Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Hovorí sa medzi iným, že slovenská pracovná sila je drahá. Mzdy robotníctva v baňskom a ťažkom železiarskom priemysle obnášali za II. polovicu r. 1922 prez 82 mil. Kč a za I. polovicu r. 1923 klesly na 37 mil. Kč, tedy pod polovicu. Či snáď v tomto pomere poklesla drahota životných potrieb? Kde je obeť donesená arcivlastenci, aby hospodárska kríza bola prekonaná bez hlbších národohospodárskych ztrát a otrasov? Či nevidíte, že tie najlepšie najzdatnejšie pracovné sily opúšťajú Slovensko? Naši meštiaci sú pohodlní, jeden kričí po autonomii, druhý je bezcitný ako kameň a zardilý.

Niekoľko slov o našich amerikánskych Slovákoch. Vieme, že od prevratu prišla celá rada ľudí z Ameriky domov dobre finančne založených. Čo vlastne robia na Slovensku? Či snáď majú v prvom rade na zreteli, aby umožnili pomerne hladší prechod prez veľkú hospodársku krízu, v ktorej je Slovensko, aby umožnili rýchle vybudovanie hospodárskeho života na Slovensku? Ich úkolom je vzdor tomu, že sú medzi nimi viacnásobní milionári na tom prealkoholizovanom Slovensku, ktoré práve preto, že bol chudobný ľud alkoholom zabitý, nemohlo sa vyvíjať po stránke kultúrnej, hospodárskej a sociálnej, pomáhajú rozmnožovať znovu pálenice a zabíjajú tým ešte lepšie chudobný ľud, ako ho zabíjali dosiaľ. Títo americkí Slováci mali by byť trochu hybnejší, nemali by nasledovať tú čiastku Slovákov, ktorí pred prevratom stále pozerali len na východ, k Rusku, kedy už prijde oslobodenie slovenského národa, ale viac nevykonali nič. Americkí Slováci, ktorí sriaďujú na Slovensku liehovary, rovnajú sa tiež tejto čiastky Slovákov, lebo im nezáleží na tom, že národ vo svojej veľkej väčšine hynie hladom, nútení je vysťahovať sa tam, za oceán, odkiaľ sa novorodení liehovarníci vrátili, u ktorých je pravidlo "účel svätí prostriedky", ich vlastný vačok. Aby miliony, ktoré doniesli zpoza hraníc, snáď neslušným spôsobom doplnili a aby vykoristili slovenský pracujúci ľud, ale nielen to, oni znemožňujú možnosť vývinu a rozmýšľania slovenského ľudu nad svojim osudom. Odstráňte všetky neprístojnosti a nesvornosť panujúcu na Slovensku a nebude potreba, aby sme za to, čo sa na Slovensku deje a za jeho nedostatky nadávali tým, ktorí majú na tom najmenej viny, to jest Čechom! Každý človek uzná, že za stávajúcej vlastnej nesvornosti slovenské pomery môžu spieť len k anarchii a je treba, aby prišiel niekto tretí, rozumnější, rozvážnejší, ktorý by to zadržal a upravil, t. j. štát v čele s vládou.

Investičný rozpočet na r. 1923 obnášal okrúhle 3 miliardy. V tejto čiastke rozpočtu boly opravdu značné obnosy, v ktorých sme videli, že prijde k uskutočneniu a k riešeniu toho problému, ktorý je nutný v prvom rade k zabezpečeniu existencie robotníckeho ľudu, rozvoju priemyslu a hospodárskeho života vôbec na Slovensku, to jest v prvom rade ku stavbe železníc. My vidíme, že z toho nebolo uskutočnené nič. Rozpočet bol síce po stránke finančnej dosť pekný, ale zostal rozpočtom na papieri. Je otázka, či je možné takto ďalej postupovať. Je nutné uvažovať o tom, či škody, ktoré nám plynú z toho, že vláda neobstarala úver v tuzemsku alebo v zahraničí, či nezapríčinila táto okolnosť väčšie národohospodárske škody a ztraty, aké by nám vznikly v tom prípade, keď by sme uzavreli v zahraničí pôžičku i za cenu tvrdších podmienok. V tomto prípade neobstojí tvrdenie, že na účet budúcich generácií sa ľahko žije. Vláda musí mať na pamäti, že ide o vybudovanie zaostalej zeme, ktorá oplýva veľkým prírodným bohatstvom dosiaľ nevyužitým.

Tento rok je investičný rozpočet len 2 1/2 miliardy; je nižší. Mohol by som povedať, že tento rozpočet vykazuje cifry menšie, je populárnejší a preto dalo by sa predpokladať, že vláda ho dodrží. Vláda je zmocnená, aby úvernými operáciami opatrila tieto peniaze na r. 1924. Vzdor tomu, že sú tak mizivé položky na stavbu železníc, ktoré sú životnou tepnou národohospodárskeho života na Slovensku, nemôžeme veriť tomu, že by znovu tento úver bol obstaraný, keď nevidíme ani dosť dobrej snahy a vôle so strany ministerstva financií. Ku činnosti Ústrednej správy štátnych baní a hutí mám len toľko, aby projekty, ktoré sú pripravené a ktoré nás uspokojujú, boly nielen projektami na papieri, ale aby boly aj splnené. Predpokladáme, že Ústredná správa štátnych baní a hutí, ktorá do určitej miery už prešla prez najväčšie nesnádze, bude mať toľko odvahy a sily a potrebného pochopenia pre riešenie hospodárskej kríze na Slovensku, že svoje projekty opravdu prevedie.

Považujem za potrebné zmieniť sa niekoľko slovami o štátnych dodávkach. Nám sa stále tvrdí, že pri zadávaní štátnych dodávok berie sa zreteľ na oferentov zo Slovenska pri prácach, ktoré sa zadávajú na Slovensku, že sa totiž zadávajú firmám slovenským. My oproti tomu sa stále a stále presvedčujeme, že to nie je pravda a máme doklady, na príklad boly zadávané drtiče kameňa, o ktoré sa tiež uchádzala firma Kachelman z Vyhieň, ale prácu, prez to a vzdor tomu, že bola ľavnejšia, neobdržala. Tiež v Trenčíne kde sa stavia benzínová stanica a vlečka, pri zadávaní tejto práce sa uchádzal staviteľ zo Slovenska, inž. Bočar, ktorý bol len o tri procentá drahší ako firma brnenská. Ovšem podľa zadávacích riadov má nárok a možnosť, aby bol o 5% drahší, ale prez to túto prácu on neobdržal, obdržala ju brnenská firma. A takýchto dôvodov by mohol byť uvedený celý rad. Je nemožné po tejto stránke prechádzať prez tieto veci mlčky, je nutné dožadovať sa nápravy. Sme pomery nútení zmieňovať sa o týchto nesprávnostiach, v ktorých musí byť zjednaná náprava, lebo slovenské pomery sa stále vyvíjajú vo väčší a väčší zmätok po každej strane.

Stojíme pred reformou živnostenského zákona. Prosím, ministerstvo obchodu má úmysel previesť alebo uplatniť na Slovensku rakúsky živnostenský zákon, aby takto na celom území Československej republiky platily jednotné predpisy. Je potrebné si všimnúť toho, aké snahy sleduje ministerstvo obchodu týmto, poneváč môžeme prehlásiť, že nesúhlasíme a ani nemôžeme prijať staré rakúske zákony, starý rakúsky živnostenský poriadok v jeho plnom znení, poneváč kruté ustanovenia tak rakúskeho ako aj maďarského živnostenského zákona, ktoré sú v rozpore so zákonom o závodných radách a výboroch obzvlášte pri prepúšťaní robotníctva, ustanovenia rakúského živnostenského zákona sú ešte krutejšie ako ustanovenia uhorského živnostenského zákona. Jestli chce ministerstvo obchodu vyhoveť tomu, aby boly jednotné predpisy po tejto stránke v celom území republiky, nie je potreba prevádzať to, čo je zlé. Na Slovensko je potrebné upraviť živnostenský zákon a reformovať ho v základoch, aby vyhovovaly všetky jeho zákonné ustanovenia duchu modernej demokratickej doby. Len tak môže byť vyrazená zbraň všetkým tým, ktorí volajú po jednotných predpisoch živnostenského zákona pre celé územie republiky.

Tiež potrebujeme, aby platnosť zákona o živnostenských súdoch bola konečne rozšírená i na Slovensko. Keď uvážime, že okresný náčelník na Slovensku je prvostupňovou vrchnosťou policajnou, politickým úradom, dozorčím úradom nad obciami atď., a to všetko je sústredené v jednej osobe, keď sa to i rozdeľuje snáď na jednotlivých referentov, vieme, že úrady sú často nedostatočne personálne vystrojené, je tedy nemožné, aby jeden človek rozhodoval nad toľkými vecmi tak, ako by to vyžadoval záujem a potreba obzvlášte slabých vrstiev pracujúceho ľudu.

Pán minister financií v rozpočtovom výbore sa zmienil, že na slovenských úradníkoch vymáha finančná správa zaplatenie nákupných záloh, daných bývalou vládou uhorskou, podľa mierovej smlúvy trianonskej preto, lebo ich vláda prevzala do služieb Čsl. štátu, čím uznala všetky ich nároky, nabyté u starého štátu atď. Sú vraj povinní toto zaplatiť. Mám jedon dotaz, z čoho majú títo štátni zamestnanci tie nákupné zálohy vrátiť, či snáď z ich mizerného platu, ktorý dnes majú? Predpokladám, že vec táto je neprevediteľná proste z toho dôvodu, že štátni zamestnanci to nemajú z čoho vrátiť.

Štátna stavebná služba technická na Slovensku zasluhuje tiež zvláštnej pozornosti, ba povedal by som, že práve to je tá čiastka verejnej organizácie správy, ktorá má ten najdôležitejší a najvznešenejší úkol na Slovensku, aby toto Slovensko, ktoré je tak bohaté na prírodniny, bolo opravdu hospodársky vybudované a rozvoj jeho konsolidácie rýchlejšie postupoval.

A prosím, ako sa majú zamestnanci v tejto štátnej službe technickej na Slovensku? V prvom rade ich je málo, sú prepracovaní, mám konkrétny prípad, kde v Trenčíne jeden inžinier od prepracovania dostal chrlenie krve. A prosím, ako je to s ich služobnými pomery?. Vôbec nie sú im upravené, zkrátka nemajú ešte zabezpečenú definitívu. A čo potom, keď človek takto prepracovaný v štátnych službách odumrie, kam sa má obrátiť vdova a siroty? Na toto je potreba vziať väčší zreteľ so strany ministerstva verejných prác a je potrebné, aby služobné pomery inžinierov, zamestnaných v štátnej technickej službe, boly čo najrýchlejšie upravené, a tiež aby tie rozdiely, ktoré sú medzi inžiniermi, ktorí prišli zo súkromných služieb a tými, ktorí boli zamestnaní v maďarskej alebo rakúskej štátnej službe, tiež boly urovnané.

Jestli chceme Slovensko šťastne previesť prez úskalie a nesnádze hospodárske, kultúrne a sociálne, je predovšetkým potrebné, aby sme my Slováci pochopili svoje úkoly na nás uložené a tak prijímali ku konaniu povinností jednotným úmyslom, jednotnou snahou každého i vládu a celú verejnú mienku podľa toho, aby sme pracovali v historických zemiach, že na Slovensko je potrebné venovať tú najväčšiu pečlivosť. To, čo bolo doteraz urobené, bolo pravým opakom. Hodilo sa všeobecne heslo odpriemyselnenia republiky. Keď by som to súdil o obore priemyslu železiarskeho, musel by som hovoriť, že sa tu stalo len premiestenie priemyslu, lebo celá výrobná kvota je prenesená do historických zemí a nám ostali tisíce nezamestnaného robotníctva. 

Preto je povinnosťou vlády, jestliže sa dala železiarskym kartelom zaskočiť a postaviť pred hotovú vec a nechala to prez všetky naše varovania mlčky prejsť, aby vynaložila všetko, čo je možné, aby slovenským hospodárskym pomerom bolo venované viac pozornosti a tak aby bol upravený hospodársky stav nezamestnaného robotníctva a zmenšená emigrácia slovenského pracujúceho ľudu. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále pan posl. Häusler.

Posl. Häusler (německy): Vážené dámy a pánové! Ve skupině, která se nyní projednává, nachází se také kapitola "Sociální péče". Zřízením ministerstva očekávali dělníci a zaměstnanci, že se také jim dostane nejnižší míry oprávnění na poli sociálně-politickém. Nescházely sliby, bohužel, scházejí skutky. V těch několika minutách, po které smím řečniti, mohu se zaměstnávati jen povrchně několika tituly této kapitoly.

Péče bytová: Byly sice již vynaloženy 3 1/2 miliardy na stavby, ale co dosud bylo vykonáno, nevyhovovalo ani běžným potřebám. Bytová nouze, která vznikla tím, že za války a v době poválečné přestal úplně stavební ruch. trvá dnes ještě nezměněna. Tisíce dělnických rodin, zejména v německých krajinách, bydlí dosud v podnájmu, není jim možno nalézti bytu. V bytech o jednom až dvou pokojích bydlí několik rodin, což skrývá v zdravotním směru v sobě ohromné nebezpečí. K tomu přistupují nebezpečí vyplývající z bídy bytové zejména pro děti po stránce zdravotní a mravní. Ačkoliv o tom všem musí ministerstvo soc. péče věděti, usiluje se o snížení Ohražujeme se proti tomu žádajíce spíše, aby vláda sama se starala, sama stavěla dělnické byty, sama převzala risiko stavby levných dělnických bytů. Dělníci nemohou po přílišném snížení mezd platiti měsíčně 120-200 Kč a více činže. Snížení stavebního ruchu způsobilo by opětný vzrůst činží, opětná zvýšení činži, jichž dělná třída nemůže snésti.

Velmi zaostalá je živnostenská inspekce. Celá oblast Československa má býti zpracována celkem (počítaje v to asistentky) 101 živnostenským inspektorem. Měli jsme v roce 1922 72.661 podniků povinných úrazovým pojištěním, z nichž bylo prohlédnuto 23.524, tedy sotva třetina. I při šablonovité práci, jsou-li prohlédnuty denně tři podniky inspektorem, jest pouze možno, navštíviti jeden a týž podnik každého třetího roku. Již z toho jest patrna naprostá nedostatečnost živnostenských inspektorů a jest zřejmo, že podnikatelé nebéřou vůbec zřetele k nařízením vydaným živnostenskými inspektory. A nelze se tomu diviti, protože podnikatelé vědí, že za tři léta, až bude opětně jednou provedena inspekce, budou všechna nařízení zapomenuta. K tomu přistupuje, že jsou živnostenští inspektoři ve stech případů přibíráni k mzdovým a vyrovnávacím řízením a touto ztrátou času klesají inspekce ještě více. Následky této nedostatečné inspekce zaplatí dělníci často svým životem a zdravím. Žádáme, aby stala se také zde konečně náprava. Zejména žádáme výchovu inspektorek, které zajisté se zřetelem na přibývající práci žen mohou nejlépe posouditi, kterých opatření jest na ochranu dělnic třeba.

A nyní něco o podpoře nezaměstnaných. Zevrubněji bude ještě o tom řeč při poradě o prodloužení zákona o podpoře nezaměstnaných. Máme nyní ještě asi 300.000 nezaměstnaných, statistické číslice vydávané ministerstvem o stavu nezaměstnanosti, neodpovídají jak víme, skutečnostem. Velká část nezaměstnaných jest již vyřazena a všichni tito nejsou více vedeni v seznamu. Oněm, jimž bylo povoleno prodloužení o půl roku, byla současně také beztoho skrovná podpora snížena o čtvrtinu, nebo o polovinu. Prodloužení bylo povoleno jen na opětné žádosti a zakročení a výjimečně pro dělníky textilní až do jednoho roku a tu zase jen pro hlavy rodin, pro živitele rodin ve výši poloviční podpory. Ačkoli podle zákona může podpora býti poskytována až do půldruhého roku, zůstalo toto ustanovení jen na papíře. V žádném případě nebylo uděleno povolení přes rok. Za příčinou tohoto obmezení jsou uváděny peněžitá tíseň a úsporná opatření. Musíme vznésti proti vládě nejtěžší výčitky, že neučinila vhodných opatření pro obrovské oběti hospodářské krise, ačkoli jsme již při loňských poradách v rozpočtu podali příslušné návrhy na opatření. Přejeme si, aby se spořilo, ale tam, kde lze něco uspořiti, ne však na nezaměstnaných.

V předloženém rozpočtu jest pro rok 1924 preliminováno 70 milionů na podpory v nezaměstnanosti. Dovolte mi malé srovnání. 70 milionů pro nezaměstnané, naproti tomu 73 milionu na cesty a dopravné u kapitoly národní obrany, 68 milionů na polní cvičení, 135 milionů na náboje atd. Již z toho jest viděti, kde lze spořiti a při opětném ujišťování o mírumilovnosti Československé republiky také by se spořiti mělo. Ale jsem přesvědčen, že také ministerstvo sociální péče ví, že krise není ještě z daleka překonána, rovněž ví toto ministerstvo, že s těmi 70 miliony nelze vystačiti. Jestliže přes to jest navržena tak malá částka, jest v tom obsaženo, že se pomýšlí na opětná snižování a zadržování podpor, že podpory mají opětně býti odpírány. Proti tomu se musíme nejrozhodněji ohraditi. Jestliže ministerstvo při přibývajícím stoupání cen ještě chce srážeti nepatrné sazby podpory, pak nezasluhuje více názvu: sociální péče. Nevyslovitelná bída a nouze nezaměstnaných jest pánům v ministerstvu při nejmenším známa ze žádostí a z opětovných starých intervencí. Takovými úspornými opatřeními na nepravém místě mrhá se jen národním majetkem. Letos bylo vydáno na podporách nezaměstnaných 420 milionů, ačkoliv tisícům nezaměstnaných protiprávně podpora přiznána nebyla. A ještě bude zapotřebí dodatku pro běžný rok. Preliminovaných 70 milionů stačí sotva na 3 měsíce. Co pak? Páni patrně si myslí: že nezaměstnanci mají jíti žebrati, když mají hlad. Ale tu by jim nebylo pomoženo, protože ti, již by na to měli, nic nedají, a ti, již by rádi dali. ničeho nemají. A oni, kteří opravdu žebrají, jsou nad to zavíráni, to jest zaopatřeni.

Dovolte mi, abych krátce vylíčil cestu utrpení těchto největších chuďasů. Byl-li někdo propuštěn z práce, musí mimo jiné předložiti potvrzení zaměstnavatele o příčině propuštění. Často nutno svésti dříve boj, než podnikatel této zákonité povinnosti vyhoví. Pak vyjde na jevo, že potvrzení jest formálně špatně vyplněno, což samo o sobě postačuje k zamítnutí. Je-li pak oprava provedena, koná četnictvo šetření, ne vždy svědomitě. Nyní uplynou často týdny, než se první podpora vyplatí. Oni, jimž konečně podpora byla přiznána, musí pak často bez zřetele na svůj zdravotní stav neb schopnost ku práci konati veřejné práce. Za podporu musí pracovati 2 dny v týdnu, aniž by se jim povolil příplatek 1 Kč za hodinu zákonem ustanovený. Dovolávání se tohoto zákonného ustanovení jest vykládáno jako odepření práce a má za následek ztrátu podpory. Při tom nejsou tito lidé ani pojišťováni proti nemoci nebo úrazu. Zákonem z 12. srpna 1921 měl býti zjednán jakž takž pořádek, dnes bylo již vydáno opět tolik pokynů a nařízení, že se v tom nikdo nevyzná. Z části byla ustanovení citovaného zákona zrušena, nebo pozměněna, bez dohody s organisacemi, zcela to nezákonitý postup, jenž působí na újmu nezaměstnaných. Když uplyne podpora, nelze zejména v německých krajinách, jež obsahují 2 třetiny pohoří a třetinu zemědělství a při tom mají vysoce vyvinutý průmysl, nalézti příležitost ku práci. Stavební ruch v německých územích jest státem příliš málo podporován, při zadávání státních dodávek béře se v první řadě zřetel na český průmysl. Ze všech těchto a jiných příčin vzniká zvláště velká nezaměstnanost v německých oblastech. Jednotlivé obce podnikly sice nouzové práce, zejména stavbu silnic. Stát vyplácí v těchto případech denně 9 Kč příplatku t. zv. produktivní podpory nezaměstnaných. K těmto pracím má býti podle nařízení ministerstva soc. péče především použito podporovaných. Tak se zmenšuje nezaměstnanost; co se však má státi s těmi, kteří nedostávají již podpory, o to se nestará ani vláda, ani nějaký úřad. Stává se, že tyto práce jsou zadávány v akordu, jak tomu bylo v okresu šternberském. Při tom bylo využito nouze a tísně dělníků, dělníci mohli denně vydělati jen 5 Kč; této příležitosti využijí zase soukromí podnikatelé ku stlačování mezd. Poněvadž stát platí denně 9 Kč přídavku, nevíme, kdo shrábl rozdíl nebo jak byl zúčtován. Bylo-li deštivé počasí, museli otcové rodin, jimž jest vydržovati tři až čtyři nezletilé děti, choditi domů se 30 až 40 korunami týdenní mzdy, byla jim prostě odmítnuta žádost, aby mohli odpracovati aspoň část této doby. Jak mají tito lidé žíti? Mohou za těchto okolnosti při těžké tělesné práci zůstati schopni práce? Při přiznávání podpory se postupuje přísně, svobodné osoby, jež jsou samy, pak všichni z obchodu a živností, kteří se nemusejí starati o rodinu, dále všichni nádeníci, dělníci zemědělští a lesní a pomocní dělníci při tavbách neobdrží vůbec podpory. K tomu přistupují oni, u nichž podpora vypršela, to jsou desetitisíce chudých, hodných, k práci ochotných lidí, kteří bloudí o hladu a zimě, nevědouce, jak mají dále své bídné živobytí udržovati. (Předsednictví převzal místopředseda dr. inž. Botto.)

Sprostředkování práce selhává, žádný podnikatel se nestará o platné zákonné předpisy, ačkoli se v zákoně z 12. srpna 1923 v § 5 praví "Všichni zaměstnavatelé jsou povinni uprázdněná pracovní m sta oznamovati úřadu pro sprostředkování práce". Dělníci se přijímají podle protekce a ne podle toho, jak toho potřebují. Schází všechen přehled. V příslušném výboru konala se již jednou porada o návrhu zákona na zřízení a vybudování úřadů pro sprostředkování práce. Pro rok 1924 jest k tomuto účelu preliminováno 439.000 Kč; z toho se má však vynaložiti ještě 150.000 Kč na výlohy representanční, pro kongres mezinárodního úřadu práce, který se má konati r. 1924 v Praze. Na tyto representační výdaje to stačí, úřady pro sprostředkování práce nebudou asi vybudovány. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Divíte se, že v těchto poměrech tisíce lidí mravně zahyne, když nedostatečnou péčí vhání se část v náruč zločinu? Žádáme proto vybudování sprostředkování práce, přiznávání podpory všem, již bez zavinění jsou bez práce, také pro dělníky saisonní ve výši nyní platných sazeb, odvolání omezujících ustanovení v nařízeních a pokynech, protože nelze nyní pomýšleti následkem nových vzestupů cen na snižování. Žádáme dále, aby lhůta pro braní podpory v nezaměstnanosti byla prodloužena všeobecně na půldruhého roku a aby při přiznávání bylo postupováno liberálně. Podali jsme vhodné návrhy na odstranění závad, podali jsme také návrhy, které poskytují prostředky k odstranění závad. Přijmete-li naše návrhy, budete spořiti na pravém místě, pak vykonáte péči a budete potřebovati méně trestnic, policie a četnictva, uchováte však za to tisíce lidí před zkázou. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo má dále p. posl. Kopřiva.

Posl. Kopřiva: Slavná sněmovno! Rozpočet státní jest obrazem celého života našeho státu. V číslicích tam uvedených zobrazeny jsou všechny snahy státní správy, jsou v nich vyjádřeny nejenom všechny oběti peněžní, které poplatnictvo pro zájmy celého státu přináší, ale jsou tam vyjádřeny také všechny ty zájmy, které stát si obral za úkol podporovati.

Dlužno konstatovati, že náš státní rozpočet pamatuje na podporu všech stavů. Nemohu však říci, že by naprosto spravedlivě také o zájmy všech stavů se staral. Nebral zřetele na důležitost jednotlivých potřeb a hlavně bych mu vytknul, že jednotlivá ministerstva nedbala různých zvláštních potřeb a úkolů jednotlivých krajů a hlavně zemí. Při tom pak země Morava pochodila nejhůře. Zemi Moravě béře se najednou 43,000.000 Kč z ročních přídělů. Nikdo nechápe, z jakého důvodu. Země Morava byla za doby Rakouska velmi odstrkována. Zejména na její hospodářské účely a na její účely kulturní bylo věnováno ze státního rozpočtu pramálo. Proto tyto hospodářské a kulturní potřeby platila si země Morava sama. A nyní béře se jí ve státním rozpočtu i ta jediná možnost, aby svoje nutné potřeby sama si opatřila. Tento postup vlády vůči Moravě jest přímo v rozporu s úkolem státu stejnoměrně pečovati o rozkvět všech zemí. Jest sice pravda, že všechny strany, i naše strana vyslovily se pro největší úspornost v rozpočtu státním, ale úspornost není pouze jenom seškrtávání číslic, úspornost musí býti také účelná a musí se věděti, na čem se dá šetřiti a co jest nutno vydati. A tu jest cesta, kde by se mnoho ušetřit dalo.

Z celého rozpočtu jest viděti, že ještě ohromně mnoho vydáme na náklad osobní na úkor nákladu věcného. Nechci tím nijak říci, že bychom snad příliš platili svoje státní úřednictvo, ale usuzujíce z těch číslic, které před sebou vidíme, musíme říci, že máme úřednictva poměrně mnoho. Naše administratíva jest přespříliš drahá. Několik číslic o počtu úřednictva v bývalém Rakousku r. 1918 a v naší republice r. 1922 ukáže nám velmi jasně pravdivost mého tvrzení.

V Rakousku bylo v II. třídě hodnostní 5 úředníků, v III. tř. hod. 21 úř., v IV. tř. hod. 85 úř., v V. tř. hod. 535 úř., v VI tř. hod. 3298 úř., v VII. tř. hod. 7208 úř., v VIII tř. hod. 11.778 úř., v IX. tř. hod. 20.736 úř., v X. tř. hod. 17.817 úř., v XI tř. hod. 14.082 úř.

V Československé republice bylo v II. třídě hodnostní 6 úředníků, v III. tř. hod. 48 úř., v IV. tř. hod. 207 úř., v V. tř. hod. 681 úř., v VI. tř. hod. 2196 úř., v VII. tř. hod. 4853 úř., v VIII. tř. hod. 15.613 úř., v IX. tř. hod. 18.630 úř., v X. tř. hod. 16.512 úř., v XI. tř. hod. 14.064 úř.

Bylo tedy v Rakousku v II. hodn. třídě o 1 úředníka méně, v III. tř. o 27 úředníků méně, ve IV. tř. o 123 úředníků méně, v V. tř. o 146 úředníků méně, v VI. třídě o 1102 úředníků více, v VII. tř. o 2355 více, v VIII. o 4035 úředníků méně, v IX. tř. hod. o 2106 více, v X. tř. hod. o 1305 více a v XI. třídě pouze o 18 úředníků více nežli v naší republice. V tom nejsou počítáni profesoři, důstojníci atd., takže celkem státních zaměstnanců u nás jest daleko přes 300.000 lidí.

To jest na poměrně malý stát číslice přespříliš veliká. Tu jsme také u kořene otázky úřednické bídy. Úřednictvo zejména v nižších třídách hodnostních naříká, že nemůže vyjíti. Rádi věříme, ale táži se: jest možno při tak ohromném počtu úřednictva je lépe platiti? Vždyť poplatníci naši by toho prostě nesnesli, poněvadž by nemohli platy zmáhati.

Náš poplatník jest zatížen tolik, že není možno, aby nová břemena se mu na jeho bedra kladla. Pro nové daně dnes už není možno žádnému se rozhodovati. Naopak jest nutno pomýšleti na odbourání daní, zejména těch různých válečných přirážek.

Velmi byl by na omylu, kdo by myslil, že zejména rolnictvo má na růžích ustláno. Jest přímo neuvěřitelným, co všechno o blahobytu našeho rolnictva se bájí. A zatím nejlépe vás, pánové, přesvědčí suché číslice. Před krátkým časem vydal statistický úřad velmi cennou publikaci: Statistiku soudnictví civilního z Čech, Moravy a Slezska za léta 1914-21.

Tam nejlépe, pánové, uvidíte z číslic blahobyt našeho rolnictva. Uvedu některá čísla ze soudních okresů z volební župy, kterou mám čest zastupovati.

Bylo za rok 1921 v pozemkových knihách:

Tak, prosím, vypadá ten blahobyt našeho venkovského lidu, který jenom za jediný rok tak hrozně se zadlužil. Při tom však žije náš lid tak skromně a tak šetrně, že ta skromnost se přímo bídou může nazvati. My, kteří denně na vlastní oči vidíme tu těžkou lopotu toho lidu, kteří dobře známe, s jakou námahou shání ty koruny, aby mohl zaplatiti daně a dávky, my nechceme a nemůžeme připustiti, aby tyto peníze pak ze státní pokladny byly jenom tak lehce vydávány na věci neproduktivní, zejména, když tolik naléhavých potřeb jiných zde máme.

Zmiňuji se jenom na příklad o jedné bolesti ze svého kraje: o regulaci řek a bystřin. O regulaci Moravy mluvíme, jednáme, domáháme se jí již skoro 100 let. Začalo se regulovati. Ale ta regulační práce jest strašlivá. Ročně se na ni věnuje malá částka, dělá se za ni kousek práce. Peníze dojdou, práce není dodělána, zůstane nezabezpečená na zimu, přijde jarní voda, odplaví, co bylo uděláno, a začíná se práce na novo. Nebo zase začne se u našich bystřin regulovati, část horního toku jest zregulována, dolní část nikoliv. Voda z vrchního toku rychle přijde do toku dolního a pak teprve působí škody větší nežli dříve. Na naší Bystřičce to vidíme nejlépe. To jest, pánové, mrhání peněz a tu činím plně za to odpovědnými naše úřady, které si málo postupu těchto prací všímají.