Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Přítomni:

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: dr. Czech, inž. Botto, Buříval, dr. Hruban

Zapisovatelé: Špaček, Špatný

192 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: náměstek min. předsedy Malypetr; ministři inž. Bečka, Bechyně, dr. Beneš, dr. Dolanský, dr. Franke, Habrman, dr. Hodža, dr. Markovič, Novák, Srba, Stříbrný, Šrámek, Udržal.

Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha.

Předseda (zvoní): Zahajuji 196. schůzi poslanecké sněmovny.

Budeme projednávati ihned pořad této schůze.

Přistoupíme k odstavci 1, jíž je:

Zpravodaji jsou za výbor živnostenský pan posl. Geršl, za výbor ústavně-právní pan posl. dr. Matoušek.

Uděluji prvnímu zpravodaji panu posl. Geršlovi slovo.

Zpravodaj posl. Geršl: Slavná sněmovno! Zákon o vyrovnávacím řízení měl býti úlevou pro ony obchodníky, kteří bez vlastní viny ztratili rovnováhu finanční, nemohouce dostáti svým povinnostem, avšak po válce stal se jako celá řada jiných zákonem hodně zneužívaným. Jako všude jinde upadla morálka, tak i v kruzích obchodních hluboko poklesla, jak ukazuje statistika vydaná statistickým úřadem státním za měsíc leden, ve kterém bylo vyhlášeno 92 konkursů. Z toho připadá na Čechy 57 případů, na Moravu a Slezsko 2, na Slovensko 10, na Podkarpatskou Rus 4. Aktiva a pasiva nebyla zjištěna ve 27 případech. V zjištěných případech činila aktiva 11,336.523 K, kdežto pasiva činila 31,895.874 K. V témže měsíci bylo zahájeno 524 vyrovnávacích řízení, a z nich připadá na Čechy 269, na Moravu a Slezsko 137, na Slovensko 103 a na Podkarpatskou Rus 15. Ve zjištěných 524 případech činila aktiva 85,406.726 K a pasiva obnášela 204,561.503 K.

To jsou ukázky, jak hluboko poklesla morálka také mezi obchodníky a jak obchodník zaměnil staré dobré jméno svého obchodního domu za spekulaci. Dělnictvo může v nesčetných odborech a případech děkovati těmto spekulantům, že bylo vysazeno z práce a propuštěno, poněvadž tímto způsobem závody byly zastaveny.

Když výbor pro záležitosti průmyslu, živností a obchodu jednal o této věci, vyslovil také přání, aby byl změněn předpis platný dosud pro výrobní a hospodářská družstva, který byl vydán cís. nařízením ze dne 21. března 1918 na základě zmocnění zákona, který si nechala rakouská vláda po dobu války dne 24. července r. 1917 odhlasovati, a aby toto cís. nařízení, které ukládá hospodářským a výrobním společenstvům daleko ostřejší povinnost nežli soukromým podnikatelům, bylo změněno, aby odpovídalo době dnešní. Je známo, že vláda rakouská po dobu války suspendovala řadu důležitých ustanovení a zákonů, neboť tehdy měla úplně volnou ruku a plnou moc. Ona sice říkala, že suspendování těchto zákonů a úprava jich pouze cís. nařízením je nutna ku podpoře a znovuzřízení hospodářského života a k zamezení hospodářských škod, ale ve skutečnosti také tohoto zmocnění často bylo zneužito, neboť právě již tehdy na úsvitě nové doby vláda viděla, že hospodářská a výrobní společenstva budou v příštím hospodářském životě důležitou složkou.

Z těchto důvodů vláda rakouská nejdříve vůbec nepřipustila vyrovnání u hospodářských družstev a společenstev, nýbrž tato musela přímo vstoupiti do konkursu, čímž jim bylo znemožněno, aby ze situace, do níž se nezaviněně dostala, mohla vyváznouti, a tudíž jejich podniky musely zaniknouti.

Jest potřebí, aby toto zákonodárství bylo unifikováno i na Slovensku. Neboť podíváme-li se do našich zákonných ustanovení, vidíme, že jsou hodně starého data a namnoze nehodí se do dnešních poměrů. Dosud platný zákon, který byl vydán 25. prosince 1868, čís. 1 ř. z., zanikl vydaným císařským nařízením dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z., kdy, jak jsem byl uvedl, rakouská vláda tento zákon suspendovala a vydala nařízení. Zavedením tohoto nařízení podle § 3 dosavad nejmenší vyrovnávací částka obnášela 25 % čili doslovně, jak zákon pravil, že oněm věřitelům, jejichž pohledávky nepožívají žádného přednostního práva, musí dlužník nabídnouti alespoň čtvrtinu pohledávek a zaplatiti ji ve dvou letech.

Projednávaný zákon mění dosavadní způsob tak, že místo čtvrtiny pohledávek musí věřitel nabídnouti nejméně 35 %, které nepožívají žádného přednostního práva.

Dosud platná zákonná nařízení v tomto směru jsou roztříštěna. Na Slovensku platí konkursní řád uherský, který se velmi mstí v českých zemích v mnohých a četných případech na našem hospodářském životě. Proto je nutno, aby ministerstvo unifikací vzalo tyto věci v úvahu a aby je napravilo zákonem novým.

Výbor pro průmysl, živnosti a obchod projednával předlohu tuto se stanoviska národohospodářského, a jak jsem byl uvedl, vyslovil přání, aby zákonná ustanovení, která do dnešní doby se nehodí, byla pozměněna, a usnesl se současně schváliti předlohu tak, jak byla v hospodářském poradním sboru přijata. Proto doporučuji slavné sněmovně, aby navrhovanou předlohu zákona přijala. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji za výbor ústavněprávní, p. dr. Matouškovi.

Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění! Vyrovnávací řád, který platil a byl vyhlášen nařízením z 10. prosince 1914, čís. 337 ř. z., a který tudíž platil dříve v historických zemích, měl vlastně ten účel, aby jak ku prospěchu věřitelů, tak ku prospěchu dlužníků nehnal se dlužník do konkursu a nestal se naprosto nezpůsobilým držeti finančně podnik, v podniku pracovati, neboť nebylo ani v zájmu dlužníkově ani věřitelově, aby dlužník prostě konkursním řízením finančně padl. Tedy sám vyrovnávací řád byl v zásadě docela správný, hleděl totiž pokud možná ještě zachytiti podnik v čas, kdy byl ještě schopen aspoň z části vyrovnati se s věřiteli, a nechtěl dohnati dlužníka k tomu, aby prostě ve svých operacích pokračoval tak daleko, až by nebylo z masy, co by aspoň z části uspokojilo věřitele. Není pochyby, že už samo toto nařízení, které dovolovalo dlužníkovi, aby se s věřiteli vyrovnal, dávalo jistou možnost, aby tohoto ustanovení bylo zneužíváno. Není pochyby, že jenom solidní dlužníci v pravý čas přicházejí k tomu, aby prohlédli důkladně a inventovali svůj majetek a rozhodli se raději dříve vyrovnati se s věřiteli, když ještě mohou aspoň část platiti. A je také nepochybno, že zvláště v době, kdy konkursů stále a stále přibývá, kdy také jsou důvody, pro které může dlužník se dovolávati toho, že ne z vlastní viny, nýbrž z těch vážných konjunkturálních nevýhod, které nastaly v nerovnoměrných poměrech hospodářských, přišel k úpadku, takových věcí rádo se zneužívá, že nesolidní dlužník, ačkoli by mohl platiti větší procento, nabízí procento menší a dokonce procenta nabídnutá ani neplatí.

Tedy tyto výhody nařízení o vyrovnávacím řádu z roku 1914 nabyly jaksi vrcholu právě v dnešní době hospodářské krise. Bylo sice nařízením stanoveno, že dlužník musí nabídnouti, aby mohlo býti zavedeno vyrovnání a vyrovnávací řízení, aspoň 25 %, a teprve tenkráte, když by tato kvota obnášela skutečně 25%, je možno přistoupiti k vyrovnávacímu řízení. Ale právě tato fiksace 25 % v dnešní době mnohé nesvědomité dlužníky přiměla k tomu, že brzy a dříve, než bylo potřebí, přikročovali k tak zvané nabídce vyrovnávacího řízení s 25 %, a tímto způsobem mnohé solidní obchodníky přivedli do nesnází. Proto správa státní, nechtějíc řešiti tuto věc sama, nýbrž na základě expertise odborníků, svolala odborníky, a ti po dlouhých poradách rozhodli, že toto procento 25 jest velmi nízké a že procento, které má dlužník nabídnouti, má-li býti zavedeno řízení vyrovnávací, musí býti zvýšeno na 35%. Na základě této expertise dohodla se vláda a podala vládní návrh, ve kterém právě stanoví v čl. I, že jenom tenkráte může dlužník vejíti do vyrovnávacího řízení, když nabídne věřitelům ne 25% jako dosud, nýbrž 35%. Ústavně-právní výbor připojil se zde k vývodům a důvodům výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a z těchto důvodů souhlasí s tím, aby čl. I. byl tak stylisován, jak právě obsahuje návrh vládní, aby totiž 25% bylo zvýšeno podle přání expertů na 35%. To jest tedy jedna podstatná změna, která se dostává do nařízení z roku 1914.

Vedle toho při expertise se přišlo k tomu, že by bylo dobře, aby o vyrovnávacím řízení byly vyrozuměny i korporace, aby morálka a větší mravnost vešla do našeho národohospodářského života, aby se vyrovnávací řízení nedělo potajmu jen při zavřených dveřích u soudního referenta, nýbrž aby o všech těch vyrovnávacích řízeních, kterých v dnešní těžké hospodářské krisi stále přibývá, vyrozuměny byly právě korporace, které na výsost mají zájem na tom, aby taková vyrovnávací řízení děla se hospodářsky, mravně a rozumně. Proto v čl. II zmocněna je vláda, aby vydala nařízení, v němž má stanoviti právě korporace a stavovská sdružení, která mají býti vyrozuměna o vyrovnávacích řízeních právě z toho důvodu, aby korporace, které mají na výsost zájem na to, aby vyrovnávací řízení byla řádně provedena, mohly včas zakročiti, po případě měniti včas ustanovení vyrovnávacích orgánů, zkrátka aby korporace, které jsou interesovány na stavu dnešního hospodářského života, měly v rukou kontrolu dnešní velmi důležité složky hospodářského života, totiž vyrovnávacích řízení.

Podle čl. II lze nařízením stanoviti, ze na místo finanční prokuratury nebo kromě ní lze zpraviti jiné orgány finanční správy, veřejné korporace nebo stavovská sdružení. Důvodová zpráva vládní uvádí jako takové korporace a stavovská sdružení na př. spolky na ochranu věřitelů. Není pochyby, bude-li státní správa. pečliva, že jistě okruh těchto korporací bude rozšířen, neboť jistě v dnešním hospodářském komplikovaném životě jest plno korporací,

které mají velký zájem na tom, aby sledovaly konkursní řízení a jmenovitě vyrovnávací řízení, které se bude díti na základě nařízení změněného právě článkem I.

Nyní přistupuji k článku III, který je na výsost důležitý pro dnešní vyrovnávací řízení, a to proto, poněvadž přivádí do vyrovnávacího řízení zase jedno ustanovení, které může celé vyrovnávací řízení postaviti na solidnější basi. Málo vlastně záleželo na tom, mnoho-li dlužník nabízí, nýbrž vždycky věřiteli z řad obchodníků živnostníků více záleželo na tom, co skutečně dostal zaplaceno. Dlužník často v soudní síni při vyrovnávacím řízení nabízel všechna možná procenta, ale když mělo dojíti k placení, prostě nezaplatil. Tedy proti tomu zneužívání vyrovnávacího řízení staví se článek III, který praví, že § 57 vyrovnávacího řádu doplňuje se takto: "Totéž platí, nesplní-li dlužník včas a plně potvrzeného vyrovnání." To znamená, že všechny výhody, které má dlužník tenkráte, když se neprovede konkurs, nýbrž vyrovnávací řízení, může uplatňovati jen v tom případě, když skutečně nabízenou kvotu procentní také věřitelům zaplatí. Jak pravím, to je velmi cenné ustanovení pro naše kruhy obchodní a živnostenské, neboť není pochyby, že výhody, které jsou spojeny s vyrovnávacím řádem, jsou velmi značné. Provede-li někdo vyrovnání a splní-li všechny podmínky, pak nemusí nahrazovati věřitelům újmu, již utrpí tím, že nedostali plných 100%, nýbrž jen 35 %, nenastoupí u něho všechny ztráty čestných práv a dlužník znova může vstoupiti do své živnosti a obchodní činnosti bez jakékoliv újmy na osobní cti, ale také může s tím, co zde je základem jeho živnosti a obchodu, učiniti podklad k reelnému obchodování a reelní výrobě. Jestliže tedy podle ustanovení článku III tyto výhody budou dány dlužníkovi jenom tenkráte, když skutečně nabízenou kvotu zaplatí, bude to jistě vážný tlak, aby se dlužník staral o to, aby kvotu 35% v soudní síni nabídnutou skutečně také zaplatil. To jsou tedy, myslím, pro obchodníka a živnostníka nejdůležitější věci, které jsou v tomto ustanovení a které může přijmouti naše veřejnost obchodnická a živnostenská s největším uspokojením. Jenom na státní správě jest, aby toto ustanovení bylo také řádně v život uvedeno.

Toto všechno jsou důvody, které vedly ústavně právní výbor k tomu, že se plně připojil k vývodům výboru pro průmysl, živnosti a obchod, a proto já jako referent ústavně-právního výboru doporučuji slavnému Národnímu shromáždění, aby přijalo zákon tak, jak byl prošel výborem pro průmysl, obchod a živnosti a jak byl přijat v ústavně-právním výboru. (Potlesk.)

Předseda: K odstavci tomuto podán byl resoluční návrh pp. posl. Šamalíka, Mašaty, Koudelky, Zeminové, R. Bergmana a soudr. Prosím o jeho přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Resoluční návrh posl. Šamalíka, Mašaty, Koudelky, Zeminové, R. Bergmana a soudr.:

Vládě se ukládá, aby věnovala zvýšenou pozornost družstevnictví v celé republice a zařídila, čeho je potřebí, aby družstva ochráněna byla před nezaviněnými následky všeobecné hospodářské krise.

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Přeje si pan zpravodaj výboru živnostenského slova k doslovu?

Zpravodaj posl. Geršl: Doporučuji slavné sněmovně, aby resoluci, která je podána, přijala neboť jak jsem uvedl již ve svém referátě, dřívější vláda rakouská věnovala našemu družstevnictví malou pozornost. Výbor pro průmysl, živnosti a obchod vyslovil se také pro to, aby dosavadní zákonodárství v tomto směru bylo změněno. Zákon bude malou opravou dnešního stavu. Je potřebí přísnějšího zakročení státních zástupců a soudů v případech, kde tohoto zákona bude zneužito.

Předseda: Přeje si pan zpravodaj výboru ústavně-právního doslovu?

Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Připojuji se k návrhu pana zpravodaje za výbor pro průmysl, živnosti a obchod.

Předseda: Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Zákon tento má čtyři články, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrh učiněn nebyl. Dám tedy hlasovati o osnově zákona v celku.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, to jest jejími čtyřmi články, s nadpisem a úvodní formulí tak, jak je obsažena ve zprávě výborové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím osnova zákona je schválena poslaneckou sněmovnou ve čtení prvém.

Zbývá nám rozhodnouti ještě o návrhu resolučním, který už byl přečten.

Kdo s návrhem resolučním souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je schválen také resoluční návrh a vyřízen je odstavec prvý pořadu dnešní schůze.

Přikročíme k odstavci druhému, jímž jest:

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan posl. dr. Hnídek, za výbor rozpočtový pan posl. Špaček.

Uděluji prvému zpravodaji, za výbor zahraniční, p. posl. dr. Hnídkovi slovo.

Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Vláda předložila Národnímu shromáždění ke schválení 14 protokolů o změnách úmluvy o Společnosti národů, dané v Ženevě dne 5. října.1921. Pakt Společnosti národů byl vypracován pouze vítěznými mocnostmi v Paříži, a nyní, když byli připuštěni do Společnosti národů neutrálové, přirozeně se snažili, aby pakt Společnosti národů přizpůsobili svým poměrům a názorům. Již v prvním shromáždění Společnosti národů byly dány rozličné návrhy na změnu paktu Společnosti národů. Ale Společnost národů přirozeně nemohla všechny tyto návrhy ve svém krátkém, jednoměsíčním zasedání projednati a proto zmocnila Radu Společnosti národů, aby tato učinila opatření ohledně změn paktu Společnosti národů. Rada Společnosti národů utvořila pak čtyři komise, které měly pracovati na změnách paktu Společnosti národů. Předně byla to komise pro změny Paktu, která měla projednávati nejen návrhy již přednesené neutrály, nýbrž měla také projednávati ze své iniciativy sama své vlastní návrhy. Dále byla zřízena komise pro blokádu, komise znalců pro zkoumání článku 18., který se týká registrace smluv mezinárodních u Rady Společnosti národů, konečně pak čtvrtá komise byla komise znalců pro rozdělení nákladů. Ovšem tyto komise vypracovaly řadu návrhů, které byly předloženy celému shromáždění Společnosti, ale všechny změny nebyly přijaty. Schváleno bylo 14 Protokolů, kdežto ostatní přijaty nebyly.

Poněvadž pak Pakt Společnosti národů jest obsažen ve všech mírových smlouvách, které byly schváleny Národním shromážděním, bylo tedy nutno, aby tyto změny Paktu Společnosti národů rovněž byly schváleny. Proto vláda předložila tyto Protokoly. Především je to Protokol, který se týká změn článku 26 o ratifikaci změn Paktu Společnosti národů. Dále je to Protokol o změnách článku 4, který se týká členství v Radě, potom změna článků 12, 1 3 a 15, které se týkají řešení sporů. Zde změna není veliká, poněvadž spor měl býti řešen jednak cestou rozhodčí, jednak cestou rozhodnutí Svazu národů, nyní se přidává třetí činitel, totiž cesta soudní. Další změna článku 16 týká se blokády.

Ovšem důležitá byla změna, týkající se nákladů na výlohy Společnosti národů. Co se týče nákladu na Společnost národů, stanovil zásady čistě jen krátce článek 61, kde se stanoví, že k hrazení nákladu má se užíti pro jednotlivé státy barému Poštovní unie světové. Ale tento barem pro Unii světovou nemohl postačiti pro hrazení nákladů Společnosti národů proto, poněvadž náklady na Poštovní unii činí 125 tisíc zlatých franků, kdežto náklady Společnosti národů obnášejí 20 milionů zlatých franků. Proto tento barem Všeobecné poštovní unie se ukázal nedostatečným a bylo třeba pomýšleti na něco nového.

A tu komise pro změnu ustanovení o rozdělení nákladů Společnosti národů vzala za základ rozdělení schopnost platební. Tato schopnost platební se stanovila podle počtu obyvatelstva z 31. prosince 1919 a pak podle čistých příjmů toho kterého státu z r. 1913. Pro Československou republiku vzat byl počet obyvatelstva k 31. prosinci 1919: 13,770.000 a příjmy z r. 1913 v ob-nosu 1.075,400.000 Kč.

Tyto cifry byly vzaty podle počtu obyvatelstva, které z Rakouska a Uherska připadlo do Československé republiky, určitým procentem a rovněž také příjmy. Podle toho se stanovil určitý arithmetický střed, který vyznačoval poměr platební schopnosti jednotlivých států - členů Společnosti. Ovšem tento základ nebyl zcela správný, poněvadž ne všichni členové Společnosti národů mají stejný prospěch ze Společnosti národů, a proto bylo třeba hledati určitý korektiv. I byly všechny státy rozděleny na 7 skupin a provedena pak korektura v okrouhlých jednotkách. Naše republika byla zařaděna do skupiny třetí se Španělskem, Rumunskem, Polskem, Brasilií, státem SHS, Argentinou a Kanadou a bylo určeno, že má platiti 35 jednotek.

Tato komise pro změnu rozdělení nákladů pak přijala změnu článku 6, kde se výslovně podotýká, že náklady Společnosti ponesou jednotliví členové Společnosti podle klíče, který ustanoví shromáždění Společnosti národů. Potom je další ustanovení, že tohoto "rozdělení nákladů Společnosti bude používáno od 1. ledna r. 1922 až do doby, kdy nové rozdělení, přijaté Shromážděním nabude působnosti."

Co se týče formální stránky, rozhodla se Společnost národů, že se to má státi formou změny Paktu Společnosti národů. Následkem toho tyto protokoly byly předloženy jednotlivým státům, ale Francie odmítla změnu článku 26, jak bylo navrženo komisí pro změnu rozdělení nákladů, a to proto, poněvadž v tabulkách, které stanoví určitý počet jednotek na jednotlivé státy, nebyl vzat na Francii zřetel jako na stát, který válkou neobyčejně trpěl. Poněvadž Francie odmítla ratifikaci článku 26, nemůže nabýti tato změna ve článku 26 všeobecné platnosti, poněvadž podle článku 26 Paktu Společnosti národů je třeba souhlasu všech členů, kteří jsou zastoupeni v Radě Společnosti národů, aby mohla býti nová změna provedena. Poněvadž Francie odmítla, není možno, aby byl tento článek 26 právoplatně změněn, a proto Společnost národů měla na vybranou: buď ponechati starý barem Unie poštovní, anebo zavésti barem nový. Barem Poštovní unie byl nemožný a proto bylo rozhodnuto modifikovati tabulky, v nichž stanoven je náklad jednotlivých členů, tak, že jednotlivým státům byly jednotky zvýšeny a jiným zase sníženy. Mezi těmito byla také Francie. Formální stránka se upravila tak, že měly jednotlivé státy formou resolucí vzíti na vědomí prozatímní platnost příspěvků jednotlivých států na náklad Společnosti národů. I podle tohoto prozatímního ustanovení na stát náš připadá 35 jednotek.

Mezitím, co byl projednáván tento vládní návrh ve výboru zahraničním, vláda poslala přípis, jímž odvolává č. 5 a č. 7 svého návrhu, který se týká právě ratifikace čl. 26, poněvadž se staly bezpředmětnými. Zahraniční výbor doporučuje slavné poslanecké sněmovně, aby schválila vládní návrh s vynecháním čl. 5 a 7, takže zbývá ze 1 4 článků 12, a zároveň navrhuje, aby naše sněmovna vzala na vědomí resoluci shromáždění Společnosti národů o prozatímním hrazení nákladů této Společnosti. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor rozpočtový, p. posl. Špačkovi.

Zpravodaj posl. Špaček: Slavná sněmovno! Jménem výboru rozpočtového připojuji se ke zprávě výboru zahraničního a za výbor rozpočtový vyslovuji pouze přání, aby ministerstvo zahraničních věcí při příštím hledání klíče k úhradě nákladů na vydání kanceláře Společnosti národů se snažilo dosáhnouti snížení kvoty naší republiky, protože se výboru rozpočtovému zdá, že přece jenom vzhledem k našemu státnímu rozsahu, jak teritoriálnímu, tak co do počtu obyvatelstva a co do financí, i vůči některým větším státům nežli je náš jsme příliš zatíženi. S tímto přáním navrhuji schválení zprávy výboru zahraničního. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá.

Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Schvalovací usnesení má tři odstavce; v odstavci I. je 12 bodů, kdežto odstavce II. a III. mají pouze po jedné větě. Dám o tomto schvalovacím usnesení, poněvadž není podán pozměňovací návrh, hlasovati najednou. (Námitek nebylo.)

Námitek proti tomu není.

Kdo tedy souhlasí se schvalovacím usnesením, t. j. se 12 body I. odstavce a s odstavci II. a III. ve znění navrženém pány zpravodaji, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím poslanecká sněmovna přijala schvalovací usnesení ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad příští schůze.

Tím jest vyřízen odstavec druhý pořadu dnešní schůze a přikročíme k odstavci třetímu, jímž jest:

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční p. posl. Bradáč, za výbor ústavně-právní p. posl. dr. Patejdl.

Uděluji slovo zpravodaji prvnímu, p. posl. Bradáčovi.

Zpravodaj posl. Bradáč: Slavná sněmovno! Vláda předložila návrh zákona tisk 3956, který zahraniční výbor prozkoumal, a doporučuje slavné sněmovně, aby jej schválila tak, jak vláda jej předložila a jak jej výbor zahraniční přijal. Usnesení, které se stalo v zahraničním výboru, je toho dosahu, že vláda je zmocněna, aby cestou nařizovací provedla všechno, co v zákonu jest obsaženo, a je povinností vlády, toto usnesení předložiti Národnímu shromáždění, eventuelně Stálému výboru, jenž podle §u 54 úst. listiny jest u nás zřízen. Výbor zahraniční doporučuje slavné sněmovně, aby přijala vládní návrh tak, jak je obsažen ve znění, jež navrhuje. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor ústavně-právní, p. posl. dr. Patejdlovi.

Zpravodaj posl. dr. Patejdl: Slavná sněmovno! Výbor ústavně-právní zkoumal důvody výboru zahraničního a vládního návrhu, shledal je podstatnými a nemá proti nim se stanoviska ústavně-právního námitek, a to proto, že v daném případě jde o zmocnění rázu speciálního a že kromě toho zmocnění to je podmíněno dodatečným schválením Národního shromáždění, po případě Stálého výboru, a to tak, že nepředložení učiněného hospodářského opatření ve lhůtě 14 dnů ode dne vyhlášení nebo neschválení některou ze sněmoven nebo Stálým výborem má za následek povinnost bezodkladného odvolání.

Proto jménem výboru ústavně-právního připojuji se k návrhu výboru zahraničního a doporučuji přijetí vládní osnovy beze změny. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá, budeme tedy hlasovati.

Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Zákon tento má 3 paragrafy, nadpis a úvodní formuli. Nedošel mne žádný pozměňovací návrh, dám tedy hlasovati o celém znění osnovy najednou.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona tak, jak byla doporučena oběma výbory, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala osnovu zákona tohoto ve čtení prvém.

Čtení druhé navrhnu na pořad schůze příští.

Vyřízen je odstavec 3 pořadu schůze dnešní a přikročíme ke 4. odstavci, jímž je:

Zpravodajem za oba výbory je p. posl. dr. Hnídek, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Vládní návrh, kterým se předkládá smlouva mezi republikou Československou a říší Německou o vydávání zločinců, je vlastně pokračováním úpravy vzájemných právních styků mezi oběma státy. Již loňského roku v lednu byla uzavřena podobná smlouva, která upravovala právní styky ve věcech občanských, právní pomoc při projednávání záležitostí právních mezi oběma státy. Nyní tento návrh upravuje styky trestně-právní mezi oběma státy. Důležitost této smlouvy není třeba příliš odůvodňovati, a to proto, poněvadž styky trestně-právní mezi oběma státy jsou velmi časté, poněvadž pohraniční pásmo obou těchto států velice často je rejdištěm nekalých živlů, které, spáchaly-li zločin v jednom státě, utíkají do státu druhého. Týká se to hlavně krádeží, podvodů, falšování bankovek a podloudného vývozu. Nutnost této smlouvy vyplývá z toho, že na př. r. 1920 bylo našich žádostí za vydání z Německa 40, kdežto v roce 1921 už jich bylo 115 a do konce měsíce května roku předešlého bylo jich již přes 120. Navzájem opět žádostí z Německa nás došlých bylo 62 roku 1920, roku 1921 již 160 a do konce května minulého roku přes 170.

Bylo tedy nutno, aby vzájemnou úmluvou bylo dosaženo dohody pro rychlé a hladké vydávání zločinců.

Co se týče smlouvy samé, oba státy zavazují se všemožnou právní pomocí ve věcech trestně-právních, ať jsou projednávány před soudy anebo před úřady správními. Podle této smlouvy mají býti vydávány všechny osoby mimo příslušníky státu dožadovaného. Vztahuje se potom tato úmluva na vydávání pro zločiny a přečiny. Vyňaty jsou trestné skutky, na něž stanoven je trest na majetku, který nemůže býti změněn v trest na svobodě, potom politické činy trestné a konečně trestné činy, které jsou souzeny výhradně podle vojenského trestního zákona. Rovněž vyňaty jsou trestné činy promlčené.

Je-li požádán ten který stát od několika států za vydání zločince, má se vyhověti nejdříve tomu státu, kam zločinec přísluší, nebo není-li příslušníkem žádného ze států, jež se vydání zločince dožadují, má býti zločinec vydán tomu státu, ve kterém spáchal největší zločin.

Obě strany se potom zavazují, že také zatknou eventuelně zločince, za jehož vydání se žádá. Žádost za vydání má se potom státi cestou diplomatickou. Rovněž obě strany se zavazují, že poskytnou možnost průvozu zločinců, jestli požádá o to třetí stát, na příklad Rumunsko, a má-li býti převezen zločinec státem naším a vice versa. Rovněž obě strany se zavazují, že odevzdají všechny věci, týkající se toho kterého zločinu, ovšem jsou-li zde předpoklady, že zločinec má býti vydán.

Rovněž obě strany se zavazují, že odsouzení příslušníků toho kterého státu si navzájem oznámí, rovněž tak že podají si zprávy z trestního rejstříku. Náklady za tuto právní pomoc nese stát, na jehož území vznikly.

Konečně je upravena jazyková otázka. Žádosti za vydání a všechny přílohy je sepsati v řeči státní, tedy oficielní. U nás je to přímou úmluvou stanoveno: jazyk český nebo slovenský, na straně německé jazyk úřední. Ovšem vyžadují-li se listiny, které jsou určeny čistě jenom pro příslušníka toho kterého státu, nemusejí býti překládány. Ovšem výslovně podotýkám, že i zde bude šetřeno jazykového zákona.

Ústavně-právní výbor, rovněž i zahraniční výbor, projednal tuto předlohu a navrhuje, aby slavná sněmovna učinila toto usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé se usnáší:

1. Smlouva mezi republikou Československou a říší Německou, uzavřená v Praze dne 8. května 1922 o vydávání zločinců a jiné právní pomoci ve věcech trestních, jakož i dodatkový protokol k ní se schvalují.

2. Ministru zahraničních věcí a ministru spravedlnosti se ukládá, aby v dohodě se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření, kterých je potřebí k provedení této smlouvy.

Podotýkám ještě k tomu, že ve vládním návrhu, kde je tato úmluva vytištěna, nebyl vytištěn dodatkový protokol, o němž se mluví v prvním bodu schvalovacího usnesení. Připomínám, že tento dodatkový protokol je otištěn ve zprávě výborů zahraničního a ústavně-právního.

Prosím, aby slavná sněmovna schválila tato usnesení. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá, budeme hlasovati.

Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Schvalovací usnesení má dva odstavce. Pozměňovací návrh učiněn nebyl, dám hlasovati o celém usnesení najednou. (Námitky nebyly.)

Námitky proti tomu nejsou.

Kdo tedy souhlasí se schvalovacím usnesením, se dvěma jeho odstavci, jak je obsaženo ve zprávě obou výborů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala schvalovací usnesení ve čtení prvém.

Druhé čtení navrhnu na pořad schůze příští.

Přerušuji další projednávání pořadu dnešní schůze a přikročím k jejímu ukončení.

Předem ještě sděluji, že výboru zahraničnímu a živnostenskému přikazuji vládní návrh, kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění prozatímní obchodní dohoda mezi Československou republikou a Řeckem podepsaná v Athénách dne 10. ledna 1923 (tisk 4008).

Pan předseda výboru rozpočtového svolává schůzi výborovou dnes na 2. hodinu odpolední.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra dne 9. března 1923 v 1/2 10. hod. dopoledne s