Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Bradáč, Taub.
240 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda dr. Beneš; ministři Černý, dr. Dérer, dr. Dolanský, Habrman, inž. L. Novák, Aug. Novák, Srba, Staněk, Šrámek, dr. Šrobár, Tučný, Udržal, dr. Vrbenský.
Z kanceláře
sněmovní: sněm. tajemník dr. Říha, jeho zástupce
Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 100. schůzi poslanecké sněmovny.
Byly provedeny některé změny
ve výborech. Žádám o jich sdělení.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Klub poslanců der deutsch. sozialdemokratischen
Arbeiterpartei vyslal na schůzi dne 29. t. m. do výboru zahraničního
posl. Hackenberga za posl. Čermaka.
Předseda: Min. předseda předkládá přípisem ze dne 24. listopadu t. r., čís. 32.81121 m. r., vládní návrh zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby upravila pensijní pojištění na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Od
vlády došly některé spisy.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Ministerský předseda zaslal sem:
přípisem ze dne 23. listopadu 1921, č. 32236/21 m. r., vyjádření ministerstva financí k resoluci, týkající se ukládacího řízení při osobních daních přímých a bezpodmínečného zachovávání předpisu §u 210 zákona o osobních daních přímých, jež přijata byla v 81. schůzi posl. sněmovny dne 4. srpna 1921;
přípisem ze dne 24. listopadu
1921, č. 32690/21 m. r., vyjádření ministerstva financí k resoluci,
tykající se předložení osnovy zákona o volebním rádu pro volbu
komisí odhadních a odvolacích, odpovídajícího zásadám volebního
řádu poměrného, přijaté posl. sněmovnou v 81. schůzi dne 4. srpna
1921.
Předseda: Obě
postupuji výboru rozpočtovému.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Přípisem ze dne 24. listopadu
1921, č. 32.529/21 m. r., zprávu předsednictva ministerské rady
k resoluci posl. sněmovny projednávané v 68. schůzi dne 31. května
1921, týkající se obchodních styků s Jugoslavií.
Předseda: Tuto věc postupuji výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností a výboru zahraničnímu.
Předseda senátu N. S. R. Č. sdělil
sem.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Přípisem ze dne 22. listopadu 1921 k tisku 1039 sen., že senát projednal a schválil ve své 71. a 75. schůzi dne 18. a 22. listopadu 1921 osnovu zákona o výkupu dráhy Rakovník-Louny.
Přípisem ze dne 22. listopadu
1921 k tisku 1101 sen., že senát ve své 76. schůzi dne 24. listopadu
1921 projednal a schválil osnovu zákona, kterým se upravuje povinnost
vrátiti neb vydati věci movité ve prospěch cizích států k jich
požadování oprávněných.
Předseda: Počátkem
dnešní schůze byla tiskem rozdána zpráva.
Sněm. tajemník dr. Říha (čte):
Tisk 3206. Zpráva výboru kulturního
o usnesení senátu Národního shromáždění (tisk 2896) týkajícího
se návrhu sen. dr. Mareše a spol. (tisk sen. 518) o zřizování
fakult neb oddělení na vysokých školách (tisk sen. 782).
Předseda: Počátkem dnešní schůze byla tiskem rozdána těsnopisecká zpráva o 90. schůzi posl. sněmovny.
Přistupujeme k projednávání pořadu
schůze, totiž k
1. pokračování v podrobné rozpravě o zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu finančního zákona pro rok 1922 (tisk 3168) - skupina hospodářská a soc.-politická.
Uděluji slovo dalšímu zapsanému
řečníku, panu posl. Brožíkovi.
Posl. Brožík: Slavná sněmovno! Poslanecký klub mé strany uznává za nutno, aby v předvečer velkého otřesu hospodářského, k němuž hrozí dojíti v báňském průmyslu, byly zjištěny příčiny, známa nynější situace a především aby bylo zjištěno, kdo na tomto stavu nese zodpovědnost.
Průmysl báňský prožívá těžkou krisi, která je v přímé souvislosti se všeobecnou krisí hospodářskou, která je zase krisí světovou a jejíž kořeny kotví především v ohromném rozvratu valutárním a v neustálených poměrech politických. Tyto okolnosti znemožňují normální vybudování obchodních styků a situace, jak vidíte, je nejtěžší právě ve státech průmyslových, na export odkázaných. Stíny této všeobecné krise doléhají jako na jiná odvětví průmyslová také na báňský průmysl. Dnes je v báňském průmyslu naší republiky 7000 lidí nezaměstnaných a takřka polovina dolů pracuje s omezeným počtem směn. Vedle těchto všeobecných obtíží, se kterými zápasí průmysl celého světa, přicházejí v úvahu specielní poměry naše, kterými se obtíže všeobecně ještě zhoršují.
Je to především finanční politika státu. Jeho největší položky příjmové jsou založeny právě na uhlí. Je to 30% dávka uhelná s výnosem 1 1/2 miliardy, je tu příjem drah, který jeví se asi ve stejné výši. Je potřebou průmyslového rozvoje a jeho existence, aby uhlí bylo co nejlevnější. Drahé uhlí způsobuje drahou výrobu, drahá výroba podvazuje schopnost zahraniční konkurence. Stát, který je odkázán na export, dostává se do velkých obtíží, které končí stálým ztrácením zahraničních odbytišť. Jaké jsou toto důsledky, je známo. Nejen ze se dostavuje nebezpečí nezaměstnanosti a vystěhovalectví, nýbrž podvázáním průmyslu a výroby vysychá a zmírá hlavní poplatní síla státu a zmenšuje se jeho příjem. Zvrácenost a nesmyslnost této politiky je nejlépe viděti na naší uhelné dávce. Stát, stlačen stísněnými poměry finančními, zavedl uhelnou dávku a houževnatě na ní lpí. Tím způsobeno zdražení uhlí skorem o jednu třetinu. Toto zdražení má za následek stály pokles našeho vývozu uhlí do ciziny, způsobuje značné zvýšení provozovacích nákladů u všech průmyslových podniků a zdražení jejich výrobků, znemožňuje zahraniční soutěž, způsobuje krise.
To se zase vrací zpět báňskému průmyslu, který pak rovněž trpí, a když toto poškození bylo dále způsobeno, po velké oklice dopadá těžce na hlavu skutečného vinníka, na stát. Omezením uhelné těžby, způsobeným krisí, zmenšuje se výnos uhelné dávky, omezením ostatní výroby průmyslové klesá finanční a poplatní její schopnost. To je velké minus příjmů na jedné straně, kdežto na druhé straně zvyšování břemen státu, který takový systém výrobní způsobuje. Kam musí tyto poměry dospěti, je na bíledni.
Jak to vypadá s cenami uhlí? Kdo je způsobuje a v čem se jeví drahota uhlí? Před válkou, v roce 1913, stál 1 q hnědého uhlí střední jakosti kolem 1 K, 1 q uhlí kamenného stál 2˙- až 2·20 K. Dnes obnáší cena 1 q hnědého uhlí téže střední jakosti kolem 15 K, 1 q uhlí kamenného kolem 40 K. Lze tedy konstatovati zvýšení cen u uhlí hnědého asi kolem 1500%, tedy patnácteronásobné zvýšení, u uhlí kamenného kolem 2000%, tedy dvacateronásobné zvýšení. To je jistě zvýšení cen, překročující průměrný vzestup cen vůbec. V čem to vězí, je ihned zjevno, všimneme-li si uhelné dávky, která činí 30% ceny uhlí.
Dávka tato vstoupila v platnost 1. květnem 1920 a od té doby následuje nepoměrný vzestup cen uhlí. Na ceně uhlí participují mzdy zaměstnanců, daně a dávky, nákup provozovacích potřeb, dříví, technických potřeb atd. Jak to vypadá s těmito položkami a jakým způsobem je možno, aby přivodily zlevnění uhlí? Je zajímavo, že ve sporu, který nyní v bánském průmyslu se jeví, namlouvá se veřejnosti úplně falešně, jakoby mzdy horníků na vysoké ceně měly hlavní podíl.
Jak to vypadá se mzdami horníků? Podíl mezd na 1 q hnědého uhlí, jehož cena při střední jakosti obnáší dnes 15 K, činí 4 K 29 hal. To obnáší mzda horníka na 1 q. Podíl mzdy horníka na 1 q uhlí kamenného, jehož cena pohybuje se kolem 40 K, obnáší 10 K. Činí tedy podíl mzdy horníka na ceně 1 q uhlí asi jednu čtvrtinu. A zajímavo jest, že tento podíl mzdy dnes je nižší, nežli byl podíl mzdy před válkou. To znamená, že jest naprosto nemyslitelné chtíti odbourávati ceny uhlí na mzdách horníků. Kdyby nastala v uhelném průmyslu 20% redukce hornických mezd, jaký se bude jeviti výsledek na cenách uhlí? U hnědého uhlí znamenala by tato 20% redukce mezd snížení ceny uhlí o 90 hal. na 1 q, u uhlí kamenného o 2 K na 1 q. Kdybychom si představili 50% redukci mezd - a já to uvádím jen abych dokumentoval absurdnost názorů, kterými by se chtěly ceny uhlí snižovat na účet mezd - kdybychom tedy redukci mezd provedli o 50%, bude to znamenati zlevnění ceny uhlí, a to u hnědého o 2·20 K na 1 q. Stálo by tedy toto uhlí na místě 15 K 13 K. U uhlí kamenného pak redukci o 5 K na 1 q, a stál by tedy tento q na místě dnešních 40 K pak 35 K.
Tato cesta jest naprosto nemožna a naprosto nevhodna. Nyní si představme, jakým účinkem jeví se uhelná dávka na cenách uhlí.
Zatěžkání uhelnou dávkou na cenách uhlí je přibližně asi v téže výši, jako obnášejí mzdy horníků. Tedy objevuje se ve výši asi jedné čtvrtiny celkové ceny uhlí. To znamená, kdyby bylo provedeno snížení uhelné dávky o 50%, kdyby tudíž stát na místě 1 1/2 miliardy, které dnes z výnosu uhelné dávky do státní pokladny plynou, spokojil se s výnosem polovičním, to jest 750 mil., může toto zasáhnutí přivésti snížení cen tak, jako kdyby byla provedena 50% redukce mezd. Obě tyto věci, mzdy horníků a uhelná dávka, tvoří asi polovinu výrobních nákladů na 1 q uhlí. Další druhá polovina zůstává na nákup nutných potřeb k provozu, dříví, investic atd. Mohlo by se ještě namítnout, jak je možno, že když průměrná cena uhlí na dole u uhlí hnědého obnáší kolem 15 Kč, uhlí toto prodává se v Praze za 25-30 Kč i dráže. A tu přicházíme k druhé kapitole, kterou bánský průmysl těžební trpí. To jsou účinky naší politiky dopravní.
Před válkou stála doprava vagonu uhlí z hnědouhelné pánve do Prahy 50 K. Dnes doprava vagonu uhlí z hnědouhelné pánve severočeské do Prahy obnáší 600-700 K. Dopravuje-li se ten vagon uhlí do Bratislavy, zvýší se dopravné přes 2000 K. Konečně na tomto zvýšení cen uhlí participuje uhelný obchod, a to v míře právě nemalé.
Jak vidno, je tu více složek, které mají vliv na ceny uhlí, a každý by řekl, musí-li se již redukovat a je-li hospodářsky život v té situaci, že nelze jiným způsobem než snížením provozních nákladů opatřiti si možnost existenční, redukce ta musí býti prováděna na všech složkách, které cenu uhlí tvoří a že nemůže býti omezena právě na tu část, dotýkající se existence horníků, kteří tvoří jednu čtvrtinu všech výrobních nákladů, a kterou také nelze skutečného efektu docíliti.
Nuže, jak věci stojí: Na požadavek po snížení uhelné dávky říká ministr financí z pochopitelných důvodů kategoricky "ne". Na požadavky za snížení a úpravu dopravních tarifů říká ministerstvo železnic totéž a dodavatelé surovin a potřeb odvolávají se na drahotu uhlí a na to, že nemohou svoje dodávky snížiti. Tedy všude se říkává ne. A tak celé řešení těch poměrů koncentruje se na redukování mezd horníků, a v té příčině, kde jde o útok na horníky, jsou naši podnikatelé první, kteří se postaví v celo a kteří bezohledně na této linii postupují. Netroufají si na stát, na uhelnou dávku, na dopravní tarif, ale troufají si na horníky. Doba jim jde na pomoc. Je těžká krise hospodářská, na dolech jsou zásoby uhlí a koksu, těžba na polovině dolů je omezena, za vraty tisíce nezaměstnaných, t. j. doba, kdy se mají horníci spoutati tak, jako byli spoutáni před válkou.
To je podivná a odporná morálka. Důsledků průmyslové krise, kterými právě třída dělnická nejvíce trpí, má býti použito k útokům na životní úroveň dělníků, aby oni platili útraty neschopnosti kapitalistického zřízení výrobního i politického. Vtom jest viděti všechnu zvrácenost kapitalistického systému.
A nyní, jak to vlastně vypadá s výdělky horníků? Nemám důvodu zamlčovati, že u výdělků horníků konstatuje se značný vzestup a že horníci jsou snad první z odborů, které vyrovnaly cenový rozdíl životních potřeb a které dostaly se, pokud jde o mzdy a o ceny životních potřeb, asi do stavu predválečného. Ale, pánové, jaká byla životní úroveň horníků před válkou? Jedna z nejubožejších, a jestliže tato životní úroveň dnes se vyrovnala, tedy nelze v tom spatřovati nějaké přehánění. Kdyby vývoj poměrů byl sel normálním chodem, musela by tato mzda býti stejně zvýšena.
A nyní několik číslic, jak existenčně tyto mzdy působí a v jakém stavu mohou na sociální a životní úroveň horníka vykonávati vliv. Průměrná mzda horníka v hnědouhelném revíru severních Čech, kde jsou hornické mzdy nejvyšší, obnášela v roce 1913 na hlavu průměrně K 4·76. V druhém čtvrtletí t. r. obnášela tato mzda bez přídavků na hlavu K 52·80, a se všemi přídavky K 66·93. Jeví se tu tedy 14násobné zvýšení mezd. Takové jsou poměry v uhelném revíru, který má nejlepší mzdové podmínky. V ostatních revírech jsou mzdy nižší.
Nyní, jak to dopadá s cenami potravin. Oproti roku 1913 jeví se stoupnutí životních potřeb v revíru severočeském o 1396·04 proc., tedy právě 14krát více. V revíru ostravsko-karvínském jeví se stoupnutí životních potřeb o 1377 proc. To bylo ve druhém čtvrtletí tohoto roku a od té doby až do dnes ceny životních potřeb stouply všeobecně o 15 procent. To znamená, že vyrovnání, kterého ve druhém čtvrtletí tohoto roku bylo docíleno, je nyní zhoršeno v neprospěch horníků a že o nějakém obtěžkání uhelných cen výdělky horníků nelze mluviti. Já jsem však řekl, že podíl, který tvořila mzda horníka na 1 q uhlí, byl před válkou vyšší, než je tomu dnes, a to mluví řečí zřetelnou. Mzdy horníků již po cely rok v nejlepším případě stojí na stejné výši. U dolů se špatnějšími druhy uhlí, zejména u malodolů, byly již značně redukovány. Poslední mzdové smlouvy byly uzavřeny právě před rokem. A není-li dnes laciněji, trpí-li horník tím, že na místě příjmu za 6 směn pracovních má jen nyní příjem za 4, ba i tři směny, pak chtíti tento stav sanovat snížením mzdy, to je barbarství a necitelnost a to pochopitelně musí zaměstnané pobouřit ke krajnímu odporu.
Za tuto dobu trvání kolektivních smluv viděli jsme ještě jiný zjev. Uhelná těžba stoupla. Stoupla v celku i na hlavu, stoupla v uhlí hnědém i černém. Tento rok byl důkazem, že jsme na dobré cestě k další konsolidaci poměrů v báňské těžbě. Je radno zdravý proces rušit a násilně do něho zasahovat a vydávat uhelné revíry do těžkých otřesů?
Ve sporu, o který právě jde, byla nadhozena otázka, že zasahují-li majitelé dolů, nejde jen o zvýšení mzdy, že mohou býti nynější výdělky zachovány, když se zvýší výkonnost o 20 procent.
To je velice odporná logika! Když o 20 procent uděláš více práce, dostaneš starý plat. Aby bylo jasno, prohlašuji: Jsme pro zvýšení výkonnosti, víme, že se výkonnost zvýšiti dá a že nynější výkonnost nedosahuje poměrů predválečných, víme, že zvýšením výkonnosti je možno docíliti velice značného zmenšení výrobních nákladů a dostati se ke zlevnění uhlí. Toho jsme si plně vědomi a v tomto směru chceme působiti, ale nikdy se tohoto cíle nedosáhne snížením úkolových sazeb, poněvadž tím je každá chuť ku práci vzata. Tím okamžikem, kdy dělník nabude přesvědčení, že zvýšení jeho výkonu bude použito, aby jeho mzda nebo úkol byly sníženy, nikdy se nebude namáhati. Zvýšení výkonnosti v báňském průmyslu je opravdu jedním z nejdůležitějších problémů uhelné těžby. Ale jeho realisování nezávisí jen od vůle horníků. Tu hraje celá rada okolností značnou roli. Správce závodu může docela snadno všechny snahy dělníků zmařiti. Stačí, aby byly prováděny práce přípravné na účet porubu a lze i při skutečně prokázaném zvýšení výkonu u dělníků na porubu zaměstnaných prokázati pokles těžby, která počítá se na hlavu. Proto jsme tolik usilovali o to, aby závodní rady měly možnost provoz kontrolovat. Ke zvýšení výkonnosti jsou nutná technická opatření, ale také jejich účelné využití. Dále je třeba zmenšiti pracovní síly neproduktivně na závodech zaměstnané a použíti jich ku pracím produktivním, je třeba přihlédnouti k návrhům a přáním závodní rady a s ní spolupracovati. Co se děje na místě toho? Správy závodů ignorují každý námět závodních rad a zakazují jim, aby o těchto věcech jednaly.
Způsobují tím atmosféru, v níž positivně ke společnému cíli nelze nic vykonat. Společný cíl obou stran - o ten a jen o ten v tomto případě jde - může býti dosažen jen tehdy, když obě strany společně budou pracovati, jinak nemůže býti vůbec dosažen.
Proto když byla tato otázka ve sporu nadhozena - a zde jde právě o ten rozdíl názorů mezi námi a ostravskými majiteli dolů o ujednání z 29. října 1921 - že horníci se zavazují ke zvýšení výkonů o 20% na základě dosud platných úkolových sazeb, dali jsme souhlas ke přijetí tohoto ujednání. Majitelé dolů v Ostravě měli však jiný výklad a naprosto jednostranně, bez dalšího jednání vyhlásili na dolech snížení úkolů o 20%.
Nechci se zabývati formou, jakou to učinili. To vypadá tak, jako bychom žili ve sféře jejich despotismu, kde oni mohou libovolně diktovat pracovní poměr. Stejně charakteristickým je a stejně zaráží způsob, jakým odmítli pozvání ministerstva veřejných prací, zúčastniti se smírného rozřešení konfliktu (Slyšte!) a jednati s koalovanými odborovými organisacemi o jeho rozřešení. To je snad první případ v republice a bylo by velice nebezpečné, aby se na této cestě šlo dále, poněvadž tato vláda je dnes jediným útvarem, který může zaručiti další rozvoj. Jak si ministr veřejných prací tuto ochotu zástupců ostravských podnikatelů vyřídí, je jeho věcí.
Nyní však bych se chtěl dotknouti ještě jedné kapitoly, dusící rozvoj našeho báňského průmyslu, zejména hnědouhelného. To je laxnost, s jakou se projednávají otázky vývozu našeho uhlí za hranice. My ztrácíme trh za trhem a zejména nyní následkem poklesu německé marky stojí rada závodů před úplným zavřením. Vyvoz náš do Německa, který dříve kolísal kolem 40% hnědouhelné těžby, stále klesá, a kdyby nebylo mírových podmínek, podle nichž Německo musí Ententě odvádět měsíčně dva miliony centů uhlí, kdyby Německo mohlo tímto uhlím disponovati, byli bychom již dávno s naším uhlím z Německa vytlačeni a celý revír falknovský a část oblasti severočeské byly by dnes bez práce. Právě teď, v době poklesu německé marky, konají se v Německu horlivé porady, jejichž účelem je sáhnouti k opatřením, kterými by byl vývoz našeho hnědého uhlí do Německa úplně podvázán, což znamená zavření aspoň 50 našich hnědouhelných dolů. Ale, prosím, když se věci dělají tak, jako u nás, když stát na uhlí, do Německa vyvezené, povolí tisíc korun přirážky na vagon a když o tento tisíc korun se dělí majitelé dolů se státem, to je kramaření a hokynářství, to není cílevědomá politika obchodní, kterou by bylo možno trvale se zabezpečiti. Zde by byla nutna kontrola a spolučinnost veřejnosti.
Majitelé dolů jsou na velkém omylu, jestliže předpokládají, že tyto jistě velké obtíže dají se řešiti útokem na mzdy horníků. Jejich postup může vytvořiti jen novou zápalnou látku a pracovní rozvrat v uhelných revírech.
Odborové organisace hornické vykonaly od převratu mnoho, a pakli v našem státě jsme byli ušetřeni větších otřesů v báňském podnikání, které zejména v počátcích života státu mohly míti následky nedohledné, pak na této práci mají ony lví podíl. Po celý rok nekladli jsme žádných požadavků a trváme i dnes na uznání starých kolektivních smluv. Výkonnost za tohoto stavu se lepší a bude se lepšit i nadále. Avšak každý pochopí, že jsme odhodláni tohoto minima, dosaženého a dosud uznávaného, hájiti ze všech sil do té doby, než pokles cen životních potřeb umožní nové regulování.
Tyto nové methody, tentokráte kapitalistického bolševismu, mají v sobě však ještě jiné nebezpečí. Není to jen to, že hospodářský život našeho státu může utrpět ohromný úder, jímž celková situace bude jen zhoršena, nýbrž jaké se tu vytvoří ovzduší pro hnutí dělnické, pro jeho poměr ke státu a k vládě? Nerad bych, aby se tyto věci vykládaly jako pohrůžky, to bychom si měli odvyknouti vůbec, ale kdyby řešení námezdných poměrů a průmyslových krisí mělo se díti za pasivity vlády, kdyby mělo býti prováděno tak, aby důsledky krisí a průmyslových obtíží byly podle dřívějších a pohodlných method svalovány na účet zaměstnanců, pak se ocitáme na šikmé ploše, která by zejména našemu státu se velice těžce vymstila. Proto je třeba zažehnávati duchy, dokud je čas. A jestli před rokem vystoupila vláda ostre proti pokusům bolševiků z leva na ochranu pořádku a majetku, pak je i její povinností také stejně tak ostre vystoupiti proti bolševikům z prava, (Výborně!) kteří ohrožují majetek, majetek naší dělnické třídy, majetek nejvyšší, na kterém spočívá jejich existence a existence jejich rodin, kterou tvoří mzda a kterou tvoří pracovní poměr.
Horníci nemohou jinak, nežli se
bránit, i když jsou poměry sebe těžší. Nebude-li vyhnutí, vnucený
jim boj přijmou a nasadí všechny síly, aby tento na ně namířený
útok byl odrazen. Spor tento nezavinili a zodpovědnost na ně nepadá.
To chci před otevřením a zahájením boje veřejně konstatovati.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Ke slovu se přihlásil pan ministr veř. prací Tučný.
Uděluji mu slovo.
Ministr veř. prací Tučný: Slavná sněmovno! Uhelná otázka zase jednou ve zvýšené míře zaujala všechnu veřejnost, a to z několika velmi vážných příčin, zvláště však proto, že spor ostravských horníků s majiteli dolů hrozí vyvrcholiti ve stávku, a pro obavy, že dojde k přesunu cen uhlí. Situace je skutečně vážná a do této chvíle nelze s jistotou předpověděti, že bude spor smírně vyřešen. Spor v ostravském revíru vyvolán byl depresí v celém našem hospodářském životě a má na něm značný podíl i pád valuty v Německu. Těžký průmysl, zvláště naše hutě, nemohly již bez nebezpečí velkých ztrát odebírati k provozu nutný koks domácí, jehož cena oproti koksu vestfálskému byla za pokleslé valuty v Německu v poměru 1:3. Poněvadž dovoz je vázán souhlasem vlády, bylo na ni naléháno, aby buď povolila dovoz koksu vestfálského nebo umožnila nátlakem na koksovny domácí pro hutě přijatelné ceny. K dovozu cizího koksu nemohli jsme dáti souhlas v zájmu národního hospodářství, zahájili jsme proto hned na počátku druhé poloviny října jednání s koksovnami ostravskými o zlevnění cen. A poněvadž jsme se přesvědčili, že nutnost zlevnění cen domácího koksu není u producentů tak vážně pojímána a není vůle k brzkému vyřešení, povolili jsme v době, kdy už téměř všechny vysoké pece v naší republice zastavily provoz, na stálé naléhání tisíců těmito následky v nezaměstnanosti se ocitnuvšího dělnictva, doprovázené i intervencemi poslanců, pouze pro jednu pec kladenskou dovoz obmezeného množství 10.000 tun vestfálského koksu, čímž jsme zvláště sledovali cíl, zdůrazniti naše naléhání na koksovny domácí, aby nejen otázku zlevnění pojímaly vážněji, nýbrž zejména ji urychlily. Ostravské koksovny rozhodly se konečně ke slevě, avšak nikoli na újmu vlastní, nýbrž mělo ji umožniti hornictvo. Podmínily ji zvýšením výkonnosti, která v měsíci listopadu měla obnášeti 10%, v měsíci prosinci nových 10%, aby tak bylo docíleno slevy na ceně drobného uhlí, které se koksuje. Na zásadě zvýšení výkonnosti shodly se obě strany dne 29. října na poradě, konané v ministerstvu veř. prací, při realisaci se však ukázal rozpor v předpokladech: Kdežto majitelé dolů chtěli zvýšené výkonnosti docíliti snížením úkolových mezd o stejné procento, domnívali se horníci, že jí bude docíleno reformami a úsporami v těžbě i zachováním dosavadních úkolových mezd.
Obě sporné strany postavily se pevně na svoje názorové stanovisko a ministerstvo veř. prací pokoušelo se znovu rozpor odkliditi. Bylo jednáno v sobotu 19. a v pondělí 21. listopadu o způsobu provedení uznané zásady a mohu konstatovati, že zejména na pondělní poradě se stanoviska obou stran značně sblížila. Dohoda však nemohla býti uzavřena proto, poněvadž, co na jedné straně zúčastnili se jednání splnomocnění zástupci hornictva, zástupci majitelů dolů přijeli bez mandátů. Ministerstvo veř. prací pozvalo tedy obě strany k novému, závaznému jednání na čtvrtek 24. t. m., dostavili se však pouze zástupci hornictva, majitelé dolů odepřeli své zástupce vyslati, žádajíce, aby jednání vedeno bylo v Mor. Ostravě bez účasti zástupců ústředních hornických organisací. Horníci viděli v tomto rozhodnutí novou provokaci a jednání v Mor. Ostravě odmítli. Bylo tedy majitelů, dolů z ministerstva veř. prací nařízeno, aby na dnešní den dostavili se k jednání, tomuto nařízení však nemohlo být vyhověno následkem nedorozumění se strany hornictva. Do této chvíle nelze tedy s jistotou říci, že by některá ze sporných stran úmyslně dohodu mařila, avšak z vylíčeného zde průběhu jest přece jen zřejmý zvláštní charakter sporu. Ministerstvo veř. prací jest odhodláno činiti do poslední chvíle vše, aby spor ve stávku nevyvrcholil, kdyby však jeho snaha měla býti s jedné strany zmařena úmysly tajenými, nebo dokonce malichernými justamenty, jest vláda odhodlána užíti takových opatření, aby stávkou uhelná těžba rušena nebyla.
Dosavadní zasahování vládních
orgánů do stávky bylo přísně objektivní a nemají příčiny ani majitelé
dolů, ale ani horníci stěžovati si do jednostrannosti. Odmítám
zde zejména smělé tvrzení jedné části tisku, že se v tomto sporu
stalo něco, co by nasvědčovalo zradě na hornictvu, a konstatuji,
že zprávy o povolení dovozu hornoslezského uhlí do naší republiky
postrádají jakékoliv podstaty. Povolení pro dovoz 250.000 tun
cukerní komisi bylo dáno dne 11. prosince r. 1920. Nynější vládu
o povolení dovozu vůbec nikdo z osob v tomto tisku jmenovaných
nežádal, zejména nikdo z kruhů politických. Svoje objektivní stanovisko
zachová vláda do konečného vyřízení sporu, i kdyby z některých
stran byla k jednostrannosti vymýšlenými pověstmi provokována.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Slovo dále má p. posl. Janček.
Posl. Janček: Slávna snemovňo! Úplná konsolidácia pomerov v našej republike nastane, keď všetky odvetvia spoločenského štátneho života potečú svým prirodzeným tokom, bez preťažovania jednej arterie nášho štátneho života na úkor arterie druhej. Vo svetovej válke videli sme, že borba potentátov prišla na zmar a oligarchia, ktorá napiala všetké sily, aby moc a vládu svoju upevnila, padla a zvíťazila demokracia. Udržať túto demokraciu musí byť povinnosťou všech nás, všech strán a stavov, smyšľajúcich úprimne s republikou. Len tak udržanie štátu, ktoré povinní sme snášať spoločne, nebudeme prekladať s plece jedného stavu na plece stavu druhého, nájdeme básu spolučinnosti, lebo len tak pristúpime k rovnému a spravodlivému podeleniu povinností.