Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda (zvoní): Dále má slovo pan posl. Pittinger.

Posl. Pittinger (německy): Slavná sněmovno! Musí člověka zcela zvláštním způsobem naladiti, připadne-li poslancům povinnost musiti mluviti o tak důležité věci, k tak důležitému předmětu, jako je rozpočet, téměř stále před prázdnými lavicemi. Zvláště dlužno tuto výtku učiniti stranám většiny, stranám vládním, ač nechci nikterak bráti v ochranu své německé kolegy. Mají ovšem podle osvědčeného příkladu stran většiny nějaký důvod, aby užili času lépe než sezením a posloucháním zde. Pravda je, že tato okolnost nevrhá nijaké zvláště příznivé světlo na mladý parlamentarismus v tomto státě. Mohlo by se snad mysliti o stranách většiny, jež přece by měly o tento důležitý předmět jeviti živý zájem, že se snad spokojují s tím a omlouvají se tím, že těch pět zástupců jejich stran učinilo moudré usnesení, aby rozpočet byl šmahem přijat, a že tedy není třeba dalšího zájmu s jejich strany. Stačí-li jim to k omluvě, může mně to stačiti také.

Celý rozpočet byl ve všech svých kapitolách mnohými řečníky, ba většinou řečníků velmi nepříznivě posuzován. Dokonce i hlavní zpravodaj, posl. Sonntág, praví o rozpočtu doslovně-a tato kritika je snad směrodatnou - toto: "Není možno přejíti mlčením okolnost, že dosud přes výslovné zákonné ustanovení Národnímu shromáždění nebylo předloženo závěrečné súčtování státních příjmů a výdajů, což je také závažným nedostatkem, jenž ztěžuje sestavení rozpočtů státní správou, tedy také řádné projednání zákonodárnými sbory." Dále prohlásil, že se musí se vším důrazem poukázati na to, že se takovým počínáním béře zákonodárným sborům možnost přezkoumávati a kontrolovati státní hospodářství. To je jistě posudek, jenž je příznačný, je-li podán dokonce i zpravodajem rozpočtu. Třebaže i mnozí řečníci většinových stran podali ostrý posudek o rozpočtu, uslyšíme otevřený a věcný posudek zajisté z úst těch, kteří nejsou již předem vázáni svým hlasováním rozpočet schváliti. Jsem přesvědčen o tom, že mnohý člen strany většiny, třeba ne na venek, přece ve svém nitru bude a musí souhlasiti se spravedlivými výtkami a obviněními proti rozpočtu. Právě v stranách většiny se přihází, že se nemluví otevřeně pravda, nýbrž že právě musí zvítěziti směr "národního státu", utopie, lež nad pravdou, sen nad skutečností, nebo, chceme-li to vysloviti parlamentární formulkou, musíme říci, že musí tu zvítěziti "většina" nad "menšinou". V důsledku tohoto názoru stran většiny pohybuje se přirozeně celá soustava zákonodárství, správy, mnohdy i soudnictví směrem, jenž neodpovídá skutečně daným národnostním, hospodářským a kulturním poměrům v tomto státě, namnoze směřuje k tomu, aby právě německé vrstvy obyvatelstva, německá část lidu tohoto státu byla připravena o svá práva, ba aby tato práva byla téměř úplně vymýcena. Důkazem toho jsou četné a jistě nepopíratelné ukázky nespravedlností, jež jsou obsaženy v rozpočtu proti Němcům. Macešské nakládání, jehož se dostává nám patřícímu právu, žíti podle své národní povahy, ukazuje to jasně.

Všimneme-li si číselného poměru německého obyvatelstva k českému, a to podle posledního sčítání lidu, které jste prováděli, ukáže se, že proti 6,351.663 Čechům stojí 3,828.000 Němců, čili že proti Čechům a Slovákům, hledíte-li na oba dohromady jako na státní národ, proti 8 milionům a několika tisícům obyvatel národnosti československé stojí v počtu přes 5 milionů. Procházíme-li rozpočet v jednotlivých položkách a všímáme-li si potřeb jednotlivých národností, jak se k nim přihlíží v číslicích rozpočtu, pak nedojdete nikdy a nikterak k tomuto poměru.

Pohleďme na malé Rumunsko! Tam stojí 11 milionů Rumunů proti 5 milionům příslušníků jiných národností a v tom proti 1 milionu Němců. Jmenovitě v otázce školství a jiných otázkách vlastního života národního nezasáhla dodnes rumunská vláda ještě tak hluboko, aby byl rušen zvláštní národní život některé národnosti neb brzděn. V Italii máte 300.000 Němců v jižních Tyrolích proti téměř 40 milionům Italů a podnes, jmenovitě pokud jde o školství, nebyly jim činěny obtíže; že snad proto chcete připraviti Němce o jejich školy, protože se Němců bojíte vzhledem k jejich číselnému poměru a jejich kultuře, že jste žárliví, to je nesprávná cesta, abyste je v tomto státě drželi v područí anebo je přes noc nechali zmizeti.

Státní rozpočet představuje sice mrtvé a chladné číslice, jež však přenášejí se do života, podíváme-li se venku na praksi státního života. Shledáváme v zákonodárství, správě, soudnictví množství šovinistických úředníků, kteří provádějí vůči nám to, co tyto mrtvé číslice zde praví. Libovolné rozdělování a slučování obcí - mohl bych tu jmenovati jich celou řadu - rozpouštění obec. zastupitelstev, dosazování vlád. komisařů, propouštění zaměstnanců a úředníků všech kategorií, libovolné vyměřování nebo zadržování služného a pensí, pak to zvláště vítězné a přeslavné provádění sčítání lidu atd., to jsou vaše skutky. Onehdy jsem měl příležitost ukázati na zvláště křiklavé případy při sčítání lidu. Byl jsem připraven o slovo trikem stran většiny a mluvil jsem přes to mezi lavicemi. Ty nejkřiklavější případy přehmatů při sčítání lidu, kterými jste se provinili, nebo vaši úředníci, chcete-li, jsou uloženy v pamětním spise parlamentního svazu o sčítání lidu, který byl podán jako naléhavá interpelace.

Jeden příklad vašeho počínání chci zde vytknouti. Zmiňuji se zde o něm proto, ježto využíváte výsledků sčítání lidu a používáte jich k tomu, abyste dokázali, že Němci mají jen ten neb onen nárok na školy.

Jak se provádělo sčítání lidu a jak úřady odhadují výsledek a konstruují české děti, má vám ukázati tento příklad: Jistému odbornému učiteli Emanuelu Velkému ve Vranově přišel od okresního hejtmanství ve Znojmě tento přípis: "V zápise o vašem domě je u vašeho jména zaneseno: "národnost německá". Výslechem vaším, jakož i konaným šetřením bylo zjištěno, že jste narozen v české obci" - je to Brno, ten muž se tam narodil asi před 56 lety - "že oba vaši rodičové jsou české národnosti" - otec se narodil ve Vyškově, Němec po otci, jeho matka rovněž Němkyně - "že ve své domácnosti mluvíte českou řečí" - to není pravda, protože ve Vranově se nemluví ani jediné české slovo, vyjímaje několik Čechů, kteří tam nyní přišli - "za čtvrté, že vaše vychování bylo české." Řečený k tomu píše: "Navštěvoval německou školu obecnou a německý učitelský ústav v Brně". Tu přece se nemůže hoditi, že tu měl někdo české - "böhmisch", jak vy to jmenujete - vzdělání. "Se zřetelem na to," praví se dále, "že jak vy, tak i vaše dítky byly přiřčeny české národnosti, byl zmíněný bod ve vašem přiznání, kde jste napsal "německá", nahražen slovem "česká".

Takové případy, jak jsem vám jeden zde přednesl, opakují se zvláště v okresním hejtmanství znojemském nesčetněkráte. Podle nějakých údajů, podle toho, že muž má česky znějící jméno, že jeho rodiče narodili se nebo žili před půl stoletím v některé dnes české obci, je tento muž označen jako Čech a rovněž jeho děti. Dále následuje výnos, že rodiče jsou nuceni vzíti ihned své děti z německé školy a poslati je do školy české. Ba, jde se tak daleko, že se hrozí vězením a žalářem, jak se několikráte stalo, nevyhoví-li se do osmi dnů tomuto vyzvání. Nejprve zkouší se to se slibováním, pak s podplácením, pak s vyhrůžkami a na konec chtějí zavříti nebo dokonce dáti do vazby, což se skutečně přihodilo. Takovými prostředky se uměle namnoze přitahují děti do menšinových škol v okresu znojemském. Rodiče, kteří mají české jméno a kteří kdysi žili v české obci, jsou zcela prostě označeni za Čechy a jejich děti bezohledně reklamovány pro české školy. Tak se dálo téměř ve všech německých vesnicích našeho vranovského okresu, jež mají české školy menšinové. Můžete se o tom, pánové, přesvědčiti. Mohl bych vám jmenovati celou řadu českých škol, jež jsou průměrně navštěvovány ne více než pěti dětmi.

V Lukově máme systemisovanou českou menšinovou školu, jež nemá ani jednoho dítka. Učitel zmizel, avšak česká škola ještě existuje, jak jsem se přesvědčil u okresní školní rady v Brně, a onen učitel dostává dále svůj plat a má dovolenou.

O zákonných ustanoveních, která charakterisují boj o školy v tomto státě, zvláště o rdoušení německých škol, promluvil předseda německého školního výboru dr. Schollich a rozsáhlé pohřebiště, jež vytvořila v tomto státě již tato školská politika na poli německých škol obecných a měšťanských, částečně i škol středních, osvětlil kolega Simm, rovněž jakožto člen školského výboru. Rád bych ještě podal krátký přehled o utlačování škol na Moravě. A při tom prohlašuji, že se školský boj vede na Moravě snad s největší bezohledností a že tam vypadá to pohřebiště jistě nejsmutněji. K plnému všestrannému porozumění těch nesmírných ztrát na Moravě nechť slouží prohlášení, že Morava může proti Čechám vykázati přečetné německé menšiny se značně bohatě vyvinutým školstvím, že podél jazykové hranice silně pokročilo již před vypuknutím války smíšení mezi obyvatelstvem, že konečně po převratu byly německé většiny všemi násilnými prostředky přeměněny v menšiny, tak na příklad Brno přistěhováním 7000 českých rodin, vypovězením nebo vystěhováním téměř 3000 německých, a vytvořením nového Velkého Brna násilně sloučeného s 21 českými předměstími. Totéž postihuje Znojmo, Olomouc a mnohá jiná města a vesnice. Naše německá ztráta na školách od převratu činí při stavu v březnu 1921 v hrubých číslech: V 6 městech s vlastním statutem - Brně, Uh. Hradišti, Jihlavě, Kroměříži, Olomouci a Znojmě - 2 školy občanské, 25 veřejných, 6 soukromých obecných škol, dohromady 221 tříd. V tak zvaných venkovských školních okresech bylo zrušeno: 16 veřejných škol občanských, 1 soukromá občanská škola, 69 veřejných, 15 soukromých škol obecných celkem s 342 třídami. Dohromady tedy 19 škol občanských, 121 škol obecných a 563 školní třídy úhrnem v 118 obcích.

Německé školství jednotlivých školských okresů bylo zvláště těžce postiženo. Tak dosahuje ztráta školních tříd, vyjádřena v procentech především v těžce postiženém jazykovém ostrově tato čísla: Uherské Hradiště-město 100%, Kroměříž-město 100%, Brno-venkov 85%, Hodonín 63%, Jihlava-venkov 48%, Hranice 41%, Brno-město 40%, Mor. Ostrava a Jihlava 38%, Mor. Krumlov 36%, Znojmo-město 29%, Dačice 20%. Ničivé tažení není ještě naprosto skončeno. Máme zřejmé známky toho, že se pomýšlí nyní netoliko na decimování dalších německých učilišť v prve jmenovaných okrscích, nýbrž na plánovité utlačování přečetných škol v uzavřeném jazykovém území.

I mezi německými opatrovnami možno znamenati strašné újmy. Naše statistika opatroven z března 1910 vykazovala 186 německých opatroven s 229 odděleními. V březnu 1921 zbylo z toho jen ještě 116 opatroven se 133 odděleními, takže musíme si, nezapočítáváme-li nepatrný rozvoj mezi léty 1910 a 1918, stěžovati do úbytku 70 opatroven, to je 38%, a 96 oddělení, to je 42%. Počet dětí německých opatroven poklesl během tohoto desítiletí o 61%. Ovšem opatrovny nepodlehly vždy jen českému útoku, někdy byla také německá lhostejnost a obava před terorem příčinou vydání na pospas. Je-li to několik číslic, jež vám ujasnily těžký boj a zlé spousty boje o školy na Moravě, poukázal bych ještě zcela zvláště na spousty ve školství v jižní Moravě. Jsou zcela dobře známy ministerstvu školství z nesčetných stížností, jež musí býti shledány oprávněnými i od ministerstva školství a ode všech objektivně myslících lidí. Máme vesnici Milešice. Tato vesnice byla až do doby před deseti lety čistě německou. Můžete se o tom přesvědčiti. Asi před deseti lety usídlilo se tam, zakoupilo a přiženilo pět nebo šest českých rodin. Žili jsme a hospodařili přece dříve s českými sousedními vesnicemi v úplném míru, sjednávali jsme obchody, byli jsme ty a ty, uzavírali jsme vzájemně mezi sebou sňatky atd. Nenávist byla vnesena pouze štváči a soustavou, na které byl vybudován tento stát, a buďte přesvědčeni o tom, že široké zástupy vašeho národa již neschvalují tohoto řádění a nadejde den, kdy váš národ zcela určitě vám strhne masku. Neboť i vašemu lidu je to již proti mysli, zvláště těm, kteří musí platiti daně, že je na sta českých menšinových škol se 2 až 4 dětmi. Každý národ má právo na svůj zvláštní národní život a rozvoj. Nechceme vám to záviděti, to nám ani nenapadne. Podporujete-li a povznášíte-li svou osvětu, nikdo vám nebude upírati tohoto práva a snažení, ani nikdo nebude proto s vámi v nepřátelství. Nedělejte to však na účet národní samostatnosti a osvětového rozvoje jiných národností! Tato předhůzka se vám nečiní jen od Němců v tomto státě, slyšeli jste ji namnoze také se strany slovenské, od Maďarů a ostatních národností, které žijí v tomto státě.

V této vesnici Milešice byla v roce 1908 na útraty tenkráte čistě německé obce vystavěna obecná škola. Nově přišlo k tomu 5 českých rodin a vidíte nejlépe národnostní poměr, pozorujete-li počet hlasů, které byly odevzdány při volbě do Národního shromáždění. Ze 185 odevzdaných hlasů bylo 155 hlasů německých a 30 českých. A co se nyní stalo se školou? Německá škola milešická byla v březnu 1920 Němcům odňata a přikázána těm pěti českým rodinám - to je skutečná věc - a 24 německých dětí muselo dělati cestu 4 km do Horního Břečkova, aby tam mohly býti vyučovány svým mateřským jazykem. Dnes mají Milešice soukromou školu, již sami vydržujeme, a soukromému učiteli jsou při vykonávání vyučování činěny největší potíže. Budova nebyla přes kollaudaci uznána; když bylo po prvé kollaudaci, přišlo náhle rozhodnutí, že budova nevyhovuje a že se musí škola zavříti, ježto je na spadnutí, a bůh ví, co všecko, a není ve smyslu předpisů zdraví dítek vyhovující. Učitel chodí nyní vyučovati dům od domu a ani děti ze spřízněných rodin nesmějí se účastniti vyučování, tak přísně se na to dozírá. Stejně je tomu v Podmole. I tam byla německá škola zavřena. V Šumvaldu byla odňata německá škola "Schulvereinu", soukromý německý majetek; po nějaké náhradě není dodnes ani stopy přes opětované zakročení a žádosti. Teprve nedávno byla zavřena znojemským purkmistrem, známým dr. Marešem, předsedou okresního školního výboru, jenž se ještě nesestavil a ještě nezasedal, soukromá škola v Hradisku, na níž se již rok učí. Podobné případy možno znamenati ve Znojmě-městě, Jihlavě a mnohých jiných německých městech, což je jistě ministerstvu školství přece známo. Možno tu však znamenati netoliko zavírání, nejen odnímání škol, nýbrž tam, kde to nešlo, kde nebylo možno prováděti jen tak zřejmě takové násilnosti, omezovali místnosti. Školní místnosti, jichž je nezbytně třeba k vedení školy, byly odňaty pro jiné účely, německé školy byly vystěhovány a vykázány do místností, jež po léta stojí nepoužívány a naprosto nevyhovují zdravotním předpisům. Podobné poměry jako zde, poznali jste ve Spišském jazykovém ostrově, když jsme jej příležitostně navštívili. Dále se tím zabývati nedovoluje čas, ježto pan předseda je již bez tak netrpělivý, protože tak dlouho mluvím.

Utiskování škol rozšiřuje se nejen na školy obecné, občanské, střední a jiné kategorie, nýbrž zasahuje již i vysoké školy, a mohl bych se ještě nějakou dobu zabývati kapitolou vysokých škol zvláště. Shledáte to pochopitelným, že pociťujeme utlačování našeho vysokého školství zcela zvláště bolestně, neboť je v tom soustava, že nám chcete naše vysoké školy vzíti a snížiti, že chcete vyučování na našich vysokých školách znemožniti nebo učiniti neúplným. Od demokratické republiky jsme ovšem očekávali něco jiného. Hned se založením nového státu, jenž se nazval podle vládnoucího národa a slovenské národnosti republikou Československou, počalo období útisku a zkracování v právech německých vysokých škol, o kterém zde má býti proti oblíbenému líčení v krásných barvách podán nezastřený obraz. Opravdová demokracie byla by dala všem vysokým školám úplnou svobodu a sebeurčení, byla by mohla kvapem dohoniti to, co starý stát mnohdy zameškal na požadavcích vědeckého učení a bádání, na opětném vybudování klinik volně přístupných stejnou měrou každému nemocnému, a sjednotiti všechny po pokroku bažící síly obou hlavních národností k jednomu positivnímu snaživému osvětovému cíli. Místo toho začala společnost samozvanců - nejprve pod titulem Národního výboru, pak Národního shromáždění - s negací, s utiskováním a zkracováním německé národnosti a jejích vysokých škol. Nejprve byl 30. října 1918 proti rozdělovacímu zákonu z roku 1882 vzat universitní archiv z německé správy, několik dnů později docházelo se do Karolina a jiných universitních budov pod dozorem ozbrojených vojenských hlídek. Při tom byly profesorům, studentům a studentkám při vstupu a odchodu prohledávány brašny, knihy, dokonce i šaty. Od akademických úřadů bylo požadováno vydání odznaků. V posledních dnech listopadu 1918 došlo k odnětí hvězdárny, přiznané v r. 1882 dohodou německé universitě a k nahrazení německého ředitele daleko mladším českým. (Předseda zvoní.) Mám, bohužel, jen ještě 5 minut času, nemohu tedy již toho thema vyčerpati; chtěl jsem jen v hlavních rysech ukázati, jakými ranami chcete ochromiti naše německé vysoké školy, jakými ranami jste dodnes našim německým vysokým školám škodili. Chtěl jsem ještě zvláště ukázati, jak se nakládá s naší německou universitou v rozpočtu pro rok 1922, ježto však je čas příliš krátký a pan předseda mne právě napomenul a já nikterak nechci o 1/2 11. hodině noční jeho příkazu snad neuposlechnouti, musím se vyjádřiti krátce a přednésti požadavky, jež bychom chtěli podati ohledně vysokých škol. Je to především požadavek náhrady za v roce 1919 odňatou vysokou školu montanní v Příbrami a zřízení německé montanní fakulty při německé vysoké škole technické; za druhé zřízení vysoké školy obchodní a hospodářské, rovněž připojením k německé technice, za třetí zřízení vysoké školy lesnické, rovněž připojené k německé technice. Právě zřízení této fakulty způsobilo by státu poměrně málo nákladu z toho prostého důvodu, protože k vybudování mohlo by býti přibráno zařízení zakupské lesnické školy. Za čtvrté žádáme vybudování zvěrolékařského oddělení na vysoké škole a do uskutečnění těchto fakult propůjčení stipendií oněm německým posluchačům, kteří z nedostatku patřičných vysokých škol u nás jsou nuceni studovati na vysokých školách, a to na montanní, zvěrolékařské nebo lesnické vysoké škole v cizině. Konečně žádáme zřízení vysoké školy pro tělesná cvičení.

Pánové! Můžete se tomu smáti, jak chcete, můžete bráti naše požadavky vážně nebo nebrati vážně, jisto jest, že přijde den, kdy i mezi vámi povstanou lidé, kteří budou schvalovati a nahlédnou oprávněnost našich kulturních požadavků, chcete-li také na své kultuře stavěti. Upusťte konečně jednou od zásady, že musíte říditi počet škol podle poměru počtu obyvatelstva, případně podle počtu žáků, kteří sedí v jedné třídě. Vybudujte si svých škol, kolik chcete a jaké chcete. Snažte se o to, abyste dosáhli nejvyššího stavu své kultury, svého státu, svého národa, nebeřte však tohoto práva ani ostatním národnostem, ponechte i jim cestu k svobodnému kulturnímu rozvoji.

Předseda (zvoní): Slovo dále má p. posl. Roudnický.

Posl. Roudnický: Slavná sněmovno! Předložený rozpočet ministerstva školství a národní osvěty na rok 1922 vykazuje úctyhodné vydání 1086 milionů. Tento obnos nepodává však náklad celý, jejž národ na své školství věnuje. K tomu dlužno připočísti ještě položku 49 milionů, věnovanou na školství zemědělské a zanesenou v rozpočtu ministerstva zemědělství, státní příděly zemím 888 milionů, náklady školské zemí a obcí, takže vydání na vzdělání širokých vrstev můžeme dobře počítati přes 4000 milionů korun. V roce 1920 obnášel rozpočet ministerstva školství a národní osvěty 203 miliony, letošního roku 582 miliony a roku příštího 1086 milionů, takže stoupl rozpočet ve vydání na letošní rok o 434% proti roku loňskému. I v době, kdy koncentrované strany vydaly heslo: šetřit, u položky této přece jen šetřit nemůžeme. Vždyť musíme si doznati, že náklad na vzdělání věnovaný jest dobrou investicí, která vynese užitek stonásobný. Ale my na této položce vůbec šetřiti nesmíme, vždyť příliš mnoho máme doháněti z let minulých, z vídeňského režimu nám hospodářsky a kulturně nepřátelského. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.)

Jestliže pan posl. Hanreich a předešlý pan řečník kol. Pittinger ukázali, jak zřizováno jest školství české a jak rdoušeno jest u nás školství německé, nesmí zapomínati na léta minulá, kdy Němci byli saturováni, kdežto národ český kulturně byl zanedbáván. V Rakousku mělo 9 milionů Němců 5 universit, kdežto 18 milionů Slovanů university 2. (Slyšte!) S jakou potíží pracoval národ český na zřízení druhé university české! Nepřízeň Vídně šla tak daleko, že i znemožnila milionový odkaz arcibiskupa Kohna na zřízení druhé české university věnovaný. S velkými překážkami zápolili zástupci českého národa, při zřizování či při přebírání středních ústavů obecních do správy státní. Školství obecné bylo na tom lépe, poněvadž zřizování a vydržování jich spočívalo výhradně na obci a zemi. Ale právě z toho důvodu bylo tolik obtížno, v tak zv. uzavřeném území zříditi školy české. Marně dovolávali se Češi práva, kterého se strany německé nyní tolik dovolávají. Víme, jak chovala se Vídeň k požadavkům českým a zřizovaly se u nás zde v Praze a v předměstích školy německé. U nás na Žižkově bylo rozpuštěno zastupitelstvo a komisař Hartel zřídil německou školu, obstaral budovu a pro české děti byla německá škola zřízena. Byla navštěvována většinou dětmi českými, takže pan učitel Wenzel, jinak dobrý a hodný učitel, neznající slova česky, nemohl vyučovati v první a v druhé třídě, poněvadž děti neuměly německy. Není tak daleko na Žižkov přesvědčiti se o tom. Po převratu z 11 tříd německé školy zbyly třídy dvě, poněvadž zůstalo jenom 80 dětí. Nemohou tedy naříkati, že by jim bylo činěno nějaké bezpráví, když pro nedostatek dětí německých německé školy se ruší. Schvalujeme náklad ministerstva školství se stránky věcné i se stránky osobní. Stav učitelský za dřívějšího vídeňského režimu u nás tolik trpěl! Stav učitelský nebyl považován za rovnocenný se stavem úřednickým, snad též z toho důvodu, že na ústavy učitelské byli přijímáni žáci z měšťanských škol. Hlavní příčinou byla však nepřízeň Vídně, která se vždy a všude jevila ke kulturním požadavkům českým, a to i při povolování daní na zvýšení učitelských platů nár. školství požadovaných. Republika Československá odčinila tuto křivdu na učitelstvu páchanou a s radostí hlasovali jsme pro požadavek, aby postavení učitelů bylo rovné s postavením úřednickým. Stalo se tak paritním zákonem. Přáli bychom si však, aby všecky křivdy byly odčiněny. Než paritním zákonem se tak nestalo. V republice děje se křivda učitelům ze stavu duchovního, totiž katechetům. Již v době režimu rakouského vůči katechetům nepostupovalo se s povinnou blahovůlí. Katecheti s vysokoškolským vzděláním měli právo na zařazení do kategorie A, ale měli stále plat učitelů obecné školy. Dle paritního zákona přiznává se katechetům na škole občanské kategorie B a na škole obecné kategorie C. Námitka, že učitelové stejné školy patří do téže kategorie, není na místě. Vždyť učitelky ručních prací patří do kategorie D na škole obecné a na škole občanské do kategorie C. Katecheti měli býti zařazeni do skupiny A i na obecné škole. Než nestalo se tak. Katechetům odpírá se právo, přiznané jim ministerským nařízením. Min. nařízení stanoví započítání let z dřívější služby. Když kaplan, který ztrávil 8 let v duchovní správě, zrazuje svoje povolání a jde k poště, ministerstvo pošt rozhodlo, že všechna léta z duchovní správy mají se mu započítati do služby poštovní. Jestliže kaplan s 8 lety z duch. správy přechází do služby katechetské, tu zemský školní úřad navrhuje, aby se mu započítala léta jen podle počtu hodin v duchovní správě na školách vyučovaných. Zde jest nepřízeň vůči učitelům stavu duchovního jasná. Je zapotřebí, aby se měřilo všem stejným loktem.

Než, nejen to, že nebyla jim přiznána kategorie A, nejen to, že jim nejsou ještě započítána léta z duchovní správy, katecheti nynějším zákonem N. S. byli připraveni i o to, co jim zemská správní komise přiznala, totiž, aby katecheta a učitel měli plat stejný ve stejných letech. Zemská správní komise přiznala jim 4 roky a to jim nyní bylo vzato.

Podobně je to i se zvýšením výpomoci pro katechety, kterým matka neb sestra vede domácnost. Dlouhou dobu i po četných urgencích čekají na vyřízení zemské školní rady. Po půl létě, mnohdy i po roce přizná se jim zvýšený příspěvek, a to ještě s pravoplatností ode dne vyřízení.

Pravil jsem, že schvalujeme rozpočet po stránce věcné i osobní a že si přejeme, aby duchovenstvo přišlo k svému právu. O jedné věci ještě nemohu pomlčet. Jde o duchovenstvo z duchovní správy. Ti za své vyučování na školách jsou placeni mizerně. V západních Čechách je měšťanská škola dvoutřídní a pětitřídní obecná. Na občanské škole vyučuje ředitel 14 hodin týdně a béře ročního platu 28.000 K. Farář, který na téže škole vyučuje týdně 14 hodin, béře za vyučování náboženství 480 K ročně. To křičí o odpomoc. Jestliže schvalujeme rozpočet po stránce věcné a osobní, přece jen bychom si přáli, aby bylo účelněji zařízeno vzdělání a více péče bylo věnováno vzdělání praktickému.

Rozpočet vykazuje náklad na 254 gymnasia a reálky. Tyto chrlí každý rok přes půl milionu abiturientů. Kdyby polovička šla na universitu, nemohou zbylí v dohledné době ve státní správě anebo i ve službě soukromé býti zaměstnáni. Letošního roku a snad i příštího roku bude ještě nedostatek učitelstva na školách středních a národních, ale v krátké době nebude možno žáky s vysokoškolským i se středoškolským vzděláním umístit. Žádal bych, aby bylo více pozornosti věnováno praktickému školství, vzdělání zemědělskému a průmyslovému. Ministerstvo zemědělství věnuje na školství a pokusnictví 49 milionů. Potřebovali bychom, aby školství zemědělské bylo více rozšířeno a spíše bych si přál, kde jde o zřízení měšťanských škol na venkově, aby tam bylo zřízeno školství zemědělské. Zvláštní pozornost mělo by věnovat ministerstvo školství školství průmyslovému a to nestátních škol, aby to byly skutečně pokračovací školy a aby pro nedostatek inteligentních, vzdělaných osob ze stavu živnostenského nestaly se školami opakovacími.

Náklad na školství průmyslové je nepatrný. Jestliže poplatníci přes čtyři tisíce milionů ročně věnují na své vzdělání, pak zajisté musí jim každý nestranný člověk přiznat též určitá práva. Zákonem z dubna loňského roku bylo stanoveno, že při obsazování míst na školách má dostati místo nejstarší.

Tím se stává ilusorním právo sestavování terna v místní školní radě a v okresní školní radě právo presentace, poněvadž místo může dostat jen ten nejstarší. Posílání žádostí od okresního školního výboru k místní školní radě k projednávání, sestavování terna a presentace okresního školního výboru ještě nyní děje se v setrvačnosti našeho byrokratismu, který tyto zbytečné věci dosud nezrušil. Učitelé mají právo kompetence v celé zemi, zrušeny byly hranice okresů, a každý učitel má právo žádati na kteroukoliv školu v Čechách. Avšak jestliže právo poplatníků ve volbě učitelských osob bylo omezeno, přece nemůže se jim vzíti právo na rozhodování o výchově dětí. Ve školách nyní zavládají poměry, jako by pány škol byli jen učitelé. Mezi učitelstvem jest velmi mnoho hodných svědomitých, poctivých a pracovitých osob, které si jsou vědomy své velké zodpovědnosti svého povolání. Než to, co jsme zažili v těchto dvou či třech letech, přesahuje veškeré meze. Nedivím se mnohému výkřiku se strany luďáků o tom, co dělají mnozí páni učitelé na Slovensku, když musíme říci, že mnohé ty poměry máme my u nás zde v Čechách také. Co jen se natropilo na mnohých místech učitelstvo nezákonností! Pan min. Habrman vydal vynesení, že o kříži rozhoduje místní školní rada. Na mnohých místech nedbali páni učitelé tohoto nařízení a bez jakéhokoliv dovolení vyhodili kříže ze škol. Marnou byla práce, snaha, prosby rodičů, aby kříže byly do škol opět zavěšeny. I k školním stávkám došlo. V Mostech u Jindř. Hradce a ve Vrábči na Budějovicku rodičové řekli: my svých dětí k takovým učitelům do škol nepošleme, kteří nevystojí kříže. V Mostech zahájili stávku školních dětí. Učitelům bylo nařízeno zemskou školní radou dle výnosu p. ministra Habrmana, aby kříže do škol zavěsili, než p. řídící prohlásil, že tak neučiní. Zemská školní rada deputaci slíbila, že kříže do škol přijdou. Rodičové dítky do školy poslali, ale, ač třetí řídící do školy přišel, odepírá přece kříž do škol zavěsiti. Zde je zášť proti kříži a proti náboženství katolickému.

Mohl bych uvésti celé spousty příkladů o těch bezprávích, která se ve školách páchala, kde byly děti i trestány proto, že se súčastnily služeb božích, ano, na některých místech, jako ve Štodech, p. řídící vůbec p. faráře do školy nepustil, a ač rodičové protestovali, dodnes protest jejich není vyřízen a od roku 1920 celý školní rok náboženství katolickému ve škole v Štodech vyučováno nebylo.

Páni učitelé žádali zavedení vyučování školního o svátcích. Kdyby byli přišli, že žádají zrušení feriálních dnů, kterých jest v tom školním roce tolik, kdyby byli žádali, aby byla přeložena biografická představení a školní konference na dobu mimo vyučování, pak bychom chápali jejich touhu po vyučování. Jistě, že by bylo dobře, kdyby se zasadili stejnou měrou o to, aby nebylo tolik těch učitelských dovolených, jak nám oznámil okresní školní výbor vinohradský.

Ale páni učitelové, organisace a učitelské sbory žádali za povolení vyučování o svátcích. Měla to býti jen demonstrace, ale my nenalézáme důvodu, proč by učitel bez vyznání měl míti prázdno o svátcích a proč by nemohl vyučovati děti rodičů bez vyznání. Budeme však žádati, aby rodiče katoličtí měli právo o svátcích posílati své dítky na služby boží. Kromě toho páni nevědí, že většinu svátků papež Pius X. zrušil, že jest dovolena o nich i práce služebná, a že nikdo nebude pohoršen, když o svátcích budou učiti. Já bych jen prosil pana ministra vyučování, aby to vzal na vědomí a také všechny feriální dny zrušil, aby páni učitelé skutečně mohli co možná nejvíce vyučovati. (Výborně!)

Páni učitelé mluví též o zavedení laické morálky. Ti, kteří dřív nechtěli vyučovat náboženství katolickému, hlásí se, že budou vyučovat laické morálce, a nevědí ovšem ještě, jaká bude, co se v ní bude vyučovat a jaké bude míti směrnice. Nebudeme proti tomu, aby učitelé vyučovali laické morálce děti rodičů bez vyznání. A profesor filosofie, volný myslitel Gustav Ferry v časopise "Oeuvre" dne 30. ledna 1913 píše o výsledcích laické morálky ve Francii: "Jest jasno, že naši politikové drze lhou, když třetí republiku velebí pro organisaci školství. V tom má se ještě dnes všecko udělat a radikální časopisy to někdy připouštějí. Konečně se musí doznat, že základní chyba spočívala v nazírání na toto velké dílo jako na dílo záští a nepřátelství proti katolicismu. Musíme si říci, že naše státní školy asi 20 let neměly jiného programu, než laickou morálkou opatřiti co nejvíce proti klerikálních voličů. Laická morálka nemůže nikdy nahraditi evangelium." To jsou jistě velmi významná slova z úst volného myslitele, který mluví o výsledcích laické morálky. Nechci se pouštěti do merita. Nechci se zmiňovati o tom, co laická morálka má vyučovat, aby nenarazila na city dítek, patřící různým vyznáním, v jakém poměru a na jakých základech stojí, na jakém světovém názoru, zda liberálním nebo materialistickém, z jakých důvodů a motivů má býti dítko vedeno k dobrému. To všechno dávám na uváženou a myslím, že pro laickou morálku se nebude moci rozehřáti nikdo. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)

Jak vystupují učitelské sbory na mnohých místech proti svým kolegům, je opravdu úžasné. Tak odborná učitelka Majerová na Moravě v Bzenci byla persekvována ředitelem pro své katolické smýšlení. Jako učitelka odborná na měšťanské škole musela míti na obecné škole kvalifikaci velmi dobrou, jinak nebyla by připuštěna ke zkouškám pro školy občanské, ale ona i u svých inspektorů okresních měla též vždy velmi dobrou kvalifikaci. Ředitelem Gärtnerem v Bzenci byla tak pronásledována, že se hleděla vší mocí dostati pryč. Přišla do Kyjova a tam opakoval se tentýž případ, ano ředitel v konferenci nazval katolické učitelky klerikálními zmijemi. To jsou opravdu případy odporné. Učitelka Majerová, vidouc, jakým způsobem je šikanována na jednom i na druhém místě, chtěla již opustiti své povolání a zaříditi si obchod. Tak děje se učitelům katolického smýšlení.

Mohl bych přednésti i případ z Turnova, učitelky Sedláčkové, která je pronásledována proto, že hájila své právo staršinství, že nebyla ustanovena za zastupující ředitelku v její nepřítomnosti.

Právo na školu a výchovu dítek, pravil jsem, mají poplatníci. Než právo to přísluší občanům nejenom jako velikým poplatníkům, ale též jako rodičům. Oni mají veliké povinnosti k svým dítkám, musí je vychovávati, živiti, v nich všecky mohutnosti těla a duše co nejvíce vyvinouti. Ale rodiče mají též svá práva, a právo vychovatelské jest nepřenositelné, a jestliže někomu výchovu svých dítek svěřují, oni sami za jejich výchovu před Bohem odpovídají. Jistě, že stát má právo, aby si stanovil určitou dobu a míru vědění a vzdělání, ale to nejde tak daleko, aby předpisoval, v jakém duchu má se toto vzdělání vésti, zdali to má být duch liberální nebo duch materialistický nebo duch Ferrerův. Občané mají právo na školu jako poplatníci i jako rodičové. I děti mají právo na křesťansko-katolickou školu. Před Kristem se právo dětí neznalo. Dítky byly považovány od pohanstva za bezprávné. Až teprve Kristus prohlašuje práva dětí. Z tohoto důvodu musí i srdce dětské lnout k učení křesťanskému a musí žádat, aby to učení, které mu zaručuje jeho svatá práva, bylo uchováno a aby dítko v něm ve škole bylo vyučováno. Měl bych ukázati ještě, že i škola sama, a to z důvodů vyučovacích i vzdělávacích, má-li svého účele dosáhnouti, musí volati po škole křesťanské, svobodné, škole katolické.

Než byly zde učiněny některé výtky p. posl. Sladkým, a chtěl bych na ně reagovati. Pravil, že nesouhlasí s rozpočtem tam, kde se jedná o náklad na kultus, a že církev sama je povinna vydržovati si své bohoslužby a své služebníky. Nic bychom jistě proti tomu neměli, kdyby církvi dostalo se však toho, co jí bylo za císaře Josefa uloupeno. Mohla by prohlásit, že od nikoho nic nechce. Naše republika přejala však aktiva z Rakouska, ona přejímá tedy i pasiva. Než v Náboženské Matici nejsou jen pasiva, nýbrž i velká aktiva. Kdyby měla republika naše platiti činži z budovy finančního ředitelství, z nemocnice na Karlově náměstí a z tak mnohých četných budov, kdyby měla platit vše to, co církvi patří, pak bychom řekli: "My od vás nic, ani haléře nechceme, my si všecko zaplatíme sami." Ale když naše republika přejala aktiva, volá se z různých stran, aby pasiva přejali si příslušníci jednotlivých vyznání. Náš stát má však též povinnost, aby duchovenstvu v duchovní správě plat platil. Vždyť koná pro něj tak důležité služby matriční. Již zde bylo řečeno p. posl. Petersilkou, že v Uhrách vyžádalo si za 1 rok vedení matrik 300 milionů korun. U nás by tento obnos daleko nestačil. Představte si, kolik by bylo zapotřebí zříditi matričních úřadů a úředníků, a já nevím, zdali byste našli úředníka, který by to činil za takový plat, jako to činí farář a kaplan. Farář po 30 letech bere měsíčního platu 350 K. Takového úředníka byste nedostali nikde. Jest nepochopitelno, že z řad, které volají po státní výrobě a po státní distribuci, se volá, aby si příslušníci jednotlivých vyznání platili své duchovní sami! V rozpočtu ministerstva financí je položka za kolky preliminována 80 miliony. Bylo by opravdu poučné, kdyby byly vydány zvláštní kolky pro listy křestní, prohlašní, oddací a úmrtní a poznali bychom z výnosu kolků na listy, že na kněžstvo z duchovní správy nemusí se dopláceti ničeho, zvláště když Nábož. M. vykazuje příjem 2 1/2 milionu korun. Místo, aby se kněžstvu z duchovní správy pomohlo, jsou ožebračeni a jsou týráni. Celá řada měst, jako Jílové, Machová, Jaroměř, Kostelní Lhota, Holohlavy, Radhošť, Vraclav, Vysoké Mýto, Skuteč, Čáslav, Kvilé, Sněť u Zahrádky, Chotusice, Studnice, Sruby, Č. Šicendorf, Rakovník, Turnov, Přepeře, Jeničovice, Lerenice, Mšeno, Vlastibořice, Luže, Česká Křemže, Chotoviny, Vodňany, Vel. Ves, Přerov, Svojšice, Náchod, bude v dějinách pozdějším věkům vypravovati o utrpeních a pronásledováních katolíků v osvobozené vlasti. Tam katolíci byli ohroženi na svém majetku i na životě, při zabírání kostelů a far, ano na mnohých místech tekla i lidská krev. A ku podivu, duchovenstvo a katolíci nemohli se dovolati u našich úřadů práva a spravedlnosti. A nejenom to, že práva a spravedlnosti se nedovolali, útočníci ani k zodpovědnosti pohnáni nebyli, ano ti hlavní původci byli ještě odměněni a posazeni na vysoká místa úřednická u ministerstva školství a národní osvěty. To je hanba a ostuda, která se zde stala!