Předseda (zvoní): Pane kol. dr. Jurigo, prosím o klid.
Posl. dr. Radda (pokračuje): ... může býti jen tehdy provedeno, byl-li předložen až do konce roku 1920 přiměřený námět. Jest tedy zcela jisto, že tyto návrhy, pokud se týkají spojení a rozloučení obcí, musí býti nalezeny v ministerstvu vnitra, a jest zcela jisto, že nám bylo jen proto odepřeno je předložiti, protože se nám nechtělo ukázati, jaké návrhy mají býti ještě provedeny, abychom nemohli snad ten nebo onen návrh překaziti.
Oposice žádala dále za vysvětlení, zdali se pomýšlí na změnu hranic okresů soudních a správních a žup. Napřed dal zástupce vlády odpověď zápornou a tvrdil, že na změnu hranic soudních okresů neb okrsků okresních politických správ nebo žup se pomýšlí jen tehdy, když taková změna jest nutna snad pro spojení nebo rozloučení obcí. Když pak oposice žádala, aby na to, co je jakousi přípovědí, byl vzat zřetel ve znění zákona, tu změnil vládní zástupce ihned přípověď a prohlásil, že se na změnu hranice župních pomýšlí jen tehdy, vyžaduje-li takové změny spojení neb rozloučení obcí. Ohledně změny hranic soudních nebo správních okresů pro takové omezení není učiněno opatření. Jest tedy zcela nepochybno, že se budou měniti na základě tohoto zákona hranice obvodů okresních soudů a okresních politických správ čistě k účelům počešťovacím.
Jak nestvůrné návrhy jsou vzaty v úvahu, dokazuje snad úmysl, změniti hranice okresních politických správ v Hodoníně, Mikulově a Znojmě. Hodonín se má poněkud zmenšiti tím, že se v Břeclavě zřídí nová okresní správa politická. Této převážně české správě okresní má býti přiděleno území okolo Valčic a části území dnešní okresní politické správy mikulovské. To jsou německá území, která se však dostanou přidělením k Břeclavě bez pochyby do menšiny, která snad nedosáhne ani 20% ve smyslu jazykového zákona. Ostatní části dnešní mikulovské správy politické mají přijíti k Židlochovicím, čistě české správě politické, čímž se samozřejmě dostane dosud německá část Mikulovska též do menšiny. Čistě německá správa politická v Mikulově se zruší, aby se zde vydalo německé obyvatelstvo české většině. Čistě německý obvod okresního soudu v Jaroslavicích má se dostati k českému okresnímu hejtmanství v Moravském Krumlově. Opět tu je úmysl, vydati německé obyvatelstvo české většině.
Řeknete: Ano, dnes konečně není ani možno v mezích správy jednoho politického okresu dáti výraz většině. Myslím však, že tu je úmysl, připraviti do jisté míry provedení zřízení župního. Zřídí se totiž obvody okresních soudů nebo okresních politických správ, ve kterých později budou v okresních výborech převážnou většinou Čechové, aby bylo tedy možno německé obyvatelstvo všude majorisovati. Jaké zlo již dosud bylo vyvoláno tímto revolučním zákonem, ukáže se zřetelně na několika málo příkladech, které chci uvésti. Nejen pro nás Němce, ale také vzhledem k hospodářskému postavení dotčených obcí a jejich obyvatelstva. Stěžují-li si dnes původně samostatné části Velkého Brna, Velké Olomouce a t. d. na utvoření těchto veleobcí, dokazuje to zajisté, že se na hospodářské poměry těchto obcí nebralo zřetele. Co se týká nás Němců, je nepochybno, že Veliké Brno, Velká Olomouc byly utvořeny jen k tomu účelu, aby Němci, kteří tam přece vždy přicházeli v úvahu, byli úplně stlačeni na takořka bezvýznamnou menšinu. U Znojma je charakteristické, že sice české obce byly spojeny se Znojmem, ačkoli nesouvisí místně, že však místně souvislé obce německé podyjské spojeny nebyly, ačkoli byly učiněny dotyčné návrhy. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Byl totiž úmysl udělati z české menšiny znojemské většinu, a to se tím a ovšem též pomocí volebních čet úplně podařilo. Významné jest, že také čistě rolnická obec Mansberk byla spojena se Znojmem, obec, která neměla ani nejmenších opatření asanačních a dosud jich nedostala, ačkoli bylo tamějšímu obyvatelstvu uloženo 400 % obecních přirážek následkem spojení se Znojmem. Jak rádo právě toto místo je u Znojma, může si člověk snadno představiti. Další příklad jest rozloučení obcí Šumvaldu a Štítar, čímž se staly Štítary českými a malá obec Vračovice byla stlačena na obec života zcela neschopnou. Dnes se neví, co se s těmito Vračovicemi má dělati. Samy nejsou života schopny.
Zcela nestvůrný je návrh Velké Miroslavy: od jeho provedení dodnes nebylo upuštěno, ačkoli zúčastněné obce a jiní zájemníci, a to jsou i české strany, učinili již jiné ujednání, které má znemožniti zřízení Velké Miroslavy. Mám zde mapu těchto obvodů, z níž račte vyčísti, jak nestvůrný jest tento návrh. Chtějí spojiti s Miroslavou Německé Knínice, které jsou však české, a Bohutice. Německé Knínice jsou vzdáleny od Miroslavy 6.2 km a Bohutice 6.7 km. K tomu přichází v úvahu, že tyto dvě obce nemají ani přímého spojení silnicí s Miroslavou, ale může jich býti dosaženo pouze oklikou. Tyto dvě české obce tíhnou rozhodně do Moravského Krumlova a nemohou rozhodně býti s Miroslavou spojeny. Miroslava však jest čistě německá a může býti počeštěna jen tím, že se k ní připojí čistě české obce. Jiných bližších obcí není, tedy se musí spokojiti s tím, že se spojí obce, které jsou od sebe vzdáleny 6·2, po případě 6·7 km. Tento návrh vychází bez pochyby od místodržitelského rady a moravsko-krumlovského okresního hejtmana Kuchynky, muže, který postupuje hrubou mocí proti obecenstvu, nejen proti Němcům, ale i proti českému obecenstvu, že se člověk musí diviti, že ho ještě nikdo nezabil. (Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Volám za tento výrok pana posl. dr. Raddu k pořádku.
Posl. dr. Radda (pokračuje): Vytkl jsem tomuto muži ve veřejné schůzi, které se zúčastnil jakožto vládní zástupce, že jeví klukovské chování. A to si musil místodržitelský rada dáti klidně líbiti, protože právě jeho chování bylo klukovské. (Posl. inž. Kallina [německy]: Ten vám pošle co nejdříve své svědky! - Posl. dr. Lodgman: Ŕ la Rašín!) Náleží-li k straně pana dr. Rašína, pak zajisté ne. O tomto panu místodržitelském radovi Kuchynkovi by se dalo ještě mnoho vyprávěti, avšak při této předloze zákona to snad není na místě, dovolím si příště předložiti sněmovně zvláštní seznam hříchů tohoto pána.
V novější době jest spojení České Cejle a Dolní Velenice zvláště poučné. Stalo se pouze z toho důvodu, aby se mohly obě obce podříditi české správní komisi, a stalo se dále proto, aby se světoznámé železniční stanici Cmuntu dalo zcela neznámé jméno. Kdybyste to snad ještě nevěděli, železniční stanice Cmunt se teď jmenuje České Velenice, jméno, jež se nedá přeložiti. Zdali to slouží usnadnění dopravy, je jiná otázka, ale skutečností jest, že teď u pokladny nedostanete jízdenky do Cmuntu; a protože jest mnoho lidí, kteří nevědí, jak se teď Cmunt nazývá, jsou v nemilém postavení, buďto jeti bez lístku nebo vzdáti se vůbec jízdy.
Vážení pánové! Největší sprostotou však v tomto zákoně jest, že se při veškerých těchto zamýšlených spoj ováních obcí obecní zastupitelstva v postižených obcích rozpouštějí nebo rozpustila, a pokud to jsou obce německé, dodnes se nové volby obecní nevypsaly. Při té příležitosti by se snad také. mělo připomenouti na to, že v tak zvaných přivtělených obvodech valčickém, vitorazském, dále na Těšínsku a na Hlučínsku obecní volby nebyly ještě vypsány. (Německé výkřiky: Na celém Slovensku také ještě ne!) O Slovensko se budou pravděpodobně poněkud více starati páni Slováci.
V zákoně je toto velice příznačné: V Čechách, na Moravě a ve Slezsku a ve přivtělených obvodech stačí podání, písemné podání, které musí obsahovati podnět na spojení nebo rozloučení nebo jinou změnu hranic, předpokládaje, že byly podány až do konce roku 1920. Na Slovensku je potřebí podnětu slúžnovského úřadu, okresního nebo politického úřadu. Člověk se táže, proč se dělá ten rozdíl; a mohu si to jen tak vyložiti, že pánům koalice na Slovensku nejde především o počeštění, pročež přicházejí pro spojení nebo sloučení obcí přece ve větším měřítku hospodářská hlediska v úvahu. Pánové, z toho rozdílu však vyplývá, že u nás v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou směrodatny pouze snahy počešťovací. Stačí podnět jakýkoliv od kohokoli; není tu učiněno ani nejmenšího omezení. Člověk by myslel, že podnět by musil vycházeti od zúčastněných obcí anebo od někoho, kdo tu jest zájemníkem, ovšem musel by se tento zájem prokázati nějakým způsobem; zde však jde o to, že stačí každý a kdokoliv, i zcela cizí - a tomu tak muselo býti u Veliké Miroslavy, neboť není uvěřitelno, že by někdo z dotčených obcí byl mohl dáti podnět, aby se utvořila tato Veliká Miroslava. Jest to tedy zcela nepochybné, že jsme zde vydáni čistě Národním Výborům, a často ani ne celému sboru, ale jednotlivým českým štváčům, jichž libovůle pak je vládou co nejúčinněji podporována.
Vláda může zcela libovolně využíti zmocnění. Jest snad příznačno, že ve výboru byl tázán zástupce vlády, zdali v každém jednotlivém případě rozhoduje vláda, tedy ministerská rada. Na to byla dána odpověď: "Vlastně ne, neboť ministerská rada udělí ministrovi vnitra plnou moc," takže jsme úplně vydáni ministrovi vnitra nebo některému z jeho úředníků.
Možnost, aby se na zákoně něco změnilo, byla již popřena v ústavoprávním výboru koalicí. Nemá tedy bez pochyby smyslu, podávati nějaké návrhy, které by nás chránily před libovůlí vlády nebo jiných míst. Tato libovůle jest tím křiklavější, že při provedení takového návrhu nikdo nemá do toho co mluviti a nikdo nemusí býti slyšen. To stojí výslovně v předloze zákona. Ani zúčastněné obce, ani kdo jiný, kdo by snad měl na zákoně zájem, nemusí býti tázán; mohou býti sice podána připomenutí, tato připomenutí nemusí však býti nijak vyřizována, ale putují pravděpodobně, jako v případě Velké Miroslavy, do koše na papír. (Posl. dr. Kafka [německy]: Připomenutí, na které se může zapomenouti!) Tak jest! Jedno jest nepochybně. Jsme vydáni libovůli vlády a vládních míst. Vy však béřete tímto zákonem novou potupu na sebe. My s tím můžeme býti docela spokojeni, protože nám takovými zákony jen pomáháte poštvati německé obyvatelstvo proti tomuto státu, jemuž, jak doufáme, unikneme hodně brzy pomocí dobrotivého osudu. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní): Ze stenografického zápisu jsem zjistil, že pan posl. dr. Radda na počátku svých vývodů užil o osnově zákona slov "vyslovená ničemnost". Za výrok tento ho volám k pořádku.
Slovo dále má pan posl. Špaček.
Posl. Špaček: Slavná sněmovno! Přihlásil jsem se jen, abych jménem kraje, jehož jsem částečně také zástupcem, veřejně zde zdůraznil jeho starý požadavek, totiž požadavek Ostravska po zřízení Velké Ostravy.
Dovolte mně však dříve, abych přece jen na stížnosti německých řečníků jistě jménem všech nás z koaliční většiny prohlásil, že zákon tento resp. osnovu vládní, která má zákon novelisovati, pokládáme za věc dobrou a spravedlivou a důsledky jeho také za věc, o které se praví latinsky: "Dignum et iustum est!"
Neboť jestliže jsme si svoji republiku zřídili po těžkých obětech, učinili jsme tak v přesvědčení a předpokladu, že stará nadpráví a privilegia německá, uměle zřízená a udržovaná, budou v této republice na spravedlivý prospěch jejího státotvorného národa odstraněna, po případě upravena takovým způsobem, aby právě nebyla násilnými privilegiemi. (Výborně!)
Všecky ty veliké obce: Velká Olomouc, Velké Brno, Velké Znojmo atd., všechna ta opatření správní, ke kterým zákon ze dne 28. března 1921 dal popud, byla jen uplatněním demokratického principu většiny a odstraněním nedemokratického principu nadvlády menšiny nad většinou. Stalo se to ve spojitosti s novým volebním řádem, a jen slepá nenávist a slepé nepochopení skutečnosti může nazývati tato opatření správní násilím nebo zločinem, páchaným na německé části našeho obyvatelstva. (Výborně!)
Ale abych neodbočoval, řeknu jen k závěrečnému slovu pana posl. Raddy toto: My jsme pevně přesvědčeni, že jeho víra a naděje v brzké shroucení tohoto státu a osvobození Němectva z jeho područí nenastane. Tyto hrozby byly nám opakovány během války tak často, že právě nás udržovaly v práci pro zřízení tohoto státu. a rozbití Rakouska. A jestliže za války za těžkých poměrů byly nám tyto hrozby německé popudem k práci pro náš stát, jistě nám budou i nyní popudem, abychom tento stát proti těm nadějím si udrželi. (Výborně!)
Nyní k tomu, proč jsem se přihlásil ke slovu. Slavná sněmovno! Zákon tento na mnohých místech přinesl veliké dobrodiní správní a daňové resp. poplatkové tím, že umožnil značným částem obyvatelstva v obcích, přiléhajících k větším samostatným obcím, aby se zúčastnily bez těžkého zatížení výhod, které každému obyvateli obce vznikají z většího rozsahu a z větší finanční síly veliké obce. Toto dobrodiní zákona reklamujeme pro sebe také my na Ostravsku. Není kraje přirozeněji zeměpisně, hospodářsky, sociálně a ekonomicky jednotnějšího a srostlejšího, než je ostravsko-moravský a slezský. Obce Moravská Ostrava, Přívoz, Vítkovice, Slezská Ostrava, Hrušov, Radvanice, Míchalkovice, Kunčice, Mariánské Hory tvoří stejný, hospodářsky a národně jednolitý, ekonomicky na úplně stejném základě se vyvíjející celek správní, jako na př. Velká Praha. Jestliže je mezi slezskou a moravskou částí Ostravska přehradou malá řeka Ostravice, která je současně zemskou hranici, nemohla tato řeka způsobiti, aby hospodářské a sociální poměry na jejím levém a pravém břehu nebyly totožné. Jestliže však tato umělá ve smyslu správním překážka sloučení těchto obcí se udržuje dále, pak je to násilí a anomalie, která má tímto zákonem býti co nejdříve odstraněna. A proto jistě jménem všech lidí, znajících tyto poměry, a jménem všeho obyvatelstva na Ostravsku užívám této příležitosti, abych důrazně žádal od vlády, aby neodkládala se zřízením Velké Ostravy spojením slezských i moravských obcí Ostravy v jeden celek a aby tímto způsobem umožnila hlavně obyvatelstvu slezské části Ostravy, aby se bez zbytečného zatěžování daněmi a přirážkami obecními a zemskými stalo účastno velkých kulturních a hospodářských výhod, které Mor. Ostrava a nová Velká Ostrava může přinésti všemu obyvatelstvu.
Slavná sněmovno! Dnes jsou poměry takové, že na př. Slezská Ostrava, obec s 23 tisíci obyvatelů, a přiléhající k ní těsně, jako Smíchov nebo Vinohrady ku Praze, sousední obce Michálkovice, Radvanice, Hrušov atd. patří k politickému okresu frýdeckému, vzdálenému více než 4 hodiny pěšky a dobrou hodinu vlakem, připojeny jsouce k městu, které nemá naprosto žádné hospodářské ani kulturní souvislosti s Ostravskem. Lidé, kteří by mohli za 2 minuty dojíti k politickému úřadu moravsko-ostravskému s pravého břehu Ostravice, musí putovati do Frýdku 1 hodinu vlakem a naopak lidé, kteří by nemusili platiti velikých obecních přirážek, kdyby odpadla potřeba vydržovati břímě úřednického a zřízeneckého aparátu v této obci, který by docela klidně mohl býti nahražen úřednickým a zřízeneckým aparátem moravsko-ostravským, musejí trpěti ve svých potřebách správních, pokud se týkají oboru působnosti první instance ve Frýdku, berní správy atd. Kdyby byly připojeny tyto obce k Moravské Ostravě, měly by po ruce tamější úřady.
Těm snahám nestojí v cestě nic, všechny ty obce jednomyslně bez rozdílu stran a národnosti vyslovily se pro to, aby byla utvořena Velká Ostrava jako čtvrtmilionové město, které by mohlo v tomto kraji, sociálně neobyčejně diferencovaném, daleko lépe vykonávati velkolepé úkoly humanitní, sociální a hospodářské, které mu přísluší a kterých od něho všechno obyvatelstvo očekává. Tomuto spojení stojí v cestě jediná instituce - řeknu to docela otevřeně - zemský správní výbor moravský, tedy instituce dočasná, poněvadž jsme se usnesli na župním zřízení, instituce, která není obrazem vůle lidu. Nemohu pokládati za spravedlivé, aby pro nevůli nebo pro nedostatečné porozumění těchto lidí v Brně trpěla eminentně důležitá hospodářská a kulturní otázka sloučení měst a míst Moravské a Slezské Ostravy v jednu velkou Ostravu. Jestliže se praví ve vládní předloze, že se vláda zmocňuje, aby do konce roku slučovala a měnila hranice obcí, okresů, žup a zemí, a jestliže se tam praví, že zemským správním komisím, po případě výborům se dává jen právo, aby se vyjádřily, a že není třeba k těmto opatřením souhlasu jakýchkoliv orgánů a úřadů správních, prosím, aby vláda v této věci řídila se ustanovením odstavce 2 článku I. této navrhované vládní osnovy, pokud běží o spravedlivé řešení této otázky sloučení Moravské a Slezské Ostravy v jeden celek. Slezský zemský správní výbor doporučil tuto věc co nejvřeleji, slezská zemská správní komise je ochotna na dobu, než bude provedena župní reforma, než bude provedeno utvoření moravsko-ostravské župy, ponechati zemi moravské veškeré přirážky zemské, případně i okresní, které by plynuly pro ni, kdyby moravská část Ostravska zůstala při zemi moravské. Zemská správní komise je tedy v této věci naprosto nezištná. Žádná hmotná újma nevznikne Moravě z připojení Velké Ostravy ke Slezsku, jak se na to pomýšlí. Opak není možný proto, že by znamenal povážlivé ohrožení národních i finančních zájmů malého Slezska, kterého Slezsko snésti nemůže, které však bez jakékoliv újmy hmotné i národní může snésti daleko větší, národně i hospodářsky daleko lépe konsolidovaná země moravská.
Jsou tedy všechny důvody, přání obyvatelstva, zájem kulturní, zájem sociální, zájem hospodářský i finanční tohoto kraje, vlády, zemí, spravedlivě řečeno i obcí pro to, aby Velká Ostrava co nejdříve byla provedena. A já důrazně prosím a užívám této příležitosti, abych to prohlásil s tohoto místa vládě, aby se sloučením moravských a slezských obcí v jednu Velkou Ostravu neotálela, poněvadž tím splní jeden z největších úkolů, které jistě ten zákon měl a má na zřeteli, když se této sněmovně podával. Prosím, aby s touto věcí dále otáleno nebylo. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan posl. dr. Kafka.
Posl. dr. Kafka (německy): Velevážené dámy a pánové! Že mezi teorií a praxí jsou jisté rozdíly, je jedna z nejstarších otřepaných frásí, ale jsou ovšem případy, kde tyto rozdíly překročují přípustnou mez a nejsou odůvodněny zkušenostmi, které vedly k uvedené větě. Dovolil bych si v této souvislosti připomenouti takový případ. Když jsem na vysoké škole poslouchal státní právo, učil jsem se také mezi jiným, že základem svobodného státu jest svobodná obec. (Posl. Patzel [německy]: Ve starém Rakousku!) Byla to ovšem zásada starorakouské právní vědy a právní nauky, ale byla to také věta všeobecné nauky o státě a správě, a myslím, když učitelé práva státního na českých i německých vysokých školách v této republice mají dnes přednášeti o pojmech práva státního a všeobecné nauky o státě, že budou také hlásati zásadu, že základem svobodného státu jest svobodná obec. Tu slýchám zase od té doby, co tu jsem a také v článcích v novinách, které čtu, a v prohlášeních vládních, které slýchám, že Československo jest svobodným státem. Člověk by tedy měl míti za to, že v tomto svobodném státě také svobodná obec tvoří základ. Můžeme hleděti zpět na celou míru zkušeností, z nichž vyplývá, že v tomto státě nic není méně svobodné - a to již něco znamená - než obec a její samospráva, která je stále ohrožována omezováním, a stále se zdá býti vydána všanc omezování svého oprávněného působení. Tento zákon jest novým dokladem toho, jakým způsobem se omezuje svobodné právo obce, aby sama vládla svým osudem. Opomíjí se souhlas neb odmítavé stanovisko obce a dává se jednoduše vládě plná moc, aby přes hlavu a vůli všech zúčastněných samosprávných těles učinila to, co se jí zdá býti správným nebo co se jí namlouvá jako správné.
Vedle zásady, že základem svobodného státu jest svobodná obec, jsem slýchal ve svých letech vysokoškolských, která mám ovšem již hodně dlouho za sebou, ještě něco jiného. Slýchal jsem, že v demokratických státech a v parlamentně spravovaných státech vůbec sněm považuje za svůj hlavní úkol, aby si pečlivě zachoval své kompetence v zákonodárství a v kontrole správy. Tu slýchám, že Československo jest demokraticky a parlamentně spravovaným státem. To slýchám. Člověk by měl tedy za to, že v takovém státě sněm uvidí svůj úkol v tom, aby pečlivě hájil svá práva v zákonodárství a v kontrole správy. Nic není více vzdáleno od skutečnosti než toto mínění. Již delší dobu neděláme skoro nic jiného, než že se usnášíme na zmocňovacích zákonech; a když nám dojde dech pro zmocňovací zákony u nás, obracíme se na Rakousko, aby se aspoň tam sjednal zmocňovací zákon pod naším vlivem. Takovým zmocňovacím zákonem jest také tento zákon, o kterém máme jednati 2 nebo 3 dni později po tom, co jsme vládě dali ono důmyslné zmocnění, aby platy státních úředníků, považuje-li to za vhodné, snížila ještě více, jelikož bychom, myslím, vzhledem k pohybu na valutovém trhu, měli spíše potřebí zmocnění vlády, aby v případu nouze přikročila k zvýšení drahotních přídavků. Z toho důvodu se vyslovujeme proti zákonu zmocňovacímu, protože nehájí jednak zájmů svobodné obce nijakým způsobem, za druhé protože dává vládě do ruky zmocnění, jehož vůbec nemá potřebí, neboť, pokud tu jsou nutnosti hospodářské, obecně politické a dopravně politické, aby se přikročilo k sloučení nebo rozluce obcí, i normální správní aparát dává dosti možnosti, aby se dospělo k tomu, co se chce. Děláme hrozné množství zákonů o docela zvláštních časových otázkách a musíme je dělati jednoduše z té příčiny, že jisté věci musí býti zůstaveny zákonodárství.
Nepovažuji však sloučení a rozloučení obcí za tak nedůležitou věc, aby se považoval aparát zákonodárný za příliš těžkopádný, než aby se pro ně uvedl v pohyb. Nechtěl bych po tom všem, co přednesli řečníci přede mnou, mnoho říci o tendenci tohoto zákona. Myslím, že po tom všem, co jsme slyšeli, a to nejen v nedoložených frásích, ale i v doložených příkladech a číslicích, není více pochyby, že se tohoto zákona užilo v přemnohých případech anebo ho má býti užito, aby se odnárodňovalo, tedy činilo něco, co podle československé ústavy, kterou jste si odhlasovali sami pro sebe, je v tomto státě protiústavní a protizákonně. Jsou přirozeně různé cesty odnárodňování, nemusí se zrovna otevřeně říci, co si člověk myslí, ale rozhodným pro odnárodňování je vždy výsledek, za kterým se jde, a vhodnost prostředků, jichž se k tomu užívá. Nechci ani tvrditi, že nynější pan ministr vnitra, na němž bude přece spočívati hlavní odpovědnost při prodloužení tohoto zákona, nebo referát ministerstva vnitra musí býti naplněn duchem šovinismu, ale víme z minulosti, že šovinistické vlivy místních činitelů ve velké míře k tomu přispívají, že docházejí velkých úspěchů i u oněch, již by si snad sami o sobě dobrovolně ani nepřáli v této záležitosti postupovati šovinisticky. Byly zde uváděny příklady činnosti jakéhosi okresního paši, jistých Národních výborů a t. d. Mohl bych vám vyprávěti ze svého užšího volebního okresu, z jazykového okresu štockého, co by tyto příklady velmi účinně doplnilo. Jde ve štockém jazykovém ostrově o řadu případů, kde nejenom obec jakožto celek, tedy většina obce jest německá, ale kde také česká menšina obce se co nejrozhodněji vyslovila proti sloučení nebo rozdělení, a kde přes to došlo k rozdělení nebo sloučení, nebo kde jsou v proudu ne bez vyhlídky na úspěch. Člověk by se podivil, jak k tomu dochází. Ale když vám budu vyprávěti o malé skutečné příhodě v štockém jazykovém ostrově, pak myslím, že nabudete přesvědčení, že souvislosti jsou docela jednoduché.
Ve štockém ostrově jazykovém, o němž totéž tvrdím, co pan kolega dr. Spina tvrdil o Hřebečovsku, že nejde o zněmčené území, nýbrž o prastarou německou usedlost, v tomto jazykovém ostrově, kde Němci i Čechové bydlí smíšeně - ale s převážně silnou německou většinou - bylo na německé straně od jakživa přání, žíti pokud možno v nejsnesitelnějších poměrech národnostních, a musím doložiti i u velké části, řekl bych, u největší části usedlého českého obyvatelstva této krajiny se jeví toto přání také. Toto přání nezůstalo jen akademickým tvrzením, ale v březnu roku 1920 zajisté také mou spoluprací a spoluprací vůdců tamější německé většiny bylo sjednáno ve štockém jazykovém ostrově úplné vyrovnání školské, které šlo tak daleko, že se na poslední decimetr vyměřil prostor, který měl býti přidělen českým a německým školám, školám mateřským a bytům učitelským. V tomto protokole toho vyrovnání, které bylo podepsáno okresním hejtmanem německobrodským, byli uvedeni právě tak zástupci německé většiny jako zástupci české menšiny. Bylo předloženo ministerstvu a zemské školní radě a byl jsem ujištěn napřed naivním ministrem - musím říci: naivním ministrem - a naivním odborovým přednostou, že když bylo sjednáno takové školské vyrovnání, ministerstvo se své strany bude k tomu přihlížeti s největším nadšením. Co se však místo toho stalo? Našly se podvratné živly - dovolte mi tuto upomínku na starou rakouskou dikci, abych to neoznačil ještě jinak - jimž jest to nemilé, když někde nastane národnostní mír. Tyto se postavily za nějaké úředníky ministerstva školství a tímto způsobem padlo celé toto školské vyrovnání pod stůl. Vidíte, takové živly jsou to především, které jsou náhončími všech těchto akcí, které patří také do všech hnutí a snah, které vedou z národnostních příčin k sloučení nebo rozdělení obcí. I teď se ve štockém jazykovém ostrově o ledačemž jedná. Jest tu jeden případ, kde německá obec, která vlastní pílí a vlastní čilostí zbohatla, má býti sloučena s obcí českou kilometry vzdálenou jen k tomu účelu - proti všem úvahám hospodářským a dopravně politickým - aby se v obci sjednala většina česká. Toto, vážené dámy a pánové, k všeobecné kritice zákona.
Poukázali jsme k tomu v ústavně-právním výboru, že tento zákon, nehledě k jeho politickému rázu, jest i právnicky nanejvýše vadný, a když si zde odepru podati jakékoli návrhy politického rázu, na příklad návrh, aby každá obec musela býti slyšena a t. d., protože jsem předem přesvědčen, že vypracovati návrhy, které jsou rázu politického, jest v této sněmovně předem zbytečnou námahou, nemohu se stanoviska právníka nésti odpovědnost, abych mlčel se své strany k jistým pochybnostem právnickým, které v zákoně jsou. Podal jsem tedy tři návrhy. Jeden se týká příběhu v ústavně-právním výboru, při které příležitosti jsem se tázal, jak vlastně se má rozuměti slovům: "Vláda se zmocňuje", zdali zde postupuje ministerstvo vnitra pro sebe, že si snad dá uděliti zákonité splnomocnění předem nebo zákonité zmocnění potom, nebo zdali si vyžaduje pro každý jednotlivý případ usnesení ministerské rady. To není docela bezvýznamné, neboť nehledím docela na osobu nynějšího ministra vnitra, ale musíme přece státi na stanovisku, že sborová porada přece dává jakousi záruku, které neposkytuje pouhé rozhodnutí jednoho odboru. Tu se mi dostalo od tehdejšího zástupce vlády odpovědi, která není zcela jasná. Byl jsem mezitím o tom ponaučen, že dosavadní postup byl ten, že se vyžadovalo usnesení ministerské rady. Ale přece považuji za nutné, aby se to jasně vyslovilo v zákoně, a dovolil jsem si podati návrh, aby se řeklo: Vláda se zmocňuje, aby toto opatření prováděla usnesením ministerské rady, učiněným pro každý jednotlivý případ zvláště.
Za druhé již bylo kolegou dr. Raddou poukázáno k tomu, že zde dostává vláda zmocnění, aby měnila hranice okresů politických, soudních a zastupitelských. Vypadá to tak, že když se takové ustanovení dostane do zákona, který se vlastně zabývá jenom rozdělováním a slučováním obcí, že se chtělo dáti vládě oprávnění jenom k účelu sloučení nebo rozdělení obcí. Ale dovídáme se ze stilisace zcela jasně, že tomu není tak, ale že při této příležitosti má býti uděleno vládě všeobecné mocnění, aby bez ohledu na to, jde-li o sloučení nebo rozdělení obcí, jednoduše měnila hranice okresů politických, soudních a zastupitelských. O župách, u nichž jest vázanost na jistý účel vyslovena, nechci dále mluviti, ačkoli tu mám za to, že zmocnění vlády jest v přímém rozporu s platnými základními zákony. Uděliti vládě takovou všeobecnou plnou moc, považuji za neodůvodněné a poukázal jsem již ve výboru k tomu, že dostaneme především ohromné zmatení kompetencí, neboť dochází také k jiným stanoviskům, z nichž ministři nebo vláda jsou zmocněni, aby přesunuli hranice soudního okresu a t. d. Dostaneme se pak podle různých zmocňovacích zákonů do zmatení kompetencí, které by se nemohlo pociťovati příjemně. Ale s mého stanoviska - nechť se se zmatením kompetencí úřady spokojí, jak chtějí - musí býti zdůrazněno, že nejsme ochotni dáti vládě tak dalekosáhlou moc a že - jelikož na zákoně samotném v celku nemůžeme nic změniti - musíme při nejmenším žádati, aby se po slovech "jakož i" vsunulo "k tomu účelu", aby zmocnění vlády změniti hranice okresů politických, soudních a správních mohlo nastati jen tehdy, je-li účel dán sloučením nebo rozdělením obcí, právě tak jako tento účel sám může býti směrodatným pro změnu hranic župních.
A konečně musím upozorniti na jednu věc, o které se zmiňuji skutečně pouze jako právník a proti které bych se jako právník musil co nejostřeji obrátiti, ať by mi byl osud přikázal místo na té či oné straně sněmovny. To nemá s mým oposičním stanoviskem docela nic činiti. A to jest věta článku 1, kde stojí, že všechna tato zmocnění dostává vláda pouze pro ten případ, "byl-li do konce roku 1920 politickým úřadům správním písemným podáním dán podnět k takové akci stran změny hranic a t. d." Dal jsem si práci, pokud mi bylo možno, a díval jsem se v terminologii československého zákonodárství, o níž tvrdím, že vůbec není šťastnou terminologií, a tam po prvé se jeví slovo "podnět", co v němčině nejlépe překládáme slovem "Anregung".
Celá věc, o niž zde jde, jest výkonem správním, řízení jest řízením správním, a kdokoli má smysl pro právní jistotu, musí státi na stanovisku, že předpisy řízení správního musí býti jasné a přesné jako předpisy řízení vůbec. Místo toho se dovídáme najednou, že stačí, dal-li vůbec někdo - o aktivní legitimaci se vůbec nejedná až do konce 1920 jakémukoli politickému úřadu písemným podáním podnět. Byli bychom očekávali, že bude státi: "podal návrh". To by byla terminologie, ke které bychom se mohli znáti; a když jsme se tázali, proč se nevyžaduje návrhu, proč má stačiti podnět, tu jsme slyšeli zcela zvláštní věci. Nejprve chtělo se mluviti vůbec jenom o podnětech, a stojí-li dnes v zákoně slova, že tento podnět musí býti obsažen v písemném podání k správnímu úřadu, tak jest to úspěch oposice. Vy, pánové většiny, jste chtěli, aby byl slyšen i podnět, který byl obsažen v jakémkoli článku v novinách nebo v soukromém dopise panu ministrovi nebo panu okresnímu hejtmanovi nebo komukoli jinému, kdo přichází v úvahu. Tomu jsme přece předešli a tak došlo k tomu, že se žádají aspoň písemná podání k správním úřadům. Ale zůstává při tom: místo "návrhu" stojí "podnět", a to proto, že nám pánové většiny řekli, že je mnoho případů, kde návrh nebyl ani podán, ale nějaký výbor nebo nějaký okresní paša nebo jakákoli skupina v obci, která byla nespokojena, jednoduše okresnímu hejtmanství oznámila, aby obec buď spojilo neb rozdělilo. Nebylo řečeno, s čím se má spojiti nebo od čeho a jak má obec býti rozdělena, ale byl jednoduše dán podnět, aby se rozdělilo nebo spojilo; aby se mohl bráti zřetel také na tyto mlhavé případy podání návrhů, případy, které by v řádném řízení správním nesměly přes dveře podacího protokolu, vsunulo se slovo "podnět" jakožto nový pojem do zásoby slov české terminologie zákonů. K tomu nemůžeme mlčeti. Proto jsme podali návrh, aby se toto slovo zase odstranilo. Jsem přesvědčen, že referent podá návrh, aby i tento návrh byl zamítnut, protože to jest již zvykem, ačkoli jedná proti svému dobrému právnickému svědomí, nebo nemá-li právnického svědomí, proti svému vlastnímu svědomí. Ale doufám s důvěrou, že právě tak, jako my mnohou věc právnicky zlepšíme, co přichází ze senátu - a nikoli v neprospěch československého zákonodárství - tentokráte senát bude chytřejším sněmem doufám, že to smím říci, aniž budu volán k pořádku - a vrátí předlohu, která se zde odhlasuje nezměněná a stižená těžkými chybami právnickými, sněmovně, neboť proti tomuto podnětu se zajisté ozve některý právník v senátu.