Posl. Houser (pokračuje): Důvodová zpráva o tom podrobně mluví. V Dánsku je zákonem ustanoveno, že na městských školách nesmí býti ve třídě více než 35 dětí. Ale když se pro následující 4 léta určuje u nás ten počet na 80, je to výsměch moderní škole. Ten počet byl dovolen zákonem již před půl stoletím; na to ohromné číslo, nyní už jinde neslýchané, měl vliv tehdejší zanedbaný stav školství. K nižšímu číslu v Čechách nedošlo, neboť tady byla škola vždycky doménou šlechty a kleru, ve Slezsku však podle zemského zákona je počet 60 až 65, na Slovensku je dovoleno míti ve třídě obecné školy 60, na měšťanské škole 50 dětí. Vládní návrh poměry těchto škol zhoršuje; aby se dostaly na dnešní stupen, bude trvati 10 let, pro měšťanské školy na Slovensku zůstává to zhoršení i potom. Tento abnormální počet bude stálou obžalobou na neporozumění školní práce. Nyní je ve třídách malý počet žáků. Je to následek úbytku porodů za války. Pokles dětí ve třídě je přirozený a měl by být vhodnou příležitostí, aby se stal zařízením trvalým. Třídy staré by zůstaly a nové se zřizovaly pro podobný malý počet žáků. Ale zlepšení, které nastalo samo, se nemá zachovat. Má se šetřit, a proto se budou třídy zrušovat.
Ale zákon povede zřejmě k tomu, že budou třídy s více než 80 žáky. Pro každou školu obecnou jest zřízen školní obvod, a děti toho obvodu musí být přijaty do své školy. Podle jejich počtu budou zřizovány třídy. Při zjišťování počtu žactva přihlíží se však jen k dětem československých státních občanů. Děti cizozemců musí být u nás také do škol přijímány. Je jich v našem státě přes 21.000, ten počet veřejné školy přijmou, aniž budou proto moci žádat o nové třídy.
Ustanovení o přijímání dětí do měšťanských škol bude vážnou pohromou pro vzdělání mládeže. Obvod školní pro měšťanskou školu je právě takový jako pro obecnou. Děti, bydlící v obci jen se školou obecnou, docházejí do sousedních škol měšťanských. Měšťanské školy při dráze a zvláště v obci, kde je uzel železniční, mají děti z dalekého okolí. Přijímaly je a podle počtu všech zapsaných se zřizovaly třídy. Teď se na takový počet nebude brát ohled, jestliže jsou z míst vzdálenějších než 4 km. Děti, které mají k měšťanské škole dále než 4 km, budou odmítány. To bude znamenati zmenšení vzdělanosti. Naší touhou je takový počet měšťanských škol, aby do nich mohla docházeti veškerá mládež po pětileté docházce do školy obecné. Předloha se k té touze nepřibližuje, nýbrž oddaluje ji. Odkazuje veliký počet takové mládeže na náhodu, že nejsou třídy ještě plné, a tak je proti dnešnímu stavu vyloženou reakcí.
Toto šetření na škole neděje se u nás na školách všech, nýbrž jen na školách obecných a měšťanských. Kdežto třída národní školy, není-li po zákonu nutna, t. j. nemá-li 40 školních dětí, může se zavříti, pro střední a odborné školy to neplatí. To proto, že obecná škola je školou chudého lidu, na školy střední a odborné jdou synové a dcery rodičů nemajetných. Uvádím některé ukázky:
Na jednu třídu obchodních škol a kursů připadá průměrně 36 žáků. Na jednu třídu odborných a průmyslových škol připadá průměrně 30 žáků. U odborných škol pro zpracování dřeva 19 žáků, pro zpracování kovu 17 žáků, košikářských a tkalcovských 16 žáků, vyšívačských 14 žáků, na umělecko-průmyslové 13 žáků. Na jednu třídu škol zemědělských připadá průměrně 28 žáků. Na zimní školu hospodářskou 26, letní hospodářskou 25, rolnickou 23, nižší zahradnickou 21, specielní 16, střední hospodyňskou 9 žáků. Průměrný počet žáků na třídu škol středních je 32. Na učitelských ústavech 30, na reálných gymnasiích děčínského typu 29, na gymnasiích 28, na ústavech pro vzdělání učitelek domácích nauk a pěstounek 16. Naproti tomu budou míti třídy škol národních 80 i přes 80 žáků.
Není charakterističtějšího dokladu pro třídní politiku ve školství než je tento. Při snaze stížit a snížit vzdělání nemajetné třídy dělnické, je pochopitelno, že osnova neupravuje čtvrté třídy při měšťanských školách. Ty zůstávají dál záležitostí místních činitelů. K četným peticím a rozkladů o jich potřebě, k usnesení kulturního výboru, aby byly vřaděny do školství národního, zůstalo min. školství hluché. Jednalo by se ovšem o zvýšení kulturní úrovně lidových vrstev, o náběh k devítileté docházce školní. A ta myšlenka je našemu ministerstvu cizí. Čtvrté třídy měšťanské jsou odsouzeny k dalšímu živoření.
A tak upíráme zraky ke slibu, že pro mládež 14 až 16letou budou zřízeny povinné pokračovací školy a kursy. Žel nedovídáme se nic o jejich organisaci, o počtu vyučovacích hodin na nich, o docházce a osnovách. Také ne, proč někde má býti pokračovací škola a někde jen kurs, a rozdíl mezi nimi. Bude záležet na vládě, jak myšlenku uskuteční. Vláda proniknutá snahou po lepší, vzdělanější společnosti, neupravující školy podle třídních zřetelů, může toto ustanovení proměniti v záslužný čin.
Nový zákon předpisuje školám tělesnou výchovu. Naše škola ji soustavně zanedbává. Způsob školní práce, při němž v omezeném počtu hodin se promrskává velmi obsáhlá látka učebná, ukládá školním dětem neobyčejné napínání ducha až k úplnému vyčerpání. Školní učebny, které by měly být místy radosti z práce a z jejího zdaru, jsou často naplněny ovzduším kasárenských dvorů s tuhou kázní, vynucenou a tvrdou, jež ducha skličuje. K tomu si přimysleme stálý pobyt ve školní světnici, zařízené zhusta nehygienicky. Naše školy nemají verand r upravených dvorů, kam by se děti při vhodném počasí s učením uchylovaly, neučí v přírodě, protože tomu vadí velký počet žáků, nemají tělocvičen, hřišť a podobně. Tělesná výchova zůstane papírovým předmětem, nepůjde-li se na kořen překážky tělesné výchovy, neposkytne-li s dětem dostatečné výživy. Jsou mnohé dítky chudé, které trpí podvýživou. Duševní práce žáků s výživou vydatnou a žáků s výživou skrovnou ukazuje značné rozdíly. Ani tělesně ani duševně nebývají žáci chudí tak živí a čilí jako žáci z rodin zámožných. Vládní návrh nepřináší ani slova o tom, že a jak by tu měla býti provedena náprava. V souvislosti s touto otázkou se zmiňuji o tom, že osnova ponechává dále starost o opatřování školních knih a vyučovacích potřeb rodičům žáků a neodstraňuje ostudného školního platu.
Návrh se dotýká významné otázky spoluvýchovy obou pohlaví. Není možná té věci nedbati, tluče příliš důtklivě na dveře škol. Pedagogové jsou v tom za jedno, že nemá býti výchova mužská a výchova ženská, nýbrž výchova lidská. Společná výchova hochů a děvčat v rodině a na školách malých, smíšených, se velmi osvědčuje. Praha zavedla koedukaci ve IV. třídách měšťanských škol, a její výsledky jsou velmi potěšitelné. Hoši zvykají mírnému vystupování dívek, a tyto mají v chlapcích vzor pro silnou a cílevědomou vůli. Rozdělování hochů a děvčat a zřizování zvláštních škol pro jednotlivá pohlaví, obvyklé v zemích katolických a proniknutých jesuitskou morálkou, pokládá se za zcela odbyté. A vládní návrh? Ponechává vše při starém: nezavádí škol smíšených pro všechnu mládež, aby školu přiblížil ideálu výchovy rodinné, nýbrž ponechává zvláštní školy chlapecké, zvláštní dívčí, a jen venkovské, níže organisované, smíšené.
Avšak zavádí výchovu učiteli a učitelkami na téže škole a na měšťanských školách v týchž třídách. Učitelé a učitelky mají být ustanovovány na všechny školy stejným počtem. Nebude volné konkurence, při níž by dostal učitelské místo žadatel nejzpůsobilejší, konkursy budou vypisovány jen pro učitele nebo jen pro učitelky. K nesmyslnému zákonu o obsazování učitelských míst, který již máme, se druží tento, vyhražující místa pro určitá učitelská pohlaví. Krásná myšlenka koedukce se v ministerstvu zvrhla na zápas o učitelská místa. Stavíme proti němu zásadu volné konkurence, při níž budou učitelé a učitelky ustanovovány volbou všeho občanstva.
Je charakteristické pro ministerstvo, že při obsazování míst na školách soukromých od výchovy obojím pohlavím se ustupuje. Je to ústupek klerikálním školám katolickým, které se přístupu učitelů na školy dívčí a přístupu učitelek na školy chlapecké brání. Je to ochrana před známými seksuelními sklony celibátníků a celibátnic.
Škole se předloženým návrhem ukládají mnohé nové úkoly. K jejich provádění jsou povoláni učitelé. Ti musí k nim býti způsobilí. Zákon to přehlédl, tuším, úmyslně, aby nepřivedl na přetřes otázku učitelského vzdělání. Dnešní učitelské ústavy jsou odsouzeny kde kým, ale naše vláda odpírá splnit žádost učitelstva, aby studovalo na středních školách a 2 léta na školách vysokých. Učitelstvu se dostalo slibu k takovému studiu před 52 léty v zákoně rakouském, ale nebyl splněn za Rakouska, a nechce jej splnit ani Československo.
Nová činnost národní školy bude plodem inteligence každého učitele. Těžiště školy je ve třídě, v učiteli. Učiteli je třeba obsáhlých vědomostí. Jiné je jeho působení, je-li jeho vědění skrovné, a jiné, obsahá-li široké obzory. Učitel musí míti i pronikavé vzdělání odborné, aby mu pomáhalo při volbě směrů a cest vychovávacích. Učitel se však musí dodělat oněch úsudků o životě, které tvoří názor na svět. Chtěl bych, aby každý učitel byl filosofem.
Učitel ve škole podává sebe: svou
vlastní rozumovou bystrost, svůj vlastní hluboký cit. V tom je
tajemství umění vychovatelského, že je hovor duší, rozvité duše
učitelovy a rozvíjejících se duší dětských. Ve vroucích větách
učitelových chvěje se celá jeho bytost, i jeho veliký soucit s
utrpením a neštěstím, i jeho příkrý odpor k duševní nízkosti i
jeho horlení pro pravdu a právo. Předmět látky učebné mu není
lhostejný, hoří k němu láskou či nenávistí, a jeho oheň zachvacuje
mladé duše dětské. Celá třída se rozněcuje hrdinstvím duchů, o
němž vypráví historie nebo všední život a těší se z účelnosti
a harmonie jevů v přírodě. Neutuchající zájem provází výklad,
jestliže jej prohřívá učitelova láska. Učitel jakoby ve škole
vykládal svůj život. Proto chceme, aby ten život byl bohatý. V
rukou vychovatelových tvoří se nové generace, proto mají učitelé
být lidé veliké výše kulturní. (Výkřiky posl. Hakena a posl.
Myslivce.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Žádám, aby řečník nebyl vyrušován.
Posl. Houser (pokračuje): K tomu přesvědčení se u nás posud nedospělo.
Malý školský zákon, jak bývá předloha
jmenována, se bojí dotknout reformy národní školy, o níž se v
zákonech jiných států horlivě pracuje. Nový život společnosti
je žádoucí zvláště v našem státě novém, a k němu připravovat je
úkol školy v nynější době jistě nejnaléhavější. Opatření v předloze
se tomu velikému úkolu vyhnula, malí lidé představující vládu
k němu nedorostli. Škola bude dál zatížena věcmi náboženských
mythů a dogmat, bude dál učit pravidlům a při tom nebude mít kdy,
aby učila mravním činům. Škola čeká na obrodu. Tu jí není schopen
přinést kapitalismus, který z ní učinil svou služku. Podle toho,
jak je kde kapitalismus opřen o reakci, vypadá také škola. U nás
těsné jeho objetí s reakcí církevní se zračí ve škole velikým
vlivem, který se tam ponechává kleru. Nynější doba nemůže připraviti
české škole šťastnou budoucnost. Tu připraví vítězný proletariát,
který místo nynější školy, určené zájmům třídním, zřídí školu
socialistickou, netřídní, pomáhající k rozvoji všech dětských
sil, aby co nejvydatněji přispívaly ke štěstí nové společnosti
v pracovním státě. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní): Přerušuji jednání.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala dnes v úterý 27. června o 13. hod., t. j. o 1. hod. odpol., a to s tímto
1. Nevyřízené odstavce pořadu schůze 156. (odstavce 12, 16, 13, 14, 15, 6) a 157. (odstavce 2 až 6).
2. Druhá čtení osnov vyřízených dnes ve čtení prvém.
3. Návrh, aby řízením zkráceným podle § 55 jedn. řádu byly vyřízeny osnovy tisk 3768, 3766, 3551, 3769, 3767, 3731, 3668, 3435, 3737, 2650 a 3569.
4. Druhé čtení osnov uvedených pod čís. 3.
Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.)
Námitek není. Prohlašuji schůzi
dnešní za skončenou.