Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl. inž. Jung.
Posl. inž. Jung (německy): Dámy a pánové! Moji kolegové dr. Keibl a Schälzky ukázali již na to, že jsme podali společně řadu pozměňovacích návrhů k vládnímu návrhu, jejž tu máme před sebou. Ukázali také na to, že tyto návrhy nebyly námi podány v úmyslu, jenž se nám a druhým navrhovatelům podkládá, nýbrž ve shodě se svazy válečných poškozenců a vdov a sirotků po padlých. Mně nyní připadla úloha promluviti zde o části těchto pozměňovacích návrhů. Takovým je především návrh k § 17 toho obsahu, aby v 1. odstavci byly vdovské renty stanoveny 1800 Kč místo 900 Kč a aby ostatní části tohoto odstavce byly vypuštěny. Odst. 2. tohoto paragrafu budiž škrtnut úplně a odst. 3 upraven tak, že na místo 200 Kč má nastoupiti 50%ní přirážka k základní rentě.
Nepotřebuji již mluviti o našem návrhu k §u 20, poněvadž se tak stalo již od pana kol. dr. K e i b l a. Přistoupím tedy k § 23 předlohy. Navrhujeme, aby byla v odst. 1 místo uvedených 400 Kč dána částka 900 Kč. K §u 24 navrhujeme, aby byl tento paragraf škrtnut úplně, poněvadž stanoví pro rentu vdovskou a sirotčí hranici v nejvyšší částce 2400 Kč, tedy částku, která zcela jistě nynějším poměrům ani v nejmenším neodpovídá. K §u 25 učinili jsme pozměňovací návrh, aby částky 2400 Kč a 400 Kč, jež jsou tu uvedeny, byly zvýšeny na 4800 Kč a 900 Kč. K § 25a) navrhujeme, aby na místo částky 3000 Kč bylo dáno 5000 Kč a na místo 400 Kč částka 900 Kč. Konečně činíme návrh k §u 42 - o ostatních paragrafech mluvil již kol. dr. Keibl - aby v odstavci 2 po slovech "zvláštním nařízením vlády" bylo vsunuto: "v dohodě s organisacemi válečných poškozenců."
O těchto návrzích zajisté nelze tvrditi, že jsou neodůvodněné, že jsou demagogické. Naopak, jde o požadavky-, jež možno vzhledem k nynějším hospodářským poměrům označiti za nejvýš skromné. (Souhlas na levici.) A poněvadž tu o těchto návrzích zásadně bylo již mluveno, mohu si zajisté ušetřiti, abych se jimi široce a dlouze obíral.
Vzhledem k poměrům v této sněmovně máme však oprávněné pochyby, že i jen jeden z pozměňovacích návrhů bude přijat. (Posl. Böhr [německy]: Doufejme, vánoce jsou přece blízko!) Podle dosavadních zkušeností myslím, že také vánoční dar na tomto poli bude, bohužel, vypadati tak, jako všechny předešlé. Je mně jasno, že výsledek se nedostaví - i kdybych mluvil jazykem andělským - poněvadž bojuji proti jednomu z hesel, která se nyní v tomto státě po řadě vynořují. Vládne tu do slova heslování, ba možno přímo tvrditi, že tento stát žije z hesel. Ta se sice mění, avšak jedno mají vždycky společné, a to jest, že jsou nebezpečna tomu, kdo je právě slabší. Tak tomu bylo dosud s hesly politickými, na příklad s "vyšším Švýcarskem", jež bylo kdysi raženo, a také s heslem "Čechoslovák", oním človíčkem, jehož zplození se dosud nezdařilo. Obě tato hesla byla určena pro národnostní menšiny. Účelem jejich bylo, aby na tyto menšiny jednak duševně působila a vzbudila v nich neodůvodněné naděje a tím seslabila jejich sílu odporu, nebo aby je zviklala, aby je oloupila předem o veškeré naděje, že se změní jejich postavení, napnou-li všecku svoji sílu, a aby pak tím spíše mohlo býti na ně vloženo jho.
Nyní dojde pro změnu zase na hesla hospodářská. Jedno z nejnebezpečnějších bylo mezi nás vhozeno v poslední době. Je to heslo "šetřiti!" To ovládá nyní v Čechách přítomnost. Určeno je ovšem jen pro skupiny hospodářsky slabé. Nešetří se snad tam, kde by to bylo záhodno a také možno, jako na příklad u výdajů vojenských. Naopak, zde se vyhodila sta milionů na mobilisaci nejvýš zbytečnou. Také se nešetří na ministerských platech. Kdyby byli jednou požádáni pánové z vládní lavice, aby ráčili vystačiti s částkami, jez jsou uvedeny v předloze pro válečné poškozence, pak by jistě dělali velmi dlouhé obličeje a velmi by si rozmyslili býti ministry. (Výkřiky na levici. - Posl. Böhr [německy]: Přijdou pak s dodatečnými úvěry!) Ano, to učiní. Jak řečeno, tam, kde by to bylo vhodno, a kde by šetrnost nebyla ke škodě, nýbrž k prospěchu, tam se nešetří. Za to se šetří, jak nám dokazují události poslední doby, na státních zaměstnancích, na učitelích, a bude se šetřiti, pakli všecko neklame, také na poli, kde to je nejnevhodnější, to jest na válečných poškozencích, na vdovách a sirotcích po padlých. Chci jíti také mezi ty šetrné a ušetřiti si ještě další řeči o těchto věcech, poněvadž je mi přece jasno, že osud námi podaných pozměňovacích návrhů závisí úplně na Pětce. A chci konstatovati, že není zcela správné, prohlašuje-li se při hlasování: "to je většina" a "to je menšina", nýbrž že by se mělo zajisté jednou při hlasování pro dějinnou pravdu - a dějinná pravda je, jak známo, jedním ze základních kamenů tohoto státu - zjistiti: "to je Pětka". Avšak chtěl bych se přímo obrátiti k oběma socialistickým stranám v "Pětce" a tázati se jich, nemyslí-li také, že úsporná opatření ve prospěch státní pokladny, ona úsporná opatření, jimiž byli obmyšleni státní zaměstnanci a která vynesou jen babku, asi 200 milionů, jsou jen předzvěstí zcela jiných, mnohem význačnějších úsporných opatření, jež však nebudou provedena ve prospěch státního měšce, nýbrž ve prospěch těch vrstev, jichž vůdcem je pan dr. Rašín. (Souhlas na levici.)
Kdybyste si to jednou rozvážili
- a tato věc by stála za úvahu - pak byste také věděli, jak máte
v tomto případě hlasovati, a pak byste byli museli již často hlasovati
jinak. "Pětka" má v ruce rozhodnutí o našich návrzích.
Ať je učiní zcela klidně; pakli je zamítne, nevydá si před veřejností
nijak zvláště čestného vysvědčení. (Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl.
Kostka.
Posl. Kostka (německy): Ctěné shromáždění! Nepřipravoval bych vás o váš drahý čas, kdybych zde v tomto návrhu zákona opět nenacházel paragrafu, který musím označiti jako nejhrubší nespravedlnost celé invalidní péče. Dnes snad budete souhlasiti ovšem s předloženými návrhy, na kterých se usnesly vaše strany většiny, jsem však přesvědčen, že každý z vás, kdo si právě poněkud blíže všimne této otázky invalidní péče, musí přijíti k jinému úsudku. Týká se to § 2, jenž stanoví hranici invalidní péče 6000 K. To znamená, má-li někdo výdělek 6000 K, nedostává již od státu žádného důchodu. Musím říci, že se mi toto ustanovení zdálo strašným, když jsem je svého času viděl v prvém tak zvaném zákoně o péči o invalidy, neboť obracelo celou péči o válečné poškozence vzhůru nohama. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.)
Mluvím zde ze zkušenosti. Byl
jsem činným v péči o válečné poškozence. Radil jsem po 4 nebo
5 roků stům válečných poškozenců, mluvil s nimi o jejich bolestech,
odkazoval jsem je do školení v různých invalidních školách, které
jsme měli v severních Čechách; neboť my jsme vždy vycházeli z
názoru, že to je jedině správným, vrátiti muže opět praktickému
životu. Vždyť není třeba, aby se pak v tomto případě mu věnovalo
přespříliš péče, stará se pak o sebe sám. Nesmím však říci: "Dám
ti jistou částku teprve tenkráte, nevyděláš-li si tolik sám, co
k živobytí nestačí." (Výkřiky na levici.) Neboť co
nastane potom? Samozřejmě povstane pak snaha invalidy vůbec zůstati
pod touto hranicí výdělečné schopnosti, totiž pod hranicí tohoto
příjmu. Je to nesporně jedna z nejhrubších nespravedlností, setrvává-li
se stále na něčem takovém. Nechci zde theoreticky široce o tom
mluviti. Mohl bych vám však ze své zkušenosti uvésti případy,
kde jsme těžkému invalidovi dopomohli k zcela pěknému výdělku.
Uvádím tyto případy: Jeden válečný poškozenec ztratil ruku a nohu;muž
se přeškolí, stane se materialistou, založí si samostatnou existenci
a vydělává v tomto obchodě. Můžete si nyní mysliti, protože ten
člověk vydělává v tomto obchodě více než 500 K nebo 10% pro ženu
a děti, tedy 50 K ještě připočteme, že proto může postrádati státní
péče? Ne, musí si přece držeti pomocnou sílu, protože právě pro
celý svůj život vybaven je malou výdělečnou schopností. V tomto
případě činí se tomuto člověku opravdu křivda, odnímá-li se mu
důchod, protože byl tak zdatný a založil si obchod. Druhý případ:
Muž ztratil obě ruce. Dostane prostřednictvím soukromé péče brusírnu
v Jizerských horách, jež mu nepochybně, jde-li obchod, nese měsíčně
500 K. On však přece nemůže napsati ani nejjednodušší lístek,
musí si k tomu držeti pomocnou sílu. Béřou mu však důchod, nedostává
již žádného příspěvku a ani krejcaru od státu. To je nespravedlnost
nejhrubšího zrna. Třetí případ: Muž je ochromen na rameni - mohu
vám jmenovati i jména všech těchto lidí, kteří byli tak zdatní,
že se opět uvedli do výdělečného života - je zaměstnán v obchodě,
píše levou rukou, bude míti nepochybný výdělek. Ovšem, ale je
přece v celém svém životě soukromém omezen. Nesporně potřebuje
nějakou osobu, jež mu pomáhá, neboť má na jedné straně ochromené
rámě. Nedají mu ani krejcaru, poněvadž je tak zdatný, že může
ještě psáti levou rukou. Jistý muž je téměř slepý a zařídil si
pomocí soukromé péče papírnický obchod. Jeho paní mu při tom pomáhá.
Je-li dosaženo hranice příjmové, nedostane již ničeho. Jiný je
úplně slepý, má však přes to tolik energie, že ještě vede obchod,
lékárnu, samozřejmě prostřednictvím pomocníka. Další případ. Jednoruký
naučí se hráti na dechový nástroj. Ač byl dříve zaměstnán někde
v obchodě jako prodavač, nemůže jako takový pracovati. Ač je jednoruký,
naučí se na nástroj, živí se hraním při hudbě k tanci. Tomu člověku
vzali přídavek tím okamžikem, kdy jeho výdělek dosáhl 500 K. Jednoruký
rolník přivede to stálým školením a energií tak daleko, že může
vykonávati všechny práce. Sám mlátí, sám vykonává všechny práce
na poli. Jeho výdělek bude pravděpodobně více než 500 K. Důchod
je mu vzat. Právě to bylo přece naším úkolem při školení invalidů
a podíváte-li se sami do dílny - velmi bych prosil pana zpravodaje
a všechny pány, kteří se o to zajímají - jděte do Liberce do dílen
domova mrzáků a podívejte se na zaměstnance! Nyní je tam 10 zaměstnanců,
kteří jsou buď jednorucí nebo poranění na nohou, mezi nimi lidé,
kterým musily býti odňaty obě nohy, kteří tam pracovali a vydělali
více než 500 K za měsíc. Těm lidem se béře každá další podpora.
V případě, že jednou některý utrpí na svém zdraví neboť tito lidé
jsou namnoze churaví, náchylní k tuberkulose - je vydán v šanc
holé bídě. Nuže, péče o invalidy nebyla přece od samého počátku
vedena správnou cestou. Zastavili jste na příklad v tomto státě
úplně soukromou péči o invalidy. Byla to hrubá chyba, neboť zakládání
existencí, jak bylo prováděno pro invalidy na př. vzorně pracujícím
úřadem v Litoměřicích, stalo se dnes úplně nemožným, ač ještě
dnes je potřeba takové existence zakládati. I dnes dává úřad pro
péči o válečné poškozence takové půjčky. Dostanete-li dnes 1000
K na jeden případ, je to již ohromně mnoho, avšak s 1000 K nemůže
si papírník, jak známo, nakoupiti ani sešitů, jichž potřebuje.
Pracovali jsme tam s půjčkami až do 5000, 10.000, ba i 20.000
K, a ještě i nad to, bylo-li toho třeba. Prosím, dokonce se nám
také podařilo ve chvíli, kdy stát nám odňal podpory na stavbu
těchto invalidních domovů, sehnati soukromou péčí pres 1 milion
na udržování domova mrzáků v Liberci. To má právě pro péči nesmírný
význam. Neboť časem přemění se v péči o poškozence průmyslové.
Zmrzačení v podnicích budou se musiti jednou přijmouti do této
péče a budou moci býti přijati, a já myslím, že to bude právě
orthopedická péče, ježto tento ústav má vůbec stěží ve střední
Evropě rovna prosím, to může býti zde s pýchou zdůrazněno bude
to jednou pro úrazové pojištění velmi značnou výhodou, bude-li
vůbec míti takový ústav. Poukázal bych tedy přímo na tento paragraf
a prosil bych pana zpravodaje-neboť v tomto případě je tomu tak
skutečně, že dobré slovo musí nalézti vždy pravé místo, vím přece
jistě, že invalidé mají na to právo, avšak nepřehlížejí se zcela
následky toho - a žádal bych tedy pana zpravodaje, aby se především
dohodl s vládou, aby se úlev, jež stanoveny jsou v § 5, podle
něhož možno vždy dáti příspěvky, zvláště u těžkých poškozenců,
v každém z uvedených případů použilo. Dále bych se dovolával jeho
sociálního svědomí a sociálního svědomí stran většiny, aby tuto
nejhrubší nespravedlnost v péči o invalidy ze zákona co možno
brzy vymýtili neb toto ustanovení zlepšili. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku panu posl. Schäferovi.
Posl. Schäfer (německy): Pánové a paní! Snažili jsme se v sociálně-politickém výboru zlepšiti jednotlivá ustanovení zákona o péči o válečné poškozence. Pokoušeli jsme se velmi věcně odůvodněnými návrhy pohnouti výbor, aby se dal do podrobného rokování o zákonu, musili jsme však brzy od těchto pokusů upustiti, poněvadž se hned v prvních okamžicích jednání ukázalo, že "pětka" nepřipustí, aby na osnově byla změněna jediná písmenka. Nelitujeme pouze toho, že nám nebyla dána možnost, abychom opravdu přezkoušeli celou předlohu, nýbrž i toho, že byl takový zákon podán sněmovně, aniž jsme vešli v jednání se svazy válečných poškozenců v Československu. Váleční poškozenci v Československu jak čeští, tak němečtí mají organisace. Obě organisace předložily státu v mnoha projevech své požadavky. Připomínám, že v podáních vládě už více než před 2 lety bylo po řadě vypočteno, co si představují jako řádnou péči o válečné poškozence. Právě tak jako při zákonech, týkajících se průmyslníků nebo živnostníků nebo zemědělců, vyjednává se se zástupci těchto tříd, jsou slyšena jich přání, činí se pokus seznati jich požadavky, tak se mělo státi i v tomto případě. Avšak většina této sněmovny šla svou vlastní cestou. Je ovšem zcela nemožno očekávati, že se docílí pronikavějších změn. Slyším sice, že pánové z většiny přece jen v té a oné otázce znovu uvažovali, nebylo-li by možno vyjíti vstříc. Ale tu běží přece jen o jednotlivosti tak nepatrného významu, že tím zákon v celku nebude pro nás lepší. Máme mnoho důvodů, abychom žalovali na tento postup. Stát je povinen starati se dostatečným způsobem o válečné poškozence. Neboť zanedbává-li stát tento důležitý úkol, důsledky z toho plynoucí nemohou býti nikterak dobré. Kdo lidsky myslí, musí se všemi silami o to snažiti, aby ubohé oběti války následkem nedostatečného zaopatření a nepatrné podpory nebyly nuceny opatřovati si výživu žebrotou. Pozorujeme již dnes v četných případech, že ve válce ranění jsou nuceni živiti se žebrotou. A strany většiny zapomínají docela, že působí takovým lidem stále větší rozhořčení, že tito lidé pozbývají vší vnitřní rovnováhy,. že se, abych tak řekl, hroutí, hynou nejen tělesně, nýbrž i duševně následkem nedostatečné podpory od státu. Při tom, dámy a pánové, není vůbec nutno, býti takovým skrblíkem; pozorujeme-li jen několik čísel, seznáme hned, že při této kapitole se začíná šetřiti zbytečně. Z čísel státního rozpočtu na rok 1922 seznáme, že na péči o válečné poškozence bylo zařaděno 463,921.700 korun. Roku 1921 bylo v rozpočtu 592,921.000 K, to tedy znamená ztenčení částky pro péči o válečné poškozence o ne méně než 128,079.241 K. Obrátil-li se před tím pan kolega Laube při svém výkladu k nám s poukazem, že máme v úmyslu přivésti republiku Československou svými návrhy finančně tam, kde je dnes Rakousko, dokazuje to jen, že pan kol. Laube posuzuje věci velmi povrchně, že si nedal ani námahu pokusiti se, zda by mohl svá tvrzení doložiti čísly, neboť je jisto, že zvýšení, jež my navrhujeme - to lze vypočítat nikterak nepovede k tomu, aby byl stát zničen. (Posl. Häusler [německy]: Ať přestanou s vojáčkováním!) Chtěl jsem to právě říci. V roce, kdy snižujeme výdaje na válečné poškozence o 128 milionů, v tom roce stouply výdaje na vojenství o jednu miliardu. Myslím, že pan kolega Laube bude zde muset připustiti, že v okamžiku, kdy se v jednom roce vydává o jednu miliardu více na vojenství, není na místě činiti nám výtky, že svými návrhy na zvýšení podpory válečným poškozencům zacházíme příliš daleko. My němečtí sociální demokraté se důrazně ohrazujeme proti tomu, aby byly naše návrhy líčeny jako demagogické. Pan kol. Laube snad ví, že běží v Československu nejen o německé válečné poškozence, nýbrž i o české válečné poškozence a že organisace českých invalidů položily téměř stejné požadavky, jako němečtí váleční poškozenci ve svých projevech. Není tudíž mezi tím, co my zde ve svých návrzích žádáme, a na čem se usnesli na svých schůzích čeští váleční poškozenci, rozdílu, leda v jednotlivostech, avšak v celku je stanovisko českých válečných poškozenců k předloženému zákonu přesně totéž jako Němců, že totiž mnoho ustanovení v tomto zákoně je pro ně téměř nepřijatelno, že naprosto neodpovídá jich nárokům a že je pro stát, který by si na tomto poli mohl dovoliti více, zároveň hanbou. Nechť pan kolega Laube odpustí, ale takovou otázku, jakou my zde právě řešíme, nelze posuzovati a s ní nakládati tak, jako on to učinil. Je-li Československá republika v takovém finančním stavu, že je nutno omezovati výdaje, není možno začíti tam, kde se tomu vzpírá každý lidský cit, nelze se dopouštěti takových skutků, podnikati takové kroky, které zhoršují bídu velikých skupin lidí a činí ji téměř nesnesitelnou. S tužkou v ruce nelze posuzovati otázky, jako je otázka péče o válečné poškozence, nýbrž zde musí promluviti i lidský cit, zde musí promluviti i srdce. Neboť mluviti o našich návrzích jako o demagogii, když je tu skutečnost, že nejpodstatnější z toho, co žádají naše návrhy, je zároveň požadavkem českých válečných poškozenců - a to je doloženo to přece nejde. Ukázali jsme již ve výboru na to, že změněné poměry cen, výdaje nutné k udržení života, jsou v křiklavém rozporu s tím, co dnes zde poskytuje nový zákon válečným poškozencům.
Nechci mluviti o jednotlivostech
našich návrhů. Bylo naším úmyslem, jak jsem se s počátku zmínil,
projednati v sociálně-politickém výboru podrobně každý jednotlivý
předmět. To nám bylo znemožněno spěchem, jímž většina věc ku předu
hnala. My se obracíme před rozhodnutím sněmovny ještě jednou na
strany většiny s tím přáním, aby odstranily příliš veliké nedostatky
zákona tím, že budou hlasovati pro naše návrhy. Neučiní-li tak,
velectění pánové a dámy, budou muset převzíti zodpovědnost za
následky. Již před tím při řeči pana kolegy Laube se mi
zdálo, jako by on sám a s ním snad mnozí pánové ze stran většiny
se cítili jaksi stísněni skutečností, že se zde jejich hlasy usnáší
zákon, který tak nepatrným způsobem béře zřetel k nárokům válečných
poškozenců. Jinak by se snad nebyl p. kol Laube pokusil
líčiti tyto naše návrhy jako demagogii. Pak, velectěné dámy a
pánové, zanechte už jednou těch narážek v tom směru, jako bychom
my, jakožto Němci, z toho důvodu, poněvadž jsme zaujímali jiné
stanovisko k válce, měli na tom zvláštní zájem, zastávati se nyní
válečných poškozenců více, než vy! Věc se má přece tak, že kdybychom
chtěli vyšetřovati, kdo více činil proti válce a proti pokračování
ve válce zda my, němečtí sociální demokraté, či mnozí z vás, dopadl
by rozsudek zcela jinak, než jak jsme slyšeli v řeči pana kolegy
Laube. Běží zde nikoli o otázky, týkající se pouze části
obyvatelstva tohoto státu, nýbrž o otázku, která se stejným způsobem
dotýká českých a německých válečných poškozenců, a proto vyslovuji
na konec přání, abyste v dohledné době napravili, co nyní nejste
ochotni učiniti. Ostatně, velectěné dámy a pánové, jsem přesvědčen,
že to nebude poslední zákon, na němž se zde v parlamentě v otázce
válečných poškozenců usnášíme. Dříve nebo později bude vláda a
posl. sněmovna nucena opětně zaujmouti stanovisko k požadavkům
válečných poškozenců. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Rozprava je skončena. Byla podána velká řada pozměňovacích návrhů
a doplňků. Žádám, aby byly přečteny.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
1. Návrhy posl. Kučery a soudr.:
K § 19. Před 2. odstavec vsunouti: "Prokáže-li se, že u vdov, jež nemohou z formálních důvodů uzavříti sňatek nový, budiž spolužití posuzováno jako sňatek a vyplaceno jim odbytné, žádají-li toho".
K § 23, odst. 1. Místo "400 Kč" stůj "600 Kč".
K § 24. Místo "2400 Kč" stůj "3.600 Kč".
K § 25. Na konci místo "Kč 400" stůj "Kč 600".
K § 25a). Třetí řádka místo "Kč 2.400" stůj "Kč 3.600".
2. Pozměňovací návrhy posl. Bubníka a soudr.:
V § 3 budiž zvýšena výměra požitku za každou jednotlivou osobu v domácnosti společné s poškozencem na 20 %. Slova v předposlední řádce od "nejvýše....." buďtež vynechána.
V § 7 budiž základna invalidního důchodu zvýšena z 2.400 Kč na 3.000 Kč resp. 2.400 Kč.
V § 17 odstavec 1 mějž toto znění: "Plný důchod vdovský činí 1200 Kč ročně. Vdovy a družky s výdělečnou schopností sníženou alespoň o 50 % nebo pečující o dvě nezaopatřené, ať vlastní či nevlastní děti mladší 16 let, požívají důchodu 1.800 Kč ročně".
Odstavec 2 tohoto paragrafu budiž vynechán.
V odstavci 3 budiž tento text: "Vdově nebo družce výdělku neschopné anebo překročivší 55. rok svého věku přísluší roční příplatek 600 Kč."
§ 35. Právo odvolací budiž stanoveno a uplatnitelno ve lhůtě 90 dnů ode dne doručení výměru (místo 60 dnů).
Článek II. První odstavec budiž změněn takto: "Manželkám, družkám, dětem a rodičům vojínů, upadnuvších za světové války do ruského zajetí a po válce se ke svým rodinám nevrátivších, poskytnou se důchody podle tohoto zákona".
3. Pozměňovací návrh posl. Schälzkyho, inž. Junga, dr. Keibla a druhů k § 1, odst. 2:
Jako věta druhá budiž zařaděno:
"Padlý nebo nezvěstný nemusí však býti československým občanem."
V nynější větě druhé buďtež škrtnuta slova od "jde-li" až "postaráno".
4. Pozměňovací návrh posl. dr. Holitschera a druhů:
§ 1, odst. 2 budiž škrtnut a nechť zní takto:
"Od tohoto požadavku může ministerstvo sociální péče po dohodě s ministerstvem financí upustiti v případech zřetele hodných".
5. Pozměňovací návrh posl. Schälzkyho, inž. Junga, dr. Keibla a druhů:
V § 2, odstavci 1 má místo 6000 K býti 16.000 K.
Poslední věta: "Ustanovení toto podrží platnost do 31. prosince 1923" budiž škrtnuta.
Odstavec 3 návrhu novelisačního budiž vynechán.
6. Pozměňovací návrh posl. Kirpalové a druhů:
V odst. 1 § 2 buďtež škrtnuta slova "Ustanovení toto podrží platnost do 31. prosince 1923".
7. Pozměňovací návrh posl. Tauba a druhů:
V odst. 1 § 2 stůjž místo "6.000 Kč" "16.000 Kč."
8. Pozměňovací návrh posl. Pohla a druhů:
Částka uvedená v poslední větě §u 3 4.000 Kč budiž zvýšena na 5.000 Kč.
9. Pozměňovací návrh posl. Palme a druhů:
Nynější znění § 3 budiž škrtnuto a nahrazeno takto: "Žijí-li s válečným poškozencem ve společné domácnosti osoby, k jejichž výživě válečný poškozenec podle zákona jest povinen přispívati a skutečně přispívá, zvyšuje se částka uvedená v §u 2 o 20% za každou jednotlivou takovou osobu, nejvýše však o 5.000 Kč ročně".
10. Pozměňovací návrh posl. Schäfera a druhů:
Odstavec 3 §u 2 budiž škrtnut.
11. Pozměňovací návrh posl. inž. Junga, Schälzkyho, dr. Keibla a druhů:
V §u 3 budiž 10% změněno na 20% a 4000 Kč na 5000 Kč.
12. Pozměňovací návrh posl. dr. Keibla, Schälzkyho, inž. Junga a druhů:
§ 4 budiž škrtnut.
13. Pozměňovací návrh posl. Uhla a druhů:
§ 4 budiž škrtnut.
14. Pozměňovací návrh posl. Čermaka a druhů:
V § 7 stůjž místo "2.400" "4.800".
15. Pozměňovací návrh posl. Schälzkyho, inž. Junga, dr. Keibla a druhů:
V § 7 uvedené částky 2.400 Kč a 1.800 Kč buďtež zdvojnásobeny.
16. Pozměňovací návrh posl. Schälzkyho, inž. Junga, dr. Keibla a druhů:
V § 8 budiž částka 2.400 Kč změněna na 4.800 Kč.
Do odstavce 2, počínaje od slov "při snížené výdělečné schopnosti aspoň o 20%" vsunuje se tato změna: "až při snížené výdělečné schopnosti aspoň o 15%, ale méně než 25%, nárok na 20% příslušné důchodové základny. Ztráta výdělečné schopnosti nedosahující 15% nezakládá nárok na důchod invalidní".
17. Pozměňovací návrh posl. dr. Czecha a druhů:
V posledním odstavci § 8 stůjž místo "20%" "15%".
18. Pozměňovací návrh posl. Tauba a druhů:
Odst. 1 § 8 nechť zní: "Invalida, jehož výdělečná schopnost byla snížena aspoň o 85%, má nárok na plný důchod invalidní, jenž činí 4.800 Kč."
19. Pozměňovací návrh posl. Tauba a druhů:
V § 9, poslední řádka, stůjž místo "100%" "200%".
20. Pozměňovací návrh posl. Uhla a druhů:
V § 9, řádka 5, stůjž místo "50%" "100%".
21. Pozměňovací návrh posl. inž. Junga, Schälzkyho, dr. Keibla a druhů k § 10:
První věta 1. odstavce má zníti: "Invalidovi přísluší na každé nezaopatřené dítě, dokud není schopno samostatně se uživiti, nejméně však do skončeného 15. roku, pokud invalida pečuje o jeho výživu, příplatek 20 % k základnímu důchodu (§§ 7 a 8)."
V 2. odstavci § 10 budiž místo 10% vstaveno slovo 20% a slova "nemůže-li býti výdělečně činna" buďtež škrtnuta.
22. Pozměňovací návrh posl. Schälzkyho, inž. Junga, dr. Keibla a druhů k § 10, odst. 3:
Buďtež škrtnuta slova "pokud jsou úplně neschopni k výdělku".
23. Pozměňovací návrh posl. Tauba a druhů:
V § 10 buďtež škrtnuta slova "do 18 let".
24. Pozměňovací návrh posl. Čermaka a druhů: