Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Drobní zemědělci i v jiných případech mají celou řadu stížností, jak o jejich zájmy v ústavech těchto se dbá. Vezměme si jen rozdílení podpor, jež z prostředků státních a zemských prostřednictvím zemědělských rad jsou udíleny. Kolik z nich připadá k dobru malého zemědělce a kolik pro ty majetné! O tom dalo by se mluviti celé hodiny. Proto není divu, že drobní zemědělci nemají důvěry k zemědělským radám v dnešním jejich složení a že volají po jejich reorganisaci. Až dosud volali marně.

Očekáváme, že ministerstvo zemědělství nepřipustí, aby naše volání bylo hlasem volajícího na poušti, a že se postará o reorganisaci zemědělských rad, a to takovým způsobem, aby i drobný zemědělec dostal v nich přiměřeného zastoupení.

Nyní ještě několik slov ke správě státních statků. Podle mírových smluv připadla naší republice značná část lesů a zemědělské půdy z majetku starého Rakouska a jeho panovnické rodiny. Podle vysvětlivek k rozpočtu ministerstva zemědělství na rok 1923 jest ve správě státu 402.013 ha půdy, z čehož je 321.211 ha lesů a 86.265 ha půdy zemědělské a jiné. Mimo to převezme stát od Pozemkového úřadu 234 ha lesa, takže celkový majetek státem spravovaný bude činiti přes 600.000 ha. My sociální demokraté snažili jsme se vždycky o to, aby stát do své správy dostal dosti půdy, hlavně lesů, ale to neznamená, že by to mělo býti tak, že z tohoto majetku nemá se ani toho nejmenšího dostati pro potřeby našeho občanstva. Žel však, že to tak ve značné míře je. Jsou to hlavně drobní zemědělci, kteří stěžují si na to a uvádějí, s jakou neochotou vychází se jim se strany správy státních statků vstříc, když o něco žádají. Tak v obci Dobré u Kladna podali si žádost tamní domkáři na správu státních statků v Buštěhradě o odprodej částí pozemku, jenž těsně leží za jejich domky, jehož potřebují na rozšíření dvorků a zahrádek. Přes to, že tomu budou pomalu dva roky marně čekají na odpověď. Totéž se jim stalo, když žádali o pronájem luk. Odpovědi nedostali, a luka pronajata byla dvěma majetným lidem, kteří s tímto senem obchodují. Kol. Ulrich, když byl před nedávnem na agitační cestě ve Slezsku, přinesl nám od tamních občanů celou řadu stížností do tamní správy státních statků. Poněvadž jde v tomto případě o bývalý pašalík markýze Géry, cítím povinnost poněkud obšírněji o stížnostech těch zde promluviti.

Slavná sněmovno! Nám je všem dobře známo, jaké martyrium utrpení český člověk za doby Gérovy tam vytrpěl, a to nejen v ohledu národnostním, ale i hospodářském a sociálním. Majetek Gérův byl tam rozšiřován na účet a úkor ostatního občanstva. Nechtěl-li občan dáti svůj majetek dobrovolně, byl k tomu Gérovými zřízenci donucen. V obcích Morávka, Krásné a Hamrech bývalo 14 salaší, které patřily obcím a kde se pásly ovce všeho občanstva. Géro salaše zabral a zrušil. Stalo se to sice za úplatu, formálně bez násilí, ale ve skutečnosti pod nesnesitelným tlakem zřízenců Gérových. Dnes vlastní statky tyto stát a občanstvo domáhá se toho, aby salaše byly znovuzřízeny, dosud však marně. Tímto záporným stanoviskem tamní správa státních statků v této věci nejen že znemožňuje tamnímu občanstvu, aby chov ovcí si znovuzřídilo a tak svou existenci si usnadnilo, ale vyvolává se také v tamním občanstvu přesvědčení, že není vlastně žádného rozdílu mezi dřívější správou markýze Géry a správou naší republiky. Na panství vyměněni byli někteří úředníci, ale mnozí, co přišli na jejich místa, nejednají dle tvrzení tamního občanstva lépe než úředníci Gérovi. V lesích hnije spousta dříví, ale občanstvo je honěno po soudech, kdyby si kousek tohoto hnijícího dřeva sebralo a domů odneslo. Ba dokonce je občanstvo pokutováno při sbírání malin a hub v lese. (Slyšte!) Občanstvo mělo stará práva pasení dobytka ve vysokém lese. To bylo za Géry, ale nyní za naší správy tato práva se jim upírají s poukazem na škody, jež by tím v lese vznikly. Jakou škodu však působí jeleni v mladých porostech a černá zvěř na drobných políčkách horalů, toho ovšem nevidí nikdo. Tamní občanstvo má ještě celou řadu stížností, které ovšem nemohu v tak krátce vymezené řečnické lhůtě všecky zde přednášeti. Prosím však o to, aby správa státních statků a naše úřady státní vůbec si uvědomily, že vydali jsme heslo: Těšínsko je naše, a že nebylo by v zájmu státu, abychom úplným přehlížením potřeb tamních občanů vštípili myšlenku, že chybili, že rozhodli se pro naši republiku a ne pro Polsko. Očekávám, že ministerstvo zemědělství mnou zde přednesené stížnosti řádně vyšetří a dá správě státních statků rozkaz, aby nejen v těchto případech, nýbrž i v budoucnu snažila se oprávněným požadavkům občanstva vycházeti vstříc.

V závěru své řeči rád bych ještě promluvil několik slov k pozemkové reformě a jejímu provádění. Z řad uchazečů o půdu jest si stěžováno do pomalého postupu pozemkové reformy, do vysokých cen přídělových a do neposkytování úvěru. Jest jisto, že postup řízení přídělového mohl by se díti rychleji než je tomu dosud a že bude potřebí, aby Pozemkový úřad snažil se lepší a účelnější organisací práce a zjednodušením celého přídělového řízení jak v ústředí a v obvodových úřadovnách, tak i u jednotlivých komisariátů, celé přídělové řízení zkrátiti a urychliti.

Pokud vysokých cen přídělových se týče, bude nutno učiniti všecka opatření, jež jen učiniti lze, aby půda dostala se lidu skutečně za ceny přístupné. Dosud jsme toho však neměli. V řepařských krajinách přišel jeden ha až za 12.000 Kč i více. Takové sumy mohli ovšem dáti jen ti, jež mají dost peněz, ale ti chudší byli nuceni raději se přídělu zříci. Pravda jest, že vedle vysokých cen působilo tu také to, že nebyla uvedena v život náhradová banka. V důsledku toho uchazečům nemohl býti poskytnut úvěr. Dnes ovšem bude jinak. Změnou vládního nařízení republiky Československé ze dne 21. ledna 1921, čís. 51 Sb. z. a n., jímž stanoví se podle § 41 náhradového zákona závazné stupnice cen pro vyměřování náhrady za zabraný majetek pozemkový, státem přebraný, umožňuje se Pozemkovému úřadu, aby ceny přídělové zcela jinak stanovil, neboť náhrada za zabraný majetek bude se majitelům půdy vypláceti v cenách daleko nižších než tomu bylo až dosud. Mimo to v nejbližších dnech náhradová banka bude uvedena v život, takže pro dobu přítomnou by tato opatření dostačovala. Do budoucna však s nimi nevystačíme a bude proto nutno již dnes pomýšleti na to, jak by bylo možno přídělovou cenu ještě více snížiti. Toho může býti docíleno jednak tím, když některé přirážky k cenám přejímacím dosud vybírané buď vůbec odstraníme nebo je snížíme na míru nejmenší. Mám na mysli hlavně přirážku, jež činěna je podle § 5 zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n., kterým se blíže upravuje dávka z majetku a přírůstku na majetku u majetku zabraného. Přirážka tato činí 15% přejímací ceny a mohla by býti buď úplně odstraněna, nebo značně snížena. Podle všech známek dojde v krátké době asi k novelisaci zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku a bude záhodno uvažovati o tom, zdali i tento zákon neměl by při této příležitosti býti odvolán nebo upraven. Dále bude nutno snížiti přirážku na režii Státního pozemkového úřadu, která taktéž je značně vysoká. Pan president Pozemkového úřadu na činěné mu výtky v tom směru prohlásil v rozpočtovém výboru, že režie Pozemkového úřadu jest pouze jedno procento přejímaných hodnot; tedy zde se dá značný obnos ušetřiti, uvážíme-li, že dnešní přirážka na režii činí plných 20% z přídělové ceny.

Ještě nutno upozorniti na to, že Pozemkový úřad nesmí připustiti žádnou soukromou parcelaci, jako tomu bylo na Slovensku. Tam soukromou parcelací rozprodáno bylo asi 12.000 kat. jiter půdy, a to za ceny naprosto nepřiměřené. Jedno jitro prostřední bonity prodáváno tam bylo za 3500-4000 Kč. Z této soukromé parcelace bohatne celá řada bank, ale chudne slovenský lid. Těm uchazečům, kteří neměli dost peněz na zakoupení pozemku, část kupní ceny byla bankami uvěřena za úrok 10 až 12%. To se trpěti nesmí a bude věcí Pozemkového úřadu, aby napříště žádnou soukromou parcelaci tam více nepřipustil. Totéž je i zde. To, co udělal parcelář Filip na Smečensku, také se nesmí více opakovati, neboť tím autorita Státního pozemkového úřadu nesmírně trpí, když věci se vyvinou tak, jako v tomto případě.

Slavná sněmovno! Náš klub ústy celé řady řečníků již prohlásil, že budeme hlasovati pro tento rozpočet. A já chci jen dodati k tomu to, že bude potřebí, aby vláda a jednotlivá ministerstva stížnosti naše dobře uvážily a snažily se zjednati nápravu, abychom napříště při příštích rozpočtových debatách nemusili jich opakovati. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku panu posl. dr. Holitscherovi.

Posl. dr. Holitscher (německy): Velectěné dámy a pánové! Více než v jiné zemi jest zde politika a správa zařízena na to, čemu se ošklivým cizomluvím říkává "prestiž". Největší a nejdůležitější starostí jest zde, aby na venek, najmě pak u západních států, na něž se zejména klade váha, vzbuzen byl dojem, že sociální a kulturní pokrok jest zde nejvyšším cílem veškeré politické činnosti. Hledíte provésti důkaz, že staré Rakousko ne nadarmo sprovozeno bylo se světa, že zde v Praze žije jiný, moderní, demokratický duch, i namáháte se stvořiti zákony, jež zrozeny jsou z tohoto ducha a jimiž možno národům na západě imponovati. Někdy se to skutečně zdaří, udělají se dobré zákony, které vzbuzují zdání, že jsme zde naplněni takovým duchem. Ovšem, oficielní zpravodajství, jak se zde provádí, postará se již o to, aby nedostatky, kterými všecky tyto zákony jsou zatíženy, venku nestaly se známými. Ale věc je taková, že se při tom přebere, a vyrobí se při dobré vůli a dobrém úmyslu zákony, kterých potom nelze prováděti. Správa selže, česká byrokracie, u níž je počešťování nejvyšší starostí, nemůže zákony prováděti. Vytýčí se veliké cíle, jež se urbi et orbi vyhlašují a dojde-li vážně k provedení, pak se nedostává pro ně sil a vše zůstane hezky při starém. Mohl bych pro to uvésti množství příkladů. Chci se však obmeziti pouze na dva, jež mně jsou zvláště blízky a jsou typické. První jest zákon o ochraně mladistvých proti alkoholu, tak zvaný lex Holitscher, jak bývá nazýván i v šovinistických českých listech. Velmi mnoho jste se na něj domýšleli a na veřejnost vykřikovali: "Přijdou-li Němci s něčím dobrým, zajisté že to provedeme." Co se však stalo? Jdete-li dnes do okresů, tu vidíte, že se tento zákon vůbec neprovádí (Souhlas na levici.), jelikož správa není s to, aby takový zákon provedla. Ve většině okresů nevědí purkmistři a obecní starostové dosud ničeho o tomto zákoně. Máme prováděcí nařízení či výnos z 2. září. Je také charakteristické, že zákon vyšel v únoru a teprve 2. září uloženo výnosem okresním politickým správám jeho provádění. V tomto výnosu stojí, že v každém výčepu musí býti jasně a zřetelně v jazyku oficielním, jakož i v jazyku v obci obvyklém oznámeno, že mladiství, děti atd. nesmějí obdržeti žádného alkoholu. Můžete však vejíti do sta takových místností, nikde to nenajdete, ani v nádražních restauracích. Tam zdá se mi, bylo by to nejlehčí a také nejdůležitější, ano, sem bývá přiváděno mnoho dětí. Učinil jsem tehdy návrh, aby bylo obecenstva použito při kontrole, důvěrníků abstinentních spolků, organisací dělnické mládeže, které dnes samy tento zákon chtějí. To bylo ovšem zamítnuto. Tak daleko přece demokracie nejde! Vše bylo složeno na četnictvo a policii a jak ti to budou prováděti, lze si představiti. Tedy takto se provádí onen zákon v tomto státě. Na kom jest vina, nechci zde pátrati.

Chci nyní uvésti druhý příklad, který jest ještě mnohem drastičtější a leží nám dnes zvláště na srdci, jde totiž o zákon ze dne 13. července t. r. Jest to zákon o postátnění zdravotní policie a jest vlastně prováděcím zákonem k zákonu z 15. dubna 1920. To byl základní zákon. Byl usnesen jednoho dne, jenž, jak je vám všem známo, byl dnem velmi osudným, jenž náležel k oněm dnům, v nichž umírající revoluční shromáždění usneslo se rychlým propráním, ještě na plném pytli zákonů, které měly vlastně jen ten účel, aby bylo rychle přivedeno pod střechu vše to, v čem by jim zástupci menšinových národů později mohli býti v cestě, tedy především zákony k počeštění a potlačení práv menšinových národů, ústavní zákon, zákon jazykový atd. Při tom nalézal se také zákon zdravotní, zákon rámcový, k němuž později měl býti vydán prováděcí zákon. V tomto prováděcím zákoně usilovalo se opraviti některé hrubé chyby původního zákona. Přiznali se mi sami přední parlamentáři a sami úředníci ministerstva zdravotnictví, že má původní zákon z 15. dubna 1920 veliké chyby. Pokusili jste se tyto opraviti a tak povstal zákon z 13. července t. r.

Nebyl jsem tímto zákonem o sestátnění zdravotní policie nikdy příliš nadšen, neboť se zakládá podobně jako mnoho jiného, co v tomto státě se udělá, na zásadě, odkliditi součinnost obyvatelstva, soustřediti vše v Praze, vše u ministerstva, u byrokracie a obyvatelstvo na venku vyloučiti. Tento postup neshoduje se zcela určitě s demokratickým původně smýšlením českého národa. Ukazuje právě jen jak národnostní jed kazí národní povahu a politiku. Zákon tento byl jen proto udělán, aby byly německé samosprávy oloupeny o sebeurčovací právo. Proto byl tento stát podkopán, proto bylo vše ponecháno byrokracii. Pro toto olupování samosprávných těles mohl bych uvésti množství příkladů. Města nemají pomalu do čeho mluviti. Nebyla obmezena pouze autonomie měst a okresů, byly obmezeny také nemocniční pokladny a pojišťovací ústavy. Při této příležitosti dovoluji si uvésti případ zrovna neslýchaný a neuvěřitelný. V nedávné době předepsala okresní politická správa v Opavě nemocniční pokladně v Bílovci, že ze čtyř úředníků, které chce nyní ustanoviti, smí ustanoviti pouze dva, jelikož po názoru polského úřadu, příjmy nemocniční pokladny klesají, tak že pokladna nemá také vydávati tolik peněz na úřednictvo. (Různé výkřiky na levici.) Táži se, co je okresní politické správě vůbec po tom? Nemá se do samosprávy okresních nemocničních pokladen vůbec plésti a ohrazujeme se proti tomu co nejrozhodněji, aby tímto způsobem byla podkopávána samostatnost nemocničních pokladen a pojišťoven. (Hluk. Různé výkřiky.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr. Holitscher (pokračuje): Ale je to ještě krásnější. Bylo nemocniční pokladně zakázáno přijmouti dva německé úředníky, bylo jí však nařízeno, aby od 1. prosince t. r. ustanovila českého úředníka (Hluk na levici.), přes to, že mezi asi 3500 členy nemocenské pokladny v Bílovci jest jen 100 Čechů a byl dán rozkaz takový, aby jako úředník ustanovena byla určitá osoba, pan Jindřich Melc, kupec v Bílovci. (Hluk na levici.) Prosím, vyposlechněte jen konec této komedie. Leží přede mnou telegram, v němž stojí o kupci J. Melcovi - opakuji, že jest to ten, jenž podle nařízení okresní politické správy byl od 1. prosince, t. j. pozítří, jako definitivní úředník ustanoven - že tento pán ohlásil úpadek. (Hluk na levici. Různé výkřiky.) Tedy člověk, který i se přivedl na mizinu (Trvalé výkřiky na levici.) má býti na útraty nemocenské pokladny sanován! (Hluk trvá.) To jest vaše demokracie! (Stálé výkřiky na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Prosím pana řečníka, aby pokračoval.

Posl. dr. Holitscher (pokračuje): Táži se pana ministra sociální péče, je-li ochoten hájiti autonomii samosprávných těles a okresních nemocenských pokladen proti takovýmto neslýchaným přehmatům podřízených politických správních úřadů (Potlesk na levici.)

A nyní - má řečnická lhůta jest, bohužel, velmi krátká - přál bych si pronésti ještě několik slov o tomto zdravotním zákoně, abych ukázal, jak to v tomto státě chodí. Tento zdravotní zákon - nechci jej bráti v ochranu máť chyby - ale jest to pokrok, pokrok pro naše lidové zdraví nutný. Chceme, aby lékaři venku, kteří jsou za to placeni, vzali lidové zdraví v ochranu, a tento zákon, který dle svého § 28 1. lednem příštího roku má nabýti platnosti, jest dnes sabotován a to sabotován samým panem ministrem zdravotnictví.

Místopředseda Buříval (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku. (Velký hluk na levici.)

Posl. dr. Holitscher (pokračuje): Není to také zcela žádný div, že takto se děje, neboť bývalý pan ministr zdravotnictví dr. Vrbenský během své úřední činnosti, za které dal si největší práci, aby tento zákon u koalovaných stran prosadil, několikrát prohlásil, že není většího odpůrce tohoto zákona nad nynějšího ministra zdravotnictví p. Šrámka, jenž má nyní zákon provésti. On sabotuje tento zákon. V několika týdnech má býti proveden a podnes ničeho neučiněno. Nevyšlo dosud prováděcí nařízení, nebyla dosud sjednána žádná smlouva s některým lékařem. 1. ledna octneme se před chaosem. Okresy a obce nebudou vypláceti na základě tohoto zákona od 1. ledna lékařům více žádných honorářů. Stát nebude míti se žádným s těchto pánů sjednánu smlouvu a octneme se před pravděpodobností, že od 1. ledna lékaři, kteří nebudou míti více žádného službodárce, nebudou také konati žádných dalších prací, jako na př. ohledání mrtvol atd. A budou zcela v právu, budou-li tak činiti. Vy nesete na tom vinu, že tento stav nastal. My však chceme lidové zdraví chrániti, ohrazujeme se proti tomu, aby tímto způsobem hřešeno bylo na zdraví našeho národa a všech národů tohoto státu, jež jest základem každé spořádané správy státní. Již dnes se zabýváte myšlenkou stlačiti lékařské honoráře, prohlásil jsem však již a prohlašuji dnes opět na tomto místě, že truchlícím bude opět lidové zdraví, a nebudou-li lékaři řádně honorováni, nebudou také moci konati řádnou práci. Tak se, dámy a pánové, zde vládne. Nás chtějí uspati předstíráním, že se zde neděje nic bez vůle sněmovny. Sněmovna vyjádřila svou vůli, usnesla se na tomto zákoně, usnesla se, aby 1. ledna nabyl účinnosti, i jsem zvědav, jestli koaliční strany, které tvoří většinu v této sněmovně, budou míti také sílu, odvahu a ráznost trvati na tom, aby 1. ledna skutečně byl proveden.

Dočkali jsme se v rozpočtu překvapení. Bylo nám řečeno, že provedení tohoto zákona bude státi 38 milionů. Zprvu mělo státi 70 milionů. Podařilo se tento peníz stlačiti na 38 milionů Nyní, když jsme dostali rozpočet do rukou, stálo zde již jen 25 milionů, 13 milionů zmizelo. Třináct milionů bylo zde na účet lidového zdraví uspořeno, přibližně právě tolik bylo v tomto rozpočtu vydáno více na manévry, než v předešlém roce. Co tedy bylo uspořeno na účet lidového zdraví, o to stojí manévry více. To jest typické pro tento stát. Vydáni byla snížena o 13 milionů a jest samozřejmé, že nelze s 25 miliony dosíci toho, co mělo původně státi 38, vlastně 70 milionů. Učinili jsme návrh, aby těchto 25 milionů bylo opět zvýšeno na 38 milionů. Myslím, že nebude těžkým, nalézti v tomto miliardovém rozpočtu 13 milionů pro lidové zdraví a požaduji na stranách většiny - jsem přesvědčen, že máte jako my srdce pro lidové zdraví, že máte také vy pevný úmysl učiniti vše pro lidové zdraví, přinésti všecky oběti - abyste souhlasili s tímto naším návrhem na zvýšení této položky o 13 milionů. Bude to zkouškou, míníte-li to vážně, nebo jsou-li to jen fráze, když mluvíte stále o tom, že chcete učiniti něco pro lidové zdraví. Tak jsem vám, dámy a pánové, na dvou příkladech ukázal, za prvé jak se zde provádí politika prestiže, jak se zde zákony usnášejí a neprovádějí a jak v tomto státě s demokracií, se sebeurčovacím právem národů, a to jest demokracie, jedná. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Buříval (zvoní): Slovo dále má pan posl. Brožík.

Posl. Brožík: Slavná sněmovno! Chci při projednávání hospodářských kapitol rozpočtu, které právě dokončujeme, zabývati se poněkud poměry, jaké panují u nás v báňské těžbě a jejich vztahem k cenám uhlí, které je základem našeho hospodářského života. Uhlí, jak známo, je chlebem průmyslu, každým způsobem je jednou z nejdůležitějších potřeb a surovin, na které odkázána je každá domácnost. Nemohou tudíž poměry v báňském průmyslu, hospodaření s uhlím a jeho cena nám býti lhostejny. Nejen nedostatek uhlí zabíjí průmysl, ale také jeho cena padá v hospodářském životě na váhu.

Podívejme se, jak se jeví tyto poměry v našem státě. Obraz, který již po povrchním pozorování vidíme, je hodně neutěšený a výstražně volá po rázném zakročení. Zkušenosti a výsledky, jichž jsme v uhelném hospodaření docílili, ukazují cestu do budoucna a mluví docela otevřeně, že půjdeme-li po cestě, po níž jsme šli až dosud, že spějeme k dalším obtížím a že se takto z hospodářské krise nedostaneme.

Nejsme tak naivní, abychom nevěděli, že účinky světové hospodářské krise, která je následkem rozvráceného hospodářského života, způsobeným válkou, dále rozvrácené poměry valutární a stále neujasněné poměry politické zejména ve střední a jihovýchodní Evropě se jevící nezůstanou bez vlivu i na naše hospodářství. Vedle toho také to okolnost, že v našem státě je umístěna největší část průmyslu bývalého státu, který však přišel o přirozená odbytiště, která dříve měl a dnes musí zápasiti v nich s cizí soutěží a konečně nepoměr mezi valutou naší a valutou těchto států, to všechno ohrožuje a znemožňuje navázání obchodních styků a vytváří překážky, které musíme překonávati.

Právě však proto má býti vnitřní finanční a hospodářská politika státu tak řízena, aby tyto všeobecné obtíže ohrožující a znemožňující náš vývoz do ciziny nebyly ještě více zvyšovány. To se však neděje.

Klasickým dokladem toho, jak zhoubně hospodářská a finanční politika státu působí na vnitřní hospodářský život, kterak zatěžuje průmyslové podnikání a nezdravě zdražuje výrobu a ochromuje vývoz, jsou poměry, jaké se jeví v báňské těžbě. V našem státě máme, bohudík, uhlí nejen dostatek, nýbrž dokonce přebytek. Převzali jsme od starého státu 80% báňské těžby. Ostatní státy, s nimiž tvořili jsme bývalé Rakousko, dělí se o zbylých 20% báňské těžby, která samozřejmě daleko pro ně nestačí. Také nejbližší státy na východ a jih ležící trpí nedostatkem uhlí. To je nejen Rakousko a Uhry, nýbrž i Jugoslavie a Rumunsko. Ale z těchto států, které dříve následkem našeho geografického položení tvořily přirozené odbytiště báňské těžby, jsou dnes vytlačováni uhlím států západních.

V minulém roce vykazovala těžba uhlí v našem státě přes 33 miliony tun a blíží se předválečné výši. Poněvadž pro potřebu našeho státu potřebujeme celkem 26 mil. tun, i když průmysl je plně zaměstnán, resultuje z toho, připočítáme-li k naší těžbě ještě asi 1 milion tun uhlí cizího, ponejvíce z Horního a Dolního Slezska k nám doveženého, nejméně 9 mil. tun, tedy více než čtvrtina naší báňské těžby musí býti vyvezena za hranice, má-li býti náš báňský průmysl v nezmenšeném rozsahu udržen.

Odbytištěm tohoto našeho přebytečného uhlí bylo především Německo, Rakousko, Uhry a Rumunsko. Ve všech těchto státech ještě dnes je značný nedostatek uhlí a přes to je báňský náš průmysl postižen tak těžkou odbytovou krisi, jaké ještě před tím nebylo. Ta není způsobena jen tím, že valuty uvedených států nejsou v žádném poměru k valutě naší, neboť tyto státy berou uhlí od států západních, které rovněž mají valutu hodnotnou a značně delší transport, nýbrž příčiny její nutno hledati také ve vnitřních poměrech našich. Samozřejmě, že rozhodujícím pro odbyt uhlí doma a před vším pro jeho vývoz za hranice, je cena odpovídající jeho kvalitě. Ty doby jsou pryč, kdy se za uhlí bez ohledu na jakost platily ceny horentní. Jsou pryč pro tuzemsko a ještě více za hranicemi. Dnes je uhlí přebytek a může si vybrati konsument domácí i zahraniční. A tu přicházím k jádru věci. Neboť je to příliš vysoká cena našeho uhlí, která nejen, že znemožňuje, aby nalezen byl odbyt za hranicemi, ale která také nepoměrně těžce postihuje náš průmysl a zdražuje jeho výrobu. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)

Nyní je nutno se podívati, kdo způsobuje u nás vysokou cenu uhlí. Předem konstatuji, že naše báňská těžba nemá zvlášť příznivých poměrů dolovacích, že uložení našeho uhlí není takové mohutnosti, jako v Německu nebo Anglii, že tudíž po stránce této nejsme obdařeni nějakými přírodními výhodami ani přednostmi. Přes to však může náš báňský průmysl dobře obstáti a naše uhlí i koks je k potřebě nejen v tuzemsku, nýbrž i za hranicemi.

Na ceny uhlí mají vliv: výkonnost dělníků a jejich mzdy, technické zařízení dolů, ceny materiálií pro dolování nutných, zisky podnikatelské, finanční a dopravní politika státu. Podívejme se poněkud, jak to s těmito jednotlivými složkami vypadá! Výkonnost horníků od převratu stále stoupá. Tak zvýšila se při uhlí kamenném za poslední rok o 1 q na hlavu a směnu, při uhlí hnědém o více než 2 q na hlavu a směnu. Výkonnost našich horníků není nižší než výkonnost horníků v Německu a blíží se k výkonnosti na horníka v Anglii připadající. A Německo a Anglie jsou státy s nejmohutnějším báňskými průmyslem v Evropě. Zde tedy příčina neleží, neboť u uhlí hnědého dosahujeme výkonnosti předválečné, u uhlí kamenného se jí blížíme, třeba že stáří a vyčerpání dolů v některých revírech zvýšení výkonnosti brání.

Jak je to se mzdami horníků? To byl jeden z argumentů, jímž se velice agitovalo. Vysoké mzdy horníků jsou příčinou drahoty uhlí. Jak to vypadá ve skutečnosti?Směrodatným pro zatížení ceny uhlí mzdou horníků je podíl, který tvoří mzda na 1 q uhlí. Když tento poměr dnes rozbíráme, přesvědčíme se, že podíl mzdy na ceně uhlí se stále zmenšuje. Tak klesl při uhlí hnědém za poslední rok ze 37% na 31% a obnáší v celku kolem 1/3. Mzda horníků je samozřejmě zase odvislá od ceny životních potřeb, a tu nutno konstatovati, že po stránce životní úrovně není úrovně předválečné dosaženo, v některých menších revírech pak k ní dokonce značně chybí.

Také zde není tudíž naše uhlí více obtěžkáno než uhlí kteréhokoliv jiného státu. Ostatně to, co horníci na mzdách v tomto roce přinesli, je velice pozoruhodným důkazem obětí, jaké dělnická třída přináší, aby zmírněn byl těžký hospodářský úpadek, kterého prožíváme. Mzdy dělníků byly takto sníženy: V revíru ostravském o 35%, v kladenském o 37%, v revíru plzeňském o 33%, v revíru severočeském přes 30%, v revíru falknovském přes 35%, v revíru žacléřském o 41%, rakovnickém o 42%, rosickém o 46%, tedy všude ve všech revírech více nežli o 1/3. V některých případech obnášel pokles výdělku daleko více nežli pokles cen životních potřeb. Uvážíme-li při tom, že stoupla výkonnost, pak nikdo nemůže říci, že by horníci svojí hřivnou nepřispěli k tomu, aby ceny uhlí šly dolů.

Že tento proces odbourání mezd obešel se bez katastrofálních otřesů, je důkazem velkého sebezapření dělnictva. Neboť uvážíme-li, že na př. v revíru ostravsko-karvínském následkem jen 3 směn, které horníci tam již 1 1/2 roku pracují, měli průměrný výdělek kolem 180 K týdně a z něho 30% museli sleviti a museli se spokojiti s příjmem 140 K týdně a méně, je to jistě příspěvek, jaký žádná ze složek na ceně uhlí participujících nepřinesla.

Tedy také mzdy horníků nejsou příčinou drahoty uhlí.

Další složkou při ceně uhlí působící, a to materielně skorem v téže výši jako mzda horníků, jest uhelná dávka. Není snad u nás dělníka ani průmyslníka ani národohospodáře, který by si nebyl vědom, jak škodlivý vliv tato dávka má nejen pro báňský průmysl, ale i pro celý hospodářský život. Dnes je volání po jejím úplném odstranění všeobecné. Snad jediný dr. Rašín je pro ni, a to jen proto, že je ministrem financí a že neví, čím ucpati díru, jež by mu zrušením této dávky v rozpočtu se objevila. Leč není vyhnutí. Jsme-li přesvědčeni, že určité opatření finanční nebo hospodářské podlamuje život průmyslový a obmezuje jeho podnikání, pak nelze než přikročiti k re formě. Ministr financí dr. Rašín prohlásil v rozpočtovém výboru, že uhelnou dávku nepokládá za tak škodlivou pro průmysl, že stoupla-li cena uhlí a drží-li se tak vysoko, na tom nenesla vinu uhelná dávka. Zda je uhelná dávka škodlivou pro průmysl nebo ne, jest viděti z tohoto: Při svém zavedení r. 1920 činila při 1 q uhlí 13·56 Kč, či i 1.356 Kč na vagoně. Tehdy tvořila uhelná dávka 1/3 ceny uhlí, někde i více. To trvalo jen rok; už od května roku 1921 snižuje se uhelná dávka z původních 42·8% na 30% zákonem předepsaných. To je také důkazem pružnosti našich zákonů, že uhelná dávka stanovená zákonem na 30% mohla býti natažena více než o 1/3. V květnu 1921 jde uhelná dávka na 30%, ale pravda je, že ač tato sleva u kamenného uhlí činila aspoň 4 K na 1 q, čili 400 korun na vagoně, ceny uhlí zůstaly na stejné výši. Kdo shrábnul diferenci? To je na snadě. Horníkům mzdy nebyly zvýšeny a od r. 1921 počíná se s odbouráváním mezd, výkonnost horníka jde nahoru, ceny materiálií spíše klesají. Diferenci tedy shrábli podnikatelé, ale tu se mohli dobře vymluviti na ministerstvo veřejných prací, které stanovilo úřední ceny za uhlí a oni podle těch úředních cen prodávali uhlí.