Jsem hned hotov, vyhovím upozornění
pana předsedy, podotýkám však, že jsem pohříchu pro nepokoj nemohl
využíti doby řečnění (Souhlas na levici.) a nyní se, pánové,
musíme se vší vážností opříti tomu, aby se omezení volné jízdy
poslanců použilo za pláštík pro omezení volné jízdy nebo výhod
u železničářů, kteří nabyli na to práva. Prohlašuje se, že se
na to nepomýšlí. Uvidíme, pokud budeme moci vzíti tato prohlášení
za bernou minci. Již často jsme slyšeli z úst zástupců vládních
stran, že to neb ono se nezamýšlí, a potom se přece stalo, že
jsme se svou obavou měli pravdu. Budeme hlasovati, jak jsem již
dříve pravil, pro návrh "pětky" a také pro resoluci
pana řečníka přede mnou z komunistické strany, a to v její formě
mezitím pozměněné. Jestliže hlasujeme pro předlohu, nečiníme tak
proto, že ji schvalujeme, nýbrž znovu ujišťuji, že tu máme předlohu
demagogickou. Hlasujeme, pak pravím, jen proto pro tuto předlohu,
aby nebylo vzbuzeno zdání, jakoby toto naše chování bylo diktováno
zájmem osobním. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Patzel.
Posl. Patzel (německy):
Slavná sněmovno! My zástupci stran, které tvoří německý sněmovní
svaz, hlasovali jsme proti předchůdci tohoto podivného návrhu,
při pověstném zákoně o vánočním překvapení pro veřejné zaměstnance.
Máme také odvahu zaujmouti odmítavé stanovisko k tomuto návrhu
a také je odůvodniti. Máme odvahu, označiti tuto úsporovou horečku
"pětky" za to, čím ve skutečnosti jest. My bychom tomu
porozuměli a pochopili, kdyby i nás poslance měli za schopny,
abychom zároveň s jinými úsporovými opatřeními snížili naše požitky
úpravou dotčeného zákona. Ale způsob, jakým se tento návrh podává,
je netoliko věcně nestvůrný, nýbrž i formálně, promiňte slovu,
jaké jindy nerad do úst beru, nezodpovědná podvodná demagogie.
(Souhlas na levici.) Ve státním životě naskytají se rozmanité
způsoby osvědčování šetrnosti. Vyskytuje se skutečné úsporné hospodářství,
které pomíjí všechny zbytečné výdaje a řádně hospodaří jako každý
soukromník s vlastními prostředky. To jest takové, které nevydržuje
více zaměstnanců a služebníků, než jich je zapotřebí, které nepřijímá
do státní služby lenochů, aby je platilo velikými důchody, které
nevydržuje okrasu ve formě překrásných vojáků, která přesahuje
mnohem míru toho, co bylo prohlašováno kdysi samo jako nutné pro
vlastní domácnost, které nenakupuje věci, jakých není nezbytně
zapotřebí k živobytí a které nezakoupí zahrady, když zatíží přespříliš
rozpočet. (Posl. dr. Baeran [německy]: Automobily na Hradčanech!)
Zcela správně!
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, aby řečník nebyl vyrušován!
Posl. Patzel (pokračuje): Vyskytuje se však i klamná choutka úsporná, to je ona, jaká se projevila k veřejným zaměstnancům roztomilým způsobem k vánocům, ačkoliv si vzpomínáme předobře, že v první schůzi sněmovní úsporné komise prohlásil její předseda pan dr. Kramář k upokojení veřejných zřízenců, kteří měli starosti, že sněmovní úsporná komise nebude se vyžívat a vybuřovat na útraty veřejných zřízenců. Postavili hysteron proteron a odňali něco veřejným zaměstnancům dříve, než se utvářily drahotní poměry tak, abychom byli mohli požadovati také od veřejných zaměstnanců, aby ukojili životní své potřeby menším příjmem. Úsporná komise se skládá ze samých poslanců, nedostála svému slovu, zrušila slovo dané veřejným zaměstnancům a zahájila svou činnost docela zvláštním způsobem. Pánové! Vyskytuje se však také úsporná demagogie, a tato úsporná demagogie mluví, nikoliv, ona křičí a řve z návrhu, jaký nám tu předložila pětka. Obyvatelstvo má býti ošáleno, že se také sněmovna v době, kdy veřejní zaměstnanci řemen těsněji utahovati musejí, odsuzuje k jakési újmě. Zvu to právem demagogií, neboť kdyby pánům vážně šlo o úsporná opatření a také o důstojnost sněmu, musili by sami přijíti automaticky a pomýšleti na ustanovení, jako na ono, které na příklad platilo, dovolte vzpomínku na ustanovení, jaké bylo v platnosti v onom tak rozkřičeném a špatnou pověstí trpícím maďarském sněmu předválečném a jaké zapovídalo poslancům a ministrům, aby nepřijímali místa správních radů v bankovních akciových společnostech. (Souhlas na levici.) Tím vyčistíte veřejný život, tím ukážete, že postupovati chcete také pro poslance podle spravedlivého měřítka; ale vy porušujete dokonce vlastní ústavu beztrestně, podle níž nesmějí státní zaměstnanci býti správními rady v akcionářských společnostech, kdežto vy tam posíláte ministry a odborové rady. Pochopíte snad, a bude to velmi sympatickým obyvatelstvu, a uviděli byste i nás hlasovati s vámi, kdybyste přišli s návrhy, však i o tom mluvím docela klidně, aby příjem presidentův uveden byl na stejnou míru třeba s příjmem presidenta Německé říše, kdybyste obmezili účinně a skutečně ministerská auta, kdybyste se měli k tomu, abyste obmezili trochu procházkové vyjížďky státních aut na nejnutnější míru. Praví se nám, že opatření, s nímž si tu licoměrně pohráváte, má býti jen předehrou k tomu, že se zamýšlí jedné kategorii veřejných zaměstnanců, železničářům, odníti a obmeziti jejich výhody cestovní. Železničáři dají spolu mluviti o obmezení cestovních výhod. Ale získané a vydržené právo nenechají si odníti, poněvadž ono pochází z tradice, kterou musíte uznávat, když jste přece železničáry přejali ze starého Rakouska, a které tvoří součást příjmu těchto lidí. Ale, pánové, neberte volné lístky žurnalistům, promiňte, stojím-li na jiném stanovisku nežli pan předchozí řečník; tito zastávají také veřejné úkony, ale vezměte je četným velkoprůmyslníkům a milionářům, uhelným baronům a ředitelům hutí, kteří také zaplňují první třídu a kteří se vozí, aby sháněli své obchody soukromé na útraty státu. A odejmete je těm mnoha pánům státní policie a podobným světla se štítícím subjektům, kteří po železnicích a parnících jezdí, obyvatelstvo obtěžují a dělají oznámení, při nichž z 10.000 ani jedno ještě není docela pravdivé.
Při této příležitosti uvedli bychom vám ještě něco jiného na paměť. Když jsme spatřili první věty tohoto návrhu, návrh posl. dr. Franke, dr. Mazance, dr. Meissnera, dr. Lukavského, Sonntága a druhů, na změnu jednacího řádu, tu byli někteří z nás zprvu mile překvapeni. Mínili jsme, že se tu propracovává to, co se nám tu často tvrdilo v soukromých hovorech, co bylo vyjádřeno také opětovně v českém novinářství, že proniká všude poznání o nutnosti reformy tohoto jednacího řádu, že se prokázalo, že se neosvědčil vhodným jednací řád v mnohém ohledu po půldruhaleté zkušenosti, že rdousí menšinu v mnohém, v jiném však sám ztěžuje sněmovní projednávání. A vyskytují se dokonce takové české hlasy poslanců i v tisku, které měly za to, že se má zabezpečiti vhodně také spolupráce oposice po stránce jazykové. Měli jsme za to, několik idealistů mezi námi myslilo, že snad přijde opravdu z podnětu pětky návrh na změnu jednacího řádu, který se má státi úvodem k velkému pozdravnému vyzvání ke společné práci. Nadáli jsme se toho tím spíše, vážení přítomní na českých lavicích, poněvadž jsme podali totiž iniciativní návrh v této otázce a poněvadž nyní zase vidíme, jak prazvláštně nakládáte s iniciativními návrhy německých a českých skupin. Návrh tisk 3111 pánů zástupců českých většinových neb rozpočtových stran byl podán 19. prosince 1921 a schválen 24. ledna 1922 v ústavně-právním výboru. Je však podán návrh na změnu jednacího řádu, návrh poslanců - dovolte, abych se představil - Patzela, dr. Baerana, Křepka, Böhra, inž. Junga, dr. Kafky a druhů z 19. května 1921, když už v roce 1920 několik jich bylo zamítnuto a pohřbeno v iniciativním výboru. Jest předložen tento návrh, který přikázán byl 13. července 1921 iniciativním výborem tehdejšímu ústavnímu výboru. Nejprimitivnější sněmovní slušnost - promiňte, lze-li se jí dohadovati u vás ještě - byla by vyžadovala, aby byla také zpráva podána o návrhu na změnu jednacího řádu z řad menšiny a oposice. Dříve býval i vám jednací řád vždycky takovou netýkavkou, tak posvátným jako ústava republiky, s níž se nesmí podle vašeho mínění pohnouti. Nyní se tedy chystáte sami prolomiti jednací řád tam, kde obyvatelstvu podle lidového úsloví "malujete straku na vrbě". Náš návrh, návrh to menšinových stran, který má zaručiti sněmovní spolupráci právě německé menšiny lépe, než dosavadní obyčej, ten necháváte prostě klidně ležeti někde ve skříni na spisy nebo v psacím stole některého českého pana kolegy, místo abyste s ním stejně naložili. Dovolil bych si však také české strany, které předsednictvem a veleváženou sněmovní policií tak rády nechávají používati jednacího řádu proti oposici, přece na něco upozorniti, že podle mého skromného názoru z vaší strany, ne z naší, porušuje se jednací řád; ale kdybyste X-krát porušili jednací řád, nám to může býti jen vítáno, protože u veřejnosti je tím prokázáno, že své vlastní zákony za nic neceníte a nohama šlapete.
§ 24 jednacího řádu ustanovuje
totiž, aby každý návrh, který obsahuje otázku daní nebo zatížení
státní pokladny přes povolený rozpočet, byl také projednáván v
rozpočtovém výboru. Zde se vybírá tedy od poslanců dávka. Prosím,
o věcné důvodnosti dalo by se leccos říci. Vybírá se tedy od poslanců
dávka a má odvedena býti také částka ze státních peněz soukromým
železnicím. Není tedy pochybnosti, že tu mělo býti užito § 24
jednacího řádu. Ale jakož nedbáte neustále svého vlastního jednacího
řádu, učinili jste to vědomě či nevědomky i tentokráte. Aby pánové
nabyli možnosti o tom přemýšleti, dovolujeme si podati návrh,
aby zpráva ústavně-právního výboru o návrhu pánů z většinových
stran byla vrácena výboru ústavnímu, a to s dvojnásobným příkazem.
Jednak s příkazem, aby zároveň předložil zprávu, doplněnou zprávou
o návrhu tisk 2257, který tak málem označen je číslem o tisíc
nižším, nežli druhý návrh, který nám byl předložen dnes, abychom
u tohoto jednacího bodu vůbec promluviti mohli o soustavě jednacího
řádu, a aby podle jednacího řádu vyžádána byla zpráva rozpočtového
výboru. Pánové, přejete-li si dávku tu vybírati, neztratíte nic,
přijmete-li snad tento návrh. Máte pořád ještě možnost této úspory,
máte-li to v budoucnu za účelnější. Neztratíte především nic,
kdybyste snad skutečnosti dali za pravdu, že těch 900.000 K, které
ušetříte na sněmovních cestovních dietách, má býti úvodem pro
příští rok k úspoře, řekněme, 900 milionů K na ministerstvech,
diplomatech v cizině a na jiných dosti zbytečných zařízeních v
Československé republice. Ale my poslanci německého sněmovního
svazu, my máme, jakož my tento návrh označujeme podle jeho vniterní
jalovosti, také dosti odvahy k tomu, abychom ve způsobu našeho
odhlasování dali na jevo, zač my tento návrh máme a považovati
jej musíme: Za nepodařený pokus podvodného zastírání zkracování
veřejných zaměstnanců, za maskování promrhaných miliard ve všem
hospodaření Československé republiky. (Souhlas a potlesk na
levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Böhr.
Posl. Böhr (německy):
Pánové! (Různé výkřiky. - Posl. Kostka [německy]:
166 korun se vezme poslancům, 3000 korun učitelům!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím o klid. Slovo má pan posl. Böhr.
Posl. Böhr (pokračuje): Před hodinou většina sněmovny obětovala proti našim hlasům, jakož i proti několika hlasům, které nepatří k vážené slovanské vládní většině, molochu militarismu opětně půl miliardy, po těch již v rozpočtu na vojenství předepsaných miliardách oběť úžasně nehospodárná a po poradách ve Washingtonu a po varovných slovech Ameriky obzvláště divně znepokojující. Předevčírem poukázal kol. Scharnagl na velmi přísně kritisující zprávu "Československé Republiky", že jedině obilní a tuková ústředna uloupila obyvatelstvu 15 miliard takovým způsobem, že vláda není ani s to, aby nařídila opravdovou kontrolu. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Dívám-li se na taková milionová a miliardová čísla, nemohu se ubrániti dojmu, že za nynějším návrhem ctěné pětky na srážku 2000 K za železniční lístek každého poslance a senátora není opravdová vůle šetřit, neboť úspora u všech poslanců a senátorů dohromady, bude-li návrh přijat, nevynese ani 1 milion korun. Takovým drobtem se Polsko nezachrání.
Že se nedostává takové opravdové vůle, tomu jsme také nakloněni věřiti, když jsme nedávno četli řadu zpráv v novinách, že kterýsi vládní úřad za příčinou posledního snížení úřednických a učitelských platů výslovně vyňal poslance, kteří vyšli z úřednictva onoho odboru. Co je na této zprávě různých pražských a libereckých listů pravdy, nemohu zkoumati.
Že jest opravdu úmyslem dáti příklad šetrností, tomu těžko uvěřím i z toho dalšího důvodu, že páni navrhovatelé prodlužují platnost jízdenek přes nyní stanovenou dobu platnosti na celý kalendářní rok, v němž bude sněmovna rozpuštěna, t. j. tedy přes celou volební agitaci, a pro ty, kdož již nebudou kandidovati nebo nebudou již zvoleni, až do nejbližší sylvestrovské noci. Dále v návrhu se nečiní vůbec rozdílu mezi takovými poslanci a senátory, kteří pro vykonávání mandátu považují za nutno platiti si z vlastních prostředků zástupce, na př. lékaři, živnostníci, zemědělci, nebo ve prospěch takových členů parlamentu, kteří jsou nuceni úplně se vzdáti svého dosavadního povolání, takže ztrácejí bez jakékoli náhrady svůj dřívější soukromý příjem a jsou odkázáni zcela nebo více než ostatní na diety. Zdá se mi, že toto měření stejnou měrou, provedené navrhovateli, bude míti prakticky účinky velmi nestejné, dále, že i sám finanční výtěžek zdál se jim ostatně zajisté tak bezvýznamný, že osnova nebyla ani předložena rozpočtovému výboru, ačkoli jejím obsahem je přece záležitost peněžní. Věcně tudíž patří návrh také do tohoto výboru.
Dále bych poukázal na to, že přece návrhy, týkající se téže věci, nemají býti projednávány kus po kuse a od sebe odtrženy. Nuže, jak se zmínil již můj pan předřečník, návrh, o němž mluvíme, jest pouze částí oněch pozměňovacích návrhů k jednacímu řádu, které byly v této sněmovně už dávno podány. A tak by se bylo slušelo, aby také náš návrh (tisk 2257) byl mezi ně pojat, pročež navrhujeme, aby nynější osnova byla vrácena výboru, aby byla projednávána zároveň s ostatními pozměňovacími návrhy k jednacímu řádu. Prosím, abyste hlasovali pro tento návrh.
Jak již bylo řečeno, peněžní výsledek tohoto návrhu jest tak nepatrný, že nechceme-li v tom spatřovati pouze vytření zraku zkráceným úředníkům a učitelům, pouhý demagogický zájem, můžeme dospěti k domněnce, že toto omezení volných lístků, samo o osobě nepatrné, má býti jen úvodem a pláštíkem pro rozsáhlé zrušení služebních lístků železničních zaměstnanců. Ve výboru bylo něco takového naznačeno. Co se týče poslaneckých jízdenek, nehledíme-li k nespravedlivému vyrovnání, nehledíme-li k tomu, že cesta poslancova jest často nezbytná v zájmu veřejnosti, jest nutno uvážiti, že cestování pro poslance často bývá nikoli zábavou, nýbrž břemenem, ztrátou peněz, času a zdraví, zvláště v zimě a v nevytopených vozech. Velmi mnohé cesty čilých poslanců uspoří poplatníku, voličům, ministru financí daleko více, než co má býti utrženo poslancům nynějším zdánlivě populárním návrhem. A projděte, velectění pánové, mnoho set položek v četných, silných sešitech státního rozpočtu - nehledíme-li vůbec k dodatečnému rozpočtu a k zvláštním návrhům pak snad seznáte, jak by bylo nutno, aby poslanci dohlíželi, co se skrývá za tak mnohou, objemnou, velkou položkou v rozpočtu. Vzpomeňte na stavby silniční, na stavby drah, na zřizování budov, nádraží, úpravu řek atd., vzpomeňte třeba na lihovar v Uhříněvsi. (Německé výkřiky: Kde pak byl?) Ano, byl ve vzduchu. (Posl. dr. V. Feierfeil [německy]: Pětka ho měla na měsíci!) Zajisté, na zemi vůbec nebyl. Tam však šlo o pět milionů, hned o pětkrát více, než co se uspoří na železničních lístcích. Vzpomeňte na návrhy, kde jde o sta milionů! Z Aše, Chebu a od Šumavy až do Podkarpatské Rusi, to jsou již značné cesty a na té prostoře se v rozpočtovém roce prostaví, regulují a proregulují sta milionů. Připomínám zde jen jednu věc a co pravím o sobě, může o sobě říci snad také téměř každý poslanec a bylo by dobře, kdyby zde byly uvedeny takové příklady, kolik může mnohý poslanec státu ušetřiti.
Bylo to přede dvěma roky v letě, když jsem slyšel a pátral po tom, co je pravdy na zprávách, že ve skladištích firmy Schenker v Děčíně, v Ústí atd., jest ještě uloženo tolik rašeliny z doby válečné. Reparační či repartiční komise ve Vídni tenkrát na tom pracovala a věc již do značné míry vyřídila. Šlo o to, aby tyto staré válečné zásoby nebo výtěžek z nich po částkách v přiměřeném množství byly přiděleny státům nástupnickým. Komise ve Vídni oznámila do Prahy, že může této rašeliny velmi dobře upotřebiti za tu a tu cenu. Avšak co se stalo? Ministr financí chtěl, aby ty věci tam byly odklizeny, pak zase ministr obchodu, poněvadž těchto skladišť bylo potřebí k uložení cukru a jiných věcí za známého nedostatku místností. Ale nyní zas nepřicházelo povolení k vývozu rašeliny. Jeden ministr druhému ministru nepovolil a v té době musel zdejší erár, nebo reparační komise platiti Schenkerovým skladištím měsíčně téměř 40.000 Kč skladného. Kdyby to bylo s tím skladným trvalo ještě několik měsíců byla by bývala ztracena celá cena uložených tam věcí. Upozornil jsem na to tehdy interpelací. Konečně přece přišla odpověď, že je v Praze také takové skladiště, že však je za tím ještě pohledávka 740 Kč a právě tak v Brně, kde máme dostat ještě 3000 Kč z Vídně. Pro těchto 4000 Kč bylo nutno ztráceti měsíčně 40.000 Kč skladného, kdyby se to bylo ve Vídni ještě déle platilo, připočtlo by se to k tíži přirozeně Československé republice. Po případě mohlo to ještě převýšiti původní cenu a bylo by nutno ještě dopláceti. Tak ušetří mnohý poslanec státu daleko více, než co činí jeho diety a tyto jízdenky.
Velectění! Když se již jednou zabývám touto otázkou jízdenek, chci poukázati na některé maličkosti, které však přece jen značí pro malého člověka něco velkého. Byly odstraněny jízdní výhody pro vojáky. Nyní dostane voják volnou nebo sníženou jízdu jen tehdy, jde-li na t. zv. velkou dovolenou, na př. na vánoce. Přihodí-li se v rodině neštěstí nebo úmrtí a musí-li voják jeti z dalekého Slovenska do vzdáleného domova, do severních nebo západních Čech, musí to zaplatiti z vlastní kapsy, nebo mu musí vypomoci příbuzní, poněvadž sám dostává na 10 dní dohromady jen 25 Kč žoldu a z toho má hraditi své výdaje za tabák atd. Myslím, že by bylo možno povoliti těmto ubohým vojákům přece jen dřívější jízdní výhodu a přiznati jim v těchto případech t. zv. vojenskou jízdenku. Důstojníci přece mají také výhodu zrovna jako úředníci, měla by se tedy přiznati také vojákům.
Dále požívají všichni státní úředníci, jak známo, t. zv. polovičních lístků, nebo mohou za cenu nižší třídy použíti třídy vyšší, což živě vítáme. Proč však nedostanou téže výhody profesoři a učitelé zemských středních škol, hospodářských středních škol? Tito mají také universitní vzdělání a podléhají ministerstvu, ne snad pouze zemskému výboru, proč zde není rovnosti s ostatními státními úředníky?
Vážení! Na konec chci ještě poznamenati,
že považujeme-li tento návrh zákona za pouhou demagogii, musíme
také proti němu hlasovati a byl bych rád, kdyby se o tom hlasovalo
ještě dnes. Lituji, že se to má státi teprve zítra, poněvadž několik
pánů kolegů s druhé strany, jak se praví, je na plese. Lituji
dále, že jsem před tím za řeči pana kol. Hackenberga musel
slyšeti, že němečtí sociální demokraté, aby se vyhnuli podezření,
jako by hlasovali pro svoji osobní věc, prohlásili, že budou hlasovati
pro návrh, ačkoli jeho obsah zavrhují a považují za pouhou demagogii.
Nikoli, je-li něco demagogické a nedá se ospravedlniti, nutno
míti také odvahu, otevřeně a před veřejností proti tomu hlasovati.
(Potlesk na levici.)