Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Anděl, dr. Spina.
136 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda dr. Beneš; ministři dr. Dolanský, Habrman, Aug. Novák, inž. L. Novák, Srba, Šrámek, Tučný, Udržal, dr. Vrbenský.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník
dr. Říha, jeho zástupce Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 141. schůzi poslanecké sněmovny.
Dodatečně na schůzi dne 26. května, jakož i na schůzi dnešní udělil jsem dovolenou posl. Svobodovi pro neodkladné zaměstnání, na dnešní schůzi posl. R. Fischerovi z téhož důvodu.
Nemocí omlouvá se posl. Josef Kříž, dr. Engliš, Kasík, Čundrlík, Lehocký a Benda.
Byly provedeny některé změny
ve výborech. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Klub poslanců čsl. sociálně-demokratické strany dělnické vyslal do výboru zásobovacího posl. Chalupníka za posl. Čundrlíka.
Zásobovací
výbor zvolil v dnešní schůzi předsedou poslance Šamalíka;
I. místopředsedou poslance Biňovce, II. místopředsedou
posl. Zavřela, I. zapisovatelem posl. Karpíškovou.
II. zapisovatelem posl. Bráneckého.
Předseda: Došly
některé spisy: návrhy, dotazy, odpovědi atd. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Návrh posl. Patzela, inž. Junga a druhů, aby byl vydán zákon o započtení doby ztrávené ve válečné službě do příspěvkové doby podle zákona o pensijním pojištění.
Dotaz posl. Koška a soudr. ministrům vnitra a zemědělství o poskytnutí podpory občanům, poškozeným průtrží mračen v obcích Buřanech, Jablonci n. J., Třebíči, Zboři, Chlumku, Štěpanicích a Krzmoli.
Dotaz posl. Fr. Navrátila a soudr. ministru financí o předložení osnovy a zařadění míst do určitých stupnic místních přídavků.
Dotaz posl. Sedláčka a soudr. ministru obchodu o chystaném soustředění všech neresortních dodávek.
Odpověď min. vnitra na dotaz posl. Simma a druhů o úpravě služební doby jisté části československého četnictva.
Odpověď min. sociální péče na
dotaz posl. Patzela a druhů o mezistátních úmluvách o pensijním
pojištění soukromých zaměstnanců.
Předseda: Počátkem
schůze byly tiskem rozdány některé naléhavé interpelace.
Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 3567. Naléhavá interpelace posl. Buriana a soudr. vládě o hospodářské krisi nezaměstnanosti, snižování mezd a obranném boji kovodělníků.
Tisk 3568. Naléhavá interpelace
posl. Skaláka, dr. Šmerala. Tausika a soudr. vládě o protizákonných
poměrech v samosprávě a že se nevypisují volby de Národního shromáždění
v Podkarpatské Rusi.
Předseda: Přikazuji výboru rozpočtovému vládní návrh zákona o dani výdělkové pravovárečných měšťanstev (pravovárečných komunit) (tisk 3558).
Imunitnímu
výboru přikazuji tyto žádosti:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Žádost zemského soudu v Opavě, oddělení VIII. ze dne 22. května 1922, čís. Vr. VIII. 708/22, za souhlas k trestnímu stíhání posl. inž. Junga pro skutkovou podstatu přestupků podle §§ 312, 314 tr. z., dále §§ 14 a 19 shrom. zákona, jednak skutkovou podstatu přestupku podle § 491 tr. z. a čl. V zák. ze dne 17. prosince 1862, č. 8 ř. z. ex 1863,
obnovenou žádost hl. st. zastupitelství v Bratislavě, č. 5940/22 ze dne 23. května 1922, za vydání k trestnímu stíhání posl. Tomika pro přečin pobuřování podle § 172, odst. 1 a 2 tr. z.,
obnovenou žádost hl. st. zastupitelství v Bratislavě, č. 5940/22 ze dne 23. května 1922, za vydání k trestnímu stíhání posl. Tománka pro přečin pobuřování podle § 172, odst. 1 a 2 tr. z.
Odvolává se žádost za vydání poslance
Habrmana přípisem okres. soudu pro přestupky v Praze ze
dne 17. května 1922, č. U II 283/22, pro urážku na cti.
Předseda: Přikročujeme
k projednávání denního pořadu, a to k prvnímu jeho odstavci, k
1. rozpravě o prohlášení ministerského předsedy.
Uděluji slovo dalšímu řečníku,
zapsanému na straně "proti" p. posl. Knirschovi.
Posl. Knirsch (německy): Dámy a pánové! Nad vchodem jednoho hřbitova četl jsem kdysi nápis: "Nech naděje, čí noha sem se šine!" Pozoruji-li tak prázdnou sněmovnu bez zájmu jakož i prázdné ministerské lavice, a to ještě při rozpravě janovské, která prý hýbá světem, pak musím stále, vcházím-li sem dveřmi, mysliti na tento nápis.
Pan ministr zahraničních věcí vyhnul se naší žádosti, aby se zde před svým odjezdem do Janova vyjádřil, jaké stanovisko tam zaujme. Jeho odpor k rozboru směrnic jeho politiky také s oposicí, stává se srozumitelným, čte-li se v jeho exposé charakteristika oposice. Pan předseda vlády upírá zde oposici mravní právo, aby dnes hájila požadavky demokratického pokroku, národní a sociální spravedlnosti, poněvadž, jak tvrdí, byli jsme před převratem ochránci skutečné reakce a násilného panování. Tímto podceňováním usiluje pan předseda vlády diskreditovati před Evropou a ještě dále národní menšiny podvedené o jejich právo a znásilněné, spoléhaje na to, že naše slabé pomůcky nebudou moci držeti kroku s jeho aparátem zahraniční propagandy, krmeným miliony vládních peněz. Již na pařížské mírové konferenci užíval pan dr. Beneš stejných nekalých diplomatických zbraní. Jak známo, poslala mírová konference také do německých území Čech studijní komisi, která na místě měla prozkoumati poměry a státoprávní přání obyvatelstva. Komise, jejíž vůdcem byl americký profesor Koerner, byla mezi jiným také v Mostě, Duchcově a Teplicích. Obrátila především proti nám tvrzení, jež Češi v Paříži učinili, že my sudetští Němci teprve po prohrané válce začali jsme se zastávati požadavků vyplývajících z práva sebeurčení. Mohli jsme těmto pánům na základě dějinných skutečností dokázati opak, a pánové byli zcela zřejmě udiveni způsoby české politiky. Duch kapitalismu a imperialismu, jenž ovládal mírovou konferenci, zabránil, aby se tam neuplatnilo oněch málo hlasů rozumu a spravedlnosti. Následky zrady zásad, za něž se prý válčilo, dostavily se rychleji, než jsme předvídali. Svět pohlíží na tyto věci přece již jinak, než za dnů versailleských, st.-germainských, trianonských atd. nepodaří se panu dr. Benešovi trvale jej klamati všemi prostředky jeho diplomatického umění. Se zřetelem na znovu se vracející tvrzení, že se my sudetští Němci teprve nyní zastáváme práva sebeurčení, budiž mi dovoleno poukázati na to, že sudetští Němci již ve starém Rakousku po dlouhá léta stáli na stanovisku národní samosprávy a rozdělení sudetských zemí. Mohu poukázati na to, že na příklad na Moravě Němci, kteří následkem výsadního volebního práva tenkráte panovali, totiž měli většinu ve vládě, dobrovolně, vyrovnáním, se této většiny vzdali a s Čechy se vyrovnali na základě zásad samosprávy. Jestliže nedošlo také zde v Čechách k stejnému vyrovnání, nebylo to zajisté vinou českých Němců, nýbrž bylo to vinou, jak se dnes každý může přesvědčiti v dějinných spisech, chováním Čechů. Mohu dále poukázati na to, že za starého Rakouska od brněnského sjezdu strany, na němž ještě také čeští soudruzi se zúčastnili porad a hlasování, sociálně demokratická strana, tedy naše dnešní největší německá strana, vedla rozhodný boj o nové uspořádání Rakouska podle zásad samosprávy, a jest jednou z nejbolestnějších skutečností, že čeští soudruzi, kteří tenkráte se zúčastnili porad a hlasování, zde tuto zásadu tak hanebně zapírají. Mohu ukázati na to, že ve starém Rakousku také na vídeňské říšské radě i s německé nacionální strany byl opětovně kladen a zastáván požadavek nového uspořádání podle zásad samosprávy národů. To jsou historické skutečnosti, které nutno stále znovu zjišťovati se zřetelem na stále se vracející podceňování doma i v cizině, jako bychom teprve po válce byli odkryli právo sebeurčení. A ukazuji také na to, že my němečtí národní socialisté v pamětním spise podaném rakouské vládě jsme žádali nové uspořádání podle zásad samosprávy národů, v době, když vojska ústředních mocností stála vítězně před Paříží, v době, kdy ještě mnohý z pánů, kteří dnes na této straně vládnou, čistil kliky vídeňských ministerstev, aby vyhověl rozličným bolestem knoflíkové dírky svých sourodáků. Zjišťuji to výslovně se zřetelem na nové podceňování pana ministra zahraničních věcí a pravím, že pro toto naše chování máme právo na to, abychom promluvili jménem národní a sociální spravedlnosti, a budeme to činiti, dokud v tomto státě bude vládnouti zpátečnictví a násilí. (Souhlas na levici.)
Dámy a pánové! V politice českého státu nebo českých vedoucích státníků má prý veliký význam psychologický směr českého národa. Tito pánové jsou podle jejich slov naplněni nejlepší vůlí, aby proklestili cestu spravedlivému pořádku, ale jak říkají, stále jim v cestě stojí vášnivá psychosa jejich národních zástupů, které každou odchylku od dosavadní politiky považují za zradu svých národních zájmů. Víme, že se tato psychosa udržuje uměle a k tomuto umělému udržování beze vší pochyby přispívá nemálo charakteristika oposice panem ministerským předsedou v jeho exposé. Pan dr. Kramář a slečna Zeminová přijali s pochvalou slova pana předsedy vlády, že jeho političtí protivníci přes jeho výklady v exposé také dále budou mluviti o vasalství, poněvadž v každém případě chtějí škoditi státu. Nuže, pánové z vládní většiny, také na naše politické chování a na naše konání mají vliv nálady, ale ne umělé. Myslíme-li na to, že jsme se kdysi v jiném národnostním státě zastávali také práv vašeho národa, vašich národních zásadních práv, a vidíme-li pak, že dnes vy, opřeni o své vlastní a francouzské bodáky, usilujete porušiti národní práva všech menšinových národů tohoto státu a zničiti jejich osvětové a hospodářské majetky, pak se v nás probouzí nálada, která se jednoho dne nezalekne ani posledního prostředku boje.
Náš názor o významu janovské konference vyložil jsem krátce na tomto místě již před odjezdem pana předsedy vlády dr. Beneše. Řekl jsem tenkráte, že v Janově budou proti sobě státi dvě skupiny, z nichž jedna chce dále ničiti a žíti z roboty jiných, druhá pak chce znovu vybudovati Evropu společnou prací všech národů a vyvésti ji ze zmatků a krisí.
Exposé pana předsedy vlády potvrzuje, že existují tyto oba směry, které nazývá francouzským na jedné straně a anglo-italským na druhé straně. Neočekávali jsme žádné zásadní změny, i kdyby byl pronikl druhý směr, poněvadž také i tento směr se nemůže zprostiti ducha a písmeny mírového diktátu. Ale úspěch konference ve smyslu druhého směru, tak zvaného anglo-italského, poskytoval by naději, že se bude raziti cesta smírné revisi nemožných mírových smluv. Do Evropy by zavítalo jisté uklidnění a trochu důvěry, které jsou nutny pro každou společnou práci k novému vybudování. Tyto naděje a očekávání se v Janově nesplnily. Snad se leknou vedoucí státníci, vrátivší se domů do svých zemí, otřásaných a rozrušených vnitřními boji a hospodářskými krisemi, tohoto výsledku konference, snad v Paříži a v Praze nastane vystřízlivění těch, kdož mají největší vinu na tomto bezvýsledném ukončení konference. Snad přivedou zastavené továrny, statisíce nezaměstnaných, celý zdejší parlamentní nářek a stoupající roztrpčení národních menšin pana Beneše ještě včas k vědomí, že zájem jeho národa nezakládá se v udržení a uplatnění mírových smluv, nýbrž v jejich důkladné revisi a v odvrácení se od ducha, jenž je diktoval. Jedno však ukázaly zcela zřejmě janovské dny tvůrcům a ochráncům mírových diktátů, že totiž politicky a hospodářský rozvoj Evropy jde jinou cestou, než tou, kterou mu předepsaly a vymezily sta paragrafů mírových protokolů. Německo-ruský spolek jest první etapou na cestě, která vede opačným směrem než cesta versailleská a st.-germainská, která vede k novému uspořádání podle zásad, jež byly v Paříži zrazeny. Jsme protivníky komunistických ideí a bolševických způsobů a neslibovali jsme si nic od spolku s nimi ani pro Německo, ani pro nové vybudování Evropy. Teorie komunismu byla snad hybnou silou ruské revoluce, není však hybnou silou německo-ruského spolku. Neboť uskutečnění této teorie ztroskotalo a musilo ztroskotati, poněvadž ji nelze provésti. Dnes jest bolševická soustava v Rusku mocí sociálně pokrokovou, pomýšlející na národní nezávislost a osvětový rozvoj ruského národa. V tomto sociálním a politickém cíli stýkají se dnes německý a ruský národ, oba nemají si navzájem co vzíti, avšak mají si mnoho co dáti. Dnešní přechodní zjev vládní formy nemůže nás mýliti v tomto názoru. Francouzská skupina mocností evropské politiky se chce se šavlí v ruce postaviti proti tomuto rozvoji a počítá s pomocnou pohotovostí pana Beneše, který jest zde postaven před rozhodnutí, že již dlouho nevystačí se svým "s jedné strany" a "s druhé strany". Není pochybnosti, že dosavadní politika našeho ministra zahraničních věcí posílila francouzskou politiku, jejíž hybnými silami jsou kapitalismus a militarismus, v její chuti k útoku. Velká část viny, že janovská konference se skončila bezvýsledně, padá tedy také na pana dr. Beneše. Víme, že jest s Francií spoután pocity vděčnosti a vojenskými smlouvami. Ze spolehlivého pramene se dovídáme, že pan Beneš docela sjednal s Francií tajnou smlouvu, v níž se zavazuje, že dojde-li k politické srážce, postaví do pole 500.000 mužů proti Německu. Jeho povinností jako odpovědného státníka by bylo říci otevřeně svým spojencům, že není předpokladů, za nichž sjednal spolek, neboť veliká většina obyvatelstva jeho státu nestojí dnes za jeho politikou, a na tom také nezmění nic hlasování, které mu dnes nebo zítra beze vší pochyby odhlasuje důvěru. Pokus vojenské akce proti Německu nebo Rusku skončil by vnitřním rozvratem armády. To by musil pan Beneš říci v Paříži, kdyby opravdu sloužil svému národu a pracoval o evropském míru a novém vybudování Evropy. Každé jiné chování jest katastrofální politikou, jest imperialistickou velikášskou domýšlivostí. Čeští vládnoucí mužové dneška vyvozují právo, aby mohli sami stanoviti ústavu státu, z vítězné revoluce svého národa. Pro ně jest vítězná revoluce právním pramenem. S demokracií má to sice právě tak málo co dělati, jako zpátečnictví s pokrokem, avšak jestliže pánové hoví tomuto právnímu názoru, musejí přiznati také jiným tento právní výklad a pro vládu n. p. se zřetelem k jejímu chování k Rusku měl by jedině tento názor býti rozhodujícím. Jako ve všech věcech, do které jí nic není, míchá se také do vnitřních poměrů Ruska a dr. Beneš zastává ve svém exposé názor že ke skutečnému sjednocení s tímto státem za daných poměrů jest jen jedna cesta. Tuto jedinou cestu vidí v otevřeném doznání sovětů, že nestojí více na konsekventním komunistickém stanovisku, že musejí dělati kompromisy ve všech otázkách, které se vynořily v Janově, a to nejen kompromisy v mezinárodní politice, nýbrž také kompromisy ve vnitřní politice s nekomunistickým obyvatelstvem. První požadavek není ničím jiným, než požadavkem, aby se sklonily před kapitalistickým kloboukem Gesslera, neboť prakticky již dlouho sověty nestojí na komunistickém stanovisku. Poslední požadavek vyžaduje našeho zvláštního zájmu. Od ruských vladařů žádá pan dr. Beneš demokratisaci vládní formy, ve vlastní zemi však vládne diktátorsky a opírá svoji vládu o censuru, státního zástupce a bodáky. (Posl. Patzel [německy]: A stanné právo!) Zcela správně, a stanné právo. V Podkarpatské Rusi ještě nejsou ani vypsány volby, ačkoliv této zemi je zaručena autonomie docela i v mírové smlouvě.
Pánové, nedávno byl vyšetřován
duševní stav kolegy dr. Baerana, poněvadž zastával tvrzení,
že německý národ v tomto státě jest potlačován. To bylo označeno
za fixní ideu a dva odborní lékaři se po celé hodiny zaměstnávali
s panem kolegou, a to za jeho vyšetřovací vazby. Není divu, je-li
český národ pod vlivem v tomto smyslu, když i sám ministr zahraničních
věcí dr. Beneš ve svém exposé o tom mluví, že v cestě zahraniční
propagandy se podařilo vytvořiti legendu, podle které jsou malé
státy, zvláště jeho stát, šovinističtější a militarističtější
než velké státy. Nuže, snad i to, co jsem vyložil o vnitřních
poměrech, bude považováno za legendu a my všichni se pomalu vydáváme
v nebezpečí, že pro takové názory rovněž bude vyšetřován náš duševní
stav. Nuže myslím, že něco potěšitelného můžeme vyrozuměti z exposé,
a to jest snad to nejpotěšitelnější, že totiž naše legenda již
padla na úrodnou půdu a ze se velmoci pomalu začínají starati
o národní menšiny v nástupnických státech, zvláště u nás. To budiž
nám pobídkou, abychom působivěji utvářili svoji vnitřní obranu
a abychom prohloubili v cizině víru v tuto legendu. To další nám
přinese čas, kterému, pokud jde o osud našeho národa, hledíme
vstříc s důvěrou a jistotou. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Hrušovský.
Posl. Hrušovský: Pán min. predseda v svojom výklade o medzinárodní hospodárskej konferencii v Janove, ktorá mala mať za úkol pomôcť z ťažkej hospodárskej krísi, v ktorej sa dnes Evropa nachodí, povedal, že program tejto europskej rekonštrukcie dosiaľ nemáme, že nedala nám ho ani janovská konferencia a konečne že celá ohromná práca evropskej rekonštrukcie stále ešte na nás čaká. Je síce pravda, že ku konci svojho výkladu doložil, že nesúhlasí s tými, ktorí dnes hovorí o veľkom neúspechu konferencie, a nesúhlasí s nimi preto, lebo na konferencii sa objasnil celý rad otázok, ruský problém v pomere k Europe objavil sa evropským štátom jasnejšie, než dosiaľ bol, a konečne že skrytá krísa sa verejne objavila.
Myslím, že je nesporné, že československý národ môže byť svojmu ministru zahraničia len veľkou vďakou zaviazaný, keď už vopred varoval pred optimismom vzhľadom k janovskej konferencii, a tak usporil národu trpké zklamanie.
Hľadiac úplne striezlive na veci, treba nám konštatovať, že všetky tie pekné, správne a rozumné resolúcie, ktoré doniesly jednotlivé komisie konferencie janovskej, budú platnými pre rekonštrukciu Evropy len vtedy, keď ako to zdôraznil v svojej reči pri zakľúčení konferencie Lloyd George nezostanú len resolúciami na papieri, ale keď budú zamenené v skutky.
Ja som presvedčeným o tom, že všetky ujednania janovskej konferencie, všetky tie účelné resolúcie budú mať len vtedy cenu, a prispejú len vtedy k hospodárskej rekonštrukcii Evropy, keď budú k tomu uskutočnené dva predpoklady. Predne nevyhnutne nutným je, aby bolo do hospodárskeho života Evropy vpravené Rusko - a za druhé musia byť zjednané garancie mieru, bez ktorých nemožno vážne pomýšľať na hospodársku obnovu Evropy. Otázka týchto dvoch predpokladov tvorila ten stežejný bod, okolo ktorého sa točily spory na konferencii janovskej, ona zapríčinila to, čo pán ministersky predseda v svojom výklade nazval krísou aliancí. A veľactená snemovňa, len po zaujatí určitého, rozhodného stanoviska Československa k týmto dvom otázkam bude môct v danej chvíli zahraničný minister náš dať odpoveď na tú otázku p. kol. dr. Hajna, ktorá interesuje i zástupcu Nemcov v tejto debate, a ktorá žiada priznanie barvy, rozhodnú odpoveď: áno, áno - nie, nie.
A preto pokladám za účelné, abych som dotknul sa oných dvoch predpokladov, abych vyjadril, aké môže byť stanovisko strany, ku ktorej mám česť prísluchať, v týchto najpodstatnejších a poviem doprosta najchúlostivejších otázkach medzinárodnej a našej zahraničnej politiky.
Tedy v prvom rade ide tu o otázku ruskú. Pán kol. dr. Hajn má bez sporu pravdu a súhlasím s ním úplne, keď si s trpkosťou vzpomenúl, že dnes vo všetkých parlamentoch tých výše 30 štátov, ktoré sa účastnily konferencie janovskej, je debata o nej až na jediné Rusko, to veľké slovanské Rusko, ktoré musí zostávať nemým. Pán kol. dr. Hajn môže mi uveriť, že my socialisti, ktorí pokladáme za jeden zo zásadných požiadavkov socialismu demokraciu, najúplnejšiu kontrolu všetkých skutkov vlády ľudovým parlamentom, trpko a s bôľom nesieme túto tvrdú skutočnosť. Ale nech pán kol. dr. Hajn nezabudne i tú druhú, nie menej tvrdú skutočnosť, že Rusko bolo vždy nemé pri takýchto a podobných príležitostiach, nech nezapomína na minulosť, kde za carského režimu ruský národ musel vždy mlčať. Nech si každý, keď ide o otázku ruskú, vždy všimne i tejto druhej strany medaily a nech usudí, čo by bol robil, keby trval ešte vždy starý, cársky absolutismus.
Myslím, že niet strany v tejto snemovni, ktorá by neuznávala tú pravdu, že bez Ruska niet uzdravenia Evropy, a veľmi správna bola poznámka dr. Hodži, že otázka uznania sovjetskej vlády de jure alebo de facto a vôbec jej pomer k ostatným vládam už je janovskou konferenciou v praxi vyriešený.
Ohľadom nášho pomeru k Rusku nazdávam sa, že verne tlumočím stanovisko československej strany socialistickej, keď tvrdím, že po stránke negatívnej považujeme za nevyhnutne nutným pridržiavať sa medzinárodného práva a v smysle jeho a v duchu formulovania nového veku nevmiešovať sa do vnútorných vecí ruských, a po stránke positívnej chovať sa k Rusku takým spôsobom, aby sme získali Rusko a poistili si ho ako prirodzeného spojenca. Nesmie nás to mýliť, nebude nás to mýliť, keď pôjdeme po tej ceste, ktorá k Rusku a poviem i k budúcemu Rusku je jedine možnou. Dnes táto cesta k budúcemu Rusku vedie cez bolševikov.
Zdálo by sa, že istým mostom, istým pojítkom medzi sovjetským Ruskom a medzi československým národom mohla by slúžiť tá strana, ktorá veľmi ráda odvoláva sa na Moskvu, často poukazuje na nutnosť spolupráce so sovjetským Ruskom, strana komunistická. Akokoľvek bude sa to zdať snáď paradoxným, musím povedať, že táto strana, jej práca, jej politika, je však tým najnevhodnejším pojítkom a nemôže prispeť v ničom k sblíženiu Československa s Ruskom. O tomto nás mohla veľmi dobre presvedčiť i reč mluvčieho tejto strany pri tejto debate. Kto pozorne sledoval vývody pána dr. Šmerala, nemôže uprieť, že nepostavil sa na stanovisko československé, na to stanovisko, ktorého podkladom je tradicionelná láska československého národa k národu ruskému.
Od pána dr. Šmerala ako mluvčieho strany komunistickej sme právom mohli očakávať aspoň to, že by problém ruský osvietil bárs i so svojho hľadiska a vyriekol úsudok svoj nielen o jednaní našej vlády, ale i o dejstvovaní sovjetskej delegácie v Janove. Snáď by tým mohol prispeť veci, o ktorú nám ide. Pán dr. Šmeral však obmedzil sa na posudzovanie a odsudzovanie našej vlády a zakladateľov nášho štátu, a posudzoval zpod zorného uhlu berlínskeho. Nejednal správne, lebo cesta naša k Rusku nikdy nebude môcť viesť cez Berlín, a som o tom presvedčený, že po tejto ceste nepôjdu za ním ani tie massy robotníckeho ľudu, ktoré sú dnes v jeho strane.
Nechcem ísť pri charakterisovaní nemecky orientovanej politiky - pána dr. Šmerala do detailov, ale ako zaujímavosť predsa len spomeniem, že ešte i retorické formy svojej reči pristihol podľa poslednej veľkej reči dr. Wirtha, ktorý hovoril o štyroch veľkých pravdách. Pán dr. Šmeral totiž to objavil tri veľké omyly, osudné omyly, ktorých sa dopustili vraj zakladatelia štátu nášho Masaryk a Beneš.
Nepôjdem s ním do polemiky o týchto údajných troch omyloch, lebo, ako viem dľa časopiseckých zpráv, bude na jednotlivé výtky, v debate prednesené, reagovať sám pán ministerský predseda. Musím však ostro ohradiť sa proti teorii, ktorú nám dr. Šmeral, citujúc Trockého, predkladá o našom národnom štáte. Dr. Šmeral tvrdí totižto úplne dľa nemeckého ponímania, že v svetovej válke wilsonovské heslá, heslá humánnosti, ako je demokracia, humanita, večný mier, národné sebaurčenie, liga národov atď. neboly hnacou silou, ale len dekoráciou krvavého boja. Keď si to Nemci tvrdia, nech si to tvrdia o sebe, iste že sa v tom nemýlia. Ale rozhodne popierame, aby pán dr. Šmeral mohol právom toto vzťahovať na napadnuté Belgicko, Franciu, Srbsko, alebo na naše československé vojská zahraničné. Pán dr. Šmeral cituje ďalej Trockého a dáva za pravdu jeho tvrdeniu, že politika imperialismu, ktorá sa v svetovej válke dokázala, je predovšetkým svedoctvom, že starý národný štát, ktorý bol utvorený v revolúciach a válkach od roku 1789 až do roku 1870 sa prežil a že teraz sa stáva nesnesiteľnou prekážkou rozvoja výrobných síl, ďalej že národnosť musí zostať i naďalej skutočnosťou kultúrnou, ideologickou, psychologickou, ale hospodárska základňa jej je pod nohami odtiahnutá. Trocký mluvil tieto slová v roku 1914, a od toho času nazieranie na nacionalismus, na národnosť v dnešných vládnucích kruhoch v Rusku sa podstatne zmenilo - v prospech nacionalismu. Pre Československo považuje ale dr. Šmeral i dnes národný štát za vec prežitú. Nechce videť, že národnostné, štátotvorné hnutie je práve v dnešnej dobe v plnej sile svojej, ba že neni dnes už viazané na Evropu a na bielu rasu. Heslá: Čína Číňanom! India Indom! sa čím ďalej tým väčšmi rozliehajú vedľa japonského nacionalismu. Nechce videť onen z najväčších a v účinkoch svojich nevypočítateľný vývin: India speje z voľnej isolácii kast k národu a najrozmanitejšie jej rasy, náboženstvá a kasty žiadajú s dôrazom a so silou z roka na rok sa stupňujúcou na národných kongresoch zmiernenie ťarchy anglického panstva a národnú autonomiu, a tak keď Češi po ťažkých 300 rokoch naplnených nevýslovným utrpením, strádaním, mravenčou prácou a húževnatými boji, a keď Slováci po 1000 ročnom národnom a sociálnom otroctve dosiahli svojej národnej samostatnosti a svojho samobytného štátu, vtedy povstane dr. Šmeral a privolá im: Marné boly vaše utrpenia, marné boly vaše boje, strádania a nádeje, lebo váš ideál sa už prežil!
Isteže môžu byť rozdielne mienky o jednotlivých hospodárskych stránkach národného štátu. Myslím ale, že príjdu onedlho všetci, tak príslušníci občianských strán, ako i komunisti k poznaniu tej nami hlásanej, nezvratiteľnej pravdy, že sociálne zaújmy sú neodlúčiteľné od záujmov národných.
Ináče pán dr. Šmeral otvorene sa priznal k omylu, k omylu tomu, že videl nutnosť udržania Rakúsko-Uhorska. Týmto ovšemže vyvracia vlastne svoju teoriu o prežití sa národných štátov. Poneváč ale i keď priznal sa k omylu, pridržiava sa predpokladov, na ktorých bol vybudoval svoju nesprávnu teoriu, ktorá dľa jeho priznania priviedla ho už raz k omylu, všetky tieto predpoklady sú mylné a nevyhnutne ho povedú k tomu, že bude museť i v budúcnosti veľmi často priznávať sa k omylom. Jeho teoria o nárazníkových štátoch, vybudovaná na nesprávnych predpokladoch, vedie ho ku skepsi vzhľadom na budúcnosť útvaru československého štátu.