Člen klubu komunistických poslanců v soc. politickém výboru, soudr. Blažek, marně varoval a poukazoval na důsledky tohoto zákona. Ustanovení služební pragmatiky jsou dosti tvrdá, a nestačí-li ani ona v dnešních poměrech, je to známka nového kursu vlády koaliční, vlády Švehlovy, kursu persekučního vůči státním zaměstnancům.
Nám, komunistům, je jasno, že předloha o překládání státních zaměstnanců je jedním článkem z celého řetězu opatření proti státním zaměstnancům, provokačním experimentem na diktát zloducha, ministra financí, dr. Rašína, prováděným za souhlasu koaličních socialistických stran.
Jako při všech státně-zaměstnaneckých otázkách nebylo vůbec dbáno varovného hlasu postižených, nebylo jednáno s odborovými organisacemi, tak i tento persekuční zákon má býti prováděn bez odborových organisací. Tím vydáni budou státní zaměstnanci - ať si vláda v důvodové zprávě povídá, co chce - na milost a nemilost vysoké státní byrokracii a všem, kdož se s ní spojili proto, aby ovládali tento stát.
Podáváme tedy, vyhovujíce zájmům státních zaměstnanců, pozměňovací návrh. Ještě v poslední chvíli obracíme se do řad zejména vládních socialistů a vyzýváme je: Splňte i vy přání svých příslušníků, státních zaměstnanců a hlasujte proti tomuto persekučnímu zákonu! (Potlesk a různé výkřiky komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Patzel. Dávám mu slovo.
Posl. Patzel (německy): Velectěná sněmovno! Především mi dovolte, abych na počátku své řeči zjistil skutečnost, že v této vysoce vážené a demokratické sněmovně nejdůležitějších návrhů, které hluboce zasahují do státo-občanských práv, nikdy nedůvodňují ministři, jak bývalo zvykem v tom hloupém, pověstném a zaostalém starém Rakousku, nýbrž vždy jen nějaký zřízenec vládní strany, smím-li se tak vyjádřiti, a jest charakteristickým úkazem, že od prvního okamžiku projednávání tohoto zákona jediným zástupcem vlády, který jest přítomen, je ministr unifikační, který nás má pravděpodobně poučiti o tom, že správních praktik slovenských má býti podle tohoto zákona dostatečnou měrou užito i v západních zemích.
Podle vládního návrhu a podle důvodové zprávy pana zpravodaje má míti tento zákon, jak se udává, účel, proti němuž by nebylo vůbec námitek. Má míti účel vyrovnati nadbytek úřednictva v některých oborech státní správy na jedné straně, a nedostatek na straně druhé. Má se tedy zase napraviti to, čím se provinily na českém státě koaliční strany v revolučním Národním shromáždění a v Národních výborech, že nabraly do státní služby trochu mnoho svých protekčních dětí. Zákon má způsobiti vyrovnání, abychom oddělili od pracovitých včeliček trubce, kteří mají býti odstraněni ze státní správy, jak již mnohé vrstvy českého národa žádají. O tom by bylo možno mluviti. Nemůže býti sporu o tom, že státní správa má nepochybně právo užíti svých úředníků tam, kde jich potřebuje a kde myslí, že úředníci jsou na svém místě. Ale staletým vývojem bylo toto právo státní správy omezeno úmluvami, které nazýváme služební pragmatikou, právem úřednickým a pod., které mají především tam, kde se správa měnívá, skýtati úředníkům ochranu proti libovolnému pronásledování a mají zaručovati jistou jednotnost správy a zvláště jistou jednotnost ve vykonávání práva nad obyvatelstvem. Dovolíte mi již, abych s tohoto místa připomněl, že podle našeho pojetí bylo to právě výsledkem duševního rozvoje německého právního života, o němž celý svět s takovým podivem mluví ve vypravování o mlynáři ze Sanssouci. Víme dokonce, že v pověstném Vilémově Německu německý císař mohl býti obžalován a německými soudy odsouzen, zatím co kdesi jinde je jedna republika, v níž, když nelze nalézti vinníka, nutno nastrčiti dav, aby se odůvodnilo uloupení divadla. Při projednávání rozpočtu se říkalo, že Nejvyšší účetní úřad nemůže sehnati způsobilých, kvalifikovaných úředníků, poněvadž prý se ministerstva vzpečují postoupiti dobré, kvalifikované úředníky tomuto kontrolnímu úřadu, jimiž by byla kontrolována. To však, pánové, jistě nemůže býti vlastní příčinou, poněvadž skutečně kvalifikovaný úředník, když se mu poskytne náležité pole působnosti, a když je českým vlastencem, nebude se zdráhati zaujmouti nějaké jiné místo ve státní správě, aby sloužil svému národu a svému státu.
Nuže, ani s tímto zákonem, má-li odpovídati svému duchu, nebylo to jen tak. Čeho tím chcete dosáhnouti? Chcete vyměniti smluvní úředníky? To můžete učinit tak jako tak. Nebo chcete kvalifikovaného železničáře přeložiti do účetního oddělení, nebo kvalifikovaného soudce přeložiti k státnímu návladnictví nebo snad dokonce k finanční prokuratuře? Nevíme, zda by takováto možnost překládání posloužila duchu státní správy. Víme však dobře, že když ty věci zkoumáme, je vidět, že vážně neběží o to, aby přebytkem na jedné straně byl vlastními silami vyrovnán nedostatek na druhé straně. Víme, že jde o politický účelový zákon, který má dosavadní illegální, nezákonný a protizákonný stav okrášlit a opentlit. Jde zcela očividně o politický účelový zákon, který nemůže a nechce být ničím jiným, než výrazem mocenských poměrů ve státě, výrazem skutečnosti, že kdysi tak bouřlivé české socialistické strany jsou již dávno v zajetí, v duševním zajetí jiných vrstev, před nimiž musejí ohýbati hřbet. Víme, že běží o to, aby se mohlo libovolně disponovati úředníky a je šikanovati, zejména úředníky oposičního směru, víme, že zákon směřuje především proti nám Němcům a snad také proti Slovákům a Maďarům. Je to vzkříšení onoho ducha, v němž před časem dr. Lueger pronesl slova: "Ze Schönererovců a sociálních demokratů nedostane nikdo místo." Zde nerozhoduje právo a spravedlnost, nýbrž hrubý pocit moci. Ovšem tvrdím, že strany, které při projednávání tohoto zákona v sociálně-politickém výboru byly v oposici - a byla to silná oposice - měly již možnost státní správě znemožniti záštiplné provedení tohoto zákona, ovšemže jen pod tou podmínkou, že by si byly bývaly vědomy své moci a síly i proti tomuto státnímu hospodářství a že by byly bývaly chtěly vyvoditi z toho až do krajnosti příslušné důsledky. Také kdyby byly tyto oposiční strany jen chtěly užíti svých práv zaručených jim ústavou a jednacím řádem, byli bychom mohli projeviti náležitý odpor proti tomuto hospodářství, jaké se zračí v tomto zákoně. Proč se bojíme, že politický účelový zákon bude namířen proti nepohodlným úředníkům? Vestigia terrent! Máme již dost známek, které na to ukazují. Historie německého úředníka v Československé republice jest historií jedinečného utrpení, jedinečnou Golgathou, ať již jde o překládání německých soudců, o nichž již mluvil kolega Keibl, ať již - řekl bych - o hrubé, zlé nakládání se sty německých železničářů či ať běží o učitele. Zatím co českým úředníkům, kteří jsou vysíláni do německého území, dávají se přídavky za přetížení, snad proto, že je pro ně duševním přetížením, užívají-li v německém území trochu více německé řeči, jsou kvalifikovaní němečtí úředníci od převratu překládáni často na přímo nedůstojná, podřízená místa. Máme fakta, že 27 až 30letí páni, pro něž nesvědčí nic jiného, než že jednoho dne z ruské fronty zmizeli, jsou na vedoucích místech, kdežto kvalifikovaní úředníci jsou překládáni k ředitelstvím drah a odsuzováni k tomu, aby přezkoumávali účty a pod., při čemž stát je ještě tak nerozumný, že užívá dobře způsobilých lidí tak, že nemohou svých povinností na určených jim místech plně vykonávati. Výsledky se také ukazují a o následcích nebudeme mluvit.
V posledních dnech dostal jsem zprávu, že v Mariánských Lázních všichni svobodní poštovní úředníci byli najednou vyzváni, aby zažádali o přeložení do českého území bez ohledu na to, ovládají-li již teď poněkud češtinu. (Výkřiky posl. inž. Junga.) Toto opatření v Mariánských Lázních odůvodňuje se tím, že stav úřednictva u poštovního úřadu, jak se udává, je více než úplný. My již víme, proč dochází k tomuto překládání, jsou to právě němečtí úředníci. Zmiňuji se ještě o jedné nepatrné skutečnosti, týká se zcela nízkých, podřízených úředníků. Berní administrační úřady dostaly rozkaz, aby svůj zdánlivý přebytek kancelářských a smluvních úředníků o jistý počet snížily. V Děčíně také jistý počet úředníků dostal výpověď, ale na jejich místa se dosazuje 99% českých zaměstnanců. V Kadani dostaly výpověď na př. dvě kancelářské pomocné síly a jim, které byly na místě 7 let a dřely se v nejtěžších dobách s všelijakými obtížnými věcmi, na př. s dávkou z majetku, bylo vykládáno, že k jejich propuštění dochází jedině z důvodů restrinkce kancelářských sil. Avšak druhého dne hned se objeví z nějakého jiného úřadu pan Uhlíř z Frýdlandu, národností Čech, aby nastoupil najedno z obou míst. Tak tedy vidíme, jak se v malém nyní používá a využívá již nynější možnosti překládání toliko proti našim německým úředníkům. Ano dokonce i tam, kde běží o docela chudé lidi, se odstraňují. V Jáchymově, kde počátkem letošního roku stát otevřel lázeňský hotel, dostávají výpověď již několik let tam usazení, dobře se chovající sluhové jedině proto, jen aby na jejich místa byli dosazeni Češi. A to mají Němci strpět a mají ještě věřit, že tímto zákonem se má dosáhnouti vyrovnání poměru mezi německými a českými státními zaměstnanci.
Pánové, s touto věcí je tomu trochu jinak. Je to pravda a pan ministr financí má pravdu. Československá republika má nadbytek úřednictva. Vyhledal jsem si statistiku, podle níž staré Rakousko, Předlitavsko, v r. 1913, tedy v posledním mírovém roce, mělo při počtu obyvatelstva asi 30 milionů kolem 403.000 - číslice jsou autentické, jsou od ministra financí Zaleského - přesně 403.351 státních zaměstnanců čítaje v to i železničáře a čítaje v to i stálé státní dělníky. Československá republika s počtem obyvatelstva něco přes 13 milionů má 352.000 státních zaměstnanců. I když se připustí, že stát musí pro určité úřední obory samozřejmě opatřit úředníky bez ohledu na to, má-li 13 nebo 30 milionů obyvatel, (Posl. inž. Kallina [německy]: Na př. počet ministrů!) - těch bývá ovšem ve větších státech často méně, poněvadž se tam vládne více hlavou - i když se také připustí, že přirozeně jako ve všech státech nastalo značné zvětšení agendy a přechodní doba uložila státu mnoho nové práce, přece jen můžeme říci, že když všechny tyto věci uvážíme, má Československá republika stále ještě o 100.000 státních zaměstnanců více než třeba. Bylo nám dosud znemožněno každé vysvětlení, jakým podivuhodným postupem byl navát do československé státní správy takový nadbytek státních zaměstnanců. Byl to asi pořádný déšť státních zaměstnanců, který se snesl na tyto nivy, jako když asi mana padala.
Když všechny tyto věci zjistíme, chtěl bych při tom říci ještě toto: Ačkoli v životě národů vděk nikdy nehrává úlohu, pro nás, pro vás a na památku našich státních úředníků musím s tohoto místa prohlásiti: Kdyby byli němečtí státní úředníci v tomto území po převratě ve svých úřadech nezůstali a svoji služební povinnost by nebyli zcela vykonali, byla by bývala administrativa Československé republiky v několika dnech v koncích a sotva by se byla dostala dále než za Poděbrady, Mladou Boleslav a Louny. Zůstala-li nedotčena, bylo to jedině proto, že v přechodní době němečtí soudci, němečtí železničáři, němečtí poštovní a dopravní úředníci, a to i takoví, kteří hned nesložili přísahy Československé republice, jako povinnosti dbalí Němci vůči veřejnosti, vůči obyvatelstvu byli ochotni své povinnosti plniti a také je vyplnili. Vděku od Kramářovy sněmovny a od Československa našim německým státním zaměstnancům se nedostalo. To budiž pro přítomnost a pro příští pokolení naučením, že bez pevných záruk, které nejsou ještě přezkoumány, nelze s tímto národem nebo jeho zástupci začíti vážně vyjednávati.
Něco, co se nás méně dotýká, ale na co musíme upozorniti, je skutečnost, že lze pozorovati se soustavným vylučováním německého úřednického stavu i soustavné zhoršení morálky celého stavu státních úředníků. Ve starém Rakousku bylo přísloví: Il y a des juges en Autriche. V Rakousku jsou ještě soudcové! Chtělo se tím vyjádřiti, že nehledě na nějaké drobné vedlejší případy a nechvalné zjevy bylo možno přece jen prohlásiti, že rakouský úředník se sice proháněl na úředním šimlu, průměrně však přece měl čisté ruce. Úředníci byli čistí, spolehliví lidé. Když jen čtu orgány českých vládních stran a sleduji to, co si vzájemně vyčítají sobě blízké skupiny úředníků, pak musíme míti pocit, že v Československé republice není již této absolutní výše úřednictva.
Máme kruhy, které říkají, že vycházejí s Pozemkovým úřadem jedině proto tak dobře, poněvadž tam nesedí ani jediný německý úředník. Ano, jsou kruhy - a za to se chci postavit - které říkají, že v mnohých úřadech pro každou kategorii úředníků je připraven tarif. My ovšem nemáme vůbec příčin brániti vám v cestě, kterou jste se dali. Snad se dožijete v republice jednou chvíle, kdy budete hledati německé
úředníky, své národnosti a proto i své cti vědomé si německé úředníky; najdete-li pak tolik Němců, kolik jich bude potřebí, aby napravili mnoho věcí, jež se nyní dějí, to je otázka. Je vaší věcí, chcete-li jíti dále tou cestou, která s celou správou státu podkopává také jeho základy a uvádí jej v trosky. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Grünzner. Dávám jemu slovo.
Posl. Grünzner (německy): Dámy a pánové! Jak se zdá, měly vláda a strany většiny v tomto roce spadeno zvláště na státní zaměstnance. Těsně před zavřením dveří, před svátky vánočními, pokládaly za vhodno státním zaměstnancům k onomu zákonu, který jim způsobil tak velikou škodu, přidati ještě jeden.
Vládní předloha, kterou nyní projednáváme, vykazuje již novoroční historii, pozítří slaví své roční narozeniny. Před rokem, 22. prosince 1921, byla tato předloha ve sněmovně podána, a když byla přikázána sociálně-politickému výboru, byla ustanovena zpravodajkou kolegyně Pechmanová. Vážená kolegyně Pechmanová, jež je přece zástupkyní zájmů státních zaměstnanců - mohu to u ní pozorovati - nenalezla naprosto chuti ke zprávě o této předloze. Za celý rok této zprávy nepodala. Tato předloha byla ne méně než čtyřikráte na denním pořadu soc.-politického výboru a musela býti, ježto nebylo zpravodaje, protože kolegyně Pechmanová této zprávy nepodávala, vždy opět odložena. Konečně se nalezl zachránce v nouzi v osobě kolegy Dubického, agrárníka. Vůbec je příznačné a docela zvláštní, že v poslední době, když se zde mají zákonitě projednávati záležitosti státních zaměstnanců, nenajde se žádný z odborníků - myslím, že české socialistické strany nemají ve svých stranách nedostatek odborníků - nýbrž že zaskočí agrárníci, kteří, jak snad možno za to míti, málo rozumějí záležitostem státních zaměstnanců. Nechci jim naprosto upírati jejich zvláštních schopností. Jsou však odborníci, kteří se po desetiletí zabývali záležitostmi státních zaměstnanců a také ještě dnes této materie zcela neovládají, tím méně pak agrárníci, kteří se o takové věci nikdy nestarali. (Výkřiky na levici.)
Vláda a strany většiny nyní říkají, že se tímto zákonem má přivoditi vyrovnání v různých správních oborech státu mezi státními zaměstnanci, vyrovnání sil a zároveň že se tím zmenší propuštění a dovolené s čekatelným. Kdyby tomu tak bylo, nedalo by se proti tomu ničeho namítati. Jak však známe ty praktiky, které v tomto státě provozuje většinou byrokracie, nemůžete a nebudete nám namlouvati, že se tím sleduje jen tento cíl. Vám přichází právě vhod. Od roku a dne přemílá se přece ve veřejnosti fráze o přebytku státních zaměstnanců, a zvláště na železnicích, a tu se vám to hodí, když řeknete, že se má provésti vyrovnání v jednotlivých odborech. Takového vyrovnání nemůžete, jak prohlašujete, provésti. Služební pragmatiky, jež jsou pro různé kategorie státních zaměstnanců, nestačí, praví vláda v důvodové zprávě, aby mohla prováděti toto vyrovnání, tato trvalá překládání.
Jak pak to vypadá s těmi služebními pragmatikami? Pro státní úředníky je vydána služební pragmatika ze dne 25. ledna 1914, a tu se praví v § 67, že mohou býti prováděna překládání v mezích odboru. V § 73 je stanoveno udělení dovolené s čekatelným a § 22 služební pragmatiky pro státní úředníky stanoví dokonce jako opatření z nouze i přechodné přeložení do jiného odboru, tedy mimo odvětví správy. Pro kancelářské oficianty jsou přeložení upravena nařízením, pro železniční zaměstnance služební pragmatikou, jež upravuje přeložení v § 29, a pro učitele služební pragmatikou ze dne 18. července 1917. Tam je také upraveno přeložení v onom oboru služby. Jestliže však - a zde jde přece vládě všeobecně o státní úředníky, ne tak o učitele nebo železniční zaměstnance, nýbrž o zaměstnance státní - nyní § 22 služební pragmatiky pamatuje na toto opatření z nouze, k jakému pak účelu potřebuje vláda takového zákona, kterým se prolamují ustanovení služebních řádů? Bylo by to bývalo přece docela jednoduché. Je-li skutečně v jednotlivých odvětvích správy státní mnoho přebytečných zaměstnanců, je možno jen poříditi výpisy, možno jen lidem, kteří by zde především musili přijíti na řadu, kdyby se mělo skutečně prováděti snižování stavu a propouštění, říci: Chceš raději jíti do jiného oboru správy, nebo dáváš přednost propuštění? Jsem přesvědčen, že účelu, kterého má býti dosaženo tímto zákonem, bylo by dosaženo i tímto způsobem. Vláda má v úmyslu, jak řečeno, prolomiti projednávaným zákonem tuto zásadu služebních řádů a místo toho zavésti zásadu přesaditelnosti státních zaměstnanců mezi jednotlivými odbory. V předloze se mluví ovšem jen o přechodné době až do konce r. 1924. V původní předloze, která byla před rokem přinesena do této sněmovny, byl stanoven termín až do konce roku 1923. Musilo to tedy býti o rok dále posunuto, což také opět dlužno přičísti tomu, že nebylo zpravodaje, který nemohl býti pro tuto předlohu nalezen.
Je to však také porušení smlouvy, jež se páše tímto zákonem, protože přece služební řády představují smlouvu zaměstnanců se státem, a tímto zákonem se tato smlouva jednostranně prolamuje. Kdyby byla vláda jednala s organisacemi státních zaměstnanců o tom, zda jsou srozuměni s přeložením ze svého dosavadního odvětví správy do jiného a zda také souhlasí s tím, aby §§ 22, 67, 72 a 29 služebních řádů byly vyloučeny nebo alespoň na určitou dobu vyřazeny, zbaveny působnosti, nebylo by možno, kdyby zástupci zaměstnaneckých organisací byli souhlasili, jistě proti tomu ničeho namítati. Je velice pochybno, zda tímto zákonem mohou býti zbaveny působnosti služební řády, a snad budoucnost nás poučí, že mohou v jednotlivých případech vzniknouti spory, kde úředníci, dojde-li ke kritickému stavu, budou hledati svého práva cestou práva. (Předseda Tomášek ujal se předsednictví.)
V důvodové zprávě odvolává se vláda na jiné státy, tak mezi jiným na Rakousko, Francii a Německo, kde prý byla provedena podobná opatření na vyrovnání a zmenšení voje státních zaměstnanců. Tak na příklad poukazuje vláda také na opatření rakouských svazových drah, podle kterých může býti sankcí provedena přeložitelnost. Vláda ještě praví v důvodové zprávě, že se to v Rakousku provádí tak, že, jestliže přeložený neodejde do 6 neděl na nové služební místo, jestliže se takřka proti přeložení opře, je přeložen na trvalý odpočinek a sice po disciplinárním řízení, při kterém se má onen zaměstnanec odpovídati. Kdybychom byli státem jako Rakousko, Německo a Francie, národně jednotným státem, kde by nebylo obav, že takových zákonů bude užíváno k pronásledování státních zaměstnanců, kteří jsou příslušníky menšinových národů, pak by se dalo také jistě i s našeho stanoviska o tom mluviti, nebo aspoň řekněme, kdyby Československo bylo státem vybudovaným na podkladě pro všechny národy spravedlivém. Avšak po převratu se nás nikdo neptal, zda chceme do tohoto státu, jak si představujeme jeho státní vybudování a stavbu, zkrátka, s menšinovými národy se nejednalo, a proto bylo také s menšinovými národy při všech zákonech nakládáno jako s poškozenými. Ať se snad nikdo neodvolává na to, že individuelně je každý jednotlivý člověk před zákonem jako státní občan roven. To není rovnost, kterou my míníme a rozumíme pod pojmem práva sebeurčení nebo samosprávy. Rovnost národa jako individua musí býti stanovena, pak stojí stát na spravedlivém základě. Toho zde však není a proto se musíme obávati, že tohoto zákona bude především opět používáno proti německým úředníkům a zřízencům. Bude novým prostředkem k pronásledování, k šikanování a persekucím, třebaže i vláda v důvodové zprávě praví, že to tím nezamýšlí.
Teprve v poslední době jsme opět zažili celou řadu příkladů, jak se v tomto státě postupuje proti zaměstnancům menšinových národností. Nechci vůbec mluviti o těch mnoha stech přeložení, jež se udála hned po převratu, nechci mluviti o oněch přeloženích, jež byla provedena, aby byli opět dosazeni bývalí zaměstnanci, kteří byli místa zbaveni, a která z největší části jsou akty nespravedlivými. Je však také ohromný rozdíl mezi zařízeními, kterých se v tomto státě domohli dělníci a zaměstnanci a oněmi zařízeními, jež mají v Rakousku a Německu. Jaká máme zde personální zastupitelstva pro státní zaměstnance? V jediném odvětví správy máme takové personální zastupitelstvo u železnic. Bylo to také již před rokem slíbeno poštovním zaměstnancům, avšak až do dneška to nebylo ještě provedeno. Všechna ostatní odvětví postrádají ještě takového zastoupení. Ba ani však toto zastupitelstvo u drah nemá mnoho ceny, v rozpočtu pro nejbližší rok bylo přece již škrtnuto 130.000 K na toto zařízení, protože nechtějí, aby zasedalo po cely rok. Toto personální zastoupení u státních drah nemá však práva zasahovati do otázek přeložení, spolupůsobiti při některých rozhodnutích. Jak to naproti tomu vypadá v Rakousku? Tam je personální zastupitelstvo, kterému se dostalo práva, jež jde tak daleko, že nesmí býti vydáno žádné osobní opatření bez dohody s tímto personálním zastupitelstvem. Podíváme-li se do Německa, musíme konstatovati, že tam mají zaměstnanci závodní rady. V Československu není však nic takového. V sociálně-politickém výboru jsme těžce bojovali a zápasili o to, a apelovali jsme zvláště na české socialistické a sociálně demokratické zástupce, aby alespoň pro tento jeden z mnoha našich návrhů hlasovali, aby se totiž překládání dálo v dohodě s personálními zastupitelstvy, kde taková jsou v jednotlivých odvětvích správy, a kde tomu tak není, se zástupci příslušných odborových organisací. Avšak páni přešli přes to chladně a jak to vždy činí - náš návrh zamítli.
Zmínil jsem se již, že jsme nabyli během času hojných zkušeností, pokud jde o pronásledování a překládání zaměstnanců. V poslední době můžeme ukázati na Mariánské Lázně, kde pošta a berní správa vyzvala nejmladší zaměstnance, aby zažádali o přeložení. Totéž stalo se na Moravě a ve Slezsku. Teprve před několika dny byla ohlášena v Podmoklí přeložení spousty železničních zaměstnanců, dělníků, kteří slouží již 30 let, kteří jsou usazeni v děčínském kraji, bydlí v obcích Ludvíkovicích, Binsdorfu atd., jsou následkem snížení dopravy lodní po Labi postaveni před volbu, buď se dáti přeložiti nebo jíti do pense. Je jim takřka nasazován nůž na hrdlo: Rozhodni se! A když se ti lidé nemohli okamžitě rozhodnouti, dali jim milostivě dva dny na toto rozhodnutí. Co zavinilo vlastně tento úbytek dopravy na Labi? Kde jsou příčiny? To je přece stav uměle přivoděný tím, že se právě lodní doprava přivádí na Vltavu a doprava po Labi se chce úplně vyloučiti, čímž se stane celá řada, myslím asi 70 zaměstnanců, přespočetnými, čímž pak jsou postaveni před volbu přeložení.
V důvodové zprávě také vláda prohlašuje, že není příčiny k obavám stran pronásledování nebo šikanování; v tom směru prý je dosavadní praxe bez chyby a nedala ještě příčiny k stížnostem. Pánové, člověk neví, má-li se toto odůvodnění označiti jako ironie skutečných událostí, jak se od několika let děly, nebo za dělání si bláznů ze zastupitelstva lidu tohoto státu. Přece není možno, aby ti páni mohli nevěděti ničeho o událostech v různých územích státu, o utiskování státních zaměstnanců. Je to tedy buď ironie nebo dělání si šašků. Můžeme také dokázati, že před zcela krátkou dobou bylo na trati Meziměstí-Broumov přeloženo jedním rázem sedm strážníků, za sebou umístěných strážníků trati. Zakročili jsme u správy, žádali jsme odůvodnění těchto přeložení, poukazovali jsme na to, že není možno, aby se taková překládání prováděla v tak velikém počtu ze služebních důvodů. K těmto přeložením dochází pouze z politických důvodů. Pan kolega Laube také ještě v sociálně-politickém výboru namítal, že tato předloha je přece zcela nevinná, že prý ji přeceňujeme. Bylo poukazováno na to, že národně demokratičtí úředníci nechtějí pryč se svých míst a pan kolega Brožík připustil, že sice dochází k přehmatům se strany byrokracie, a že by se ovšem mohly vyslechnouti organisace, avšak rozhodnutí musí prý býti vyhrazeno správě. To znamená jinými slovy vzdání se práva jako straník při těchto jednáních. Bylo také poukazováno na to, že my jakožto zástupcové lidu máme kontrolu nad byrokracií. Pochybuji o tom, nehledě k nám, k oposičním stranám, pochybuji dokonce o tom, že většina stran příslušejících ke koalici, vykonávala dosud kontrolu nad byrokracií nebo že ji v budoucnosti vykonávati bude.
Pan zpravodaj Dubický snažil se v sociálně-politickém výboru popírati i to, že byrokracie nevystupuje proti německým zaměstnancům, p. Dubický nám dal ještě poučení, hrál si již takřka také na učitele, aby nám kázal loyalitu. Mínil, protože v důvodové zprávě předlohy se poukazuje na pozemkový úřad, že tam bude v nejbližší době třeba sil, a že se budou musiti řešiti veliké úkoly, a že závisí pouze na našem chování, budeme-li připuštěni k pozemkovému úřadu. Tedy i pan Dubický troufá si už nám dávati poučení, jak se máme chovati, abychom snad byli do nějakého úřadu připuštěni. Pánové, myslíte-li si, že takovými methodami zvítězíte nad oposicí, pak se zmýlíte. To není ten způsob, jak nás získati za spolupracovníky, jak si získati důvěru u menšinových národností, jež dosud žily v utištěném poměru.
K této předloze jsme podali pozměňovací návrh, ve kterém žádáme, aby § 1 předlohy byl škrtnut a na jeho místo bylo dáno jiné znění. Chceme se ještě jednou pokusiti o to a chceme postaviti socialistické strany koalice před otázku, zda jsou srozuměny s tím, aby státní správa právě tak jako každý soukromý podnikatel konečně byla přivedena a přinucena k tomu, aby vstoupila ve vyjednávání s organisacemi nebo se zástupci organisací státních zaměstnanců. Nemohu však také pominouti, abych nepoukázal ještě také na dvě věci, jak silně již v tomto státě pokročilo zpátečnictví, nemohu nepoukázati na dva případy, jež se přihodily v poslední době, a jež jsou klasickým příkladem pro to, jak bude tohoto, právě projednávaného zákona v nejbližší době používáno. Jeden vrchní státní zástupce, který byl přítomen jednomu rozhovoru s ministerským předsedou Švehlou, byl jím poučován o právech a povinnostech státních zaměstnanců, a jak se proslýchalo, byl prý tento státní zástupce také volán k odpovídání. Funkcionář spolku berních úředníků v Čechách, jménem Kanosch, podepsal oběžník, ve kterém byla vyslovena solidarita s usneseními a požadavky "odborového ústředí", sdružení českých státních úředníků. I proti tomuto člověku bylo prý zavedeno disciplinární vyšetřování. Myslím, že by bylo povinností českých socialistických stran, aby zde konečně povstaly a se vší mocí a rozhodností proti tomu podaly protest. Můžeme býti zvědavi, zda se nalezne někdo mezi českými stranami, aby interpeloval vládu a volal ji k odpovědnosti.
My se svého stanoviska odmítáme tento zákon. Nechceme se učiniti spoluvinníky na poškozování státních zaměstnanců, na pronásledování, šikanování a utiskování jich. Jestliže to chtějí české socialistické strany dělati na vlastní vrub, nebudeme jim v tom brániti. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. dr. Kubiš.
Posl. dr. Kubiš: Slávna snemovňa! Proti čomu sme sa ohradzovali od vzniku republiky, že zo straníckych dôvodov sa systemizujú k vôli politickým prívržencom nové úrady a že tieto sa zaplňujú ľuďmi neodborníkmi, to dnes prinieslo svoje ovocie. Štát náš dochádza pomaly k finančnej krízi, a tu vidíme, že teraz je nútený kreatúram, všelijakým neodborníkom, zabezpečovať miesta aj pri takých úradoch, ku ktorým vôbec kvalifikácie nemajú. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) Pri tomto vládnom návrhu naša strana, slovenská strana ľudová, má tie obavy, ba môžem povedať: nie obavy, ale pevne sme presvedčení, že zákon tento sa bude prevádzať na úkor slovenského úradníctva, že Slováci budú zase do úzadia zatlačovaní a že hegemonizovanie českých úradníkov nad Slovákmi zostane i naďalej systémom. Od terajšej štátnej správy, ktorú nemôžeme menovať demokratickou, poneváč na čelných miestach stoja práve tí ľudia, ktorí boli predtým predstaviteľmi a lokajmi bývalej rakúskej monarchie, (Tak je!) a od takých ľudí nemôžeme očakávať spravedlivého prevádzania toho zákona, tým menej, keď uvážime, že tento zdánlive v služebnom záujme nastolený návrh je dľa môjho presvedčenia výlučne namierený proti tým málo vedúcim slovenským úradníkom, ktorí sa ešte kde-tu po úradoch nachádzajú. Dôvodová zpráva tohoto návrhu tvrdí, že len postrádateľní štátni zamestnanci budú z moci úradnej do iného úradu prekladaní. Odôvodnená je ale naša obava, že z tých postrádateľných budú len Slováci za postrádateľných považovaní, tí Slováci, ktorí sa na terajších miestach kde-tu ešte ako na zkúšku udržali a tam sotrvávajú, a ktorí sú i tak tŕňom v oku pražskému centralizmu. Preto prišla vláda táto s prítomným návrhom, aby si na zákonitom podklade umožnila spôsob prekladania a do úzadia zatiskovania slovenských úradníkov. (Výkřiky poslanců slovenské strany ľudové.) V záujme republiky a v záujme konsolidácie by bolo, aby štátna správa len na také miesta vysielala svojich exponovaných ľudí na Slovensko, kde Slováka reflektanta už nieto, lebo smutne zkúšame, že Slovák dnes vo svojej oslobodenej vlasti chleba a výživy najsť nemôže. (Tak je!) Slováci, menovite slovenskí vedúci úradníci, nech sú na svojich pôsobištiach ponechaní. Veď exponovanému je to úplne jedno, či berie diety v Podkarpatskej Rusi alebo na Slovensku, kdežto naproti tomu Slovák, domorodý úradník, je rodinne i hmotne viazaný na dosavádne pôsobište a pri dnešnej bytovej mizerii veľmi dobre vieme, čo to znamená zaujať byty úradníkov, ktoré obývajú dnes Slováci. Preto návrh, poťažne odhlasovaný zákon nech sa prevádza len s privolením patričného slovenského zamestnanca. Nedivte sa, slávna snemovňa, že Slovák v každom úradníkovi, pôsobiacom na Slovensku, nie svojho kolegu, ale svojho nepriateľa vidí.