Posl. dr. Holitscher (německy): Velectěné dámy a pánové! Již po 20 let stojím v hnutí proti alkoholismu a proto snad mohu hleděti zpět na něco zkušeností. Ode dávna zastával jsem se stanoviska, že i v tomto jakož i v každém jiném oboru nesmí býti vydávány zákony, jež nejsou v souhlasu s mravním přesvědčením lidu. Zákonodárství může, tu a tam dokonce musí, spěti napřed. Nemůže čekati, až se všichni propracují k mravním přesvědčením, jež musí býti požadována. Zákon však musí odpovídati přesvědčením většiny lidu, osvícené, rozumné části, vůdců. Proto jsem se ode dávna obracel proti všem pokusům, aby byly navrhovány, zaváděny a prosazovány zákony, které jdou příliš daleko, jichž lid u nás nechápe, jež musí vyvolati v duši lidu energický odpor. Kdyby na př. dnes někdo u nás navrhoval - a to se přihází - prohibici podle amerického vzoru, řekl bych, ačkoliv jsem pro prohibici: "Ne, to nejde, tak daleko ještě nejsme. K tomu patří mnohem dalekosáhlejší vzdělanost lidu, než ji dnes zde máme." Jestliže jsem přes to nyní předstoupil s návrhem zákona, jenž dnes se předkládá sněmovně k rozhodnutí, učinil jsem to - můžete mi to věřiti - po zralé úvaze a podle nejlepšího vědomí a svědomí. Nejprve proto, protože vím a jsem přesvědčen, že se zásadami, jež tu jsou obsaženy, vlastně každý souhlasí, myslím, že v celé sněmovně není ani jediného, kdo neřekne jako já: Mládeži alkohol nepatří, ta musí býti před alkoholem chráněna, a dokonce i kolega Anděl, který mluvil proti tomuto návrhu, to beze všeho připustil. Druhý důvod, který mne pohnul k tomu, abych podal tento návrh zákona, je tento: jsem pro to, aby se šířila osvěta, a pravím-li to, mohu to snad říci s poněkud lepším svědomím, než dnes to učinili zde jiní. Právě před tím mluvil jeden pán z německé strany, který mínil: "Osvětovou práci, žádné zákony, o kterém mně však není známo, že jen v nejmenším přispěl k osvícení. Já jsem to učinil, dal jsem veškeren svůj čas, celou svou sílu do služby osvěty. Musím-li však dnes žádati, aby se něco stalo cestou zákonodárství, pak proto, protože nás dnes toto nebezpečí pálí, protože nemůžeme čekati a čekati nesmíme, až osvětová práce ponese ono ovoce, jehož musíme žádati, nemají-li příští pokolení býti vydána v šanc nejtěžším nebezpečím. A to, pánové, týká se bez rozdílu národnosti českého národa právě tak jako německého. Dnes je naše mládež alkoholem ohrožena tou měrou, že nemůžeme čekati, až za 10, 20, 30 let uzrají plody naší osvětové práce. Nepotřebuji Vám, kteří sami žijete mezi lidem, říkati, jak dnes se věci mají. Není to již tak jako před válkou, kdy se mohlo klidně čekati, kdy si člověk musil říci: Mladí lidé se více baví, pijí také trochu, avšak nebezpečí není veliké. Dnes naši mladí lidé chlastají, dnes opravdu klesají vlivem alkoholu mravně, duševně, tělesně a často jsou ničeni. Kdo má příležitost pozorovati, jak to vypadá na venkově, jak při tanečních zábavách mladá děvčata již o 11. hodině se potácejí po ulicích opilá kořalkou, přisvědčí mi, že je to naší povinností něco zde proti tomu udělati.
Beze všeho připouštím, že tento návrh zákona, který je dnes předložen a kterému, jak doufám, dáte svůj souhlas, není ještě ideálem, který můžeme žádati. Vím, že má nedostatky, a řečníci přede mnou, kteří tyto nedostatky tak stavěli do popředí, narazili u mne alespoň na otevřené dveře. Vím, že cíle oprostiti úplně mládež od alkoholu - a to musíme všichni chtíti - tímto zákonem ještě nedosáhneme a dosáhnouti nemůžeme. Toho však alespoň dosáhneme, aby se mladí lidé, když se v hostincích se jdou, neopíjeli. Jeden předcházející řečník kritisoval malicherně, že v paragrafu 1. tohoto zákona jsou uvedeny místnosti, v nichž nesmí se vydávati alkohol, a mínil, že mladiství nesmí píti právě tak v hostinci jako doma. Ovšem, to je také mým pevným přesvědčením. Nemáme však moci a možnosti zakazovati rodičům dávati dětem alkohol. Máme však moc zakázati, aby děti dostávaly alkohol v hostincích. Bylo tak mnoho mluveno o trýznění hostinských, o potížích, které se tím působí hostinským. Hostinští mají zcela jednoduchý prostře dek, aby se tomuto trýznění vyhnuli. Potřebují dělati jen to, co od nich žádá tento zákon, potřebují jen mladým lidem, kteří ještě nejsou staří 16 let, nedávati lihových nápojů, a těm, kteří ještě nejsou staří 18 let, nedávati pálenky, a žádný člověk nebude jich trýzniti. Záleží to jen na nich a myslím, že tento zákon i na ně bude míti výchovný vliv, jako tento účinek nastane i v obyvatelstvu vůbec. Dnes ještě myslí mnozí rodičové, že prokazují svým dětem něco dobrého, dají-li jim alkohol. Tento předsudek byl v nich po desetiletí a staletí pěstován a osvětová práce, kterou konáme, nedosáhla daleko ještě cíle, aby v tom směru lidi poučila. Nepochybně bude na všechen lid výchovně působiti, bude-li zákonem zakázáno podávati v hostinci mladým lidem alkohol; zasáhne-li vedle toho ještě osvětová práce, budou-li ve veřejných schůzích a tisku lidé o tom poučováni, z jakých důvodů se zde vydává takový zákon, pak se dostaví velmi brzy dobré účinky tohoto zákona. Na začátku budou potíže, dozor ne bude v první době velmi snadným, dosáhne však velmi brzy cíle, a sice i proto, protože alespoň část naší mládeže dnes již jinak smýšlí a sama si přeje, aby takové zákony přišly. Německá sociálně-demokratická dělnická mládež vyslovila v různých schůzích přání, aby takový zákon byl vydán, na druhé straně zasedala nedávno jistá česká ethická společnost, jež s plnou určitostí a s celým důrazem žádala, aby tento zákon byl proveden.
Vidíte tedy, že na obou stranách myslící, rozumná, o svůj národ pečující část obyvatelstva sama již si přeje zavedení takového zákona.
Ostatně nestojíme zde dnes již osamoceni, vydáváme-li takový zákon, a snad poněkud neskromné přání, ctižádost, jež ve mně ještě minulého roku žily, abychom zde byli prvními, kteří takový zákon vydají, nebyly uspokojeny. V Brasili usnesl se již tamní parlament na zákonu, kterým se zakazuje vydávati lihové nápoje osobám mladistvým, a to ne, jak my se zde chceme skromně usnésti, až do 16 nebo 18 let, nýbrž až do 21 let, ač přece v Brasilii, zemi tropické, vývoj mládeže děje se mnohem rychleji než u nás. Nechci poukazovati na Severní Ameriku, o které zde bylo tolik mluveno. Přirozeně bylo, jako se to již dříve stalo, mluveno o Americe odsuzujícím tónem. Praví se, že se tam zákaz nedodržuje, že se tam lidé opíjejí více než před tím. Dovolil bych si tu přečísti jeden výrok, jenž snad nebude zcela bez významu: "V každé obci měli nyní muži a ženy příležitost seznati, co znamená zákaz alkoholu. Vědí, že dluhy jsou přesněji placeny, že muži nosí domů výdělek, který dříve byl promrhán v hospodách, že rodiny jsou lépe ošaceny a živeny a více peněz nalezne cestu do spořitelen. Průmysl lihovarnický ničil mnohé cenné hodnoty v americkém životě. Který svědomitý muž mohl by se vůči tak mnohým pravdivým důkazům k této otázce dáti svými vlastními sobeckými přáními pohnouti k tomu, aby hlasoval pro návrat onoho průmyslu? Po nějakém dalším lidském věku zmizí podle mého mínění alkohol netoliko z naší politiky, nýbrž z naší paměti." Tento výrok učinil president Harding v jedné ze svých volebních řečí před volbou presidenta. Vidíte tedy, že muži v Americe, kteří by mohli něčemu z té věci rozuměti, soudí jinak, než náš měšťácký tisk, jenž přináší zprávy, jež jsou vysílány do světa nějakou berlínskou a pařížskou kanceláří uplacenou lihovým kapitálem a jež jsou úplně prolhané a nespolehlivé.
Poukazuji na to, že Island má již od r. 1915 státní zákaz, že Finsko má svůj státní zákaz od tří let, že v Norsku se dnes bojuje o státní zákaz a že pravděpodobně bude zaveden, že ve Švédsku je strana abstinentů tak veliká, že ve švédské dolní sněmovně sedí mezi 240 členy 130 abstinentů. Od toho jsme ovšem ještě trochu daleko vzdáleni. V Německu se chystá návrh proti opilství, ve kterém má býti rovněž zakázáno dávati mladistvým osobám lihové nápoje. Usnášíme-li se proto dnes na takovém, dle mého mínění velmi skromném zákoně, děláme jen něco, co dnes je v kulturních státech již uznáno za nutné.
Slyšeli jsme různé jiné návrhy, jež se mají učiniti, aby se bojovalo proti alkoholismu, také proti alkoholismu mládeže. Bylo zde navrženo a podán resoluční návrh, aby vláda dala 10 milionů korun na poučování o alkoholismu. Byly žádány změny živnostenského řádu, aby byl snížen počet hospod, barů a pod. Jsem s tím vším úplně srozuměn, avšak přece si zde nechceme nic předstírati, když přece zcela dobře víme, jak jsou tyto věci míněny. Navrhuje se něco, co není na denním pořádku, aby se zjednalo právo stavěti se proti tomu, co se dnes zde doporučuje ku přijetí. Lepší má býti nepřítelem dobrého a tak se vždy každá dobrá věc zabíjí.
Jako navrhovatel Vás prosím, abyste tento návrh zákona přijali. To, co tím učiníte, přichází k dobru národům tohoto státu bez rozdílu, a myslím, že dnešní jednání ukázalo to jedno krásné a dobré, že, jde-li o otázky kulturní, oba národové jsou za jedno. Můj návrh byl zde což s velikou radostí a uspokojením uznávám českými kolegy a kolegyněmi s největší vřelostí doporučován. Je mou povinností na tomto místě poděkovati také panu ministru zdravotnictví, jenž nahlížeje, co káže jeho postavení jako přednosty zdravotnictví v tomto státě, zasadil se a zasazuje se vší mocí o přijetí tohoto zákona. Je opravdu v zájmu zdraví všech národů v tomto státě, bude-li tento návrh zákona dnes přijat. Nemůže způsobiti žádné škody, ani té nejmenší. Hmotná škoda, kterou utrpí hostinští, nemůže býti veliká. A kdyby byla veliká, kdyby tomu bylo skutečně tak, že větší část příjmů hostinských nebo nějakých jiných podniků záleží v tom, že žijí z pitek mládeže, pak musíme již dnes míti odvahu otevřeně zde říci: Proti tomu musíme vystoupiti, toho podporovati nemůžeme. Žijí-li hostince, spolkové domy, snad dokonce lidové domy z toho že osoby mladistvé se tam ožírají kořalkou, pak snad nesmíme potlačiti odvahu upřímně říci: To býti nesmí, proti tomu musíme zde zakročiti. Chráníme však nejen zdraví osob mladistvých, chráníme i jejich mravnost chráníme i jejich duševní rozvoj. Pan kolega. Anděl vytýkal, že pan prof. dr. Foustka nazývá svůj list, který vydává, "Vyšší národ". Pochopil to tak, jako by se abstinenti pokládali za lepší lidi a myslili, že stojí na vyšším mravním stupni než ti, kteří dnes ještě něco pijí. Tuto domněnku s rozhodností odmítám. Nepokládám se za lepšího, než kdokoliv jiný, proto, že nepožívám žádného alkoholu. Neboť to není pro mne žádnou obětí, nýbrž radostí. Není to samo o sobě žádnou vyšší mravností nepíti žádného alkoholu, avšak onen národ, jenž se vymanil z alkoholu, stane se skutečně "vyšším národem", ten opravdu dojde vyššího stupně mravnosti.
Vyvaroval jsem se tomu, abych
ve své řeči uváděl citáty, neboť to není mým zvykem; co člověk
mluví, musí dokázati z vlastní síly, vlastním duchem, vlastním
srdcem a ne odvolávati se na jiné. Přece na konci mohu snad uvésti
jediný citát, a to je výrok: "Píti a nepíti znamená dnes
volbu a rozhodnutí mezi dvěma úplně odlišnými názory na život
. . . budoucnost patří střídmým, totiž těm, kteří se rozhodli
pro vyšší, mravnější názor na svět a způsob života." Tento
výrok není ode mne, nýbrž pochází z přednášky o ethice a alkoholismu,
kterou proslovil před válkou president této republiky profesor
Masaryk. Masaryk je v tomto státě mužem, jehož vysoký
mravní názor na život není žádnou stranou popírán, je uznáván
každým občanem a každou občankou tohoto státu. Hájí-li on toto
stanovisko, dámy a pánové, mohu snad očekávati, že také vy všichni,
kteří jste jej učinili vůdcem tohoto státu, kteří v něm jako
i my vidíte jeden z nejvyšších ideálů, člověka naplněného nejvyšší
mravností, učiníte malinký krůček na té dráze, kterou Masaryk
v této své přednášce předepsal. Malý krok! Neboť jen částečně
zbavujeme mládež alkoholu, prozatím ji nemůžeme ještě od něho
osvoboditi úplně. Za tím krokem budou v dohledné době následovati
jiné. Jestliže tento stát a národové v tomto státě chtějí započíti
závodění s ostatními národy, jež se dnes již z alkoholu vymanily,
jež si tím zajistily větší výkonnost, větší odolnost, vyšší zdraví
a vyšší blahobyt, pak nám - o tom jsem skálopevně přesvědčen -
nezbude nic jiného, než jich následovati. Udělejme dnes tento
první krok, povede to k blahu a štěstí národů tohoto státu. (Souhlas
a potlesk.)