Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: dr. Markovič, Záruba.

234 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda dr. Beneš; ministři Černý, dr. Dolanský, Habrman, inž. L. Novák, Srba, Staněk, Šrámek, Tučný, Udržal, dr. Vrbenský.

Z kanceláře sněmovní: sněmovní tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda: Zahajuji 98. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou na dnešek a zítřek udělil jsem posl. Mlčochovi z rodinných důvodů.

Došly tyto vládní návrhy: Žádám o jich sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Min. předseda předkládá přípisem ze dne 22. listopadu 1921, č. 32.603/21 m. r., vládní návrh zákona, kterým se lhůta stanovená v § 21 novely k obecním zřízením (zákon ze dne 7. února 1919, č. 76 Sb. z. a n.) prodlužuje do konce roku 1923.

Předseda: Došly dotazy.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Dotaz posl. Zavřela, Bergmana, Maška a soudr. ministru nár. obrany, že vyslána byla do Kroměříže, Holešova a Vizovic ve dny mobilisační komise k odvodu koní, neznalá jazyka českého.

Dotaz posl. Stejskala ministru školství a nár. osvěty o ohrožení Abrspašských skal.

Dotaz posl. Aloise Kříže ministru školství a nár. osvěty ohledně nedoplatků učitelstva na státní občanské škole v Čes. Krumlově.

Dotaz posl. dr. Lodgmana ministru financí, aby se poukázala k výplatě státní subvence pro starokatolickou církev.

Dotaz posl. dr. Lodgmana ministru nár. obrany o definitivním převzetí Karla Baiera, nyní rotmistra čsl. pěš. pluku č. 46 v Chomutově.

Dotaz posl. dr. Lodgmana ministru vnitra, že prý se zamýšlí odděliti obce Kuřívody a Horní Krupou od mimoňského okresu.

Předseda: Dále došlo nařízení vlády.

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Ministerský předseda přípisem ze dne 22. listopadu, č. 32.582/21 m. r., předkládá nařízení vlády republiky Československé ze dne 10. listopadu 1921, č. 410 Sb. z. a n., kterým se pozměňuje nařízení vlády republiky Československé ze dne 12. listopadu 1920, č. 624 Sb. z. a n., o úpravě obchodu semenem jetele červeného, vojtěšky a odpady všech jetelů a vojtěšek.

Předseda: Přikazuji toto nařízení výboru zemědělskému.

Dále v imunitních věcech došlo:

Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):

Hlavné štátne zastupitelstvo v Bratislave předkládá:

přípisem ze dne 21. listopadu 1921, čís. 13.522/21, žádost vyšetřujícího soudce ružomberskej sedrie ze dne 12. listopadu 1921, č. 1708/1921, za souhlas k stíhání posl. Svetlíka pro přečin osočování podle §§ 1, 3 zák. čl. XI V z r. 1914 tiskem spáchaný v časopisu "Pravda Chudoby" k trestnímu oznámení Bohdana Pavlů, Karola Huška, Svetozára Kresáka, Karola Rypáčka, Františka Votruby, Floriana Paváka a Jaroslava Hanky, redaktorů "Slovenského Denníku" v Bratislavě;

přípisem ze dne 21. listopadu 1921, čís. 13.523/1921, žádost vyšetřujícího soudce ružomberskej sedrie ze dne 12. listopadu 1921, čís. 1209/1921 za souhlas k stíhání posl. Svetlíka pro týž přečin k soukromému návrhu sen. Frant. Zimáka v Bratislavě;

přípisem ze dne 20. listopadu 1921, čís. 13.534/1921, žádost vyšetřujícího soudce ružomberskej sedrie ze dne 12. listopadu 1921, č. 1738/1921 za souhlas k stíhání posl. Hlinky, pro přečin osočování podle § 1, 3 zák. čl. 14 z r. 1914 spáchaný tiskem v časopisu "Slovák" - k návrhu soukr. žalobce prof. Josefa Křížana v Plzni;

přípisem ze dne 20. listopadu 1921, čís. 13.525/1921, žádost vyšetřujícího soudce ružomberskej sedrie ze dne 12. listopadu 1921, č. 1739/1921, zasouhlas k stíhání posl. Hlinky pro týž přečin k návrhu soukr. žalobce dr. Julia Brachtla v Růžomberku.

Předseda: Přikazuji věci tyto výboru imunitnímu.

V předešlé schůzi byly tiskem rozdány a přikázány iniciativnímu výboru tyto návrhy:

Zástupce sněmovního tajemníka Nebuška (čte):

Tisk 3191. Návrh posl. Buřívala a spol. na prodloužení platnosti čl. IX, § 1 zákona ze dne 7. října 1919, čís. 541, zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 214 Sb. z. a n., zákona ze dne 15. června 1920, čís. 446 Sb. z. a n., zákona ze dne 25. listopadu 1920, čís. 625 Sb. z. a n., zákona čís. 99 Sb. z. a n. ze dne 3. března 1921 a odst. I. bod 1-2 nařízení ministerstva železnic ze dne 26. července 1919, čís. 23.592, a změnu zákona 446 a 626 ex 1920.

Tisk 3192. Návrh posl. Šamalíka a soudr. na znárodnění a zpřístupnění Moravského Krasu.

Tisk 3193. Návrh posl. Šamalíka a soudr. na zavedení autobusového spojení do Moravského Krasu.

Tisk 3194. Návrh posl. Kučery a soudr. na doplnění zákona o obnově zemědělských pachtů ze dne 12. srpna 1921, čís. 313 Sb. z. a n.

Předseda: Přikazuji vládní návrh zákona, jímž se prodlužuje platnost opatření Stálého výboru N. S. R. Č. podle § 54 ústavní listiny ze dne 4. srpna 1920, č. 480 Sb. z. a n., o změně některých ustanovení trestního práva a čl. I. čís. 3, 4 a 11 zákona ze dne 18. prosince 1919, čís. 1 Sb. z. a n. z roku 1920, do 30. června 1923 (tisk 3189) výboru ústavně-právnímu.

Přistupuji k projednávání denního pořadu. Budeme pokračovati v

1. podrobné rozpravě o zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu finančního zákona pro rok 1922 (tisk 3168) - skupina hospodářská a sociálně-politická.

Tato IV. skupina obsahuje:

kap. 15, 15a) ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, kap. 16, 16a) ministerstvo pošt a telegrafů, kap. 17 ministerstvo železnic, kap. 18, 18a) ministerstvo zemědělství, kap. 20, 20a) ministerstvo veřejných prací, kap. 21 ministerstvo sociální péče, kap. 22, 22a) ministerstvo pro zásob. lidu, kap. 23, 23a) ministerstvo veř. zdravotnictví a tělesné výchovy, kap. 24, 24a) opatření přechodné doby válečné, kap. 26 úřad pro zahraniční obchod.

V řečnické listině jsou zapsáni:

"proti" posl.: Heller, dr. Medinger, Wenzel, Pohl, Hudec, Mikulíček, Anděl, dr. Schälzky, Klein, Mayer Samu, Schubert, Kraus, Palme, Skaunicová, Budig, Röttel, Matzner, Grünzner, Hausmann;

na straně "pro" posl.: Zeminová, Oktavec, Prokůpek, Bergman, Petrovický, Tománek, Buříval, Bečko, dr. Blaho, Veverka, Janalík, Karpíšková, Sopko, Petrovický, Košek, Netolický, Sychravová, Křemen, Purkyňová, Tomík, Pelikán, Johanis, Mach, Vrabec, Landová-Štychová, Tadlánek, Chlebounová, Kříž Alois, Janček.

Uděluji slovo prvému řečníku zapsanému na straně "kontra", jímž je pan posl. Heller.

Posl. Heller (německy): Ženy a mužové! Vláda nám předložila státní rozpočet a máme zde nyní rozhodnouti, zda jej povolíme či nikoli. Jakost tohoto státního rozpočtu byla již z mnoha stran roztrhána, takže každé slovo jest vlastně zbytečné. Já bych chtěl však státní rozpočet osvětliti ještě z jiné stránky, totiž, máme-li tyto státní prostředky k zachování státního stroje povoliti vládě z toho důvodu, co vláda nám dělá, jak se vláda chová k nám a specielně k mé straně. Pravím-li, že se sem stavím jako zástupce širokých mass malých rolníků, bych zastupoval jejich požadavky, tedy musím zde prohlásiti, že vládě zbývá pro malé rolnictvo tolik, jako nic. Vláda nás považuje za dvojí lidi. Béře nás jednou za nejlepší lidi, totiž co do placeni daní. Tu jsme nejlepší, tu se podle receptu pana dr. Engliše klidně doktoruje a říká: "Ach což, zemědělství již něco snese," a nebéře se zřetele, že jest zde veliký rozdíl mezi velkostatkem a malým hospodářstvím. V jiném vztahu jsme však zase druhotřídní, poněvadž nemáme volnosti, kterou mají všechny ostatní výdělečné skupiny, dělnictvo, živnostnictvo i průmysl, jež mohou volně disponovati pílí svých rukou.

Jsme dnes v řídkém postavení, že máme robotu v nové formě tím, že se od nás žádá: Musíš pracovati, nemáš však práva disponovati pílí svých rukou. Dnes může každý obuvník, udělá-li sto párů bot, prodati je, kam chce, to jest mu dáno na vůli; ale dřel-li jsem se já se svou ženou celý rok, nejsem s to, abych řekl, že mohu prodati kilogram žita tam, kam chci; ne, tu jest hned státní stroj zde a praví: Musíš odváděti, a nebudeš-li odváděti v tom smyslu, jak to chci míti, dostaneš výprask, právě tak jako před 100 lety. A věřte mi, jsem potomkem oněch bitých, kteří musili hůl líbati, kterou byli biti, kteří musili líbati hůl, kterou je tloukli, a dnes ještě cítím ve svém srdci, jak se mne zmocňuje hněv a vztek, představím-li si onen potupný čas. Vynaložíme vše, aby se ona doba nevrátila, třebas ve změněné formě!

Dnes jest tomu takto: 30. června t. r. vydala vláda nařízení, kterým se nucené hospodářství částečně ruší. My jsme proti tomu bojovali, poněvadž jsme věděli, že nařízení spočívá na nesprávném podkladě. Je v něm stupnice, v níž se žádá od každého totéž, lhostejno, zda má půdu dobrou nebo špatnou. Nebyl v něm vzat zřetel k tomu, co jsme vládě navrhli: "Je-li třeba pro méně majetné vrstvy určitého množství obilí za lacinější cenu, pak lze je jistě obdržeti, vezme-li se tam, kde jest." Nikoliv, vláda chce vzíti podle své šablony, ale ona toho nikdy tak nedosáhne, poněvadž žádá od špatné i dobré půdy totéž. Mohl bych uváděti příklady ze svého domovského okresu, kde čtvrtina půdy jest sterilní písečná půda, na níž hospodaří malí sedláci, dvě čtvrtiny horské území, na němž hospodaří rovněž malí sedláci, poslední čtvrtina s dobrou půdou náleží velkostatku s jeho dvory. A teď má malý držitel v horách dodati totéž, co velkostatek. Což, nevidíte té nespravedlnosti, která jest již v nařízení z 30. června, poněvadž chce provésti tuto jednotnost, jež nikdy nemůže vésti k něčemu dobrému? Podali jsme tehdy návrhy směřující nejen k tomu, aby nejmenším rolníkům bylo ulehčeno, nýbrž i aby se za účelem dosažení onoho množství obilí k zaopatření nemajetných nežádalo od žádného okresu více než 43% loňského kontingentu, od každého okresu však nejméně 43%. Pak byste byli shromáždili těch 40.000 vagonů, poněvadž by se vzaly tam, kde skutečně jsou. Tak je však neseženete nikdy. A jest prostě směšné dnes říkati: Budeme vás trestati 1000 korunami za každý metrický cent, který jste neprodukovali. To je výsměchem každé spravedlnosti a za takovou svobodu, za takovou demokracii vám děkujeme.

Ani nejmenší zřetel nebyl vzat na bonitu půdy. To je chyba, kterou spáchala vláda. Druhá chyba jest v tom, že v ministerstvu zásobování jsou zvláštní počtářští-umělci. Tam se jednoduše řeklo: Čechy dodají 17.420 vagonů obilí a zapomnělo se, že přece lidé s majetkem pod tři hektary mají býti osvobozeni. Odpočítáme-li to, zůstane ještě 14.616 vagonů. Kdo má dnes dodati ostatní? Teď se teprve přišlo na to, že se při počítání na to zapomnělo a z koho se má teď dostat těchto 2804 vagonů? Kdo je odvede? Velkostatek vám nakašle. Ten vymlátil a prodal. Vy jej nebudete moci ani potrestati, poněvadž prodal přece podle nařízení z 30. června, svůj díl s nejvýše 30% přirážkou odvedl a je hotov. Budete to chtíti odňati zase malému rolníku, který sedí nahoře v horách a který má ještě něco mlátiti. Chcete-li to však učiniti, řeknu vám, že se vám to nepodaří. Lidé jsou dnes tak daleko, že vezmou cep, ale něco jiného než žito budou mlátiti. Rozhořčení je tak veliké, že se zdá úplně vyloučeným udusiti je, a já nehnu ani prstem, abych je udusil, poněvadž ti lidé mají pravdu. Velkostatek snad bude ještě míti obilí, ale jest zcela nemožné vzíti mu je, poněvadž nemůže zkrátiti své deputátníky. Deputátníci se budou proti zkrácení brániti, bude-li se teď chtít vzíti, co zůstalo pro osev a deputátní obilí. Chce-li se nyní vzíti velkostatkáři ještě 60% přirážka, řekne zajisté: Dobře, vezměte si to! Jako velkostatkář nebude trpěti bídy, neboť velkostatkář netrpěl ještě nikdy na tomto světě bídy. Jeho dělník však bude se vší mocí brániti a právem, neboť jak přijde on k tomu, že se mu béře obilí na chléb! Z toho vychází toto: Velkostatkář prodal, protože může v létě pracovati s velkými lokomobilami, parními mlátičkami atd. Od něho nelze dostati nic. Malému statkáři nemá se to však vzíti ze sociálních důvodů. Neboť i když malému sedláku něco zbývá a 300 až 400 kg prodá za světovou trhovou cenu, jak se mu v tom chce zabrániti? On musí přece všechny své předměty potřeby koupiti také za světové tržní ceny. A nejen to, on musí dokonce ještě platiti 25násobné clo. Nedosti na tom, že musí platiti světovou tržní cenu, musí ještě udržovati jisté skleníkové rostliny průmyslové 25násobným clem. Nemáme docela zájmu na takové celní politice, poněvadž pouze zdražuje živobytí širokých vrstev. Každý dělník, každý malorolník jest nucen kupovati punčochy, boty, nářadí atd. o tolik a tolik dráže. Myslíte, že my jsme srozuměni s takovou politikou, která, byť i státu prospívala tím, že mu přináší peníze, porušuje zájmy lidu? Myslím, že peníze, jichž jest třeba k udržení státního stroje, dají se konec konců opatřiti také ještě jinými cestami. Mohlo by nám býti přece jedno, platíme-li vyšší stupen škály daně z příjmu, ale proč mají vždy široké vrstvy obyvatelstva celý ten podvod odnésti, aby se státní stroj udržel v chodu? To jest nesociální jednání a tento parlament a tato vláda, které si vždy dávají vzezření sociálních tendencí, jsou vlastně na zcela opačné cestě.

Naše řečnická doba jest krátce vyměřena a nechci dělat mnoho řečí. Zmínil jsem se již prve, že u velkostatku není již, co by se vzalo, poněvadž prodal podle nařízení z 30. června, jen drobnému rolníku lze ještě něco vzíti, poněvadž eventuelně mlátí cepem a mlátí v zimě. Ten si však nedá nic vzíti, za to vám ručím, pánové, tímto a říkám vám to zcela klidně, že se nezalekneme nejkrajnějšího prostředku; použijeme práva stávky a nebudeme stávkovati pouze v tom neb onom vztahu, nýbrž budeme vám dělati obtíže ve všem až nařízení z 5. října odvoláte. Naše trpělivost jest u konce, nemáme chuti dáti sebou nakládati jako s druhotřídními lidmi, máme totéž právo, tentýž nárok na hodnotu naší práce, jako každý jiný stav. Nezazlíváme toho jiným stavům, avšak žádáme pro sebe totéž.

Nebudeme hlasovati pro tento státní rozpočet, již pouze z toho jednoduchého důvodu nikoli, poněvadž nás vláda jako státní občany deklassovala a poněvadž nám proto docela nic pro ni nezbývá. (Souhlas na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo má pí. posl. Zeminová.

Posl. Zeminová: Slavná sněmovno! Po celý letošní rok snažila se poctivě naše strana, aby sjednala se určitá základna, aspoň ve směru politickém, aby byla umožněna koaliční vláda, která by měla úkol velmi vážný: republiku podepříti v zahraniční politice a také poměry vnitřní konsolidovati. Nemůže tedy nám nikdo vytýkati, že bychom nějakým způsobem zaujatým chtěli proti některým stranám v koalici súčastněným vystupovati. Účast však v koalici nemůže nás vázati na tolik v otázkách hospodářských, sociálních a kulturních, abychom nekritisovali současné poměry, abychom také k nim neřekli své jasné stanovisko a nežádali určité nápravy. Chci promluviti dnes několik slov ke dvěma důležitým resortům, na kterých záleží klid ve státě a tím také řádný vývoj poměrů, a to k ministerstvu zásobování a k ministerstvu zemědělství.

Otázka vyživovací, slavná sněmovno, byla po celou řadu let strašným úskalím, o které klopýtaly jak ministerské rady, tak obecní zastupitelstva, socialisté, zrovna tak jako finančníci a národohospodáři. Otázka vyživovací vlastně rozhodla osud světové války více než zbraně válečné samy. Hlad to byl, který porážel trůny a staré státy. Hlad byl centrem, okolo kterého se točil osud Evropy po celých 7 let. Vedle krise valutární a otázky nezaměstnanosti zůstává dodnes nejdůležitějším problémem světa. Po řadu let byly mezi socialisty a měšťanskými stranami spory o vázané či volné hospodářství. Řeknu otevřeně dnes v době likvidace ministerstva zásobování: pro nás otázka vázaného hospodářství nebyla žádným dogmatem, pro nás byla nutnou sociální ochranou slabých v této společnosti v době strašné tísně, v době, kdy sobectví zámožných výrobních vrstev neznalo mezí. Socialisté bránili se volnému obchodu, dokud bylo zásob zboží málo a pokud cizina prodávala tak draho, že jakákoliv konkurence byla vyloučena. Po 7 let slyšeli jsme se stran měšťanských, hlavně se stran zemědělských a také z kruhů mlynářských veliké protesty proti vázanému hospodářství a slyšeli jsme stálé proklamování volného obchodu. Měla jsem tu čest před rokem mluviti s této tribuny a již tenkráte řekla jsem pánům zástupcům ze strany agrární: Pánové, přijde jednou den, kdy budete špendlíkem hrabati to vázané hospodářství, kdy se vám bude stýskati po oněch určitých zákonech, které by způsobem náležitým váš stav ochraňovaly. Přijde den, kdy utečete od svých theorií o volném obchodě a budete jakýmkoliv způsobem chtíti obchod vázati. A doba tato přišla, dříve než jsme se všichni nadáli. V Americe, Holandsku, Maďarsku, Jugoslavii, Rumunsku a všude jinde v zemědělsky výrobních zemích řítí se ceny obilí a mouky dolů. U nás r. 1914 stála nejkrásnější dvounulka 40 h 1 kg. Dnes se požaduje za tutéž mouku téže kvality 8-9 korun, tedy to znamená 20-25násobně tolik.

Jest pochopitelné, že jsme za těchto drahotních poměrů, když jsme viděli v cizině klesati ceny, ohlíželi se po okolních státech, odkud bychom svoje zásoby doplňovali, a to za ceny, které by širokým řadám konsumentů konvenovaly. Musíme si přiznati, že se dělnictvo v městech ještě pořádně ani nenajedlo, zrovna tak, prosím, státní zaměstnanci, zrovna tak jiný drobný lid v městech i na venkově, který poslední haléř musel vydati za nezbytné životní potřeby, takže nemohl svoje domácnosti zrestaurovati a na klidný způsob života pomýšleti. Když přichází naděje na menší zlepšení a doba vyrovnání ohromného cenového trhu, okamžitě objevují se zase hlasy, že nelze připustiti k nám něčeho ze zahraničí. Nastává obrovsky útěk od volného obchodu a staví se šraňky na hranice. Mluví se otevřeně o vysokých clech, hlavně na obilí a mouku. Já konstatuji, že hned minulý měsíc konána byla meziministerská anketa, na které v zastoupení průmyslu mlynářského žádal pan dr. Kruis, aby dovoz mouky byl náležitě zatížen, a navrhuje na 1 q clo 250 K. Já prohlašuji, že pro nás tento požadavek je nesnesitelný, že musíme se proti útoku velkomlynářů opříti, že tito lidé, kteří ze spekulace skupovali obilí a mouku a ukládali do obrovských skladišť, přepláceli se navzájem, jen aby dostali všechen trh potravinami do svých rukou, aby se pak mohli na jaře státi diktátory života v tomto státě, a že nyní, když se obávají, že prohrají tuto politiku, přicházejí k vládě a všem politickým stranám a žádají, aby tato politika ochrany obyvatelstva nemajetného byla zrušena, aby byla na dovoz mouky a obilí uvalena ohromná cla a jejich nenasytné kapsy aby tímto způsobem státem byly chráněny. (Posl. Dubický: Ale dělnictvo mlynářské jde s nimi a podporuje je v tom!)

Chtěli pohltiti svět. I vy, pánové, z agrární strany v té skupině stojíte, vy jste je také podporovali. Vaše agrární družstva skoupila také velmi mnoho obilí. Proto se také toho uvolnění ciziny obáváte a stavíte se dnes otevřeně vy, kteří jste byli stoupenci volného obchodu, na obchod polovázaný a stavíte šraňky na hranicích. Je to strach před lácí a před tím, aby se ceny vyrovnaly.

Co musím veřejně pokárati, jest, že ministerstvo obchodu svolalo zástupce svazů průmyslnických, zemědělských rad a jiných kapitalistických institucí, když se začalo jednati o celní tarif, že však necítilo tolik povinnosti, aby pozvalo také zástupce četných milionů organisovaného dělnictva, živnostnictva atd., kteří také životním svým zájmem na úpravě celního tarifu jsou angažováni. Protestujeme proti tomuto postupu ministerstva obchodu a otevřeně říkáme dnes, že celní tarif, který bude upravovati hospodářský život obyvatelstva tohoto státu, nesmí se díti pokoutním nařízením, musí býti projednáván celým parlamentem před kontrolou veřejnosti, aby se každý mohl přesvědčiti jasně, kdo a jak v této otázce postupuje, a aby byl povinen skládati z toho účty voličstvu.

S volným a vázaným hospodářstvím, jak vidíme, dělalo se hotové klamání veřejnosti. Totéž bylo, konstatuji dnes, ač ta otázka jest méně citlivá, s ústřednami. Po několik let vrhalo se na nás socialisty odium, že my držíme ústředny. My prohlašujeme naopak, že, kde jsme viděli zásoby a dostatek výroby, velmi ochotně jsme výrobu a obchod uvolnili. Tak to bylo v otázce masné, cukerní a pod., pokud nám přicházely k projednání. Agrární strana, strana národně demokratická a strana lidová po 7 let protestovaly proti ústřednám. Konstatuji, že bylo 12 ústředen, že pouze v jedné svého času zasedal jako předseda soc. demokrat, t. j. v ústředně kožní, avšak v ostatních 11 ústřednách předsednictvo v rukou drželi stoupenci strany agrární a národně demokratické. (Slyšte!) A to: obilní ústav, cukerní komise, lihová, sladová, pro hnojiva a ovocnářská komise byly v rukou předsedy z agrární strany. Naproti tomu komise pivovarská a melasová, lnářská měly za předsedu pány z národní demokracie. Jestliže někdo je pro zrušení centrál, má to v prvé řadě navrhnouti předseda této komise, přijíti k súčastněnému ministerstvu a říci: Této komise není zapotřebí, navrhuji, aby likvidovala. (Tak jest!)

A viděli jsme, bohužel, pravý opak. Ve veřejném životě, poněvadž to bylo populární, agitovalo se proti centrálám, ale v zákulisí drželi se páni centrál zuby nehty, poněvadž tam dělali presidenty. To bylo ku příkladu v té otázce cukerní, kde jsme se střetli zajímavě. V plenu sněmovním naše strana se stranou sociálně-demokratickou podala návrh na zrušení cukerní komise. Ve výboru zásobovacím všecky strany hlasovaly pro uvolnění obchodu cukrem, jen zástupcové strany agrární hlasovali pro vázané hospodářství a udržení centrály cukerní.

Ještě se vracím k otázce celní ochrany. Vím, že budou páni mluviti také o otázce průmyslové výroby. Myslím, že to nemusí býti věcí sporu. Musíme si tu otázku ujasniti. Pro nás otázka celní je otázkou ochrany výroby. Když vidíme, že některý stav by byl zničen úžasnou konkurencí z ciziny, pak máme povinnost přiskočiti a chrániti zájem občanstva státu. Ale to nelze říci o stavu bohatých agrárníků a velkostatkářů. Ti jsou tak bohatě saturováni konjunkturou z minulých let, že jistě by mohli ze svého sobectví již povoliti něco a nechati také ostatní vrstvy, aby se zrestaurovaly. (Výborně!) Připomínám, že malozemědělci a zemědělští dělníci nemají zájmu na přehnaných a vysokých cenách jak obilí tak brambor. Pravidelně mají velmi málo polí, ale jak to tak bývá, všeho na světě mají málo, za to na dětech mají boží požehnání, takže více spotřebují, nežli jim úroda vynese, a následkem toho musí přikupovávati, čeho jim úroda nedává. Mám sama několik přípisů od našich důvěrníků, mezi jiným z Českomoravské vysočiny, kde důvěrník okresní píše: ..Vysoká cena obilí je zlem pro malozemědělce, neboť, jak jsem již v dopise prvém uvedl, máme hospodářství pouze do 5 ha a následkem toho spotřebujeme více, nežli nám může naše hospodářství vynésti, a co se nám nedostává, kupujeme ve volném obchodě za veliké obnosy." Chci také konstatovati, že malozemědělci nezdražili takovým způsobem jako velkostatky, bursy atd. Když jsem byla nedávno v září na Pacovsku. Počátecku atd., nabízela tam družstva malozemědělská žito za 260 Kč za 1 q, ale když jsem šla na Lounsko, Mělnicko a Podřipsko žádali na nás velcí agrární zemané a velkostatkáři 500 až 600 Kč za 1 q. Je tedy viděti, že mají dvojí morálku a že si bohatí chtějí prostě v sobectví zachovati svoje prvenství. Musím také, byť jen letmo, přibíti nespravedlivé útoky proti ministru zásobování Srbovi. Ve všech koaličních stranách bylo ujednáno, že kontingent bude obnášeti 40.000 vagonů. Když on na základě rozpočtu viděl, že by k této číslici nedošel a že by tolik obilí nesehnal, zvýšil a ne o velkou cifru velkostatkářům a velkopodnikům o něco předepsaný kontingent, ale naproti tomu zase v pohorských krajinách, hlavně na Českomoravské vysočině, Podkrkonoší a Pošumaví atd., zmenšil kontingent, protože v těchto krajích nebyla úroda taková, jako v krajích centra Čech a Moravy. Sděluji na základě určitých dat, že na Lounském okresu bylo předepsáno pouze 28% loňského kontingentu, to není tak nic ukrutného a myslím, když někdo vydělá miliardy, že může z vyšších cen obilí a bramborů pro trpící spolubratry něco obětovati ze svého ohromného majetku.

Konstatuji, že v rozpočtu ministerstva zásobování klesla velmi citelně položka na potírání lichvy. Roku 1921 bylo preliminováno 23 mil. korun, v roku 1922 však již pouhých 9 mil. korun. A přece nikdy tak lichva ve velkém nebujela, jako se to objevuje právě v přítomné době, kdy se šmahem obchod uvolňuje a kdy ten, kdo má peníze a široké svědomí, vrhá se na obyvatelstvo, aby mohl vytěžiti, co se dá. Souhlasím s kol. Najmanem, že u nás není žádná sociální morálka a hlavně v soudnictví lichevním. Na každou chudou hokynářku si troufají soudy i úřady. Když vydělá 10 haléřů, sebere se a zavře se a vyměří se jí 10.000 Kč pokuty a 6 měsíců vězení atd., ale na velkobanky a bursy, milionáře a řetězový obchod si netroufá dnes žádný státní orgán. Ptám se otevřeně s tohoto místa, jakým způsobem byla skoncována otázka Netušilova, Ortova, Umrathova a všechny ostatní aféry, které vydražďovaly veřejnost. Při této příležitosti upozorňuji, že nemám dosud odpověď na velmi naléhavou interpelaci v záležitosti fabrikanta Umratha, který loňského roku vyvážel podloudně v 9 vagonech zlato, peníze, stříbro a cenné papíry za 15 mil. korun.

Vedle toho vyvážel za 100.000 K potravin pro svoji několikačlennou rodinu. V Českých Budějovicích zřízenci železniční za spoluúčasti zástupců hospodářské rady budějovické zastavili podezřelou zásilku, která zněla na jednotlivce a obsahovala 9 vagonů přeplněných zbožím. Zásilka byla otevřena na hranicích ve Dvořišti a kraj ská komora soudní v Budějovicích nařídila zabavení a propadnutí zásilky ve prospěch státu dle platných zákonů. Vrchní zemský soud také rozsudek ten potvrdil, ale když došlo na vyšší instance, za úřednické vlády se nacházely různé cestičky, jak fabrikantu a milionáři vycházeti vstříc. Skutečně, jak jsem doslechla před 2 měsíci, má býti zásilka Umrathovi vydána a naopak v soudní vyšetřování byli vzati členové okresní hospodářské rady v Budějovicích a železniční zřízenci, kteří zásilku zastavili, a byli také za pana ministra Burgra potrestáni za to, že zastavili zásilku ve prospěch státní správy, pořádkovou pokutou, takže dnes se opravdu nenajde zřízenec, který by se chtěl vydati šikanám, pořádkovým pokutám a trestům pro to, když by v zájmu státu vystupoval.