Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Kostka.
Posl. Kostka (německy): Vysoká sněmovno! Pan ministr financí našel velice krásná slova na odůvodnění svého státního rozpočtu. Pravil tehdy v rozpočtovém výboru: "Salus rei publicae suprema lex esto!" Mohl bych mu na to také latinsky odpověděti a z Cicerona citovati: "Est igitur, inquit Africanus, res publica res populi populus autem consensu juris et utilitatis communione sociatus." To znamená: "res publica jest věcí národa, jenž jest spojen v souhlase práva a společným prospěchem." Ale nechci tento výrok pana ministra financí politicky vykládati, neboť dosavadní politika držitelů moci tohoto státu vůči Němcům pohříchu nám dokazuje, že vycházejí z pojetí: Státem jsme my Čechové, vaším, Němců, Slováků, Maďarů, Rusínů a Poláků nejvyšším zákonem budiž tedy pečovati o obecné blaho naše, nositelů rei publicae.
To my co nejzdvořileji, ale rozhodně odmítáme a - mám za to, že mohu mluviti také jménem všech svých německých kolegů - budeme to tak dlouho odmítati, dokud "res publica Čechoslovakia" setrvá na základních zákonech státu a dosavadní politice upírání práva Němcům a i jiným národnostem. (Souhlas na levici.) Nemohu výroku pana finančního ministra ani hospodářsky rozuměti, neboť také hospodářství a finanční politika držitelů moci tohoto státu slouží jen malému kruhu českých peněžních magnátů, jimž také pan ministr financí jest blízký, ale sotva věřím, když přehlédnete armádu nezaměstnanců v tomto státě, i českých, ty zastavené továrny na severu i jihu, bídu, vystěhovalectví, stále se zhoršující podmínky životní i rozsáhlých kruhů rolnických, bídu pensistů, majitelů rent a válečných půjček, když vše to přehlédnete, sotva věřím, že můžete vůbec spojovati hospodářství státní s blahem obecným.
Ale chci se zde úplně omeziti na stránku finančně-hospodářskou a oceniti slova pana finančního ministra, jakož i číslice státní o rozpočtu s tohoto stanoviska. Stojíme před číslicemi, jež představují miliardy, číslicemi, které měřeny podle nějakého měřítka mají vyjádřiti zdatnost této republiky a zde pracujících lidí. Hleďme nejprve, sledujíce vždy postup myšlenek pana ministra financí, získati pevný podklad pro pozorování těchto číslic. Dotknul se toho již jeden z mých pánů kolegů ve své řeči. Ve své programové řeči pan ministr financí poznamenal: "Hospodářské poměry jsou základně rozdílny od poměrů před rokem. Tenkrát stáli jsme ještě pod tlakem všeobecné drahoty a nízkého stavu naší měny. Nyní v obou směrech nastala značná změna." Mám za to, že pan ministr financí ukazuje zde zcela správně na ony skutečnosti a okolnosti, jež mohou poskytnouti základ pro hodnocení číslic našeho rozpočtu. Ježto nemáme ještě měny založené na zlatě a ustálené, musíme na svůj státní rozpočet jednou pohleděti ve světle tak zvané zevní kupní síly našich peněz, tudíž kupní síly v cizině, a za druhé pod zorem vnitřní kupní síly. Tím se podle mého mínění může aspoň poněkud dostati život do tohoto rozvrhového číslicového materiálu. Ale ihned také zpozorujeme, že obě porovnávání musí v nás způsobiti silné vystřízlivění a že růžový optimism státního rozpočtu se obrátí při takovém pozorování v trudnou šeď.
Porovnejme tedy nejprve vládní zařízení úsporná se zevní kupní silou peněz, to jest, počítejme ve zlatých korunách rozpočet na r. 1922 a ve zlatých korunách nyní předložený rozpočet na. r. 1923. Obdržíme tyto číslice: Musíme, vezmete-li k ruce, jaký asi byl kurs dolaru v předešlém roce, děliti jej 12, dnes 6. Dostaneme tedy při výdajích v předešlém roce 1651 milionů zlatých korun, letos 3229 milionů zlatých korun. Tedy plus 1578 milionů zlatých korun, přepočteno v papírových korunách, 9468 milionů. Při příjmech totéž. Počet dá plus 1562 milionů zlatých korun, což činí 9272 milionů papírových korun. Přirozeně, měnoví politikové finančního úřadu a snad také pan ministr financí předvedou proti tomu ihned sto argumentů. Já však tvrdím: není lhostejno, na jedné straně se stále vychloubati vysokou cenou naší měny v cizině, ale při položkách, jež se občana doma nejvíce dotýkají, při státních příjmech, tedy při daních, náhle docela zapomínati na tuto vysokou cenu měny a odebrati poplatníkům, jak právě řečeno, o 9·3 miliard papírových korun více proti předešlému roku. Mám za to, že by se musil pan ministr financí při takových číslicích vždy, když mluví o úspoře, studem zardíti.
Ale přihlédněme jednou ke vnitřní kupní síle svých peněz a posuďme podle toho číslice našeho státního rozpočtu. Pro odhadnutí vnitřní kupní síly koruny budeme moci použíti jednak indexu potravin a potřebného zboží, jednak, jak to pan ministr financí v rozpočtové poradě 7. listopadu učinil, oběhu státovek doma. Tedy nejprve porovnání indexu. Státní úřad statistický vykazuje pro září 1921 za potraviny 1428, pro září 1922 1105, s ostatními věcmi potřeby úhrnem průměrně index z předešlého roku 1790 a letos v září 1252, to znamená, že jsme v předešlém roce měli všecky věci 17krát dražší, letos jsou jen 12krát, 10krát, 9krát dražší. Výjimkou jsou snad brambory, neboť jsou letos, jak slyším s rozličných stran, neprodejné a jejich prodej se setkává s největšími obtížemi. Tedy státní výdeje, počítány podle vnitřní kupní síly, musí se rovnati jako 17 k 11 nebo 1798 k 1257. Číslice našeho státního rozpočtu na první pohled dokazují, že tomu tak není, že tedy také, hledí-li se na tento průvodní základ, všecka slova o spoření a finanční konsolidaci jsou jen hrou s prázdnými číslicemi. Kdyby byly výdejné položky v tomto poměru poklesly, činily by jen asi 15.566 milionů korun, jsou tedy o 3811 milionů korun vyšší. Stejně tomu jest při příjmech. Musil bych se nyní otázati, není-li na snadě, požadovati na státním rozpočtu aspoň tutéž úspornost, jaké vyžaduje soukromá domácnost. Dělník po výtce ve skupinách průmyslových - mluvím zde o textilním průmyslu - dal si líbiti 23% snížení mzdy, což úplně souhlasí s poklesem indexu potravin se 14·28 na 11·05, rovněž 23%. Přes to má však podíl na hlavu jednotlivého státního občana této republiky při státních příjmech téměř zůstati stejný, t. j. kdežto státní občan v roce 1922 byl zatížen 1398 korunami, má státu v roce 1923 platiti 1393 korun. Uložilo se mu tedy ve státním rozpočtu méně o třetinu ze sta, vypočtených hotových 5 korun. Za to při mzdě klesly jeho příjmy o 23%. A u živnostníků, kupců, průmyslníků a rolníků! Není-liž tu poměr ještě mnohem nápadnější? Ceny někdy sníženy o 30, 50, ano 70% a ještě více, za to o 1/3% menší dávky pro stát. Budiž zde jakoby v závorce podotknuto, že zde při podílu na hlavu musíme mluviti vlastně o rodině, a že při čtyřčlenné rodině počítáme jen minus 20 korun, kdežto na jiné straně dnešní příjem nalézá se tak nízko, jako nikdy před tím. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Mělo by se jednou jíti do oblastí, kde lidé dnes mají žíti z podpory pro nezaměstnané. (Posl. Böhr [německy]: Anebo nedostanou žádné!) Anebo nedostanou žádné, jak tomu dnes jest u mnohých dělníků, kteří pracují doma. To se nazývá spravedlivou úsporou ve státním hospodářství.
Ale jděme dále k druhému bodu porovnání, o němž pan ministr financí také sám promluvil v rozpočtovém výboru, k oběhu státovek. Pan ministr financí mluvil o tom: V říjnu 1921 kolovalo státovek 12·327 miliard, stejného dne v roce 1922 10·139 miliard. Praví dále: "Tomu nevyhovuje poměr mezi letošními cenami a cenami před rokem, poněvadž by jinak oběh státovek musil býti značně menší." Počítá-li se oběh státovek podle poměru číslice indexu potravin v září 1921 a v září 1922, přicházíme dnes k nutnému oběhu státovek 9·685 miliard, skutečný oběh státovek jest tedy o 454 milionů vyšší. Jest na výsost podivno, že i zde zástupcové finanční správy ihned nezpozorovali, pokládá-li se oběh státovek za měřítko pro vnitřní kupní sílu peněz, že máme také v našem státním rozpočtu příliš vysoké číslice, neboť kdyby se státní rozpočet pohyboval v poměru k číslicím oběhu státovek a tím aspoň poněkud se ukázala zvýšená kupní síla lidu, tedy musilo by býti vytčeno ve výdejích o 3087 milionů a v příjmech dokonce o 3285 milionů méně. Opakuji tedy znovu: hledáme-li kdekoli porovnávací basi pro hory číslic státního rozpočtu, ať v ceně zlata, v tak zvané zevní nebo vnitřní kupní síle peněz, a v nutně vypočtené výši oběhu státovek, vždy proti nám zní smutná odpověď, kterou můžeme opakovati malou pozměnou známého výroku: "Zvážen a nalezen příliš těžký." 9 miliard, 5 miliard, 3 miliardy přespříliš. Kde ostává vůči těmto číslicím růžový optimism naší vlády a přímo tklivá důvěra v Boha, v nevyčerpatelnou zdatnost platícího množství státních občanů? Zde lze zajisté činiti jen jeden závěr, a ten nevyslovuji zde já sám, nýbrž ten vyslovil již pan dr. Kramář na tomto místě ve své řeči o vládním prohlášení. Cituji: "Žijeme příliš draze, vyrábíme příliš draze a náš stát je příliš drahý." A dále pravil: "Nemůžeme se svým 20miliardovým rozpočtem existovati, toho naše hospodářství prostě nesnese." Kdyby tu pan dr. Kramář byl, mohl bych mu říci, že s ním úplně souhlasím, snad bude pan ministr dr. Rašín tak laskav a sdělí to svému klubovnímu kolegovi dr. Kramářovi. S takovým rozpočtem nemůžeme existovati, toho naše hospodářství prostě nesnese, opakuji to s německé strany. Ale kde jsou, pánové z vlády, vaše návrhy, kde jest logické pokračování vlastního chodu myšlenek? Tu vázne argumentace i proud řeči o konsolidaci umlká a, odpusťte tvrdé slovo, při hlasování zdvihnete všichni spolu ruce, když jde o to, aby pro vojenské účely, pro četnictvo, špehouny, policii a jiné stráže v tomto státě povolena byla částka 3113 milionů, tedy z veškerých státních výdejů 17·1%. Když tedy jde o to, aby poplatníci na hlavu podle tak zvané cizozemské hodnoty zlata pro tuto položku více byli zatíženi 111 korunami než v roce předešlém, to se zove logikou v státním hospodářství?
Ale chceme při svém smutném uvažování opustiti zde cesty theoretické a obrátiti se jednou k čisté praksi. Také pan ministr financí vkročil na tuto cestu, když na počátku své rozpočtové řeči asi řekl: "Snížení - totiž stav cizozemské měny - a cenová úroveň potravin a věcí potřebných měla se přirozeně obrážeti v číslicích našeho státního rozpočtu. To se nemohlo plně podařiti, protože veliké množství státních vydání jest v zákonech pevně stanoveno. Zásada pro rozpočet může jen a jedině v tom spočívati, že tyto zákonité závazky k výdajům dojdou výrazu v číslicích státního rozpočtu."
Pan ministr financí mi promine, když to poznačím jako lacinou moudrost, která může stát, jenž se jednou dostal na cestu tak zvané západní orientace, militarismu, falešné a pochybené obchodní politiky atd., přivésti až na pokraj propasti, ano že jest možno, že stát za pokračování v takové státní hospodářské politice se octne ještě o kousek dále na této cestě. Po mém mínění jest jednou z nejdůležitějších zásad při stanovení a projednávání rozpočtu - soudím tak také z pozorování jiných států - aby se vším důrazem ukázáno bylo na ty body, které jsou nesplnitelny, nemožny, které převyšují zdatnost národa, které tedy při vědomém opomenutí na straně toho, kdo rozpočet sestavil, objevují právě to nepravdivé a lživé v takovém číslicovém díle. A o tom bych ještě rád promluvil.
V tištěných rozpočtových předlohách není nikde nebo jen docela mimochodem řeči o nynější hospodářské nouzi, o přímo nesnesitelné hospodářské situaci, jež začíná již na se bráti formy katastrofální. Víme, že pánové z vlády mají o těchto nejpalčivějších otázkách mínění různá. Jedna část nechce vůbec o hospodářské krisi ničeho věděti a myslí, že se vzestupem koruny pečené holuby, nebo řekněme aspoň exportní příkazy samy od sebe do země přibudou. Přišly sice nikoli příkazy exportní, za to však se objevila příročí z ciziny, znehodnocení skladů zboží, odpírání platů z Italie, Jugoslavie, Rumunska, Maďarska a odevšad, a v dalších následcích se dostavilo celé množství konkursů a zhroucení. Pan ministr financí nazývá tuto bídu na všech stranách "ozdravujícím procesem". Ale míní ovšem, že by ozdravění mohlo býti ještě trochu daleko vzdáleno. V jednom však pohříchu jsou strůjci a spisovatelé tohoto státního rozpočtu zajedno: Platit, platit, státu dáti vše a ještě něco víc! To prý jest nejkrásnější právo státního občana. A vy pohříchu o tom vůbec nepřemýšlíte nebo ne dosti - to nutno se vším důrazem říci - zda vůbec ještě trvá možnost k takové zdatnosti ve veškerém tělese hospodářském. Neslyšíme také ničeho o tom, jak by právě vzhledem k těmto katastrofálním poměrům v nemocném tělese hospodářském se mohly snížiti platy, poskytnouti ulehčení a jak by k nesmírným hmotným nedostatkům v jednotlivých hospodářstvích mohl býti přizpůsoben celek státního hospodářství. Že jde o nesmírné peněžní nedostatky v jednotlivých hospodářstvích, o obrovský úbytek příjmů národa v nejbližší době, o tom chci vám uvésti malý důkaz.
Podle sdělení ministra sociální péče máme dnes asi 200.000 nezaměstnaných, s dělníky méně pracujícími snad již 300.000. Podklady k tomu mám, žel, v rukou. Před krátkým časem jsem se obrátil na mnoho svazů. Bylo to již částečně dříve vylíčeno, neopomenul jsem však otázati se znova. Zprávy organisací a průmyslových svazů zní odevšad bezútěšně. Tážete-li se textilního průmyslu, a hlavně průmyslu bavlnářského, lnářského, plátenického, sklářského, pro duté sklo, lahvové sklo a okenní sklo, průmyslu jabloneckého nebo železářského ve středních Čechách a na Slovensku, nožířského v Mikulášovicích, květinářského v Šonově nebo dále průmyslu pro duté sklo v Boru, Kamenickém Šenově - teprve včera dostal jsem odtamtud telegram, že bída dostoupila vrchole - odevšad přicházejí neutěšené zprávy a není vyhlídky na brzké zlepšení této přímo hrozné situace. Naše význačné vývozní průmyslové podniky jsou zastaveny, panuje buď nezaměstnanost nebo omezení práce. Jestliže si chceme zde jednou odhadem ujasniti přibližný úbytek národních příjmů, přijdeme k těmto číslicím: Dejme tomu, že jen 200.000 dělníků po 3 měsíce a 300.000 dělníků po další 3 měsíce zůstane bez práce - skutečné číslice musí býti vyšší, poněvadž trvá krise v jednotlivých průmyslových odvětvích již mnohem déle než 3 měsíce. Mám přesná data o tom, že již od května a června v jednotlivých průmyslových odvětvích jest práce omezena o mnohem více než 50% a u našeho uhelného dělnictva sahá krise ještě mnohem dále zpět, rovněž tak v průmyslu železářském. Dejme tedy tomu, že výdělek těchto 200.000 dělníků činí jen 3 K za mzdovou hodinu, tedy činí úbytek na mzdě za zmíněných 6 měsíců 1 miliardu a 80 milionů korun. Když pak odhadnete cenu hotového výrobku, mírně počítáno, jen částkou třikrát takovou, jakou činí mzda za práci - pokusil jsem se vypočísti to v různých průmyslových podnicích - tedy přijdeme na úbytek výrobní hodnoty 3 miliard 240 milionů korun. To není malá číslice pro příjem národa. Můžeme zcela klidně říci - a toho pohříchu pánové, kteří státní rozpočet sestavili, ani v debatě dostatečně nezdůraznili - že na dani z výdělku, příjmu, z dopravy, obratu atd. snadno vypočteme úbytek 350 milionů korun (okolo 10%). K tomu přicházejí na zatěžovací účet podpory pro nezaměstnané nejméně 200 milionů korun, velmi málo počítáno. dále z menšího příjmu pracujících všecky úbytky, jež z toho pocházejí. I to zase bude činiti miliony a miliony a vy budete konec konců nuceni v počet přijmouti úbytek - ne v soukromých domácnostech, ten jest větší - nýbrž úbytek v státním hospodářství nejméně 700-800 milionů korun.
Při těchto úbytcích nesmíme také zapomenouti na toto: Dnes se nedá u živnostníka, kupce, průmyslníka přesunouti daň z obratu, kterou musí zaplatiti ze svého, poněvadž ceny klesají a v takových případech zmenšené výkonnosti nelze ještě přesunovati daň z obratu, nýbrž nutno ji vzíti na vlastní účet. To je ohromná ztráta. K tomu dále přichází ztráta na provozním materiálu samém znehodnocením skladu zboží, konkursy, zastavením platů, zmenšením platů z ciziny, jak jsem se již zmínil, dále obrovská položka, vzniklá ze ztrát na příjmech národa v cizozemských valutách, jež jsme musili vzíti. Neboť není pravda a neodpovídá skutečnostem, praví-li se nám: Ano, proč pak jste tolik marek přijali? Ztráty nevznikly jen v markách, nýbrž stejně v jiných valutách, když dotyčný průmyslník a vývozce musil přijmouti placení cizí měnou. V předešlém roce vyvezli jsem ještě asi 30% do Německa a za to musili jsme přijmouti placení v markách, protože Němci nemohli platiti korunami. Máme tedy obrovské úbytky na národním jmění, a na druhé straně dává na to finanční správa odpověď slevou 5 K na hlavu v příjmech státu. To jest samozřejmě něco, co se musí přímo dotknouti základů, opor veškerého žití hospodářského. Podceňování této otázky činí dojem, jakoby se zde vlastně jen operovalo číslicemi, ve které se nevěří. Když my tímto způsobem neúprosně něco kritisujeme, budete nám jistě vytýkati nedostatečnou loyálnost proti státnímu rozpočtu. Ale musím pohříchu dáti výraz mínění, že zastírání skutečností jak v domácnosti soukromé tak i v domácnosti podniku vždy jest opakem solidního vedení. Takový postup se bude tedy také v státním hospodářství zejména se strany obchodního světa sotva moci pokládati za konsolidování státních financí.
Dovolte, abych teď přešel k jednotlivostem, jež to, co jsem pověděl, ještě poněkud přesněji osvětlí. Celkový výkaz rozpočtu vykazuje jako největší položku vedle zmíněných 17% výdajů na vojsko a četnictvo nevalnou částku 2 miliard 790 milionů na placení úroků ze státních dluhů a na splácení dluhů. Budiž zde obzvláště zjištěno, že pro zbrojnou moc tohoto státu, policii k ní počítajíc, a na zúrokování dosud učiněných státních dluhů a těch, které v tomto roce budou učiněny, musí se užíti navlas 32% všech státních výdajů. Můžeme se při takovém hospodaření, které tak zvanému velmocenství tohoto státu a velkým i malým dohodám jeho držitelů moci každoročně obětuje takové hekatomby lidového jmění, diviti, že pro osvětové účely máme jen drobty, a tyto se proti loňsku ještě snižují. V předešlém roce zbyly nám na osvětové účely 4·8%, letos nám zbývají pouze 4·4% a pro sociální úkoly přirozeně jen 3·74%. A k jakému mrzáckému živoření jest odsouzena osvěta německého obyvatelstva v tomto státě, když se může účtovati na německý účet pro vysoké a střední školy, pokud se týče při výdeji na střední školy jen 22·3%, 36, 16% a pro novostavby jen 4·5%! Jediná položka, která poněkud jest spravedlivá, týká se středního a odborného školství, což samo se odůvodňuje tím, že německá oblast jest hospodářsky obzvláště vyvinuta. To znamená z veškerých státních vydání pro německé vysoké školy 0·1% a pro novostavby v národním školství jest to tuším jen 0·03%. Mohlo by se říci, jestliže se k tomu přiberou ještě také investice, kde přesný výpočet není dobře možný, protože se mnohé položky nedají odděliti podle německých a českých území - ale i kdyby příznivý výpočet pro německé kraje vykázal 8% investic - mohlo by se říci, že by se měl poříditi nový symbol pro československou spravedlnost: Bohyně, která nejen má na očích pásku, ale zahaluje si celou hlavu.
Vracím se opět ke střízlivým číslicím státního rozpočtu. Státní příjmy pocházejí samozřejmě hlavně z položek ministerstva financí v částce 10.437 milionů, z příjmů železnic v částce 4900 milionů a z příjmů pošty v částce 1100 milionů, úhrnem 87% veškerých příjmů.
Z těchto příjmů finančního úřadu jest vytčeno jako příjmů z daní, poplatků a kolků 6811 milionů, z cel 676 milionů, s Podkarpatskou Rusí celkem 7536 milionů. I zde panuje, jako všude, růžový optimism, ani slova o nouzi, ani slova o bídě, která proniká celým hospodářským životem tohoto státu. Jen při uhelné dávce, pro kterou jest zařaděno 400 milionů méně, se praví, že docílené výsledky a zmíněný pokles cen nedají více očekávati tutéž částku jako v roce předešlém. Jinak - a na to zvláště dlužno ukázati - nalézáme plus vůči předešlému roku při daních reálních o 10 milionů, při osobních daních o 264 miliony a při dopravních daních o 124 miliony - vrátím se k tomu ještě poněkud blíže - při poplatcích a kolcích o 202 miliony a při clech o 148 milionů, to činí při oné položce úhrnem plus 748 milionů. Menší příjmy a slevy při dani z obratu a z uhlí jsou tedy zde šťastně jiným zatížením, zda-li snesitelným, nevím - já tomu nevěřím - výdělečných stavů obráceny v opak. 800 milionů se tu dává, na jiné straně se zase zařaďuje těch 800 milionů jako větší příjem při dani dopravní, při clech a při dani z příjmu a výdělku. Věří skutečně někdo z vážených stran většiny, jež zdvihnou ruce pro tento státní rozpočet, tomuto rozmilému zdání? Mám za to, že všecko to snění, krasořečnění a penězokazství, jež jest podkladem těchto číslic, snad na vyšší rozkaz, aby se napodobovala úspornost, nemůže přece na druhé straně docela zakrýti ďáblova kopyta. - Musí přijíti smutné procitnutí, neboť nešťastnou výrobní, obchodní a finanční politikou tohoto státu a jeho držitelů moci škrcená výroba, která po měsíce jest napolo zastavena, nemůže žádným způsobem proti loňsku vynésti na daních z výdělku plus 61 milionů a na dani z příjmu plus 170 milionů. Není možno, aby tato politika dále státu dávala na nepřímých daních totéž jako v roce předešlém, to jest docela vyloučeno, když nám beztak bylo platiti již 446 korun na hlavu. Při tom se letos 23 koruny na hlavu touto zmíněnou slevou 400 milionů zmenšují. Sleva státu má tedy na nepřímých daních na 4 hlavy činiti průměrně 92 koruny. Vezměme ku porovnání 20% snížení cen a tažme se, jak by měla vypadati nepřímá daňová sleva za tohoto 20% snížení. Pak přijdeme na číslici 111 korun na hlavu, tedy při 4 členech rodiny na 444 koruny a při 30% snížení cen na slevovou položku 668 korun, již by státní občan musil požadovati. Stojí tu tedy, počítáno na 4 hlavy, 92 koruny proti 668 korunám, jež by rodina musila žádati, poněvadž celý svůj příjem, všecky své výdělečné poměry, své výrobní základy také takovým způsobem snížila a tím své příjmy zmenšila. Nemusily by se v kruzích výrobců, dělníků, zřízenců a spotřebitelů budoucně přijímati tyto tirády o snižování cen s rozhořčením a výsměchem, když stát sám a jeho finanční správa předchází takovým příkladem? Kde ostává tak velice vychvalovaná kupní síla naší koruny, když stát na domněle nutně se dostavující vnitřní kupní cenu naší koruny tak pádnými protidůvody odpovídá? V pravdě rád bych finanční správě připomenul, a měl by také pan ministr financí přemýšleti ne tak velice o touze lidu po zlatě a zlatých dukátech, jako o nesplněné žádosti obyvatelstva po daňové spravedlnosti. Nebo se domnívá snad finanční správa, že se přijde vstříc nejvnitřnějšímu cítění obyvatelstva, když se daňové tresty a úroky z prodlení ve státním rozpočtu vyzdvihnou z 10 na 18·8 milionů, nebo když se v revisním oddělení místo 100 úředníků umístí 150, v onom oddělení, jež se v mnohých směrech venku v celém průmyslu a v celé živnosti pokládá přímo za pohromu země? Nemyslím, že se tímto způsobem může povznésti daňová mravnost, jako že se tím nepodepře ani ochota k placení dávky z majetku.
Dávka z majetku v té formě, jak byla v roce 1920 usnesena, stála se podle názoru širokých hospodářských stavů dnes všude nemožností. Peněžní cena, jakou stát na podporu své valuty z jmění národa chtěl bráti, jest dnes splacením prvé, druhé a nejvýše třetí lhůty plně zapravena. Máme účet, že prvou, druhou a třetí lhůtou, jak v roce 1920 v parlamentě byla usnesena, jest plně zapravena peněžní cena, které bylo skutečně použito na podporu valuty, t. j. aby se za ni koupilo zlato. Neotvírá se tu - a žádal bych pana ministra financí, aby tomu věnoval pozornost cesta, aby problém válečné půjčky, která i nadále na státních financích bude viseti jako olověné závaží, vyřešil v souvislosti s dávkou z majetku? Pohříchu dnes ještě neslyšíme o tom ničeho, naopak slyšíme vždy jen výraz nenávistné politiky, jaká se druhdy proti nám ozvala. Mohl bych přirozeně uvésti zde ještě sto příkladů, jež podávají další materiál pro mé žaloby. Teď jen něco.
Ačkoli často již byl požadavek úplného zrušení uhelné dávky výrobními stavy činěn, rozpočet halí se v mlčení, pan ministr financí odpovídá slovy poněkud demagogicky zbarvenými, slovy - promiňte - proti nimž by se vlastně musil ozvati ministr veřejných prací, ježto, jak známo, tam se ceny uhlí ustanovují a podle toho kontrola pro odběratele není příliš těžkou. Věc se má docela zkrátka takto: Stanovení cen uhlí se děje na základě nákladů výrobních, takže na okolnosti, jež při volné konkurenci rozhodují, jako na jakost, dopravu, poměry odbytu atd. nebral se žádný ohled. Dřívější ministr zaujal stran zvýšení cen uhlí stanovisko zcela odmítavé. Ale poslední dobou bylo zvýšení cen povoleno. Stalo se tak ve formě sociálních přirážek, závodních přirážek, sanačních přídavků atd., jež zůstaly osvobozeny od uhelné dávky. To se stalo proti zákonu, neboť podle mého mínění jen nařízením se to nedalo upraviti. Uhelná dávka v Mostě - revír chomutovský - činila 21 až 26%, ve falknovském revíru 19%. Toto zmírnění bylo spotřebě na prospěch. Nerozumím vlastně té neplné informovanosti směrodatných míst, když se vytýkalo, že jiného postupu při stanovení cen nebylo užíváno. Pravím, ministr veřejných prací, jenž sám ceny ustanovuje - ) vázané hospodářství - musil by se vlastně sám postaviti proti tomuto výroku ministra financí.
Dne 11. t. m. bylo v Úředním listu, opět proti zákonu, na základě snížení mezd ohlášeno, že stát připouští další zmírnění uhelné dávky a že se při tom změňuje daňový podklad. Daň z uhlí bude při kamenném uhlí činiti 18%, špatně pochodí revíry hnědouhelné, při kamenném uhlí s jeho mnohem větší silou výtopní, která se udává na 7500 kalorií, platí se 18%, a při hnědém uhlí (3500 až 5000 kalorií) platí se 20 až 40%. Schopnost soutěže hnědého uhlí se tím nezvyšuje, nýbrž jen umenšuje. Vagon falknovského hnědého uhlí - a to jest příznačné, když se slyší takové číslice a finanční správa musila by to uvážiti - v prostřední ceně stojí na zemské hranici 1550 korun, t. j. v markách asi půl milionu, kdežto vagon daleko lepších německých briket v Německu dnes ještě lze dostati za 69.000 M. To ukazuje, že tím trpí také naše výroba. Rozmluva včerejšího dne vedla k tomu, že byla učiněna otázka, proč nenechal rolník své brambory v tuzemsku usušiti, proč je k sušení poslal do Německa; ano, tam je může dáti sušiti za 3 koruny, kdežto zde to stojí 8 korun. Ceny uhlí jasně dokazují, že se zde schopnost soutěže nedá obnoviti; na papíře bylo vypočteno, že není možno, aby mu bylo poslouženo týmiž cenami. Ale máme také ještě uhelné inspektoráty, toto smutné znamení vázaného hospodářství a nuceného hospodářství, pro ně se vybírají také ještě, jak myslím, 4 koruny. Pak jest tu uhelná rada, jak známo jedna z těch rad, jejichž rad vláda ještě nikdy nevyslechla, pro tuto má se také platiti poplatek 2 korun za vagon. Všecka tato opatření zmatku nejistoty a nepotřebnosti pro praktické hospodářství volají po zrušení nejen uhelné dávky, nýbrž celého vázaného hospodářství v uhelných věcech. I tu jest nutný návrat k volnému hospodářství, nebo ať znalost vládních míst sahá sebe dále, nikdy se nebudou moci přizpůsobiti potřebám hospodářství tak, aby průmysl vyšel z obtíží. Průmysl a živnost si oddechnou jako zbaveny balvanu a státní pokladna zajisté také nebude míti z toho škodu, kdyby jednou toto hospodářství vzalo za své; pohříchu, v státním rozpočtu neslyšíme o tom ničeho.
Jiná, velmi zlá a bolestivá kapitola - dopravní náklady. Jsme v tomto bodu skutečně vyšším Švýcarskem, neboť jen Švýcarsko se svými horskými drahami má tytéž dopravní ceny, jako my zde v Československu. Číslice činí na př. při železe o váze 10.000 kg a při vzdálenosti 500 km u nás okrouhle 30 K za dopravu - již v senátě sdělil k tomu pan senátor dr. Stránský velmi obšírný materiál - ve Francii, přepočteno v korunách, 16·24 K, v Italii 10·83 K, v Rakousku 15·78 K, v utisknutém Německu dnes 4 koruny, snad zítra 5, pozítří 6, pak snad 10 korun proti našim 30 korunám. Vždy docela nesrovnatelná částka. Platíme 30%ní dopravní daň přes to, že i zde již byly podány žádosti na žádosti, rozklady na rozklady, a vidíme lehkomyslnost, jež by se mohla nazvati téměř frivolní, jestliže státní rozpočet přes nepřízeň doby pomýšlí z dopravních daní, z daně z jízdních lístků, nákladů vybrati o 124 miliony více než v běžícím roce.
Na témž poli běží nemožnost příjmů stran železnic. Skoro se zdá, jakoby dřívější ministr železnic Monsignore Šrámek byl spolupracoval na tomto rozpočtu ve zvlášť jasnovidné hodině. Chceme z provozu železničního vyhospodařiti aktivum 745 milionů korun. Jen kdyby vláda chtěla říci, odkud chce toto aktivum z hospodářství železničního vzíti. Pohříchu nebylo to vysloveno. Snad pomocí vystěhování dělníků a celých podniků? A jest skutečností, že dotyčné podniky a dělníci jsou k tomu nutkáni, nikoli, jak se píše zcela falešným způsobem v českých listech, že se tím hospodářství státu sabotuje německými dělníky a německým průmyslem. Kdybychom nehospodářství tohoto státu s německé strany mohli sabotovati, byli bychom k tomu velmi rádi hotovi, žel, nemůžeme to.