Začátek schůze ve 4 hod. 18 min. odpol.
Přítomni:
Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: dr. inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Benda, Roudnický.
189 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři inž. Bečka, Bechyně, dr. Beneš, dr. Dolanský, Habrman, dr. Hodža, Malypetr, inž. Novák, Stříbrný, Šrámek, Udržal.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 250. schůzi poslanecké sněmovny.
Je mou smutnou povinností zahájiti ji opět smutečním projevem. (Poslanci povstávají.) Věnován je tomu, kdo v této síni zahájil první schůzi této sněmovny a od většiny z vás, dámy a pánové, přijal do svých rukou ústavní slib. Věnován je jednomu z našich pracovníků nejzdatnějších a nejlepších, věnován je tomu, jenž byl naší důvěrou a naší nadějí do budoucna.
Dovolte, vážení pánové a dámy, abych, než přikročím k zhodnocení životního díla, aspoň letmo vás provedl životem našeho tak předčasně a tak náhle nás opustivšího bývalého kolegy a ministerského předsedy, posléze vyslance republiky Československé, Vlastimila Tusara.
Byl synem malého člověka, vychovaného havlíčkovským espritem a národním nadšením. Výchova a paprsky hnutí omladinářského, jež zapadly do vnímavé dětské duše, spolu se životem ve velmi prostých, téměř chudobných poměrech, připravovaly Tusara k práci ve hnutí jednak národním, jednak sociálním. Začal svou veřejnou činnost v odborovém hnutí obchodních pomocníků, při čemž záhy poznán byl v něm a také oceněn nesporný politický talent, a tak za nedlouho se dostal do proudu politické práce ve i straně sociálně demokratické. Jako mladík ještě poslán byl na zodpovědné místo redaktora předního socialistického listu na Moravě, kde také založil svou prací svou politickou budoucnost. Organisoval, řečnil, poučoval sebe i jiné, opravoval běžné tehdy názory na socialistickou politiku, vnášeje do ní jmenovitě nové positivní methody. Na Moravě také mu připadly první vedoucí úkoly, stal se tam významným politickým činitelem dříve ještě než roku 1911 zvolen byl do říšské rady rakouské. V krátce však i tam ve Vídni ocitá se na předním místě. Jeho vlohy a umění pracovat, vše bystře postřehnout, předvídat a podle toho jednat, ohnivě i přesvědčivě mluvit, to vše vyneslo mu uznání i ocenění v poslanecké sněmovně. Stal se krátce po svém zvolení místopředsedou českého klubu soc.-demokratického v době mimořádně zodpovědné, později jako jeden z nejagilnějších a nejinformovanějších poslanců českých jednatelem vytvořeného tehdy Českého Svazu. Za soumraku Rakouska soustředily se v jeho salonu místopředsedy poslanecké sněmovny nitky naší politiky v posledním roce války a odtamtud byl připravován náš převrat na půdě vídeňské. Činnost Tusarova vstupuje tu do širších obzorů: z pracovníka především socialistického stává se spolubudovatel svobody národa a samostatného státu. Akce a projevy Českého Svazu ať v Praze, ať ve Vídni, dály se za jeho přímé či nepřímé účasti. Stál s obezřetností, jíž nic neušlo, na vídeňské vedetě, informoval v kritických chvílích a byl bezprostředním spojovacím článkem mezi Prahou a Vídní hlavně v památné noci na 28. říjen 1918. Svými informacemi a radami nemálo působil k rozhodnému kroku při převratu a k jeho průběhu. Když vnější převrat byl dokonán, zůstal Tusar, který přestřihával poslední provazce, jimiž jsme byli spjati se starým Rakouskem, nejprve jako neoficielní, pak jako skutečný vyslanec republiky ve Vídni, kde pracoval jednak na hladké likvidaci habsbursko-císařského-Rakouska, jednak již vytvoření dobrého politického poměru mezi Československou republikou a novým Rakouskem, už republikánským. Co dobrého - a nebylo toho málo - se stalo na tomto poli, bylo po většině jeho prací. Když byl ve Vídni nejdůležitější vykonal, byl povolán do Prahy na křeslo ministerského předsedy. Úkoly, jež jej zde čekaly, vyžadovaly docela mimořádného nadání a také mimořádné síly vůle. A Tusar měl oboje. Nešlo o nic menšího než o dovršení ústavního díla, o konsolidaci státu, o vnesení rovnováhy do státních financí, o pozemkovou reformu, o zdokonalení administrativy a o jiné neméně důležité a zásadní problémy. Každý z nás ví, kolik vnitřní síly ku práci a síly k zodpovědnosti a rozhodnosti bylo potřebí ku provedení takového úkolu. Tusar se podjal tohoto zápasu s poválečným chaosem, obstál v něm a - myslím, že tak mohu říci - vyhrál. Mám za to, že Tusar byl typ československého státního občana, který před svým vnitřním zrakem měl neustále pojem spořádaného, dokonalého státu. To byla jeho meta, k níž se bral pevně, neznaje kolísání, v těžké době, kdy kritické zjevy z leva i z prava, uvnitř i vně státu, činily cestu mnohonásobně svízelnou.
A této ohromné práce, již lze srovnati jen s prací našich nejpřednějších lidí, ujal se Tusar v takovém fysickém stavu, že mnohý jiný na jeho místě a s jeho zdravím byl by měl za svou povinnost věnovati se pouze šetření svého lidského, tělesného zdraví a životu v klidu. Tusar tak neučinil; zdálo se, jakoby jeho mohutný a silný duch nutil, ba přímo bičoval slabé tělo k nadlidským výkonům. Myslím, že tato okolnost staví Tusara mezi hrdiny. Dovolte mi v této spojitosti malou vzpomínku: Jistě i vy pamatujete, že tady v této síni Tusar jednou omdlel a že byl první, jemuž zde byla poskytnuta lékařská pomoc.
Když vnitrostátní poměry způsobily jeho odchod z funkce předsedy vlády, mohl se Vlastimil Tusar ohlédnouti s uspokojením na vykonané dílo. Musil bych citovati dlouhý dopis presidenta republiky, jímž jej propouštěl, kdybych chtěl opakovati, jak se Tusar zhostil práce mu uložené, čím vším přispěl ke konsolidaci státu. Brzy potom byl poslán znovu mimo republiku, a to na místo z nejdůležitějších, k němuž jej předurčovaly jeho dávno uznané diplomatické schopnosti. Stal se vyslancem v Berlíně, kde pracoval na vytváření se dobrého politického poměru s naším nejbližším a nejdůležitějším sousedem, s Německou říší. Chci-li říci, jak hodnotím jeho berlínskou činnost, nemohu než podepsati všechno to krásné, co o ní při této nejsmutnější příležitosti, při úmrtí vyslancově, bylo řečeno v našem i zahraničním, hlavně německém tisku. Mohl bych poukázati také na upřímnost a vřelost kondolečních přípisů z nejrůznějších stran. Stručně řečeno: I v Berlíně osvědčil se Tusar jako muž na svém místě; překonal na něm všechny ty otřesy, jež Německo prodělávalo a prodělává. Byl diplomatem evropského měřítka, diplomatem-demokratem, který si dovedl získati přátelství všech a žádného z nich nezradil. Nemusil, poněvadž jeho politické cíle byly tak vysoce objektivní a demokratické; bylo tomu stejně jako za jeho diplomatického působení ve Vídni. Do Berlína přinesl prostě nové methody diplomatické: Bylť - a to dlužno zdůrazniti z moderních politiků a státníků nové Evropy.
Když se dopracoval k této metě, tu již podlehlo slabé tělo tíži úkolů, již mu ukládala síla jeho vůle a rozpětí jeho ducha. Ve svém posledním působišti, tedy v cizině, uprostřed práce a fysicky tak mlád zemřel; napadá mne tu podobnost jeho osudu s osudem nedávno zesnulého Cyrila Duška, vyslance republiky naší v Kahýře a i člena revolučního Národního shromáždění.
Tusarem odchází nám opět jeden z budovatelů našeho státu, ten, jemuž připadl nad jiné důležitý úkol jeho vnitřní výstavby.
Bude nám scházeti, bude scházeti straně, jíž byl čelným vůdcem, bude scházeti státu, jehož byl po dvakráte správcem a pro nějž, kdykoli byl povolán - i z Berlína - vždycky pracoval ať skutkem, ať radou.
Nemohu, jsa nevýslovně smuten z odchodu muže tak vynikajícího, než končiti přáním, aby se našli ti, kteří by byli jemu rovni silou vůle, uměním pracovati, pochopením sociálního problému a láskou k rodné zemi. Jméno jeho bude vždy uváděno v přední řadě těch, kdož byli účastni na velikém díle československé samostatnosti a na vybudování našeho státu.
Budiž čest jeho nehynoucí památce!
Mám za to, že sněmovna povstáním dala na jevo též svůj souhlas, aby můj projev byl zanesen do zápisu o dnešní schůzi, kterou z piety k zesnulému a na znamení našeho hlubokého smutku přerušuji na 10 minut.
Pokračovati budeme ve 4 hod. 45 min.
(Schůze přerušena ve 4 hod. 35 min. odp. - opět zahájena ve 4 hod. 45 min. odp.)
Předseda (zvoní): Zahajuji pokračování schůze.
Presidiální sdělení.
Dovolenou na dnešní schůzi udělil jsem posl. Kubálovi, dr. Frankemu, Wenzelovi, Roscherovi - pro neodkladné zaměstnání, posl. Palmemu z rodinných důvodů, posl. Špatnému a Trnobranskému na dnešní, příp. zítřejší schůzi pro neodkladnou cestu do ciziny; na tento týden posl. dr. Šrobárovi a dr. Jurigovi pro neodkladné zaměstnání.
Nemocí omluvili se posl. Pohl, Čermaka dr. Dérer.
Lékařské vysvědčení předložili posl. dr. Engliš a Szentiványi.
Byly provedeny některé změny v klubech a výborech. Žádám jejich sdělení.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Klub poslanců čsl. národní demokracie oznámil současně s posl. Vrabcem přípisem ze dne 21. března 1924, že posl. Vrabec stal se hospitantem klubu.
Týž klub vyslal: do výboru branného posl. Špačka za posl. Hudce; do výboru dopravního posl. Hudce za posl. Kamelského; do výboru iniciativního posl. Zavřela za posl. dr. Matouška; do výboru ústavně-právního posl. dr. Matouška za posl. R. Bergmana; do výboru rozpočtového posl. R. Bergmana za posl. Hudce a posl. Petrovického za posl. Kamelského; do výboru zemědělského posl. Vrabce za posl. R. Bergmana; do výboru zdravotního posl. Stejskala za posl. Veverku.
Klub poslanců "Deutsche christl.-soz. Volkspartei" vyslal do výboru imunitního posl. Scharnagla za posl. Böhra.
Předseda: Došly některé spisy: dotazy a odpovědi. Žádám o jich sdělení.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Dotazy:
posl. Roudnického a druhů ministru školství a nár. osvěty o stranickém postupu zemské školní rady v Praze,
posl. dr. Mazance a druhů ministru školství a nár. osvěty o nevhodných obrazech a pod nimi umístěných nápisech na chodbě obecné chlapecké školy v Nymburce,
posl. Krause ministru nár. obrany o povolání živnostníků na den 1. dubna 1924,
posl. Zierhuta ministru zemědělství o rozšiřování dobytčích nákaz tím, že dobytek ze stájí na jatkách jest prodáván dále jako užitkový dobytek,
posl. inž. Kalliny:
ministru soc. péče:
že se Oskaru Möcklovi ze Staré Role nevyplácí doplatek invalidního důchodu,
že se pí. Arnoštce Kliemannové v Žluticích nevyplácí vdovský důchod,
aby byl válečnému invalidovi Edmundu Burkovi, bytem v Rybářích u Karlových Varů, přiznán invalidní důchod,
o doplatku vdovského důchodu pí. Anně Hahnové, bytem ve Staré Roli,
ministru pošt a telegrafů o vyřízení žádosti poštovního podúředníka v. v. Adolfa Seiferta z Drahovic u Karl. Varů.
Odpovědi:
ministra soc. péče na dotaz posl. H. Bergmanna a spol. v záležitosti invalidity Jana Kňákala v Pošné u Pacova,
ministra financí na dotazy posl. H. Bergmanna a spol.:
o přiznání "slovenské výhody" finančním zaměstnancům na Slovensku,
o systemisaci berního úřednictva na Podkarpatské Rusi,
o přijetí čekatelů do sboru pohraniční finanční stráže,
o poměrech pohraniční finanční stráže na Slovensku,
ministra nár. obrany na dotaz posl. Al. Kříže o poměrech u školní roty leteckého učiliště v Chebu,
ministra pošt a telegrafů na dotaz posl. Adámka o porušování listovního tajemství poštovními zaměstnanci,
ministra posl. Nejezchleba-Marchy o zrušování berních a poštovních úřadů,
ministrů financí a spravedlnosti na dotaz posl. Nejezchleba-Marchy o poplatcích z převodu a o úlevách při knihovních výmazech,
o ministra školství a nár. osvěty na dotaz posl. Tausika o nedostatcích školství na Slovensku,
ministra železnic na dotaz posl. G. Navrátila o odepřeném t. zv. připočítání služební doby z r. 1922 náměstkům ředitelů státních drah ředitelství bratislavského a košického,
ministra železnic na dotaz posl. R. Bergmana a druhů o postupu při nesprávném vyvlastňování vlečky Lounské rolnické akcijní rafinerie v Tuchoměřicích pro státní cukrovar ve Zvoleněvsi,
ministra financí na dotaz posl. Nejezchleba-Marchy a soudr. v záležitosti exekuce v obcích, živelními pohromami postižených,
ministra školství a nár. osvěty na dotaz posl. Fr. Navrátila a druhů o libovolném přijímání a vylučování žáků do IV. třídy občanské školy "Komenium" v Olomouci,
ministra financí na dotaz posl. Šamalíka, Janalíka a druhů o vymáhání dávky z majetku a z přírůstku na majetku,
ministra financí na dotaz posl. Staňka v záležitosti ukládání a vymáhání daní a dávek z majetku a z přírůstku na majetku,
vlády na dotaz posl. R. Bergmana a Maška ve věci pozemkové a lesní reformy na panství dobříšském,
ministra školství a nár. osvěty na dotaz posl. Koška a druhů o učebné látce a osnově církve československé ve školách obecných a občanských,
ministrů vnitra a soc. péče na dotaz posl. Tesky o zadržování domovského listu a odpírání podpory v nezaměstnanosti dělníku Janu Ratajovi ze Záhorčic u Volyně,
ministra financí v dohodě s ministrem s plnou mocí pro správu Slovenska na dotaz posl. Petrovického a Votruby o pašování lihu ze sousedních států na Slovensko,
vlády na dotaz posl. R. Bergmana o sociálním zabezpečení trvalých zaměstnanců na zabrané půdě,
ministra školství a nár. osvěty na dotaz posl. Bezděka o nedostatečné péči úřadů školních, věnované úspěšnému vyučování na školách národních a občanských,
ministra věcí zahraničních na dotaz posl. Krause o vyplácení úrazového důchodu budapeštskou úrazovou pojišťovnou,
ministra soc. péče na dotaz posl. inž. Kalliny o válečném invalidovi Josefu Schmuckovi,
vlády na dotaz posl. R. Bergmana a Maška o stranickém zadávání zbytkových statků při provádění pozemkové reformy.
Předseda: Dne 21. března 1924 byly poštou tiskem rozeslány zprávy.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Tisk 4471. Zpráva branného výboru o vládním návrhu zákona (tisk 4397) o požadování dopravních prostředků pro účely vojenské.
Tisk 4473. Zpráva výboru imunitního o žádosti hl. stát. zastupitelství v Košicích za vydání k trestnímu stíhání posl. Hlinky pro přečin rušení obecného míru podle § 14, č. 5 zákona na ochranu republiky.
Tisk 4474. Zpráva výboru imunitního o žádosti hl. stát. zastupitelství v Bratislavě za vydání k trestnímu stíhání posl. dr. Budaye pro přečin rušení obecného míru podle § 14, č. 3 zákona na ochranu republiky a pro přečin šíření nepravdivých zpráv podle § 18, č. 1, 2 a 3 zákona na ochranu republiky.
Tisk 4475. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Liberci za vydání k trestnímu stíhání posl. Kreibicha pro přečin podle § 15, č. 2 zákona na ochranu republiky.
Tisk. 4478. Zpráva výborů zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 4416), kterým se předkládají Národnímu shromáždění R. Č.: "1. Úmluva o poštovní spořitelně uherské s přílohami A, B, C; 2. Závěrečný protokol k této úmluvě; 3. Dohoda o rozdělení úhrady dané Maďarskem podle čl. 10 a 11 úmluvy uvedené sub. 1; 4. Závěrečný protokol k této dohodě", sjednané v Budapešti 7. listopadu 1922.
Tisk 4479. Zpráva výborů zahraničního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 4415), kterým se provádějí úmluva a dohoda o poštovní spořitelně uherské ze dne 7. listopadu 1922.
Tisk 4480. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení senátu (tisk posl. sněm. 4418) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1716 a 1748), kterým se mění § 2 a doplňuje § 27 zákona ze dne 26. května 1882, č. 55 ř. z., a § 2 a § 26 uh. zák. čl. ze dne 25. května 1882, č. XVIII., o dani z minerálních olejů, a kterým se mění poznámky ke třídě XXI. celního sazebníku československého.
Tisk. 4481. Zpráva výborů ústavně-právního a rozpočtového k usnesení senátu (tisk posl. sněm. 4419) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1723 a 1746) o ukládání soudních deposit a deposit poručenských (sirotčích) úřadů u poštovního úřadu šekového v Praze.
Tisk 4483. Zpráva výboru branného o vládním návrhu zákona (tisk 4396), jímž se mění §§ 25 zákonů o ubytování vojska.
Tisk 4484. Zpráva výborů zahraničného a dopravného o vládnom návrhu (tisk 4409), ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu R. Č. úmluva, sjednaná v Paríži dňa 27. kvetna 1923, ktorou sa schvaluje Rád, jako i pripojený Záverečný protokol o právomoci a pôsobnosti Stálej technickej komisie pre vodní režím dunajský.
Předseda: Počátkem schůze byly tiskem rozdány zprávy.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Tisk 4476. Zpráva výboru imunitního o žádosti stát. zastupitelství v Báňské Bystřici za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika pro urážku sněmovny podle § 8, 1 zák. čl. XLI z roku 1914.
Tisk 4477. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika pro přečin urážky na cti.
Tisk 4482. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za vydání k trestnímu stíhání posl. Daruly pro přečin urážky na cti Národního shromáždění podle § 2, § 3, č. 1 a 2, § 8, čís. 1 zák. čl. XLI z r. 1914.
Tisk 4485. Zpráva výboru imunitního o žádosti okres. soudu pro přestupky v Praze za vydání k trestnímu stíhání posl. Hummelhanse pro přestupek § 17 zák. o tisku.
Tisk 4486. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Bratislavě za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika pro přečin vzpoury podle § 85, č. 2 zákona na ochranu republiky, § 153 tr. zák. a podle § 2 a § 3, č. 1, 2 a § 9, č. 6 zák. čl. XLI z roku 1914.
Tisk 4487. Zpráva výboru imunitního o žádosti sedrie prešovské za vydání k trestnímu stíhání posl. Tausika pro přečin rušení obecného míru podle § 14, č. 3 zák. na ochranu republiky.
Tisk 4488. Zpráva výboru imunitního o žádosti hl. stát. zastupitelství v Bratislavě za vydání ku trestnímu stíhání posl. Daruly pro zločin velezrady podle § 127 b) 2, § 134, odst. II zák. čl. V z r. 1878.
Tisk 4489. Zpráva výboru imunitního o žádosti soudní stolice báňsko-bystřické za vydání k trestnímu stíhání posl. Karlovského pro přečin pomluvy.
Tisk 4490. Zpráva výboru imunitného o žiadosti za vydanie posl. dr. Jabloniczkého k disciplinárnemu stíhaniu.
Tisk 4491. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zástupitelstva v Bratislave za vydanie k trestnemu stihaniu posl. Hlinku.
Tisk 4492. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zástupitelstva v Bratislave za vydanie k trestnemu stihaniu posl. dr. Gažka.
Tisk 4493. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. štát. zástupitelstva v Bratislave za vydanie k trestnemu stihaniu posl. Hlinku.
Tisk 4494. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 4427) o labských plavebních soudech.
Předseda: Počátkem schůze byl tiskem rozdán vládní návrh.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Tisk 4495. Vládní návrh, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému souhlasu dodatečná dohoda mezi republikou Československou a Francií o vyclívání francouzských vín v sudech a československého chmele, sjednaná v Paříži dne 7. prosince 1923 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 7. března 1924, č. 57 Sb. z. a n.
Předseda: Počátkem schůze byl tiskem rozdán Zápis o 247. schůzi posl. sněmovny.
Dále byla počátkem schůze tiskem rozdána Těsnopisecká zpráva o 249. schůzi posl. sněmovny.
Počátkem schůze byly tiskem rozdány a současně přikázány výboru iniciativnímu tyto návrhy:
Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):
Tisk 4465. Návrh posl. dr. Lodgmana a druhů, aby oni důstojníci a poddůstojníci z povolání, kteří neobstáli při zkoušce z českého jazyka, byli přeloženi do výslužby.
Tisk 4466. Návrh posl. dr. Keibla, inž. Kalliny a druhů na zařádění oněch poštovních podúředníků, kteří jsou přiděleni jako samostatní úředníci železniční poštovní službě do skupiny E státních úředníků.
Tisk 4467. Návrh posl. dr. Keibla, inž. Kalliny a druhů, aby byl vydán zákon na zlepšení stavu pensistů bratrských pokladen.
Tisk 4468. Návrh posl. Bobka, dr. Luschky a druhů na zřízení německých odborných škol nebo prozatímních poboček na Slovensku.
Tisk 4469. Návrh posl. Windirsche a druhů na změnu zákona ze dne 19. prosince 1918, č. 91 Sb. z. a n., o osmihodinné pracovní době.
Tisk 4472. Návrh posl. dr. Czecha, Čermaka a druhů, aby korupční aféry byly přikázány vyšetřovacímu výboru.
Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji tyto věci:
Sněmovní tajemník dr. Říha (čte):
Žádosti:
kraj. soudu v Uh. Hradišti, odd. XI., ze dne 15. března 1924, č. Td 50/24, za souhlas k trestnímu stíhání posl. Mikulíčka pro zločin těžkého ublížení na těle podle § 152 tr. z., jehož se dopustil na Josefu Mendřecovi ze Zlína (č. 446 imun.),
kraj. soudu v Mostě ze dne 19. března 1924, čís. Tl 46/24-2, za souhlas k trestnímu stíhání posl. inž. Kalliny pro přečin podle § 5 tr. z. a § 24 zákona o tisku (č. 447 im.),
kraj. soudu v Mostě ze dne 21. března 1924, čís. Tk 486/24, za souhlas k trestnímu stíhání posl. inž. Kalliny pro přečin podle § 14, č. 5 zákona na ochranu republiky, jehož se dopustil řečí na schůzi dne 28. ledna 1924 v Kadani (č. 448 im.),
sedrie v Bratislavě ze dne 7. března 1924, čís. B 2637/1924-2, předloženou hl. st. zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 19. března 1924, čís. 3756/24, za souhlas k trestnímu stíhání posl. dr. Lelleye pro přečin podle § 15, č. 2 zákona na ochranu republiky (č. 449 im.).
Přípis kraj. soudu v Liberci, odd. VIII, ze dne 19. března 1924, č. Vr 425/24, kterým se zastavuje trestní řízení proti posl. Kostkovi pro zločiny podle § 58 c), § 65 a), b) tr. z., jichž se dopustil výroky na schůzi dne 18. února 1923 v Liberci konané (č. 322 imun. presid. sd. 199. sch.).
Předseda: Zápisy o 248. a 249. schůzi byly ve sněmovní kanceláři po 48 hodin vyloženy, a poněvadž nebyly proti nim podány písemné námitky, jsou schváleny podle §u 73 jedn. řádu a budou podle téhož paragrafu vytištěny.
Pan posl. dr. Jabloniczky žádá za dovolenou z rodinných důvodů do 3. dubna t. r.
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo souhlasí, aby posl. dr. Jabloniczkému byla žádaná dovolená udělena, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Dovolená byla udělena.
Přejdeme k pořadu dnešní schůze, a to k prvnímu odstavci, jímž jest:
1. Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona (tisk 4309), kterým se mění některá zákonná ustanovení o trestáni válečné lichvy (tisk 4433).
Zpravodajem za výbor ústavně-právní je p. posl. dr. Černý. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Černý: Slavná sněmovno! Vládní návrh zákona, kterým se mění některá ustanovení o trestání válečné lichvy, obsahuje částečnou reformu nynějšího lichevního zákonodárství, zejména tedy zákona ze dne 17. října 1919, č. 568, o trestání válečné lichvy, zákona z téhož data o lidových soudech lichevních, zákona ze dne 18. března 1921, č. 129, o trestních pracovních oddílech a konečně pak částečnou změnu §u 20 zákona ze dne 26. dubna 1923, č. 85 Sb. z. a n., o ochraně nájemníků.
Jde tedy, jak bylo již mnou řečeno, pouze o částečnou reformu lichevního zákonodárství, o jeho přizpůsobení poměrům dnešní doby, případně o odstranění různých, s dnešní praxí nesrovnatelných příkrostí a tvrdostí, nikoli však, jak bylo se někde mylně domníváno, o nějakou dalekosáhlou změnu, která by měla směr ke zmírnění dotyčných zákonů. Měníme a zmírňujeme zákony tyto proto, abychom je mohli v praxi použíti a lichvu trestati.
Pokud se týče zákonů o trestání válečné lichvy a zákona o lidových soudech lichevních, byly uzákoněny, jak již bylo podotčeno, v říjnu r. 1919, tedy v době takřka ještě válečné, od dnešních hospodářských i sociálních poměrů značně odlišné, kdy nutnost jejich, zejména pak jejich přísnost, zdála se býti odůvodněnou a opravňovala k naději, že budou jimi alespoň z části korigovány tehdejší válkou rozvrácené hospodářské poměry, zvláště pak všeobecně pokleslá morálka, která se namnoze neštítila kořistiti ani z té nejtěžší lidské bídy.
Než právě tato neobyčejná přísnost lichevního zákonodárství byla příčinou, že dotyčné zákony nesplnily naděje v ně kladené, naopak, došlo se při nich k výsledkům zcela opačným, než jak původně bylo zamýšleno.
Proto také nenalézaly zákony tyto - jak správně podotýká vládní důvodová zpráva - ohlasu u soudců z lidu, kteří - ukládali tresty i pod nejnižší zákonnou sazbu a velmi často vynášeli, by vše poučeni o nepřípustnosti zmírňovacího a zaměňovacího práva, raději rozsudek osvobozující, a to i v případech velmi vážných.
Další těžkou vadou lichevního zákonodárství a zejména pak lichevní o lidového soudnictví bylo jeho zpolitisování, které bylo vyvoláno jmenovitě těžkými a hrozivými poměry hospodářskými, zvláště pak zásobovacími, panujícími právě v době, kdy zákony tyto byly sdělány a kdy bezděky veškeré takřka občanstvo rozdělilo se na dva proti sobě stojící nepřátelské tábory, a to tábor konsumentů na jedné a tábor producentů na druhé straně. Různost zájmů obou těchto skupin, zejména pak kritická situace konsumentů, naproti tomu pak bezohlednost jistého procenta producentů prohlubovala rozpory mezi těmito oběma třídami stále více a více a vnášela takto svůj reflex i do soudních síní, ba i do samotných rozsudků, a to zejména po zavedení lidového soudnictví lichevního. V případech takových pokládali se jednotliví členové lidových lichevních soudů za exponenty té či oné politické strany, v důsledku čehož pak staly se lidové soudy kolbištěm bojů různých stran, ve kterých pak vítězila, ovšem ponejvíce ke škodě spravedlnosti, ona skupina, jejíž zástupci byli inteligentnější a schopnější a případně výmluvnější.
Se zrušením lidových soudů lichevních bude si nutno povšimnouti a prozkoumati i seznamy stálých soudních znalců, ke kterým soud bude nyní ještě u větší míře sahati, zejména pak jejich odborných znalostí a zkušeností. V praksi jsme velmi často viděli, že tito znalci nestáli vždy na výši doby, a nebyly řídkými zjevy, kdy posudek znalecký dával znalec, který neměl dostatečné kvalifikace, případně dostatečných znalostí o stávajících výminečných hospodářských poměrech, a dle toho pak také vypadal jeho znalecký posudek.
Změny ve vládní osnově navrhované jsou ve stručnosti asi tyto:
Na rozdíl od zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 Sb. z. a n., připouští se užití mimořádného práva zmírňovacího a přeměňovacího pro trestné činy podle §u 2-5, t. j. překročení nejvyšších cen, i §u 7-9 téhož zákona, kde jde o předražování.
Podmínečné odsouzení připouští se u osob do 18 let, jak při přestupcích, tak při přečinech a zločinech, u osob starších 18 let je pak podmínečné odsouzení pro zločin vyloučeno.
Přestupky §§ 7 a 9 trestají se pouze vězením na místo vězením tuhým, mají-li však převahu polehčující okolnosti a zejména, byl-li čin spáchán z nouze.
Trestání přestupků při překročení nejvyšších cen vrací se úřadům správním.
Zákon ze dne 17. října 1919, č. 567, o lidových soudech pro trestání válečné lichvy, se zrušuje. Důvodem, proč vládní osnova se pro zrušení lidového soudnictví lichevního rozhodla, bylo kromě jeho zpolitisování, o němž jsem se již zmínil, hlavně také to, že lidové soudy lichevní soudily mnohdy více podle citu a méně podle práva a zákona, čímž se pak stávalo, že takováto mentalita přísedících z lidu bývala zneužívána, v důsledku čehož pak páchaly se namnoze tresty v přesvědčení nebo v domnění, že budou jako četné již precedence osvobozeny. Další velmi podstatnou vadou lidového soudnictví lichevního bylo to, že mnozí funkci této se vyhýbali, do senátu nechodili, v důsledku čehož pak působilo sestavování lichevních senátů soudům největší potíže.
Pokud se týče zákona ze dne 18. března 1921 o trestních pracovních oddílech, ústavně právní výbor neuznal za vhodný návrh vládní osnovy, aby tento trestní prostředek byl beze všeho dalšího zrušen. Třebaže trestní pracovní oddíly, od nichž bylo si velmi mnoho slibováno, zklamaly a nemají pro nynější dobu značné vyhlídky na uplatnění, přece nemožno podceňovati jejich morální význam a nutno je ponechati v platnosti jako prostředek preventivní, výstražný, zejména pro doby výminečné. Ústavně-právní výbor uznávaje nutnost zachování zákona tohoto, usnesl se však na změně § 1, podle něhož do trestního pracovního oddílu mohou býti odsouzeny toliko osoby, jež si nehledí řádného zaměstnání nebo dopustily se činu ze zištnosti, ač mají značný důchod, anebo projevily svým činem zvláštní bezcitnost k tísni nemajetných vrstev obyvatelstva. Jinak zůstává tedy zákon tento v platnosti.