý by se musel domnívati, že to, že zákon na ochranu nájemníků vůbec ještě trvá, není ničím jiným než otázkou prestiže socialistických stran, opatřením, jímž chtějí dáti pocítiti majitelům domů svoji moc. Žádá také všeobecné zrušení tohoto zákona pro všechna místa a pro všechna "městská města" - tento rozdíl venkovských měst zvláště zdůraznil - která nemají aspoň 3000 obyvatel. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Kolega Jos. Fischer nedovede si pravděpodobně vůbec ani představiti, jaké asi následky by mělo zrušení zákona na ochranu nájemníků. Naznačím to jen docela stručně. Zrušení zákona na ochranu nájemníků jest otázkou nejen pro dělnictvo, nýbrž také především v městech, pro živnostnictvo a také na vesnicích jest důležité namnoze ještě více než pro dělníka právě pro ty vrstvy, které nepatří k naší straně, nýbrž které odevzdávají dnes své hlasy ještě stranám občanským. Tito by museli pocítiti zrušení zákona na ochranu nájemníků ještě tíže než sami dělníci. Týká se to učitelů, týká se to úředníků a konec konců běží nejen o to, zda lidé po zrušení zákona na ochranu nájemníků vystěhovaní dostanou byt, nýbrž běží také o to, jak všechny tyto stavy, učitelé, úředníci atd. mohli by asi snésti ohromné zvýšení nájemného, jež by po odstranění ochrany nájemníků nastalo, a jakými prostředky by asi čelili takovému zhoršení své životní úrovně. Neboť zrušení zákona na ochranu nájemníků projevilo by zcela jiné účinky, než jaké mělo zrušení kteréhokoli jiného oboru nuceného hospodářství. Také pan kolega dr. Lehnert, jehož řeč přece celkem nebyla obranou dalšího trvání zákona na ochranu nájemníků, praví, že byl zmeškán vhodný okamžik, kdy by bylo bývalo možno odstraniti zákon na ochranu nájemníků. Uznává, že ochranu nájemníků lze odstraňovati jen zcela ponenáhlu. Bytů nelze opatřiti přes noc, jako je možno opatřiti snad potraviny byty jsou něco, co lze v dostatečném počtu získati teprve po letech, poněvadž se o nich musí nepřetržitě pracovati. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Také příčiny bytové tísně jsou zcela jiné, než jak nám ráčil vylíčiti pan kolega Jos. Fischer. On tvrdí, že prý hlavní příčinou bytové tísně jest odlidňování venkova, a líčí poměry tak, jako by na venkově nebylo žádné bytové tísně, ale jako by se proletariát z venkova stěhoval do velkoměst a tím tam způsoboval bytovou tíseň. Kdyby to bylo správné, pak by na venkově jistě nebyla nouze o byty, nýbrž byl by jich nadbytek. Avšak bytová tíseň jest docela všeobecná, také na venkově, a netvrdím to jen já, ale také druhý německý řečník, který mluvil přede mnou, dr. Lehnert tvrdil totéž; nesčetnými příklady lze dokázati, že bytová tíseň v průmyslových obcích, dokonce i na vesnicích je právě tak velká jako ve městech, zvláště v našich německých krajích, kde se poměrně mnohem méně stavělo než v územích českých. Poukazuji na př. na Bílinu, poměrně malé německé město. Již jednou bylo na tomto místě zjištěno, že jsou tam takové bytové poměry, že vyšetřující komise, kterou vyslalo město, shledala, že v 67 bytech je ubytováno celkem přes 700 lidí. Na jednu osobu připadá 2 1/2 m3 vzduchového prostoru. Ale to všechno se pana kolegy Jos. Fischera netkne. To všechno on nevidí. On nevidí, jak hrozná je bída dětí v těchto bytech, nevidí, že jest vůbec nemožno vychovávati a vzdělávati tam lidi, nenalézá jediného slova, aby tyto poměry přibil na pranýř a odstranil je; on vidí jen ubohého domácího pána, jemuž zákon znemožňuje zvýšiti nájemné.
Při této příležitosti bych rád uvedl na pravou míru ještě jednu věc. Stále se tvrdí: Pryč s nuceným hospodářstvím v otázce bytové a bytová tíseň jest odstraněna. Zde jest přece nutno konstatovati, že zákon na ochranu nájemníků se vůbec nevztahuje na novostavby, takže chce-li kdo uložiti peníze do novostaveb, naprosto se mu nebrání, aby stanovil nájemné podle své libosti. Pro všechny nové byty našlo se dosti nájemníků, kteří zaplatili každé nájemné, jež bylo žádáno, poněvadž právě bytová tíseň je tak ohromná. Aby bylo zmírněno risiko následkem znehodnocení novostaveb, právě my jsme několikrát poukazovali na to, že by bylo potřebí poskytnouti veřejnou pomoc. Neupíráme, že pro toho, kdo dnes dá postaviti za půl milionu obytných domů, je s tím spojeno poměrně velké risiko znehodnocení, kdyby se změnily valutní poměry, a že se může státi, že tento majetek bude míti za několik let menší hodnotu. Právě proto jsme při zákoně o podpoře stavebního ruchu - kterýžto zákon byl také skoro úplně odstraněn a znemožněn občanskými stranami této sněmovny - žádali, aby toto risiko bylo neseno částečně z veřejných příspěvků.
Pan kolega Jos. Fischer praví, že prý stačí, jen když padne tento donucovací zákon, a bude dosti bytů. Řekl doslova: Domovní majetek musí býti výnosný, a to tak výnosný, že z něho vlastník může míti radost. Slovo radost jest pojem nesmírně pružný; jest mnoho drobných domkářů, kteří by byli rádi, kdyby se jim jejich majetek úročil 2 až 3%. Ale tak mnohý může míti radost z domovního majetku teprve tehdy, když mu z pronajímání plyne tučný obchod a o tom má ovšem kolega Jos. Fischer zcela jiné mínění než my. Zde bychom dospěli k činžím, jichž by žádný člověk neunesl. Jest také proti používání státních peněz na podporu stavebního ruchu a kterýsi z jeho pánů kolegů to vyslovil výkřikem: "My to nemůžeme platiti, musí to zaplatiti průmyslníci a ti, kdož bytů potřebují!" Také k otázce stavby bytů máme zcela jiné stanovisko, než jaké zaujal pan kolega Jos. Fischer. My jsme velmi jasně prohlásili, že jsme s radostí ochotni, tak jako v Německu a ve Vídni, přispívati bytovou daní, aby byly opatřeny byty; jest však nezbytně nutno, aby byla k tomu cíli poskytnuta také veřejná pomoc. Můžeme poukázati na to, že právě velká, socialisticky spravovaná obec vídeňská mohla by sloužiti i našim občanským politikům za příklad při zřizování bytů. Několikrát jsme poukazovali na to, že jest nutno učiniti zákonná opatření v mnohem širším smyslu, než jak to naznačil pan dr. Lehnert, aby bylo zabráněno spekulaci se stavebními pozemky a aby se znemožnilo ve městech nestavění drobných bytů proto, poněvadž jsou stavební pozemky příliš drahé. Pokud se týče podpory stavebního ruchu, podali jsme dosti námětů. Bylo-li přes to z toho, co jsme žádali, ve skutečnosti tak málo provedeno, není to naší vinou, nýbrž vinou ostatních stran, které našich podnětů bohužel nikdy nedbaly. Běží-li však o poskytnutí peněz k podpoře stavebního ruchu, musíme poukázati na jednu věc: Masa obyvatelstva, která nepřímo nese v tomto státě přes 4/5, 81% veškerých daňových břemen, má snad přece právo, aby části těchto peněz bylo použito ke konečnému rozřešení oné palčivé hospodářské otázky, která dnes působí tisícům dělníků nejtrapnější a nejtěžší starosti. Běží-li o sehnání a poskytnutí státních peněz, tu musí ona velká masa právě v této zemi přispěti mnohem větší částkou než majetek pozemkový a domovní.
Ještě na něco bych rád stručně poukázal. V rozpravě bylo uvedeno, jak je to strašné pro domácího pána, když má děti, které chtějí uzavříti sňatek a musejí bydliti v nejhorším koutku domu. Tak to bylo doslova řečeno. Také zde vidíme podle pojímání váženého pana řečníka ze svazu zemědělců lidi dvojího druhu. On se dívá na děti pana domácího jinýma očima než na děti nájemníků. My vidíme v obou případech jen lidi potřebující bytů, jako vůbec, když myslíme na stavbu bytů a zákon o ochraně nájemníků, myslíme především na lidi, jimž chceme opatřiti aspoň nejnuznější byty. Avšak v ideologii pana Jos. Fischera jsou děti pana domácího jinými lidmi, lepšího druhu, než děti nájemníků. Jinak by přece nemohl zrovna při uzavírání sňatků měřiti dvojím loktem. Zatím co vždycky, kdykoli běží o jiné otázky, mluvívají poslanci občanských stran jen o "o příslušnících národa", o jejichž blaho jest se starati, činí se zde rozdíly mezi lidmi, rozlišují se poměry a konstruují se hned lidé dvojího druhu, z nichž jedni, děti majetných, mají míti právo na obydlí, kdežto ti druzí jsou jen plebs, ti se musejí starati, kde by našli byty, snad tím, že budou platiti tak vysoké nájemné, že se radost z majetku, o níž se zde mluvilo, zvýší do té míry, že se zas budou ukládati kapitály do stavby bytů.
Zákon přináší sebou také tvrdosti; my jsme poslední, kteří bychom to neuznali, a proto také žádáme, aby byly poskytnuty úlevy pro vlastníky malých domků, kteří mají jen malé, prosté byty, jež pronajímají jen dělníkům My víme, že tyto naše návrhy nebudou přijaty, ačkoli by bylo dobře a snadno možno poskytnouti po dobu platnosti zákona na ochranu nájemníků úlevy chudým, drobným vlastníkům domků. Vůbec i v sociálních účincích také tohoto zákona jeví se mezi vlastníky velké rozdíly. Domácí pán, který může pronajímati velké krásné místnosti, zejména ve městech, který může zavádět ve svém domě výdělečné podniky s 10 miliony vlastního kapitálu, který může do svých bytů přijmouti nájemníky s ročním příjmem 60.000 Kč, ten může mnohem značněji zvýšiti nájemné než drobný vlastník domku, jenž pronajímá jen byty dělnické. I když při změně tohoto ustanovení má zákon na mysli, že bohatý nájemník může platiti vyšší nájemné, nakonec se má věc přece jen tak, že výhoda tohoto zvýšeného nájemného nepřipadne k dobru drobného vlastníka domku, nýbrž k dobru velkému domácímu pánu. Podobné účinky má ustanovení zákona, že opravy, jež jsou nutné, mohou býti přesunuty na nájemníky. Jest jen otázka, zdali je zcela malý vlastník domku s to, zvláště za nynějších peněžních poměrů, aby sehnal peníze na přiměřenou úpravu stavení. Účinek zákona jest zas takový, že finančně silnější vlastník domu daleko spíše si může dáti svoji budovu opraviti a náklady na tuto opravu, rozvržené na řadu let, dáti si zaplatiti od nájemníků, kdežto nejchudší vlastník to učiniti nemůže. Tedy i zde se rozlišuje mezi vlastníky, což je podle našeho mínění zcela nesociální a rovněž by vyžadovalo opravy.
Pan kolega Jos. Fischer ještě zcela jasně žádal, aby zákon na ochranu nájemníků padl. Podal v tom smyslu návrh a žádá doslova, aby prý byl obnoven dřívější patriarchální poměr mezi domácím pánem a nájemníkem. Zde je nutno promluviti ještě vůbec o poměru mezi domácím pánem a nájemníky. Tak jako se dříve vždycky říkalo o továrníku, že musí býti pánem ve svém závodě, tak se dnes říká o vlastníku domu, že musí býti pánem ve svém domě. Nechce se uznati a připustiti, že mezi domácím pánem a nájemníkem jest přece smluvní poměr a že ten, kdo platí byt, aby mohl bydleti a musí na to věnovati často velmi podstatnou část svého příjmu, musí přece také míti právo, aby spolupůsobil při úpravě tohoto smluvního poměru. A zní to velmi zvláštně, když se ozývají slova o patriarchálním poměru právě z úst zástupce svazu zemědělců. Velmi snadno bychom mu mohli připomenouti, že v dřívějších dobách, dokud sedlák úpěl pod břemenem roboty, neužíval tohoto slova sedlák, nýbrž jeho utlačovatel, šlechtic; nesluší to zástupci strany, která staví pomníky selskému osvoboditeli Kudlichovi, aby mluvil o patriarchálních poměrech, když dnes zaujímá stanovisko k zákonu na ochranu nájemníků. Avšak jako jeho kol. Schubert ve výboru pro sociální pojišťování bouří proti sociálnímu pojištění dělnictva, tak zase on zde jakožto zástupce svazu zemědělců především zaujímá stanovisko proti zákonu na ochranu nájemníků, zavrhuje jakékoli oživení stavebního ruchu ze státních peněz, odmítá každou možnost za přispění veřejné pomoci opatřiti opět byty a chce odstraniti každou úpravu ochrany nájemníků jako zbytečnou příkrost, namířenou proti vlastníku.
Občanský zástupce Čechů, národní demokrat, řekl, že tento zákon, místo aby otevřel okno, otvírá jen dírku. Se stanoviska nájemníků neotvírá tento zákon žádné dírky, nýbrž ucpává ještě nepatrné otvory, jež umožňovaly nájemníkům, aby mohli pod ochranou tohoto zákona jakž tak žíti. Naše práce, naše snaha bude směřovati k tomu, abychom se postarali, aby příští návrh zákona opravdu otevřel široká a veliká okna, jimiž by i do dělnických rodin mohl prouditi vzduch, život a slunce. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata jest skončena.
Byly podány ještě některé návrhy. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
B. Návrhy resoluční.
71. Resoluční návrh posl. Schälzkyho a druhů:
Vláda se vybízí, aby ještě v této stavební sezoně předložila nový zákon o stavebním ruchu.
72. Resoluční návrh posl. R. Fischera a druhů k §u 12, odst. 9:
Nařízení vydaná vládou podle §u 12, odst. 9 buďtež všeobecně vyhlášena.
73. Resoluční návrh posl. Hausmanna, Schäfera a druhů:
Obytné místnosti, v nichž bydlí nezaměstnaní a dělníci pracující zkrácenou dobu, buďtež osvobozeny od veřejných dávek. Toto osvobození jest odečísti od nájemného. Za dělníky pracující zkrácenou dobu, kteří mohou uplatňovati nárok na tuto úlevu, jest pokládati dělníky, kteří aspoň 4 týdny byli zaměstnáni pouze nejvýše 50% pravidelné pracovní doby.
74. Resoluční návrh posl. Patzela a druhů:
Vláda se vybízí, aby v nejkratší době předložila poslanecké sněmovně návrh zákona o novelisaci domovní daně.
75. Resoluční návrh posl. Patzela a druhů:
Vláda se vybízí, aby předložila poslanecké sněmovně seznam subvencí poskytnutých obcím a stavebním družstvům, sestavený podle jmen.
76. Resoluční návrh posl. Patzela a druhů:
Ministerstvo financí se zmocňuje, aby majetníkům domů, v nichž kromě bytu vlastníkova jsou nanejvýše dva byty velikosti uvedené v § 9 a) a b), na odůvodněnou žádost poskytlo dalekosáhlé slevy daní k udržování jejich budov.
77. Resoluční návrh posl. J. Fischera, Schuberta, Kaisera a druhů:
Vláda se vybízí, aby se postarala, aby zákon o ochraně nájemníků byl pro venkovské obce a venkovská města do 3000 obyvatel pokud možno nejdříve odvolán.