Předseda (zvoní): Přikročíme k debatě. Ke slovu jsou přihlášeni na straně "contra" pp. posl. Modráček, dr. W. Feierfeil, dr. Kafka, Hackenberg, Bobok, Patzel, Bubník, dr. Spina, dr Gažík, Warmbrunn, na straně "pro" pp. posl. dr. Nosek, Dubický, Dyk, Trnobranský, Němec, Hlaváček, Jar. Hálek, Špaček, dr. Klimo a Malík.
Uděluji slovo zapsanému na straně
"contra" p. posl. Modráčkovi.
Posl. Modráček: Ctěná sněmovno! Čas mně nedovoluje, abych se zabýval zajímavými vývody p. referenta, které přednesl v druhé částí své řeči. Musím se pohříchu omeziti jen na nejnutnější. Dovolte, abych poněkud s jiného stanoviska posuzoval předložený rozpočet nežli p. zpravodaj. Pan zpravodaj nám srovnával jednotlivé položky mezi sebou navzájem a ukazoval, co rozpočet dává, atd. Já budu se dívati na rozpočet s toho stanoviska, je-li v souladu s danou hospodářskou situací, s naší hospodářskou silou vůbec, či nikoliv.
Ctěné shromáždění! O tom není pochyby, a p. referent to sám nastínil, že kráčíme k velmi silnému poklesu hospodářské konjunktury. Již dnes je spousta podniků zavřena nebo pracuje s omezenou pracovní dobou. Tisíce a tisíce insolvencí a gigantické bankroty, jaké byly u nás dříve neznámy, ukazují na to, že nastává nám velmi těžké období hospodářského života. Je pochopitelno, že celé národní hospodářství očekává toužebně, že stát, který v první řadě má k tomu povinnost, bude hleděti mu pomoci a uleviti mu zejména ve veřejných břemenech, která tvoří do velké míry jednu z největších překážek zdravého hospodářského rozvoje nebo ozdravění hospodářského života. Vláda, která zasedla na podzim na ministerská křesla, uvedla také jako jeden ze svých hlavních úkolů řešení hospodářské krise a zejména šetření ve státní správě. Já o tom šetření hodlám právě mluviti. Vláda na pohled upřímně svůj úmysl chtěla projeviti alespoň symbolicky, že na křeslo ministra financí postavila atleta úspornosti dr. Rašína. Ale, ctění pánové, my ovšem již šetříme trochu déle, šetříme od té doby, co máme úspornou komisi, v jejímž čele, myslím, stojí dosud p. dr. Kramář.
Dějiny této slavné instituce jsou dosud zahaleny rouškou tajemství, a co proniklo na veřejnost, bylo dosud značně komické. Ale p. dr. Kramář má velmi vysoké mínění o této korporaci. V debatě o vládním prohlášení uvedl na př., že v rozpočtu ministerstva železnic a ministerstva zahraničí jsme uspořili dohromady 500 mil., a ukazuje na to, že to je důkazem, že musela při tom býti Úsporná komise, a následkem toho, že úsporná komise něco skutečně dělala. Tedy touto dedukcí tak trochu metafysickou či scholastickou předseda úsporné komise dokazuje, že Úsporná komise dělá dobré skutky a že uspořila národu velké a velké miliony. Z toho vysvítá tedy, že tento rozpočet má býti jaksi eklatantním důkazem užitečnosti úsporné komise. Poněvadž jak z řeči dr. Kramáře vysvítá, Úsporná komise při něm spolupůsobila, tu myslím, když dvě vulkanické síly byly zapřaženy dohromady - ministr financí a Úsporná komise - že rozpočet na r. 1923 musí vykazovati toho velmi živelné stopy.
Nuže, pánové, dovolte mi, abych se u této věci zastavil a korigoval trochu p. zpravodaje dr. Srdínko, který ukazoval také na tento rozpočet jako na důkaz vývoje šetření v naší státní správě. Dávejte trochu pozor.
Vydání na r. 1922 činilo i s investicemi - ty musíme počítati do vydání - 23 miliardy. Vydání na r. 1923 činí ca. 22 miliardy 300 mil. korun. Je tedy rozpočet na příští rok o 700 mil. menší. Prosím, dělte to, a vyjde vám, že těch 700 mil. zmenšených výdajů činí celá 3 %. Jak nám z vysvětlivek rozpočtu je zřejmo, a jak p. zpravodaj přiznává, bylo již při sdělávání rozpočtu na r. 1923 plně počítáno s klesající tendencí cen a podle toho byl rozpočet dělán.
Podle indexů, jež uveřejňuje statistický úřad, klesly ceny v maloobchodě od října 1921 do října 1922 o 31 až 46 %. Podle indexu "Národních Listů", týkajícího se cen velkoobchodních, klesly ceny za toto období o 31 až 64 %. Jestli je to pravda, to ponechávám přirozeně těmto statistikám na odpovědnost, ale řekněme, že klesly ceny všeobecně, průměrně -jen o 30 %. Pánové, 30 % ní pokles cen a 3 % úspor ve státním rozpočtu, to není žádný atletický výkon.
Tedy šetření ve státním rozpočtu nebylo tak veliké, a zdá se, že Úsporná komise při tom nebyla, a byla-li při tom, pak dopadla jako při těch 70 automobilech nebo při té koupi domu Na Košíku. A tak se mi zdá, že p. ministr financí dr. Rašín uplatnil velmi málo svou úspornou genialitu, když rozpočet na příští rok vykazuje jen 3 % úspory vůči rozpočtu na běžný rok.
Ale, pánové, přes to, že všecko zlevnilo podle statistiky úřední o 31 až 46%, přes to, že daně v rozpočtu jsou vykázány takřka ve staré výši - škrty daní na jedné straně byly vyváženy opět vyšším hodnocením daní na druhé straně, tedy celkem příjmy z daní zůstávají skoro stejné přes tato fakta vykazuje rozpočet na příští rok ohromný deficit. Finanční ministr se chlubí, a v té dialektice se pohyboval také pan referent, že v rozpočtu na příští rok máme pouze deficit 566 milionů, čili že je o 363 miliony nižší.
Nuže, podívejme se na tento schodek! K tomuto schodku se musí totiž něco připočísti, a to především nouzové výpomoci, které nejsou do rozpočtu zařazeny, a ty jsou oceněny ve vysvětlivkách k zákonu prosincovému z loňského roku na 1 miliardu 400 milionů Kč. Pan referent však tvrdí, že budou činiti v roce 1922 1954 milionů. Prosím, ty nejsou v rozpočtu, jsou to skorem 2 miliardy. Kromě toho se musí v deficitu připočísti obnos na investice, okrouhle 3 miliardy, a pak nějaké částky, které budou povoleny ještě během příštího roku. Myslím, pánové, že nebudu příliš přeháněti, když řeknu, že deficit v rozpočtu na příští rok nebude činiti 566 milionů, nýbrž 5-6 miliard! To je skutečné reálné číslo a 566 milionů je čirá fantasie.
My se tedy vyvíjíme rok od roku ne k zlepšování státního hospodářství, nýbrž spíše ke zhoršování. S 5ti miliardami jdeme do příštího roku, do roku velmi akutní krise, a tento deficit 5-6 miliard byl by ještě větší, kdyby byl ministr financí nevzal některé daně, jako na příklad daň výdělkovou a daň z příjmu a rovněž daň přepravní o několik set milionů výše. Že tyto daně nevynesou obnos preliminovaný, to se samo sebou rozumí, a zde, myslím, finanční ministerstvo přehnalo svůj příjem o několik set milionů.
Nuže, ctěné shromáždění, já se táži, jak dlouho budeme moci hospodařiti s rozpočty, v nichž se objevují deficity 5- až 6miliardové? Uvážíme-li, jak jsem uvedl, že ceny značně od loňského roku poklesly a že rozpočet na běžný rok byl sděláván za nepoměrně vyšších cen než jsou letošního roku, musíme říci, že tento rozpočet nevykazuje žádné úspory, nýbrž že obsahuje vydání daleko vyšší nežli rozpočet na rok 1922.
Jak jsem se již zmínil na počátku, celý hospodářský život sténá pod těžkými hospodářskými břemeny a vysokými dopravními tarify. Čekalo se, že vláda v tom rozpočtu přinese úlevu, ale krom malého snížení uhelné dávky všecka břemena mají býti zachována a budou dusiti strašlivou tíhou hospodářský život všeho obyvatelstva.
Pánové, nynější krise není jen krisí valutární, zaviněnou vzestupem koruny, ona je do veliké míry i krisí fiskální, t. j. je způsobena ohromnými břemeny státními i autonomními. Veřejná břemena byla pro náš hospodářský život již neobyčejně obtížná loňského roku, když koruna stála mnohem níže než nyní, na 6 a 7 švýcarských centimech, letošního roku, poněvadž daně zůstaly stejné, při vzestupu koruny, při poklesu cen, nezbytně jeví se veřejná břemena dvoj- a trojnásobně obtížnějšími. Máme dnes nejvyšší daně na celém světě, máme nejvyšší dopravní tarify v celém světě, a tu ovšem je velmi těžko za těchto poměrů konkurovat na světových trzích. Ale, pánové, vysoká břemena veřejná znamenají též, že není možno učiniti nápravy v otázce celní. Vysoká břemena znamenají vysokou režii, vysoké výrobní náklady, následkem toho musí na hranicích býti chráněn domácí průmysl proti dovozu, a tak vlastně máme zde dvojí zlo, zlo nepřirozené celní ochrany, která souvisí se zlem vysokého zdanění.
Továrny na hospodářské stroje, které takřka stojí, jak známo, obrátily se na vládu a žádají zrušení cel na surové železo, které zdražují cenu železa o 57 %. Ale, pánové, zrušte clo na surové železo a zůstanou ván železárny úplně stát, které opět říkají: My nemůžeme levně produkovat, poněvadž veřejná břemena činí 12 % našeho hrubého příjmu. A zde objevuje se uzel, který rozetnout, a tím způsobem upraviti cestu k ozdravení hospodářského života bude možno jenom tehdy, když budou veřejná břemena snížena. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Vážení pánové! Abyste si učinili představu, jak nepři rozený je náš rozpočet výdajový, jak úžasný máme fiskální systém, dovoluji si malé srovnání s rozpočtem bývalého státu rakouského. Čisté národní jmění bývalého Rakouska obnášelo podle maďarského profesora dra Fellnera před válkou okrouhle 85 miliard korun. Vydání rakouského rozpočtu na rok 1913 činilo 3142 m lionů korun, čili necelá 4 % čistého národního jmění Rakouska. Daně bez cel, loterie a monopolu činily okrouhle 1 miliardu, něco přes 1% čistého národního jmění rakouského státu. A jak to dopadá u nás? Počítejme, že naše národní jmění je polovinou rakouského, násobenou šestinásobným znehodnocením valuty. Při tom nepočítám se ztrátami za války. Beru národní jmění asi tak, jako by bylo beze všech ztrát, v tom stavu, jako před válkou. Vyjde nám, že Československá republika může okrouhle vykazovati čistého národního jmění 255 miliard. Vydání našeho rozpočtu činí však 22·3 miliardy, čili 9 % čistého národního jmění, oproti necelým 4% rakouským. Daně činí bez cel a monopolů 7 miliard, skoro 3 % m proti jednomu procentu rakouskému. Myslím, že toto srovnání vám nejlépe ukazuje, v jak nepřirozených poměrech se octl náš fiskální systém. Při tom je všeobecně známo, že bývalé Rakousko proti ostatním státům bylo zatíženo nadprůměrnými břemeny. Rakousko bylo v Evropě takřka daněmi nejpřetíženějším státem. Ala co představuje naše republika v ohledu fiskálním, to je ještě více než dvojnásobné přetížení obyvatelstva, jaké bylo za Rakouska. Věci jsou tak příšerné, že kdybyste škrtli všecka platy státních zaměstnanců v obnosu 7 1/2 miliardy z rozpočtu, bude ještě náš rozpočet ve vysokém nepoměru k rakouskému rozpočtu, neboť zmenšen by byl jenom na 15 miliard. Je ještě absolutně 5krát vyšší než rozpočet rakouský - po škrtnutí všech platů státních zaměstnanců - a je potom ještě o 1/3 relativně vyšší než by vlastně měl býti podle poměru k národnímu jmění, které náš stát vykazuje. Je tudíž naprosto nesprávné, tvrdí-li se, že náš státní rozpočet je zatížen jenom osobními výdaji. Náš rozpočet je zatížen i věcnými výdaji, z nichž ovšem veliká část je neproduktivní, zkrátka my máme věcný rozpočet v nejvyšším stupni přehnaný, a není pochyby, že se to objevuje křiklavě zejména nyní, kdy stoupla valuta. Uznáte, že to tak dále nemůže jíti. Bylo-li za Rakouska zatížení berními a jinými veřejnými břemeny příčinou obtížného vývoje národohospodářského, je to tím více u nás, kde máme 80% průmyslu ze starého Rakouska a kde se průmysl musí rváti na světovém trhu, kdežto za Rakouska měl průmysl hlavní odbytiště v tuzemsku. Za nynějších výdajů státních je nějaká úspěšná konkurence našeho průmyslu na světovém trhu holou nemožností, a proto nepřeháním, když pravím: Tento rozpočet při nynějším vzestupu valuty bude přímo vražditi náš průmysl, bude vražditi naše zemědělství a bude vražditi naše živnostnictvo a dělnictvo v první řadě. Zejména dělnictvo odnáší nešťastnou rozhazovací politiku státní správy v minulých létech, zvláště za rudozelené koalice, strašlivě vysokou nezaměstnaností a svou velikou bídou, o níž se neví, kdy jí bude konec.
Mnoho se psalo a mluvilo proti vzestupu koruny. My máme celý směr, celé hnutí politické, jež bojuje proti tak zvané deflaci, hnutí, které by si přálo, aby se tiskly raději státovky a tím - způsobem aby byla zažehnána krise nezaměstnanosti atd. O tom není pochyby, že by to na chvíli byla pomoc. Na chvíli bychom měli peněz dosti, kdybychom spustili tiskařský lis. Ale tento lék je totéž, jako počínání člověka, který svoje životní trudy léčí alkoholem. Důsledek takové léčby je delirium tremens, jak u jednotlivců, kteří chtějí svůj život zlepšovati alkoholismem, tak u států, které inflací chtějí řešiti své těžké hospodářské problémy. Vzestup koruny nám neškodí, pánové, ale je třeba vzestupu koruny přizpůsobiti také všechny ostatní poměry. Především je potřeba, aby se deflace nevztahovala pouze na devisové obchody, nýbrž aby byla také deflace ve státním hospodářství, v rozpočtu, neboť na státním hospodářství pak v přední řadě záleží, aby vzestup koruny nebyl katastrofálním pro hospodářský život. Jest jisto, že státní výdaje není možno udržeti v příštím roku v té výši jako jsou letos, kdy se bude kurs koruny pohybovati kolem 20, tedy třikráte výše, než byl loňského roku.
Pánové, ale ještě něco chci několika
slovy uvésti. Tento vysoký, nepřirozený a nemožný rozpočet vzhledem
k naši hospodářským poměrům není jen vraždou hospodářských vrstev
bez rozdílu, on je také nebezpečný i politický. On je nebezpečný
naši demokracii. Pánové, nejhůře slouží demokracii ten, kdo si
myslí, že jí prospívá, když hodně rozhazuje ze státních peněz.
Právě vysoké daně, právě ty nejvíce agitují do rukou všech odpůrců
demokracie a pokroku. Jest proto v zájmu naši demokracie, aby
ve státním hospodářství nastal jiný pořádek, aby se v něm šetřilo
a opravdověji šetřilo, než je viděti v tomto rozpočtu, v němž
šetření je vlastně, odpusťte, skoro podvodem, mírně řečeno aspoň
neupřímností. Vzhledem k tomu, že rozpočet mnou kritisovaný nevyhovuje
zdravým národohospodářským zásadám, že ho pokládám ve výši, jak
byl předložen a bude odhlasován, za škodlivý hospodářsky i politicky,
vyslovuji se proti němu. (Potlesk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má pán posl. dr. Nosek.
Posl. dr. Nosek: Velevážení pánové! Již po dvě léta měl jsem příležitost ujmouti se slova k rozpočtu našeho státu. A tu jsem se snažíval z jednotlivých položek tohoto rozpočtu dokazovati číselně vývojové směrnice tak, jak ony jsou v tomto rozpočtu skutečně obsaženy a jak ony mohou býti pro příslušné činitele také směrnicemi veškeré další jejich činnosti.
Vážení pánové, račte laskavě uznati, že rozpočet sám o sobě nemůže ve svých číslicích činiti nároku na absolutní přesnost a nemáme záruky z povahy věci, že by skutečně všechno musilo se v budoucnosti dostaviti tak po stránce výdajové i příjmové, jak rozpočet naznačuje. Ale vidím-li, že zde v určitých směrech nastává zlepšení, vidím-li, že to mohu přímo číselně prokázati, vidím-li, že postupně jednotlivé rozpočty přece jen vnitřní svojí strukturou více a více blíží se zase mírovým poměrům, pak to pokládám ze stanoviska státoobčanského za radostný, všeho uvítání hodný zjev, a jako jsem se to snažil naznačiti předešlá léta, týž pokus chci učiniti i letos.
Vážení pánové, já jsem si zde poznamenal, jakým způsobem brala se vývojová linie státních vydání, a již loni jsem měl příležitost naznačiti, že, pokud se týče výdajů" rozpočet narostl ještě rychlejším tempem než v létech dřívějších, a že vzrůst celkových výdajů na rok 1922 oproti roku 1921 znamenal zvýšení o 39·47 %. Velevážení pánové, když se podíváme na rozpočet letošní z téhož hlediska, tu vidíme, že další vzestup vydání podle rozpočtových číslic u nás je zaražen a že nastává tu, zdá se, do budoucnosti pozvolné odbourávání příliš vysokého našeho rozpočtu, neboť celkové vydání v rozpočtu na rok 1923 znamená oproti vydáním roku běžného úbytek o 1·49 %. Měl jsem příležitost zadívati se také na rozpočet francouzský. Rozpočet francouzský je jinak pracován než náš, a má také velmi zajímavý diagram, kde se graficky naznačuje velmi názorně, jakým způsobem ta nebo ona položka nebo celé sumy výdajové v rozpočtu se pohybovaly. Když se podíváte na ty položky, vidíte, že doba válečná znamená tam velmi mocný výkyv z normální linie státních výdajů a že to dosahuje vrcholu roku 1918, a že pak zase od té doby nastává rychlejší klesání, a roku 1922 a 1923 již jen mírné ubývání. U nás, poněvadž máme svůj samostatný rozpočet teprve z doby popřevratové, vidíme, že od roku 1919 do roku 1920 a v létech dalších velmi rychlým tempem blížíme se vyvrcholení a teprve nyní roku 1923 nastává zastavení dalšího vývoje, takže jest tu možno konstatovati pozvolné odbourávání tak, jak jsem si to dovolil naznačiti. To je tedy pokud se týče celkového vydání. Když se však zadíváme na vnitřní rozvrstvení, na vydání řádná a mimořádná, můžeme pozorovati zjev, jenž sám o sobě je zase vývoji státního hospodářství docela zdravý a který můžeme pokládati za něco docela normálního. Ten úbytek státních vydání není způsoben úbytkem vydání řádných, nýbrž poklesem vydání mimořádných. Vydání mimořádná znamenají ústup oproti roku loňskému o 1·18 %, kdežto vydání řádná znamenají vzestup o 3·65%. Račte laskavě uznati, vážení pánové, že když rozpočet celkem znamená jaksi odbourávání výdajů, že přece jenom to jde na účet výdajů mimořádných, nikoli na účet výdajů řádných, a je to zajisté zjev, který může docela klidným uspokojením naplniti každého objektivního pozorovatele.
Pokud pak se týká našich příjmů, pokusím se i zde o určité srovnání oproti létům minulým. Loni znamenalo narůstání příjmů státních vůbec celých 33·80%. Račte se laskavě rozpomenouti, že vydání narostla o 39%, příjmy jen o 33%. Letos nám vydání klesají o 1·49 %, kdežto příjmy nám klesají jen o 0·38 %. Příjmy klesly poměrně méně než nám klesla poměrně vydání. I po této stránce možno se s uspokojením na tento důsledek našeho rozpočtu na r. 1923 dívati.
Ještě zajímavější je věc, zadíváme-li se zase na řádné a mimořádné příjmy. Mimo řádné příjmy oproti roku loňskému znamenají úbytek o 46·57%, ale řádné příjmy znamenají přírůstek o 3·87 %. Jak račte viděti zase zde už rozpočet sám, jak po stránce výdajové, tak po stránce příjmové, je neklamným svědectvím toho, že přece jen o nějaký krok, třebaže pozvolna, jsme se přiblížili k mírovým poměr§m, že složky mimořádných výdajů a příjmů více a více a to tempem dosti rychlým ustupují, a místo toho nabývají vždy percentuelně při vydáních i při příjmech větší účasti řádná vydání a řádné příjmy, nebo-li jinými slovy prostě a jednoduše řečeno, nabývá celý rozpočet po této stránce více tvářnosti hospodářství mírového.
Račte laskavě dovoliti, abych se nyní mohl podívati ještě s jiného hlediska na ten náš rozpočet a pověděti, zda ono percentuelní účastenství jednotlivých oborů státní správy ve svém vývoji znamená nebo může poskytnouti také důkaz pro tvrzení, že více a více percentuelně na celkových státních vydáních jsou súčastněna taková státní vydání, která považujeme za hospodárná nebo taková, která slouží k obecnému blahu, nebo zda můžeme konstatovati, že ten vývoj je nepříznivější, že vydání čím dále tím jsou větší na obory neproduktivní a že po této stránce bylo by snad potřebí změniti dosavadní politiku a snažiti se o to, aby zde nastala nějaká náprava. Po této stránce nutno konstatovati, že vzbuzuje určitou obavu ono procento celkového neproduktivního nákladu, které v podstatě je způsobeno narůstáním břemene, kterým je státní dluh.
Po této stránce račte laskavě dovoliti, abych také zde docela otevřeně mohl poukázati na některé zjevy, zejména z toho důvodu, že mi není dosti jasno, že by to bylo zrovna úkolem jen těch, kdož nemíní hlasovati pro předložený rozpočet, že by jen oni měli parlamentní většině ukazovati na nedostatky ve správě nebo na ony stinné věc, které je možno z rozpočtu samotného vyčísti.
Já jsem si rozdělil položky na r. 1921, 1922 a 1923, pokud se týká státního dluhu, vydání na vojsko a potom na ostatní vydání. Tedy na státní dluh, který musíme platiti, poněvadž jsme ho legálním způsobem kontrahovali, a na vojsko, poněvadž náklady ty za dnešních okolností musejí býti činěny.
To mně znamená jaksi dvě skupiny, které nejsou věnovány činnosti míru, činnosti sociální a podobným jiným věcem, a proti tomu bych kladl celou tu skupinu ostatní.
Já jsem si také opatřil příslušná data rozpočtu francouzského na rok 1922 a 1923 a jestliže je tu srovnávám, snažím se dokázati, že třeba by nebylo v našem mladém státě už všechno upraveno, jak bychom si přáli, přece jen by bylo naprosto nespravedlivé zavírati oči před tím, co je u nás lepšího než v jiných státech, zavírati oči před tím, co můžeme s radostí uvítati a oč se musíme snažiti, aby bylo zachováno a případně v budoucnosti ještě zlepšeno.
Račte laskavě uvážiti, že z celého státního vydání bylo podle rozpočtu v roce 1921 potřebováno na úmor a zúrokování státního dluhu 8%, v roce 1922 už to bylo 10% a v roce 1923 má to býti už 14·39%. Vážení pánové, zde je neklamné svědectví, že výlohy na zúročení a umořování našeho státního dluhu stoupají, jak ráčíte viděti, tempem rychlejším na rok 1923 než tomu bylo z roku 1921 na 1922. Vážení pánové! Při této příležitosti dovoluji si upozorniti, že když celkový rozpočet francouzský vrací se dosti rychle, jak diagramy ukazují, do určité několikanásobné úrovně rozpočtu mírového, přece jen tam zůstává jako trvalé smutné dědictví veliká kvota na zúročení a úmor státního dluhu, a aby pánové mohli to srovnati s našimi poměry a posouditi, zda bylo správné mé tvrzení, že máme dosti příčin spravedlivě otevříti oči vůči lepším věcem, které jsou u nás a kterých nemá cizina, dovoluji si upozornirniti, že v roce 1922, kde jsme musili obětovati na státní dluh 10%, ztrávil tento státní dluh z francouzského rozpočtu plných 52% a že na rok 1923 je to celých 57·93%. To jsou zjevy, které nás v našem hospodářství musejí naplniti obavami do budoucnosti, ale když to zase střízlivě srovnáme s poměry, které jsou v jiných státech - a ráčíte uznat, že kapitálově byla zejména Francie před válkou lépe fundována než my a že měla všechnu organisaci lépe provedenu - tedy je to smutné svědectví, že vydání neproduktivní doléhají na francouzské obyvatelstvo daleko tíživěji a že to bude zajisté velkým a těžkým úkolem, který bude nutno tam řešiti, a já bych právě zde znova prosil, aby bylo spravedlivě usuzováno z provedeného srovnání, že máme dosti příčin s určitým uspokojením sledovati vývoj vlastních domácích poměrů.
Pokud se týče vojska musili jsme v rozpočtu na rok 1921 obětovati 17% svých celkových státních výdajů na udržování vojska. V roce 1922 kleslo to na 16% a v roce 1923 znamená to 14·32%. Vážení pánové, ráčíte laskavě uznati, že zde je možno poznati zcela jasnou a čím dále tím rychlejší tendenci ve směru zmírnění, že náš stát, který věnoval v r. 1921 ještě 17%, v roce 1923 má věnovati jen 14%, a že tedy po této stránce je na nás, abychom se snažili jak obratnou politikou zahraniční, tak správným řízením domácích svých věcí, aby tato linie vývojová byla zachována, aby tato břemena nemusila snad v budoucnosti narůstati.
Když však srovnáme kromě toho onu celou kvotu, která zůstává nám, na všechna ostatní vydání, nežli jsou státní dluh a vojsko, tu vidíme, že v roce 1921 je to 75%, v roce 1922 74% a v roce 1923 71·29%, což je neklamné svědectví, že zde ta kvota na vydání, která jsou jiná, než na vojsko a státní dluh, jaksi zvolna klesá a že by bylo potřebí snažit se o to, aby kvota nynější, nemohla-li by býti zlepšena, alespoň dál hlouběji neklesala.
A aby pánové mohli to posouditi a srovnati s poměry jinými, mám tu data za dvě léta rozpočtu francouzského a dovoluji si upozornit, že po vydáních na státní dluh a vojsko zůstalo na všechna ostatní vydání v roce 1922 jen 28%, v roce 1923 pak na tato vydání má Francie jen 21.44%. Když tuto věc srovnáte, uznáte zajisté laskavě, že i po této stránce máme dosti příčin, abychom s jistým uspokojením ten svůj nynější budget posuzovali.
Nyní račte laskavě dovolit, abych také, pokud se týče jednotlivých oborů vydání nebo jednotlivých oborů státní správy, ukázal na vývoj, jak jest zde možno při jednotlivých položkách číselně prokázat, že percentuální účast na celkových vydáních jest v některých oborech čím dále tím více příznivější. V voj není tak rychlý, jedná se někde o setiny neb o desetiny procenta, ale přece je zajímavé provésti srovnání vzestupu a zase také provésti srovnání s poměry zahraničními.
Pokud se týká státního dluhu, měl jsem příležitost se o této věci zmíniti. Když se však zadíváte na příklad na otázku, jakým způsobem participují výlohy státní na pense v našem státě, tu v roce 1921 bylo na to věnováno 2·3%, v roce 1922 2·6% a v r. 1923 již 2·78%. I když není tento vzestup tak rychlý jako z roku 1920 na 1921, přece jen na tato vydání sociální péče můžeme znamenat úměrné stoupnutí.
Pro srovnání dovolím si upozorniti, že v rozpočtu francouzském na rok 1923 na státní pense a opatření sociální péče připadá celkového vydání francouzské republiky jen 0·70%. Tedy ani ne jedno celé procento, kdežto u nás 2·78%.
Pokud se týká ministerstva zahraničí, zde budou mít pánové možnost konstatovati, že celkem účast tohoto oboru správy na celkových vydáních u nás jest větší než v okolních státech. Pokud se týká ministerstva zahraničí, měli jsme za rok 1921 celkové vydání na toto ministerstvo 1·3%, za rok 1922 1·4%, kdežto v roce 1923 má býti jen 1·11%. Ráčíte zde vidět, že nastalo jisté odbourání, snížení celého vydání na toto ministerstvo. V rozpočtu francouzském jest tomu věnováno 0·5%.
Podíváme-li se dále na školství, dojdeme k tomu přesvědčení, že výdaje, které u nás pro tento obor velmi příznivě se vyvíjely, v roce letošním jsou poněkud zaraženy. Ale, prosím, aby bylo laskavě uváženo, že to, co se věnuje v rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty na účely školské, nejsou všechny prostředky, které naše veřejnost musí věnovat školství. Neračte přehlížet, že velmi značná část vydání zemského rozpočtu jest účelům těmto věnována, že jsou zde další věnování obcí a samosprávných svazků účelům školským.
Je tedy třeba jistého korektivu, kdybychom chtěli doslova brát procento, které se v rozpočtu uvádí. V r. 1921 bylo vydáno na školství 4·3%, v r. 1922 5·7%, v r. 1923 možno znamenati jistý ústup na 4·43%. A když to srovnáme s rozpočtem francouzským, možno konstatovati, že tam v roce 1923 má se věnovati 6·39%.
Abych byl stručným, přihlédnu zde ještě k některým jiným datům. Tak pokud se týká zemědělství. Jest to věc, která nás zajisté se stanoviska sociální politiky a všeobecné politiky státu musí zajímat. Upozorňuji, že po této stránce můžeme znamenati v našem rozpočtu docela příznivý rozvoj v tom smyslu, že ta 2·09% z roku 1921 narostla na 3% v roce 1923 a v roce 1924 na 4%. Ráčíte tedy vidět, že v tomto oboru nastalo zde značné a uvítáníhodné zlepšení. A opět pro srovnání uvádím, že rozpočet francouzský věnuje z celkového vydání na tyto účely jenom 0·71%.
Na výkon spravedlnosti věnuje náš rozpočet 1·56% v roce 1923, rozpočet francouzský 0·75% celkových svých výdajů. Pokud se týká zdravotnictví, které má u nás ještě jiné funkce nežli ve Francii, byl u nás potud vývoj příznivým, že v r. 1921 měli jsme jen 0·6%, v roce 1922 0·76% a v roce 1924 máme 1·06%. Francouzský rozpočet po této stránce věnuje 1·75%. Jak pánové na první pohled vidí více, nežli náš rozpočet.
A nyní bylo by ještě zajímavým všimnouti si dalšího vývoje vzájemného poměru daní přímých a nepřímých. Pánové se laskavě rozpomenou, že není možno se domnívat, že už ona číslice, která v rozpočtu státním jako souhrn daní přímých je uvedena, znamená skutečně souhrn všech veřejných dávek, které poplatnictvo musí platiti. Vždyť zde nejsou uvedeny komunální dávky. Nejde mně o to, abych chtěl konstatovat vzájemný poměr celkového daňového břemene v oboru daní přímých a nepřímých. Jen ten poměr bych chtěl zjistiti, jak se vyvíjel v mezích rozpočtu státního, v jakém poměru jsou přímé daně státní ke spotřebním státním daním. Tu si dovoluji upozorniti, že ještě z r. 1921 na r. 1922 narostl celkový výnos daní přímých o plných 58% oproti r. 1921, a že na rok 1923 tento vzestup znamená již jen 16·38%. Velevážení pánové! Zde je tedy zase vidět, že ten vzestup už není takový, jaký byl v dřívějších létech, že zde dosáhli jsme také jistého maxima a že zde vývoj další už je docela prokázatelně mírnější.