1. zpráva výboru ústavně - právního o usnesení senátu (tisk 3444), jež se týká osnovy zákona, kterým se mění zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 328 Sb. z. a nař., o organisaci kanceláře sněmovny poslanecké a senátu (tisk 3481).
Zpravodajem jest pan posl. dr.
Hnídek. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Předložený návrh zákona má své osudy a svou historii.
Tento zákon byl nejdříve odhlasován v senátě, přišel do sněmovny poslanecké, která na něm učinila určité změny, změny velmi důležité, a pak přišel do senátu nazpět. Nyní tato předloha ocitá se znovu před posl. sněmovnou proto, poněvadž byla změněna novým usnesením senátu, ne snad v nějaké zásadě, ne snad ve věci, nýbrž čistě jen pouze v textaci. Byla totiž zde jistá pochybnost se strany vlády a v kanceláři presidenta republiky, a proto senát změnil původní usnesení posl. sněmovny.
Již ve svém referátě o této osnově ve 120. schůzi posl. sněmovny dne 13. ledna 1922 jsem zdůraznil, že základním principem a vůdčím motivem této osnovy jest svrchovanost předsednictva sněmovního ve věcech personálních, jeho nezávislost na moci vládní a výkonné, zásada to, která odpovídá též duchu ústavy a ústavnímu významu a postavení zákonodárných sborů v naší republice a která stanovena byla též prozatímním jednacím řádem revolučního Národního shromáždění. Poněvadž však ústava vyhradila jmenování a povyšování zaměstnanců státních ve vyšších třídách hodnostních výslovně - a to v §§ 64 a 81 - moci vládní a výkonné, tedy vládě a presidentu republiky, jest na snadě, že při úpravě otázek úřednických může se ocitnouti zásada svrchovanosti sněmoven v jisté kolisi s ústavní pravomocí vlády a presidenta republiky v těchto otázkách.
Iniciátoři osnovy tohoto zákona byli si toho nebezpečí vědomi a snažili se najíti řešení, kteréž, aniž by porušovalo ústavních pravomocí vlády a presidenta republiky, restituovalo by suverenitu sněmoven a jich předsednictev při jmenování a povyšování zaměstnanců sněmovních, která byla přiznána - jak uvedeno - předsednictvu revolučního Národního shromáždění jeho řádem jednacím a potom suspendována novelovaným zákonem ze dne 15. dubna 1920, č. 328 Sb. z. a n.
Východisko nalezeno bylo ustanovením, že předsednictvo, stanovíc schéma honorování a povyšování sněmovních zaměstnanců, nepoužilo by a nemohlo by použíti systému hodnostních tříd, jichž propůjčování, VIII. třídou počínajíc, vyhradila ústava vládě a VI. třídou potom presidentu republiky. Osnova odhodlala se k této formuli tím snáze, ježto hodnostní třídy státních úředníků pozbyly takřka úplně svého praktického významu a v moderních úpravách poměrů úřednických takřka bez výjimky jsou opouštěny.
Proti tomuto způsobu řešení nebylo původně ani se stanoviska vlády činěno námitek. Teprve když osnova po změnách učiněných sněmovnou poslaneckou ocitla se podruhé před senátem, zástupce vlády tlumočil v ústavně-právním výboru senátu námitky a pochybnosti kanceláře presidenta republiky, zdali uvedený modus dostatečně chrání před porušením ústavních práv presidentových. Ze slov čl. I, že předsednictvo ustanovuje a jmenuje zaměstnance sněmovní, vyvozovala totiž kancelář presidentova, že zákon propůjčením práva jmenovati přiznává předsednictvu také právo povyšovati do určitých tříd hodnostních nebo jim udělovati určité úřední tituly. Zároveň pak tím, že článek IV přiznal zaměstnancům při sněmovně ustanoveným i ze služeb soukromých charakter státních úředníků, přiznal předsednictvům možnost propůjčovati úřad státní. Ve vyřazení pak hodnostních tříd ze schématu postupového spatřovala kancelář presidentova obcházení ústavních předpisů o právu presidentově, porušení práva presidentova, žádajíc i v tom případě, že se osobě některé ve státní službě dostane, byť i jen platu VI. a vyšší hodnostní třídy, souhlasu presidentova, který tudíž podepisuje i smlouvy s úředníky smluvními mimo hodnostní třídy, pokud smlouvou dostává se jim požitků uvedených tříd hodnostních.
Tyto vývody kanceláře presidentovy nejsou arci nijak nezvratný. Tak výraz "jmenuje" nezmocňuje nikterak předsednictvo ku propůjčování hodnostních tříd, nýbrž jen k propůjčování určitých hodností a titulů sněmovních, na př. tajemník, zástupce sněmovního tajemníka, s nimiž není určitá hodnostní třída spojena a které jako označení jistých funkcí sněmovních nemohou býti zajisté propůjčovány nikým jiným, nežli orgány sněmovními. To odpovídá také duchu ústavy; je to § 35 ústavní listiny.
Přes to tedy, že námitky uvedené kanceláří presidentovou nebyly tak přesvědčivé a nezvratné, aby prokázaly konflikt osnovy s ústavní listinou, přistoupil senát na malou textovou úpravu čl. IV, aby zachránil princip autonomie předsednictva sněmovny a pojistil osnovu před vrácením jejím presidentem republiky.
I ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny přistoupil na senátem změněné textování čl. IV. Mohl tak učiniti tím spíše, poněvadž novým textováním na samozřejmosti, že i sněmovní zaměstnanci jsou zaměstnanci státními, ničeho nemohlo býti změněno a poněvadž slova: "zaměstnanci veřejní s výhodami úředníků státních" podle názoru ústavně-právního výboru plně vystihují právní obsah i právní důsledky původního výrazu: "mají charakter státních úředníků".
Jménem ústavně-právního výboru výslovně podotýkám, že slovem "se všemi výhodami" se rozumí: práva i povinnosti.
Navrhuji, aby slavná sněmovna
přijala návrh zákona tak, jak byl přijat ústavněprávním výborem.
(Potlesk. Výborně!)
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu jest přihlášen pan kol. Schweichhart.
Než udělím slovo, navrhuji z usnesení předsednictva řečnickou lhůtu 15 minut.
Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Námitek není, návrh můj je přijat.
Uděluji slovo panu posl. Schweichhartovi.
Posl. Schweichhart (německy): Dámy a pánové! Návrhem o organisaci sněmovních kanceláří, o němž se jedná, zaměstnávala se sněmovna již jednou loňského roku. Hlasovali jsme tenkráte pro návrh, a rád bych předem prohlásil, že samozřejmě také tentokráte budeme pro návrh hlasovati. Návrh má ovšem několik poklesků proti kráse a proto jej senát vrátil. Sám o sobě nemá návrh příliš velkého významu, ale získal poněkud na významu způsobem, s jakým se s ním naposledy nakládalo, zákulisními machinacemi.
Ve věci s mé jde tentokráte o několik maličkostí, a to především o otázku, kdo má prováděti jmenování úředníků poslanecké sněmovny a senátu, zdali předsednictvo nebo vláda. Jde tedy o několik stylistických změn a sporné otázky byly potud vysvětleny. Jsme samozřejmě pro to, aby byla udržena autonomie zákonodárných sborů a aby samo předsednictvo mohlo úředníky jmenovati. Otázka úřednická byla vyřízena tak, že úředníci jsou veřejnými zaměstnanci, že za takové byli prohlášeni a že jim byly poskytnuty všechny výhody, které těmto patří. Jest zcela samozřejmé, že přejeme úředníkům pokud možno zajištěnou existenci, přiměřený důchod a všechna jim náležející práva. Toto řešení vyšlo od vlády, senát s ním souhlasil a také ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny se k němu připojil a bezpochyby i sněmovna přisvědčí těmto změněným ustanovením. Jak jsem se již zmínil, měly loňské porady o předloze určité následky. Návrh získal symptomatického významu tím, že usnesení senátu, aby se při ustanovování úředníků bral zřetel na národní poměry a jazykovou kvalifikaci, ke kterémužto usnesení se připojil také ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny, v poslední minutě jakýmisi pletichami bylo zvráceno. Bylo velmi příznačným, že tento návrh, jenž směřoval k tomu, aby se práce ve sněmovně usnadnily, aby byli ustanovováni úředníci jen k tomu účelu, aby mohli býti pomocni německým poslancům, kteří neumějí česky, a aby také byl zachován jistý právní pocit se zřetelem na zastoupení národů tohoto státu ve veřejných sborech, že tento návrh šovinistické většinové strany zamítly. Dožili jsme se tentokráte toho, že se provádělo všelijaké otravování, aby toto jednohlasné usnesení senátu, aby se bral zřetel na národní poměry, k němuž se také připojil ústavně právní výbor, bylo odstraněno, a že se potom pětka usnesla na zeslabení v té formě, že má rozhodovati schopnost úředníků, že tedy není třeba bráti zřetele na národní poměry. Toto usnesení bylo vítězstvím šovinistického směru v této sněmovně. Již loňského roku 1921 poukazovali jsme na to, že nedostatek německých úředníků v této sněmovně jest velmi citelný a že se tím práce mnoha německých poslanců neobyčejně ztěžuje. Není konceptních úředníků, a tyto stížnosti platí až do dneška, do dneška ještě nebyla splněna naše přání v tomto směru, dnes ještě se setkáváme s těmitéž potížemi jako na počátku sněmovního zasedání. Není nám možno sledovati jednání a znovu stále si přejeme možnost, aby se překládalo také
do němčiny, aby byli po ruce němečtí úředníci atd., abychom mohli spolupracovati jak se patří. Přes naše přání zůstalo však vše při starém, a proto jsme nuceni podati resoluci, která zní: "Předsednictvo se vybízí, aby, jmenujíc sněmovní úředníky, přihlíželo k národnostním poměrům republiky a k jazykové způsobilosti."
Tato resoluce jest bezmála totéž, co loňského roku senát jednohlasně schválil a k čemu se přece připojila také většina ústavně-právního výboru. Zdůraznili jsme již loňského roku, že tento návrh nebyl vůbec podán z šovinistických pohnutek, nýbrž že jím se má vyhověti praktickým potřebám našich německých kolegů, kteří neumějí česky, že tedy byl podán z čistě věcných důvodů a proto že jsme se zaň přimlouvali. Stalo se však, jak jsem řekl, zcela jinak. Ovšem bych rád při tom zdůraznil, že zde v tomto návrhu jest obsažena zásada, že si nejen přejeme, aby ve sněmovně byli přijímáni němečtí úředníci a aby jen tam se bral zřetel na národní poměry a na jazykovou kvalifikaci, nýbrž, aby se to dělo ve všech státních úřadech, aby se tedy uplatnil právní pocit a smysl pro spravedlnost. Poukázal bych na to, že se také pánové z většiny v každé době ujímali stejného práva menšin po jazykové stránce, dokud ještě v tomto státě nepanovali. Připomínám, že právě vy, pánové z většiny, za dob starého Rakouska jste se zastávali ustanovení dostatečného počtu českých úředníků, že jste se vy vždy zastávali jazykových práv také menšin za všech okolností. Na to jste ovšem zapomněli a dnes mluvíte zcela jinak.
Rád bych, abych zcela krátce dokázal, jak se vaše názory změnily, poukázal na "Československou samostatnost" v Paříži ze dne 25. října 1918, kde bylo uveřejněno prohlášení neodvislosti Československého státu, které bylo podepsáno generálem Štefánikem a T. G. Masarykem. V tomto prohlášení se pravilo: "Práva menšin budou ochráněna poměrným zastoupením. Národní menšiny budou požívati stejných práv." K stejným právům patří samozřejmě také otázka úřednická, ustanovení přiměřeně kvalifikovaných úředníků z jednotlivých národů. Z těchto slibů se dosud, bohužel, v praksi nic nesplnilo. Na venek se vydávají přece pánové z většiny ještě za demokraty, ještě dnes dělají před evropskou veřejností tak, jakoby v tomto státě byla splněna všechna přání menšin a také na zasedání ligy pro Svaz národů, které se právě konalo v Praze, znovu přece pánové zdůrazňovali, že menšiny nemají žádných příčin ke stížnostem. Připomínám, že pan dr. Beneš sám prohlásil, že Československo upřímně usiluje o to, aby ve svých politických, společenských a hospodářských organisacích samo ztělesnilo velkou myšlenku svých spolků a společnosti národů, kterou sjezd usiloval učiniti základem nového společenského pořádku. Tím jest řečeno, že pan min. předseda zdůraznil, že Československo samo chce míti mír mezi národy, mír na světě a národní spravedlnost.
Tímtéž způsobem prohlásil také
pražský pan starosta, že český národ, jakmile dosáhl své státní
neodvislosti, prohlásil za jednu z nejdůležitějších zásad, že
před zákonem jsou si všichni státní občané rovni bez rozdílu národnosti.
Pak se přiznává za protivníka každého násilného panování jednoho
národa nad druhým. To jsou ovšem velmi krásné, překrásné řeči,
avšak jsou to přece jen řeči, a v praksi se z toho stává něco
podstatně jiného. Vidíme to na příklad zde ve sněmovně, vidíme
to venku denně a stokráte. Připomínám, že prakse ihned ukazuje,
že zde jest teorie něčím jiným, než živoucí skutečnost. Na tomto
sjezdu Jednoty pro Svaz národů projevilo se ihned, že pánové ani
ve snu na to nepomýšlejí, aby prakticky uznali zásady, za něž
v teorii bojují, připomínám, že když byla přijata resoluce
Dickinsonova, páni zástupci Malé Dohody za vedení Čechů odešli.
A čeho žádá tato resoluce? Nic jiného, než co demokracie vepsala
na svůj prapor: chce míti ochranu menšin. Částí práv demokracie
jest, aby menšiny měly právo stěžovati si přímo u Svazu národů,
že se odporučuje uznati pokud možno nejdále jdoucí samosprávu
a mimo to kromě státního jazyka ještě uznati jazyk menšiny za
jazyk zprostředkovací. Ačkoliv jsou to jen přání, zásady, které
by lidé rádi uskutečnili na celém světě, páni zástupci Československa
opustili zasedací síň, když tyto zcela samozřejmé zásady přijala
většina sjezdu. Se zřetelem na to a na mnoho jiných skutečností
nemáme ovšem v této chvíli naděje, že se politika v tomto státě
změní. Šovinisti mají jednou většinu, pokračují ve své politice,
a obáváme se, že příklad, jejž podává Švýcarsko a jenž se také
odporučoval na sjezdu Jednoty pro Svaz národů a jenž také jemu
tanul na mysli, nebude proveden, ačkoliv i to pak způsobí státu
ohromné škody. Politika Kramářova a Rašínova jest,
bohužel, silnější než politika jiných. Ačkoliv jest zřejmo, že
tento stát skutečně nemůže žíti násilím, převahou a potlačováním
národů, rád bych pánům připomenul, že již Lasalle v letech šedesátých
ve svých spisech a řečích výslovně prohlásil, že právo na samosprávu,
na sebeurčení národů jest částí demokracie a že každá demokracie
musí bojovati za samosprávu a sebeurčení národů. Vy jste tyto
zásady dosud popírali. Mohli bychom to dokázati sty případů, tento
malý příklad dnes, obsazování úřednických míst ve sněmovně, znovu
zřetelně ukazuje, jak se zde jednostranně postupuje, jak se za
všech okolností udržuje panování českého národa. Za těchto okolností
odmítáme každou odpovědnost za nesnáze, které se přihodí v tomto
státě. Ačkoliv máme málo naděje, že bude resoluce přijata a že
duch, jenž z této resoluce mluví, se v každém směru obrátí v čin,
neztrácíme přec naděje, že také v tomto státě konečně jednou znovu
zvítězí rozum, ovšem teprve tehdy, když všechny socialistické
skupiny budou společně působiti, když budeme moci upraviti sociální
otázku, neohlížejíce se na národní spor. Prohlašuji ještě jednou,
že pro návrh sám budeme hlasovati. Prosíme, aby také byl projeven
souhlas s resolucí. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda: Páni
poslanci dr. Czech, Čermak, Schweichhart a soudr. podali návrh
resoluční. Žádám o jeho přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Návrh posl. dr. Czecha, Čermaka, Schweichharta a soudr.:
Předsednictvo poslanecké sněmovny
se vybízí, aby, jmenujíc sněmovní úředníky, přihlíželo k národnostním
poměrům republiky a k jazykové způsobilosti.
Předseda: Návrh tento má dostatečný počet podpisů a je předmětem jednání.
K slovu není nikdo přihlášen.
Uděluji slovo závěrečné panu zpravodaji.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Ve věci samé pan kol. Schweichhart neměl naprosto žádných námitek proti tomuto zákonu, ale použil tohoto zákona k tomu, aby zase mohl obnoviti starou písničku o potlačování minorit v našem státě. Stěžoval si, že prý nejsou ustanovováni němečtí úředníci atd. atd. Já bych řekl, že v této věci pan kol. Schweichharta Němci vůbec stěžovati si naprosto nemohou, poněvadž, vezmeme-li si statistiku úřednictva, vidíme, že jistě o úřednictvo německé je postaráno v dostatečné míře, ba já bych řekl, že je jich více, než jim přísluší podle národnostního poměru.
Pan kol. Schweichhart vidí dále rozpor mezi prohlášeními našich representantů v zahraničí za války, gen. Štefánika a presidenta Masaryka, a prohlášením starosty Baxy, že prý budeme šetřiti minoritních práv atd. V praksi jsou prý Němci utiskováni a na doklad toho uváděl postup našich zástupců ve schůzi Jednoty společností pro Svaz národů, kde prý hlasovali proti resoluci Dickinsonově, v níž se žádá ochrana minorit, jejich autonomie atd.
Musím při této příležitosti a s této tribuny prohlásiti, že zmíněnou resolucí Dickinsonovou byla dotčena suverenita našeho státu, že tedy naši zástupci v Jednotě společností pro Svaz národů měli povinnost proti této resoluci se postaviti, a to také s plným naším souhlasem učinili.
Co se týče resoluce, navržené
panem kol. dr. Czechem, Čermakem, Schweichhartem
a soudr., podotýkám, že při posledním projednávání této záležitosti
byla již podobná resoluce přijata. Zněla: "Presidium poslanecké
sněmovny se žádá, aby při ustanovování úřednictva sněmovního zachovávalo
dosavadní postup, zejména s ohledem na jazykovou způsobilost."
Tedy v této věci nemohou si Němci na jednání presidia stěžovati,
poněvadž v mezích jednacího řádu je o jejich potřeb& dostatečně
postaráno. Poněvadž podobná resoluce byla již přijata, bylo by
zbytečno, abychom nyní přijímali novou, a navrhuji proto zamítnutí
této resoluce a doporučuji, aby byl přijat návrh zákona tak, jak
byl navržen ústavně-právním výborem. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti.
Zákon má 7 článků, nadpis a úvodní formuli. Pozměňovací návrh učiněn nebyl, materie je jednotná, dal bych tedy hlasovati o celém zákoně najednou. (Námitky nebyly.)
Námitek proti tomuto způsobu hlasování není.
Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona tak, jak se obsažena ve zprávě výboru, totiž s jejími 7 články, nadpisem a úvodní formulí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím jest zákon tento schválen v prvním čtení.
Čtení druhé dám na denní pořad schůze příští.
Zbývá nám nyní rozhodnouti o resolučním
návrhu poslance dr. Czecha, Čermaka, Schweichharta a soudr. Žádám,
aby byl přečten.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Návrh posl. dr. Czecha, Čermaka, Schweichharta a soudr.:
Předsednictvo posl. sněmovny se
vybízí, aby, jmenujíc sněmovní úředníky, přihlíželo k národním
poměrům republiky a k jazykové způsobilosti.
Předseda: Kdo s resolučním návrhem pana kol. dr. Czecha, Čermaka, Schweichharta a soudr. souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina, návrh je zamítnut.
Tím je vyřízen 1. odstavec pořadu
dnešní schůze a přikročíme ke druhému, jímž jest
2. druhé čtení osnovy zákona o započtení válečné služby vojenské do odborné činnosti lékárnické (tisk 3487).
Zpravodajem výboru zdravotnického je p. posl. Kasík, zpravodajem výboru sociálně-politického p. posl. G. Navrátil.
Mají snad pp. zpravodajové nějaké
korektury?
Zpravodaj posl. Kasík: Nikoliv.
Zpravodaj posl. G. Navrátil:
Ne.
Předseda: Není tomu tak, budeme tedy
hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona o započtení válečné služby vojenské
do odborné činnosti lékárnické tak, jak ji
poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím zákon tento je schválen ve čtení druhém a vyřízen jest odstavec druhý pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k poslednímu, jímž
jest
3. návrh vlády, aby byla povolena obnova, resp. pokračování ve sněmovních pracích u těchto vládních předloh:
a) u vládního návrhu zákona, kterým se mění čl. I zákona ze dne 29. února 1920, čís. 123 Sb. z. a n. (řád volení do posl. sněmovny), dále § 9 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 124 Sb. z. a n. (zákon o složení a pravomoci senátu), a příloha A k § 2 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 126 Sb. z. a n. (zákon o zřízení župních a okresních úřadů), (tisk 648),
b) u vládního návrh zákona, kterým se stanoví výjimky ze zásady § 87, odst. I ústavní listiny republiky Československé (tisk 2366).
Není-li námitek, dám o každé předloze hlasovati odděleně. (Námitky nebyly.)
Námitek není. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.
Kdo u vládního návrhu zákona, kterým se mění čl. I zákona ze dne 29. února 1920, čís. 123 Sb. z. a n. (řád volení do posl. sněmovny), dále § 9 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 124 Sb. z. a n. (zákon o složení a pravomoci senátu), a příloha A k § 2 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 126 Sb. z. a n. (zákon o zřízení župních a okresních úřadů), (tisk 648), souhlasí aby se výboru ústavně-právnímu, jemuž se návrh tento přikazuje, uložilo, aby v jednání pokračoval na základě stavu a dosavadního jednání z předchozího zasedání, a aby podal zprávu do 15 dnů, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím jest tento návrh na obnovu, resp. pokračování ve sněmovních pracích přijat spolu se stanovením lhůty.
Kdo u vládního návrhu zákona, kterým se stanoví výjimky ze zásady § 87, odst. I ústavní listiny Československé republiky (tisk 2366) souhlasí, aby se výboru ústavně-právnímu, jemuž se návrh tento přikazuje, uložilo, aby v jednání pokračoval na základě stavu a dosavadního jednání z předchozího zasedání, a aby podal zprávu rovněž do 15 dnů, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Také u této předlohy zákona byla povolena obnova, resp. pokračování ve sněmovních pracích spolu se lhůtou.
Tím jest vyřízen pořad dnešní schůze.
Mám ještě některá presidiální sdělení.
Byla provedena změna ve výboru.
Žádám o její sdělení.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Klub poslanců čsl. sociálně-demokratické
strany dělnické vyslal do výboru zásobovacího posl. Biňovce
za posl. Geršla.
Předseda: Mezi
schůzí byly tiskem rozdány naléhavé interpelace:
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Tisk 3563. Naléhavá interpelace posl. Čermaka, Hillebranda, Hoffmanna a druhů ministru školství a nár. osvěty o nejnovějším rušení škol.
Tisk 3564. Naléhavá interpelace posl. dr. Schollicha, Pittingera, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů ministru školství a nár. osvěty o novém rušení škol.
Tisk 3565. Naléhavá interpelace posl. dr. Schollicha, Pittingera, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o zákazu vydržovati zrušené německé školní třídy na útraty obcí.
Tisk 3566. Naléhavá interpelace posl. Čermaka, Hillebranda, Schweichharta a druhů ministru školství a nár. osvěty, že se odpírá povolení, aby z rušené třídy škol vedly se na útraty obcí.
Tisk 3575. Naléhavá interpelace posl. dr. Luschky a druhů ministru financí o opožděném předpisování osobních daní.
Tisk 3576. Naléhavá interpelace posl. dr. Schollicha a druhů vládě, jak jedná okresní hejtman Ščava v Novém Jičíně.
Tisk 3577. Naléhavá interpelace posl. dr. Schollicha a druhů vládě, že správce novojičínské okresní politické správy Ščava si osobuje nezákonnou moc úřední a nařizovací.
Tisk 3578. Naléhavá interpelace posl. dr. Schollicha a druhů ministru vnitra o nezákonném postupu okresní politické správy v Novém Jičíně při sčítání lidu.
Tisk 3579. Naléhavá interpelace posl. dr. Schollicha, Pittingera, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů vládě, o násilí spáchaném na německé soukromé škole v České Třebové.
Tisk 3584. Súrna interpellácia posl. Hlinku a spol. vláde v záležitosti vyrabovania a demolovania redakcie a administracie "Slováka" a "Ľudových Novin" skrze českých exponovaných úradnikov a sriadencov ako aj dóstojnikov a vojakov českých.
Tisk 3594. Súrna interpellácia
posl. Tománka a spol. na ministra školstva a ministra s plnou
mocou pre Slovensko v trestuhodnej záležitosti Oldricha Mančala
nateraz profesora na čsl. reál. gymnázium v Prievidzi (ž. nitrianská).
Předseda (zvoní): Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra dne 9. června 1922 o 1 hod. odpol. s tímto
1. Zpráva výboru branného a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 2107), kterým se upravuje placení náhrady při trvalém ubytování vojska v roce 1921 a 1922 (tisk 3602).
2. Zpráva výboru ústavně-právního a dopravního k usnesení senátu (tisk 3402) o zápisu elektrických vedení všeužitečných elektrických podniků do pozemkových knih (tisk 3604).
3. Zpráva výboru dopravního, živnostenského a rozpočtového o usnesení senátu (tisk 3645), jímž se upravuje poměr čsl. státní správy k čsl. plavebním společnostem Labské a Dunajské.
4. Druhé čtení osnovy zákona, kterým se mění zákon ze dne 15. dubna 1920, č. 328 Sb. z. a n., o organisaci kanceláře poslanecké sněmovny a senátu (tisk 3481).
Je snad nějaká námitka proti tomuto mému návrhu? (Námitek nebylo.)
Není tomu tak, návrh můj je přijat.
Schůze je skončena.