S krisí hospodářskou souvisí i otázka cel. Je-li nutno chrániti průmysl pomocí cel, a stát z důvodů finančních nemůže se příjmů, které cla státní pokladně vynášejí, vzdáti, je nutno také, aby poměrně chráněno bylo i zemědělství. Nehynou národy jenom na bojištích, je ještě jiná povlovná nečestná smrt národů, pozvolné hospodářské vymírání. S národem bezzemků se v dějinách nepočítá. Může býti ovšem i podceň ován, přes to, že je silen, ala to je možno jen u národa židovského, který nemá vlastní vlasti. Takovými však národy křesťanské nejsou, najmě ne národ náš.
Vláda slibuje ve svém prohlášení předlohu o sociálním pojišťování. Kol. Čuřík zmínil se o tom, že brzo po převratu klub lidových poslanců podal návrh na sociální pojištění.
Návrh byl zamítnut. O sociálním pojištění se u nás už mluví mnoho roků. Nestalo se však nic v tom směru. Nynější vláda slibuje energický krok. Z prohlášení kol. Čuříka je známo, že naše strana trvá na jednotném, pod jednou správou vedeném sociálním pojištění. Pojištění sociální, mluvím e-li o něm, nepředstavujeme si my lidovci jen pro průmyslové dělnictvo. I ten zemědělec chce míti zajištěno stáří a má na to nárok. Větší rolník vymíní si výměnek v naturáliích, který jakž takž jeho existenci zajišťuje, ovšem že tím zatíží hospodáře. Té výhody nemá rolník, domkář, chalupník, neb jak chcete menšího zemědělce nazvati. Ten má svoje stáří nejkrušnější. Žádáme pojištění starobní také pro zemědělce a pro živnostníky. Snadno se řekne: Žádáme! Ale jak ho provésti, když nejsou peníze? Rozpočet náš vyžaduje deficit, ne sice miliardový, ale přece deficit. Dovolím si poukázati na jeden moment. Doufám, že by na starobní a invalidní pojištění mohlo něco býti věnováno - peněžními ústavy.
V roce 1919 pan ministr financí dr. Rašín, který dnes opětně státní pokladnu spravuje, nařídil kolkování peněz. On sám nejlépe ví, kolik těch peněz bylo při kolkování zadrženo a kde byly zadrženy. Peníze ty dodnes nejsou všecky na dávku z majetku převedeny. Z těchto peněz platí finanční ústavy majitelům jedno procento úroků. Odhadneme-li průměrem zadržené peníze za 3 roky na dvě miliardy a zúročí-li se jen dvěmi procenty, činí to 40 milionů Kč. Nevím, nebylo-li by sociálně spravedlivější dáti tyto dvě procenta na starobní pojišťování jako základ, než je nechati peněžním ústavům. Majitelé zadržených vkladů, ač často ani dávce nepodléhají, nebudou tak jako tak z toho míti nic. Ve formě pojištění měli by alespoň naději na zajištěnější stáří. Jsou případy, že lidé mají zaplacenu dávku z majetku, ale zadržené peníze zpět nedostali. Je nutno, aby v nejbližší době bylo vydáno vládní nařízení, kterým se vklady uvolňují.
Do souboru otázek zemědělských patří také otázka pozemkové reformy. Nemám v úmyslu kritisovati vleklé její provádění ani přidělování zbytkových statků. Postrádám jen ve vládním prohlášení určité vyjádření, zda bude Státní pozemkový úřad rekonstruován, nebo co se s ním vůbec stane. Jisto jest, že pozemková reforma musí býti odpolitisována a že nebudeme trpěti, aby naši straníci, protože se k našim zásadám přiznávají, byli při přidělování půdy pomíjeni. Zákon přídělový zní pro každého žadatele stejně, ať je lidovec, domovinář nebo socialista kteréhokoliv odstínu. Nesmí býti činěny tudíž výjimky pro politickou příslušnost, tak, jak se to dělo, a jak jsem si musel až dosud mnoho krát stěžovati. Doufáme, že novy systém za nové vlády bude zaveden, a to systém spravedlivý.
Pan ministerský předseda se zmínil také ve svém prohlášení o podpoře družstevnictví. Družstva zakládáme tam, kde jsou jednotlivci slabí k dosažení určitého cíle. Družstva luští zásadu svépomoci. Souhlasíme tudíž my, lidovci, s prohlášením pana ministerského předsedy, máme však svoje připomínky, zejména zemědělci-družstevníci.
Můj klubovní kolega včera řekl, že u nás - býti ve vládě - neznamená dáti si na ústa zámek, anebo souhlasiti se vším, co kdo z vlády nebo vládních stran podniká. My víme, že za éry minulé vlády nechovaly se k nám koncentrační strany tak, jak se chovati měly. Pan kolega si stěžoval na křivdu, spáchanou minulým ministrem zemědělství při jmenování bursovních radů pro obilní bursu v Brně, kde z našich zemědělských pracovníků ani jediný nebyl jmenován. I my, čeští katoličtí zemědělci, máme žaloby na starou vládu, jmenovitě jako družstevníci.
Z povinností vůči státu nejsme vyloučeni a ni jedenkrát, práva nám však důsledně byla odpírána. Šli jsme do vlády jako činitel rovnocenný, a ne jen proto, abychom vyplnili místo. Nesmí se nám napříště opakovati to, co se nám tajně i zjevně dělo při erárních dodávkách nedávno a co se i tyto dny opakuje. Všecko nesneseme, všecko si líbiti nedáme. Ministr zemědělství není a nemá být jenom exponentem své strany, ale úředníkem celého stá tu, jako i ministr národní obrany.
Naše katolicko - zemědělské družstevnictví nevzrostlo na vysluní přízně vlád, nedostávalo subvencí a udrželo se, důkaz to, že jest zdravé, života schopné. Zaslouží si, aby bylo dle toho ceněno a podporováno.
Prohlašuje-li vláda ústy svého premiéra podporu družstevnictví zadáváním státních dodávek, reklamuji poměrnou část pro družstevnictví naše a nemohl bych příště jen tak letmo se dotknouti těch bolestí, které nám byly zasazeny příslušníky stran koncentračních, eventuelně členy vlády minulé. Nechci z pochopitelných příčin uvádět mnohé případy a data, poněvadž doufám v nápravu.
Doufám, že pasus řeči pana min. před sedy o síle vlády k hájení autority a zájmu státu není prázdnou frází, a že i v těchto otázkách co bylo pochybeno, bude napraveno. Nechceme žádného nadpráví, hájíme jen to, co nám přirozeným právem patří vzhledem na panující poměry.
Chtěl jsem se ještě zmíniti o tom, že naše horské krajiny, samotnou přírodou odstrčené, nemají býti odstrkovány také vládou a vůdci státu. Mám na mysli komunikace. V horských krajinách zpravidla jsou vybudovány jen dráhy místní. Dopravní tarify jsou na nich pravidelně o 100% dražší než na drahách hlavních. Zdražují-li dopravní tarify zboží na hlavních tratích, zdražují zvýšené tarify na tak zvaných lokálkách zboží dvojnásob.
Zásada sociální jest: Pomáhati
slabému. V tomto případě však ten slabý horský člověk, odstrčený
od světa, od pramene kultury, je místo podporování sociálně-hospodářsky
ubíjen. To není správná politika komunikační. I ten horský člověk
chce býti živ a má nároky na výhody jako ten jeho soused šťastnější
usazený v lepší krajině s lepší komunikací. Ten horský lid stejně
dobře přináší oběti pro blaho republiky, které nám všem na mysli
tane a na srdci leží. Je proto nutno mu vyjíti také vstříc. Republika
naše musí být sociálně-křesťansky spravedlivá ke všem svým příslušníkům,
tak jako všichni příslušníci mají konati svoji povinnost k republice.
Bude-li i vláda i lid konati svoji povinnost, bude národ náš,
bude stát náš šťasten, což si z hloubi srdce všichni přejeme.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále pan posl. J. Mayer.
Posl. J. Mayer (německy): Slavná sněmovno! Mám-li dnes zaujmouti stanovisko k vládnímu prohlášení, činím to především pod dojmem událostí minulé neděle v Chebu, kde jsme měli příležitost viděti, jaký je rozdíl mezi tím, jak si tam vláda počínala ve skutečnosti a tím, co nám zde přednesl pan ministerský předseda dva dny později o svém citu pro spravedlnost. Byl v tom hrozný rozpor a jest zajisté nutno, abychom se touto otázkou poněkud blíže zabývali a ji posoudili. Jak známo, minulé pondělí bylo tomu právě šest set let, co německý císař či král Ludvík Bavor dal říšské svobodné město Cheb a chebské území, Chebsko, v zástavu českému Janu Lucemburskému. Od té doby nemohlo se už Chebsko samostatně spravovati jakožto říšské svobodné území, nýbrž bylo do jisté míry spojeno s českou korunou, i když tu nebylo nikdy právního poměru k českým stavům. Území samo bylo vždycky podřízeno přímo králi. Za těch šest století všichni němečtí a čeští králové a císaři znovu a znovu potvrzovali Chebsku jeho práva a chebský zemský sněm několikrát za tu dobu samostatně rozhodoval a činil opatření o své zemi. Přivtělení k zemím koruny české a k jejímu území se za těchto šest set let de facto nikdy nestalo, stanovisko, které vždycky uznával i dějepisec Palacký. S české strany se zastává názor, že mírovými smlouvami st. germainskou a versailleskou nastalo eo ipso přivtělení Chebska do rámce českých hranic, a při tom se zapomíná, že toto přivtělení, či tyto mírové smlouvy byly provedeny bez přivolení příslušných území. Je tudíž nutno prohlásiti, že Chebsko nikdy nedalo souhlasu k tomuto stavu. Zástupci Chebska, a to města i venkova, opětně zdůraznili důstojným způsobem toto stanovisko minulou neděli v síni městské radnice a objasnili je podáním Svazu národů.
Slavnost byla důstojná, prostá a rozhodně nebyla vyzývavá. Nicméně tato událost vyvolala přece jen na druhé straně, v českém táboře, protiagitaci a ježto v Chebu nemáme vůbec domorodých Čechů, rozhodli se Češi přespolní, že oslaví toto šestisté výročí přivtělení či zastavení české koruně manifestační schůzí v Chebu. Nesmí se nikdo divit, jestliže to považovalo chebské obyvatelstvo za vyzývavost a s radostí dnes prohlašuji, že úsudky pražského tisku toto naše stanovisko namnoze uznávají. Prohlašuji, že podnět k české schůzi v Chebu vy šel od některých lidí, kteří cítí potřebu, za každou cenu způsobovati v německém jazykovém území nepokoje a rušiti mír. Snažili jsme se v Chebu, abychom český vzdoropodnik už předem znemožnili tím, že jsme se zúčastněnými kruhy dokonce vyjednávali a vykládali jim, aby tento svůj podnik, nechtějí-li už od něho upustit, přeložili na jiný den, poněvadž tento den je nám rozhodně příliš svatý a vážný, než abychom si mohli nechat líbit takovou protiagitaci. Je dosti příznačné, že mezi námi žijící Čechové toto stanovisko uznali a přijali a že se dali pohnou ti pro odklad. A jen zvenčí byl opět způsoben nepokoj, jen zvenčí se usilovalo o vynucení schůze všemi prostředky. Rád bych při této příležitosti zdůraznil, že poměr mezi Čechy žijícími v Chebu a Němci je od stržení pomníku snesitelný. Po bouřlivých dnech tehdejších, po vyjednávání vyvinul se poměr, který byl obstojný a od té doby jsem nedostal ani jediné stížnosti. Mohu také prohlásiti, že za celá ta léta čeští vojáci chebské posádky chodí na naše podniky, pokud jsou veřejné, že se jim líbí dokonce i německo-národní slavnosti na slavnostní louce a že se chovají celkem úplně bezvadně. Není naprosto potřebí, aby odjinud ustavičně přicházeli štváči a rušili jednou už dosažené rozumné spolužití. A jestliže přicházejí, pak se nesmíte divit, že způsobují u Chebanů hnutí, které jim pak ovšem není příjemné. Velmi zvláštní stanovisko při všech těchto otázkách zaujímal úřad. Česká schůze, ačkoli tohoto dne zajisté hodně zbytečná, byla samozřejmě už předem na tento den povolena. Když jsme se chystali k protestní schůzi, byla nám velmi rychle zakázána a tím podán důkaz, jak nová vláda chápe své prohlášení o spravedlnosti a poctivém výkladu zákonů pro Němce a Čechy. Není divu, že pak nemůžeme míti k této vládě potřebné důvěry. Obzvláště dráždivě a vyzývavě počínali si při této příležitosti čeští četníci; ne všichni stejně. Ale většina z nich necítila se v té chvíli rozhodně státními úředníky, nýbrž šovinisty plnými nenávisti, kteří si chtěli v tomto okamžiku schladiti žáhu na německém obyvatelstvu. A bylo-li minulé neděle zabráněno krveprolití, jest to přičítati rozvaze obyvatelstva a nikoli přičinění zástupců úřadů, v tomto případě českých četníků. Je příznačné, že při pokusu vykliditi jisté prostranství, bylo pozorovati mezi samými četníky různost mínění; jedni hájili stanovisko: "Nepospíchejte, vždyť obyvatelstvo ustupuje", a druzí nemohli se už ani dočkati, aby si schladili žáhu. Pozorovali jsme případy, že jeden četník nasadil druhému na záda bodlo, aby ho tlačil do předu, zcela bezdůvodně. S radostí jsem mohl zjistiti, že obyvatelstvo samo bralo věc spíše s veselé stránky a že dobrý chebský humor nám pomohl překonati obtíže těchto hodin. Ale přece jen bych vládě doporučoval, aby se v takových případech nespoléhala příliš často na humor. Věc by mohla mít přece jen někdy špatný konec a rozvaha by se mohla octnouti jednou v troskách, stupňuje-li se na druhé straně dráždění až k nesnesení. (Souhlas na levici.)
Nemohu také opomenouti, abych v jiné věci nedal průchod pravdě. Musím prohlásiti, že vojsko, jehož bylo v Chebu použito, chovalo se celkem mnohem rozvážněji než četnictvo, ačkoli bychom tam vlastně neměli tak snadno předpokládati vyškolení a zkušenosti pro takové použití jako u četníků, kteří j sou k takovým účelům zvlášť vycvičeni. Těšilo mě, že jsem zde v různých listech našel hlasy, které rozhodně odmítaly toto ustavičné dráždění našeho obyvatelstva v našem území. Avšak mělo by se konečně jednou také pomýšlet na to a uvážit náklady těchto výletů a zvláště při pasivním rozpočtu železnic mělo by se upustit od takového zatěžování našich drah, zejména tehdy, když se to děje jen za tím účelem, aby obyvatelstvo venku bylo zbytečně drážděno; (Souhlas na levici.) to značí pozvolný obrat k lepšímu. Těší mě, že i tentokrát se v Chebu podařilo ovládnouti situaci. Uspokojení nad výsledkem je zcela úplné a doufám, že druhé straně je podán důkaz, že konec konců všechno má své meze, i česká zpupnost.
Spíše do veselé než vážné nálady mě přivádí, musím-li slyšet, že z české strany byl podán návrh, aby chebská policie byla pokud možno nejdříve postátněna. Přál bych tomuto státu, kdyby měl všechny své organisace, svá zařízení, své ústavy a úřady v tak dobrém pořádku, jako je chebská městská policie. Bude-li policie postátněna, jsem přesvědčen, že tyto dobré vlastnosti velmi brzy zmizí a že se velmi brzy dovíme to, co se v takových případech dovídáme, většinou nejprve z českého tisku, že se tam totiž zahnízdí korupce a úplatnost a jiné ošklivé vlastnosti. Pánové! Zemsky dějepisec Palacký při projednávání chebské otázky pronesl k českému lidu slova: "Pánové, před Chebskem se zastavte, jsou-li vám vaše vlastní práva svatá." Co trvá republika, mohu to s uspokojením prohlásiti, zastavili se Čechové před Chebem minulou neděli u ž po třetí. Po prvé to bylo, když čeští vojáci po převratu začali obsazovat německé území. Tenkrát přišli až do Karlových Varů. Do Chebu neměli přístupu. Nejprve museli vyjednávat a tehdy došlo mezi zástupci Chebska, města i kraje a českými vojenskými úřady k t. zv. karlovarské smlouvě, která dovolila Čechům vtáhnout do města pod podmínkou, že Chebanům jsou zaručena všechna jejich národní práva, že v nich nebudou rušeni a že jim musí býti volno, užívati svých národních praporů a odznaků, kdykoli jim libo. Připomínám to výslovně, poněvadž je to i v novém Československu ještě malý zbytek zvláštního postavení Chebska, který je důkazem, že historická naše práva byla i zde do jisté míry už uznána. Po druhé bylo poručeno stát, když čeští vojáci považovali za nutné káceti naše německé pomníky, obzvláště pomníky lidového císaře Josefa II. Tehdy přišli také až k Chebu. V Chebu jim přišlo kácení pomníků dosti draho a výsledkem oněch dnů a tehdejšího vyjednávání bylo, že od toho okamžiku byla učiněna přítrž porážení pomníků. Také minulou neděli zahřmělo výletníkům energické stát; a kdyby se snad podařilo dosíci, že by pánové budoucně zaujali jiné stanovisko i v otázce výletů a výbojných tažení do německého území, bylo by to snad spíše v zájmu pánů než v zájmu našem. Neboť žádny lidový řečník a žádný poslanec nemůže způsobiti v davech takové vření jako tyto výlety. To nám ukázala znovu docela zřetelně minulá neděle. Vidíte, že i stanovisko vítěze, které s plným přesvědčením hájil včera pan dr. Kramář, má dnes už jisté trhliny. Nesmíte se ustavičně honositi úspěchy a na nich stavěti, vzdyť jsou konec konců přece jen spíše dílem náhody než vlastní zdatnosti. A bylo by lépe, kdybyste upevňovali a vybudovali to, co máte, než byste takovýmito příhodami neustále podkopávali a bořili, co držíte v rukou. Ale konečně nemůže to byt naší věcí, abychom pány v tomto směru poučovali. Nechť si věc upraví a zařídí, jak sami chtějí. Avšak nechť přestanou dávat vinu vždycky nám, dopadne-li něco ne zcela tak, jak si to páni z počátku představovali.
Lituji, že zde není pan dr. Kramář, byl bych mu rád připomněl některé skutečnosti z dřívější doby, poněvadž včera posuzuje, jak byl v německém táboře pojímán jeho proces a jeho odsouzení, rozvinul názory, které nebyly tak všeobecné, jak to dr. Kramář považoval za nutné včera zde prohlásiti. Mohl bych mu uvésti celou litanii názorů a výroků, které by při nejmenším podaly důkaz, že němečtí a čeští poslanci podstatně rozdílně se dívali na právní cítění, parlamentní nedotknutelnost a imunitu poslaneckou. Pozorujte jen zde v tomto parlamentě jednotlivé události a budete mít denně příležitost viděti, že jsou zde možny věci, které byly ve Vídni naprosto vyloučeny. Tudíž poučování o parlamentarismu, o právním cítění, považuji s této strany za neúčinné.
Po této úvaze bude nutno, abych přece jen promluvil také několik slov o nynějších našich hospodářských poměrech a divím se neobyčejnému optimismu, který se zračí ve vládních prohlášeních a namnoze i v řečech jednotlivých českých kolegů. Jako vzor předchází příkladem v tomto směru, jak známo, především pan dr. Rašín a pak také jeho přítel dr. Kramář. Rašín, který má neobyčejnou radost z finančních poměrů, který však při tom neřekne, že tato náprava finančních poměrů byla provedena větším dílem na úkor Němců; a dr. Kramář, který také odbývá dnes hospodářskou tíseň s jakousi lhostejností, aniž poukázal na to, že to, co nyní prožíváme v národním hospodářství a v průmyslu a co musí prožívati právě průmysloví dělníci, je věc, která rovněž doléhá především na bedra německého lidu. Je ovšem nebezpečným stanoviskem říkati nebo mysliti si: "Vždyť konec konců všemi těmito nebezpečnými krisemi postihneme jen Němce." Při tom se zapomíná, že tím musí trpěti stát a národní hospodářství celku a že jdeme vstříc poměrům, které způsobí, že budeme snad někdy litovat, že naše koruna uprostřed všech ostatních měla tak velikou cenu. Snad by bylo bývalo lépe, kdyby bylo nastalo vyrovnání, jež by přivodilo pozvolný přechod místo nynějších poměrů. Cítím povinnost poukázati dnes hlavně na to, že obzvláště v zemědělství jdeme vstříc dobám nikterak příznivým a že to dobré, co jsme mohli zažíti v několika málo letech válečných, bude rychleji spotřebováno, než si myslíme, obzvláště za nynějšího systému. Dnes musíme litovati, že zvláště v našem velkém tisku při otázce snížení cen znovu a znovu se ukazuje především na zemědělské výrobky, že se zavírají oči a nechce se uznat, že tam ceny už byly sníženy, a to tak, že je to neobyčejně velkým nebezpečím přímo pro bytí zemědělství. Ku podivu v novinách nikdy nečteme, že by poukázaly na to, že na př. loňská cena obilí 360 Kč klesla na třetinu, t. j. 120 Kč. Tentýž zjev je v obchodu dobytkem a přes to není tento pokles při spotřebě dne asi zdaleka tak patrný, jak bychom jej už musili pociťovati. Kdy bych měl čas, mohl bych to vyložiti a objasniti na několika příkladech, které bijí do očí, a sami byste uznali, že tyto poměry vedou přímo k nezdravým koncům. Řeknu, že jsem to považoval za šťastný úspěch válečných zjevů, že se zemědělství zbavilo válkou poměrně rychle dluhů. Kdybychom však nyní měli míti ještě 2 nebo 3 roky jako je letošní, bude zadlužení větší než před válkou, poněvadž dnes jsme už předem zvyklí měřiti zcela jinými hodnotami. Jestliže jsme si dříve dělali už výčitky svědomí, když jsme si vypůjčili 1.000 K, dnes neznamená 10.000 Kč o mnoho více než tenkrát tisícovka, ale znamená to nebezpečí rychlejšího zadlužení a předlužení, které se bude později pociťovat neobyčejně trpce, poněvadž hospodářsky nebude možno zaplatiti tyto dluhy nadělané špatnými penězi, penězi dobrými.
K tomu přistupuje ještě kritické počasí, které nás obzvláště v německém po hraničním území postihuje neobyčejně těžce. V Krušných Horách, na Šumavě, na Krkonoších máme ještě jaré žito venku zelené, oves není ještě sklizen a už nedozraje, brambory jsou již pod sněhem, a přirozeným následkem je nové zbídačení těchto území. Samo sebou se rozumí, že se budeme muset domáhati přiměřené pomoci. Myslím, že nejlepší pomocí by bylo, kdyby celé vládní umění a všechny obchodně politické poměry byly znenáhla o pět postaveny na společnou základnu zemědělskou.
Ještě bych se dotkl několika slovy vývodů, jež přednesl pan ministr financí dr. Rašín o ozdravění našich státních poměrů, a při té příležitosti rád bych poukázal na to, že se ta věc snad v mnohém ohledu přece jen jinak jeví a jinak poslouchá, než jak on ve svém optimismu zde uznal za dobré vy líčiti. Upozornil na to, že pokračující zlepšování našich státních poměrů jest přičísti hlavně tomu, že naše finance byly přivedeny do pořádku, že jsme si pomohli náležitou prací a že jsme se vynasnažili náležitými úsporami zavésti rovnováhu v rozpočtu.
Objasněme si jednotlivé body,
především pořádek ve finančních poměrech a vzpomeňme si při tom
na jeho první činy. Myslím, že je to snadné, když státní poměry
hned od počátku zlepším tím, že k velké části obyvatelstva nesplním
státních závazků. K této skupině náležejí všichni vlastníci válečných
půjček. Vyhnuli se povinnosti zaplatiti válečné půjčky a uspořím
tím několik miliard, pak to není finanční umění, nýbrž darebáctví.
Místopředseda Buříval (Zvoní):
Volám pana řečníka posl. J. Mayera k pořádku. (Odpor
a hluk na levici.)
Posl. J. Mayer (pokračuje):
Proto je to přece jen darebáctví. (Hluk. - Posl. dr.
Hanreich německy : Jděte domů! Nepatříte tam nahoru!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Volám pana posl. dr. Hanreicha k pořádku.
Posl. J. Mayer (pokračuje): Druhý bod je poukaz na pokračující práci v zemi. Pánové, buďme poctiví: kdy by to mohla způsobiti jen práce, pak by muselo býti Německo už dávno opět nahoře. V tomto směru můžeme se my všichni tam od těch venku i nyní v době nouze a utrpení učiti. A co se týče spoření, ukázala nám poslední neděle, jak i český tisk uznává, opět s dostatek, že zaplacené výlety a volné lístky na drahách a pohotovost vojska a četnictva neznamená zrovna správný úsporný systém.
Co nám dnes pomohlo, je přirozené bohatství v této zemi. Je to požehnaná země, v níž žijeme, a poněvadž je tak požehnaná, proto se také už po staletí o tuto zemi rveme. Toto přirozené bohatství způsobilo, že jsme se poměrně brzy zotavili. Ale to zotavení nabývá dnes už takové podoby, že se ocitáme v nebezpečí, že se udusíme ve vlastním sádle. (Souhlas na levici.) Nemohu považovati za zdravé, když u nás část žně - a to je skutečnost - hnije bez užitku, zatím co sousední země ještě dnes trpí hladem. To nejsou poměry, jaké mají býti, to je balkanisování a proti tomu vždycky bojujeme. To je následek toho, že velké hospodářské oblasti tak lehkomyslně byly roztrhány a rozděleny.
Až dodnes jsem nemohl nabýti dojmu,
že jedině státnická moudrost a chytrost způsobila v tomto státě
ozdravění poměrů. Vyjednávání a namáhání, aby se s obtíží a bídou
a po dlouhé době zrodila nějaká vláda, nyní šestá po tříletém
trvání státu, je nám dostatečný důkazem, že s tím uměním říditi
a spravovati stát není to tak příliš slavné. S námahou a s bídou
jsme dostali z této sněmovny novou vládu. Jsem přesvědčen: Ještě
jednu takovou vládu by sněmovna pravděpodobně už nevydržela. A
až si toto skvělé zastupitelstvo národa, jak je pojmenoval dr.
Kramář, zas jednou vpadne do vlasů - a to nebude dlouho
trvat - pak nebudete moci pravděpodobně činit nic jiného, než
rozpustiti tento okleštěný parlament a postarati se o to, aby
nové volby a nový parlament...
Místopředseda Buříval (zvoní):
Volám pana řečníka opětně k pořádku. (Výkřiky německých poslanců.)
Prosím o klid.
Posl. J. Mayer (pokračuje): Bude nutno, abych panu předsedovi poněkud vysvětlil, proč jsem užil onoho výrazu. Pokud vím, nemají Poláci, Podkarpatští Rusové a obyvatelé Hlučínska dosud žádného zastoupení, nejsme tudíž dodnes v plném počtu a můj výraz je oprávněny. (Výkřiky posl. dr. Jurigy.)
Že byste byli měli porozumění pro to, abyste za dobu, co trvá republika, vyrovnali protivy mezi národy, to nebudete moci sami přiznati. Když jsme sem před třemi lety přišli, tak mnohý z nás měl tichou naději a domníval se, že časem se snad protivy zmírní. (Posl. dr. Labay: Proti nespravedlnostiam spoločne!) Milý pane kolego nerozumím česky. Den ze dne nepřeklenutelnější je propast, především chováním panujícího národa, který nedovedl dosud podati druhým ani malíčku. Dlouhá léta jsem byl členem starého českého zemského sněmu, je tomu dnes skoro 15 let a prohlašuji, že jsem nebyl vždycky optimistou co se týká vyrovnání, že jsem se velmi často vzepřel četným svým kolegům a vždycky rád jsem spolupracoval, běželo-li o stavění mostů mezi českým a německým národem Často jsme byli s prací skoro u konce a obyčejně to býval vždy týž kdo zasáhl v posledním okamžiku rušivě. Vzpomínám si na dobu, kdy jsme měli téměř už smluveny zásady, tu se vrátil jednoho krásného dne dr. Kramář z Ruska a všechna práce byl zas zničena.
Včera jsem slyšel od jednoho pana kolegy, že konečnou příčinu všeho zla jest hledati v tom, že poslanci a jiní vůdcové lidu a agitátoři obyvatelstvo štvou. Prosím, vypište brzy nové volby, abyste viděli, jak to vypadá. Pak uvidíte, že poslanci bude zamícháno a že to nejsou poslanci, kteří míchají obyvatelstvem. Hlavní věcí je, že už dnes je podán důkaz, že zde v této zemi jsou nespokojeni nejen Němci, naopak že ostatním národům se vede právě tak. Se zájmem sledujeme události na Slovensku, ujišťujeme Slováky svými vřelými sympatiemi a s radostí budeme s nimi bojovati, bok po boku, půjde-li o hájení našich práv, půjde-li o naši svobodu. (Souhlas na levici. - Výkřiky posl. dr. Jurigy.)
Můžete si namlouvati, jak chcete, že tento stát je na cestě k zdravému vývoji a rozkvětu. Mám pocit, že stát je nemocen, těžce nemocen a zůstane nemocen tak dlouho, pokud neumožníte národům společnou práci. Dnes chcete nad námi vládnouti, vnucovati nám svá přání. Ale tak to už nikdy nepůjde. Musíte nám umožniti život vedle sebe, chcete-li dospěti k spořádaným poměrům. Dnes jste to vy, kdož hledají už pomoc za hranicemi. Slyšeli jsme, že zde bude v nejbližších dnech oslaveno všeslovanské sbratření. Také toto sbratření bude míti mezery. Především nebude to celý český národ, který se zde bude sbratřovati, poněvadž jste předem velkou část zástupců českého národa vyloučili. Ze Slováků zde bud pravděpodobně jen část. Ta část, která nemá nikoho za sebou. A z druhé strany přijdou především Srbové, několik nachytaných Slovinců a Chorvatů. Jak ostatně smýšlejí o celé věci Chorvati a Slovinci, to víme také, poněvadž máme přece jen ještě dosti styků s pány ze starých vídenských časů.
Mám dojem, že to, co zde dnes
prožíváme, co nás bude snad ještě několik let zaměstnávat, je
v dějinách episodou, která přejde. Poměry jsou takové, že je nám
od založení tohoto státu podstatně hůře, že vaším chováním se
odpor stále více a více prohlubuje. (Souhlas na levici.) A
dnes vám mohu říci toto: Učí-li dnes naši rodičové venku své děti
spínati ruce k modlitbě a přeříkávají-li s nimi v Otčenáši slova:
Ale zbav nás od zlého!, pak myslí na tento stát. (Souhlas a
potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní): Pro tento výrok volám pana posl. J. Mayera po třetí k pořádku.
Slovo má dále pan posl. Hlinka.
Posl. Hlinka: Veľavážéné Národné shromaždenie, ctené dámy a páni! Stal sa incident v Národnom shromaždení. Chcem odpoveďať pánu ministrovi zahraničných záležitostí a žiadal bych, aby pán ministr tu bol. (Výkřik slovenských ľudových poslanců).