Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Pik.
Posl. Pik: Slavná sněmovno! Není správno, co přednesl pan řečník přede mnou, že osnovou zákona, která má býti usnesena, zavádí se státní robota na majitele domů. Hlavními tendencemi tohoto zákona je předně povinnost pronajímati prázdné byty, zákaz slučovati malé byty ve velké, zákaz míti dva byty v jedné a téže obci a zákaz měniti byty pro jiné účely než pro obývání. Nemůže býti tedy řeči o tom, že jde o nějakou persekuci majitelů domů, že jde o robotu vlastníků domů, nýbrž jde o samozřejmost, která za dnešních tísnivých poměrů musí býti cestou zákona upravena. Pan předřečník žádal, aby majitelům domů bylo ponecháno neobmezené právo volné disposice s prázdnými byty a s jejich domy. Kdybychom na toto stanovisko měli přistoupiti, pak netoliko krise bytová by se zvýšila, ale pak by nastala v bytových poměrech zejména velikých měst hotová anarchie. Povážíme-li, že dnes, po uplatnění zákona o stavebním ruchu a bytové péči, mnozí majitelé domů nepronajímají svých bytů, ponechávají je úmyslně neobydlené, pak, kdybychom ponechali volnou disposici, každý majitel bytu mohl by vypověděti nájemníka, aniž by zákonem byl donucen uprázdněný byt opětně pronajmouti. Konečně víme, že je celá řada případů, že majitelé domů úmyslně, z demonstrace proti zákonům byty nechávají prázdné. Nemáme dosud žádného ustanovení zákonného, podle kterého by byli majitelé domů nuceni prázdné byty pronajímati. Je tedy správné, když navrhovaným zákonem se žádá, aby politické úřady nařídily obývání takových bytů, které za schopné obývání byly uznány. Dále je naprosto správné, když se zakazuje vlastníkům domů nebo komukoliv, aby měl v jedné a téže obci dva byty. Jsou takové případy, a je samozřejmo, že při bytové krisi je nutno, aby zákon omezil volnou disposici, aby znemožnil zneužívání v době tísně bytové, aby nařídil a zabránil tomu, že nesmí nikdo míti v obci dva byty. Konečně je správné, aby cestou zákona znemožněn byl stav, jaký vzniká zejména ve velkých městech. Pozorujeme zejména, že banky, průmyslové podniky a jiné instituty z bytů zřizují úřadovny, zřizují bankovní a záloženské místnosti, čímž odebírají bezpřístřešným byty. Tento stav musí býti cestou zákona znemožněn, poněvadž zejména ve velkých městech se tyto případy přeměny bytů pro jiné účely množí. Nemůže tedy býti řečeno, že jde nějaké násilí proti majitelům domů, nemůže býti také voláno po volné disposici s byty a domy. Nejde o žádnou státní robotu, nýbrž o to, aby právo bezpřístřešného občanstva a nájemníků bylo chráněno, aby veliké tisíce rodin, které nemají bytů, mohly těchto bytů použíti nebo aby nájemníci nebyli vypovídáni z malých bytů proto, že vlastník domu z malých bytů chce zříditi byty veliké.
Je pravda, že ani tento zákon
nebude zvláštní pomocí v dnešní ohromné krisi bytové, ale tento
zákon znemožní aspoň, aby se zneužívalo situace, znemožní sobectví
a znemožní volnou disposici, která by vedla k bytové anarchii,
a konečně aspoň z části v těchto mimořádně těžkých poměrech zákon
zastupuje zájmy veřejné a hájí širokých vrstev lidových. Musím
též při této příležitosti zdůrazniti, že bytová krise může býti
vyřešena pouze radikálním činem, a to zmnoží-li se stavby nových
domů a získá-li se potřebný kapitál, po případě i nucenými půjčkami,
aby stát mohl podpořiti stavební ruch. Nouze bytová je veliká
a nejde o sta nebo tisíce, nýbrž o desetitisíce bezpřístřešných
rodin. Je tedy nutno, aby stát vedle těchto opatření šel cestou
ještě další a získal prostředky, aby stavební ruch v naší republice
byl uschopněn, aby se rozvinul, aby tímto radikálním způsobem
bytová otázka v republice byla rozřešena. (Výborně! Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Dále má slovo pan posl. Toužil.
Posl. Toužil: Vážení přátelé! Věřte, že je člověku přímo stydno, když musí téměř při každé debatě, která se ve sněmovně koná, konstatovati, že se zákony v Československé republice zhoršují, pravím, zhoršují, demokratismus Československé republiky se pozvolna odstraňuje a stále a stále se posunuje ku předu despotism. Mám dojem, že nebude to dlouho trvati a naše demokratická republika bude na vlas taková, jako bylo Rakousko. Vážení přátelé, abych doložil, v čem se u nás zákony zhoršují: Na příklad měli jsme zákon o ochraně nájemníků. Zákon ten pozbyl platnosti dnem 31. dubna letošního roku. Dnem 1. května nastoupil nový zákon o ochraně nájemníků, a prosil bych pány, aby porovnali starý zákon o ochraně nájemníků se zákonem, který je dnes platný, a uvidí, jaké ohromné zhoršení v neprospěch nájemníků v tomto zákoně je. Uvidí, že veškerá vydání, která majitel domu učiní, jsou vržena pomocí tohoto zákona na bedra chudého, nemajetného lidu. To je zákon o ochraně nájemníků. Měli jsme zákon o zabírání bytů. Zákon ten pozbyl platnosti loňského roku a nahraditi zákon o zabírání bytů má tento zákon o mimořádných opatřeních bytové péče. Pánové, kdo porovnáte tento zákon a kdo zná jenom trochu jeho dějiny, udělá si prapodivný úsudek o vládě i o poslancích. Předloha nese jméno navrhovatelů: pp. posl. Langra, Bezděka, Biňovce, Bečky, Dubického a soudr. - zrcadlo "pětky". A když jsem ve výboru sociálně-politickém činil právě navrhovatele odpovědnými za tento - promiňte mně, když řeknu - cár, prohlásil zpravodaj: "To my ne, to je vládní návrh, to je předloha, která byla vládou zpracována." Prosím, takové výroky připouštějí roztodivné nápady a myšlenky. Také připouštějí, že snad vláda nebo ministerstvo sociální péče za tento pašácký zákon se stydělo a tak tam vpálilo Langra, Dubického, Bečku a já nevím ještě koho, a tito kamarádi snímají hříchy tohoto světa. Nevím, jaký úsudek si udělati, když bychom šli do merita tohoto zákona. Kol. Langr rozplýval se chválou nad ohromnou vymožeností tohoto zákona. Kol. Pik také říká, že pro dané poměry nemůže býti nic lepšího. A prosím, račte věnovati pozornost na příklad §u 1. § 1 v první větě říká: "Sloučiti dva nebo několik bytů dosud oddělených v jediný byt není dovoleno, ale spojiti s bytem jednotlivé místnosti jiného bytu je přípustno, když k tomu dá úřad souhlas." Pánové, všechna čest před úřadem, ale já ty naše úřady také trochu znám, a když bychom na příklad zaťukali v tomto případě na dvéře politické správy našeho města, kde já bydlím, dostaneme vždycky v tomto případě povolení. A ještě jiné věci rozhodují, má-li se povolení dáti či nic.
§ 2 mluví o tom, že okresní správa politická může naříditi vlastníku domu, aby nepronajaté místnosti, které se hodí k obývání a byly v r. 1921 aspoň po 6 měsíců obydleny, do stanovené lhůty pronajal. Dále je uvedena celá řada bytů, na které se toto ustanovení nevztahuje. Mimo jiné se říká: Nevztahuje se tento paragraf na továrníka, na zaměstnavatele, který chce umístiti dělníky anebo deputátníky v těchto bytech. Přátelé, podle mého pevného přesvědčení má to pozadí toto: Bude-li stávka v této továrně, kde tak zv. naturální byty dělníkům tam zaměstnaným jsou dány a na něž se ani tento zákon, ani zákon o ochraně nájemníků nevztahuje, budou to dělníci českých stran socialistických a naší strany komunistické, kteří budou z bytů v republice vyhazováni. Pánové, nevztahuje se zákon na lázeňské byty, na letní byty atd. Jistě z nás zde není nikdo, kdo by se chtěl stavěti proti lázním, zejména proti těm, kde je léčba chorob, ale máme přece také lázně, kde jsou obydleny lázeňské byty, řeknu hodně, 4-5 měsíců, a po 7-8 měsíců mají býti ty byty neobydleny? Jsou zde letní byty, vily, které jsou obydleny 2-3 měsíce v roce, 9-10 měsíců je celá vila prázdná, a zatím sta našich rodin je na ulici, nemají, kam by hlavy složily. Zda toto odpovídá demokracii a intencím demokratické republiky se stanoviska socialistického, dovoluji si pochybovati.
Pánové, § 3 praví: "Míti v téže obci dva nebo více bytů není dovoleno." V tomto paragrafu p. kol. Pik viděl veliký úspěch, že nemůže míti bohatý pán v jedné a téže obci dva byty. Když bychom to vzali podle názoru posl. Pika, pak na př. budu bydleti v Benešově, tam budu míti byt, a v Praze mohu míti na základě toho také byt. A tu jsem dokazoval, zejména ve výboru soc. politickém, že takovýmto zákonodárstvím podporujeme rozšiřování abštajgů a jiné a jiné podobné věci. Ale zákon v § 3 dovoluje, že v místě možno míti i dva nebo více bytů, ovšem za souhlasu úřadu. Nechci opakovati to, co jsem řekl o úřadech.
Tyto důvody tedy vedly mne k tomu,
abych jménem svého klubu prohlásil, že budeme hlasovati proti
této předloze. Podali jsme ku jmenované předloze řadu pozměňovacích
návrhů, v nichž zejména žádáme odstranění velkých křivd, které
se na dělnictvu pášou. Prosil bych kolegy a kolegyně, aby při
hlasování o pozměňovacích návrzích hlasovali pro návrhy naše.
(Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl.
Schuster.
Posl. Schuster (německy): Slavná sněmovno! Opět jednou se má poslanecká sněmovna zabývati otázkou péče o byty a tím současně otázkou zvelebení ruchu stavebního. Není to dnes po prvé a nebude asi naposled, že tento důležitý sociální problém zde přichází na přetřes, ale musí se zcela otevřeně říci, že i tato předloha bude asi sotva způsobilá, aby změnila cokoli na přítomném stavu a poměrech, především na nouzi bytové. I přes to, že tento zákon může býti zcela dobře míněn, musí přece býti poukázáno k tomu, že celé dosavadní zákonodárství v tomto směru ztroskotalo na tvrdých skutečnostech daných poměrů a že, pokud zákonodárství by bylo přivodilo dobrý účinek v tomto oboru, bylo potíráno a učiněno ilusorním. Tento zákon zde, který má odpomoci nouzi bytové, který má býti zákonem sociálním, zůstane zase jen na papíře, stane se v nejpříznivějším případě pouze sociálním parádním koníčkem, pokud může býti takovým označen. Předloha, jež čítá 24 paragrafy, zabývá se v § 1 změnami bytovými, pokud jsou rázu stavebního. Názorem naším tu je, že toto ustanovení také takřka docela nic nezmění na stávajících poměrech. Změny bytové s dalekosáhlými stavebními změnami musí býti oznámeny již dnes. Závisí na úředním schválení a nynější zákonodárství je s to, aby v tomto směru mělo již dostatečný vliv. Změny bytové, předsevzaté potají, o nichž nemají nijaké vědomosti ani úřady berní ani jakékoli jiné úřady, nebudou moci býti odstraněny ani ustanoveními § 1.
§ 2 jedná o tom, že majitel domu nebo jeho zástupce nesmí nechati neobydlených nebo nepoužitých místností, pokud stojí prázdné. Tu zpráva výborová, jež byla předložena před málo minutami, přivodila zlepšující změny v původní předloze. V původní předloze byla však ustanovení mimořádně roztažitelná a tím vlastně bezvýznamná. Stojíme na stanovisku, že byty, pokud se jich nepoužívá výslovně k potřebám lázeňským nebo jiným v ohledu zdravotnickém, musí býti bezpodmínečně v užívání a musí býti též pronajaty, a že jakýmkoli majitelům nebo těm, kteří se jimi chtějí státi, nesmí býti poskytnuto přednostních práv.
§ 3 jedná o tom, do jaké míry
je přípustno, aby jedna strana měla jeden nebo více bytů v jednom
místě. I zde zpráva učinila změny proti původnímu znění. Stojíme
zásadně na stanovisku, že jedna strana smí v jednom místě míti
toliko jeden byt a že by měly býti přípustny výjimky pouze za
živelných pohrom, nebo objeví-li se nakažlivé nemoci. I v odstavci
3. původního znění jedná se o letních bytech. Výslovně zde prohlašuji,
že stojíme na stanovisku, že na tak zvané letní byty, tedy byty,
které nesouvisí s poměry lázeňskými, nesmi býti vzhledem k dnešní
bytové tísni zákonem zvláště brán zřetel. Nebudu mluviti o letních
bytech, které jsou v budovách vilových, ale o tom, že dnes máme
v mnohých místech s četným obyvatelstvem dělnickým letní byty.
Nikoli letní byty velkých rozměrů, ale letní byty, skládající
se z jedné neb dvou místností, které by zcela dobře mohly sloužiti
za byty dělnické. Těchto bytů se užívá v nejpříznivějším případě
po dva až tři měsíce do roka, po ostatní dobu jsou prázdné a není
třeba jich užívati. Domácí pán má výsadu, že jich nedá více používati,
a tak máme, abychom uvedli jen jedno místo, Perštein v okrese
kadaňském s četným obyvatelstvem dělnickým, místo se skoro 50
letními byty, ale také místo, kde 12 nájemníků nemůže najíti bytů.
Nemůžeme tedy souhlasiti s těmito zvláštními výsadami pro letní
byty a musíme žádati, aby se tu provedla změna. §§ 4 až 8 jednají
o tom, v jakých případech smí býti užíváno součástí bytů k účelům
živnostenským, jako kanceláří, úředních místností, ordinačních
síní atd., pak o tom, jak veliký má býti rozměr bytu vzhledem
k počtu osob, při čemž se čítají 2 děti za 1 osobu velkou. Myslím,
že musím i u říci, že i toto ustanovení zůstane v praksi bezvýznamné,
protože novým zákonem o ochraně nájemníků, s jehož ustanoveními
tento zákon zde různými paragrafy se dostává do rozporu, velké
byty o více než čtyřech pokojích jsou vyňaty ze zákona do té míry,
že nelze míti za to, že ustanovení čtvrté až osmé zákona, jenž
má býti utvořen, přivodí změnu v poměrech. § 9 jedná o nařízení
obce, zda je nebo není v místě nouze o byty, kdy se k tomu dává
svolení zemské správy politické. Taková i podobná ustanovení jsme
již měli v dřívějších zákonech, ovšem že byla zase odvolána a
je ovšem velmi sporné, zda úřední zjištění, že v místě je nouze
o byty, něco změní na skutečných poměrech. Navrhli jsme, aby poslední
odstavec §u 9 byl škrtnut, poukazujíce na naše pozměňovací návrhy
k §§ ům 2 a 3 zákona zde navrženého. Žádáme, aby v oddíle 3. byl
škrtnut § 13. Zní zde ovšem velmi hezky, že jde o péči a o zaopatřování
bytů pro železničáře, státní zaměstnance atd., myslíme však, že
musíme zde zcela otevřeně a poctivě prohlásiti, že toto ustanovení
není ničím jiným, než zákonitým nadržováním počešťování německých
krajin. Jsme přesvědčeni, že nynější opatření a mocné prostředky,
které má vláda po ruce, jsou beztoho dosti dalekosáhlé a nevyžadují
na žádný způsob zvláštního rozšíření. Navrhujeme tedy, aby tento
paragraf byl škrtnut. Oddíl 4. s §§ 14, 15 a 16 jedná o vlastním
jádru zákona samého, o zabírání. A na první pohled se zdá, že
tato ustanovení mají přivoditi opět poměry zabírání dob dřívějších.
Přihlížíme-li však blíže a dovedeme-li čísti mezi řádky, bezděčně
nabýváme dojmu, že se tu podávají velmi pěkné poukazy, jak se
případná ustanovení o zabírání dají obcházeti. A nemůžeme věřiti,
aspoň ne podle zkušeností nabytých v tomto oboru, že vláda sama,
usnášejíc se na těchto ustanoveních, vážně na to pomýšlela, že
je bude skutečně v tomto oboru prováděti, a jménem své strany
zde výslovně podotknu, že již dříve a i teď zase a i při příštích
příležitostech zcela důrazně budeme poukazovati k tomu, že si
přejeme, aby zákon o zabírání bytů ze dne 30. října 1919 byl jakožto
celek obnoven a že nepromeškáme žádné příležitosti, která se nám
naskytne, abychom k tomu poukázali, že obnovení uvedeného zákona
je bezpodmínečnou nutností v zájmu širokých vrstev obyvatelstva.
Jen tímto zákonem bude možno učiniti aspoň do jisté míry přítrž
přehmatům, které se již staly, pouze tímto zákonem bude možno,
aspoň nejprimitivnějším nárokům na byt učiniti zadost. Paragrafem
16 mají býti odstraněny úřady bytové a má býti utvořen nový druh
úřadu. Poukáži k tomu, že § 16 tímto je ve velkém rozporu s ustanoveními
zákona o ochraně nájemníků v tomto oboru, kde je výslovně řečeno,
že všechny sporné otázky v záležitostech bytových přísluší řádným
soudům. Mám dojem, že, bude-li uzákoněn návrh, jak tu před námi
leží, může nastati jen dvojí. Buďto bude zákon o ochraně nájemníků
novelisován a přizpůsoben tomuto zákonu zde, nebo, co je velmi
pravděpodobno, se prokáže, až půjde o to, aby tento zákon se stal
skutkem, že není k potřebě, nechá se papírem nebo bude museti
býti novelisován. Ustanovení oddílu 5. jsou rázu více méně všeobecného,
vztahující se na předešlá ustanovení zákona a upravují ony otázky,
které jsou s nimi v souvislosti. Mezi jiným uděluje se ministrovi
sociální péče zvláštní právo nařizovací a ustanovuje se výměr
dosti vysokých trestů. Jsem přesvědčen, že i při nejpřísnějším
užívání tohoto zákona, pokud ho vůbec bude moci býti použito,
tato ustanovení o trestech nikdy nedojdou svého splnění, protože
ti, již budou jimi zasaženi, se již o to postarají, aby se mohli
vymknouti zákonu v tomto směru. Stojíme na stanovisku, že otázka
péče bytové zcela přirozeně souvisí s činností stavební a nemůže
býti řešena zákony, jež stojí na papíře. I v tomto státě by bylo
zapotřebí, co v jiných státech se již děje, že stát sám poskytne
skutečnou pomoc hmotnou. Poskytování úvěru, převzetí ručení státem
samo o sobě nestačí, je toho příliš málo, nedá se toho prakticky
v mnohých případech ani užíti a je byrokracií ještě omezováno.
Stojíme na stanovisku, že stát musí míti ke stavění právě tolik
peněz jako na vedení války, na národní obranu. A kdyby se na militarismu
ušetřila jen jedna třetina, mohli bychom za řadu let míti i v
našem státě rozluštěnou otázku bytovou. Pokud se k tomu neodhodláme,
vláda, i když utvoří nové zákony, sotva učiní přítrž tísni bytové
a poměry zůstanou, jak jsou. My jakožto frakce budeme hlasovati
pro zákon, vyjma § 13, o němž navrhujeme, aby byl škrtnut. Nehlasujeme
pro zákon, protože jej považujeme za dobrý, ale prostě proto,
že ničemu, co se děje v zájmu podpory stavebního ruchu a péče
bytové, se nemá překážeti, ale vše se má podporovati. Žádáme vás,
abyste přijali též naše pozměňovací návrhy, zvláště k §§ 2 až
9. Ostatně myslíme, že podpora stavebního ruchu, odstranění nouze
bytové nebude možno provésti zákony, nýbrž toliko vydatnou hmotnou
pomocí státu. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Ke slovu není již nikdo
přihlášen, rozprava je skončena. Žádám o přečtení podaných návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
1. Pozměňovací návrhy posl. Toužila a soudr.:
§ 1. Celý odstavec druhý § 1 budiž vypuštěn.
§ 2. § 2 konči slovem "nepronajatých", ostatní od slova: "nebo užívány..." až do konce budiž vypuštěno.
§ 3. § 3 znějž: "Míti v téže obci dva nebo více bytů v různých domech není dovoleno". Vše ostatní tohoto paragrafu budiž vypuštěno.
§ 4 budiž celý škrtnut. § 4 (event.). Při zamítnutí prvního návrhu navrhuji, aby v § 4 byla škrtnuta slova: "z důležitých příčin, zejména...", z druhého odstavce pak věta prvá.
§ 5. Budiž celý škrtnut.
§ 6. Končiž slovem "povoleny". Ostatní, t. j. od slova: "nevykáže-li..." až do konce budiž škrtnuto.
§ 7. Budiž vypuštěn.
§ 8. Odstavec první znějž: "majetník bytu smí používati:".
Odstavec druhý (1) znějž: "je-li sám, jednu obytnou místnost".
Odstavec třetí (2) místo "tři obytné místnosti" budiž "dvě obytné místnosti".
Odstavec pátý (4) místo "více než pět obytných místností" budiž "více než čtyři obytné místnosti".
Odstavec šestý znějž: "Nedospělí členové domácnosti čítají se vždy dva; při lichém počtu zbývající jeden člen nepočítá se za dospělou osobu."
§ 9. Odstavec druhý (1) budiž stylisován takto: "Těm, kdo v obci nebo v některé z obcí okolních vykonávají své povolání...", zbytek budiž škrtnut.
Odstavec čtvrtý (3) budiž vypuštěn.
2. Pozměňovací návrh posl. Schustera, Hausmanna a druhů:
§ 2 nechť zní:
"Vlastník domu nebo jeho zástupce nesmí nechati místnosti, které se hodí k obývání, nepronajaty nebo neužívány."
3. Pozměňovací návrh posl. Schustera,
Hausmanna a druhů:
§ 3 nechť zní:
"V jedné obci jest dovoleno míti jen jedno obydlí. Odchylky jsou přípustny jen při zvláštních událostech, živelních pohromách, těžkých nakažlivých nemocech. Rozhodovati o takových výjimkách náleží místnímu bytovému výboru."
4. Pozměňovací návrh posl. Schustera,
Hausmanna a druhů:
V §u 9 budiž škrtnut poslední odstavec,
počínající slovy: "Nařízení" a končící slovy "jsou určeny".
5. Pozměňovací návrh posl. Schustera, Hausmanna a druhů:
§ 13 budiž škrtnut.
Předseda: Všechny tyto návrhy jsou dostatečně podepsány, jsou tudíž předmětem jednání.
Uděluji závěrečné slovo p. zpravodaji
posl. Langrovi.
Zpravodaj posl. Langr: Slavná sněmovno! Předlohu zákona o mimořádné bytové péči potkal osud většiny předloh, které se dostanou do této slavné sněmovny. Jedni tvrdí, že předloha jest příliš revoluční, druzí naopak dokazují, že předloha tato naprosto nedostačuje.
Pan kol. Schubert vytýká této předloze, že jejím účelem je zotročiti majitele domů, že jest to jakýsi návrat do starých poměrů, kdy ještě vládl zákon o zabírání bytů obcemi. Pan kol. Schubert tvrdí, že majitelé domů v Československé republice nemají žádných práv, nýbrž pouze povinnosti platiti veliké daně. Upozorňuji pana kol. Schuberta, že majitelé domů v Československé republice nejsou tak utiskováni, jak se to na první pohled zdá. Zákonem o ochraně nájemníků jest jim dáno plné právo hojiti se za každý mimořádný náklad, pokud se týče daní, za náklady, které vyplývají z udržování domů ve stavu obývání schopném, zkrátka mají právo veškerá vydání přesunouti na své nájemníky. Neděje se tedy po této stránce v Československé republice domácím pánům taková křivda, jak se to zdá panu kol. Schubertovi.
Pokud se týká §u 13, který se zdá panu kol. Schubertovi velice podezřelým a proti kterému se také velmi energicky vyslovil pan kol. Schuster, byl do zákona pojat za tím účelem, aby státním zaměstnancům bylo umožněno získati bytů, když jsou za svým služebním povoláním přesazeni do jiného místa svého působiště, a tu chci říci toto: Tímto návrhem nesleduje se účel ani "čechisovat", jak to řekl pan kol. Schubert, a nesledují se ani jiné postranní účely, tímto zákonem sleduje se pouze a výhradně účel, aby státní správa byla zbavena velikých starostí, které nyní má s umísťováním svých potřebných zřízenců a úředníků v různých exponovaných místech.
Nyní bych chtěl několika slovy odpověděti na námitky pana kol. Toužila. Pan kol. Toužil zabýval se hlavně prvními třemi paragrafy předlohy zákona. Předeslal však, že dosud mu není jasno, kdo jest tvůrcem této předlohy, a tvrdil, že v sociálně-politickém výboru na jeho otázku bylo mu řečeno, že vláda jest tvůrcem této předlohy. Musím po této stránce názor pana kol. Toužila poopraviti v ten smysl, že vláda není tvůrcem této předlohy zákona, ale že vláda to byla, která tuto předlohu sociálně-politickému výboru ku projednání doporučila. Tak zněla moje odpověď na jeho dotaz v sociálně-politickém výboru.
Pokud se týká jeho námitky k meritu této předlohy zákona, musím panu kol. Toužilovi říci, že pokud jde o § 1, buďto nevystihl správně jeho smysl, anebo vědomě referoval tak, jako by tento paragraf byl na úkor širokých vrstev malého lidu. Pan kol. Toužil řekl, že v § 1 stojí, že "Spojiti s bytem jednotlivé místnosti jiného bytu jest přípustno jen s povolením úřadu", ale zapomněl citovati následující tři řádky, kde se praví: "Povolení k takové změně může býti uděleno, dosáhne-li se jí účelného rozdělení bytů, aniž se zmenší počet bytů v domě." To znamená, že tímto paragrafem se nedovoluje majiteli domu, aby spojoval různé součásti bytové a aby to prováděl na úkor nájemníků v jeho domě bydlících. Jest to pouze opatření, které sem bylo vsunuto pro ten případ, kdyby zde připojením jedné místnosti k bytu jinému nastalo zlepšení.
Pokud se týká § 2, vytýkal pan kol. Toužil, že znamená zhoršení, jako celý tento zákon. Nepopírám, že některé zákony doznaly této slavné sněmovně jakéhosi zhoršení, ale není tomu tak v žádném případě s tímto zákonem, jelikož tento zákon jest něco nového. Tento zákon nemá býti náhradou starého zákona o zabírání bytů obcemi, kterého jsme bez vlastní své viny pozbyli, ale má býti něčím, co má jaksi zabraňovati tomu, aby dnešní současná bytová krise byla umělým způsobem zvětšována. Tomuto účelu byl tedy zasvěcen tento zákon, to jest jeho pravá a jediná tendence.
Musím pana kol. Toužila také upozorniti, že to jeho veliké mravní rozhořčení proti znění §u 2 této předlohy, kde se praví, že toto ustanovení nevztahuje se na pravidelná lázeňská místa a byty sezonních dělníků, je nemístné, poněvadž to je přesný opis znění zákona o zabírání bytů obcemi, který pan kol. Toužil tak velice na tomto místě před několika málo minutami vychvaloval, že to jest tedy zcela doslovně přejato ze starého zákona o zabírání bytů obcemi, a prosil bych tudíž pana kol. Toužila, aby se laskavě o tom přesvědčil.
Pokud se týče jeho výtek proti § 3, musím říci totéž, že před tím, než tato předloha zákona byla předložena této slavné sněmovně ke schválení, neexistovalo nic, co by bylo mohlo zabrániti, aby někdo měl v téže obci dva neb i více bytů, že tedy tímto ustanovením § 3 chceme znemožniti to, co nyní ve velkém rozsahu se ukazuje.
To jsou tedy výtky, které tomuto zákonu, resp. jednotlivým paragrafům učinil p. kol. Toužil. Myslím, že ani tak nevyplynuly z jeho vnitřního přesvědčení, poněvadž musí býti sám přesvědčen, že, stane-li se tato předloha zákonem, že to bude velikým dobrodiním zejména pro ty, o kterých zde tak mnoho a tak vřele mluvil, totiž pro široké vrstvy malých a sociálně slabých lidí.
Pokud se týká opravných návrhů, musím se k nim vysloviti zamítavě již proto, že veškeré tyto návrhy byly pány podavateli podávány v sociálně-politickém výboru. Sociálně-politický výbor přes to se usnesl na znění zákona, jak byl slavné sněmovně předložen, a proto činím návrh na zamítnutí veškerých opravných návrhů, a také na zamítnutí návrhu p. kol. Schuberta, který navrhuje škrtnutí §u 13, kterým se mají zabezpečiti byty státních zřízenců a vůbec zaměstnanců.
Odůvodnil jsem tedy tendenci tohoto
ustanovení a prosím, aby slavná sněmovna i tento paragraf v nezměněném
znění přijala. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Druhý pan zpravodaj se vzdává slova.
Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Míním dáti hlasovati takto:
O oddílu I., t. j. §§ 1 až 8, v celku, podle úpravy navržené p. posl. Toužilem. Pan posl. Toužil totiž svým návrhem na škrtnutí § 4 mění celý oddíl. Nebude-li úprava p. posl. Toužil a přijata, dal bych hlasovati odděleně:
O §u 1 podle zprávy výborové.
O §u 2 nejprve v úpravě posl. Schustera, potom, nebude-li přijata, podle zprávy výborové.
O §u 3 nejprve podle návrhu posl. Schustera, potom, nebude-li přijata, podle zprávy výborové.
O §u 4 nejprve podle úpravy eventuelního návrhu posl. Toužila, potom, nebude-li přijata, podle zprávy výborové.
O §§ 5 až 8 podle zprávy výborové, poněvadž není pozměňovacích návrhů.
O §u 9 nejprve podle úpravy navržené p. posl. Toužilem, potom, bude-li zamítnuta, podle úpravy navržené p. posl. Schusterem, bude-li i tato zamítnuta, podle zprávy výborové.
O §§ 10 až 12 podle zprávy výborové.
O §u 13 rovněž podle zprávy výborové; jeho přijetím nebo nepřijetím bude vyřízen též negativní návrh posl. Schustera.
Na to bychom hlasovali o zbytku zákona, to jest o §§ 14 až 23 incl., o nadpisech všech 5 oddílů, o nadpisu zákona a úvodní formuli najednou podle zprávy výborové.
Snad nebude námitek proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)
Námitek není. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Nejprve tedy o oddílu I, to jsou
§§ 1-8, v celku podle úpravy navržené panem posl. Toužilem
a soudr. Žádám, aby byla přečtena.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
§ 1. Celý odstavec druhý § 1 budiž vypuštěn.
§ 2. § 2 konči slovem "nepronajatých", ostatní od slova: "nebo užívány..." až do konce budiž vypuštěno.
§ 3. § 3 znějž: "Míti v téže obci dva nebo více bytů v různých domech není dovoleno". Vše ostatní tohoto paragrafu budiž vypuštěno.
§ 4. Budiž celý škrtnut.
§ 5. Budiž celý škrtnut.
§ 6. Končiž slovem "povoleny". Ostatní, t. j. od slova: "nevykáže-li..." až do konce budiž škrtnuto.
§ 7. Budiž vypuštěn.
§ 8. Odstavec první znějž: "majetník bytu smí používati:".
Odstavec druhý (1) znějž: "je-li sám, jednu obytnou místnost".
Odstavec třetí (2) místo "tři obytné místnosti" budiž "dvě obytné místnosti".
Odstavec pátý (4) místo "více než pět obytných místností" budiž "více než čtyři obytné místnosti".
Odstavec šestý znějž: "Nedospělí
členové domácnosti čítají se vždy dva; při lichém počtu zbývající
jeden člen nepočítá se za dospělou osobu."