Šovinistická vláda v tomto státě šlape hospodářský život nohama. Jí jde jen o to, aby se na venek šířila nepravda, že republika je státem národním, kdežto přece - a to nepřekonáte - ona jest státem národnostním. Dnes vidíte již z úplného poklesu života hospodářského stálé stoupání nezaměstnanosti. Obyvatelstva se zmocnil nepokoj, který doutná jako jiskra pod popelem. To vše jsou plody nerozumné politiky. Přeslýcháte smýšlení, přehlížíte rozhořčení, jež se jeví v německém lidu. Co však přinese budoucnost, nechtějí-li slyšeti vedoucí mužové tohoto státu? Osud mladé republiky je arci na ten čas zabezpečen, ale co může nadejíti později, jestli-že vláda bude nadále hanobiti právo a svobodu německého lidu? Tento stát může jen žíti, jestliže všem svým obyvatelům poskytne stejných práv a stejné svobody. Německy lid se svými 3 1/2 miliony hlav není žádnou menšinou, to je silný, kulturně vysoko stojící národ, radostně pracující, je tedy rovnocenný a chce také, aby s ním jako s rovnoprávným bylo jednáno. My si své právo na samosprávu a samostatnost vybojujeme. Třeba by také boj tak dlouho trval, jako trval váš, my vydržíme, neboť chováme naději, že přece konečně pro nás nadejde doba, po jaké jste kdysi tak velice toužili. Nezapomeňte, že může býti stát přebudován vůlí svých národů, jako v Rakousku jednoho dne došlo k náhlému a neočekávanému rozpadnutí. Tu jsou děla a žaláře příliš sláby, aby touhu zotročeného národa po svobodě mohly spoutati. Jestliže by vpravdě byla vůle této vlády, provésti vyrovnání, dorozumění, rozhovor, pak by tyto sliby ministrů nesměly býti v rozporu s jejich skutky a s jednáním podřízených úřadů. Pro toto však musí Němcům scházeti důvěra. A jestliže tu takové důvěry není, nedostává se také základny, na níž by byla spolupráce možna. Toho vina spočívá jedině na neprozíravosti většiny této sněmovny, která svou moc přeceňuje. S vládou, která se obírá panovačným ovládáním a jařmením jiných národů a jen blahem tak zvaného státního národa, nemohou se němečtí zástupcové za nynějších poměrů pouštěti do vážného jednání. Ani v životě soukromém nebudou slušní lidé znásilňovati bezbranného, a v tomto ohledu nemá a nesmí býti žádného rozdílu v životě soukromém a v morálce státní. S poctivým odpůrcem možno sjednati mír, ale nikdy s nepoctivým, jenž spravedlnost předstírá a líčí. My k této vládě důvěry nemáme, neboť kdo je znásilňován, nemůže svého trýznitele milovati.
My jsme aktivisty, ale aktivisty v práci a zastoupení politiky německého lidu venkovského, nikdy však aktivisty v nějakém vztahu k této vládě. Naopak, my stojíme v nejostřejší oposici k ní a setrváme v ní tak dlouho, až se splní naše požadavky. Proto odpíráme tomuto státnímu rozpočtu svůj souhlas. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr. Hnídek. Dávám jemu slovo.
Posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Rozpočet ministerstva financí, který se právě projednává, jest vlastně klíčem k celému státnímu rozpočtu. Finanční rozpočet je barometrem, který nám ukazuje, kam až může, jak vysoko může státní rozpočet vůbec jíti, aby snad státní hospodářství nebylo nějakým způsobem rozvráceno.
Podíváme-li se na letošní rozpočet, tu vidíme, že skutečně státní správa šetřila dvou základních pravidel, totiž že vydání řídila podle příjmů, a ne jak tomu bylo dříve, příjmy podle vydání. Zároveň také řídila se zásadou, kterou přijala za svou při svém nastoupení, totiž že žádných nových daní zaváděti nebude.
Co se týče daní, tu zpravodaj rozpočtového výboru ve své zprávě uváděl zajímavou věc, totiž že vybralo se na daních v právě minulých letech daleko více, než bylo v rozpočtu preliminováno.
Ovšem mohlo by se říci, že snad tyto daně, které byly vybrány, jsou staršího data, že se vybírají zde daně, které jsou splatny z minulých let. Ale přece jen tomu zcela není tak, poněvadž tyto dlužné daně ještě z doby válečné byly vybrány již do roku 1921, neboť sám zemřelý ministr dr. Rašín ve svém spise "Finanční a hospodářská politika Československa" uvádí, že bylo vybráno jen roku 1919 na daních o 156 milionů více, než bylo preliminováno, roku 1920 o 384 milionů více a roku 1921 do 30. září - pravím jen do 30. září bylo vybráno více o 436 milionů, než bylo preliminováno. Tedy je vidět, že všechny dlužné daně byly většinou zaplaceny v letech 1920 až 1921, a bylo-li více daní vybráno roku 1922, tedy jistě musíme to vysvětliti docela něčím jiným, než starými dluhy; a vysvětlíme to přirozeným způsobem, podíváme-li se na finanční praksi, jak dnes se vyvíjí u finančních úřadů, a to jak u berních správ, tak i u berních úřadů samých. Já výslovně zdůrazňuji tento moment, poněvadž je samozřejmo, že dnes již nějakým způsobem vybírati více daní, než jich je, není možno bez porušení rovnováhy celého našeho hospodářského života. Dnes připomínám výslovně, že státní daně nebyly by ani tak tíživé, jako přirážky a potom jako berní prakse berních orgánů. Zde je ta příčina, proč daně jsou dnes tak tíživé. Já jsem přesvědčen, že ministerstvo financí v této věci má jistě vůli tu nejlepší, ale že jemu podřízené orgány nemají té dobré vůle, kterou má ministerstvo samo, a že dělají zde více, než jsou povinny a přitahují berní šroub více, než je nutno. Veškeré kroky v této věci u min. financí podniknuté ukázaly se bezvýslednými, a proto je nutno, bohužel, mluviti zde na tomto místě o těchto věcech, když jiná odpomoc této věci není.
Prakse berní týká se předpisů daní vůbec. Vezměme si jednu daň po druhé. Vezměme si předpisy daně z příjmu. Zákon o osobních daních výslovně přikazuje, že daň má se předpisovati individuelně, to jest, že každé přiznání každého poplatníka má se nejdříve řádně prozkoumati a podle tohoto řádně prozkoumaného přiznání má se vyměřiti daň z příjmů. Jak se to děje dnes? Dnes je dvojí způsob možný.
Buď poplatník přiznání dá, nebo ho nedá, ale v obou případech, i když ho dá anebo ho nedá, vyměří se mu daň úplně libovolně tak, jak jest ten terminus technicus "podle prostředků po ruce jsoucích". Tyto prostředky po ruce jsoucí jsou zvláštního druhu. Tak na příklad berní správce Žák v Horšově Týně si to vykládá velmi snadno. Platebním rozkazem číslo 1467 z roku 1923 předepsal jednomu poplatníku daň z obratu obnosem, který naprosto neodpovídá jeho přiznání. Dotyčný poplatník si vedl záznamy docela přesné, přesné zápisy v knížce a podle toho podal přiznání. Zástupci jmenovaného poplatníka na dotaz, proč mu vlastně byla tato daň z vyššího daňového základu vyměřena, vrchní berní správce odpověděl: To přiznání zdá se nám nízké a proto jsme si to vypočetli sami. My si to vypočteme jak to asi skutečnosti odpovídá, jakou má výměru polností, kolik musí sklidit, kolik musí prodat a kolik mu přiroste na dobytku. - To je zajímavé. Tento berní správce je nejlepším hospodářem pod sluncem. On si nejlépe vypočte, kolik kdo musí sklidit, prodat a kolik komu přiroste na dobytku atd. To si může vypočíst rentier, který má renty, může si to vypočíst továrník, který má továrnu, ale nemůže si to vypočísti zemědělec, který jest úplně odkázán na to, jaké je počasí, a na jiné okolnosti. Zemědělství, to není fabrika, aby si mohl zemědělec vypočísti, jak draho, když dá surovinu do stroje, mu přijde hotový tovar.
To je jeden případ. Ovšem jiná věc je, že podle tohoto vyměření daně z obratu vyměřuje se také daň z příjmu. Jiný případ libovolného ukládání daně z obratu, a následkem toho i daně z příjmu, mám zde z Litomyšle, výměr berního správce Bubeníčka. Tam totiž jedné poplatnici, která provozovala malý obchod hokynářský, předepsal na dani z obratu 175.500 Kč. Tato vedla si přesné záznamy a tu skutečný obrat činil jen 26.000 Kč. Přirozeně, že si dotyčná stěžovala u berní správy, ale berní správce Bubeníček jednoduše řekl, že v tomto směru přišlo udání. Tedy on vyměřoval daň podle udání, ne podle skutečných poměrů, a to dokonce podle udání konkurence, a jediná jeho rada byla, aby si dotyčná podala odvolání. Ovšem co takové odvolání znamená, o tom budu hned mluviti.
Mimo to dokonce popíral, že dotyčná poplatnice podala přiznání, ačkoliv to bylo dokázáno přijímacím lístkem poštovním. Tedy v tomto případě berní správa si počíná úplně libovolně. A jaké jsou důsledky těchto velikých předpisů? Že musí dotyčný poplatník platiti podle tohoto předpisu neoprávněného do té doby, dokud rekurs mu není vyřízen. A co se týče rekursů, tu buď tento rekurs se zamítá nebo jednoduše zůstává ležeti, ale dotyčný poplatník přece jenom stále musí a musí platiti podle tohoto starého předpisu.
Co se týče prakse vyřizování rekursů, které jsou také posílány na odvolací komisi, je podobná u berní správy v Jičíně. Já zde v této věci připomenu jen enormní předpisy, které jsou berní správou předpisovány v Chrudimi. Tam tyto předpisy dostupují takové míry, že není možno, aby se to mohlo nějakým způsobem zaplatiti. Vedle toho přichází v úvahu válečná daň z r. 1918/19, která se vyměřuje podle daně z příjmu. Abych dokázal, že nemluvím zde nadarmo nebo jenom paušálně, uvedu několik případů enormních předpisů daně z příjmu a daní vůbec, abych zároveň přesvědčil ministerstvo financí, že v této věci se musí státi náprava za každou cenu, že není možno podlamovati hospodářskou potenci našeho poplatnictva, poněvadž tím, že se podlamuje hospodářská potence, že se vyssává kapitál z hospodářských podniků, trpí jednak hospodářský podnik sám, ale i sám stát, poněvadž stát není nic jiného než souhrn poplatnictva.
Na příklad Ladislav Fachner z Podchotuc u Křince (u Nymburka) je majitelem mlýna, který, poněvadž leží na nepatrném potoce a má málo vody, je poháněn parním motorem. Na tomto mlýně vázne neknihovních dluhů 100 tisíc a jeho majiteli bylo od r. 1917 vyměřeno 249.307 Kč daní. Z tohoto malého podniku je ročně vyměřeno přes 40 tisíc daní a tyto jsou mu zaknihovány. Jak je možno, aby to zaplatil tento člověk, který vedl přesné záznamy a do knih nechal nahlížeti revisním orgánům? Stará rakouská vláda mu zavřela mlýn na celý rok a teprve po převratu v r. 1918 byl mu mlýn otevřen. Nechť si ministerstvo financí vypočte samo, jak může ten člověk tyto daně zaplatiti.
Nebo na Českomoravské vysočině v neúrodné krajině u Trhové Kamenice, hodně vysoko, přes 400 m nadmořské výšky, z hospodářství o 13 ha a z malé pily na potoku o jednom plechu, která v normálním roce pořeže 160 až 180 m3 dřeva, byla za rok 1919 předepsána daň z příjmu 3150 Kč a na r. 1920 4398 Kč a mimo to byla mu předepsána daň válečná na r. 1918 v obnosu 4060 Kč a za rok 1919 taktéž 4060 Kč. Tedy, pánové, je možno, aby tento malý poplatník mohl celou tuto enormně vyměřenou daň zaplatiti? To je nemožné.
Mám zde jiný případ, kde byla vyměřena majiteli hospodářství u Benešova, který převzal toto hospodářství s 23 ha nedávno, daň z majetku 18.000 Kč. On chtěje zaplatiti tuto daň, vypůjčil si na ni 12 tisíc Kč. Mimo to byla mu vyměřena daň z převodu usedlosti v obnosu 5 tisíc Kč a když žádal finanční ředitelství, aby mu posečkalo, nebo aby mu přeměnilo platy na 2 splátky, jednoduše přišel exekutor a zabavil mu potřebný inventář v hospodářství, hlavně dobytek. Zase se musel vypůjčiti a nyní mu přišly běžné daně v obnosu 3000 Kč. Žádal, aby mu byly daně sníženy nebo aspoň v placení poshověno, ale místo vyřízení žádosti přišel zase exekutor a zase si musel na daně vypůjčiti. A tak bych mohl uvésti celou řadu případů tak křiklavých, že není ani dobře možné, aby tyto případy zůstaly nepovšimnuty. Ale zde běží o něco jiného: To nejsou jedinečné případy, zde běží i o celou řadu případů, které hraničí až s ruinou existence dotyčného poplatníka. Zde jsem uvedl jen malé poplatníky, ale mám zde případ, že jednomu poplatníkovi v Ledči n. Sáz., který hospodaří asi na 225 ha, bylo vyměřeno berní správou v Ledči n. Sáz. daní: osobních daní 206.061 Kč, které již zaplatil a mimo to se na něm požaduje doplatek v částce 216.186 Kč, tedy dohromady přes 400 tisíc Kč. Zde jistě zůstává rozum stát nad těmi ciframi a musí se přiznati, že tu něco nezdravého je.
Další chybou jest také, že přicházejí platební rozkazy najednou a že se mají nyní platiti zadržené daně za několik let. Zde bylo poukázáno již se strany dělnické, že osobní daň z příjmů vymáhá se na dělnících, kteří na příklad nemají náležitého výdělku, že vymáhá se na nich daň za minulá léta teď, když nemají výdělku a nemohou platiti. Zde je obdoba. Poněvadž se vymáhají na nás daně za předešlá léta, kdy nemáme naprosto možnosti, abychom dle nynějších cen tyto daně zaplatili, tedy rozumí se samosebou, že musí zde nastati nějaká likvidace celé této věci. Prohlašuji docela otevřeně, že při nynější praksi není možno v takové výměře daně zaplatiti a že se zde musí nějakým způsobem celá tato věc vylikvidovati. Ovšem nesmí si finanční správa představovati tu věc docela pohodlně tím, že jednoduše bude vymáhati tyto dávky exekucí a předepisováním úroků z prodlení. Poněvadž na rok 1924 v rozpočtu ministerstva financí je, pokud jde o úroky z prodlení, exekuční poplatky a pokuty, preliminováno 57,337.000 Kč, kdežto v předešlém rozpočtu, tedy na rok 1923, byla tato částka preliminována jen 18.820 Kč, tedy zde finanční správa naznačuje, jakým způsobem chce celou tuto otázku zlikvidovati. Ovšem zlikviduje ji, bude-li tvrdou. Dobrá; ale to znamená, že zničí existenci mnoha a mnoha poplatníků, kteří potom pro státní hospodářství jsou úplně ztraceni.
Že opravdu prakse berních správ jest neudržitelnou a nemožnou, toho dokladem jsou častá rozhodnutí nejvyššího správního soudu. Zde je nejlepší dokument, že prakse berních správ jest nadále neudržitelnou. Sledujeme-li rozhodnutí nejvyššího správního soudu, tedy vidíme, že často zrušovány jsou platební rozkazy berních správ. Ale berní správy jdou tak daleko, že i v tom případě, kdy nejvyšší správní soud rozhodne proti berní správě, přece jen vymáhají tyto daně podle starého předpisu nedávajíce naprosto nic na toto rozhodnutí správního soudu a nečiníce nových rozhodnutí o těchto daních. Mám zde důkaz přímo drastický. Jde o Josefa Novodvorského, mlynáře v Doubravčanech, politický okres Kolín. U tohoto bylo rozhodnutím nejvyššího správního soudu zrušeno rozhodnutí odvolací komise pro daň z příjmů. Ale berní správa v Kolíně, ač zde bylo rozhodnutí nejvyššího správního soudu, vymáhá dodnes předepsanou daň na tomto malém mlynáři, který má svůj mlýn na potoce, ne snad na velké vodě, a má při něm 70 korců polí. Za poslední léta bylo mu vyměřeno 333.552 Kč. Vymáhá se zaplacení těchto daní exekučně, dali vnucenou správu na jeho usedlost a jdou tak daleko, že chtějí mu káceti i stromy, které má u svého mlýna, tedy až do zničení existence. Není možno, aby berní správy v těchto věcech šly tak daleko. Berní správa si ovšem při těchto stížnostech pomáhá jednoduše: Podejte odvolání! To jest jediná odpověď na stížnosti, které se houfně valí na berní správy. Ovšem že při exekuci nebo při odvoláních to zůstává tak, jak jsem naznačil. Odvolání zůstávají ležeti, nevyřizují se a berní správy vybírají podle starých předpisů. Poplatník je úplně vydán v šanc na milost a nemilost dotyčných berních orgánů. Tedy tolik o dani z příjmů.
Co se týče daně z obratu, tu věc je poněkud jiná. Zde byla tato daň na letošní rok paušalována. A tu je přirozené, že většina zemědělců přihlásila se k paušálu této daně. Tomu, kdo se přizná k paušálu, neděje se žádná křivda, když podle paušálu se daň vybéře. Ale jinak je tomu u těch, kteří učinili přiznání k dani z obratu, kteří vědí, že podle paušálu by tato daň byla veliká, ba některý je tak svědomitý, že přizná, i když je to naopak. Berní správa však k těmto přiznáním nepřihlíží, nýbrž naopak staly se případy, že těm, kteří učinili přiznání k dani, daň z obratu vyměřena byla větší, než podle paušálu jim příslušela. Proč? Kdybych chtěl býti zlomyslným, řekl bych, že berní správy ulehčují si tento úkol, aby přinutily dotyčného, aby podruhé se přihlásil k paušálu, aby neměly tolik práce. Tato daň má v zemědělství háček. Daň z obratu, jak byla obmýšlena, je daň, která se může převaliti na konsumenty. Tu může převaliti obchodník, živnostník, který podává účty. Avšak u zemědělců daň z obratu není daní nepřímou, ale daní, která se mění v daň přímou, poněvadž my nemůžeme ji zúčtovati, ať prodáváme obilí, nebo dobytek. Je to vlastně druhá daň z příjmů. Mluvím-li o této dani, chci upozorniti na důležitost projednávání zákona o dani z obratu pro rok příští. Chci se zde zmíniti o dani z obratu u družstev při převodu. Dosavadní prakse finanční správy znamenala vlastně osudnou kalamitu pro celé naše družstevnictví, poněvadž naše družstva jako podniky veřejně účtující musely ohlašovati ke zdanění každý kilogram zboží nakoupeného a prodávaného. Zde účty jsou úplně zřejmé, nemohou nic zatajiti, ani se vyhnouti této dani z obratu. Otázku daně z obratu u družstev je nutno posuzovati s hlediska pojmu, smyslu a účelu našeho družstevnictví. Družstvo představuje kooperaci všech malých a středních zemědělců utvořenou za tím účelem, aby v zastoupení svých členů, v jeho prospěch obstarávala nákup, prodej nebo zpracování určitých surovin a tak umožnila drobným zemědělcům takový přístup do obchodu, jako mají velcí podnikatelé, na příklad velkostatkáři. Z toho důvodu naše zákonodárství vytvořilo známý zákon družstevní a vytvořilo zvýhodnění družstev u daně výdělkové.
Každý znatel této myšlenky družstevní musí jasně pochopiti, že mezi členy družstev a jejich svazy není žádného obratu, poněvadž tato družstva a jejich svazy představují jeden hospodářský celek. Zde není takový postup jako jinde. Kdyby zákon o dani z obratu chtěl spatřovati mezi členstvem a mezi družstvy nějaký obrat, zneuznával by úplně družstevní princip, který vláda podporuje intensivněji jako vyšší formu podnikatelskou v zájmu sociálním, a to v zájmu podpory nejširších vrstev pracujícího lidu. Uvalená daň v tomto případě znamená vlastně trestání a ztěžování této podnikatelské formy tohoto soukromého obchodu, poněvadž tu vlastně zavádí dvojí zdanění. Hospodářský důsledek této dosavadní prakse byl ten, že družstva nemohla naprosto snésti konkurenci soukromého obchodu a byla vytlačována z trhu, při čemž družstva byla materielně poškozena jmenovitě pro prodej svých výrobků prostřednictvím družstva tím, že dostávala menší ceny o sazbu daně z obratu než obchody. Tedy zde bude třeba určité nápravy, až se bude jednati o zákonu o dani z obratu na rok příští.
Podobná prakse je také i při dani výdělkové. Tu se stávají často případy, že na příklad je předpisována daň, a stalo se to zase u berní správy v Chrudimi, také z těch podniků, které byly již odhlášeny. Berní správa nevzala toto odhlášení na vědomí, předepsala dávku, také ji vymáhala a odkázala dotyčné stěžovatele na cestu rekursu, ačkoli docela neoprávněně. Ale nejsmutnější kapitolou je, že zde v této věci, kde běží o vymáhání daně, tedy o placení daně, namnoze přicházejí k platnosti šikany se strany berních správ. Nechci říci také msty. Můžeme s hrdostí říci, že máme výtečné úředníky, svědomité a spravedlivé, na které se můžeme spolehnouti, ale za to ta výjimka správnosti je u berní správy tím horší, že se na příklad někteří, pravím někteří, je to výjimka, docela snižují ke mstě. Tak na příklad stalo se v Lanškrouně, že tam za války jeden berní úředník byl jmenován komisařem, jakých chodilo celá řada po obcích a mlýnech, aby zkoumali, zdali se mele na černo nebo nemele. Tu tento jednou přišel do jedné vesnice do mlýna, a byl tak svědomitý, že tam chtěl zabaviti, co měl kdo přes lístky. Každý ví, že tehdy ve válce nemohl býti nikdo jenom na lístky živ. Tam ho jednoduše popadli a hodili do vody. Nyní po převratu týž úředník neměl nic pilnějšího na práci než vzíti si dotyčnou obec jako referent pro daň z příjmu a ostatní daně. To se ví, že jim teď vyměřoval podle noty, jak se patří. V Sušici stal se případ, že na příklad jeden úředník si zpachtoval hon, a když plouhal jednomu hospodáři jetel, ten ho vyhnal. Když přišel domů, hned si ho vzal jako referent berní. Jsou to jenom nepatrné příklady, snad směšné na první pohled, ale tím tragičtější, poněvadž přichází k platnosti něco, co by se nemělo objevovati při berní správě.
Řekl jsem na počátku, že naše ministerstvo financí má nejlepší vůli, že ministerstvo financí nelze obviňovati z těchto přestřelků, ano dokonce ministerstvo financí vydalo spolu se zemským finančním ředitelstvím výnos, jak si mají berní správci počínati, kde vidí, že opravdu daně jsou předpisovány více, tedy přehnaně, a stanoveno, že si mají dotyčného poplatníka pozvati a s ním vyjednati, aby nemusela býti taková spousta rekursů. Ale v tom je právě zlo, že ministerstvo financí nemá tolik moci podřízené orgány přidržeti k tomu, aby poslouchaly svých představených. V tom spočívá velké zlo. Prosil bych pana ministra financí, aby konečně zjednal si disciplinu ve svém úřednictvu.
Nebudu mluviti o dani z majetku, poněvadž je právě předložena novela daně z majetku v rozpočtovém výboru a tam bude dosti příležitosti, abychom o ní mluvili, ježto znamená veliké zasáhnutí do celého hospodářského života celého našeho poplatnictva.
Zvláštní kapitolou je také vybírání daní. Podle zákona mají se platiti daně čtvrtletně kupředu. To je zákon, který byl již dříve v platnosti. Nyní však běží o jinou věc, jako na příklad u zemědělství: Běží o to, je-li vždy možno, aby tato daň také skutečně mohla býti čtvrtletně napřed zaplacena. Zemědělec má přirozeně většinu příjmů na podzim, po sklizni, po výmlatu, a může platiti teprve tehdy, když prodá své obilí. U něho může býti berní správa úplně bez starosti, že by přišla o peníze, protože zemědělec se svým hospodářstvím nemůže utéci. Nad to pak peníze jsou u něho dobře uloženy a státní správa finanční nemůže ničeho ztratiti, protože se platí úroky z prodlení, a to úroky dosti vysoké. Ohledně vybírání daní musí nastati náprava v tom směru, aby jakmile dotyčná lhůta projde, nebyl poplatník ihned exekvován. Poněvadž se platí daň podle starých předpisů, dojdeme ke zvláštním anomaliím. To je věc, která je neudržitelna. Nelze nadále setrvati při nynější praksi, když předpisy daňové tak dlouho se opožďují, když rekursy se nevyřizují, nelze stále platiti podle starého způsobu předpisů. Náprava musí se státi právě v nynější době, kdy konjunktura klesla, kdy příjmy jsou daleko menší nežli byly v letech 1919 a 1920. Předpisů za pozdější léta není, ale přece se musí platiti podle vysokých předpisů dřívějších, ač příští předpisy budou zcela určitě menší. Zde vybírá státní správa daně vyšší, nežli skutečně budou předepsány. Nezaplatí-li poplatník včas, jsou mu počítány 7% úroky z prodlení, ale až dostane právoplatný platební rozkaz, berní správa mu nenahradí nijak ztráty, které měl při placení podle předpisů starých.
O exekucích, které se vedou na nezaplacení daní nemusím ani mluviti, protože jsou to běžné případy, které patří takřka k dennímu chlebu poplatníkovu. Na Moravě nebere se ohled ani tam, kde byly živelní pohromy, kde skutečně platební schopnost poplatnictva byla snížena. Tam, jakoby živelních pohrom nebylo, vybírají se daně a dávky úplně tak jako dříve.
Ovšem nyní, jaké jsou důsledky této berní prakse v hospodářství vůbec? Řekl jsem již, co znamená toto přepínání berních sil poplatnictva. To znamená vyssávání kapitálu z hospodářských podniků. A zde nastávají veliké hospodářské škody jak pro existenci jednotlivých poplatníků, tak také pro stát sám. Důsledkem toho pak je enormní zadlužení, které dnes u zemědělského poplatnictva přichází zase k výrazu. Jak to vypadá se zadlužením venkova? Mám zde statistiku okresních hospodářských záložen, tedy ústavů peněžních, které nejvíce přicházejí v úvahu při zemědělství. Roku 1914 bylo v českých okresních hospodářských záložnách hypotekárních dluhů 120,697.000 Kč, zápůjček směnečných pak 80,525.000 Kč. V německých okresních hospodářských záložnách bylo hypotekárních dluhů 11,620.000 Kč, ostatních zápůjček pak 8,216.000 Kč. Celkem tedy bylo roku 1914 v českých a německých hospodářských okresních záložnách hypotekárních, směnečných a jiných dluhů, jako na př. na dluhopisy atd. 221,131.195 Kč. Roku 1918 bylo pak těchto zápůjček - zde nebudu již rozlišovati hypotékární a jiné zápůjčky -: V českých bylo v roce 1918 152,399.000 Kč, tedy méně, v německých 21,495.000, dohromady 173,894.000. A nyní roku 1922 bylo v českých hospodářských záložnách hypotekárních a jiných dluhů kontrahováno 734,328.000 Kč, v německých 44,943.000 Kč, takže dohromady hypotekární a jiné zatížení v okresních hospodářských záložnách bylo 779,272.390 Kč. K tomu ještě přijde zadlužení u Hypoteční banky, kde jen na pozemnostech tkvělo v roce 1923 do 30. června hypotečních dluhů 81,433.993 Kč, dohromady bylo hypotekárně zadluženo u Hypoteční banky na domy a velkostatky 443,899.991 Kč. Tak enormní zadlužení nyní hrozí našemu zemědělství následkem přetížení daňového a následkem rozličných dávek. Přirozeně, že tyto poměry, toto odssávání kapitálu z hospodářských podniků přinášejí veliké hospodářské důsledky pro průmysl sám, a to proto, poněvadž přirozeně takto přetížený poplatník, takto přetížený zemědělec nemůže při nynějších cenách průmyslových výrobků odebírati tyto průmyslové výrobky, na které z veliké části dnešní výroba průmyslová je odkázána, a to se jeví pak v nezaměstnanosti průmyslového dělnictva. Jest tudíž v zájmu státu samého a v zájmu hospodářského vývoje našeho průmyslu nutně třeba, aby nastala jiná praxe v tomto daňovém hospodářství.
Zmínil-li jsem se již o praxi u berních úřadů, nemohu přece jen opomenouti odvádění přirážek, a ani tam, kde skutečně všechny daně od vají případy, že berní úřady neodvádějí přirážek, a ani tam, kde skutečně všechny daně od obce byly vybrány a zaplaceny, berní úřady přirážek nevyplácejí, takže pak přirozeně nastává porucha v obecním hospodářství. Zde se snad přece jen budeme musiti vrátiti k starému způsobu vybírání přirážek, totiž aby si zase obce vybíraly přirážky samy.
K tomu ovšem přichází také jedna věc, totiž drahota berního aparátu. V rozpočtovém výboru bylo o tom mluveno - jen jeden případ zde uvedu: Na př. by mohla býti zrušena daň potravní na čáře, tedy akcís, a tu pan ministr financí proti tomu uvedl, že prý není možné tuto daň potravní na čáře zrušiti, poněvadž orgány této daně vybírají také jiné daně, na př. daň z masa, nápojovou atd. Jak drahý jest tento aparát, vysvitne z číslic. Na rok 1923 byla spotřeba potravní daně na čáře preliminována asi 13 miliony, a 13 miliony také preliminován výnos, takže tento aparát, který vybíral tuto daň potravní na čáře, pohltil celý výnos této daně. Na letošní rok jest preliminována tato daň na čáře okrouhle 15,300.000 Kč a spotřeba orgánů daň tuto vybírající, preliminována skoro zase 13 miliony, takže zde výtěžek celého tohoto aparátu je jen 2 miliony. Nic více! Ale na obhajobu pana ministra financí, že je to daň z akcisu, přece jen musím říci, že tato daň na př. z masa nebo nápojová nevybírá se jen v uzavřených městech, nýbrž vybírá se i v jiných městech, kde není akcisu, a vybírá se daleko laciněji než tam, kde je akcis. Tak na př. daň z masa na venkově je preliminována úhrnem 80 miliony Kč, kdežto v uzavřených městech, kde je akcis, částkou 19,800.000 Kč, takže na venkově, kde není aparátu akcisového, vybírá se daleko více než v městech uzavřených, takže tato obhajoba naprosto neobstojí jako důkaz účelné existence tohoto aparátu daňového.
Bylo zde přede mnou mluveno, tuším, kol. Horákem, o tom, jak nám velice tato daň svědčí hlavně v očích cizinců. Stačí na př. podívati se na Masarykovo nádraží. My jsme si před časem stěžovali na praxi finančních orgánů na pohraničních stanicích, na př. v Podmoklech, v Děčíně, jak se tam zachází při přecházení hranic, kde nastávají hrozné scény při vyclívání zavazadel. Podívejte se, když jsou návaly, na Masarykovo nádraží; tam když je frekvence, není to o nic lepší, než na pohraničních nádražích. Tam musí každý jíti se svým zavazadlem ke stolu a nechce-li platiti korunu, musí tam otevříti své kufry, a teď si představíte, když je veliký nával anebo když někdo pospíchá na jiné nádraží, jakou to dělá velkou čest a parádu, zvláště když přijde cizinec a ten finanční orgán ho chytne a táhne ho k vyclívání atd. Někteří akcisáci jsou slušni, nebudu popírati, ale někteří jdou ve své horlivosti příliš daleko.
O tom, jak na př. se uvědomuje poplatník, jak má platiti, kolik a které daně má platiti, již mluvil kol. Malík. Naprosto nestačí opatření berních knížek a zařízení šeků, které dostává poplatník, a neví, na kterou daň co platiti. Platí-li ŕ conto některou daň, může se státi, že mu berní úřad připočte tuto zaplacenou daň na konto některé docela jiné daně, kterou má zaplacenou, a nezapíše ŕ conto některé daně jiné, ze které pak musí platiti úrok z prodlení. Zde v této věci nutno samozřejmě zjednati nápravu.
Řekl jsem již, že finanční správa, tedy ministerstvo financí, má nejlepší vůli, ale zde je třeba sáhnouti nížeji, je třeba sáhnouti k orgánům berní správy, aby se zde náprava stala. A já jsem přesvědčen, že také při příštím rozpočtu už nebude třeba těch stížností, které musím dneska přednášeti v zájmu poplatníků vůbec.
V této skupině rozpočtu také se projednávají příděly zemím. A tu vidíme něco zvláštního, že totiž pro rok 1924 nejsou preliminovány žádné příděly zemím ze státního rozpočtu. Je nepopíratelno, že úkoly zemí jistě jsou velmi veliké, to je nesporná věc, a tu nevím, zdali země budou s to dostáti také těmto úkolům, které jsou na ně vzneseny. Bude třeba, aby země jistě s tím rozpočtem malým, který mají, hospodařily co nejsvědomitěji, aby s těmito nepatrnými prostředky, které mají, také vyšly a že nesmí hospodářství zemí dovoliti si některých extravagancí anebo nějakého přílišného vyhazování. Ovšem dnes nemáme zemských sněmů, aby toto hospodářství zemských sněmů mohlo býti podrobeno kritice. Dnes úlohu zemských sněmů musí převzíti náš parlament, a tu je nutno také o těchto zemských financích zde mluviti. Řekl-li jsem, že je nutno, aby země své hospodářství omezily na tu nejskrovnější míru, tedy jistě jsem nechybil a zdůrazňuji to obzvláště. Ovšem, byla by to celá kapitola, kdybych měl probrati všechny jednotlivé položky, které byly preliminovány v rozpočtu zemském, ale já chci dnes vytknouti jen jednu věc, která přece jen zasluhuje pozornosti, ačkoliv zde právě na tuto věc se málo kdy v parlamentu našem poukazuje. Promiňte mi, pánové, že dostávám se zde na něco, co snad nesouvisí přímo s rozpočtem, ale přece jen do jisté míry vliv na rozpočet má. Je to totiž poukaz na hospodářství zemských divadel. Podíváte-li se na rozpočty zemí, tedy vidíte, že zemské příspěvky na obě zemská divadla obnášejí přes 7 mil., tedy na české i na německé ; že lví podíl přirozeně má Národní divadlo, to se rozumí samo sebou. A zde jistě v této položce nebude snad na místě trochu hospodárnosti. Já jsem dalek toho, abych snad upíral umění to, co mu naprosto náleží. Umění u nás se musí dostati jistě té největší podpory, tedy také umění divadelnímu. Ale na příklad poslední rekonstrukce, které byly v Národním divadle před začátkem sezony nutny, se důkladně a dle mého názoru zbytečně zdražily tím, že práce nebyly připraveny včas, čímž se prodloužily až do sezony, již velice poškodily. Pracovalo se velmi draze a mimo pracovní dobu, ač mohlo býti vše pořízeno daleko laciněji. Nyní přijde druhá část těchto rekonstrukcí, které přirozeně musí se díti rozvážlivě a také hospodárně.