Posl. Jokl (německy): Slavná sněmovno! Předloha, kterou nyní projednáváme, upravuje zaplacení částek, poskytnutých cizinou za repatriaci válečných zajatců československé státní příslušnosti. Věcně bylo by to tedy samozřejmou věcí, pro tuto věc hlasovati, avšak byť sebe více uznáváme věcnou oprávněnost, tím energičtěji musíme ji přes to odmítnouti, pro formu, jak celá věc byla podána. Hned předem bychom rádi prohlásili: Kdyby bylo možno všechny poslance, kteří pro tuto předlohu hlasují, volati k odpovědnosti pro veřejnou nedbalost, bylo by to zajisté úplně oprávněno. V branném výboru bylo mi na můj dotaz oznámeno, že není přehledu, zda ještě jsou váleční zajatci v cizině. Má se však za to, že až na Ukrajinu, kde prý jest ještě okolo 1000 válečných zajatců, všichni ostatní již byli dopraveni domů. S tímto prohlášením nemůžeme se naprosto spokojiti, nýbrž musíme se vším důrazem od vlády žádati, aby ihned provedla diplomatickou cestou nutná zjištění, abychom věděli, kde a zda vůbec ještě jsou váleční zajatci, aby byla pokud možno nejrychleji zahájena jejich repatriace. Vůbec můžeme konstatovati, že jestliže repatriace válečných zajatců jen trochu rychle byla provedena, není to naprosto zásluhou vlády, nýbrž i zde, jako v tak mnohých jiných případech, působily soukromá pomoc a spolupráce, že repatriace válečných zajatců byla provedena rychle. Zvláště bychom kladli váhu na to, aby vláda uvedla v pohyb všechny páky, aby vypátrala osud těch, kdo se octli v zajetí a pak dodatečně byli vydáváni za nezvěstné a zmizelé. Je prokázanou skutečností, že z nich velmi mnozí mohou býti nalezeni a teprve v posledních dnech se stalo, že blízko Olomouce vrátil se muž, který byl 5 let ve válečném zajetí, byl udáván jako nezvěstný, který však proto se nevrátil, protože mu sovětská vláda nedala dovolení k návratu.
Zvláštní kapitola stížnosti jest však, jak se nakládá s osobami, jež se vrátily domů. Především bych prohlásil, že oni repatrianti, kteří se nepřipojili k nějakému transportu, nýbrž nastoupili cestu do vlasti na vlastní náklad a nebezpečí, nedostávají od vlády za ohromné náklady, jež musili z vlastních prostředků platiti, nejmenší náhrady a myslím, že o tom netřeba naprosto mluviti, je to také úplně stejné, zda vláda ty výdaje nahradí, nyní spřátelené mocnosti, jež repatriaci provedla, nebo zda nahradí vydání oněm nešťastníkům, kteří po tolik let byli vzdáleni vlasti.
Zcela neoprávněně nakládá se s repatrianty po té stránce, že, hlásí-li se u úřadu pro péči o nezaměstnané jako nezaměstnaní, jsou zcela prostě odmítáni a říká se jim, že na ně není podporou v nezaměstnanosti pamatováno. Stávají se případy, kde kancelářští zaměstnanci nebo obyvatelé rolnické vesnice, kteří jsou z podpory v nezaměstnanosti vyloučeni, vrátí se domů a hlásí se jako nezaměstnaní. Jsou však z podpory v nezaměstnanosti prostě vyloučeni. To jest docela neoprávněné nakládání, neboť je přece známo, že se mnohdy stane, jistě však se stalo, že ženám byla zastavena výplata vdovského důchodu s odůvodněním, že její muž není již držen v zajetí, nýbrž že tam dobrovolně zůstal. To se ovšem může snad v jednotlivých případech přihoditi, nemění však ničeho na skutečnosti, že těm ženám jako před tím i potom důchod vdovský přísluší, neboť konec konců nedostává ho ne proto, že je vdovou, nýbrž proto, že je obětí války. Byla mužem opuštěna a je naprosto stejné, zda ji opustil dobrovolně a nevrátil se, nebo zda je násilím od ní vzdálen.
Poukazuji tu na nestejné nakládání, jež se zde vyskytuje. Kdežto legionáři, kteří si přivedli z Ruska druhou ženu, prostřednictvím svého spolku dávají prvým ženám podporu, nemá tomu tak býti při těchto ženách. Je-li pravda, že již jen asi 100 válečných zajatců je v cizině, pak bylo by snad již možno, zrušiti karantenní stanici v Pardubicích. Karantenní stanice je umístěna v barácích, jež naprosto nevyhovují; v zimě jsou nesmírně chladné a nelze jich vytopiti, v letě naproti tomu jest v nich opět velmi horko, a i jinak jsou baráky paskvilem všech zdravotních požadavků. Bylo by přece zcela lehce možno, aby tito jistě nyní jen ještě tu a tam vracející se váleční zajatci byli ponecháni v karanteně v isolačních barácích jednotlivých větších nemocnic.
Nyní k obsahu předlohy samé. Vláda - uvádí to také ve svém odůvodnění k předloze - vydala na dlužné částky za náklady repatriace dlužní úpisy. Tyto dlužní úpisy byly jí vráceny, protože scházela úhrada, stanovená ústavou. Nyní je charakteristické, že tyto dlužní úpisy byly vydávány v době od 1. října 1920 až do 1. srpna 1921. Musí se tedy míti za to, že když ty obligace jsou již přes rok staré, byly nám také již před velmi dlouhou dobou vráceny, a musíme vládě předložiti otázku, jak to přijde, že tato věc nebyla předložena poslanecké sněmovně dříve, nýbrž nyní, tak mezi dveřmi, v poslední hodině jejího zasedání, a má býti vyřízena. Vůbec pozorujeme, že právě důležité, závažné finanční předlohy bývají s oblibou předkládány poslanecké sněmovně v takovýchto okamžicích. Dluhy, které prý se nahromadily - nelze toho naprosto zkoumati - jeví se v těchto číslicích: 185.150 dánských korun, 650.810 francouzských franků, 33.000 liber šterlinků, 105.800 holandských zlatých, 93.343 norských korun, 129.600 švédských korun a 211.600 švýcarských franků. V předloze schází jakýkoliv poukaz na to, v jakém kursu jsou tyto zahraniční valuty počítány. V předloze se praví, že úroky jsou obsaženy v rozpočtu pro rok 1923. Nyní bych především rád prohlásil, že podle titulu předloženého návrhu nelze nalézti v rozpočtu ani dluhů a ani částky za úroky. Ty částky nejsou ani vypočítány mezi státními dluhy. Co nacházíme, je v rozpočtu jen pod "Státním dluhem" v kapitole VII, tit. 3., "Úroky z dluhů za hranicemi". Je ovšem možno, že pod touto částkou byly zařazeny i částky, které zde byly jmenovány. Pro tyto je ovšem po ruce úrokování, avšak jak řečeno, schází každá možnost přezkoušení, schází jakýkoliv poukaz na to, že jde o tyto věci; při tom bych prohlásil, že u této všeobecné položky jsou sice uvedeny kursy, avšak daleko níže, než ve skutečnosti je dnešní stav, takže přicházejí v úvahu daleko větší částky, než je uvedeno v rozpočtu.
Největší vada, jež nám naprosto znemožňuje a i vám by musila znemožniti pro předlohu hlasovati, kdybyste jen trochu kladli váhu na důstojnost sněmovny a zachování sněmovních práv, je, že v předloze samé není uvedena žádná částka. Vláda požaduje úvěru v neomezené výši. Takového úvěru nemůže povoliti žádný sněm světa, a my nejméně, neboť my nemáme důvěry k nynější vládě, a to zvláště proto, že jsme ve všech finančních otázkách nabyli s vládou velmi špatných zkušeností. Nemáme žádné záruky pro to, že vláda nepoužije prostředků, jež jí tímto úvěrem byly povoleny, aby opatřila předměty výzbroje nebo aby mohla hraditi náklady mobilisace. Ze všech těch důvodů budeme hlasovati proti předloze a vyzýváme vás, abyste učinili totéž. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Debata jet skončena.
Uděluji závěrečné slovo zpravodaji výboru branného, p. posl. Dykovi.
Zpravodaj posl. Dyk: K vývodům pana posl. Jokla konstatuji, že osud žen, jejichž muži se nevracejí, je ovšem žalostný, ale přece není v přímé souvislosti s obligacemi, jimiž dlužno hradit útraty repatriace. Pokud se týká tvrzení, že běží zde o obligace, které byly vráceny, podotýkám, že pan posl. Jokl ne zcela správně četl motivaci vládní. Tu neběží o to, že by byly vráceny tyto obligace se strany oněch věřitelských mocností, nýbrž o to, že nemohly býti podepsány zde, ježto k tomu scházely ústavní podmínky.
Pokud se týče neomezeného kreditu, uznávám, že je tu jistá neurčitost, ale jestliže celý náklad na akci Nansenovu je vyměřen 700 tisíci librami šterlinků a jestliže z toho bylo dosud spotřebováno 420 tisíc liber šterlinků, tedy je jasno, že plná moc, kterou sněmovna dává, může se pohybovat jen v rámci té kvoty, která dosud připadala. Po mém soudu zdá se mi přemrštěným domnívati se, že by počet repatriantů mohl být nekonečný, a právě v rozporu s míněním pana posl. Jokla myslím, že převážná většina repatriantů se vrátila, a konec konců, kdyby se nevrátila, stáli bychom před otázkou, do jaké míry bude republika repatriovat příslušníky, kteří by mohli toto právo reklamovat pro sebe po 10 či 20 letech. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo druhému zpravodaji, panu posl. dr. Matouškovi.
Zpravodaj posl. dr. Matoušek: Pan posl. Jokl stěžoval si na některé nedostatečnosti našich repatriačních opatření. Tu bych s hlediska rozpočtového výboru podotkl, že k těmto všem věcem je potřebí nepochybně peněz, a že by bylo důsledné, kdyby pan kol. Jokl, poněvadž tato opatření nejsou dostatečná, poskytl vládě možnost, aby měla prostředky, aby je zdokonalila. Jestliže pan kol. Jokl vytýká vládě, že žádá neomezený úvěr a že žádný parlament takový neomezený úvěr by nepovolil, rozpočtový výbor také tuto otázku uvažoval, ale řekl, že vzhledem k tomu, že repatriace není skončena a že není možno určovat určitou částku, musíme vládě dát zmocnění, aby šla prostě šíře než k nějaké fixní sumě, která by se určila v samém návrhu. Právě proto rozpočtový výbor byl pro takové opatření, a kdyby pan kol. Jokl byl četl důvodovou zprávu, našel by tam ustanovení, kde se praví: "Ježto zákonem tímto se zmocňuje vláda, aby vydala k úhradě úvěru repatriačního dluhopisy v cizích měnách, a to až do celkové, na Československo připadající výše - a poněvadž tato definitivní výše není dosud známa, žádá rozpočtový výbor, aby vláda po skončené akci repatriační podala Národnímu shromáždění zprávu o tom, jaké výše úvěru bylo třeba."
Rozpočtový výbor pamatoval tedy na tyto věci a proto zavazuje zde vládu, aby podala účet Národnímu shromáždění o tom, jak povolených úvěrů použila. To rozpočtový výbor pokládal za dostatečné a myslím, že ani pan kol. Jokl tyto námitky, že by rozpočtový výbor neučinil opatření taková, jinak nevyvrátil. (Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Měli bychom hlasovati. Poněvadž není dostatečné presence, odkládám hlasování až po projednání odstavce 9. (Námitek nebylo.)
Přikročím k projednávání odstavce 8, jímž jest: