8. zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3387) o soupisu právních nároků a závazků československých příslušníků vůči cizincům, pokud vznikly před 28. říjnem 1918 (tisk 3413).
Zpravodajem jest pan posl. dr.
Nosek. Žádám, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Účelem tohoto zákona je, upraviti konečně majetkové právní poměry, které jsou mezi našimi státními příslušníky a mezi příslušníky států cizích. Původní osnova měla některá ustanovení, která žádala, aby také k úpravě materielního práva dáno bylo zmocnění. Ale rozpočtový výbor byl toho mínění, že účelu samotnému bude vyhověno dostatečně tím, že se dá státní správě, resp. vládě zmocnění, aby ona mohla nyní provésti soupis všech pohledávek a navzájem závazků československých státních příslušníků vůči cizím. Na tuto věc by jistě stačilo pouhé vládní nařízení, ale trestní sankce, která je k náležitému provádění takových věcí nezbytna, může býti stanovena vždy zákonem; z toho důvodu předkládá se zmocňovací zákon ke schválení.
Ve věci samé dovolím si upozorniti, že byly předsevzaty na původní osnově jisté stylistické změny, které právě záležejí v tom, že ony části osnovy zákonné, které dávaly vládě právo upravovati nařízením materielní normy právní, byly vyškrtnuty. Podstatná změna byla provedena v §u 2, kde termín původního ustanovení 16. července 1920, jakožto den, kdy mírové smlouvy byly ratifikovány, zaměněn dnem, kdy na venek každému stalo se očividným, že znovu se zde prohlašuje oživnutí státu československého.
Některé věci nutno ještě dodatečně poznamenati. V §u 4 jest výslovně normováno, že ten, kdo by do určitého termínu nepřihlásil příslušné své pohledávky, resp. závazky náležitým způsobem, odpyká tuto svou nesprávnost a jednání svoje propadnutím příslušné pohledávky. Já jsem to označil v odůvodnění, které je rozdáno, a doporučuji, aby na této věci nebylo nic měněno, aby administrativně byla ponechána možnost v případech zřetele hodných prodloužiti příslušnou lhůtu na individuelní žádost, a naopak zase v případech, které nezasluhují ohledu a kde se k tomu pojí zatajení pohledávek do ciziny nebo je to hrubé zavinění, aby tam v řízení trestním před finančním úřadem mohlo býti dokázáno, že jmění to od určitého termínu propadá.
Vzhledem k tomu, co jest uvedeno
a vzhledem k důležité intenci tohoto zákona doporučuji přijetí
této osnovy, jak byla právě tiskem rozdána. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu. Ke slovu je přihlášen p. posl. Kostka.
Navrhuji, aby lhůta řečnická stanovena byla na 20 minut.
Námitek není? (Nebyly.)
Nejsou. Návrh můj je přijat.
Dávám slovo p. posl. Kostkovi.
Posl. Kostka (německy): Slavná sněmovno! Právem nebo neprávem bylo již mnoho mluveno a psáno ve veřejnosti o předválečných dluzích a předválečných pohledávkách. Na první pohled se zdá, že přece, pokud jde o pohledávky z doby před válkou, věřitel v tuzemsku jest ve výhodě, protože by se mohl pro sebe domáhati valutárního zisku, dlužník ve škodě, protože samozřejmě musí zaplatiti staré dluhy ve výši přepočtené pohledávky. Nuže, je velmi zvláštní, že dnes zde musíme nejprve prohlásiti, že jisté sliby, jež se strany vyšších vládních úřadů o projednávání této otázky v této sněmovně byly dány, nebyly dodrženy. Jistý činitel vlády prohlásil, že tyto otázky přijdou zde k projednávání v jarním zasedání, a nyní byl prazvláštním způsobem předevčírem tento přímo neuvěřitelný návrh zákona položen na stůl sněmovny. Musím upřímně přiznati, a potvrdili mně to dnes a včera odborníci z průmyslu - pokud mně právě bylo možno v těchto dvou dnech s jedním neb druhým mluviti - že to je neuvěřitelné tažení za kořistí - jmenujme to poněkud eufemisticky - na kapsy věřitelů, jež nám zde ponejprv bylo předloženo. Zdá se, že zde účinkovaly určité moci, kterých dnes nemůžeme posouditi úplně. Pokusíme se však, abychom při dalším jednání o této věci přišli i těmto věcem na kořen.
Zabýval bych se zde poněkud blíže prvním návrhem. První návrh obsahuje soupis, avšak dále také zasahování vlády - vládě měl býti takový zásah dovolen jakožto možný - a to nařízením. To jsou tedy zcela neuvěřitelné věci. Podle mého názoru je snad možno, jestliže se dnes k tomu směřuje, aby byl opatřen anglický úvěr, že anglické banky, anglický průmysl a snad také anglická vláda, dozvědí-li se o předložení takového návrhu zákona v této sněmovně v prvním znění - zdůrazňuji, v prvním znění - budou se zdráhati, že to může všechna vyjednávání o úvěr v Anglii rušiti, nikterak však podporovati, neboť zde jde přece o soukromoprávní záležitosti, do kterých podle prvního návrhu měl býti se strany - řekněme, navrhovatele zákona - učiněn zásah.
Pan zpravodaj mluví o stylistických změnách. Prohlásil bych ke cti "pětky" - a komu čest, tomu čest - na tomto místě, že se jedná o mnohem více, než o stylistické změny, neboť "pětka" vyhodila z tohoto návrhu zákona materielně-právní část, a to byl záslužný skutek. Přirozeně není nám možno zjistiti, kteří z pánů použili tohoto vlivu, je však naší povinností zde konstatovati, že zde byl učiněn pokus se strany vlády o zasažení do soukromých práv a že tomu bylo stranami zde zabráněno. Je to tedy dobrý skutek, který zde snad výjimečně jednou v této sněmovně byl vykonán.
Co pak je protismyslného na tomto prvním návrhu? Zdůrazňuji, že musíme se zde poněkud zabývati s prvním návrhem. Prazvláštním způsobem stojí v něm, že prý válka započala dne 16. července 1920, a to, jak se zdá, připadalo přece i některým pánům s české strany poněkud velmi zvláštním. To je zřejmě docela zřetelně viděti z té jedné okolnosti, že v titulu zákona bylo zapomenuto slovo "předválečné dluhy a nároky" a později byl do něho pojat termín 16. července 1920, že zde mají býti válečné škody, předválečné dluhy a také poválečné nároky a dluhy pestře navzájem promíchány, aby na konec někdo, to je dnes ten neznámý, se kterým máme zde co jednati - se kterým, bohužel, máme zde co dělati ve velmi mnohých případech - došel svého prospěchu. Nuže, dáti úpravu splnění do rukou vlády, tento nesmysl nazval pan zpravodaj skromnými slovy "stylistické změny". Já to označuji dnes za nejhorší proti smyslnost, jestliže se dnes chce dáti úprava takových soukromých poměrů do rukou vlády. To by bylo zneužitím důvěry. Neboť kdysi byly na př. uděleny plné moci vyslanectví v Anglii s tím titulem, aby vyslanectví zakročilo, aby obstaralo inkaso pro pohledávky, a nyní by to bylo s právního stanoviska přímo naprostou nemožností, kdyby tu z toho mohl nějaký třetí úřad - ať je to již ten neznámý nebo nějaký odúčtovací úřad, který tu má býti vytvořen - odvozovati pro sebe výhody. S našeho stanoviska musí se odmítnouti každá nucená úprava v materielně-právním smyslu, pokud jde o předválečné pohledávky a předválečné dluhy, a to z toho prostého důvodu, protože zde nesmíme činiti nic jiného, než nechati vyjednávati soukromé věřitele a soukromé dlužníky samy mezi sebou. Proč pak jste se toho nechopili, že tato vyjednávání již v poslední době vedla k výsledku? Dlužníci, kteří nepochybně jsou částí hůře postavenou, přistoupili na to, že se dohodnou s věřiteli, že kompensace, která původně byla požadována, dodržeti nemohou, a s druhé strany připustili věřitelé, že do garančního fondu, který by měla utvořiti vláda, a který může platiti jakožto podklad pro zaplacení, že do tohoto garančního fondu poskytnou také přiměřené platy. Vezme-li se ještě k tomu v úvahu zpětná záruka se strany státu na dotčeném dlužníku, hypotékou nebo zárukou banky, jež k tomu přistoupí, nebo nějaké takové soukromoprávní zajištění, neriskovala by zajisté vláda a stát při tom ani toho nejmenšího. Je to prakticky a právnicky nesmysl, neboť při prvním návrhu se docela a úplně zapomnělo na to, že přece také věřitel trpí celou řadu velikých ztrát den co den dnes při svých obchodech v cizině. Je přece známo, že náš výrobce, prodal-li na př. za cizí valutu, u trpí dnes stoupnutím naší valuty nesmírné ztráty. Avšak dokonce i, jak se mi říká, bylo-li prodáváno v našich korunách, na př. do Švýcarska, nejsme nikterak dnes zajištěni proti tomu, že se u trpí ztráty, protože Švýcaři, jakožto silnější část, neprovedou výplatu podle dnešního data, nýbrž podle tehdejšího data faktury, jež jim přirozeně poskytne příznivější kurs, než dnešní den. Vidíte tedy, že jak průmysl sklářský, jenž přichází v úvahu, tak i průmysl textilní a všechny ostatní při vývozu dnes neustále trpí ztráty. Je to nesmysl právnicky a prakticky neudržitelný, že se chce nějak nařízením vládním uvésti do kolejí úprava těchto materielně-právních poměrů.
Mohl bych se dále také ještě vrátiti k tomu, že přirozeně mnohé právní nároky nejsou upraveny, že vývozci druhdy na počátku války, když byly vyváženy celé lodi zboží, jež byly ztraceny, utrpěli i tím řadu nekrytých ztrát a že vůbec o příštím roce naprosto nevíme, kde dojde ke ztrátám a kde k ziskům. Neboť nepochybně jdeme v důsledku stoupání naší valuty, kterému na druhé straně nebudou následovati pochopitelně stejným způsobem dolů výrobní náklady, vstříc značné krisi v průmyslu. Důkazem toho jest, že celý průmysl textilní si stěžuje na to, že dostává denně se všech stran odvolávky a že nemůže proti tomu nic dělati; musí tyto odvolávky bráti na vědomí, jejich sklad zboží den ode dne je znehodnocován. Kdo měl tedy zájem na tom prvém návrhu? Velmi bych to byl uvítal, kdyby se byl vážený pan zpravodaj býval touto otázkou zde poněkud intensivněji zabýval, neboť poukazuje se na nějakou banku pro zpětné zajištění, jež prý stojí v pozadí, poukazuje se na jakousi angločeskou banku, která se má utvořiti, jež má vzíti do rukou odúčtovací styk. A velmi jednoduchý počet ukáže, proč se chtělo udělati výdělek pro tyto podniky, pokud jen možno velikým. Na př. jen jablonecký průmysl vyvezl v roce 1919 až do polovice 1920 alespoň za 1 miliardu československých korun. Chce-li se tedy odúčtovací řízení rozšířiti na upravení těchto poměrů a vytěžiti z toho zisk, ačkoliv vývozce zaplatil daně a odvedl valutu, pak by se mohl, jestliže se vezme jen jedno procento, objeviti účetnický zisk 10 milionů korun. Pomyslíme-li, že se anglické pohledávky samy čítají dnes na 2 miliardy československých korun, pak máme opětně 20 milionů korun, které se zcela bez závady ukáží jako výtěžek pro takový ústav. Je to snad pochopitelné, že se zde najdou zájemníci. V novinách se na ně ukazuje prstem, bohužel se zde na tomto místě nehlásí na obranu proti útokům. Ukazuje se na tyto zájemníky a říká se: Zde stojí ten, který chtěl bez námahy sebrati tyto zisky z kapes těch, kteří se poctivě snažili o obchody po válce.
Myslím, nebyl-li v tom prvním návrhu jmenován 28. říjen 1918, den vzniku republiky, pak jste učinili lépe, neboť raději se takové věci neuvádějí v souvislost s narozeninami republiky. Cizina venku musila by si učiniti prazvláštní pojem o dítěti, jež má slaviti narozeniny.
Na konec bych ještě k těmto theoretickým výkladům něco prozradil. "Pětka" nebo spíše rozpočtový výbor a vlivné strany ve většině vpadly tomuto útoku, který byl zamýšlen, v bok a nepřipustily ho. Je to tak dobře. Avšak i kdyby se byly dopustily té neopatrnosti, že by tento návrh promrskaly, jak bylo zamýšleno od velmi vlivné strany v tomto státě, jak jsme přece několikráte v poslední době slyšeli, nic by to neprospělo, neboť, věřte mi, já znám naše vývozce lépe. Vím, že naši vývozci při takovém útoku na jejich kapsy raději by byli darovali tento obchod Angličanům a dopisem by se bývali vzdali zaplacení této pohledávky - a také telegramem, kdyby to musili učiniti telegraficky do 31. ledna - nežli by byli při tom vůbec někomu dovolili nějaké tažení za kořistí. Musíme tedy vznésti nejostřejším způsobem odpor proti takovému jednání o otázce, jež pro celé finanční a hospodářské bytí státu je tak důležitá. Nedívejte se na vývozní obchod jako na tak podřadný, jako se to děje se strany vlivných úřadů. Ani tento oddíl hospodářství není tak podřadný, že by takového něco nemohl přehlédnouti a odpověděti na to patřičnými protiopatřeními.
Ve věci samé trval bych na mínění,
že válka počala v srpnu 1914 a proto bych si přál, aby toto datum
- podali jsme zvláštní návrh - bylo do zákona toho pojato. Setrvá-li
pan zpravodaj při 1918, nemohu proti tomu konečně nic namítati,
neboť bude to zcela dobré, zjedná-li se také o tom jasno, kdo
si až do roku 1918 ukládal ve Švýcarsku jmění. Přál bych si, aby
bylo odmítnuto nahlížení do knih, neboť není možno zavésti je
v této formě; k tomu by se musila zříditi komise, která by přirozeně
musila býti volena zájemníky samotnými, a té musilo by se dáti
právo nahlížeti do knih, je-li to nutno. Zásadně však musí býti
odmítnuto. Propadnutí pohledávky, jak je stanoveno v předloze,
musí býti s našeho stanoviska naprosto odmítnuto, neboť se nesluší
vůbec mluviti o propadnutí pohledávky, zmeškal-li dotyčný lhůtu.
Myslím, že se dnes nechá majetek dokonce i loupežnému vrahovi,
je-li pověšen, a jen proto nemůže se přece stanoviti konfiskace
jmění, jestliže někdo promeškal lhůtu. Zbývá tedy soupis. Nuže,
sepisujte! Sepisovali jste již tak mnoho, nakonec ani z tohoto
soupisu nic nevzejde, to ujištění vám mohu dáti již dnes. Proti
soupisu nelze nic namítati. Výsledek nebude veliký. Dejte však
hospodářskému životu, vývozci hodně brzy potřebnou svobodu a myslím,
že dobrý a zdatný obchodní smysl našich vývozců postará se nejlépe
sám bez pomoci vlády o další rozvoj hospodářský, (Potlesk na
levici.)
Místopředseda Buříval: Debata
jest skončena. Jsou podány pozměňovací návrhy. Prosím, aby byly
přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Návrh posl. Kostky: Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:
V § 2 místo "před 28. říjnem 1918" buďtež dána slova "před 1. srpnem 1914".
V § 3: Buďtež škrtnuta slova "a předložiti" až do konce za slovo "knihy".
V § 4: Poslední odstavec budiž
škrtnut. Budiž na konec tohoto paragrafu připojena tato věta:
"Tímto soupisem nikterak se nemění práva věřitelů a závazky
dlužníků".
Místopředseda Buříval: Uděluji
závěrečné slovo p. zpravodaji.
Zpravodaj posl. dr. Nosek: Slavná sněmovno! Považuji za svou povinnost, abych nejprve zaujal stanovisko k jednotlivým pozměňovacím návrhům, které p. posl. Kostka zde přednesl.
Především, pokud se týče změny data, že by zde mělo státi místo 28. října 1918, 1. srpna 1914, jakožto den vypuknutí všeobecné světové války v Evropě, dovolím si sděliti z jednání výborového, že také tato záležitost byla zvláště projednána, že však výsledkem příslušných porad o zařadění termínu 28. října byla rozhodná úvaha o faktických poměrech, jak se tenkráte vyvíjely. Nebylo dobře možno voliti nějaký termín, když za hranicemi byl uznán Československý stát, jako mezinárodní činitel, zejména když také českoslov. zahraniční vojsko bylo uznáno za válčící moc spojenou s mocnostmi, s ententou, a sluší proto počítati s faktickými poměry až do toho termínu, když se prohlásil stát Československý také na venek za samostatný. Zvláště když je dána možnost, aby zde opravdu nastoupeno bylo jednání těchto občanů československých s občany příslušných států cizích, bez omezení nějakých, jest ve skutečnosti rozhodující doba od prohlášení Československého státu. I momentem, že by bylo dobře, aby nynější soupis postihl různá jmění za války ve Švýcarsku uložená, byl rozhodný při úvaze a pro to, že také konečně stanoven byl termín 28. října. A já bych si dovolil navrhnouti, aby tento pozměňovací návrh neobdržel schválení, nýbrž aby bylo podrženo znění, jak jest ve zprávě výboru rozpočtového.
Pokud se týká druhé věci, nahlédání do knih samotných, dovoluji si upozorniti, že tento zákon je zákonem zmocňovacím. Má se to provésti tak, aby byla zlikvidována tato otázka konečně v zájmu celku - já docela otevřeně si dovoluji upozorniti, že tyto věci jsou zlikvidovány v německém Rakousku i v Německu, u nás dosud nikoliv - když tedy nyní se přichází s tím rozhodnutím pevné vůle, aby tato věc ve prospěch státního celku byla konečně rozřešena a přinesena byla také větší jasnost do hospodářských mezinárodních styků, musíme na druhé straně dbáti toho, aby státní moc měla především možnost a příležitost zjistiti všechno, co zde skutečně je, poněvadž bez tohoto důležitého kontrolního prostředku byl bych toho mínění, že věc by se nedala dosti dobře prováděti.
Zákonem zmocňovacím, tedy normou zákona, je možno zavésti také povinnost, aby všichni občané státní správě finanční poskytli možnosti prozkoumati správnost jejich údajů, a tu je rozhodně právo státní správy nahlédati do obchodní korespondence, jakož i obchodních knih.
Já také zde nemohu doporučiti, aby pozměňovací návrh kol. Kostky byl přijat, nýbrž navrhuji, aby bylo setrváno při osnově původní.
Pokud se týče další věci, jest to inkriminované ustanovení 3 odst. § 4. Kdyby nebylo právě toto ustanovení pojato do zákona, právě trestní sankce, propadnutím zatajených objektů, nebylo by potřebí žádného zákona a pouhý soupis by se mohl provésti nařízením. Upozorňuji na tuto věc, která může pana navrhovatele docela uspokojiti. Zde se ovšem říká, že včas nepřihlášené právní nároky propadají.
I v této věci bylo ve výboru jednáno, že se snad dává dalekosáhlé zmocnění vládě, aby ona podle svého uvážení stanovila termín, a jakmile termín nařízený ustanovením nebude dodržen, že potom už dostavují se zde těžké materielní následky propadnutím práva. Tedy v tom směru nebyl výklad správný. Skutečné propadnutí nastane ovšem určitým termínem, ale jen tenkráte, když řízením trestním, které úřad finanční by provedl, bude konstatováno, že dolosním nebo těžkým kulposním zaviněním bylo způsobeno, že to nebylo k soupisu přihlášeno. Potom deklaratorním trestním nálezem finančních úřadů v řízení trestním finančně právním bude prohlášeno, že toto propadnutí k určitému termínu se upíná. Aby tedy pouhým pojetím lhůty ve všech případech, bez ohledu na to, zda jsou zde spravedlivé omluvné důvody či nic, již propadnutí nastávalo, bylo by výkladem nesprávným; dovoluji si upozorniti, že o této věci je v důvodové zprávě, která jest připojena k textu zákona, také příslušná poznámka učiněna.
Pokud se týká dalšího, 4. pozměňovacího
návrhu, aby výslovně do zákona bylo pojato ustanovení, že na materielních
normách obecního práva se nic nemění, bylo by to pleonastické
a neodpovídalo by to cele tendenci tohoto zákona. Jest-li směrodatným
pro úpravu novou v tomto zákoně bylo hledisko, že se má všechno
materielně-právní odtud vyloučiti, bylo by pleonastické a neodpovídalo
by celému duchu pojetí tohoto zvláštního doplňku. A poněvadž je
to samozřejmé, že tento pouhý soupis nemůže míti žádných změn
práva materielního, v důsledku toho je to pleonastické zvlášť
to sem vytýkati a z toho důvodu také nemohu doporučiti přijetí
4. pozměňovacího návrhu a proto konče, doporučuji tímto přijetí
osnovy zákona tak, jak se na ni usnesl rozpočtový výbor. (Výborně!)
Místopředseda Buříval: Budeme hlasovati.
Hodlám dáti hlasovati tímto způsobem: Zákon má pět paragrafů, nadpis a úvodní formuli.
Nejprve o § 1, a to podle zprávy výborové, poněvadž k němu není pozměňovacích návrhů.
Pak o § 2, a to v úpravě, navržené p. posl. Kostkou.
Nebude-li přijat, dám hlasovati podle zprávy výborové.
O § 3 rovněž nejprve v úpravě p. posl. Kostky. Nebude-li přijata, pak dám hlasovati podle úpravy zprávy výborové.
O § 4 nejprve o odstavci prvém a druhém, k nimž není pozměňovacích návrhů, pak podle zprávy výborové.
Pak o odstavci 3 téhož paragrafu podle zprávy výborové. Přijetím nebo nepřijetím bude vyřízen též negativní návrh p. posl. Kostky.
Pak budeme hlasovati o doplňku p. posl. Kostky k § 4 a konečně o § 5, k němuž není pozměňovacích návrhů.
O nadpisu a úvodní formuli najednou podle zprávy výborové.
Jsou proti mému návrhu nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou, budeme tedy hlasovati tak, jak jsem byl uvedl.
Kdo souhlasí s § 1, a to podle zprávy výborové, k němuž nebylo podáno pozměňovacích návrhů, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. § 1 podle zprávy výborové jest schválen.
Nyní budeme hlasovati o § 2, a to v úpravě p. posl. Kostky.
Kdo souhlasí s návrhem. posl. Kostky, žádám, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest menšina, návrh p. posl. Kostky byl zamítnut.
Nyní dám hlasovati o § 2 ve znění zprávy výborové.
Kdo souhlasí s § 2, jak jej doporučuje zpráva výborová, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina § 2 podle zprávy výborové jest přijat.
Nyní dám hlasovati o § 3, rovněž nejprve podle návrhu pana posl. Kostky.
Kdo souhlasí s návrhem p. posl. Kostky, ať zvedne ruku. (Děje se.)
To jest menšina, návrh p. posl. Kostky je zamítnut.
Nyní dám hlasovati o úpravě podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s § 3 ve smyslu zprávy výborové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, § 3 podle zprávy výborové je přijat.
Nyní dám hlasovati o § 4, a to nejprve o odst. 1 a 2, protože není pozměňovacích návrhů, podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s § 4, odst. 1 a 2 podle zprávy výborové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina, § 4, odst. 1 a 2 jest schválen.
Nyní dám hlasovati o odstavci 3 § 4, a to podle zprávy výborové. Přijetím nebo nepřijetím bude vyřízen též negativní návrh p. posl. Kostky.
Kdo tedy souhlasí s odstavcem 3 § 4 podle zprávy výborové, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Odstavec 3 § 4 je přijat podle zprávy výborové a tím je vyřízen současně také pozměňovací návrh p. posl. Kostky.
Nyní budeme hlasovati o doplňku p. posl. Kostky k § 4.
Kdo souhlasí s doplňkem p. posl. Kostky k § 4, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina, návrh je zamítnut.
Konečně budeme hlasovati o § 5, k němuž není pozměňovacích návrhů.
Kdo souhlasí s § 5 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, § 5 je přijat. A zbývá nám hlasovati o nadpisu a úvodní formuli.
Kdo souhlasí s nadpisem a úvodní formulí podle doporučení p. zpravodaje, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina, nadpis a úvodní formule jsou schváleny, a tím je tato osnova zákona přijata ve čtení prvém.
Čtení druhé bude pravděpodobně ještě v dnešní schůzi.
Na projevená přání hodlám přerušiti schůzi do 7. hod. večerní a sděluji, že o 6. hodině je svolán výbor ústavně-právní, na to o 1/2 7 hodině jest svolán výbor zemědělský.
Prohlašuji schůzi za přerušenou
do 7. hod. večerní.
(Schůze přerušena v 5 hod.
50 min. odpol. - opět
zahájena v 8 hod. več.)
Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou schůzi.
Poněvadž k odstavci 9, k němuž máme teď přistoupiti, ještě není rozdána tištěná zpráva, která bude rozdána za schůze, přikročím, nebude-li námitek, k projednání odstavce desátého dnešního pořadu. (Námitek nebylo.)
Námitek není. Přikročíme tedy
k odstavci 10, jímž je
10. zpráva výboru zahraničního a ústavně-právního o vládním návrhu (tisk 2804), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění úmluva uzavřená v Paříži dne 18. ledna 1921 mezi republikou Francouzskou a republikou Československou o statcích, právech a zájmech soukromých (tisk 3283).
Zpravodajem výboru zahraničního je p. posl. dr. Uhlíř.
Zpravodajem výboru ústavně-právního je pan posl. dr. Hnídek.
Uděluji prvnímu zpravodaji, panu
posl. dr. Uhlířovi, slovo.
Zpravodaj posl. dr. Uhlíř: Slavná sněmovno! Zahraniční ministerstvo předložilo poslanecké sněmovně návrh, aby Národní shromáždění schválilo úmluvu uzavřenou v Paříži dne 18. ledna 1921 mezi republikou Francouzskou a republikou Československou o statcích, právech a zájmech soukromých.
Smlouva o majetku, právech a zájmových účastenstvích, podepsaná v Paříži 18. ledna 1921, obsahuje v článku 1. závazek restituční povinnosti, kterou převzala československá vláda oproti Francii ve smyslu citovaných míst smlouvy Versailleské.
V článku 1. této úmluvy praví se totiž toto (čte):
"Francie béře na vědomí, že Československo od samého svého osvobození zrušilo nařízením ze dne 9. listopadu 1918 veškerá mimořádná válečná opatření, vydaná kdysi vládou rakouskou a uherskou proti příslušníkům francouzským. Československo učiní nad to, pokud na něm je, veškerá opatření nutná, aby zajištěno bylo vrácení majetku, práv a zájmových účastenství, o jichž restitucí mluví odst. f) článku 297 a článek 238 smlouvy Versailleské ze dne 29. června r. 1919 s Německem a obdobné články ostatních mírových smluv, pokud tento majetek, práva a zájmová účastenství, jež dlužno navrátiti příslušníkům Francie, počítajíc v to společnosti a sdružení, ve kterých tito příslušníci jsou interesováni, nalézají se na území Československa."
V praxi půjde o vrácení věcí movitých, zejména strojů za války odvlečených ze severní Francie. Tato restituční povinnost zasáhne několik továren textilních, nikoli však do té míry, aby odnětím těchto strojů provoz továren snad byl ohrožen. Závazek restituční je zajisté i závazkem mravním a je tím samozřejmější, že stát náš již ve smlouvě mezi cesionářskými státy rakousko-uherské monarchie z 10. srpna 1920 zavázal se v 2. článku k obdobným restitucím vůči státům vzniklým z bývalé monarchie rakousko-uherské.
Obzvlášť významná jsou ve smlouvě z 18. ledna 1921 ustanovení desekvestrační. Naše aktiva sekvestrovaná ve Francii jsou asi ze dvou třetin za zboží a jednou třetinou jsou to cenné papíry většinou prostřednictvím bank a peněžních ústavů francouzských deponované. Pasiva jsou téměř jen dluhy za zboží z Francie dodané, ale po vypuknutí světové války nezaplacené. Dle soupisu přesahují aktiva naše pasiva asi o 360 mil. Kč (vezmeme-li za základ nynější kurs). Na sekvestraci má přední zájem náš průmysl a téměř všechny naše banky. Desekvestrace týká se i velikého počtu našich drobných lidí, kteří jako řemeslníci a dělníci byli ve Francii zaměstnáni a jimž při zabavení majetku příslušníků centrálních mocností majetek byl sekvestrován.
Při řešení obtížné otázky desekvestrace předválečných pohledávek a majetků sekvestrovaných státy dohodovými byla to z velkých států v Evropě Francie, která první sjednala s naší republikou pevný smluvní stav ve věcech desekvestračních. Francie také obsah úmluvy ve smyslu jejího článku 18. již před ratifikací skutečně prováděla a provádí, očekávajíc, že smlouva bude i u nás záhy ratifikována. Jenom v těch bodech, které rozvádějí příslušná ustanovení mírových smluv o desekvestraci (čl. 249 smlouvy St. Germainské a 232 smlouvy Trianonské), na př. ustanovení o desekvestraci společností akciových a podob., čeká vláda francouzská na ratifikaci. U osob jednotlivých a veřejných společností obchodních desekvestrace již ve velmi četných případech byla prováděna a značné majetky čsl. příslušníků byly již uvolněny. Francouzská vláda vyšla v každém ohledu vstříc našim věřitelům (nevyžaduje nákladných legalisací, na př. ani francouzského překladu dokladů k žádostem a pod.)
Je přirozeno, že po ratifikaci desekvestrační žádosti budou vyřizovány ještě rychleji než dosud a že zejména se začne s desekvestrací pohledávek společností akciových a jiných obchodních společností. Je tedy v zájmu našeho státního a hospodářského života, aby smlouva byla co nejdříve schválena.
Zahraniční výbor, pojednav o této úmluvě uzavřené v Paříži 18. ledna 1921 mezi republikou Francouzskou a republikou Československou o statcích, právech a zájmech soukromých, rozhodl se doporučiti poslanecké sněmovně, aby učinila toto usnesení:
1. Úmluva uzavřená dne 18. ledna 1921 mezi republikou Francouzskou a republikou Československou v Paříži se schvaluje.
2. Vládě se ukládá, aby smlouvu tuto publikovala ve Sbírce zákonů a nařízení republiky Československé.
3. Ministru zahraničních věcí
se ukládá, aby se všemi zúčastněnými ministry učinil další opatření,
jichž je potřebí ku provedení této úmluvy. (Potlesk.)