Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: J. Marek, dr. Spina.
224 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda dr. Beneš; ministři Černý, dr. Dérer, dr. Dolanský, Habrman, Aug. Novák, inž. L. Novák, Srba, Staněk, Tučný, Udržal, dr. Vrbenský.
Z kanceláře sněmovní: sněm. tajemník
dr. Říha, jeho zástupce Nebuška a dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 127. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolenou do konce týdne udělil jsem posl. dr. Hodžovi pro zahraniční cestu.
Byly provedeny některé změny
ve výborech. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Klub posl. čsl. sociálně-demokratické
strany dělnické vyslal do výboru zemědělského posl. Zverce
za posl. Alb. Chalupu a do výboru sociálně-politického
posl. Jar. Marka za posl. Brožíka.
Předseda: Počátkem
schůze byly tiskem rozdány zprávy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 3395. Zpráva výboru kulturního a rozpočtového o návrhu posl. Landové-Štychové, Zeminové, Pechmanové, Sladkého, Slavíčka, Sajdla a spol. (tisk 1476), aby upravena byla organisace dívčích škol odborných a právní poměry učitelstva těchto škol v republice Československé.
Tisk 3400. Zpráva ústavno-právneho
výboru o vládnom návrhu zákona (tl. 969), jímž se zřizuje hlavní
finanční ředitelství pro Podkarpatskou Rus v Užhorodě.
Předseda: Přistupujeme
k pořadu schůze, k prvnímu odstavci, jímž je
1. zpráva výboru branného a rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 3153), jímž se povoluje úvěr až do výše 500,000.000 Kč na opatření výzbroje, výstroje, zásob a různého vojenského materiálu (tisk 3370).
Zpravodajem za výbor branný je
pan posl. Vahala. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Vahala: Slavná sněmovno! V důsledcích objevení se císaře Karla na podzim v Uhrách viděla se státní správa naše nucena povolati do zbraně naše mužstvo, aby svoboda, pro kterou naši předkové a naši legionáři byli bojovali, byla uchráněna. Zajisté, že nebyla to zábava příliš laciná, stálo to naši státní správu značné obnosy. My jsme potřebovali výzbroje, výstroje, musili jsme si zaopatřiti také dostatečnou aprovisaci. Poněvadž státní správa má na základě zákona finančního možnost, aby částky v zákoně finančním stanovené mohla si vyzvednouti jen po dvanáctině každého měsíce, a poněvadž dodavatelé, namnoze v prvé řadě malí živnostníci, nemohli čekati, až by státní správa snad za několik měsíců jim ony obnosy vyplatila, viděla se státní správa nucena podati předlohu zákona, který umožňuje zaopatřiti si ony peníze úvěrními operacemi, vydati bony tříměsíční, aby mohla povinnostem svým dostáti. Zajisté, slavná sněmovno, ve starém Rakousku násilím jsme byli nuceni bojovati za stát cizích zájmů, ale tomuto státu, který jsme všichni bez rozdílu politického přesvědčení chtěli, dáme všechno, čeho potřebuje.
Tak jako dříve v té rakouské hymně: "jmění, krev i život dáme za císaře", tak i zajisté dnes to, čeho k uhájení svobody jest zapotřebí, všechno naše obyvatelstvo, zejména obyvatelstvo české, tomuto státu ochotně dá.
Musíme si uvědomiti, že onen zájezd císaře Karla do Uher byl by měl pro naši svobodu dalekosáhlé následky, že nejenom snad by se byl usadil v Uhrách, ale že by byl jistě pomocí vlivných kruhů, najmě aristokracie i vysoké hierarchie, pracoval k tomu, aby jeho moc rozšířila se nejen na Rakousy, nýbrž natahoval by svoje tykadla i do Čech, aby zde našel půdu k obnovení starého násilí, které nás po 300 let tížilo.
Vážení přátelé, myslím, že jsme konali všichni rádi svoji povinnost, abychom ochránili svoji těžce nabytou svobodu, a že také dnes při hlasování slavná sněmovna s tímto návrhem se stotožní a povolení úvěru - oněch 500 milionů - státu našemu poskytne. Proto dovoluji si, slavná sněmovno, doporučovati přijetí zákona v plném rozsahu.
Poněvadž, jak jsem řekl, státní správa neměla možnosti, aby naléhavým potřebám našeho živnostnictva a našich dodavatelů vyhověla, musila se obrátiti ke sněmovně, aby si zákonem zaopatřila peníze. Naše výzbroj a výstroj byla nedostatečná, naše zásobárny byly jak ve výzbroji tak také i v ošacení nedostatečné a vyžadovalo to značného nákladu, abychom svoji armádu po všech stránkách řádně zaopatřili.
Proto to, co dnes státní správa
požaduje, je na místě, a já dovoluji si návrh slavné sněmovně
doporučovati k přijetí. (Výborně!)
Předseda (zvoní):
Zpravodajem za výbor
rozpočtový je pan posl. Bradáč, který onemocněl a nemůže
tedy referovat. Vyzývám místopředsedu výboru rozpočtového, pana
posl. Buřívala, aby převzal referát místo něho.
Zpravodaj posl. Buříval: Výbor
rozpočtový projednával v několika schůzích osnovu zákona, kterou
vláda žádá úvěr až do výše 500 milionů korun na opatření výzbroje
a výstroje, zásob a různého vojenského materiálu. Rozpočtový výbor
se po té usnesl, aby předloha tisk 3153 v duchu učiněného usnesení
branného výboru byla přijata a poslanecké sněmovně k ústavnímu
schválení doporučena.
Předseda (zvoní): Přikročíme k debatě. Zapsáni jsou "proti" páni posl. dr. Juriga, Haken, Windirsch, Patzel, Jokl, Najman.
Než udělím prvému řečníku slovo, navrhuji podle usnesení presidia řečnickou lhůtu 25 minut. Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)
Není jich, návrh můj jest přijat.
Uděluji prvému řečníku, zapsanému
na straně contra, panu posl. dr. Jurigovi slovo.
Posl. dr. Juriga: Slávna snemovňo! Uznávame Československú republiku ako náš štát, ako našu vlasť. Následkom toho iste chceme ju i udržať, jakožto rámec a podklad svobody, nádejnej svobody a nádejnej budúcnosti slovenského národa.
Tak iste z tejto tése a na tomto základe stojac nemôžeme neuznať oprávnenosť organizácie brannej moci, lebo každá právna osoba má právo brániť svoj život i zbraňou, jestliže je vo svojej existencii napadnutá. Tak potreba je to vyhlásiť, aby nikto nemyslel, a aby sa nemýlili ani páni Maďari v Maďarsku, že náš boj za autonomiu slovenskej krajiny, slovenského národa by čo len v najmenšom smeroval a znamenal nejakú túžbu za starým Uhorskom, za navrátenie sa pod staré maďarské jarmo. Lebo s takou horlivosťou bojujeme za právo nášho slovenského národa práve preto, že milujeme slovenský národ a sme presvedčení, že on svoju budúcnosť môže mať len v rámci Československej republiky, a nikdy nie vo starom Uhorsku, nikdy nie vo starom maďarskom jarmu. A práve z tejto horlivosti a lásky našej k republike ochoten je a bude vždycky slovenský národ brániť príslušnosť svoju k Československej republike a proti Maďarom kedykoľvek, keby oni so zbraňou napadli našu vlasť a chceli by Slovensko znova ujarmiť. Je to zapotreba dôrazne prizvukovať, leboť v Maďaroch snáď dokiaľ toto pokolenie bude žiť, nevyhasne nikdy túžba, žiadosť a nádej, že by oni mohli znovu Slovensko pod svoje jarmo dostať.
Tak iste tu odmietame akékoľvek ich myšlienky a upodozrievania, ale podobne odmietame i pri tejto príležitosti to, že my Slováci, slovenská ľudová strana nebola by ochotná a bála sa svoj život položiť na obranu Československej republiky, československého štátu, lebo v československom štáte vidíme zabezpečený život nášho slovenského národa.
Slávna snemovňo, to ale neznamená, že by sme mohli byť spokojení s vývinom našej republiky, čo sa týka organizácie brannej moci. My boľastne vidíme, že i v tejto veci naše staré ideály a myšlienky, za ktoré sme my po celý život bojovali, myšlienky demokracie, myšlienky antimilitarismu a myšlienky pokoja, sa v republike nesplňujú, že naša republika sa nevyvinuje v tomto smere, lež, že sa vyvinuje deň zo dňa smerom k väčšiemu molochu militarismu. Skutočne sa nám to nezdá byť nič iného než preoblečené nové Rakúsko. Tie čapice sú iné, ten strih šatov je iný, ale vlastne ten starý militaristický duch je, ako bol v starom Rakúsku. Veď i tí dôstojníci väčšinou sú starí Rakušáci, i celý ten smer je ako bol za Habsburkov. Ovšem, že president velí a po česku sa velí, ale vyjmúc tých niekoľko frází o demokracii a tých niekoľko tak zv. osvetových kursov, vyjmúc propagandu protestantskú všelijakých YMCA., iste celý ten duch, celý ten systém je starorakúsky. My stojíme na základe starých ideálov, že militarismus sa má pomalu odstraňovať a nie vyvinovať a vôbec, že štátna obrana sa má zakladať nie na nútenom vojsku, lež na dobrovoľnej organizácii občianstva. (Hlas: Ozbrojte proletariát!) Iste, keby sa ti vaši proletári ozbrojili, teprve by tiekla krev.
Následkom toho my nemôžeme schváliť žiadny taký návrh zákona, ktorý slúži väčšiemu a väčšiemu vyvinutiu militarismu. Podobne i tento návrh neznamená nič iného než zdokonalovanie a ešte väčší a väčší vývoj starého militarismu a preto my nemôžeme prispeť k vzrastu a vývinu tohoto militarismu, tým menej, čo sa týka vojska, máme nado všetko my Slováci, mnoho a mnoho vytýkať i mimo antimilitaristického s nášho stanoviska systému vojenskému.
My môžeme povedať, slávna snemovňo, že my slovenského vojska nemáme. A jestli by bola rovnoprávnosť, tak by i nám patrilo vojsko, ale vláda vymyslela interessantné, nikde ešte na svete nebývalé sofisma, že česká reč a slovenská reč je jedna reč a následkom toho, že je to všetko jedno, po slovensky, či po česky, a tedy je to len po česky. Miesto, aby podľa logičnej pravdy a spravodlivosti vláda povedala: keď sme Československá republika, čo je u Čechov české, malo by byť u Slovákov slovenské - a to by bola rovnoprávnosť - povedá takýto logický klam? Keby to boli vedeli v Uhorsku Maďari, boli by uviedli logiku: že štátnou rečou je slovenčina. Boli by riekli: Úradná reč je maďarsko-slovenská reč a sú rovnoprávne, to je všetko jedno, či maďarské či slovenské, ale poneváč je to všetko jedno, to maďarské či slovenskí, tedy nech je to po maďarsky. Takúto logiku nám vždy pri každej príležitosti Češi vnucujú. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)
Tak, slávna snemovňo, vojsko, armáda Československej republiky je nadovšetko najjasnejším dôkazom, že Slováci rovnoprávni nie sú. Najeklatantnejším dôkazom, že v Československej republike slovenčina vôbec žiadneho úradného práva nemá je, že sám pán minister vojny verejne sa osvedčil, v článku, napísanom pod svým menom, že pri armáde môže byť veliteľská reč len česká.
A podobne je to i u dôstojníkov.
Všade, vo školách úradujúcou rečou nikde a nikde slovenčina neni
a ktorý voják by sa opovážil písať niečo úradného po slovensky,
iste ho potrestajú lebo mu to vrhnú zpät. (Ministr Udržal:
To není pravda!) Prakticky nikde na celom poli tomto niet
slovenčiny. (Min. Udržal: To není pravda! Hledáme slovenské
důstojníky!) Vy hľadáte, ale tak, abyste nenašli, ako hľadáte
i profesorov. Vyhlásili ste nás za nezralých a hľedáte tak šikovne,
abyste nenašli. (Odpor českých poslanců. Hluk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o ticho.
Posl. dr. Juriga (pokračuje): Slávna snemovňo! My iste sme na poli vojenskom pod imperalismom češčiny, českého vojska a nemáme tam našej slovenčiny. To je najjasnejším dôkazom, že nie sme rovnoprávní s českým národom, že slovenčina nie je rovnoprávna s češčinou, lež že je utlačovaná.
Slávna snemovňo! Mimo toho máme
ešte iné námietky čo sa týka vojska a ohražujeme sa proti tomu,
akým právom je v československom vojsku úradne uznaná propaganda
protestantská. Jestli niečo, tak iste vojsko má byť podľa možnosti
nástrojom štátnej vôle, jednotným nástrojom jejím a podľa možnosti
odstraňovať sa majú všetky zvláštné propagandy vo vojsku a nemá
sa nadržovať ani jednej ani druhej propagande, lež dokiaľ je niekto
vojákom.... (Různé výkřiky. Hluk.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o ticho. Prosím pána rečníka, aby pokračoval.
Posl. dr. Juriga (pokračuje): ... žiadnej propagande sa nesmie nadržovať a nesmie sa úradne uznávať. Tu však vidíme, že štátom platené sú stranícke inštitúcie na pr. propaganda YMCY, o kterej predsa len všetcia dobre vieme, že je fanatickou propagandou protestantskou, (Tak je!) zaobalenou do rúcha humanity alebo osvety. Ohraďujeme sa totiž, slávna snemovňo, proti tomu, aby takáto protestantská propaganda bola ešte našimi grošmi vo vojsku udržovaná, lebo štát, nie je oprávnený na žiadnu zvláštnu propagandu dávať peniaze. Je-li dovolená propaganda protestantskej YMCY, stejným spôsobom má byť dovolená i propaganda na pr. komunistická alebo akákoľvek iná politická propaganda. Iste je treba toto odstrániť tým viacej, že to stojí ohromne mnoho peňazí a že je treba peniaze obrátiť na niečo iného a nie na protestantskú propagandu.
Ďalej, slávna snemovňo, našou žiadosťou je, že vo vojsku má byť nejako vyjadrený tiež slovenský národ. Mal by v ňom skutočne byť aspoň inšpektor slovenský, mal by byť odbor vojenský, ustálený zvláštny sbor, ktorý by pestoval specielne záujem slovenského vojaka, a záujmy slovenčiny. Nebol ten vojenský duch u nás vždy tak centralistický. V minulom Národnom shromáždení bolo ešte Slovákom sľúbené, že budú mať svojho vojenského inšpektora Slováka a tiež jsme už navrhli osobu a bola skoro juž prijatá, bol to Janček. Tiež sme tam postavili človeka, istého Horvatha, legionára, kapitána, ale pán hlavný inšpektor Machar je jedným z najfanatičnejších centralistov, ktorý dokonca akejsi samosprávy Červeného kríža, jeho osamostatnení nestrpí. Následkom toho je isté, že okolnosť, že Slováci v takých miestach nemajú zastúpenia, má svoj vliv na celé vojsko. Ja držím za prirodzené, že tomu Čechovi je Čech bližší, je to jasné a je to zákon prirodzený, ale ten Slovák iste rozumie lepšie slovenským záujmom, psychologii slovenského vojaka a jeho záujmom.
Je treba vo vojsku vyvinúť ten smer, aby ten slovenský národ videl, že to vojsko je jeho. Keď prijde tú vlasť brániť a potreba prípadne i život svoj obetovať za Slovensko, tu on sa cíti a vie, že tá vlasť je jeho to vojsko je jeho a neprijde mu to za ťažko, kdežto dnes na pr. v mnohom ohľade cíti, že je to české vojsko a že slúží v českom vojsku. On nevidí, že tá Československá republika je naša, je moja, poneváč len na toľko je moja, nakoľko som v nej uplatený, lebo základom vlasti je, že je mi niečo vlastné, moje, že to "ja" je projektované do tej inštitúcie a následkom toho sa to menuje "vlasť". Čím je niečo bližšieho, tým je to vlastnejšie, tým viacej, prosím, potom cíti človek svoju vlasť.
A len na tomto základe možno vybudovať u slovenskej mládeže lásku k vojančine a štátu, a k obrane vlasti; keď on bude cítiť, že to je nie slovenské, že je to len české, nikdy nebude mať on v sebe tej obetavosti, tej horlivosti, tej ochoty, ktorá sa vyžaduje od vojaka v ťažkých chvílach. V prvom rade v armáde treba vyvinúť tú svojskosť a pripustiť, aby tá armáda bola jednému každému svojou.
Ale nielen z národného, nielen z náboženského ohľadu máme my námietky oproti dnešnému systému pri vojsku, ale hlavne i z hospodárskeho. Z hospodárskeho stanoviska, slávna snemovňo, pravda, armáda veľmi mnoho potrebuje. A čo sa na. Slovensku dáva, objednáva pre vojsko, pre československé vojsko? Je pravda, že pán minister kedys oznámil v brannom výboru, že sa nehlásia Ľudia, ktorí by niečo pre vojsko dodávali. Čo by sa nehlásili? Je treba len zavčas to dať na vedomie, treba mať k tomu len trochu dobrej vôle, ba opačne také veci sa stávajú, že sa voda leje do Dunaja. Na pr. v Žiline stavali baráky, staväla ich moravská firma, akýsi Gabriel. A do tej Žiliny na to Slovensko, kde je toľko dreva, toľko, že až hnije, z Moravy doviezli dosky na tie baráky. Ani jednej čapice na Slovensku slovenský krajčír neušil, myslím, že ani žiadne nohavice ani kabát neboly zo slovenských továrieň objednané.
A iste v tomto ohľade je to v záujme hospodárstva i robotníctva, je to v záujme roľnictva, aby dľa možnosti aspoň percentuelne všetky potreby vojska v percentuelnej miere boly kryté zo Slovenska. Z toho vojska žije ten národ, ten robotník má prácu, má výrobu, ten roľník podobne, tým činom je mu vojsko to jaksi domácnejšie, svojskejšie, nie je mu to takou ťarchou, poneváč, keď na to vojsko platí, a vidí, že druhou cestou, cestou výroby sa mu to potom navráti, tak tá daň ťažká na to vojsko iste je nie tak obtížna, keď je ten národ presvedčený, že jednou rukou raz zaplatí na to vojsko a potom cestou výroby tenže obnos dostane zpätky.
Tak iste, slávna snemovňo, v tomto ohľade by sme žiadali, aby Slovensko viac bolo všímané a neboly učinené účastnými výhod, ktoré plynú z vojska, to je výhod hospodárskych, len Čechy alebo Morava.
To by boly, slávna snemovňo, tie
body, pre ktoré my nemôžeme prijať tento návrh zákona na novšie
a novšie vybudovanie militarismu preto, lebo nevidíme ani v tom
vojsku - ako som hovoril - že by ono vojsko bolo slovenské tak
ako české, nevidíme skutočne, že by Slováci sa mohli tak uplatňovať
v tom vojsku, lebo im i tá reč činí prekážku: i v ohľade sociálnom
svoje potreby vojsko nekryje na Slovensku u remeslníkov a u továrníkov
a následkom toho prijať ten návrh zákona nemôžem. (Potlesk
slovenských ľudových poslanců.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo vyžiadal si pán minister Udržal. Udeľujem mu
ho.
Ministr národní obrany Udržal:
Vážené Národní shromáždění! Poslouchal jsem vývody posledního
pana řečníka kol. dr. Jurigy a byl jsem v rozpacích, mám-li
a mohu-li na to, co jsem slyšel, odpověděti. Ale skutečnost učí,
že veřejnost je přece jen dosti lehkověrná a že nebylo by dobře
i vyložené nepravdy nechati bez odpovědi. (Výborně! Čujme!)
Jsem přesvědčen, že pan řečník sám nevěří tomu, co zde vyprávěl.
(Tak jest! Různé výkřiky.) A to je ovšem nejsmutnější a
přímo zahanbující. (Tak jest! Výborně!) Kolega Juriga
zde vyprávěl, že nepřijímáme důstojníků slovenských. Budiž zde
konstatováno, že jediný Slovák nebyl odmítnut, který se hlásil
ke vstupu do armády. (Slyšte! - Různé výkřiky. -
Posl. Tománek: Vyhľadajte ich! Vy ich máte vyhľadať!)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Neračte vyrušovať pána rečníka.
Ministr Udržal (pokračuje):
Opakují, jediný Slovák nebyl odmítnut, vyjma snad takový,
který se těžce prohřešil na svém vlastním národě! (Výborně!)
Žádný jiný! A já jsem sám četné kolegy slovenské, samotného
pana řečníka vícekráte prosil, aby mně přivedli slovenské důstojníky,
že jich potřebuji. (Výborně! Slyšte!) Opakuji to pánům
slovenským poslancům, specielně všem oposičním, že bych jim byl
velmi zavázán, kdyby napříště mně přicházeli se slovenskými důstojníky.
(Posl. Tománek. O reči vyprávať! - Posl. dr. Juriga:
Takéto slová ja som nepovedal. - Různé výkřiky. - Posl.
dr. Buday: O reči tu vyprával Juriga, o tom čujme! - Výkřiky
posl. dr. Hnídka.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní).
Pane posl. dr. Hnídku, neračte vyrušovať pána rečníka.
Ministr Udržal (pokračuje): Služební řečí našich vojsk jest podle ústavy zrovna tak slovenština jako čeština. (Hluk. - Výkřiky. - Posl. dr. Juriga: Ale do života ju neprevádzate!) Naše velitelství vyřizuje také slovenské přípisy slovensky. (Posl. dr. Juriga: Pán minister napísal sám v článku, že len čeština sa môže užívať!) Co jsem ve svém novoročním pozdravu slovenským vojskům napsal, jest černé na bílém a nemůže býti změněno ani kolegou Jurigou. Prostě tam bylo řečeno tolik, co odpovídá pravdě. Velící řeč byla stvořena po převratu sokolskými pracovníky a hlavně z prvků jazyka československého, zrovna tak slovenského jako českého. A není možno, aby sami kolegové slovenští velící řeč ze svého jazyka stvořili srozumitelněji, nežli jsme to udělali my. (Hluk. Různé výkřiky.)
Tolik jsem pokládal za svou povinnost
v zájmu pravdy konstatovati. (Hlas: O YMCE čujme!) YMCA
není mou věcí, to snad.... (Různé výkřiky. - Posl. Tománek:
Čujme, koľko dostali slovenskí remeslníci dodávok od vojska!)
Kdykoliv se ucházeli a jestli se ucházeli slovenští dodavatelé,
bylo o tom jistě svědomitě uvažováno a já jsem to zase byl, který
jsem vyzval slovenské vyrabitele, aby přišli, že jistě jim bude
dáno tolik podle spravedlnosti jako všem jiným. Já bych pokládal
pod svou důstojnost a pod důstojnost tohoto shromáždění vyvraceti
samozřejmé věci. (Výborně! Potlesk. - Odpor slovenských
ľudových poslanců. Výkřiky posl. Najmana.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má ďalej pán posl. Haken.
Posl. Haken: Vážení pánové
a paní! My jsme své náhledy na mobilisaci... (Hluk. - Nepokoj.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o ticho.
Posl. Haken (pokračuje): .... i své stanovisko k militarismu již mnohokráte v této sněmovně proklamovali a cítím potřebu, abychom své stanovisko také řekli vojákům. K těm bychom promluvili takto (čte):
Vojáci! Všichni máte zajisté v živé paměti hrůzy poslední války. Mnozí z vás zažili jste je na frontách. Není možná, abyste zapomněli na útrapy, jež prožili jste za působení nejstrašlivějších prostředků na ničení a mrzačení lidských těl, na ničení kvetoucích měst i tichých vesnic, vinic, sadů, polí a lesů. (Hluk. - Místopředseda inž. Botto zvoní).
Není možná, abyste zapomněli na útrapy dlouhých pochodů, třeskutých mrazů, sněhových vánic, dešťů, úmorných veder, mokra či sucha.
Není možná, abyste zapomněli, jak celé měsíce žili jste v podzemních špinavých doupatech, zavšiveni a hladovi. Život váš byl tak neskonale bědný, že záviděli jste zvířatům volnost, slunce i žrádlo.
Či bylo by lépe zapomenouti sténání raněných, kusů roztrhaných lidských těl, ohromných hřbitovů, kamž ukládali jste zbytky svých druhů?
Bylo by lze zapomenouti, jak v zázemí vaše matky, vaši sourozenci hynuli zvolna hladem, jak byli vyssáváni válečnými hyenami, jež lichvařily s potravinami? (Trvalý nepokoj. - Místopředseda inž. Botto zvoní.)
Tenkráte uprostřed běd, hrůz a utrpení přísahali jste, že učiníte vše, aby byla válka poslední.
Tenkráte vesměs přísahali jste válku kapitalistickému imperialismu.
Tenkráte přísahali jste válku
bohaté buržoasii i agrárním zemanům, jež z fronty dovedli se vykoupiti
a těžili z vaší bídy. (Hluk a nepokoj.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Prosím o ticho.
Posl. Haken (pokračuje):
Vzpomeňte, že na frontě byli poslední čas pouze chudí lidé.
(Hluk. Výkřiky posl. Mlčocha.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Pána posl. Mlčocha prosím o ticho.
Posl. Haken (pokračuje): Vojáci, je třeba, abyste se rozhlédli kolem sebe a nedali se překvapiti a zaskočiti jako r. 1914.
Rakousko se rozpadlo, Německo je drceno vítězem. Poválečné míry a smlouvy jsou rázu imperialistického. Tajná i veřejná diplomacie pracuje jako před válkou. A zbrojení? Zastavilo se zbrojení? Opak vidíte kolem sebe. Milionům mladých lidí opět se vtlačuje zbraň do rukou, nové armády se vycvičují. Snad dočtli jste se, že vynalezeny jsou daleko dokonalejší přístroje na zabíjení, topení, otravování či spalování vojáků, než měly armády v minulé válce. Továrny celého světa chrlí spousty těchto vražedných nástrojů. (Nepokoj. - Místopředseda inž. Botto zvoní.)
Dáte si namluviti opět, že tyto všechny přípravy jsou nutné k udržení míru? Je možno, že byste byli tak důvěřiví, tak slepí?
(Zbytek řeči, za níž předsedající
místopředseda inž. Botto několikrát vyzýval sněmovnu ke klidu
a řečníka, aby mluvil k věci a aby mluvil hlasitěji, byl rozhodnutím
předsednictva poslanecké sněmovny ze dne 27. ledna 1922, č. 2728
posl. sněm., podle § 9, lit. m) jedn. řádu, vyloučen z těsnopisecké
zprávy.)
Místopředseda inž. Botto (zvoní):
Slovo má p. posl. Windirsch.
Posl. Windirsch (německy): Slavná sněmovno! Nepotřebuji zvláště zdůrazňovati, že jsme proti této předloze, a to z toho důvodu, protože jsme toho přesvědčení, že peněžitých prostředků, povolených na militarismus mohlo by se v mnohém směru lépe použíti. Tak mnohé sociální, tak mnohé kulturní požadavky nejsou ještě dnes uhrazeny a čekají na vyřízení. Proto stojíme na stanovisku, že za dnešních poměrů nepatří militarismu již ani koruna. Musíme se však proti této předloze postaviti také z toho důvodu, protože bychom mohli zároveň ve zvláště zostřené míře vznésti ony žaloby, jež ohledně zacházení s důstojníky své národnosti přednesl kol. dr. Juriga. Mohli bychom tu také stran německých důstojníků opakovati dojemnými slovy tak mnohé, co již častěji bylo uvedeno.
Dovolil-li jsem si ujmouti se zde slova, pak děje se to však zvláště z toho důvodu, protože nechci si dáti ujíti příležitost znovu dotknouti se něčeho, co bylo několikráte předneseno panu ministru národní obrany, proč se několikráte zakročovalo u ministerstva národní obrany, a sice týká se to zaplacení koní zabraných při mobilisaci pro vojenskou službu. V tehdejší době - bylo to na konci října 1921 - muselo tak a tak mnoho majitelů koní, mezi tím tolik a tolik hospodářů, předati krátkou cestou vojenské správě své koně a bylo jim tenkráte dáno ujištění, že tato zvířata budou v době šesti neděl zaplacena. Dnes stojíme na konci měsíce ledna, jsme na konci čtvrtletní lhůty, jež uplynula od doby mobilisace a musíme nyní zjistiti, že do dneška nedošlo k zaplacení těchto zvířat. Má-li na druhé straně stát požadovati od poplatníků zadrželé daně, nařizuje ihned zaplacení 10% úroků z prodlení. V koních, jež druhdy byly odevzdány, leží velice značné sumy. Jak přijdou nyní dotyční bývalí majitelé koní k tomu, že musí se vzdáti úroků z oněch velikých kapitálů, jež jim do dneška stát stále ještě dluhuje? Poukazuje se sice se strany ministerstva národní obrany stále opět na to, že prý súčtování za tenkráte převzaté koně nebylo provedeno, avšak konečně, ač ani to není pravdou, co záleží na tom původním majitelům koní, kterým právem a na základě kterých zákonných ustanovení patří zaplacení těch zvířat? Neprovedeno je však také ještě do dnešního dne zaplacení 10%ního odškodného oněm majitelům koní, kteří svého času dostali zase svá zvířata zpět. V souvislosti s tím chci zároveň reagovati jen na jednu výtku, kterou by snad bylo možno slyšeti a jež spočívá v tom, že se těm, kteří mají nárok na toto 10%ní odškodné, toto odškodné závidí.