Při položce "Úřady pro péči o válečné poškozence" nalézáme oproti roku minulému o 237.284 Kč více. Aby značný počet nevyřízených spisů v úřadech byl v dohledné době zpracován, bylo by nezbytně nutno dosaditi potřebné úředníky. Několikráte bylo žádáno s německé strany, aby dosazeni byli němečtí úředníci podle počtu německých obětí války. Zemský úřad v Čechách má na př. v oddělení k vyměřování doplatků důchodů, u něhož je hlášeno 195.000 nevyřízených kusů, 5 úředníků. V ministerské radě prý bylo usneseno, že nesmí býti přijímáni další úředníci. Z tohoto usnesení vidíme, jak vážně jde vládě o odstranění těchto smutných nedostatků. Právě na úřadech pro péči o válečné poškozence vidíme, jak vládne nad věcnými zřetely nacionálně šovinistické stanovisko. Kde tak mnozí čekají na své zákonité požitky, kde by se mělo všemi prostředky pracovati k co možno rychlému vyřízení spisů, musí německé okresní úřady úřadovati ve státním jazyce, s německými obcemi a německými válečnými poškozenci si dopisovati dvojjazyčně. Při tom mají němečtí úředníci ještě najíti čas, aby se připravovali k jazykové zkoušce, ke které se zavazují dokonce i úřední sluhové v čistě německých krajích. Zní to neuvěřitelně, slyšíme-li, že zemský úřad odpíral členům sociálně-lékařských komisí honoráře, a to tak dlouho, až z kulatého razítka byl odstraněn německý nápis, který byl mnohem menší než český. Byl mně předložen výpočet, že na jednoho úředníka zemského úřadu v Praze - zemský úřad v Praze má prý 360 úředníků - připadá 889 evidenčních spisů, kdežto na jednoho německého úředníka německé okresní úřadovny připadá sedmkráte tolik spisů, při čemž tento úřad, který se má starati o 12.400 válečných obětí, má vedle přednosty jen jednoho úředníka, který je mimo to 90%ním invalidou. To vykonávají němečtí úředníci, kteří přes to, neosvojí-li si v ustanovené době státní řeč, jsou vydáni nebezpečí, že budou vyhozeni na dlažbu. K tomu musí okresní úřad ještě předkládati žádosti o půjčky nebo dary k zmírnění bídy, žádosti o připuštění do kursů, o nemocniční léčení se všemi předběžnými šetřeními zemskému úřadu, který potřebuje k rozhodnutí o takto doloženém a předloženém spise často 4 až 6 měsíců. Bylo by skutečně nutno, aby vláda předložila sněmovně specifikovanou zprávu o činnosti německých a českých okresních úřadoven, o vybavení těchto úřadů úředníky, písařskými silami a psacími stroji.
Jako další doklad pro šetření na nepravém místě uvedl bych podporu v nezaměstnanosti. Uváží-li se strašlivý rozsah dnešní krise a z toho vznikajících následných zjevů, tu se vidí, že částka věnovaná nezaměstnaným je úplně nedostačující. Pravděpodobně ještě delší trvání hospodářské krise mělo by pohnouti vládu k tomu, aby byla na podporu nezaměstnaných zařazena přiměřeně vyšší částka, aby se sněmovna nemusila již v krátké době opět zabývati dodatečným úvěrem a aby bez své viny nezaměstnaní nemusili míti stále před očima nejistotu svého osudu. Nechť se jen porovná tato částka 75 milionů s částkou 3313 milionů, jež jest vynaložena na vojsko, četnictvo a policii. Hospodářská nouze a pravděpodobně ještě delší trvání krise vyžadují naléhavě rozšíření podpory v nezaměstnanosti na všechny osoby, jež bez své viny jsou bez zaměstnání, na živnostníky a drobné zemědělce, jakož i rozšíření trvání podpory, neboť v mnohých okresech velkému počtu dělníků zákonná doba podpory již se skončila, aniž se naskytla nejmenší vyhlídka na příležitost k práci. Žádáme, aby co nejdříve byly projednány předložené novelisační návrhy k zákonu o podpoře v nezaměstnanosti. V mnohých krajích jsou poměry neobyčejně neutěšené, na př. v Orlických Horách. Továrny jsou zastaveny. Jakýkoliv domácí průmysl zanikl. Dříve nalézala veliká část obyvatelů zaměstnání ve Slezsku; avšak i tato příležitost byla vzata uzavřením hranic a rychlým znehodnocením marky. Zemědělství vynáší při výšce 600-700 m nad mořem jen skrovný výtěžek. Zvláště veliká jest bída školních dětí, kterým nemohou rodiče opatřiti nutného oděvu. Dovolil bych si obrátiti pozornost vlády na stav péče o nezaměstnané v Olešnici u Nového Města.
Pokud jde o hlášení nouzové stavby, postrádáme rychlejšího tempa a vydatného zřetele na německé kraje. V mnohých německých krajinách nepozorujeme vůbec ničeho z nouzových staveb. Obce nemohou při svých finančních obtížích bez státní podpory na to pomýšleti. Poukazuji zvláště na nutné železniční stavby v severní Moravě, na příklad v Dvorcích a Rýmařově, jakož i na nutné vodní stavby ve Slezsku pro loňskou katastrofální povodeň. Pro vybudování provozu jsou tyto dráhy jistě důležitější, než strategické železniční stavby na Slovensku, na které se vyhazuje 234 miliony korun.
Nyní několik slov o bytové péči! Stavební zájemci čekají na prodloužení trvání platnosti stavebních zákonů, na ulehčení a zjednodušení podmínek k dosažení státní stavební podpory, jakož i na pomoc státu k získání potřebných stavebních úvěrů. Ačkoliv bytová péče je vždy uznávána za jednu z nejdůležitějších, za jednu z nejnaléhavějších sociálních otázek, ukazuje se i zde zasáhnutí státu nedostačujícím. Musí co nejdříve nastati zjednodušení a urychlení při vyřizování stavebních žádostí, nemá-li zmizeti jakýkoliv popud k stavění se státní podporou. Nynější poměry v ubytování nejsou ještě daleko způsobilé k tomu, aby podporovaly soukromou stavební činnost bez státní podpory a aby povzbudily v obyvatelstvu vůli stavěti. Několikráte bylo zdůrazněno, že právě zde stát bezprávím při otázce válečných půjček a svou daňovou politikou znemožnil stavební činnost, i české spořitelny se zdráhají dáti uchazečům úvěry. Se strany vlády a odborníků byly několikráte předloženy návrhy na opatření úvěru, jež však, jestliže vůbec, jsou projednávány nesmírně zdlouhavě. Se strany stavebních družstev byl dán ministerstvu financí popud, aby při nostrifikaci pojišťoven byly státem žádané reservy určeny za hypotekární půjčky pro stavební družstva. Dále by musel stát rychlým poukázáním převzatých státních subvencí a záruky za úroky posíliti důvěru lidí chtějících stavěti, že jest ochoten splniti převzaté závazky.
Aby se poněkud odpomohlo steskům do pomalého vyřizování stavebních žádostí, musil by býti u zemských stavebních úřadů a u ministerstva zaměstnán přiměřený počet právnických a technických sil, neboť při dnešním přetížení nemohou býti nahromaděné nevyřízené spisy zdolány. Tito úředníci by však nesměli býti přidělením k těmto odborům vůči ostatním kolegům materielně poškozeni. Bohužel se stále více přihází, že úředníci kterým jsou tyto spisy přidělovány, pro špatný plat odcházejí, dobrodiní stavebního zákona jsou mařena, jestliže stát také nedostojí převzatým závazkům. Jinak ztratí družstva a osoby, které se dnes ještě tak záslužně postavily do služby této věci, všechnu vůli k spolupráci.
Příklad pro to: Stavební družstvo v Benešově (Slezsko) zažádalo v r. 1921 u ministerstva sociální péče o státní úvěr 1 1/2 milionu. Ministerstvo samo zvýšilo tento úvěr na 2 miliony. Za dodržování zákonných ustanovení byly domy dohotoveny a provedena kolaudace. Nyní zemský úřad v Opavě dělá škrty 160.000 K, pak přišlo ministerstvo se škrtem 9 00.000 K, to jest 50% stavebního nákladu. Nyní se zdráhají peněžní ústavy pro nepochopitelné škrty ministerstva vyplatiti přislíbené úvěry. Společenstvo stojí před úpadkem a strhuje s sebou stavební řemeslníky. To se nazývá československé podporování živností a staveb.
Pro účely stavební a bytové péče je ve státním rozpočtu pamatováno na podporu stavebního družstva částkou 100.000 K. Uváží-li se, jaké práce na př. odnímají přezkoumávajícím úřadům ministerstva stavební poradny při vypracovávání stavebních plánů, při sestavování stavebních žádostí, popudem k zlevnění stavby, popudy ohledně dobrého přičlenění staveb k útvaru krajiny, dosažení pokud možno největších úspor atd., vidíme přece, že by muselo býti v zájmu podporování staveb vládou, aby těmto družstvům a stavebním poradnám byly zajištěny vydatné podpory. Několikráte bylo žádáno, aby vláda předložila sněmovně specifikovanou zprávu o své činnosti k povznesení bytové péče, jmenovitě o poskytnutých stavebních subvencích a převzatých státních zárukách, aby také Němci poněkud mohli viděti, jak dalece bylo podle počtu hlav a placených daní při těchto státních výdajích na ně pamatováno. Také dnes si dovolujeme to navrhnouti. Tento požadavek musíme klásti u všech státních podpor, ať je to na ochranu dětí a péči o mládež, ať při subvencích k podpoře tělesné zdatnosti, pro účely výchovy lidu atd. Němečtí poplatníci mají alespoň právo na to, aby věděli, jak se zachází s penězi z nich vymačkanými.
Proslýchá se, že konsumní spolky podaly vládě žádost o poskytnutí nového stomilionového úvěru na úhradu velikých schodků. Musíme žádati stejné právo pro všechny obecně prospěšné společnosti a za přihlížení k stavu obchodnímu a živnostenskému, který dnes strašně trpí nesnesitelným daňovým břemenem a hospodářskou krisí, aby se stavu obchodnímu a živnostenskému dostalo týchž státních výhod. Nyní však jsme se dozvěděli, že žádost Velkonákupní společnosti obchodního a živnostenského stavu o státní podporu byla odmítnuta.
Při těchto mnou krátce vypočtených
příkladech poškozování Němců, při té soustavě projednávání potřeb
národa, nesnesitelném zatížení vydělávajících vrstev, při této
soustavě národnostního bezpráví je samozřejmo, že hlasujeme proti
státnímu rozpočtu. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo panu posl. Janalíkovi.
Posl. Janalík: Slavná sněmovno! V debatě o rozpočtu měly všechny strany příležitost projeviti své stanovisko jednak z osobního nazírání, jednak plynoucí z praktických potřeb občanstva a státu. Dnes již státní rozpočet v této debatě kritisován je se všech stran, ale já se bojím, že mnohé dobré a věcné náměty nepřijdou vůbec v úvahu.
K parlamentu našemu upírají se zraky občanů tohoto státu a těmto není a nebude lhostejno, jaký rozpočet na rok 1923 bude a co jim jako poplatníkům přinese. Chceme věřiti, že těm, kteří na tomto rozpočtu pracovali, byl prospěch a zájem státu směrodatným. A také my, kteří se státem upřímně cítíme, těšíme se z rovnováhy rozpočtu. Zajisté státní rozpočet je obrazem hospodářské a finanční síly každého státu, ovšem zejména v této poválečné době, zvláště u nástupnických států. Jest takřka barometrickým ukazovatelem jich schopností existenčních a také jejich budoucnosti. Ale dáme-li si otázku: Jest zde učiněno všechno, co by při řešení břemen daňových učiniti se mohlo a mělo, co by přineslo jisté ulehčení v prospěch poplatnictva, aniž by to přivodilo zabrzdění, k lepšímu hospodářskému a finančnímu upevnění státu?
Zájem a prospěch státu žádá oběti. Ano, podpisuji. Ale, velevážení pánové a dámy, nemáme-li od převratu jisté zkušenosti, že tyto oběti se žádaly a také byly kladeny jen jistým vrstvám, a to takovým, které v celém svém životě vedly zápas existenční? A je také pravdou, že jisté vrstvy v našem státě těší se jisté blahovůli a ochraně, čemuž nasvědčuje prostě skutečný život. Není spravedlivo, když jedněm svléká se poslední košile a na druhé straně druhým béře se pouze ze zásoby přebytečný plášť. Když dnešní postavení našeho státu žádá oběti, tak k těmto obětem musí býti přinucen každý a všichni. Ozývají se hlasy, a též z vlády samé, vybízející k šetrnosti. Myslím, že by bylo na místě a velmi působivé, kdyby vláda i parlament předcházel dobrým příkladem. A dá se šetřiti, aniž bych vyzdvihl, jakým způsobem. To zde již bylo od všech kolegů se všech hledisek naznačeno, já jenom jako český zemědělec chci naznačiti postavení, v jakém náš zemědělec jest.
Pánové ve vládě nemohou neslyšeti daněmi přetíženého občana, ale zdá se mi, že neslyší, a vlastně slyšeti nechtějí. Tomu nasvědčuje to, že i přes mrtvoly poplatníků držíme se stále popřevratového zařízení, které není vůbec státní nezbytností, a to zařízení pro stát nezdravého. Proč se stále drží systém ministerstva zásobování, které pokládám v tom útvaru za zbytečné?Zde by se daly ušetřiti desítky milionů. Zásobování lidu bylo upírem našeho hospodářského života, neosvědčilo se a naprosto neuspokojilo ty, pro které prý bylo zavedeno, to jest konsumenty. Pro československého zemědělce tento systém byl karabáčem, který bičoval, urážel toho, který od staletí byl znám jako nejvěrnější syn národa, který neznal jen práci až do vyčerpání svých fysických sil.
Všeobecně se uznává, že postavení našeho rolnictva jest kritické, ale nic se nečiní aspoň k částečnému odstraněni krise. Zvláště v chudých horských krajích se stává postavení rolnictva katastrofální. Poměry válečné, ústřednové hospodaření, rekvisice dobytka a toto nepřirozené zasáhnutí do zemědělské výroby zarazilo jeho vývoj, k tomu všemu katastrofální živelní pohroma a 2 léta sucha zemědělce dobila. Po 2 léta píce nebylo, sena málo, jetele vůbec ne. V důsledku toho dobytek vyprodán a co zbylo, je v ubohém stavu nebo padlo na měknutí kostí. Znatel venkovských poměrů uznati musí, že tak kritické postavení rolnictva žádá jistou a rychlou ochranu se strany státu, vlády a v důsledku toho také rolnictvo v mnohých krajích se dovolávalo ochrany a pomoci ministerstva zemědělství prostřednictvím svých hospodářských složek. Též i náš Svaz zemědělských družin svým předsedou posl. Šamalíkem žádal po ministru zemědělství 60 vagonů otrub pro kraje postižené suchem, bylo však prohlášeno, že zde vyhověti se nemůže. Až na další žádost byly slíbeny 3 vagony otrub, ale musím prohlásiti, že na tyto 3 vagony čekají ony kraje dosud. Neomluvitelné je zde - zjistilo se to - že ve skladištích leží několik set vagonů otrub, dnes již úplně zkažených. Jak se takové pomoci rolnictvu se strany kompetentního ministerstva říká? Dnes rozesílají se nabídky v okresu třebíčském, aby se rolnictvo hlásilo o otruby. Starostové dali si poslati vzorky otrub a shledalo se, že jsou úplně shnilé.
Musím zde uvésti ještě jeden doklad: V důsledku nedostatku píce nucen je zemědělec udržovati nejmenší stav dobytka a sahati namnoze ke slámě, i té, jež je určena na stelivo. Ale hnůj pole míti musí! Kdo měl vlastní les, vypomohl si lesní hrabůvkou. Ale tyto lesy jsou již vyhrabány, i mladší kultury byly již vyhrabány, ač s bolestí. Proto žádaly obce, aby majitelé velikých komplexů lesních vyšli v této příčině vstříc s lesní hrabůvkou. Tito byli vybídnuti i ministerstvem zemědělství, aby se vyšlo v této věci vstříc. Přes to byly dotyčné žádosti většinou odmítány s různými výmluvami, jako že hrabáním listí byl by poškozen les, že by se rozšířily lesní nemoci, bekyně sosnová nebo mniška. Zde si nemohu vysvětliti, k čemu jsou výnosy ministerské - které ostatně nebyly ani ryba ani rak a které vůbec zoufalému postavení zemědělců ani nepomohly, neboť dnes lesy jsou přikryty sněhem. Tak chrání ministerstvo zemědělství zemědělce v jeho svízelném postavení, ve kterém hledá všechny prostředky, aby mohl dostáti svým platebním povinnostem. Zde tedy žádáme radikálnější postup proti majitelům velkostatkářských lesů, aby byli přinuceni rázným nařízením žadatelům v jarních měsících vyjíti vstříc, a to za maximální ceny. Proti rolnictvu se našla forma nařizovací hned při odvádění kontingentu. Kdo neodvede kontingent, platí 1000 Kč pokuty, ač bylo až 60% rolníků, kteří ztěží odevzdati mohli kontingent za maximální cenu 190 Kč, když cena ve volném prodeji byla 400 Kč. Ale oběť tuto rolnictvo v zájmu státu a konsumentů rádo přineslo. Zde jde však pouze o spadlé jehličí a listí, o škodlivou trávu, a to ještě v lesích, kde je dřevo dozrálé a určené k vykácení. O přenesení nemoci lesní není také obavy, neb rolník hrabůvku nebude stláti v lesích, nýbrž ji bude preparovati na hnojivo a zaorávati na poli.
Dnes všechno naříká na velké daňové zatížení. Velevážení pánové, nezavírejme očí před skutečností: Stojíme na přelomu, či na vrcholu krise. V krisi je většina podniků průmyslových, dělnictvo, peněžní ústavy atd. O všem tom bylo zde mnoho mluveno a já chci jenom vyzdvihnouti dnešní postavení zemědělce. Prohlašuji vůči ministerstvu financí: Nenapínejte platební schopnosti československého zemědělce do nemožnosti, aby nenastala krise, která by pro náš život národohospodářský mohla míti následky katastrofální, které by jistě pocítily všechny vrstvy lidové. Pohromy posledních let, pokles cen zemědělských produktů o 100 až 200% proti loňsku, nad to pak veliké daně z majetku a z přírůstku - to vše zastaví veškerou zemědělskou podnikavost. Snažíme se, abychom i v zemědělství byli soběstačnými, to se však může státi jen intensivnějším hospodařením, ale to znamená nové a vyšší náklady výrobní. Těchto nákladů nikdo do hospodářství nedá a jich neponese, nebudou-li mu hrazeny Při poklesu cen pod jistou mez poklesne také výroba. Na to je třeba upozorniti ty, kteří jsou proti zemědělcům zaujati.
Žádaná ochrana zemědělství je žádoucí nejen v zájmu zemědělství, nýbrž i zemědělského dělnictva, národního hospodářství a státu. Zemědělské dělnictvo nechť si uvědomí, že výhod své kolektivní smlouvy dosáhne jen tehdy, bude-li rolník moci platiti. Náš zemědělský venkov nikdy se nevyhýbal plnění svých občanských povinností a vždy ochotně přinášel určité oběti, jež se od něho ve veřejném, národním zájmu požadovaly. Avšak ukládaná právě dávka z majetku a z přírůstku na majetku vyvolala živé znepokojení ve všech vrstvách zemědělského obyvatelstva. Je tak vysoká, že téměř každý zemědělec musí si svůj předválečný majetek zaplatiti. Proto se vším důrazem obracím se k rozhodujícím činitelům ve státě, aby dokud je ještě čas, znova uvážili, zda jsou dnes poměry takové, aby dávka z majetku a z přírůstku na majetku mohla býti vybrána v takovém rozsahu, jak to bylo před třemi léty za docela jiných poměrů stanoveno. Od té doby změnily se veškeré hospodářské poměry tak pronikavě, a zejména v zemědělství nastal takový pokles cen všech zemědělských produktů a všeho majetku zemědělského, že je teď naprosto nemožno vybrati dávku z majetku a z přírůstku na majetku podle měřítka, které snad bylo přiměřené před třemi léty, ale které by dnes úplně podlomilo hospodářskou prosperitu a celý střední i drobný lid rolnický uvedlo v otroctví zadlužení.
Stále se bájí o blahobytu, ale tento blahobyt nejlépe projevuje hypotekární zadlužení obyvatelstva a v prvé řadě obyvatelstva venkovského.
Hypotekární dluhy v Čechách vzrostly do konce r. 1920 proti konci roku 1915 o 1/2 miliardy. Výkaz dluhů hypotekárních po válce ukazuje, že v r. 1918 v Čechách vázlo na nemovitostech 4.863,431.118 Kč, na Moravě 1.527,434.67 8 Kč, dohromady 6.390,865.796 Kč, v r. 1915 v Čechách a na Moravě dohromady 6.527,308.616 Kč, poklesly tedy dluhy hypotekární za války okrouhle o 140 mil. korun. Ale již v následujícím roce 1919 překročily stav mírový a v roce 1920 činilo zadlužení nemovitostí v Čechách na 5 miliard 475,000.000 Kč, na Moravě 1 miliardu 700,000.000 Kč okrouhle. Vzrostly tedy dluhy hypotekární těchto dvou zemi proti předválečnému stavu okrouhle o 650 mil. Kč. Od roku 1918 stouplo pak zadlužení nemovitostí okrouhle o 790 mil. Kč. Z těchto cifer je patrný vzrůstající blahobyt obyvatelstva. A to ještě nedolehla v roce 1920 tíha břemen daňových, na poplatnictvo ještě nepršely platební rozkazy na dávku z majetku a z přírůstku na majetku. Koncem roku 1922 už bude vidět vzrostlý blahobyt občanstva jasněji.
Zde by bylo zajisté záhodno uvážiti, zda bude prospěšno i našemu národnímu hospodářství uvaliti na zemědělství hned v počátcích naší národní samostatnosti nové předlužení se všemi jeho zhoubnými následky.
Vážení pánové a dámy, řekněme si upřímné slovo o způsobu provádění pozemkové reformy. Převrat přinesl mnoho nadějí hospodářsky nejslabším. Bylo dáno heslo: Půda velkostatků patří bezzemkům, chalupníkům, domkářům a legionářům atd., a podívejme se dnes, jak to stojí po čtyřletém slibování parcelování. Jedno jest zde jisto: zklamán zde stojí ten, který se těšil na kousek vlastního pole, zklamán a se slzou v oku na zříceninách svých nadějí a snů. Zde si pánové, kteří byli rozhodujícími při sdělávání zákonů o provádění pozemkové reformy, musí nechati líbiti kritiku, že zde nesledovalo se, by tak důležitá akce takového významu národohospodářského řešena byla ve prospěch širokých vrstev malorolnického lidu. Vinen jest systém, že tisíce těch, jimž půda byla slibována, jsou z přídělu vyloučeni, ačkoliv žádají jen 1-2 měřičky, vinen jest systém, že i těm, kdož jsou hospodářsky silnější, ale také na příděl mají nároky, znemožnil se tento příděl svou vysokou přejímací cenou. Zdá se, že se zde sleduje cíl, aby hodně zbylo zbytkových statků pro válečné zbohatlíky. (Tak jest!) Uvedu příklad z mého nejbližšího okolí: Ve Štěměchách u Třebíče má dvůr výměry 119 ha, přihlášek bylo na 437 ha - tedy dobře porovnávejte - 119 ha půdy a 437 ha se žádalo, tedy víc než třikráte tolik by se rozebralo, ale po sdělení ceny se rozejde sotva 60 ha. V Bulíkovicích zůstává polovice výměry pro zbytkový statek, protože není možno, aby tak draho drobní zemědělci půdu kupovali. Mohl bych uvésti celou řadu ještě drastičtějších případů ze svého okolí a ukázati, jak se zde všude parcelace provádí, a tu je pravda, že ti, kterým půda byla slibována, stojí zde zklamáni se slzou v oku na zříceninách svých nadějí.
A tomu se říká pozemková reforma ve prospěch chudého lidu malorolnického?
Velevážení pánové a dámy! Jsem jist, že kdyby řešena byla otázka reformy pozemkové a přídělu půdy způsobem, který navrhli poslanci z lidového klubu hned v revolučním Národním shromáždění, který umožňoval provádění nejrychlejší, nejjednodušší, ale také nejlacinější, což také dnes rozhoduje, již dávno by drobný zemědělec na půdě velkostatkářské oral na svém láně, svým vlastním pluhem. (Výborně! Tak jest!)
V otázce pozemkové reformy jsme neřekli ještě poslední slovo. Účelné provádění pozemkové reformy je naším zásadním programem, ale zde žádáme, aby Pozemkový úřad nebyl institutem stranickým, aby byl odpolitisován, žádáme úplnou rovnocennost a při provádění spravedlnost. (Výborně!)
Slavná sněmovno! Debata rozpočtová se dnes končí. Nepodceňuji kritiku vůči státnímu rozpočtu a vůči administrativě odpovědných vládních činitelů. Zajisté každého, kdo to s naším státem upřímně smýšlí, vedla jediná snaha, by odstraněno bylo z našeho státního života všechno, co škodí i jeho rozvoji a všeobecné spokojenosti občanstva. Držím se starého pořekadla: Přátelé buďme, pravdu si mluvme!
Velevážení pánové a dámy, máme svůj stát a jsem přesvědčen, že příští generace nám bude záviděti, že my soudobí stáli jsme u kolébky svého svobodného státu. Ale neklamme se ta příští generace bude nás také soudit, zdali státu a občanstvu dali jsme všechno, co k svému rozkvětu potřebuje.
Dnešní poměry státu žádají, bychom
přikročili od vlasteneckých slov k činům, neboť jediná záchrana
a lepší budoucnost občanstva naší republiky záleží: v práci, šetrnosti
a obětech - a to všech! (Potlesk.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl. Štolba. Dávám jemu slovo.
Posl. Štolba: Slavná sněmovno! Vážení pánové a dámy! Těžké poměry, které prožívá náš zemědělský lid a které s tohoto místa již někteří kolegové z klubu republikánského objasnili, jsou dvojnásob těžké pro ty, kterým křiklavě nespravedlivý zákon ze dne 17. července 1919 zkonfiskoval část majetku a zasáhl rušivě do soukromopodnikatelských práv středních a malých zemědělců, tak zvaných starousedlých, jichž je v republice přes 60.000.
Zákon ze dne 17. července 1919, č. 421 Sb. z. a n., byl vydán v době kritických zmatků revolučním Národním shromážděním bez náležitého prozkoumání celé velmi komplikované otázky starousedlické, a proto má tolik vad, že jeho trvání jest neudržitelné.
V žádném právním státě nedopustily se zákonodárné sbory takové nespravedlnosti, jako v našem mladém státě dopustilo se revoluční Národní shromáždění zákonem o obecním statku ze dne 17. července 1919 na malých a středních zemědělcích horských chudých krajů, na starousedlých.
Těm Liechtensteinům, Fürstenbergům, Thurntaxisům, kteří by měli národu půdu vrátiti zadarmo, těm se platí a chudým zemědělcům se prostě zkonfiskuje. Nejen se stanoviska ústavy, dle níž § 109 ustanovuje, že soukromé vlastnictví lze omeziti jen zákonem, a dle odstavce 2. tohoto zákona vyvlastnění jest možné jen na základě zákona a za náhradu, pokud zákonem není nebo nebude stanoveno, že se náhrada dáti nemá, nýbrž i z hospodářských a právních důvodů je třeba nápravy.
Se zřetelem k ústavě jest si stěžovati do zákona o obecním statku, že nikde není žádné řeči o tom, že se náhrada dáti nemá. Náhrada se žádná nedávala, obecní statek proměnil se v kmenové jmění, ale není výslovně řečeno, ač § 109 naší ústavy to žádá, že se náhrada dáti nemá. Jestliže ústava je základem každého stát, musí býti též ústava v prvé řadě též zákonodárným sborem uznávána. Zákon o obecním statku nechává několik tisíc rodin, z nichž tři pětiny mají hospodářstvíčka do 5 ha, necitelně, brutálně v nouzi a bídě. Hospodářství zmenšil na polovice a rodiny postižených nemohou se dovolati práva.
Otázka obecního statku zákonem ze dne 17. července vyřešena nebyla. Zákon ze dne 17. července 1919 byl sdělán jarmarečním způsobem, a proto je neúplný, nedostatečný a jeho provádění zasahuje rušivě do hospodářského života celých západních a jižních Čech. Politické strany měly se předně postarati o náležité místní vyšetření a zjištění toho, co se zrušovalo. Odhlasovaly zákon, aniž bylo předem zjištěno, jaké důsledky hospodářské v jednotlivých krajích vyvolá, že může i zasáhnouti rušivě do vnitřních klidných poměrů v republice.
Účinky zákona ze dne 17. července 1919 jeví se značnou měrou v občanském životě četných obcí a okresů. Zákon, který sledoval odnětím t. zv. obecního statku starousedlým odstranění nesvárů v obcích a dělení občanstva na starousedlé a novousedlé, nepřinesl nápravy, ba naopak boje a rozmíšky v obcích rozvířil a rozšířil na úkor zájmů státních a zemědělských, neboť stěžují klidný rozvoj v obci a okresů. Zákon dále vyvolal tisíce sporů a přetížil prací úřady samosprávné i politické a soudní. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Několik tisíc rekursů leží dnes u okresních politických správ, u okresních správních komisí, u zemské správní komise, u zemské politické správy, u ministerstva vnitra a ministerstva zemědělství. Soudy okresní a nejvyšší jsou zaplaveny žalobami, neboť starousedlí vedou spory o vydržené právo vlastnické na obecní statek a v četných případech již spory vyhráli.
Nový zákon měl řešiti otázku obecního statku individuelně. Nový zákon, jímž se ruší právo starousedlých, je zákonem zpátečnickým, nedemokratickým! Novousedlým a obcím zákon ze dne 17. července 1919 žádných zvláštních výhod nepřinesl. Právo dlouholetým pachtýřům bylo přiznáno, nechť je přiznáno také právo starousedlým, vydržené více než stoletým užíváním obecního statku, původního jejich vlastnictví.
Zákon ze dne 17. července 1919 byl vydán v době poválečné, kdy v tisíci případech rodina ztratila živitele, v té době béře zákon sirotkům půdu staletí žívanou, podle platných zákonů vydrženou. A komu ji béře? Sedlákům? Ne! Těm malým a středním baráčníkům. Zákon nic nedbá a nic sena to neohlíží, že ta práva při úpravě zákonů r. 1849 a r. 1864 byla respektována, uznána, že byla nákladnými spory v posledním čase udržena a obhájena, nic nedbá na to, že byla mnohými krvave zaplacena, že ten, kdo obecní statek koupil, jej nákladným způsobem zlepšil, vynaloživ na zlepšení nejen velikou a dlouholetou práci, ale i značný peníz, zákon nic nedbá, že starousedlí postavili svým nákladem kovárny, cihelny, které postavili i na svých pozemcích, zákon nic nedbá, že rybníky si naši předkové sami svou vlastní rukou udělali, že z polí a luk vykopali kamení a trní, že z lesů, ve kterých se pásávalo, udělali lesy vzorné, které nyní ponesou užitek, nic nedbá zákon na dlouholeté a nepostradatelné užívání, na něž bylo horské zemědělství přizpůsobeno, kde hospodáři brali z lesa v době neúrody stelivo a že musili se nyní zbaviti dobytka.