Podobné ubíjení domácí výroby v zájmu finančního kapitálu musilo míti v zápětí zbídačení našeho proletariátu. Místo slibované konsolidace - úplně zpustošení našeho hospodářského života. To jsou výsledky rozšafné koaliční politiky za poslední rok.
Vykazuje-li ministerstvo soc. péče v polovici ledna 1923 na 300.000 přímo nebo nepřímo podporovaných, z toho 190.000 úplně nezaměstnaných, svědčí již tato číslice o povážlivém rozrušení naší výroby. Proti lednu 1922 znamená tento počet vzestup nezaměstnaných o celých 82 %.
Mějme na mysli, že tyto číslice nevyjadřují však skutečnou nezaměstnanost. Zemědělské okresy jsou vyloučeny z podpor v nezaměstnání, velká řada odborů prohlášena za sezonní a nedosáhne podpory podle ustanovení zákona o podpoře v nezaměstnanosti, kteréžto ustanovení koalice ponechala v platnosti, ač jsme navrhovali jeho škrtnutí. Můžeme říci, že nezaměstnaných dělníků je dnes nejméně 800.000, s rodinnými členy přes 3,000.000 osob bez obživy. Tak strašlivé jsou důsledky zuřící hospodářské krise v Československu. V poslední době píše se o obnově výroby v různých podnicích. Neznamená to však, že jsme tuto krisi překonali. Naprostá nejistota do budoucna trvá. Částečná zaměstnanost vzniká u nás jen ochromením německého průmyslu, které zavinila francouzská okupace porýnského území. Částečná zaměstnanost u nás je velice vratká. Znalci hospodářského života sami předpovídají, že okupace Porúří a katastrofální stav Německa způsobí další zhoršení hospodářského života i u nás.
Bude-li hospodářská a obchodní politika koaliční kráčeti v dosavadních šlépějích, nedojde-li zejména ke korekturám politiky finanční, budou se důsledky toho ve spojení s příčinami zahraničními krvavě na nás mstíti. Naše obchodní bilance vykazuje ovšem jistá aktiva. Roku 1920 přebytek 4.185,000.000 Kč, r. 1921 přebytek 4.878.000.000 Kč a za r. 1922 odhaduje se přebytek tento na 6.226,000.000 Kč. Tento přebytek z většího vývozu přináší nám však doba, ve které radí takřka příšerná nezaměstnanost. Přebytek tento musil by činiti aspoň 45 miliard Kč, aby vymizela dnešní nezaměstnanost. Naše podniky aspoň z 80 % musily by pracovati. Kdy dospějeme u nás podobné zaměstnanosti, je zatím ve hvězdách. Zde by měla koalice ukázati, seč je, a vytvořiti předpoklady podobného rozvoje domácí výroby. Mluví se o zabezpečení tohoto státu. Nuže: Hic Rhodus, hic salta!
Systém soukromopodnikatelský je neustále prohlašován za jedinou možnou formu organisace výrobní. A přes to vidíme, všude můžeme hmatati jeho přežilost, nedostatky a protismyslnost. Násilnými prostředky ničí francouzský kapitalismus průmysl německý. Průmysl vzrostlý na půdě Československa bude rovněž těžko zápasiti o svoji existenci. Černě mraky vyvstávají do budoucna československému dělníku. Neudrží-li se domácí průmysl ve svém nynějším rozsahu, čeká českého dělníka jenom vystěhovalectví.
Celou řadu továren ztrácíme již dnes. Podniky stěhují se do cizozemska. Sousední nástupnické státy vytvořily vysoké celní hranice a hledí zbudovati svůj vlastní průmysl. Sklářskému průmyslu českému vyrůstá konkurence v Italii za pomoci našeho kvalifikovaného dělnictva, které nemohlo doma klidně čekati na smrt hladem. Warnsdorfské továrny na samet utrpěly ránu zřizováním podobných továren v Mexiku, které bylo hlavním jejich zákazníkem. Průmysl textilní a železářský těžko zápasí s konkurencí západních zemí.
Počet závodů, které přesídlily do ciziny, není uzavřen. A kolik závodů očekává smrt zaniknutím! Bylo by potřebí důkladného technického přizpůsobení, zdokonalení a zavádění zušlechtěné výroby, aby se zachránilo, co vůbec ve zvláštním našem postavení zachrániti možno. Bylo by nutno učiniti i pro našeho dělníka vše, aby jeho zdatnost a kvalifikace byla náležitě oceněna.
U nás však pracuje se dosud plantážnickým způsobem. Horníci od počátku r. 1920 do ledna 1923 zvýšili svoji pracovní výkonnost o 32·8 %, avšak mzda za tuto dobu snížena byla hornictvu o 30 až 40 %. Pracovní podmínky se zhoršují, útočí se na 8 hodinový pracovní den, mzdy se trestuhodně snižují, takže dnes životní úroveň je sotva poloviční než před válkou. Je to zabijácká politika, bezmezné vykořisťování pracovní síly, které využívá nezaměstnanosti, aby dělníkovi sedřena byla kůže s těla.
Lichvářská spekulace s cenami jest dalším hřebíkem do rakve hospodářského našeho života. Vláda nedovede a nechce působiti proti zvyšování cen životních potřeb. Za leden opětně stouplo veškeré zboží o půl třetího procenta v cenách. Hovězí maso zdraženo o 10·6%, umělý omastek o 9·5%. Cukr stojí dnes v maloobchodu 5·10 Kč za 1 kg a ministerstvo financí povolilo právě cukrovarníkům další zdražení. Z vyšších světových cen patří výtěžek buď státu na sociální opatření - dnes hlavně nezaměstnaným - jinak lze zisku použíti ku zlevnění cukru na domácím trhu našim konsumentům. A drahota i při jiných artiklech životních stoupá. Tak na příklad přepouštěné sádlo stojí zase 20 Kč za 1 kg. Chystá se zvýšení cel na dovoz mouky o 120 Kč, na obilí o 45 Kč na 1 q. Živobytí se znovu nesmyslně zdražuje. Také textilie se zdražují. Poměr činže k příjmu dělníkovu je trojnásobný proti loňsku. To vše musí vyvolávati nové boje a zápasy. Také pracující člověk má právo na život. I trpělivost lidu má své nepřekročitelné meze, a způsobíte-li pobouření, nepodaří se vám uhasiti plameny, které jste sami založili. Jest samozřejmé, že se lid bude brániti.
Stará praktika vládní opět se vynořuje. Když jest zle, přichází se spásonosnými zákony, které se při provádění ukáží nicotnými. Měli jsme hospodářské rady. Měly krásnou činnost ve svých instrukcích. Ale naší lidé dostali se jen do kriminálu, když chtěli podle nich lichvářům brzditi v nekalém řemesle. V novinách otiskuje nyní ministerstvo zásobování návrh zákona o komorách spotřeby a práce. Ve sněmovně dosud rozdán není. Ale co budou znamenati tyto komory bez náležité pravomoci? Velké nic. Bude se od nich chtíti, aby působily na úpravu, to jest snižování mezd, aby pracovaly proti stávkám. Budou však moci nařizovati snížení cen? Kdyby chtěla vláda používati v tomto ohledu státní moci, byla by to už dávno dělala a nepřenášela by teprve tuto moc na nějaký autonomní orgán. Vláda naopak pracuje ke zvyšování cen, jak ukazuje povolené zvýšení cel na dovoz obilí a mouky a povolování vývozu obilnin za hranice.
A zatím co takto mzdy sníženy a drahota vzrostla, spekuluje státní fiskus na kapsu dělníkovu dále. Ministerstvo financí chystá novou úpravu dělnické daně z příjmu. Radí k tomu hospodářský poradní sbor, kde jsou také odboroví zástupci dělnictva, ovšem sociál-patrioti. Dělnictvo se má, oč stoupla valuta, zatížiti daní, aby bylo učiněno berní spravedlnosti zadost. Což nebyla už dělnictvu o to snížena mzda? Což nebyla mu kromě toho vzata další část mzdy zvýšenou drahotou? Naplatí se dělník jako konsument státu málo daní? Téměř 90% rozpočtového státního příjmu tvoří přece daně nepřímě. Všecky tyto daně nepřímě pocházejí z kapes nejširších lidových vrstev. Přes 16 miliard korun čsl. ročně zaplatí chudý lid tohoto státu v daních a poplatcích, uvrhnutých na výrobu a konsum všech životních potřeb. A to ještě nestačí? Chcete pracujícího člověka obírati ještě o nějaký pro něj neexistující valutární rozdíl? Pro boháče má se novelisovati dávka z majetku, žebrákovi budete berními úřady vyměřovati daň za každý nádenický výkon! To jsou cesty kapitalistické konsolidace státní. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Vláda si navykla jen předpovídati prorocky červánky lepšího života. Každé vládní prohlášení jest ve znamení slibů; těch se však nikdo nenají. Ke zmírnění hospodářské krise a nezaměstnanosti netřeba vytyčovati nových požadavků. Nebrzděte stavební ruch, nýbrž podporujte jej účinně. Uložte bankám a boháčům stavební povinnost. Postarejte se, aby peněžní ústavy neodpíraly státem garantovaně úvěry. Stanovte pro tyto úvěry nucenou úrokovou míru. Jenom stavbami oživí se celá rada stavebních živností.
Vláda nechť konečně v nejširší míre provádí svůj vlastní investiční program a veškerá opatření obsažená v provolání z 10. září 1922.
Na místě jsou těž celní opatření k dalšímu oživení obchodu a pronikavé tarifní snížení pro dopravu. Odmítnouti však musíme zvyšování cel, které má za účel zdražování životních potřeb. Tím se situace znovu jen zhoršuje.
To vše jsou opatření, která mohou práci přinésti a zabezpečiti aspoň do tě míry, pokud to dnes vůbec lze. Podáváme v tom směru také sněmovně svoje návrhy.
Zvláštní kapitolou je péče o nezaměstnané. Přicházíme s novým návrhem a naléháme, aby i o něm se jednalo. Přes prosincové zamítnutí našeho návrhu na zlepšení zákona o podpoře nezaměstnaných, žádáme opětovně a důrazně jen o novelisaci. Chceme jeho zlepšení po stránce materielní, chceme zabezpečení nezaměstnaných proti libovůli a šikanování, chceme urychlené vyřízení za spolupůsobení výboru nezaměstnaných. Přáli jsme si této debaty, aby se skutečně něco udělalo. Nuže, nemařte času pácháním šibeničních zákonů proti dělnictvu. Jedině možným zákonem na ochranu republiky jest: Ochrana a zajištění spravedlivě honorované práce.
Vzdejte se úlohy kapitalistických karabáčníků. Běh života nezastavíte. Budoucnost náleží proletariátu. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Schäfer.
Posl. Schäfer (německy): Velectění pánové a dámy! Podali jsme vládě dotaz, proč se od uveřejnění známého provolání vlády k obyvatelstvu o potírání krise nestalo nic z toho, co bylo obyvatelstvu slíbeno. Při stále silněji se rozmáhající hospodářské krisi mělo býti první povinností vlády, vynaložiti všechno, aby bylo zmírněno utrpení třídy dělnické a znovu umožněn výhled na lepší časy. Místo toho zástupcové vlády v posledních měsících sice často mluvili o hospodářské krisi, ale všechny tyto řeči, jež jsme o tom četli, nepronikají k jádru věci, nýbrž byly proneseny za tím účelem, aby byl obyvatelstvu zastřen kritický stav, zbědované poměry, v nichž je naše národní hospodářství a náš průmysl. My, němečtí sociální demokraté, prohlásili jsme několikráte, že v hospodářské krisi, kterou Československo zakouší, nemůžeme spatřovati zjevu, jemuž by nebylo bývalo možno čeliti.
I když nepopíráme, že částečně i následky poválečně zaviňují, že průmysl v československém státě nedosáhl ještě předválečného stavu, přece jen musíme naproti tomu znovu a znovu poukazovati na to, že průmyslová krise nebyla by mohla nikdy dostoupiti tak strašlivého stupně, jak je tomu nyní, kdyby včas byla bývala prováděna jiná obchodní a dopravní politika a kdyby byla bývala včas učiněna přiměřená opatření a kroky proti šíření nezaměstnanosti a zavírání závodů.
Nejen v kruzích dělníků, nýbrž i v širokých kruzích vážně myslících národohospodářů tohoto státu, i českých národohospodářů, dospělo se již dávno k přesvědčení, že se při hospodářské krisi v Československu setkáváme s důsledky zvrácené hospodářské politiky, že se setkáváme s následky chyb a hříchů, jež byly spáchány na našem národním hospodářství. Připomínám, že na průmyslových poradách i vynikající čeští průmyslníci již r. 1921 varovali, aby se nesetrvávalo na cestě, již v obchodní a dopravní politice nastoupila československá vláda; poukazuji na to, že to byli vynikající čeští průmyslníci, kteří vyvozovali z minulosti průmyslu na československé půdě jedině správný závěr, že se nesmíme orientovati výhradně na západ, nýbrž že úkol tohoto státu musí spočívati především v tom, aby bylo znovu dobyto těch odbytišť, kde průmysl, rozložený na území československém, prodával své zboží za starého Rakouska. Místo toho vžili jsme se v politice vůči ostatním státům, nástupnickým státům Rakouska, v poměr, který po mnoho měsíců nebyl než přátelský a ještě dnes pozorujeme, jak s jakousi plachostí se přechází přes všecky otázky, jež by musely býti nutně vyřešeny, aby byl povznesen československý průmysl.
Nechci, velectění pánové a dámy, dokládati to, co jsem právě uvedl, teprve čísly vždyť jsou všechna známa - že malé Rakousko jest ještě dnes naším největším odběratelem v průmyslu, po něm že přijde Německo, západní státy že mají mnohem menší význam a že tedy především zahraniční politika Československa by se musela obrátiti zcela jiným směrem než dosud. Ve vládních kruzích se stále znovu tvrdívá, ze nynější hospodářská krise je přechodnou episodou a proto že ji musíme snášeti. Již od srpna pozorujeme ustavičné zhoršování krise a zkoumáme-li měsíc od měsíce počet nezaměstnaných, vidíme, že dokonce v nejposlednějších dnech nezaměstnanost stoupla. V lednu loňského roku bylo jen několik desítek tisíc nezaměstnaných, kteří dostávali podporu. Dnes podle výkazů a statistických zpráv, které byly uveřejněny, je přes 190.000 nezaměstnaných, kteří dostávají podporu přímo ze státních prostředků, k tomu přistupuje ještě mnoho a mnoho desetitisíců těch, kteří dostávají podporu v nezaměstnanosti podle refundačního řízení. Počet nezaměstnaných je mnohem větší, než jak vykazuje tato statistika. Při tom stát nečiní všechno, aby zmírnil úděl nezaměstnaných, nýbrž již zase činí se pokusy, jak se to již několikrát stalo, snižovati. Správní úřady se upozorňují, aby postupovaly pokud možno přesně. Co takový pokyn znamená, o tom může vypravovati každý dělnický důvěrník v jednotlivých okresech. Následek toho je, že sta a tisíce nezaměstnaných je se svými nároky odmítáno, často z nejnicotnějších důvodů. Jsou vydávány výnosy, jež politické správy chápou ne jinak, než že výdaje na podpory v nezaměstnanosti mají býti pokud možno omezovány. Nepopíráme, že výdaje na podporu v nezaměstnanosti jsou těžkým břemenem pro stát. Státní správa byla by se měla postarat, aby toto břímě bylo zmírněno. Avšak ohražujeme se proti tomu, aby s odvoláním na to, že jest státu nemožno trvale nésti toho břemena, nezaměstnaní byli trestáni za to, že se ustavičně pokračuje ve falešně hospodářské a obchodní politice.
Již několikrát jsme se vyslovili, co žádáme od podpory v nezaměstnanosti, několikrát jsme prohlásili, že nám neběží jen o to, abychom zajistili nezaměstnaným podporu peněžitou, nýbrž že chceme pro nezaměstnané především práci. Chceme, aby byl konečně splněn onen investiční program, jejž vláda široce rozvinula v provolání k obyvatelstvu v září loňského roku. Co slyšíme dnes o provedení těchto nouzových staveb, jež byly ohlášeny, co se o nich dovídáme? Jsme na to zvědavi - a vyhrožujeme si, že v další debatě budeme se tím ještě podrobněji zabývati - co nám pan ministr veřejných prací za rozpravy řekne o úmyslech, pokud se týče provádění investičního programu. S napětím dále očekáváme - a z toho důvodu také chceme býti dnes velmi struční - co nám řekne pan jen ministr obchodu, který již před několika týdny prohlásil, že prý je krise u konce, že žijeme již zase v průmyslovém vzestupu, že prý krise pominula. S napětím očekáváme, jak si vysvětluje vzrůstající nezaměstnanost v prosinci a v lednu. Jsme zvědavi, jak uvede v soulad další zavírání závodů se svým prohlášením o konci krise. V mnohých průmyslových odvětvích nelze pozorovati žádné změny. Odhodlá-li se zde či onde některá textilní továrna pracovati místo 4 dnů v týdnu, protože došlo, řekněme, několik objednávek, 6 dnů, je to ojedinělý případ. Pracuje-li se v sklářském průmyslu sem tam místo 2 dnů týdně 3 dny, rozhlašuje se to jako známka, že krise povoluje, jako důkaz zlepšení. Avšak to jsou jen ojedinělé zjevy, ojedinělé případy; a v rozsahu a rozšíření krise, v strašlivých jejích účincích nenastalo žádné změny.
Tato hospodářská krise, pánové a dámy, potrvá tak dlouho, pokud nebude učiněno rozhodnutí pro vážná opatření, pokud se zůstane jen při slovech, když se již obíráme krisí. Zlepšení nastane teprve tehdy, až náležitě zakročí stát, zákonodárství, aby povzneslo opět k výši průmysl a hospodářský život. Sem patří především, aby stát provedl snížení všude tam, kde je hospodářský život daleko více zatížen, než co snese. V posledních měsících se všude ve státě mluvilo o snižování mezd a platů zaměstnanců a dělníků. Není průmyslu, v němž by dělníci nebyli museli dopustiti snížení mezd ve velmi značném rozsahu. Snížení mezd podle statistického výkazu kolísá jen mezi 12% až 35%. Víme, že tam, kde se dělníci nemohli postaviti dosti rozhodně na odpor, byl učiněn pokus a někdy dokonce úspěšný, sraziti mzdy ještě více. My se však tážeme: Kde stát použil změněných poměrů, jež nastaly stoupnutím kursu koruny v Curychu, aby snížil břemena, která tíží hospodářský život? Neslyšíme ničeho o upuštění od daně z uhlí, byla jen nepatrně snížena, což nemá žádného účinku. Vysoké sazby, jež nesmírně zdražují zasílání zboží, tím spíše zdražují, že cena zboží většinou musela klesnouti, dopravní sazby zůstávají na stejné výši. Jednou se mluvilo o tom, že poštovní sazby budou sníženy. Ano, vláda ve svém provolání slíbila, že nákladní sazby budou reformovány a přehlédnuty; ale několik týdnů na to, co se nám v provolání dostalo slavnostního přislíbení, že se stane všechno, aby byl průmyslu umožněn život, pan ministr obchodu v kruhu průmyslníků prohlásil, že se vůbec nepomýšlí na snížení nebo odstranění uhelné dávky, že se nepomýšlí na pronikavé změny dopravních sazeb, poněvadž prý se stát nemůže zříci žádných příjmů, nehledá-li se a nenajde-li se za ně hned náhrada.
Nuže, bylo by to opakování, jehož, myslím, není potřebí, kdybych chtěl poukázati na to, že v Československu jsou již v státním hospodářství kapitoly, kde by bylo možno zcela náležitě snižovati. Ctěné strany koaliční a koaliční vláda chystají se právě nyní usnésti se na zákoně, který zcela určitě povede k zatížení státu. Avšak pánové z koaličních stran se snad domnívají, že tím budou snad zároveň čeliti také trochu nezaměstnanosti v stavebních živnostech. Jedno je jisté: Bude-li zákon o ochraně republiky, který chcete zde v tomto státě utvořiti, bude-li tento hanebný, roubíkový zákon uskutečněn a bude-li ho tak používáno, jak to jeho slovné znění dopouští, pak Československo již nevystačí s vězeními, jež dnes má, pak musí stavěti nová vězení a snad se koaliční strany domnívají, to že je ta pravá sociálně politická činnost, k níž musíme obrátiti všechnu pozornost. Místo toho mělo by býti úkolem státní správy a prozíravé vlády, nikoli aby sahala k novému politickému rdoušení a umlčování, nýbrž aby pečovala o to, aby se upustilo od dosavadní pochybené hospodářské politiky, aby pečovala o to, aby náš průmysl měl zas práci, aby pečovala o to, aby lidé nemuseli choditi od jedné zprostředkovatelny práce ke druhé a stále jen denně slyšeti, že není práce. Za nutnější a naléhavější považujeme provedení oněch opatření, jež nám byla ohlášena již v září loňského roku. Myslíme, že se tím přispěje ke konsolidaci Československa více než tvořením zákonů, jimiž se policie, státní zástupci stávají vlastními vládci této republiky. Jsme velmi zvědavi, a tím chci skončiti, co nám po šestiměsíční nečinnosti v otázce krise řeknou páni ministři, ujmou-li se zde slova a neopomeneme potom promluviti o zprávách pánů ministrů a zkoumati, odpovídají-li tomu, co je dnes nejvznešenějším a nejnaléhavějším příkazem v tomto státě, chtějí-li vyhovět tomu, aby bylo učiněno a podniknuto všechno, abychom byli opět vyvedeni ze stavu zoufalství, v němž je naše dělnictvo a náš průmysl. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní): Slovo má ďalej pán posl. Bečko.
Posl. Bečko: Ctená snemovňa! Dnes zahájili sme debatu o nezamestnanosti a hospodárskej krizi. Zaiste je každému dobre známe, že nezamestnanosť dnešná, alebo hospodárska kriza je podmienená do určitej miery politickými pomery na svetovom kolbišti. Preto do tej doby, dokiaľ nebude uspokojené politické vedenie v Europe a celom svete, neni možno pomýšľať na to, že by sme mohli hovoriť skutočne o tom, že by nezamestnanosť a hospodárska kriza skutočne prestala. Môžeme hovoriť leda len o tom, ako čeliť okamžite nezamestnanosti a ako je možno sjednávať nápravu a kde je treba najviac poskytovať pomoci. Isté je, že slovenský priemysel, ktorý bol vypestovaný za starého Maďarska do určitej miery veľkými subvenciami štátnymi, kde štát sledoval myšlienku osamostatnenia po stránke hospodárskej úplne od Rakúska, ocítil sa po prevrate priemysel tento takmer úplne bez orientácie a bez základných podmienok pre jeho existenciu.
Bolo potrebné hľadať nové orientácie pre odbytište výrobkov jednotlivých druhov, tiež bolo treba zariaďovať priemysel na nové druhy výrobkov. Ovšem toto všetko šlo a ide pomalu ku predu, a vôbec ani u prevažnej väčšiny priemyselníkov nebolo úmyslu, aby sa skutočne zavádzaly niektoré druhy novej výroby. V dôsledku toho dneská slovenský priemysel až na malé výnimky nachádza sa v úplnej krízi, delníctvo je bez zamestnania a odkázane len na podporu v nezamestnanosti do určitej miery, pokiaľ úrady majú o to starosť a odborové organizácie, menovite ale prevažná časť delníctva, menovite na východnom Slovensku, ako nám potvrdzuje zpráva, ktorú sme obdržali z Kružlovskej huti, ktorá svedčí o tom, že delníctvo ešte nevyčerpalo podporu ani jedného roku, ako to ustanovil zákon z roku 1922 a už má podporu zastavenú.
Dokonca v dopise sa praví, že päť rodín leží nemocno hľadom a žiada o čo možná najrychlejšie poskytnutie podpory v nezamestnanosti. Jestliže je potrebné, aby sme celili nezamestnanosti, tak zaiste je potrebné v prvom rade zasiahnuť na Slovensku. Keď uvážime to, čo sa stalo po vzájomnej dohode medzi Trincom hornej a hutnej společností a vítkovickým spoločenstvom a spoločnosťou Rima-muráňskou, vidíme, že tu iste boly iné dôvody než hospodárska kríza. Pri tom horná a hutná spoločnosť a vítkovické težiarstvo sú spoločnosti, ktoré sa skladajú výhradne z maďarských občanov. Tieto uzavrely smluvu, dľa ktorej kvótu, ktorú určil železiarský kartel krompasským a zvolenským železiarňam, predali a dostali hornú a huťnú spoločnosť Trinec a Vítkovické spoločenstvo (težiarstvo).
Horná a huťná spoločnosť v Trinci zvýšila svoj akciový kapitál o 15,700.000 Kč, to jest o 10.000 kusov akcií po 1570 Kč (večerník Národních Listů zo dňa 22. ledna 1923). Týchto 10.000 kusov akcií dostala za tú kvótu, ktorú postúpila menovaným železiarňam Rima-muraňskej spoločnosti. Robotníctvo v týchto podnikoch zamestnané nemá nadeje, ba nemôže sa tešiť ani tej nadeje, že tieto železiarne budú niekdy znovu v chodu. Štátne podniky na Slovensku tiež obmedzujú výrobu a jestli sa podívame na obmedzovanie výroby štátnych podnikov, tak príjdeme k tomu poznaniu, že sa táto obmedzenosť prevádza z tých dôvodov, aby sa zdokonalila výroba tamojších podnikov a je len prechodná. Ovšem pri tom, pravda, sa naráža na obtíže, ktoré vyplývajú z toho politického rozruchu, ktorý je na Slovensku. Ale uvážíme-li, že na Slovensku boly tri válcovny na jemný plech a dnes sú všetky zastavené, čím je ohrožený priemysel pre výrobu smaltovaného nádobia, poneváč musí dovážať jemný plech pre výrobu tohoto nádobia z historických zemí, takže pri smiešaných dopravných sadzbách, ktoré vstúpia v platnosť od 1. brezňa 1923, výroba tohoto smaltovaného zbožia bude zdražená o 3000 Kč na vagóne. Zaiste že táto cifra je dosť značná, aby sa tieto podniky staly konkurencie neschopnými. Pri tom keď uvážime, že sa tento priemysel musí obracať na nové odbytišťá, na nových odberateľov, je potrebné, aby dopravné tarify, ktoré sa síce snižujú takmer o 42% a v niektorých prípadoch i o 50 % od 1. brezňa, ale ich princíp sa nemení. Je potrebné, aby bol zavedený tak zvaný odpočítavajúci system tarifný podľa vzdialenosti. Do tých čias, dokým nebude zavedený tento systém dopravných sadzieb, budú sa odvolávať zamestnavatelia na Slovensku na to, že ich nejviac zaťažujú dopravné sadzby pri zvyšovaní na každej stanici, kde sa predchádza na nejakú vicinálku.
Pri tom keď uvážime, že ministerstvo obchodu neni v stave donútiť ich, aby zo smolenských dolov odobierali kýzu, len preto, že je dražšia vlastne na závode snad o tých 20 %? A tieto doly sú v nebezpečí zatopenia. Čo je tu v prvom rade, viac alebo menej ide tu o princíp udržania voľného obchodu. Prosím, keď by sa prikročilo na strane druhej zase ku sníženiu cien traskavín, bolo by možné, aby doly začaly na Slovensku pozvoľna pracovať. Do tých čias zase neni možné premýšlať na to, aby mohly byť v chodu, pokiaľ neni dostatečne odstupňovaná cena. Uvážime-li, že proti robotníctvu na Slovensku, na koľko pomerne je výš vystupňovaná priemyslová kriza, na toľko brutálnejšie vystupujú zamestnavatelia, ba dokonca i v niektorých prípadoch i samy úrady. Je potrebné, aby zásadný odpor proti štátnym podnikom bol do určitej miery zamedzený, lebo jestli na Slovensku má sa skutočne počítať s oživením priemyslu a majú-li mu byť kladené pevné základy do budúcna, ako som už na začiatku svojej reči podotknul, že chuť podnikavosti sa javí viacej menej neistými politickými pomery svetovými, ktoré tak musia ísť ku predu v prvom rade štát a to tak zo sociálných, ako národohospodárskych dôvodov, či sa to už komu ľúbi alebo nie, ináč sa na ozdravenie priemyslu na Slovensku v dnešnej dobe dívať nemôžeme.
O Slovensku sa vraví, že jeho obyvateľstvo z dvoch tretín sa zamestnáva zemedelstvom. Toto však platí v celku, ale nie o krajoch hornatých, kde sa skrýva tak veľké bohatstvo prírodné. Tam, v hornatých krajoch je potreba hľadať nové zdroje výživy obyvateľstva. Vezmeme si na príklad starú Zvolenskú župu: z obyvateľstva tejto župy sa zamestnávalo 28.472 osôb priemyslom a 54.003 osôb zemedelstvom. Vezmeme-li si týchto 38.000 v priemysle zamestnaných osôb, je z nich samostatne výdelečne činných, môžeme riecť priblížne asi 8-10 tisíc osôb, ostatné všetky sú závislé na ľubovôli zamestnavateľa, od dobrej alebo zlej konjunktúry priemyslu a pracovných podmienok, vyplývajúcich z námezdného pomeru.
Len v samotnom baňsko - bystrickom okrese je prez pol piata tisíca delníkov bez zamestnania. Z tohoto pol piata tisíca nezamestnaných delníkov dostáva podporu (Hlas: Asi 50!) asi 1800 i delníkov. Je tu tedy vidieť, že aspoň v tomto okrese do určitej miery sa liberálne postupuje vo výklade zákona o podpore nezamestnaných. Ale ako postupujú úrady v ostatných krajoch Slovenska, menovite od tých čias, keď vyšiel známy výnos z ministerstva sociálnej pečlivosti, v ktorom bolo stanovené, že podpora nezamestnaných nesmie presahovať 2 tretiny skutočného výdelku. Jak vykládaly tento výnos tamné úrady? Vykladaly si ho tým spôsobom, aspoň z prevažnej väcšiny, že prikazovaly delníctvu 2 tretiny podpory, ktorú dostávali do vydania výnosu.
Je samozrejmé, že táto prax spôsobila silný rozruch medzi postiženým delníctvom. Mluví sa stále o štátnej železiarni v Podbrezovej, ktorá živila dosaváď asi 20.000 duší vo Zvolenskej župe, že nemá základných existenčných podmienok. Uvážíme-li, že želiazarna táto má lacnú hnaciu vodnú silu, že je v stave dnes dostať temer 4000 koňských síl a že nová elektrárňa, ktorá sa už stavia, dodá jej 2000 nových koňských síl, prijdeme k poznaniu, že táto železiarňa je na tom po tejto stránke zaiste vo väčšej výhode, nežli sú Krompachy, ktoré musia hnať svoje stroje parnými turbinami, pri čom sa spotrebuje veľké množstvo uhlia, čo znamená značné zaťaženie výroby. Mimo toho má Podbrezová svoje vlastné železné doly v Rožnave a inde, ktoré majú 60 % rudy, tedy vysoké procento, ktoré skoro sa približuje procentu železa v rude, ktorá sa dobýva v Alsasku-Lotrinsku, tedy v krajoch, ktoré pripadly dnes Francii. Neni tedy správnym tvrdenie, že menované železiarne nemajú základných existenčných podmienok. Ovšem iná vec je, jestli na to pohliadame so stránky obchodnej. Potom prijdeme k poznaniu, že i pri snížených tarifoch (ktoré vstúpia v platnosť 1. marca 1923) sme na 1 q železa dražší o 13.42 Kč. Prečo? To všetko robí doprava do Bohumína. A čo to znamená? To znamená, že potrebujeme vybudovať nové železničné spojenie na východ; toto spojenie je životnou tepnou celého južného Slovenska. Všetko úsilie ministerstva železníc musí sa obrátiť po stránke tejto a po stránke vybudovania dostatočnej železničnej sieti vôbec na Slovensku. Treba je dbať toho, aby skutočne tých desať milionov, ktoré sú v rozpočte, bolo venované na stavbu tejto železnice. Do tej doby, kým nebude táto železničná kolaj vybudovaná, zostaneme vo veľkých obtížiach. Mimo to ešte podniky samy musia byť v jednotlivých oddieloch keď tiež zmodernizované. Jestli ale hľadíme na to takým spôsobom, akým sa nazerá na štátne podniky na Slovensku, menovite so strany českého kapitálu, príjdeme k tomu že Živnostenská banka, ktorej by malo záležať na tom, aby šla do tých krajov, ktoré skutočne sabotujú zamestanavatelia, nadto aby vyrábäli a nemajú najmenšieho smyslu pre to, aby zahájili výrobu znovu o tiež preto by bolo potreba, aby sa do tých krajov obracala. Ona má záujem na tom, aby tie železiarne v Podbrezovej dostala do svojho područenstva, poneváč je to štátny podnik.
Keď niečo štát má v rukách, čo by malo byť behom doby schopné konkurencie s ostatnými podniky, za každú cenu usiľuje za kulisami dostať to do svojho područia a nejakým spôsobom spracovať verejné mienenie, že skutočne tie železiarne štátne majú prejsť do súkromých rúk. Keby skutočne mala na mysli ten opravdový vlastenecký cit a záležalo jej tam na Slovensku, starala by sa, aby menovite boly urovnané čo najskôr i politické pomery, ktoré sú len preto tak zhoršené, ba horšie než r. 1919, že je tam nezamestnanosť tak veľká, čo je ovšem po chuti ak reakcii z ľava, tak z prava, ktoré postupujú paralelne, ba v niektorom prípade celkom spolu a robotníctvu na Slovensku práve v tomto smysle všetko dokazujú, ako by skutočne robotníctvo v Čechách a na Morave malo ustlané na ružiach, ako by nezamestnanosť v týchto zemiach nebola. Robotníctvo slovenské z veľkej časti je dnes v zajatí týchto ľudí a skutočne žije v tom predpoklade, že v ostatných zemiach republiky nezamestnanosť nezurí, že sa o ne každý stará s tou najhúževnatejšou usilovnosťou, len Slovensko že je zanedbané. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)