Jiný případ, jak u nás tato politika působí nezdravě, uvedl nedávno ministr Tučný, jak sdělují časopisy: Škodovka dostala objednávku 260 vagonů pro Rumunsko; válcový plech, jehož k tomu je potřebí, nabídly naše válcovny za 270 až 280 K za 1 q. Z Německa přišla nabídka na 230 Kč. To znamená, že výroba jedné lokomotivy byla
by o 120.000 K levnější. Pátralo se po příčinách a dala se provésti kalkulace ve státních železárnách v Podbrezové, a tu se objevilo že tyto by mohly dodati plech za 235 Kč, tedy skoro tak lacino jako Německo.
Není pochyby, že zákazem nebo omezením dovozu z ciziny pak trpí nejenom dělnictvo, ale konec konců trpí i výrobci sami a podlamuje se tím i náš zahraniční obchod.
Ještě nezdravější poměry jsou na trhu potravin. Uvedu několik charakteristických čísel. Podle "Venkova" - beru pramen, o kterém mně nebude jistě nikdo vykládati, že by byl s mého stanoviska stranický 3. dubna v Berlíně stálo 100 kg pšenice 1690 až 1710 M. Převedeme-li to na naši měnu, stálo těch 100 kg pšenice 281 až 285 Kč. Na pražské burse však včerejšího dne platilo se) 100 kg pšenice 310 až 335 Kč. Jinými slovy v Berlíně, kde uplatněny jsou již ve měně markové ceny zahraniční - americké - je tedy obilí na centu o 29 Kč až 50 Kč levnější, nežli u nás. Je známo, že na př. naše mlýny - nepůjdu do jejich svědomí a nebudu vyšetřovati, zdali to myslí upřímně nebo neupřímně, to jest vedlejší - nabídly vládě, že budou prodávati mouku o 30% levněji; - dnes jak známo, stojí 1 kg 5.50 až 6 korun - když jim vláda dovolí dovoz obilí z Maďarska. Prosím, toho dovozu docíliti nemohou, sem je dovoleno pouze dovážeti mouku a kukuřici, mouku ovšem již za značně vysoké ceny a následkem toho jsou uměle udržovány u nás nejen vysoké ceny mouky, nýbrž i obilí. A když přes to hrozí, že ceny obilí na trhu by šly dolů, tu přijde ministerstvo národní obrany nebo vojenská správa - já nevím, zdali se to děje s vědomím pana ministra nebo ne, možná že to dělá vojenská správa o své újmě - se svými nakupovači na trh, kteří nabízejí ceny takové, že vyšroubují ceny obilí do výšky, jen aby obilí prostě se neprodávalo levněji. Jinými slovy pášou lichvu na účet státu. Já bych opravdu navrhoval ministerstvu zásobování, chce-li konati svou povinnost, aby všude tam, kde zasáhli tito nakupovači, vyslalo orgány úřední a dalo tyto pány zatknouti pro lichvu. Je to nejvýš podivné, že stát sám se zúčastňuje toho, ne aby zlevňoval potraviny, nýbrž aby je umělým způsobem zdražoval. (Ministr nár. obrany Udržal: Ústřední jednota to provádí, ale ne na náš účet! S tím nemá vojenská správa co dělat!) Tedy to někdo provádí. Když to dělá ústřední jednota ve vlastní režii i pak není pochyby o tom, že je to stejně zavržení hodné a že taková věc se nemá díti. A já se divím tomu, že stát s takovým zprostředkovatelem, který místo aby se staral o levný nákup, stará se o to, aby stát kupoval co nejdráže, vůbec obchoduje.
Popírám, že by na nynější drahotě, která u nás je, byly vinny mzdy. Já přímo obviňuji státní správu, že udržuje vysoké ceny svojí politikou vůči dovozu. Kdyby uvolnila aspoň, řeknu, do přípustné míry dovoz, aby zde vznikla větší konkurence, není po chyby, že by u nás musil nastati v cenách vývoj značně sestupný, jak má odpovídati vzestupu naší valuty. Prosím, když valuta stoupne z 5.5 na 10, není pochyby, že bychom měli cítiti to daleko více v levnějších cenách, než to cítíme dnes. Budiž mně rozuměno - aby snad se mi nevytýkalo se strany agrární, že chci pouze, aby byly po traviny levnější a ne průmyslové výrobky - stojím na zásadě, že má býti prostě měřeno oběma stejně, jak odvětví průmyslovému tak zemědělskému a že na obou stranách musí nastati sestup cen, máme-li dojíti vůbec k spořádaným hospodářským poměrům. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Je přece všeobecně známo, že mzdy
u nás nedosahují z daleka té výše a nedosáhly jí nikdy, jíž dosáhly
ceny vzhledem k cenám před válkou. My i dnes nejsme pokud se týče
mzdové režie vůči cizině drazí. Jsme drazí ve výrobních nákladech,
zaviněných jiným způsobem. Schválně jsem si učinil několik poznámek
o mzdách v cizině a u nás. Jest jisto, že v Německu při dnešním
poklesu marky jsou mzdy německého dělnictva znatelně nižší, nežli
dělnictva našeho. To bude trvati však jenom po jistou dobu a musí
se to vyrovnati. V Rakousku jsou také mzdy, jsou-li převedeny
na naši měnu, nižší, ale tam nastává tak veliký vzestup, že pomalu
bude diference mezi mzdami u nás a v Rakousku vyrovnána. Ale vždyť
nejsme také konkurenční s průmyslem západní Evropy. A tu srovnáme-li
mzdy dělnictva v západních státech se mzdami u nás, vidíme ohromný
nepoměr. Tak např. horník v Holandsku v lednu si vydělal
denně 7 holandských zlatých. Počítáme-li 1 holandský zlatý po
21 Kč, vydělal si 147 Kč denně. U nás si horník nevydělá
ani polovinu. V Americe textilník vydělá si za týden nyní po velké
redukci mzdové 14 až 21 dolarů. Počítáme-li dolar po 56 Kč, vydělá
si 784 Kč až 1176 Kč. Ve Francii, jak známo, vydělají si dělníci
20 až 30 fr. denně, což po 5 Kč okrouhle činí 100 až 150 Kč. V
Anglii vydělá si horník po velikých redukcích v hornickém průmyslu,
a redukce byla tak veliká, že horníci dnes dělají za polovinu
mzdy než před rokem 2 až 3 libry šterlingů, počítáno v našich
penězích 470 až 700 Kč podle distriktu. Strojník anglický si vydělá
taktéž po redukcích 3 až 3 1/2 liber šterlingů, což znamená našich
700 až 820 Kč. To je jen pár čísel, abych ukázal, že pokud se
týče mzdové režie, náš průmysl vůči zahraničí není zatížen nepoměrně,
nýbrž má naopak režii podstatně levnější nežli průmysl zahraniční.
A když i přes to dnes vidíme, že v řadě odvětví, zejména vývozním
- konečně ve všech státech vychází redukce mezd z vývozního průmyslu
- mzdy jdou dolů, že dělnictvo si to dokonce dává líbiti a namnoze
dobrovolně svoluje k snížení mezd, - přiznávám - je ostatně těžko
držeti mzdy, když mu hrozí nezaměstnanost a zavření továren, -
pak není pochyby, že dělnictvo má právo žádati, aby šly také ceny
dolů. A to musí býti dnes heslem nejen dělnictva, nýbrž také učitelstva,
úřednictva a zřízenectva: snižují-li se platy, pak je potřeba,
aby životní potřeby byly uzpůsobeny nižším platům tak, aby nenastala
kolise mezi příjmy a potřebou, aby nenastalo zhoršení životních
poměrů. To je možno docíliti jedině uvolněním hranic dovozu, zejména
dovozu životních potřeb. Smlouvy se státy zahraničními nám málo
pomohou, ohradíme-li se proti světovému trhu čínskou zdí a budeme-li
udržovati nezdravé cenové poměry uvnitř pro konsumenty i pro výrobu.
Přiznávám, že vláda nemá moci, aby udržela mzdy a když utíkají
se zaměstnanci, ať jsou to úředníci nebo dělníci ke stranám Národního
shromáždění, nebo k vládě, aby jim pomohla držet mzdy, mám za
to, že je to opravdu útočiště velmi pochybného rázu, poněvadž
ani vláda, ani koalice nemůže zápolit se světovými poměry a nemá
vlivu na ceny světového trhu. Ale vláda má moc regulovati ceny
domácí, ona má totiž v moci dovoz a jím může vykonávati přiměřený
tlak na domácí trh a zlevniti živobytí těm, kdož mají menší příjem.
Nevykoná-li vláda tuto povinnost v nynější době, pak bude míti
lid právo označiti ji za nástroj vykořisťovatelů a za nepřítele
pracujícího lidu. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu zaznamenanému řečníkovi panu posl. Tománkovi.
Posl. Tománek: Slávna snemovňo! Ctení páni poslanci z väčšinových strán veľmi často sa tú chlubiavajú, jak oni rádi majú Slovákov. Velice rád bych bol, kebych tomu mohol uveriť a velice rádi by boli i moji spolukollegovia, praví to Slováci, slovenskí ľudoví poslanci, keby tomu uveriť mohli. Avšak opierajúc sa o zkušenosť, vieme, že vy páni z väčšinových strán, ktorí máte tých Slovákov tak rádi, máte ich rádi len vtedy, keď pokorne šiju sklánajú, keď sa neopovážia povedať to slovíčko "právo" alebo "sloboda", keď za lacný peniaz pracujú od svitu do súmraku za vás. Tehdy ich máte velice rádi.
Slávna snemovňo! Vzdor svojmu oposičnému stanovisku idem sa osvedčiť, že návrh tohoto zákona prijímame, lebo vidíme týmto návrhom aspoň čiastočne štrbinu zaliatou na poli života hospodárskeho, ale pripomínam vám, že na jedno ste zapomenúli, a síce zapomínate na našich bratov Slovákov, žijúcich vo Viedni. Keď bola reč, slávna snemovno, o československom národe žijúcom vo Viedni, vy ste tomuto národu československému posielali i potraviny, na príklad celé vagóny vajíčok a tehdy ste zapomenúli na Slovákov vo Viedni žijúcich, lebo Slováci z týchto potravín, z týchto vajíčok neužili ani jedného. Ale v druhom rade zapomínate, že tí Slováci vo Viedni žijúci, naši bratia, sú občani našej republiky, takí, ktorí tu majú svoje polia, majú tu svoje majetočky a ktorých povinnosťou je tieto svoje majetočky i obrábať, svoje pole zabudovať a chlieb dorobiť. A, slávna snemovňo, vy, celá vláda, zvlášte pán minister zahraničných záležitostí v tomto našim Slovákom prekážajú. Dokážem vám to. Potrebuje-li pas náš Slovák vo Viedni žijúci, ten t. zv. zeleninár, viete, čo musí podstúpiť, než ho dostane? Celú Kalváriu. Viete, čo musí dosadiť, čo musí doniesť, aby ho dostal? Musí písať najprv do svojej rodnej obce, dediny, tam jemu musia vystaviť domovskú listinu, s touto musí putovať na slúžnovský úrad, od slúžnovského úradu musí na županský úrad a od županského úradu na ministerstvo s plnou mocou a teprve z ministerstva s plnou mocou môže ísť do t. zv. pasovného oddelenia, kde mu pas vystavia. Keď už pas vystavený má, musí si obstarať vísum. A, veľactení pánovia, za toto vísum ten Slovák, ten náš obchodník, zeleninár, musí zaplatiť 44.000 korún rakúských. Nuž, pýtam sa, keď sa jarné práce otvoria a on musí ísť domov zabudovať zem, musí ísť obrábať pôdu, či mu je možno vyhoveť tejto povinnosti, je v stave to vykonať? Tedy, veľactení pánovia, tu by mal v prvom rade p. minister zahraničných záležitostí zakročiť a do povahy brať, že nakoľko sú to občania našej republiky, nakoľko majú tí ľudia tu svoje majetky, že by nemali byť vystavení takejto Kalvárii, že by nemuseli za pasy chodiť a ešte veľké peniaze platiť. (Posl. dr. Hnídek: Ale těch 44.000 K platí rakouské republice a ne nám!) Nuž, nech platí, ale mohlo by sa to dohodnúť obapolnou dohodou, mohlo by sa to spraviť.
Veľactená snemovňo! Sú iní občania, ktorí sú šikanovaní, a to tu v našej republike žijúci ľudia, na príklad v Moravskej doline, pri rieke Morave ležiacich obciach, ktorí majú náhodou svoje polia a svoje vinohrady na druhom brehu rieky Moravy v Rakúsku. Chce-li takýto Slovák ísť do svojho vinohradu pracovať, potrebuje pas. Musí ísť k slúžnovskému úradu, musí ísť na županský úrad, musí zaň zaplatiť a nežli dostane úrodu domov, musí od tej úrody zaplatiť clo. A viete, jak veľké clo? Od troch litrov vína až 41 K cla, (Hlas: Skandál!) od toho vína, ktoré sa mu tam na druhom brehu Moravy urodí. Či možno takto žiť, či možno milovať túto republiku tomuto Slovákovi, keď sa takéto šikanovania prevádzajú? (Posl. dr. Uhlíř: Již je to tam upraveno!) Viem, jak sa to upravuje, nedobre sa to upravuje. Tedy v prvom rade by si mali nechať záležeť páni od vlády a páni z koalovaných strán, aby to bolo výhodne upravené, totiž výhodne pre náš slovenský národ. Po druhé, veľactená snemovňo, náš slovenský národ, ktorý žije vo Viedni, musí podstúpiť ešte väčšiu Kalváriu, keď už pas má a keď prijde na hranice svojej vlasti.
Prosím, veľactená snemovňa, nesie-li taká Slovenka len pol alebo 3/4 kg čokolády, celné úrady, financi, žiadajú od nej 12, 16-20 K cla. Je-li Slovenka peknejšie oblečená, má-li pánsky čierny kabát, povedia naň, že je nový a žiadajú 15 stovak cla. Práve som mal taký pád nedávno, že jedno dievča slovenské, ktoré išlo navštíviť svojich bratov do Viedne a vracalo sa zpät, vysvliekli v mesiaci decembri z kabátu, keď bola najtužšia zima a poslali ju do Trnavy bez kabátu. Išiel som na sťažnost a sťažoval som si samému generálnemu finančnému riaditeľstvu a poveďal som im to. Pýtal som sa, čo na to povedia. Veď už preto, že vysvliekli to dievča z kabátu v tuhej zime v decembri, už preto by mali byť braní na zodpovednosť financi a celní úradníci. Nestalo sa im však, slávna snemovňa, ničoho. Nesie-li Slovák svojim deťom, povedzme len hračku pre malé deti, je clo veľké. Toto všetko sa musí, slávna snemovňa, upraviť, leb ináč neni možné, aby tí Slováci tam mohli obstáť a aby svoje veci hospodárske a pole mohli dať do poriadku.
Slováci, žijúci vo Viedni, sú i z iných príčin poškoďovaní, sú i z iných príčin ukracovaní. Takýto Slovák, slávna snemovňa, ktorý sa utieka ke konsulovi našej republiky, k veľvyslanectvu, keď chce dostať povolenie, aby sa domov dostal, jak som sa zmienil, musí putovať od Poncia k Pilátovi a od Anáša k Herodesovi atď. Ale to je všetko málo. Keď sa chce dostať Slovák domov, je na hranici vystavený prehliadke. Tetičky, ktoré majú ručníček na hlave, tie sú prekutávané, tým vizitujú vrecká, či nenesú bankovky a nejaké peniaze. Pre Krista Pána, keď vidí takýto váš československý úradník, že je to Slovenka, majúca na hlave ručníček, veď tá nenesie peniaze a miliony, tá neide keťasovať, tá nesie sebou nanajvýš najpotrebnejší obnos, aby sa mohla dostať domov a predsa je týmto nepríjemnosťam vystavená.
Nuž, slávna snemovňa, prepotrebné a žiadúce by bolo, aby sa očista previedla v celných úradoch na hraniciach. Prepotrebné bude, aby na týchto hraniciach celné úrady boly tak preosievané, aby sa takéto neprístojnosti viac nerobily nášmu ľudu. Veď sám minister zahraničných záležitostí žaloval sa mne jeden ráz, akú ne príjemnosť mal: Zavítal do našej republiky veľvyslanec cudzieho štátu a viezol sebou jednu bednu šampanského vína. A celní úradníci mu ju jednoducho zhabali a víno vypili. Nerozumeli ani tomu diplomatickému pasu a sú skoro všetci v úradoch celných tak slabej kvalifikácie, že tomu nerozumia. - Pán minister zahraničia musel sám osobne zakročiť, aby generálne finančné riaditeľstvo zjednalo satisfakciu tomu cudzozemskému vyslancovi.
Prosím, keď tam takíto ľudia budú pracovať, keď tam takí ľudia povedú úrady, rozumie sa samo sebou, že si tým v cudzine nezískame ničoho, ale ešte viacej utrpíme.
Tak toto, slávna snemovňa, bych doporučoval do pozornosti celej vláde a zvlášte pozornosti pána ministra zahraničných záležitostí.
Ale na čo chcem ešte poukázať, je ešte hospodársky život našich Slovákov.
Vy dobre viete, že naša primoravská dolina a zvlášte Slovensko potrebuje Vieden tak, ako kus každodenného chleba. Lebo z ohľadu hospodárskeho nikdy nebude hľadeť Slovák ku Prahe, lež musí hľadeť ku Viedni, a to už skrze tarif. Ale jak som sa dozvedel, neni ani zmienky o tých tarifoch v tejto smluve, ak bude vlastne tarif upravený. Lebo jestli by plodiny, výrobky hospodárske maly putovať prez Prahu alebo prez Česko do Viedne, potom Slovenský kraj vyjde na žobrácku palicu. Lebo tento slovenský kraj i pod maďarskou vládou, pod starým režimom maďarským, nikdy nelifroval svoje plodiny prez Moravu, ale priamo lifroval svoje plodiny cez Marchegg do Viedne. Jestliže sa bude pokračovať tak, ako dosiaľ, jestli sa bude narábať z Prahy tým starým fíglom, ktorým ste narábali doposiaľ, že naschvál nechali ste shniť plodiny a hospodárske výrobky našich roľníkov, že naschvál ako loňského a predloňského roku nechali ste shniť celé vagóny oharkov, kapusty a ovocia len preto, aby ste mohli najprve svoje výrobky zpenažiť, a až potom, keď zpenažili ste vo Viedni svoje výrobky, teprve tehdy dali ste vývozné povolenie našim Slovákom, nuž vtedy tento kraj hospodársky zničíte. To je nespravedlivé. Naši Slováci, poneváč sú v blízkosti Viedne, majú dostať toto povolenie priamo a hneď, žiadne otálenie s túto vecou, nám na tom musí najviace záležať, lebo je to náš kraj, naši ľudia, naši bratia. Takáto politika hospodárska sa nám neľúbi, proti takejto hospodárskej politike sa rozhodne ohradzujeme.
Myslím, slávna snemovňa, že tejto hospodárskej veci si musia všimnúť všetcia a všimnúť si toho je, myslím, naším i vaším cieľom. Áno, i musí byť toto vaším cieľom, nie, aby boli naši slovenskí roľníci ochudzovaní a aby prišli na žobrácku palicu, lež, aby to Slovensko jaksi v blaženosti viacej sa kúpalo, aby to Slovensko bolo blaženejším a bohatším. To musí byť vaším cieľom, lebo čím bude bohatším, tým bude väčšou oporou nielen pre nás, lež pre celý náš štát. Kde obecenstvu sa darí dobre, kde je bohaté, tam i štát je silný a pevný.
Ja bych odporučoval do pozornosti
slávnej snemovne a slávnej vlády, aby vláda to, čo som povedal,
nahliadla a našim ľudom poskytla pomoci, aby mohli svoje hospodárske
plodiny lifrovať do Viedne s takými výhodami, aké poživali a mali
pod maďarskou vládou za starého režimu. (Potlesk slovenských
ľudových poslanců.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Rozprava je skončena. Přejí si páni zpravodajové doslov?
Zpravodaj posl. dr. Uhlíř:
Ano.
Místopředseda dr. Hruban: Dávám
slovo panu zpravodaji posl. dr. Uhlířovi.
Zpravodaj posl. dr. Uhlíř: Vážená sněmovno! K předchozím dvěma řečníkům mohu dodati jen tolik: Mohu konstatovati, že pan kol. Modráček k meritu věci nijak nepřistoupil, promlouvaje jen o všeobecných dnes otázkách hospodářských se svého hlediska. Tím ovšem nebyla nijak dotčena obchodní dohoda, kterou právě zde projednáváme.
Pokud jde o pana kol. Tománka, musím s politováním konstatovati, že snad si dobře nevšiml, řekněme podrobného znění jednotlivých ustanovení. (Posl. dr. Juriga: Všetko sa to ani nedá prečítať!) Pane kolego, když někdo chce kritisovati tuto obchodní dohodu, je zajisté zapotřebí, aby si ji dříve přečetl. Všecko to, co pan kol. Tománek zde uváděl, kdyby si dal trochu pozor, je na str. 41 a 46. Všecky tyto podrobnosti, které zde vytýkal, zde skutečně jsou v této smlouvě. Myslím, že bude jen logické, jestliže pánové, kteří jsou v oposici, když shledají, že tato ustanovení skutečně v obchodní smlouvě jsou, pro tuto smlouvu budou hlasovati, protože, jestliže se nějaké šikany odehrávaly, což je pochopitelné už nezvyklostí poměrů, tyto šikany mohou býti odstraněny zavedením pořádku v naší administrativě. Ale o to nám jde všem, je to v zájmu nejen Slováků, nýbrž v zájmu všeho obyvatelstva Československé republiky. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.).
Mohu konstatovati jako referent, že podstatných námitek proti této smlouvě mezi Československou republikou a Rakouskem není, a prosím tudíž, aby ve smyslu mého návrhu učiněno bylo příslušné usnesení, aby ve smyslu tohoto návrhu tato úmluva byla dnes schválena.
Jsou zde v této úmluvě všechny podrobnosti až přímo minuciosně uvedeny, na př. úlevy v pohraničním styku. Abych ukázal, do jakých podrobností se jde, mohu uvésti, co je v příloze ke článku XII, kde je konkretně uvedeno, co zde bylo namítáno, že se tomu dosud nevyhovuje:
"Aby usnadněn byl vzájemný styk v pohraničních pásmech, bylo smluveno toto:
a) Za pohraniční pásma uznávají se územní části, ležící po obou stranách společné celní hranice, jichž podrobnější určení zůstává vyhrazeno oběma vládám. Šíře pohraničního pásma nemá však na žádném místě přesahovati 15 km.
b) Ve vzájemném dovozním styku jsou osvobozeny od dávek s výhradou, že tato výhoda může býti nařízením místně omezena nebo zrušena, kdyby se jí zneužívalo:
Maso dobytčí, čerstvé nebo jednoduše připravené, v množství nepřesahujícím 2 kg,
mlynářské výrobky z obilí nebo luštěniny v množství nepřesahujícím 3 kg,
obyčejný chléb a pečivo v množství nepřesahujícím 3 kg, pokud se toto zboží nedováží pohraničnímu obyvatelstvu poštou."
Pan kol. Tománek si naříká na to, že lidé na pohraničí bydlící nemohou převážeti k zpracování své výrobky. Upozorňuji na odstavec k) v naší předloze obsažený na str. 43, kde je řečeno toto:
"Obilí, olejnatá semena, konopí, len, dříví, tříslo a podobné zemědělské výrobky, které pohraniční obyvatelé přepravují k semletí, roztlučení, rozřezání, tření a podobném zpracování do sousedního pohraničního pásma a zpracované zpět dovážejí, budou v dovozu i vývozu beze cla za podmínek stanovených pro řízení zušlechťovací, nebo na přiměřenou celní jistotu, budou-li toho vyžadovati ohledy na místní poměry."
Tedy výhody v tom pásmě pohraničním
jsou tak značné, že, jak jsem dnes ve svém hlavním referátě upozornil,
přáli by si naši spoluobčané němečtí, aby těchto výhod, jaké jsme
poskytli v úmluvě o pohraničním styku vůči Rakousku, bylo použito
i ve styku s říší Německou. Ale tu musím upozorniti, že nezavinili
jsme to my, jestliže tak dalekosáhlých výhod vůči obyvatelstvu,
zejména na severu Čech bydlícímu, není používáno, protože záleží
zde nejen na nás, nýbrž i na sousední říši německé. Já bych jen
prosil, aby bylo skutečně přihlédnuto náležitě, jak do podrobností
tato obchodní úmluva provádí všecka tato ustanovení. Nyní ovšem,
jakmile bude schválena, vejde v platnost a tím přirozeně předejde
se všem námitkám, výtkám a stížnostem, které zde byly uvedeny
a my octneme se v normálních stycích, jaké byly obvyklé dříve
se sousedem naším, s republikou Rakouskou. Já tudíž, pánové, opakuji
svoji žádost, aby tato obchodní dohoda mezi republikou Československou
a republikou Rakouskou byla přijata v tom znění, jak jsem ji zhruba
naznačil, a aby také ona klausule schvalovací byla přijata tak,
jak jsem ji byl přečetl. (Výborně!)