Začátek schůze v 1 hod. 15 min. odpol.
Přítomni:
Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: dr. Czech, inž. Botto, Buříval, dr. Hruban.
Zapisovatelé: J. Marek, dr. Spina.
197 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: náměstek min. předsedy Malypetr; ministři inž. Bečka, dr. Dolanský, dr. Hodža, Novák, Srba, Stříbrný, Šrámek, Udržal
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 204. schůzi poslanecké sněmovny.
Dodatečně za minulou schůzi udělil jsem dovolenou pp. posl. Bartákovi, J. Bečkovi a Hauptovi, vesměs pro neodkladné zaměstnání; za minulou a dnešní schůzi posl. Svetlikovi, rovněž pro neodkladné zaměstnání; na dnešní schůzi posl. dr. Winterovi pro cestu do zahraničí; na dnešní a zítřejší schůzi posl. dr. Markovičovi pro úřední cestu na Slovensku a posl. Krausovi pro neodkladné zaměstnání.
Nemocí omlouvá se posl. Pastyřík.
Lékařské vysvědčení předložil posl. Burian.
Provedeny byly některé změny ve výborech. Žádám za jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Klub poslanců čsl. živnostensko-obchodnické strany středostavovské vyslal do výboru rozpočtového posl. Najmana za posl. Horáka.
Klub posl. republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu vyslal do výboru dopravního posl. Tůmu za posl. Molíka; do výboru branného posl. Macha za posl. Dubického.
Klub čsl. socialistů vyslal do výboru ústavně-právního posl. Hrušovského za posl. Práška.
Klub posl. komunistické strany Československa vyslal do výboru imunitního posl. Roučka za posl. Buriana.
Klub posl. čsl. národní demokracie vyslal do výboru zahraničního posl. Špačka za posl. dr. Kramáře; do výboru branného na schůzi dne 25. dubna t. r. posl. Kamelského za posl. Špačka, na další schůze opět posl. Špačka za posl. Kamelského.
Klub poslanců "Bund der Landwirte" vyslal do výboru imunitního posl. Windirsche za posl. Zierhuta; do výboru zemědělského posl. Schuberta za posl. Hellera; do výboru ústavně-právního posl. dr. Spinu za posl. dr. Hanreicha.
Předseda: Předseda senátu sdělil přípisy ze dne 5. dubna 1923, že senát přijal ve 158. a 160. schůzi dne 23. a 25. dubna 1923:
osnovu zákona o neúčinnosti zvýšení úrokové míry pro poplatkové úlevy, platné při konversi hypotekárních pohledávek (tisk 1591 sen.),
osnovu zákona o plemenitbě hospodářských zvířat, a to koní, skotu, vepřů, ovcí a koz (tisk 1598 sen.).
Došly spisy: návrhy, dotazy a odpovědi. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Návrh posl. dr. Schollicha, Pittingera, dr. W. Feierfeila, inž. Junga, dr. Kafky a druhů na vydání zákona o občanských školách.
Návrh posl. Grünznera, Tauba a druhů na úpravu drahotních přídavků obecních a okresních zaměstnanců a pensistů a jejich pozůstalých.
Návrh posl. Krause a druhů na starobní a invalidní pojištění samostatných živnostníků a obchodníků.
Dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa a súdr. ministrovi nár. obrany o lekárskom ošetrovaní osôb postihnutých ve válke nákazou malárie.
Dotaz posl. dr. Lodgmana a druhů ministrovi vnitra o nezákonném zasáhnutí kaplické okr. politické správy do obecní samosprávy.
Dotaz posl. Krause ministrovi vnitra o vypovězení německého státního příslušníka Jindřicha Bergera z Krásné Lípy.
Dotaz posl. Patzela ministrovi vnitra o súčtování peněžitých trestů ve prospěch chudinských fondů.
Odpověď min. financí na dotaz posl. dr. Körmendy-Ékesa, proč nejsou vydány směnečné blankety s textem maďarským.
Odpověď min. železnic na dotaz posl. dr. Lelleyho o zpětném přijetí Eleka Lovásza, železničního strážníka v Tornoku.
Odpověď min. vnitra na dotaz posl. dr. Lelleyho o opomenutích, zpozorovaných u administrativních úřadů župy tekovské při ustanovení zastupitelského sboru ve Velkých Šarluhách.
Předseda: Počátkem dnešní schůze byly tiskem rozdány zprávy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 4103. Zpráva výboru zahraničního a dopravního o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění "Úmluva a statut o svobodě transitu", sjednaná v Barceloně 20. dubna 1921.
Tisk 4104. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Nové Pace za vydání posl. Dubického.
Tisk 4105. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Mladé Boleslavi za vydání posl. Dubického.
Tisk 4106. Zpráva výboru imunitního o žádosti okr. soudu v Mladé Boleslavi za vydání posl. Dubického.
Tisk 4107. Zpráva výboru imunitního o vydání posl. dr. Kubíčka.
Tisk 4108. Zpráva výboru imunitního o žádosti hlav. stát. zastupitelstva v Bratislavě za svolení k trestnímu stíhání posl. dr. Kubiše.
Tisk 4109. Zpráva výboru dopravního a rozpočtového o vládním návrhu zákona o výkupu místní dráhy Počeradce-Vrskmany.
Předseda: Výboru imunitnímu přikazuji žádost kraj. soudu v Mostě ze dne 23. dubna 1923, č. Vr 793/23, za vydání v záležitosti trestního stíhání posl. dr. Schollicha pro zločin podle § 65 a) tr. z. a přečiny podle §§ 305, 308 tr. z., jichž se dopustil řečí na veřejné schůzi dne 18. února 1923 v Klášterci (č. 335 imunit.).
Budeme projednávati pořad dnešní schůze, a to nejprve odst. 1, jímž jest:
1. Zpráva výboru ústavně-právního k usnesení senátu (tisk 4061) o vládním návrhu zákona (tisk sen. 1556), kterým se pro Slovensko a Podkarpatskou Rus upravuje způsob počítání lhůt v soudním řízení a při poručenských (sirotčích) úřadech (tisk 4087).
Zpravodajem je pan posl. Ulrich. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Ulrich: Slavná sněmovno! Účelem předlohy jest upraviti jednotným způsobem počítání lhůt v soudním a poručenském pokračování na celém území republiky. Tomu má býti vyhověno tím, že osnovou touto zavede se v systém práva na Slovensku a v Podkarpatské Rusi obdoba ustanovení §u 89 zákona o organisaci soudní, pokud pak se týče pokračování před úřady státními, ustanovení zákona z 12. května 1896, čís. 101 ř. z.
Na bývalém území uherském započítávají se v pokračování soudním dni poštovní dopravy do lhůty s výminkou pokračování mandátního (§ 611 c. p. s.). Pro administrativní pokračování platí na Slovensku zák. čl. XX z r. 1901 v tom smyslu, že se při podávání opravných prostředků dni poštovní dopravy nepočítají do lhůty.
Tato různost právního stavu způsobuje často citelná poškození zejména stranám, které žijíce na území zemí historických, vcházejí ve styk se soudy neb úřady na Slovensku a v Podkarpatské Rusi a neznajíce těchto úchylek v započítávání ve lhůtách, postupují podle platného právního stavu zemí historických, čímž velmi často se stává, že předepsaná zákonem lhůta je promeškána. Než tento stav nevyhovuje plně ani praktickým potřebám Slovenska a Podkarpatské Rusi, uvážíme-li, že každá porucha v dopravě jde tu na vrub strany, a to často na újmu jejího dobrého práva.
Závadu tuto má odstraniti právě ustanovení §u 1 této předlohy. Úprava, která se jím zavádí, vztahuje se všeobecně na zákonné anebo soudcovské lhůty v občanských právních věcech vůbec. Platí tedy pro pokračování sporné, nesporné, exekuční, konkursní, firemní atd.
Ustanovení §u 2 je nutné vzhledem k tomu, že poručenská a opatrovnická (sirotčí) agenda na Slovensku a v Podkarpatské Rusi je doposud vykonávána podle zák. čl. XX z r. 1877 úřady veřejné správy a též podle zákona z 13. července 1922, čís. 246 Sb. z. a n., bude vykonávána poručenskými (sirotčími) úřady podřízenými ministrovi spravedlnosti, které budou ovšem úřady administrativní a ne soudní. Tu by se mohlo předpokládat, že poručenské úřady jak nynější, tak i nové jsou správními úřady a že tedy možno vystačiti s citovaným zák. čl. XX z r. 1901. K tomu třeba zdůrazniti, že zák. čl. XX z r. 1901, jak už bylo uvedeno, vztahuje se na opravné prostředky, naproti tomu navrhovaný předpis má platiti pro všecka podání vůbec.
Potřebám obecným bude proto dojista vyhověno, docílí-li se toho, aby v poručenské agendě platily na celém území republiky jednotné předpisy, jmenovitě už proto, jelikož na území historických zemí přísluší agenda tato soudům, pro něž pak v příčině této platí předpis § 89 o organisaci soudní recipovaný touto předlohou.
Jelikož § 89 zákona v organisaci soudní připouští i telegrafická podání a ponechává další úpravu nařízení, byla pojata zásada tato i do této předlohy a bude věcí příslušného ministerstva, aby vládním nařízením otázka tato dále byla upravena.
Předloha byla projednána již senátem v jeho 155. schůzi konané 17. března 1923 a ústavně-právní výbor nepovažoval vůbec za nutné, aby na původním usnesení senátu bylo něco měněno.
Jménem ústavně-právního výboru doporučuji proto, aby slavná poslanecká sněmovna této vládní předloze tak, jak byla přijata senátem, dala ústavní sankci. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Zákon má pouze 3 paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrh učiněn nebyl, dám tedy o celé osnově hlasovati najednou, v celku.
Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není.
Kdo souhlasí tedy s osnovou zákona, to jest s jejími třemi paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění zprávy výborové, jež odpovídá usnesení senátnímu, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu tuto ve čtení prvém, a to ve znění souhlasném s usnesením senátu.
Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.
Tím jest vyřízen odstavec 1. pořadu dnešní schůze a přikročíme ke druhému, jímž jest:
2. Zpráva výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 4072) o zcizení státního nemovitého majetku (tisk 4088).
Zpravodajem za výbor rozpočtový je p. posl. Trnobranský, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj posl. Trnobranský: Slavná sněmovno! Tato předloha tisk 4072 je zmocňovací zákon, jímž vláda žádá ve smyslu článku IX finančního zákona pro rok 1923, č. 372 Sb. z. a n., o ústavní schválení, aby odprodány býti mohly 4 remanence v údolí řeky Labe, získané při regulaci řeky Labe. Tyto pozemky byly svého času zakoupeny k účelům regulačním. Práce regulační byly skončeny a není tedy již důvodu, proč by stát toto vlastnictví udržoval. Jde celkem o 4 remanence, a to přeloučsko-břežskou, lohenickou, trnávskou a labětínskou. Někteří interesenti ucházeli se již o odkoupení těchto remanencí, a to v první řadě obec přeloučská, která do této doby remanenci přeloučsko-břežskou má v nájmu. Úhrnná-výměra všech 4 remanencí činí 38 ha 50 a 2 m2. Remanence přeloučsko-břežská, která je v nájmu obce přeloučské, má výměru 22 ha 15 a 41 m2 a podle sdělení ředitelství pro stavbu vodních cest bylo za ni zaplaceno 95.727 92 K. Obec přeloučská nabízí za tyto pozemky 98.519 K; vyjednává se ovšem o dosažení ceny vyšší. Remanence lohenická ve výměře 3 ha 63 m2 koupena byla roku 1910 vodocestným ředitelstvím za 14.004 91 K. O tuto remanenci uchází se Jednota legionářů pro Přelouč, která nabízí za tento pozemek 15.000 Kč. Třetí remanence trnávská byla téhož roku koupena za 24.051 K, remanence labětínská rovněž téhož roku za 35.198 K. Výměra remanenční třetí a čtvrtá činí 13 ha 33 a 98 m2. Remanence třetí a čtvrté, t. j. trnávské a labětínské, má býti použito k rozprodeji mezi malé zemědělce, jimž předkupní právo již tehdy, když pozemky byly od nich vykupovány, bylo vyhrazeno. Tyto remanence mají býti tedy rozparcelovány na menší části a prodány v první řadě uchazečům, kteří r. 1910 tyto pozemky ředitelství pro stavbu vodních cest odprodali. Jak jsem již řekl, s obcí přeloučskou jakož i s Jednotou legionářů v Přelouči vyjednává se o dosažení vyšší kupní ceny, a lze předpokládati, že jí bude také dosaženo.
Rozpočtový výbor doporučuje slavné poslanecké sněmovně, aby tuto předlohu schválila. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme tedy hlasovati.
Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Zákon má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrh učiněn nebyl, dám tedy hlasovati o celé osnově zákona najednou. (Námitek nebylo.)
Námitek proti tomu není.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, t. j. s jejími dvěma paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, jak je uvedena ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu zákona ve čtení prvém.
Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.
Tím je vyřízen odst. 2 pořadu dnešní schůze a nyní vyřídíme odst. 3, jímž jest:
3. Druhé čtení osnovy zákona o náležitostech vkladných listin, o výmazu pohledávek a o poplatkových úlevách při výmazu a při sestavování vložek na Slovensku a Podkarpatské Rusi (tisk 4037)
Zpravodaji jsou pp. posl. Ulrich a dr. Engliš. Mají pp. zpravodajové snad nějaké korektury?
Zpravodaj posl. Ulrich: Je zapotřebí provésti tyto korektury:
V § 2, odst. 3, ve čtvrté řádce za slovem "penězi" je nutno dáti interpunkční znaménko čárku.
V § 5, odst. 1, v řádce druhé je vytištěno "zapsána" a má býti správně "zapsaná".
V §u 12 je citován zákonný článek XXXIX. z r. 1886 a má býti správně zákonný článek XXIX. z téhož roku.
Předseda: Má p. zpravodaj dr. Engliš nějaké korektury?
Zpravodaj posl. dr. Engliš: Nemám korektur.
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, s korekturami, jak je uvedl teď pan zpravodaj, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu zákona také ve čtení druhém, a to ve znění souhlasném s předchozím usnesením senátu, a vyřízen je odst. 3. pořadu dnešní schůze.
Vyřídíme dále odstavec 4., jímž je:
4. Druhé čtení usnesení, kterým se souhlas projevuje s Labskou plavební aktou, sjednanou v Drážďanech dne 22. února 1922, a se závěrečným protokolem k této aktě z téhož data (tisk 4086).
Zpravodajem výboru dopravního je p. posl. Votruba, výboru zahraničního p. posl. Jar. Marek.
Jsou nějaké návrhy oprav nebo změn textových?
Zpravodaj posl. Votruba: Nemám korektur.
Zpravodaj posl. Jar. Marek: Rovněž ne.
Předseda: Není tomu tak. Budeme tedy hlasovati. (Hluk. - Předseda zvoní.) Prosím paní a pány, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Kdo ve druhém čtení souhlasí se schvalovacím usnesením, jak bylo poslaneckou sněmovnou přijato ve čtení prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala schvalovací usnesení, týkající se Labské plavební akty, také ve čtení druhém a vyřízen je tím odst. 4. pořadu dnešní schůze.
Přistoupíme k odstavci pátému, jímž je:
5. Druhé čtení usnesení, kterým se schvaluje prozatímní obchodní dohoda mezi republikou Československou a Řeckem, podepsaná v Athénách dne 10. ledna 1923 (tisk 4089).
Zpravodaji jsou: za výbor živnostenský p. posl. Netolický, za výbor zahraniční za omluveného posl. dr. Wintera pan předseda výboru zahraničního posl. Němec.
Mají páni zpravodajové nějaké korektury?
Zpravodaj posl. Netolický: Korektury, které byly uvedeny ve zprávě zahraničního výboru, přednese zpravodaj tohoto výboru.
Zpravodaj posl. Němec: Myslím, že je není třeba taxativně vypočítávati, poněvadž jsou uvedeny všechny v tištěné zprávě výboru zahraničního. Jiných korektur není. Doporučuji, aby byly přijaty korektury, jak jsou ve zprávě vytištěny.
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati.
Kdo ve druhém čtení souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, s korekturami, které jsou obsaženy v tištěné zprávě výboru zahraničního, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala schvalovací usnesení také ve čtení druhém a vyřízen je odst. 5. pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k odst. 6., jímž je:
6. Návrh posl. Hillebranda, dr. Czecha, Čermaka a soudr., aby zkráceným řízením podle § 55 jedn. řádu projednán byl jejich návrh (tisk 4091) na zrušení trestu smrti.
Žádám, aby návrh byl přečten.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Návrh posl. Hillebranda, dr. Czecha, Čermaka a soudr. na zkrácené řízení podle § 55 jedn. řádu:
Podepsaní navrhují, aby návrh posl. Hillebranda, dr. Czecha, Čermaka a soudr. stran odstranění trestu smrti projednán byl řízením zkráceným podle § 55 jedn. řádu.
Předseda (zvoní): Přečtený návrh jest podporován dostatečným počtem poslanců, jak žádá § 55 jedn. řádu. Podle odstavce 2. tohoto paragrafu k odůvodnění pilnosti osnovy (návrhu) promluví pouze předseda nebo jeden z navrhovatelů zkráceného jednání.
Ježto já se v tomto případě nehodlám ujmouti slova, bude mluviti k odůvodnění zkráceného jednání jeden z pánů navrhovatelů. Páni navrhovatelé mně oznámili, že se dohodli na řečníku p. posl. Hillebrandovi.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby lhůta řečnická k odůvodnění pilnosti stanovena byla na 20 minut.
Je proti tomu námitka? (Nebyla.)
Není jí. Návrh můj je přijat.
Žádám řečníka p. posl. Hillebranda, aby se ujal slova.
Posl. Hillebrand (německy): Dámy a pánové! Jako zbytek středověké nevzdělanosti, plný hrůzy, jako barbarství, jež nemůže dosáhnouti vytčeného cíle, jako výsměch lidskosti ještě v našich dnech straší trest smrti a náš stát náleží k těm státům, které neměly dosud tolik rozhodné síly, aby se s touto hanebností vypořádaly. My, němečtí sociální demokraté, považujeme za příkaz úcty k sobě, abychom ze všech svých sil přispěli k tomu, aby byla smazána ona hana, že náš stát, v němž žijeme, smí býti počítán k oněm zaostalým státním útvarům, jež jsou výsměchem modernímu nazírání, které se dosud nemohly odhodlati k odstranění tohoto způsobu trestu. Poněvadž je tomu tak, poněvadž trest smrti považujeme za věc, od níž musíme neprodleně a bez váhání upustiti, a poněvadž je to společné přesvědčení socialistů všech zemí, usnesl se mezinárodní sjezd v Kodani r. 1910 pro všechny socialistické strany závazně, aby byl zahájen boj proti trestu smrti; provádějíce toto usnesení, podali jsme již ve vídeňské říšské radě r. 1911 a r. 1918 ještě jednou návrh, aby trest smrti byl odstraněn; a poněvadž jsme důslední při pokračování v tomto boji, podali jsme zde, v této sněmovně, již třikrát stejný nebo aspoň podobný návrh. A tu v nejnovější době staly se dvě události, které na nás působily jako výstražné znamení! V první polovině ledna tohoto roku byl v Táboře popraven loupežný vrah Novák a brzy potom, v témže měsíci, byla v budově pražského trestního soudu vykonána poprava loupežného vraha Josefa Kolínského. Nehledíme-li k době světové války, nedošlo v Praze za posledních dvacet let ani k jediné popravě, kdežto nyní v krátkém období dvou neděl, popravy se přímo za sebou opakovaly. Vedle toho dále Nejvyšší soud v mnoha případech potvrdil rozsudky smrti, takže je nebezpečí, že by se tyto ohavné popravy mohly opakovati. Jedině to je důvodem neobyčejné pilnosti návrhu, který jsme vám předložili. Naši čeští soudruzi, podle zprávy jejich ústředního listu, pokusili se spatřovati v našem návrhu demonstraci proti presidentu Masarykovi. Musím se přiznati, že naprosto nerozumím takovému názoru. Což naši čeští soudruzi nechápou, že pro to, co jsme poznali jako kulturní povinnost, bojujeme opravdu s věcnou vážností a s poctivou snahou? Nejsou schopni věřit, že mravní vážnost nás nutí k podání takových návrhů? Když mluvíte o presidentu Masarykovi, připomínáme, že při příležitosti popravy Kolínského dodatečně kolovala v českých listech zpráva, podle níž prý president Masaryk při podpisování rozsudků smrti musil podstoupiti těžké, hrozné duševní boje - zajisté, chápeme to: Kdežto císař rakouský si v posledních desítiletích odvykl potvrzovati rozsudky smrti, nebylo to pro humanistu a filosofa, pro velikého bojovníka za lidská práva Masaryka, věru nikterak lehké, aby se odhodlal podepsati rozsudky smrti. Zajisté, a mohlo-li se to státi, poznáváme z toho, že se asi uplatnily mocné politické vlivy, které působily na presidenta Masaryka.
Předseda (zvoní): Žádám p. řečníka, aby ustal ve své řeči.
Pan posl. Hillebrand dotkl se způsobem nešetrným a netaktním osoby pana presidenta republiky. Nemíním pana poslance omezovati v právu kritiky činnosti páně presidentovy, upozorňuji jej však, že president republiky podle ústavní listiny není odpověden za výkony svého úřadu, že za jeho projevy odpovídá vláda, za činy pak vždy ten člen vlády, který příslušný akt kontrasignoval. Ten má též možnost, případně povinnost, odpověděti na výtky pronesené. Jinak jest tomu u hlavy státu, jejíž možnost obrany je jak ústavně, tak politicky značně omezena. Z toho důvodu mám za velmi nevkusné a netaktní, je-li v parlamentní rozpravě napadána přímo osoba páně presidentova.
Odmítám tyto výroky p. řečníka a volám jej za ně k pořádku. (Výborně! - Potlesk.)
Posl. Hillebrand (pokračuje): Bohužel, nerozumím panu předsedovi sněmovny, myslím však, že předmětem napomenutí je asi kritisování presidenta. Moji posluchači vědí, že jsem se pokusil vzíti presidenta v ochranu, že jsme prohlásil, že rozhodovaly asi politické vlivy, že došlo k tomuto výsledku.
Předseda (zvoní): Žádám pana řečníka, aby nepolemisoval s předsedou.
Posl. Hillebrand (pokračuje): Chtěl jsem to uvésti, abych sněmovně objasnil, že tyto politické vlivy vyžadovaly, aby byl urychleně projednán návrh námi podaný. Pan president - to je moje mínění - přijal by asi tento krok jen s povděkem. Poslanecká sněmovna může se odhodlati k pilnému projednání tím spíše, že i nejvyšší justiční úřad v říši, ministerstvo spravedlnosti, seznalo a veřejně přiznalo nesmyslnost tohoto způsobu trestu. V důvodové zprávě k návrhu trestního zákoníka, který byl uveřejněn v květnu 1921, praví se výslovně: "Pokud se týče trestu smrti, stojí návrh na stanovisku zásadně odmítavém, neboť nehledě k jiným, často opakovaným důvodům, má za to, že náležitě provedený dlouhodobý trest na svobodě vede k témuž cíli a není spojen s citovými momenty, jež vždycky činí trest smrti opatřením nevhodným." Co to znamená? Že ministerstvo spravedlnosti a přibraní odborníci byli za jedno v poznání, že trest smrti je nesmyslný, neúčelný, že je nevhodný. Avšak přes toto prohlášení, přes toto poznání stále ještě se ho používá, což je hříchem proti lepšímu vědomí, hříchem proti jasnému, lepšímu poznání. Je to hra s lidským životem, jestliže se sezná: trest smrti neplní svého účelu, je nevhodný, a jestliže se přes to ještě dále vykonává, je to stav, který musí působiti na každého člověka s obyčejným právním cítěním přímo nesnesitelně, svrchovaně trapně. Proto žádáme pilné projednání tohoto našeho návrhu, aby tato potupa, tento nepřirozený a nesnesitelný stav byl pokud možno rychle odstraněn. Nelze s touto věcí čekati do té doby, až dojde k všeobecné reformě našeho trestního práva. Neboť trest smrti není možno srovnávati s některým jiným trestem. Není vlastně trestem v pravém slova smyslu. Neboť trestem by byl jen tehdy, kdyby mohl splniti vlastní účel trestu, totiž působiti k polepšení potrestaného. Vezmu-li však někomu život, vylučuji tím ovšem naprosto možnost jakéhokoliv polepšení. Trest přestává býti opravdovým trestem, stává se krvavou, chladnokrevně konanou pomstou.
Mimo to ještě není zde vůbec odstupňování podle míry zavinění, což by mělo býti vlastním požadavkem každého trestu. A považte onen nesmírný, vůbec nezměřitelný rozdíl mezi nejvyšším a nejtěžším trestem žaláře a trestem smrti. Chybí vůbec jakýkoli přechod, který by je spojoval. Říká se: Trest smrti byl vykonáván po staletí a u nejrůznějších národů. To má odůvodňovati jeho prospěšnost a účelnost? Stejným právem bylo by pak možno odvozovati z toho také oprávnění používati práva útrpného, jehož se používalo po staletí. Z toho by bylo možno odvozovati, že byly oprávněny procesy s čarodějnicemi, poněvadž byly po staletí konány u nejrůznějších národů. Později byla tato metoda trestání v trestním soudnictví považována za barbarskou, nelidskou, nesmyslnou, bláhovou, ďábelskou. A buďte ujištěni, že přijde doba, kdy lidstvo nebude moci pochopiti skutečnosti, že jsme ještě vašem věku mohli používati tak barbarského, středověkého trestu.
Proto pryč s trestem smrti co nejdříve, proto odstraňme toto nepřirozené zařízení z našeho trestního soudnictví, proto projednejme urychleně náš návrh!
Říká se, že je nutno chrániti společnost před zločincem. Zajisté, to se může státi a má se to státi ve vězeních a pro dědičně zatížené, pro alkoholiky, pro oběti našeho sociálního řádu v nemocnicích, v útulcích pro pijáky, v chudobincích, na místech, kde jsou odděleni od ostatní lidské společnosti a jest jim znemožněno působiti škody. Říká se, že odstranění trestu smrti vedlo by k napodobování špatných kladů, že by působilo takřka otravně, nakažlivě. Slyšeli jste někdy, že by lékař měl právo, v zájmu lidstva usmrtiti nemocného morem, cholerou, úplavicí, aby druhý nebyl v nebezpečí, že se nakazí a utrpí škodu? Říká se, že jednáme v obraně z donucení. Co je to obrana z donucení? Je-li někdo jedním nebo mnoha lidmi silnějšími napaden a brání se. Zde je to však jinak. Celé ohromné ústrojí státní moci obrací se proti jedinci, který zde stojí proti ní a jejím funkcionářům bezbranný a bez pomoci, jako dítě. Jsou-li zajatci ve válce ubíjeni, poněvadž jsou bezbranní, každý člověk a každý stát to považuje za barbarství. A zde to má býti mravní povinností, ačkoli zajatec stojí před společností právě tak docela bezbranný? Usmrcování nemůže býti mravní povinností a nevzbuzuje to snad méně hrůzy a méně hnusu, provádí-li se toto usmrcování podle zákonných ustanovení.
Zamyslete se jednou nad tím: Je zde snad dědičně zatížený, jako oběť společenských poměrů k zločinu dohnaný člověk, který jedná snad v záchvatu nejprudší vášně a ve chvíli činu ani neví, čeho se dopouští. Je přivlečen před soudce, a soudce s chladnou rozvahou, používaje svého většího rozumového vzdělání a svého intelektu, odpraví nyní svoji oběť, to je ohavně znetvořené konání spravedlnosti, které musí vzbouřiti v každém člověku všechno ušlechtilejší cítění. Zavražděný byl v bezvědomí, a do posledního dechu doufal, že ještě přijde zachránce. Avšak vrah, zločinec, ví kolik měsíců, že se blíží konec jeho života. Může počítati hodiny, a cestou k šibenici může počítati a odměřovati věru i minuty; on ví: můj život bude neodvolatelně zničen, není uniknutí, není pomoci, není záchrany. To není mravné jednání, to je chladnokrevná, odporná msta! Jak děsivě a hrozně to působí i na prosté povahy, ukazují skutečnosti při popravě Kolínského, že ani kat nemohl zakrýti hlubokého pohnutí a jeden strážník omdlel. Zbavte nás znásilňování mravního cítění, jímž je trest smrti, postarejte se o spěšné projednání našeho návrhu! Říká se, je nutno zlepšiti rasu - proto hubíme zločince. Avšak nikdy se neodhodláte, a jste proto nedůslední, usmrcovati také děti takových zločinců, které jsou dědičně zatíženy. Víme, že lidé, kteří se podle dnešních pojmů dopouštějí zločinů hodných smrti, nebývají ještě vždycky nejhoršími lidmi, že bývají velmi často schopni něžných a dobrých hnutí, a především víme, že zločinci odsouzení k doživotnímu žaláři, jimž se dostalo milosti, nabudou-li znovu svobody, jen ve velmi řídkých případech se znovu dopouštějí zločinů, což je důkazem, že trest smrti je zbytečný. A právě ty, kteří jsou pro společnost nejnebezpečnější, zločince chorobně zvrácené, šibenice ve většině případů nepostihne, neboť ti putují buď do žalářů, nebo přijdou do blázince či do nemocnice. A konec konců nejsou i tito zločinci v převážné většině případů oběťmi sociálních poměrů, nebylo ve starém Rakousku ze všech těžkých zločinců, kteří byli potrestáni, 89 % chuďasů? Táži se, kdo by měl odvahu říci, že majetný má právo odsouditi chudého ubožáka, ten majetný, jemuž se nikdy nenaskytlo krásti, jenž nikdy neupadl v pokušení loupiti, jenž po celý svůj život zůstal ušetřen takovýchto pokušení! Což nevíme, že každá hospodářská krise, každé období drahoty nesmírně zvyšuje počet zločinců, že kapitalismus působí nouzi a bídu, že udržuje lid v nevědomosti, že pěstuje ve velkém alkoholismus, že je zbudován na porobě mas? Tento kapitalistický hospodářský řád jest živnou půdou, v níž zločiny bujejí, a tudíž, chceme-li je potírati, musíme se obrátiti proti kapitalismu. Boj proti příčinám zločinů - zde by bylo možno něco vykonati! Avšak placení vysokých mezd, stavba škol, bedlivá péče o chudé, stavba nemocnic a útulen pro pijáky, to vyžaduje peněz, a tu oprátka, jíž je potřebí k pověšení, je věru přece jen mnohem lacinější! K tomu se odhodláváme docela snadno. Majetná třída nemá práva vynášeti rozsudky nad tím, kdo je vydán všem dopuštěním a všem svodům trpkého, nuzného a strádavého života. Proto je každý takový rozsudek, jímž se člověk zbavuje života, vrcholem třídní justice.
Žádáme a přejeme si, abyste nám pomohli smazati tuto potupu, abyste náš návrh projednali urychleně. Bývá poukazováno na rozmnožení počtu zločinů v posledních letech. To by mohlo býti jinak. Nejsou lidé, kteří se stávají zločinci dnes téměř bez výjimky oběťmi válečného moru, mravní spousty, kterou způsobila válka? Vlastními vinníky nejsou zločinci, nýbrž ti, kdo zosnovali a dále vedli válku, kdo horují pro militarismus a starají se o to, aby tento nástroj zesurovění nikdy nevymizel. Avšak kdybychom všechny tyto úvahy ponechali stranou a opírali se jen zem dokázala neodkladnost reformy, jíž si přejeme: mám na mysli možnost, že může býti vynesen rozsudek smrti podle mylných předpokladů, že musí na šibenici člověk, jehož vina ve skutečnosti nebyla prokázána. Již skutečnost, že u všech soudních instancí je právo odvolání, skutečnost, že nekonečné množství soudních rozsudků je chybné, dokazuje, jak nedostatečná může býti někdy soudnost soudcova. Omyl pak není vyloučen ani tehdy, běží-li o život a smrt. Trest smrti, je-li proveden, je nenapravitelný, a ukáže-li se nad slunce jasněji, že je zde justiční vražda, nikdo nevrátí utracenému život. Kriminální historie zná mnoho takových případů, kdy byli nevinní odsouzeni k smrti. Vzpomeňte si, abych vybral jen jediný příklad, na odsouzení kteréhosi tak zvaného velezrádce ve Splitu v Dalmacii. Onen člověk byl už pochován, a pak se zjistilo, že poprava byla vykonána podle nesprávných předpokladů. Na usmířenou byla pak u jeho hrobu zahrána císařská národní hymna! Vzpomeňte na to, že zejména za války hromadnými popravami bylo provedeno právě tolik chybných rozsudků. Byly to lidské jatky ve velkém, které musily vzbuditi v každém právně cítícím a ne zcela otupělém člověku hněv, nenávist a odpor. To jsou věci, jež volají po odstranění nynějšího stavu. Výpovědi svědků - bohužel nemohu o tom podrobněji mluviti ba ani přiznání obžalovaných, důkazy pravděpodobnosti, posudky znalců, všechno to dohromady nevylučuje omyl, nechrání před možností, že může býti spáchána justiční vražda, a přece běží o rozhodnutí o životě a smrti: Strašlivé pomyšlení, že stále ještě je možno, že mohou býti popraveni lidé, jichž nevina se později prokáže! Proto věc nestrpí žádného odkladu. Osvoboďte nás od strašlivé možnosti, že se něco takového může díti, a postarejte se o urychlení projednání našeho návrhu! Obhájci trestu smrti stále se opírají o to, že trest smrti má býti odstrašením. Kdyby to bylo pravda, musel by býti trest tím účinnější, musel by zamezovati tím více zločinů, čím by byl ukrutnější. Je tomu tak? Celé dějiny nás poučují o pravém opaku. Čím krutější byly tělesné tresty, tím častější, rozmanitější zločiny. Jste-li přesvědčeni o odstrašujícím účinku, pak neváhejte, vraťte se k hrdelnímu soudnímu řádu Karla V. s jeho zkomolováním těla, vraťte se k veřejným popravám lidí. Věříte-li, že trest působí odstrašivě, pak musíte zůstati důslední a opravdu šířiti hrůzu v celém okolí. Víme, že dokud se ještě hrozilo za krádež trestem smrti, že se mnohem více kradlo, než po odstranění tohoto ustanovení. Kouření tabáku bylo v mnohých zemích zakázáno pod trestem smrti, a přece si to celý svět vymohl i přes trest smrti. Vždyť to bývá také tak, že ten, kdo se dopouští nějakého činu, počítá, že nebude dopaden, počítá, že bude-li snad chycen, justiční správa nebude mu moci čin dokázati, a na konec doufá, že se mu dostane milosti. Jak má trest za takových okolností působiti odstrašivě? Jak málo je to vhodné, pro to máme klasický příklad v Praze. Den před popravou Josefa Kolínského byl spáchán na Smíchově nový pokus loupežné vraždy. Vystupte, pojďte a řekněte nám do očí, že ještě věříte, že trest smrti skutečně zabraňuje zločinům, že působí odstrašivě! Pravý opak je pravda. Zesurovění člověka, posílení sklonu k ukrutnosti je pravým účinkem trestu smrti. Zkušenost v nejrůznějších státech to potvrzuje. Ve velké řadě států už dávno není trestu smrti, tak v Rumunsku, v St. Marino, v Portugalsku, Holandsku, v 15 kantonech švýcarských, v Italii, v Norsku, v řadě amerických států, v Rakousku od r. 1919, a přece tam, kde trest smrti byl odstraněn, nestoupl počet zločinců, a tam, kde byl znovu zaveden, se nezmenšil. Ve skutečnosti je to tak, že trest smrti nemá vůbec vlivu na časté páchání zločinů, a proto je zbytečný proto je nesmyslný, proto je příkazem lidskosti a zdravého rozumu, aby byl zrušen, aby byl odstraněn. Nemám možnosti promluviti ještě zvláště několik slov o kapitole používání trestu smrti proti vojákům. V podstatě platí zde totéž, co už bylo řečeno. Jest mi vyměřen příliš krátký čas, než abych mohl pojednati o předmětu aspoň poněkud úplně. Přál bych si, abych ml čas a abych měl možnost a sílu řeči, přesvědčiti vás o ohavnosti zařízení trestu smrti. Zákonné utracení člověka není žádným trestem, neboť vylučuje polepšení člověka. Jest to, jak jsem už řekl, krvavá odplata, státem potvrzená krvavá msta. Nevylučuje omylu v soudnictví, v mnohých případech vede k justiční vraždě, ubíjí víru v právo a lidskost, neodstrašuje, působí na lidi výhradně a pouze surově. Nechrání společnosti a proto je zbytečný, a proto je krvavým barbarstvím a potupou naší vzdělanosti. Ukažte, dámy a pánové, že se nedovoláváme vašeho moderního smýšlení a vašeho moudře uvažujícího a oceňujícího rozumu nadarmo, a hlasujte pro pilnost našeho návrhu. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Poněvadž je podle §u 55 jedn. řádu další rozprava vyloučena, přistoupíme ke hlasování o návrhu p. posl. Hillebranda a soudr., aby zkráceným řízením podle §u 55 jedn. řádu projednán byl jejich návrh tisk 4091 na zrušení trestu smrti.
Budeme hlasovat. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Kdo souhlasí s návrhem pánů posl. Hillebranda a soudr. ve smyslu § 55 jedn. řádu na zkrácené projednání návrhu na zrušení trestu smrti, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh na zkrácené řízení je zamítnut.
Přikročím teď k ukončení schůze. Předem ještě vyřídíme některé věci. Prosím pány, aby neodcházeli, poněvadž máme ještě hlasovati.
Navrhuji, aby výborům živnostenskému a ústavně-právnímu, jimž přikazuji vládní návrh zákona o označování původu zboží (tisk 4084), uložena byla ku podání zprávy o tomto vládním návrhu lhůta 5denní, a výborům kulturnímu a ústavně-právnímu, jimž přikazuji vládní návrh zákona, kterým se upravuje vyučování jazyku státnímu, jakož i jazykům národních menšin na školách středních a ústavech učitelských (tisk 4093), aby uložena byla k podání zprávy o tomto vládním návrhu lhůta 1 týdne.
Kdo souhlasí s navrženými lhůtami, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Obě lhůty jsou přijaty.
Pan posl. Füssy žádá o udělení dovolené na dobu od 26. dubna do 11. května 1923 pro neodkladné soukromé záležitosti.
Pan posl. Palkovich žádá o udělení 15denní dovolené pro úřední zaneprázdnění.
Kdo souhlasí s udělením těchto dovolených, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Dovolené jsou uděleny.
Mezi schůzí byla tiskem rozdána zpráva a dále vládní návrhy. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 4110. Zpráva výborů zahraničního, živnostenského a rozpočtového o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění obchodní úmluva mezi republikou Československou a královstvím Nizozemským, podepsaná v Haagu dne 20. ledna 1923.
Tisk 4092. Vládní návrh zákona, kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací.
Tisk 4094. Vládní návrh zákona, kterým se mění některá ustanovení zákonů o soudní příslušnosti, o soudním řízení v občanských věcech, o exekučním řízení, o pozůstalostním řízení a o poručenských věcech.
Tisk 4095. Vládní návrh zákona o uplatnění nároků vůči ústřednám, komisím, ústavům, po případě jich odbočkám (expositurám) a jiným hromadným útvarům, které spolupůsobily při státním hospodaření předměty spotřeby.
Tisk 4096. Vládní návrh zákona, kterým se upravuje výroba, prodej a přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i dovoz jejich z ciziny.