Předseda (zvoní): Volám pana řečníka za tento výrok k pořádku. (Hluk. - Výkřiky německých poslanců. - Posl. dr. Hanreich tluče do ministerské lavice a volá na předsedu.)
Volám pana posl. dr. Hanreicha
za toto volání k pořádku. (Vřava německých poslanců.
- Předseda zvoní.) Slovo má pan posl. dr. Kafka.
(Hluk. - Výkřiky. - Předseda zvoní.) Prosím
o klid.
Posl. dr. Kafka (pokračuje): Připomenuv tyto věci, obracím se několik slovy k věcnému obsahu resoluce, kterou jsem podal. Musím říci, že v této resoluci je obsaženo z mírných požadavků to nejmírnější. Nežádali jsme nic jiného, než aby při jmenování úředníků byl vzat ohled na národnostní poměry zde a na jazykovou schopnost. Nemluvili jsme o zvláštním klíči, nekladli jsme zvláštní váhy na zajištění, podali jsme vám důkaz důvěry, právě předsednictvu, když jsme se omezili na toto znění. A odpověď na tuto umírněnost je, že vás nelze pohnouti ani k tomu, abyste povolili to málo, co jsme žádali, po případě že opět odvoláte to, co jste už povolili. Usnesli jste se na jiné resoluci, kterou přirozeně přijmete a která se přirozeně ani jediným slovem nezmiňuje o tom, že se bude bráti zřetel na národnost. S touto resolucí, jejímž výsledkem jest, že jsme prostě odkázáni na jazykovou schopnost - výraz, který znamená všechno a nic - nemůžeme a také nechceme býti s něčím takovým spokojeni a nepropůjčíme se k tomu, aby se něco takového stalo.
Budeme tedy hlasovati pro onu resoluci, pro kterou jste vy hlasovali ve výboru a od níž nyní odstupujete, porušujíce tím své dřívější hlasování a slib, v tomto hlasování obsažený.
Nechci se zde podrobněji zabývati
národnostními poměry úředníků. Připomínám, že mezi konceptními
úředníky není jediného Němce, vyjímaje místa tlumočníků a těsnopisců,
kde musíte přijímati Němce z toho prostého důvodu, poněvadž jiní
pro to nemají schopností, ani jediné místo není obsazeno Němcem,
aspoň pokud vím, a je-li snad někde některý zastrčen, není to
důkazem proti tomu, co zde tvrdím. (Posl. Roudnický: Jak jste
to dělali ve Vídni?) Nevím, jak se to dělalo ve Vídni, já
jsem vám zajisté ve Vídni nic neudělal a nikdo z nás ve Vídni
nic takového neudělal. Ostatně bych vám doporučoval, abyste zde
nepřicházeli s těmito naprosto bezúčelnými připomínkami, za něž
odpovědnost odmítáme. (Výkřiky. - Předseda zvoní.)
Těch několik slov, dámy a pánové, mi postačí zdůrazňuji, že
všechny české většinové strany daly se na ústup před někým, jehož
neznám, za nímž však vzhledem k poměru při hlasování ve výboru
jistě nikoli neprávem tuším buď stranu národně-demokratickou jako
takovou, nebo některého exponenta této strany. Konstatuji dále,
že jsme v tomto malém, ale přece jen důležitém případě nabyli
představy o tom, jak si ve svých hlavách kreslíte onu myšlenku
rovnoprávnosti, o níž mluvil president ve svém novoročním poselství.
(Potlesk a souhlas na levici.)
Předseda (zvoní):
Uděluji závěrečné slovo
p. zpravodaji. (Hluk. - Předseda zvoní.)
Zpravodaj posl. dr. Hnídek: Slavná sněmovno! Pánové z německé strany, hlavně p. dr. Kafka, neobyčejně si na mne stěžovali, že prý jsem neoznámil resoluce, která byla podána poslanecké sněmovně přímo p. dr. Kafkou. Věc sběhla se takto: Přišel ke mně p. dr. Czech a vyžádal si ode mne resoluci, která mně byla soukromě doručena, nikoli presidiem sněmovny. Vyžádal si ji s tím podotknutím, že ji podá ostatním pánům s německé strany, Řekl jsem ještě, že pro tu resoluci mohu hlasovati. Padla zde slova, že p. dr. Czech není listonošem. Opakuji to a řeknu, že také já nejsem žádným listonošem pana dr. Kafky. Neměl jsem povinnosti resoluci dodávat (Posl. dr. Radda [německy]: U vás vyžaduje toho slušnost!) Prosím, pane kol. Raddo, jestli měl dr. Kafka, jako navrhovatel resoluce, na tom interes, měl si ji u presidia vyžádati. (Posl. dr. Radda [německy]: Ale měl jste to přece říci ve svém referátě!) Co se toho týče, že jsem nemluvil o resoluci v referátě, odpovídám, že porušil bych svou referentskou povinnost, kdybych mluvil o něčem, co není předmětem jednání. Dr. Kafka toho zajisté nebude ode mne žádati. Mohu mluviti jen o tom, co je předmětem jednání. (Posl. dr. Kafka [německy]: Jak se stavíte k resoluci teď? To je hlavní věc!) Hned vám to řeknu. Bylo by to bývalo porušením mé povinnosti zpravodajské. Co se týče věci samé, je historickou pravdou, co řekl p. dr. Kafka. Pan dr. Kafka přišel se svým vlastním návrhem, který je obsažen ve zprávě ústavně-právního výboru. Ústavně-právní výbor hlasoval pro tuto resoluci s výslovným podotknutím, - výslovně to tam bylo řečeno, já, jako zpravodaj jsem to výslovně prohlásil - že presidium sněmovny opravdu také dělá to, co žádá resoluce, že opravdu přihlíží také k jazykové kvalifikaci dotyčného úřednictva sněmovního. To jsem výslovně také prohlásil. Nyní z presidia dodána mi byla resoluce opravená, ve které se praví totéž, avšak jinými slovy. Pokládám za účelnější nyní, aby vyjádřena byla resoluce těmi slovy, jak byla zde navržena některými pány a připojuji se nyní k této nové resoluci. (Posl. dr. Kafka [německy]: To jste mi měl ale přece říci!) Prosím, pane doktore, nemohl jsem dříve toto prohlášení učinit, poněvadž tato resoluce nebyla ještě předmětem jednání a já nemohl a nesměl o ní mluviti jako zpravodaj. Mohu to učiniti teprve tehdá, když byla z presidia přečtena. A nyní toto stanovisko zaujímám. Rovněž zaujímám stanovisko k druhé resoluci, kde se vyjadřuje, jakým způsobem mají býti opatřeni úředníci, kteří byli vzati ze soukromých služeb a nikoliv státních. Tu je postaráno o ně resolucí, v níž vláda je vyzvána, aby je převzala do služeb státních, jestliže vykazují alespoň pětiletou uspokojivou službu, jsou-li náležitě kvalifikováni a jestliže jejich činnost byla také náležitá.
Prosím tedy, aby slavná sněmovna
přijala onu druhou opravenou resoluci a potom resoluci, týkající
se úředníků, přijatých ze soukromých služeb. (Výborně!)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
Poněvadž k tomuto usnesení senátu čl. I až VII, nadpisu a úvodní formuli nebyly podány pozměňovací návrhy, míním dáti o něm hlasovati najednou.
Jest snad nějaká námitka? (Nebyla.)
Není jí. Budeme tedy hlasovati tak, jak jsem právě uvedl.
Kdo souhlasí tedy s osnovou zákona čl. I až VII, nadpisem a úvodní formulí, jak je obsažena ve zprávě ústavního výboru, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím osnova zákona ve znění, které je obsaženo ve zprávě, je přijata v prvém čtení.
Poněvadž věci bylo přiznáno zkrácené řízení ve smyslu § 55 našeho jedn. řádu, přikročíme ihned ke druhému čtení.
Má pan zpravodaj nějakou korekturu?
Zpravodaj posl. dr. Hnídek:
Nemám.
Předseda: Není tomu tak.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, se čl. I až VII, nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata právě v prvém čtení, teď také ve čtení druhém, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím jest osnova přijata ve čtení druhém a zbývá nám rozhodnouti o dvou resolučních návrzích, které k této věci byly podány, resp. z části byly usneseny ústavním výborem poslanecké sněmovny.
Nejprve dal bych hlasovati o resoluci první, která je obsažena na str. 4 zpráv v a byla usnesena výborem.
K tomu byl podán pozměňovací návrh,
o jehož přečtení žádám.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Návrh posl. Johanise, dr. Lukavského, Myslivce, Rychtery, Slavíčka a soudr. k resoluci I. zákona o organisaci kanceláře sněmovny poslanecké a senátu:
Podepsaní navrhují, aby v resoluci I. za slovem "sněmovního" zbytek věty byl škrtnut a místo toho bylo dáno znění: "zachovávalo dosavadní postup zejména s ohledem na jazykovou způsobilost."
Zněla by tedy resoluce I. takto:
"Presidium poslanecké sněmovny se žádá, aby při ustanovování
úřednictva sněmovny zachovávalo dosavadní postup zejména s ohledem
na jazykovou způsobilost."
Předseda: Dal bych hlasovati, nebude-li proti tomu námitek, o resolučním návrhu v této úpravě posl. Johanise, dr. Lukavského, Myslivce, Rychtery, Slavíčka a soudr. Kdyby resoluční návrh takto pozměněný přijat nebyl, dal bych hlasovati o resolučním návrhu usneseném v ústavním výboru. Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Kdo tedy souhlasí s resolučním návrhem v tom znění, jak je navrhují páni poslanci Johanis, dr. Lukavský, Myslivec, Rychtera, Slavíček a soudr., prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluční návrh v tomto znění je přijat.
Kdo souhlasí s druhým resolučním návrhem, jak je obsažen ve zprávě ústavního výboru, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluční návrh druhý je schválen a tím je vyřízen 3. odstavec pořadu.
Teď bychom měli přikročiti k odstavci 4., totiž ke zprávě výboru zdravotního k návrhu posl. dr. Holitschera a soudr. Nebude-li však proti tomu námitek, než k tomu přikročíme, vyřídil bych další odstavce, jež jsou vesměs druhá čtení.
Námitek proti tomu není? (Nebyly.) Není jich.
Přikročíme tedy k odstavci 5.,
jímž jest
5. druhé čtení osnovy zákona o státní záruce výrobním a pracovním družstvům dělnickým (tisk 3314).
Zpravodajem výboru sociálně-politického jest pan posl. Čuřík, za rozpočtový výbor pí. posl. Zeminová.
Má snad pan posl. Čuřík nějakou
korekturu?
Zpravodaj posl. Čuřík: Prosím,
aby v § 6, ve třetí řádce, před slovo "průmysl" bylo
vsunuto "a s ministrem".
Předseda: Zpravodaj posl. Zeminová vzdává se slova. Budeme hlasovati. Kdo souhlasí ve druhém čtení s osnovou zákona o státní záruce výrobním a pracovním družstvům dělnickým s korekturou, navrženou panem zpravodajem v § 6, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím je tento zákon schválen ve druhém čtení a vyřízen je odstavec 5. denního pořadu.
Přikročíme k 6. odstavci, jímž
je
6. druhé čtení osnovy zákona o státní záruce zemědělským družstvům vyjma družstva úvěrní a konsumní (tisk 3315).
Zpravodajem za výbor zemědělský jest p. posl. Mašata, za výbor rozpočtový p. posl. Biňovec.
Má snad p. zpravodaj Mašata
nějakou korekturu?
Zpravodaj posl. Mašata: Nikoli.
Předseda: Pan zpravodaj posl. Biňovec se vzdává slova.
Kdo v druhém čtení souhlasí s osnovou zákona o státní záruce zemědělským družstvům, vyjma družstva úvěrní a konsumní, tak, jak osnova byla schválena ve čtení prvém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Také osnova tato byla schválena ve druhém čtení. Tím je vyřízen odstavec 6 denního pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k odstavci 7., jímž
jest
7. druhé čtení osnovy zákona o státní záruce svazům družstev živnostenských (tisk 3317).
Zpravodajem je p. posl. Slavíček.
Má snad nějakou korekturu?
Zpravodaj posl. Slavíček: Žádnou.
Předseda: Není tomu tak. Budeme tedy hlasovat.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Také osnova zákona o státní záruce svazům družstev živnostenských byla schválena ve čtení druhém a tím je vyřízen 7. odstavec denního pořadu.
Jest nám rozhodnouti o odstavci
8., t. j.
8. druhé čtení osnovy zákona, kterým se doplňují a mění dosavadní předpisy o pojišťovnách (tisk 3292).
Zpravodajem je p. posl. dr. Medvecký.
Má snad nějaké korektury?
Zpravodaj posl. dr. Medvecký:
Nemám.
Předseda: Není tomu tak.
Kdo tedy v druhém čtení souhlasí s touto osnovou zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím zákon tento schválen jest ve čtení druhém a vyřízen jest odstavec 8. denního pořadu dnešní schůze.
Přikročíme k odst. 9., jímž jest
9. druhé čtení usneseni, kterým se schvaluje přístup republiky Československé k mezinárodní úpravě o zřízení Mezinárodního úřadu pro veřejné zdravotnictví, podepsané dne 9. prosince 1907 v Římě (tisk 3281).
Zpravodajem za výbor zahraniční je pan posl. Koudelka, za výbor zdravotní pan posl. Johanis.
Má p. posl. Koudelka nějakou
korekturu?
Zpravodaj posl. Koudelka:
Nikoli.
Předseda: Není tomu tak. Pan posl. Johanis vzdává se slova.
Kdo tedy v druhém čtení souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak je poslanecká sněmovna přijala ve čtení prvém, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím jest schváleno toto usnesení, kterým se schvaluje přístup republiky Československé k mezinárodní úpravě o zřízení Mezinárodního úřadu pro veřejné zdravotnictví, také ve čtení druhém.
Tím jest vyřízen odstavec 9. denního pořadu.
Přikročíme teď k odloženému odstavci
4., jímž jest
4. zpráva výboru zdravotního k návrhu poslance dr. Holitschera a soudruhů (tisk 1320) na vydání zákona o zákazu podávání alkoholických nápojů mladistvým (tisk 3169).
Zpravodajem jest p. posl. Kasík.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Kasík: Slavná sněmovno! Důvodová zpráva zdravotnického výboru předložená slavné sněmovně pod čís. tisku 3169 k zákonu, jenž se právě projednává, široce odůvodňuje nutnost uzákonění projednávané právě předlohy.
Nebudu proto z ní mnoho opakovati, neboť jsem přesvědčen, že si ji páni zákonodárci přečetli, a já jako referent k této předloze snesl jsem v ní řadu vážných důvodů pro její přijetí. Proto omezím se na nejnutnější z ní a více se budu zabývati některými výtkami, jež mohou v debatě býti předneseny. Učiním tak proto, abych předešel mnohým nesprávným dedukcím, neboť je mi známo, že s touto předlohou nejsou spokojeny obě strany, a to jak ti, kteří se dožadují přísnějších opatření proti pití alkoholních nápojů, tak i ti, kdo předem pronášejí obavy, že zákon jest příliš drakonický.
Přiznávám otevřeně, že předloha není pro obě strany valně uspokojující, doznávám, že byla předmětem prudkého sporu mezi oběma proudy, že je důsledkem kompromisu mezi nimi a že jsem jako referent o předloze hleděl po jejím vrácení dne 12. srpna m. r. upraviti ji na zlaté střední cestě tak, aby byla dílem rozumného kompromisu, jímž by se umožnilo její přijetí oběma směrům.
Předloha sama není, jak na první pohled je vidno, žádným příkazem naprosté prohibice, naopak, pouze návrhem zákona na omezení požívání nápojů alkoholních, o jichž škodlivosti nebudu zde mluviti, jednak proto, že je mně známo, že v seznamu řečníků jsou přihlášeni páni kolegové dr. Holitscher a dr. I. Hálek, jimž bude více příslušeti posouditi ji se stanoviska lékařského, jednak, jak jsem již uvedl, už samotná důvodová zpráva o tom široce mluví. Pro mne, který jistě nebude abstinenty považován za přítele alkoholu a protivnou stranou za abstinenta, je důležitou otázka, čeho se má zákonem dosíci, zda je za daných poměrů nutný, abychom zjednali nápravu jak ku prospěchu obyvatelstva, tak i ku prospěchu státu samého. Čeho se má docíliti, je na bíledni:
Za prvé znemožniti, aby děti a osoby mladistvé pitím alkoholových nápojů nezvykaly na ně a včas byly před morem alkoholu zachraňovány. Za druhé, aby znemožněno bylo požívání alkoholu u všech osob při zábavách tanečních, kde demoralisace alkoholu nejvíce působí. Proč se tak má státi, je jasno: zachrániti mládež, budoucí základ našeho státu před navykáním na nápoje, z nichž prýští zlo, jehož důsledky pak zhusta nalézáme v nemocnicích, blázincích, trestnicích, a které tak hrozně doléhají jak na soukromý, tak i na veřejný život našeho státu. Je proto naší povinností jako sboru zákonodárného toto zlo odčiňovati. O tom není jistě mezi námi sporu, ale je zde jen odpověděti na otázku, zda je zde předpoklad, že tento zákon vykoná blahodárné dílo, po němž všichni lidé dobré vůle tolik touží.
Pravím nepokrytě, kdo by věřil, že zákony tyto rázu policejních opatření samy o sobě jsou s to, aby přinesly nápravu, že s hrozně mýlí. Naopak bez druhého zákona o propagaci potírání alkoholu nebude dosaženo výsledků, jakých bychom si všichni přáli. Bez výchovy, a to výchovy od útlého mládí, nemůžeme věřiti, že bychom zlo zdolali. Ale což když potom, umožní-li se to cestou zákonodárnou, budeme míti případy, že budou místa, kam jakýkoli vliv výchovy nebude míti přístupu? Nebude zde na místě, aby pro takové případy stál zákon jako dobrý prostředek proti démonu alkoholu? Nebude zde nutno tam, kde zvrhlí rodičové dávají dětem místo polévky a kávy kořalku k snídani, zakročiti co nejpřísněji?
Proto zdravotnický výbor k ochraně těch, kteří jsou vydáni v nebezpečí, že bez vlastní viny propadnou zlu, považuje za nutné zákonem je chrániti a zlo potírati dobrem, jež vložil do zákona pro ochranu mládeže.
O předloze kolovaly hrůzostrašné předzvěsti, které vyvolaly dokonce anketu v ministerstvu obchodu dne 19. října 1921, v níž byly požadovány změny zákona, o němž vyšší státní úředník naší republiky, pan ministerský rada Brejcha, se vyjádřil, že je třeba domáhati se, aby jeho krutosti ano, to slovo je v protokole ankety, který mně byl presidiem sněmovny doručen byly zmírněny.
Za prvé prohlašuji, že jsem o změně těchto "krutostí" se stranami již po přání sněmovny v měsíci srpnu jednal a také tehda sjednal úlevy, a že na zdravotnický výbor elaborát této ankety vůbec neúčinkoval.
Proti původnímu návrhu je v dnešním celá řada změn, které provedeny byly bez nátlaku mimoparlamentní veřejnosti, a to jen proto, že si toho páni členové Národního shromáždění od zdravotnického výboru přáli a nám šlo o jedno, aby totiž zákon byl přijatelný i těm, kdož mu valně nepřáli. Jinými slovy, aby byl méně drakonický, ale více reelní.
Nebudu široce polemisovati s vývody jednotlivých pánů na anketě zúčastněných. S povděkem kvituji jen, že ton řeči nesl se i v ní přece jen proti pijáctví a že odsuzovány byly kořalny jako pařeniště moru alkoholového, o jichž omezení, snad lépe zakazování musí býti co nejvíce dnes i v budoucnosti uvažováno. V anketě voláno bylo, aby zakazován byl též prodej alkoholu v uzavřených láhvích. Ačkoliv jest mně to sympatické, přece jen vidím v požadavku tom ránu do vody, neboť neprýští z ideí morálních, nýbrž jen z konkurenční řevnivosti. Jsem pevně přesvědčen, jakmile bude účinnost zákona vyzkoušena, jakmile přijde k novelisování jeho, a to se musí přece díti s každým zákonem, kterým se zavádí takové novum ve veřejném životě, že i na tyto zjevy, jako jsou kořalny se svým volným výčepem, jako jsou prodejny alkoholních nápojů v lahvích, jako jsou prodejny kořalky v místnostech, kde se prodávají potraviny nebo čepuje víno a pivo, dojde, a jsem pevně přesvědčen, že dojde i na odstraňování těchto neřestí. To bude druhá etapa boje proti kořalečnímu moru a jsem pevně přesvědčen, že Národní shromáždění v době budoucí dnešní zákon, první pokus v tomto směru, co nejblahovolněji doplní.
Je hnusné, že proti předloze vyzvednut byl fiskální zájem státu a tvrzeno bylo výrobci likérů, že prý stát náš je valně předlohou ohrožen na svých příjmech a že může býti zkrácen o 600 milionů korun, které byly v roce 1920 preliminovány jako výnos daně z alkoholu. Dovolte mně zastaviti se u této bolestné kapitoly. Jistě nejsem jedním z těch, kteří chválili některé daně spotřební, nepřímé, a po nich volali. Než přes to podívejte se z blízka, jak to vypadá se zájmem státu po stránce fiskální a po stránce zdravotní! Je nesporno, že rozpočet náš na rok 1922 vykazuje předpoklad, že se vybere: na dani z kořalky 490,000.000 Kč, na dani nápojové, to jest z piva a vína, na venkově 210 milionů, v uzavřených městech 30 milionů a na spotřební dani z kořalky 13,200.000 Kč, celkem 643,800.000 Kč, kterýžto obnos jest jen minimální a bude jistě zvýšen. Opakuji: Je nesporné, že příjem tento není pro stát malicherný, a kdyby páni měli pravdu, že by musila býti hledána jinde úhrada. O tom, že by ji náš fiskus našel, není sporu. Všichni víme, že stát náš ke svým daním přijde, ať plynou z kteréhokoli titulu příjmů. Sporné však je dále, zda by, kdyby neexistovalo zatížení výroby alkoholních nápojů daněmi, docíleno bylo zlepšení situace.
Nepřináší tento zákon dobro tím, že takovýmto zdražením - na litru okrouhle 3 K - znemožňuje pití širokému konsumu, a nečelí tak zde zhoubě, která by následovala snad v desetkrát nebo stokrát větším rozsahu, než jak ji máme dnes, při zdražení fiskální politikou státu? V daném případě tato nepřímá daň je přece jenom malým regulativem hrozných poměrů, v nichž žijeme anebo bychom musili žíti. Směšné je, když páni tvrdili, že omezení pití lihových nápojů u mládeže do 18 let by náš stát finančně ruinovalo. K vyvracení toho jsou zde statistické důvody, ale pravím otevřeně, kdyby i do slova to bylo pravda, jako že není, jako že nanejvýš může diference pro tento objem konsumentů činiti snad 1%, to jest 6 milionů korun, přece bych se nerozpakoval Národnímu shromáždění doporučiti, abychom i za cenu finančních obtíží toto zlo bezohledně potírali. Strach pana inspektora Marka, bývalého úředníka našeho ministerstva ob chodu, jejž Svaz výrobců likérů vyvolil za svého sekretáře, na anketě projevený byl jen proléváním krokodilých slz, které ne smějí býti vážně brány, neboť jde o zástupce zájemníků, kteří kryjí se lupenem fisku, aby nahota jejich nebyla tak křiklavá a aby nebylo viděti, že tu jde o zájem výrobců a prodavatelů kořalky, kteří mají strach ze zmenšení výdělku a ne o to, jak to s naším státem bude dopadati. Kdyby jej měli, řekli by, že záchrana mládeže a národa je přednější než jejich výdělek a celá fiskální daň státu z kořalky.
Tím jsem odbyl důvody oné ankety a přicházím k návrhu zákona samotného. Upozorňuji předem, že do zákona vloudily se při tisku dvě nemilé chyby. Prvá, že v § 1 má státi za slovy "16. roku" další vyznačení "po případě 18. roku" a že u § 3 není cifra 3 vytištěna. Tato nedopatření dovolím si při druhém čtení opraviti. Navrhovaný zákon má celkem jen 5 paragrafů, a souhrnně řečeno, je motiv jeho tento:
Zabraňme do 16 let stáří jakémukoli pití alkoholních nápojů, ať je to pivo, kořalka, či co jiného, a to všade a jakýmkoliv způsobem. Pro další dvě léta uvolňujeme pití piva, které je u nás v české oblasti domovem, a pití vína, které je zase na Slovensku domovem. Ve stáří od 18 let ponecháváme volnost v předpokladu, že v tomto věku nebude již obav o vliv na zdraví člověka. Tím se nepraví, že se tu dává mladému lidu právo na obžerství, to trestá jiný zákon, my se jenom v navrhovaném zákonu staráme o mladistvé, tělesně nevyvinuté dosud osoby. Naproti tomu musím uvésti, že paragraf druhý byl pak ještě v předporadě před touto schůzí konané doplněn tím, že odstavec první pohání nejen zaměstnavatele v živnostenských podnicích k odpovědnosti, nýbrž také ty, kteří jsou tam k vykonávání služeb zjednáni. Vkládáme tam novým návrhem větu: "Trestní jsou i zaměstnanci nedbající poučení svého zaměstnavatele."
Odpor proti §u 2, odst. 3 je zbytečný. Žádá-li zákon, aby se mladistvé osoby legitimovaly, není to nic nemožného. Za prvé v malých obcích znají se obyvatelé sami navzájem velice dobře. Za druhé ve větších obcích může si docela klidně i 16letý občan, toužící po radostech hospodského života, zaopatřiti občanskou legitimaci, která stojí pouze 2 K. O tom, že by tito mladiství lidé byli nějak šikanováni takovýmto ustanovením, nemůže býti ani řeči. Kdo chce do hospody v tomto věku, nechť si sám zaopatří průkaz o svém stáří, a nemá-li jej, nemá také v těch místnostech co dělati.
V §u 3 odst. 2 zakazuje se komukoliv a kdekoliv prodávati alkoholní nápoje, když jsou taneční zábavy. Zde zákon zasahuje i do práva osob starších než 18 roků, a to zcela právem. Taneční zábavy mají býti radostí nekaženou alkoholním výparem. Sám jsem nedávno navštívil takovou zábavu, kde prodávala se pouze sodová a minerální voda. Ač zábava trvala déle do noci, ač přítomna byla jinak veselá mládež, přece nebylo nějaké poruchy, ba naopak, veselí udrženo bylo při hudbě všemi účastníky a nebylo kaženo odpornými zjevy při pití nápojů alkoholních. I tam budeme museti spěti s naším zákonodárstvím, aby zábava stala se osvěžením a nebyla semeništěm sváru a zloby, jak tomu je vždy po tak zvané muzice na našem venkově i ve městech. Rozbité sklenice, ovázané hlavy a urážky, žalované u soudu, nejsou přece dokladem vyspělosti našeho obyvatelstva.
Návrhem tohoto zákona chceme jenom omeziti zlo, aby bylo zastaveno tam, kde prýští z podávání pálených nápojů, ať jsou hrubé nebo jemné, ať jsou čepovány ze soudků neb uměle okrášlených lahví.
§ 4 činí rozdíl mezi přestupky, jež provedli živnostníci, tím, že tito trestáni jsou
přísněji, než osoby soukromé. Tresty jsou přísné, ale nutné, aby bylo dosaženo účinnosti zákona. Jsou prostředkem k dobru; tam, kde není vůle, musí býti bohužel opatření policejního rázu.
Bylo mně předhozeno, že ani pokuty a tresty nejsou s to, aby zabránily požívání nápojů alkoholních mladistvými osobami, jako prý nebylo docíleno, aby tresty bylo zabráněno hazardním hrám. Přiznávám se, že je v tom kus pravdy, že hraje se přese všecky následky, vyplývající z ustanovení trestního zákona. Ale zkusme to a odstraňme trestnost pro karban, a uvidíme, kam to teprve povede. V našem případě je naděje, že stává zde silné protialkoholní hnutí, jež si svým vlivem vynutí více respektování zákona. Proti hazardním hrám máme sice silné rozhořčení, ale kromě něho žádného organisovaného hnutí, které by dovolávalo se nápravy poměrů. Je pravda, že karban ruinuje rodiny, veřejný život zrovna tak jako alkohol, ale to není předmětem dnešní naší rozpravy, o tom někdy později.
Končím s přáním, aby tento zákon nebyl literou "Z" v naší abecedě zdravotnické, nýbrž "A", aby k jeho novelisaci došlo ihned, jakmile budeme míti známost o výsledcích jeho účinku. Rovněž je mým vroucím přáním, aby kořalečný mor byl potírán organisovanou prací, jak po tom volá návrh téhož kolegy dr. Holitschera tisk 1411, a jak k tomu dal již schválení zdravotní výbor ve svém usnesení, v němž projevil přání, by ministerstvo zdravotnictví vypracovalo zákon ten a aby co nejdříve vládou předložen byl Národnímu shromáždění k přijetí.
Prosím celé Národní shromáždění,
aby osnovu zákona, jak ji přijal zdravotnický výbor, přijalo jednohlasně
ku blahu národa. (Výborně! Potlesk.)