4. zpráva výboru sociálně-politického o vládním návrhu zákona (tisk 3366), jímž se vláda zmocňuje, aby upravila odpočivné a zaopatřovací požitky státních zaměstnanců systému uherského a jich pozůstalých v Podkarpatské Rusi (tisk 3404).
Zpravodajem jest pan posl. Jar.
Marek. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Jar. Marek: Paní a pánové! V zákoně ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n. z roku 1920, v čl. X jsou ustanovení, upravující pensijní nároky a vstup do výslužby, jakož i některé výhody pro státní zaměstnance. Článek X. tohoto zákona praví:
"Vláda se zmocňuje, aby ve vhodné době rozšířila zcela nebo z části platnost tohoto zákona, po případě i jiných pravidel pensijních, platných v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, také na zaměstnance systému uherského na Slovensku."
Je samozřejmo, že měla sněmovna a také, kdož zpracovávali návrh zákona samotného, pevné přesvědčení, že jde o Slovensko celé i s Podkarpatskou Rusí. Ale přece postupem doby se ukázalo, že nelze se spokojiti pouze s tímto jednoduchým slovem, a proto nařízení vlády, které vyšlo 25. srpna minulého roku, mluví o Slovensku. Podkarpatská Rus zůstává nedotčena.
Aby se odčinilo toto bezpráví,
je nutno učiniti doplněk zákona, totiž zmocnění vlády, že tyto
výhody vztahují se také na zaměstnance, pokud jsou na odpočinku
podle práva uherského v Podkarpatské Rusi. Tomu odpovídá předloha
zákona ve zprávě pod č. 3404 podaná poslanecké sněmovně, a já
prosím, abyste zprávu výboru sociálně-politického laskavě s chválili.
(Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme hlasovati.
Hodlám dáti o celé osnově s 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí hlasovati najednou.
Kdo souhlasí s celou osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí ve znění navrženém panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím osnova zákona, jakož i nadpis a úvodní formule jsou schváleny a přijaty v prvém čtení.
Druhé čtení dám pravděpodobně na konec této schůze.
Tím jest odstavec 4. denního pořadu vyřízen.
Přistupujeme k 5. odstavci, jímž
jest
5. zpráva výboru dopravního a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 3337), jímž se upravuje poměr československé státní správy k československým plavebním společnostem Labské a Dunajské (tisk 3405).
Zpravodajem výboru dopravního jest p. posl. Votruba, zpravodajem výboru rozpočtového p. posl. dr. Nosek.
Uděluji prvému zpravodaji výboru
dopravního p. posl. Votrubovi slovo.
Zpravodaj posl. Votruba: Slavná sněmovno! Projednávanou předlohu zákona, kterou upravuje se poměr československé státní správy k československým společnostem labské a dunajské, pokládám se stanoviska národohospodářského pro naši republiku za vysoce důležitou. Na základě článku 339 mírové smlouvy versaillesské získala Československá republika lodní park, a to jak na Labi, tak i na Dunaji. Na Labi celkem 48 parníků o úhrnné nosnosti 18.350 koňských sil, dále 266 člunů, nákladních lodí, pramic, pontonů a jiných plovoucích objektů o nosnosti 138.293 tun. Na Dunaji 7 vlečných parníků o 4950 HP, 3 osobní parníky o 1440 HP a 116 vlečných lodí o 70.661 tunách. Dosavadní plavbu na Dunaji jsme provozovali pomocí 4 parníků pod vedením bratislavského plavebního úřadu. Doprava po vodě však od převratu je v rozmachu a Bratislava stane se na základě své přirozené polohy příštím střediskem dopravy lodní.
V otázce plavby běží v prvé řadě v naší republice o Labe a Dunaj. Odra a Visla přijdou později na řadu. Když bylo rozhodnutím arbitrovým stanoveno, co nám z lodního parku na území mezinárodních řek v naší republice patří a co má přejíti do vlastnictví Československé republiky, bylo třeba postarati se o řádný provoz této lodní dopravy. A tu přišlo se po delších poradách na myšlenku, že nejlepším způsobem provozování této lodní dopravy bude smíšený systém v ten způsob, kde hlavní váha bude se klásti na soukromé podnikání a na účast soukromého kapitálu, kde však státu vyhradí se účast kapitálová i určitý dozor nad provozem plavby, tedy takový systém, který by nebyl na škodu, kdyby se v ostatních podnicích státních také po stupně mohl uplatniti. Vláda vyhradila si vliv, a to tím, že bude míti 5 členů ve správní radě 15členné. Zúčastnila se také akciově v tom smyslu, že z akciového kapitálu 250 milionů, který stejnoměrně rozdělen je na obě společnosti, labskou a dunajskou, přebírá 60% kapitálu, kmenových akcií, tedy celý kmenový kapitál, a že z kapitálu přednostního, který činí 40%, přebírá 12% přednostních akcií, takže zúčastní se vláda celkem 72% veškerého akciového kapitálu. (Slyšte!) Obě společnosti mají býti ustaveny co nejrychleji a s provozem mělo se započíti vlastně již 1. ledna letošního roku. Státu našemu jde především o to, aby zde bylo dbáno všeobecné potřeby celkového státního a národního hospodářství. Tedy kapitálová účast na obou podnicích státních ve formě kmenových akcií jest jistou investicí, která přijde v důsledcích svých k dobru veškerému našemu hospodářskému podnikání. Soukromému kapitálu byly zde poskytnuty jisté výhody, jestliže se měl o tento provoz interesovati, ježto jest všeobecně známo, že lodní doprava za dnešních dopravních poměrů v Evropě neskytá žádných zisků a jest nutno počítati zejména s tím, že při konkurenčním boji mezi dopravou po dráze lodní doprava bude na tom vždy hůře. Jest to zvláštní, kdežto dříve bývala lodní doprava lacinější, dnes jest o 20% dražší, takže úkolem těchto dvou nových společností bude přivoditi zlevnění lodní dopravy a tím rozmach lodní dopravy pro naši republiku v zájmu obchodním a hospodářském. Můžeme říci, že zřízením obou společností získáváme naprostou samostatno v dopravě lodní. Naše obchodní politika nebude více závislá na obchodní politice našich sousedů. Budeme míti možnost dovážeti potřebné suroviny a vyvážeti své tovary, aniž by cizina měla možnost nějakým konkurenčním bojem zdražiti naše potřeb nebo snížiti úplně nebo částečně nebo uměle konkurenční schopnost našeho exportu.
Osnovou zákona zmocněna jest vláda, aby podepsala smlouvu se společnostmi: Agrární bankou československou, Pražskou úvěrní bankou, Českou průmyslovou bankou, Slovenskou bankou, Živnostenskou bankou v Praze a s Československou paroplavební akciovou společností, k nimž přistupuje ještě Legiobanka, a to smlouvu, jíž se zcizují státní plavební zařízení a lodní park na Labi a Dunaji a zřizuje Československá plavební akciová společnost Labská a Československá plavební akciová společnost Dunajská za účasti státu. Dopravní výbor rozhodl, aby vláda tuto smlouvu podepsala.
Dopravní výbor připojil ještě k svému referátu tuto resoluci: "Pro případ, že by členem výše uvedených sborů: správní rady a výkonného výboru měl se státi někdo, kdo není příslušníkem Československé republiky, rozhodne o této okolnosti vláda."
Touto resolucí vláda se vyzývá, aby do základu smlouvy, která činí integrující součástku zákona, který máme dnes schváliti, do článku X tento dodatek pojala. Výbor rozpočtový přistoupil skoro ve všech bodech na návrh výboru dopravního, pouze k § 3 dal tento dodatek: "Vláda jest povinna podati o tom neprodleně zprávu Národnímu shromáždění." O čem má podati zprávu, to se praví na začátku § 3, totiž objeví-li se v budoucnu z jakýchkoliv důvodů potřeba snížiti kapitál obou plavebních společností".
Konečně provedl rozpočtový výbor jistou korekturu více méně praktickou v § 4. Místo toho, že "zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedení jeho ukládá se ministrům obchodu, veřejných prací, železnic, pošt a telegrafů a zahraničních záležitostí", dal tam paušálně "v dohodě se zúčastněnými ministry".
Jménem dopravního výboru dovoluji
si slavné sněmovně doporučiti, aby osnovu zákona tak, jak k této
zprávě jest připojena, i s těmi změnami, které provedl rozpočtový
výbor, přijala. (Výborně!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Dávám slovo p. zpravodaji výboru rozpočtového p. posl. dr. Noskovi.
Zpravodaj posl. dr. Nosek: Rozpočtový výbor zabýval se touto otázkou především s stanoviska úhrady, resp. příjmů státních. A tu musí zajímati především § 3, kde bylo dáno státní správě dalekosáhlé zmocnění, pokud se týče disposice státním jměním, které v zásadě příslušelo společnému rozhodnutí obou sněmoven Národního shromáždění. Bylo to považováno za méně vhodno, aby za neznámých podmínek do budoucnosti dávalo se vládě zmocnění, rozhodovati o milionech státního jmění. Na druhé straně nutno uvážiti, že mohou se vyskytnouti okolnosti, které budou nutiti k tomu, aby otázka tato nějakým způsobem byla řešena, zejména když by koruna československá na své vnitřní hodnotě stoupla. Nebylo by pak možno při bilancování hodnotu všech těchto předmětů oceniti takovým způsobem, aby účetní uzávěrka mohla skončiti tak, aby akciový kapitál zůstal zachován. Tedy ze spravedlivých příčin bude nutno přikročiti k redukci akciového kapitálu. Ježto však pro takový případ jest aparát Národního shromáždění příliš těžkopádným, dává se toto svolení vládě, jakožto orgánu pružnějšímu a spíše pohotovému. Poněvadž však za žádných okolností nelze tuto věc odníti evidenci Národního shromáždění abychom se nedostali do rozporu s finančním zákonem ohledně nakládání státním jměním, přijat byl dodatek, který neruší sice volnost pohybu vlády, ale připomíná jí, že zůstává v těchto věcech odpovědnou, a pojat také dodatek, který byl citován a který si dovoluji doporučiti jménem rozpočtového výboru. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.)
Ostatně připojuji se ke zprávě
referenta výboru dopravního a doporučuji jménem rozpočtového výboru,
by osnova zákona ve znění předloženém byla schválena a aby se
dostalo schválení také resoluci. (Výborně!)
Místopředseda dr. Hruban: K slovu jsou přihlášeni páni posl. Schweichhart a Stodola.
Než udělím slovo prvnímu řečníku, navrhuji řečnickou lhůtu 20 minut.
Jsou námitky proti tomuto mému návrhu? (Nebyly.)
Námitek není. Uděluji slovo prvnímu
řečníku "proti", p. posl. Schweichhartovi.
Posl. Schweichhart (německy): Slavná sněmovno! Jestliže páni zpravodajové označili vládní návrh, kterým se nyní zabýváme, za důležitou hospodářskou záležitost, pak jim dávám za pravdu. Avšak proti formálnímu projednávání a proti věcnému obsahu tohoto zákona musím přece co nejostřeji protestovati. Ve směru čistě věcném bych chtěl poznamenati, že tento návrh naprosto neodpovídá zájmům celku a zájmům státním; podám o tom také důkaz; ve směru formálním bych poukázal na to, že návrh tento měl by vejíti v platnost již 1. ledna a že nejdůležitější smlouvy se státy, od nichž jsme převzali lodě, sjednali jsme již před měsíci, že bylo tedy ztraceno mnoho času, než jsme přišli k tomu, abychom konečně návrh projednali. Dovolte mi, abych krátce probral, co je vlastním obsahem vládního návrhu. Podle smlouvy st. germainské, versaillesské a trianonské stal se československý stát také vlastníkem lodí. Na Labi máme 48 parníků s 18.260 tunami, dále 250 plavidel se 138.293 tunami obsahu. Převzali jsme dále v Magdeburku 250 metrů přístaviště s příslušnými kůlnami, převzali jsme od jednotlivých společností, jako na př. od Severočeské paroplavební společnosti, budovy v Děčíně, Holešovicích atd.; na Dunaji jsme podle návrhu převzali 10 parníků s 63.907 tunami a 116 vlečných člunů se 70.660 tunami. Nyní mně napadá toto: V dnešní "Prager Presse" je zpráva, podle níž sekční šéf Jiřík dunajského dopravního úřadu v Bratislavě udává zcela jiná čísla o dunajském loďstvu, z nichž je zřejmo, že je tu v číslicích rozpor. Jemu vychází tonáž mnohem vyšší. Nuže, neví snad levá ruka v Bratislavě, co dělá pravá v Praze? Aneb nesouhlasí celý návrh?
V každém případě je tonáž, loďstvo na Labi a na Dunaji, podle předlohy v rukou státu. Podle výpočtu uvedeného v návrhu je to dohromady 58 parníků s 25.310 tunami a 375 člunů s 208.000 tun obsahu. Touto tonáží by byla zajištěna vhodně potřeba státu na dopravních prostředcích na obou hlavních řekách republiky. Je dokázáno, že na př. na Dunaji v Bratislavě možno přeložiti ročně 28.000 až 29.000 vagonů. Tento značný počet parníků a člunů, jež tedy pocházejí z Uher, Rakouska a především z Německa, je těmto státům připsán na reparačním fondu k dobru. Vzhledem k Německu činí suma 8,350.000 M, vzhledem k Maďarsku a Rakousku 7,350.000 švýc. fr. Stát sám zaplatí za to podle návrhu 8,300.000 zlatých marek a 1,145.345 fr. Přepočítáno je to asi 300 milionů korun. Se svého stanoviska vítáme živě, že tak důležitý obor národního hospodářství, jako je doprava říční, může přijíti do rukou státu. Je to rozhodně něco zcela jiného, než kdyby byla ponechána soukromému kapitálu. Avšak co vidíme v tomto případě? Předem měli jsme nedůvěru, zda věc půjde šťastně ku předu, bude-li stát míti z toho skutečně užitek, jak by si bylo přáti. Řekl bych, že věc byla předem chopena za nepravý konec. Viděli jsme, že ty vrstvy, které z plavby opravdu něčemu rozumějí, při zřizování plavebních úřadů v Praze a jinde nebyly přibrány. Je skutečností, a ta také delší čas potrvá, že to jsou v první řadě Němci, kteří se plavbou zaměstnávali. Ti byli však pominuti a jako úředníci byli ustanoveni vesměs čeští neodborníci. Je otázkou, možno-li od nich očekávati, že provedou všechno odborně, jak by bylo nutno. Nechci vyšetřovati, v jakém stavu byl převzat materiál, odpovědnost za něj nesou pánové samí. Avšak vím, že dnes rozhodují v těchto plavebních úřadech lidé, kteří neměli dříve o stavbě lodí ani zdání. Nejhorší je však toto: Jak se plavba provozuje? Lodi jsou vlastnictvím státu a stát sám neprovozuje plavby ve vlastní režii, nýbrž zakládá pomocí českých bank dvě společnosti. Jsou tu především banky čistě české, a to banky největší, jež přicházejí v úvahu, Úvěrní banka, Průmyslová, Živnobanka, Slovenská a Agrární banka. Zamýšlí se kapitál celkem 250 milionů korun. Na každou společnost připadá tedy 125 milionů akciového kapitálu. To by snad ještě ušlo. Mohli bychom si představiti, že stát zařídí provoz ve společném hospodářství, v němž bude míti největší vliv a největší prospěch.
O tom však v praxi není ani řeči. Vydají se dvoje akcie, a to 60% kmenových akcií, jež převezme úplně stát, a 40% akcií prioritních, z nichž stát převezme pouze 12%. Má tedy 72% všech akcií v kapse. Kromě toho poskytne ještě 50 milionů korun jako závodní kapitál. V návrhu se praví výslovně: "Aby obě zakládající plavební společnosti nebyly finančně příliš zatěžovány."
Je však podivno, že při tomto návrhu byla kůže z medvěda již rozdělena, dříve než tu jest; velkomyslně se udělují dividendy, které u každého znalce plavebních poměrů musejí vyvolati úsměv. Je charakteristické, jak jsou banky protežovány, jak se jim prospěch přímo přisunuje. Stát má přece podíl asi 180 milionů, přináší všechna plavidla a lodi, banky dávají 70 milionů korun, avšak poměr vlivu je právě opačný, a rozdělení očekávaného zisku zcela jiné, než aby bylo možno je označiti za řádné.
Je jistě zcela neslýcháno, že se prioritním akciím, z nichž je 88% tedy v rukách bank, předem zajišťuje 7% dividenda; i tehdy, nevynesou-li společnosti po 3 roky zisku, zajišťuje se dodatečně ještě těchto 7%, ba dokonce přiznává se jim ještě 5% z částky, která snad zbude. Bankám se tedy zisk garantuje, stát dostane pouze 5%, 50 milionů provozovacího kapitálu zúrokuje se 2%. Vidíte tedy, že stát pochodí za všech okolností špatně; je to zařízeno tak, že ani valná hromada nesmí změniti pořad dělby zisku, rozdělovací plán. Nejskandálnější je ovšem způsob, jaká má býti správa. Jako správa dosadí se 15 osob, 10 z nich jmenují banky a jen 5 osob stát. Převaha bank je zajištěna za všech okolností; také předseda je zástupcem bankovního kapitálu a jen náměstek předsedův jest jmenován vládou. Koncese udílí se na 50 let, tedy na dobu velmi dlouhou. Jak za této doby budou pracovati banky a jak při tom pochodí stát, jest mi dnes úplně jasno. Konečný výsledek je tedy v praxi ten, že státní jmění, velmi značné, národohospodářsky velmi významné státní jmění, odevzdává se soukromým kapitalistům k vykořisťování. Stát nese risiko, zisk shrábnou především banky. Kdo zná trochu poměry zvláště na Labi, ví, že výdělek z plavby lodní není příliš veliký. Různé společnosti německé a také společnosti domácí pracovaly mnoho let se schodkem. Je tedy velmi těžko docíliti zde zisku.
Zamýšlí se patrně dělati taková tarifní politika, aby společnosti musily za všech okolností vydělati. Chtěl bych poukázati na to, že způsob, jak se to dělá, jak se to bankám ponechává k vykořisťování, nedojde ovšem u nás pochvaly; je to koncesí bankovnímu kapitálu, kterou nutno nazvati zcela neobyčejnou. Chtěl bych však poukázati na to, že se také ukáže nutnost, mají-li býti lodě zaměstnávány - to je ovšem cílem společností a státu - aby se prováděla dobrá obchodní politika, a abyste především vy přihlíželi k tomu, aby se dělaly dobré obchody s Německem. V praxi budete tedy poukázáni na to, abyste se snažili o politické styky co možná dobré se svým domnělým nepřítelem.
Ještě něco chtěl bych říci o kapitole "Personál". Je velmi pozoruhodné, jak se zachází také s touto kapitolou, je přece jasno, že převezme-li se nějaká firma, že mají býti potom převzati také zaměstnanci.
Avšak vy jste si to, jak známo,
představovali zcela jinak. Museli jste přece věděti, že na příklad
v labském údolí je při plavbě zaměstnáno nejméně 1000 osob, starých
kvalifikovaných osob s lodním patentem, a že by se tedy mělo sáhnouti
přirozeně v první řadě k nim. V údolí Dunaje není počet těch,
kdo přicházejí v úvahu, rozhodně mnohem menší. Avšak udělalo se
to zcela jinak. Místa byla formálně vypsána v novinách, také v
novinách českých, lidé vyzváni, aby se hlásili, chtějí-li u plavby
najíti zaměstnání. Ovšem lidé, kteří byli bez práce, nemají zdání
o obtížnosti práce a předchozích podmínkách, jichž je třeba, aby
byli dobrými plavci. Hlásili se v masách, a všechny ty přihlášky
byly pro kočku. Teprve když jsme intervenovali v ministerstvu
veřejných prací, dosáhli jsme toho, že se počalo vyjednávati s
organisací dělnickou, se svazem dělníků obchodních a dopravních.
Avšak přes to se stále ještě ukazovalo, že jednotlivé vedlejší
úřady venku v přístavech pořád ještě hledaly dělníky. Je velmi
příznačno, že se tu při přijímání dělníků věnovala zvláštní pozornost
znalosti státní řeči. Nevím, je-li to při plavbě tak obzvláště
nutné, ježto doprava se provádí v německém území, a tam v listině
je u těch lidí udána dokonce jednou třetinou znalost státní řeči;
tomu se přikládá nesmírná cena, a z toho možno usouditi, že máte
v úmyslu plavební společnosti, tedy čistě německé, zatlačiti postupně
čistě českými, jako vůbec celý návrh směřuje k tomu, abyste dostali
do svých rukou důležité odvětví plavby po Labi, abyste je znárodnili,
počeštili. Dlouhým trváním jednání a dlouhou dobou, než byl zákon
usnesen, přivedli jste mnoho dělníků do úzkých. V létě byla na
Labi krise pro nedostatek vody a po měsíce byla plavba znemožněna,
nyní v zimě šly ledy nebo bylo Labe zamrzlé a po měsíce byli ti
lidé mezi nebem a zemí, nevěděli, kudy kam, byli bez práce, a
kdo se hlásil o podporu, s tím se naložilo jako s dělníkem sezonním,
podpory v nezaměstnanosti nedostane, kdežto jinak v normálních
dobách topiči, strojníci a kapitáni společností, u nichž byli
zaměstnáni, nebyli propouštěni, byli tentokráte u společností,
kde došlo k převzetí, prostě propouštěni a vinou vlády a zdržováním
zákona dostali se ti lidé do krutých rozpaků. Chci poukázati na
to, že bylo nutno také jednati s říšskoněmeckými plavci. Venku
v německé říši budou lodě samozřejmě obsluhovány říšskoněmeckým
mužstvem, neboť tu české nepřijde vůbec v úvahu. Bylo tedy nutno
jednati s říšskoněmeckým organisovaným lodním mužstvem, a to prosadilo,
že jejich sociálně politická práva, která jdou dále než práva
naše, byla v tomto státě zachována. Mají tam starobní a invalidní
pojištění, a po delším váhání se vládě uráčilo převzíti provisorně
závazky z těchto sociálních práv, to jest hraditi jim náklady
pojištění v Německu. Je to podobný postup, jaký lze pozorovati
na Rýně u Francouzů, kde také je francouzská vláda nucena zaručiti
dalekosáhlá sociální práva plavců. Přáli bychom si, aby vláda
příště demokratičtějším způsobem přímo se dohodla s organisacemi
plavců a zachovávala jejich práva, co se týče dodávání lodního
mužstva, pracovních smluv a jiných sociálních práv, jichž si oni
vymohli. V jednom směru velmi vítám, že stát má nyní přímý zájem,
poněvadž je teď nucen věnovati věcem labským větší pozornost,
než tomu bylo dosud. Mohu poukázati na to, že jsem v roce 1920
podal při poradách rozpočtových návrh o výstavbě přístavu v Loubí,
jenž je největším překladištěm pro kusové zboží. Nástin, plán
pro výstavbu tohoto velmi důležitého přístavu je 12 nebo 14 let
hotov, byl vypracován ještě za vlády vídeňské a výstavba by byla
stála velmi málo a měla by veliký význam. Bohužel byl tento návrh
zamítnut, ač bylo požadováno jen 1 1/2 milionu korun ročně snad
na 10 až 12 let. Nyní budete sami nuceni, většinou, vládou, abyste
k těmto věcem obrátili pozornost. Poukazuji na to, že překladiště
zvláště v německém území jsou obzvláště důležitá. Ústí n. L. jako
překladiště pro uhlí, Krásné Březno jako překladiště pro cukr,
Rosavice rovněž pro uhlí, a jak již řečeno, Loubí jako překladiště
pro zboží kusové. Je nutno zříditi chráněný přístav zvláště pro
dobu ledů. Kdo ví, jak jsou lodím nebezpečny ledy, přímo uzná
význam chráněného přístavu v blízkosti saské hranice. Avšak viděli
jsme, že tyto důležité přístavy nebyly dosud vybudovány a podporovány,
nýbrž přístavy daleko méněcennější, bez významu, daleko více.
Na Mělníku, v Holešovicích dali jste si práci, abyste si vybudovali
stavby a postavili jeřáby atd., kde přece každý ví, jak bezvýznamný
vůbec je styk s Prahou a na Vltavě. Budete musiti začít zcela
jinou politiku vzhledem k zájmům plavby. Tu bych poukázal, že
zamýšlená doprava mezi Prahou a Hamburkem rychlými parníky je
sice velmi krásně myšlena, v praxi však se bude patrně vypláceti
velmi málo. Avšak vy jste převzali přece závazek, který budete
musiti provésti. Poukázal bych na to, že my jsme dali již popud
k tomu, abyste věnovali pozornost regulaci Labe. U Labe není věc
tak, jako u Dunaje, aby mělo pravidelný přítok vody z ledovců
a aby v létě co možná ještě stoupalo, u Labe nemáme tu takové
nádržky, také ne pro Vltavu, a tu se stává často, že lodi leží
týdny v přístavech, režie však jde dále a tím schodek stoupá.
Bylo by tedy bezpodmínečně nutno vybudovati jezy v horním toku
Ohře, Vltavy, Labe, Sázavy a jiných řek, ovšem věci, jichž zatím
zříditi nelze, avšak upozorňujeme vládu a vůbec většinové strany
na tyto čistě věcné záležitosti. V celku mohl bych tedy říci:
Při zkoumání návrhu musíme prohlásiti, že nevyhovuje zájmům celku.
Kdybychom měli provoz skutečně veřejnohospodářský, jak si ho přejeme
my, pak bychom bez dalšího pro předlohu byli. Avšak vidíme naopak,
že zájmy státní jsou vydávány plnýma rukama na pospas bankám,
které chtějí dělati obchody. Mluví se stále o kapitálu, víme,
že bez prospěchu a bez zisku nepracuje a že také tak zvaný český
vlastenecký kapitál není z tohoto pravidla vyňat. Kapitál vychází
na lov, a vy, většina a vláda, dáváte příležitost, aby se kapitálu
hledala kořist. Vím, že všechny návrhy jsou bezúčelné a zcela
zbytečné, poněvadž vy přece všechny návrhy uhlasujete. Vím, že
je všechno úplně hotovo. Mohli jsme viděti, jak rychle se v dopravním
výboru všechno přehudlařilo a že nebylo příležitosti ke kritice.
Také v rozpočtovém výboru se příliš spěchalo a ani zde ve sněmovně
není nálady k vážným poradám pod vlivem poledních událostí. Tu
přejde člověka všechna chuť k věcné spolupráci. Za takových okolností
nemohu učiniti nic jiného než vás varovati před takovým zvráceným
hospodářstvím, jak je zde začínáte tímto zákonem. To se vymstí,
že se tak zanedbávají zájmy státu a celku, že se všecko hraje
do ruky malému počtu bank, které tím nabývají moci, které rozhodují
a využijí ovšem své moci k svému prospěchu. Ze všech těchto důvodů
musíme samozřejmě hlasovati proti zákonu. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban: Dávám
slovo dalšímu řečníkovi, p. posl. Stodolovi.
Posl. Stodola: Slávna snemovňo! Chcel bych hovoriť hlavne o našej Dunajskej paroplavebnej spoločnosti a v súvislosti s týmto predmetom o vývinu našej vnútornej zemnej i vodnej dopravnej siete.
Dunaj mal vždy tú historickú úlohu sprostredkovať výmenu článkov západu a východu. Dnes, keď všeobecne je uznané, že možnosť rekonštrukcie Europy leží v prvom rade na juhovýchode nášho kontinentu, nabyla táto tepňa svetového obchodu ešte väčšieho dosahu. Dnes stojí Dunaj v prostredí europských vododopravných záujmov, čohož živým dokladom sú tie podmienky Versaillské, St.-Germainské a Trianonské mierové smluvy, ktorými si Veľká Dohoda rozhodný vliv na túto rieku zabezpečuje. Dokazujú to jasne i zákupy Anglie u dunajských paroplavebných spoločností. Dunaj ako jedinočná rieka Evropy spojuje kraje veľkých produkčných protív a nadbytkov. Štáty jeho vrchnej časti sú odkázané svým dovozom na plodiny južnej časti rieky, kdežto Balkán a zázemie Černého mora tvorí najlepšie odbytné trhy pre tie priemyselné články, ktoré vrchný breh Dunaja v tak veľkom množstvu vyrába.
V tom práve leží vážnosť Dunaja i pre našu republiku, ako hlavnej artérie pre náš vývoz do zemí dunajských, južného Ruska a krajín Levanty.
V minulosti Dunaj z príčin politických nebol dľa svojho významu ocenený. Maďarská oligarchia umele potlačila životné záujmy balkánskych štátov. Viedeň negravitovala k Dunaju, ale do Terstu. Po prevrate v októbru 1919 zahájili sme ako prvý štát dopravu po Dunaji, a to tým spôsobom, že jsme najali od Dunajskej paroplavebnej spoločnosti 4 remorkéry a 44 nákladných člnov. Do konca plavebného obdobia 1920 sprostredkovali sme vývozy a dovozy za 92.341 tón s takým výsledkom, že sme boli vstave z hrubého zisku postaviť ešte 4 nové parníky pre rychlodopravu tovarov za cenu 16 milionov Kč. Neni to mnoho, predsa prekonali sme ťažkosti začiatku a uplatnili smi našu vlajku na Dunaji. Medzi tým ale, jak známo, pridelený nám bol rozhodnutím arbitra Hynese na Labi a Dunaji značný počet loďstva v hodnote 300 milionov Kč. Keď vezmeme do ohľadu, že nám neprístupná a nepriaznivá štatistika vykázala z obratu dunajského dľa priemernej dopravnej štatistiky posledných 5 rokov predválečných z celkového obratu za jeden rok 6,802.639 tón, pre Československú republiku len 91.000 tón, to je niečo výše 1%, tak si môžeme predstaviť, že to bola úmorná práca docieliť z reparačnej massy pre nás 350.000 tón.
My ovšem mohli sme nám pridelené lode odmietnúť. Lež čo by sa bolo stalo? Spoločnosti, od ktorých tieto lode dostaneme, ako správne tvrdí Jiřík, buďto by za drahé peniaze nám tie lode prenajaly a ťažily by z našej valúty, alebo by za vysoké sadzby obstarávaly náš vývoz a dovoz. Naša vlajka, ktorá ako prvá zjavila sa po vojne na Dunaji, by zmizela, všetky investície by boly naraz bezpredmetné, a čo je hlavné, mravný prestýž, ktorý našou tvorivou, veľkorysou prácou sme si vydobyli, by sme boli ztratili.
Železná nútnosť, ohľad na suverenitu našej republiky, životný záujem nášho hospodárskeho žitia, aby ono nebolo vydané na pospas cudzím exploitátorom, prinútili nás k utvoreniu paroplavebnej spoločnosti v súvislosti so súkromým kapitálom, lebo iste nikomu by nenapadlo, prevádzať dopravu v ťažkopádnej štátnej režii s úplným vypnutím privátnej podnikavosti a iniciatívy.