Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Häusler.
Posl. Häusler (německy): Ctěné dámy a pánové! Již minulého roku při rozpočtové debatě učinili moji kolegové u kapitoly "ministerstvo vnitra" návrhy, aby byly odstraněny neudržitelné poměry vládnoucí v této demokratické republice a aby bylo přivoděno zlepšení. Avšak skoro všecky tyto návrhy byly zamítnuty. Poměry se nezlepšily, z větší části ještě zhoršily, a dnes musíme opět zaujati stanovisko a musíme se pokusiti o kritiku, abychom snad přece měli možnost vykonávati na vládu vliv, aby se snažila přivoditi lepší poměry. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Hruban.) Dřívější ministerský předseda a nynější ministr vnitra, nastupuje tehda svůj úřad, vydal úřednictvu výnos, kde mezi jiným přicházela slova: "Politické úřady musejí býti proniknuty myšlenkou, že jsou úřady lidovými, že zájem lidu je zájmem státu. Musejí býti při úředním jednání prodchnuty duchem demokracie." To jsou zajisté krásná slova, avšak jak vypadá praxe? O tom jen několik případů:
Máme zastaralý rakouský zákon spolkový a shromažďovací. Avšak i v době výjimečného stavu za války bylo ve starém Rakousku možno konati schůze bez zvláštního obtěžování. V demokratické republice je tomu jinak. Tu požaduje na příklad okresní hejtman ve Šternberku, že spolkové schůze nutno ohlásiti o 3 dny dříve. Musíme se tázati: V kterém zákoně to stojí? Nám o tom není ničeho známo; nanejvýše při schůzích lidových je to předepsáno; avšak co se stará byrokrat o platné zákony? V největším počtu schůzí jsou přítomni špiclové. Špiclové politických úřadů mají dozor nyní ve všech schůzích, všude, kam se přijde, lze znamenati tento hmyz. A každé udání takového špicla stačí úplně - pro to jsou příklady ve Slezsku - aby zemský president ihned dal rozkaz, aby byla na řečníka podána žaloba a zavedeno vyšetřování; tedy nikoli teprve na udání vládního zástupce, který beztak je přítomen, stačí spíše úplně udání špiclovo, aby někdo byl dán v obžalobu. Spolky se rozpouštějí jako státu nepřátelské, zákazy schůzí, rozpouštění schůzí, jsou na denním pořádku, podání o zřízení nových spolků, nejsou-li dostatečně kolkována, jsou zcela prostě zamítána, povolení se jim odpírá. Tak tomu bylo na příklad u jednoho sportovního spolku v Brně. Dokonce stolní společnosti jsou dávány pod kontrolu špiclů, četnictvo a policie je všude povolávána, na př. v Cukmantlu ve Slezsku. Na všechno se dozírá, aby opravdu nebyly prováděny rejdy státu nepřátelské. Konfiskace se hromadí každým směrem; poukazuji na konfiskace poslední doby: "Sozialdemokrat", "Volksrecht", "Volkswille" atd. Především socialistické časopisy těší se znamenité pozornosti tiskových censorů, a tak všechny socialistické časopisy trpí skvrnitým tyfem. Avšak v Československé republice dovolují si konfiskovati i poslanecké interpelace. Myslím, že v starorakouském státě nebyl by si to směl dovoliti žádný úředník, co si úředníci mohou dovoliti v republice Československé.
Kdybychom tedy chtěli vyšetřovati, kdo provádí rejdy státu nepřátelské, bylo by zajisté možná nalézti ho na straně úředníků, kde to vláda trpí. Či nejsou to jednání státu nebezpečná, když se nezákonně požaduje ohlašování schůzí, když se podávají žaloby na základě zkreslených špiclovských zpráv, či je to demokracie v zájmu lidu podle výroku ministrova, který jsem na začátku uvedl a který úředníci venku provádějí s takovým "porozuměním"? Jestliže však porozumění tu není a ministr s tím nesouhlasí, kde pak zůstává silná ruka, aby zasáhla a odstranila tyto zlořády? Avšak, dámy a pánové, jak to můžeme žádati, když slyšíme určité pověsti, že ministři, a to pan Udržal a pan Staněk jsou prý stále ještě správními rady, ač § 74 ústavní listiny zní: "Žádný člen vlády nesmí býti členem představenstva nebo dozorčí rady, ani zástupcem akciových společností a společností s ručením obmezeným, pokud tyto společnosti se zabývají činností výdělkovou." (Ministr Udržal: V den svého jmenování jsem složil tyto funkce!) Kdyby to byla pravda, bylo by to důkazem, že členové vlády si neváží ústavních zákonů. Očekáváme, že páni ministři se vynasnaží ve vlastním zájmu, aby věc vysvětlili.
Především tedy chceme svobodné právo spolkové a shromažďovací, které rovnoprávně zachází s mladistvými a ženami jako s muži, chceme úplnou tiskovou svobodu a odstranění byrokratického vlivu ve schůzích a spolcích. Avšak místo aby se byrokratický vliv odstranil, je sesilován a zvyšován stav četnictva a policie. Z rozpočtu na 1922, který tu máme, je viděti, že na ústřední policejní orgán je zařaděno 470.000 K proti 90.000 K v minulém roce, tedy o 380.000 K více než minulého roku, čili stoupnutí 400%ní. Za tisk a rozesílání zákonů a nařízení je zařazeno 6,459.000 K. Ovšem, praví se, že prý jsou v tom obsažena některá vydání pro ministerské presidium. Na přídavky zaměstnanců na Slovensku a Podkarpatské Rusi je zařaděno 72 milionů proti 60,459.834 K minulého roku. Úředníci sami z toho nic nemají, musejí míti dvojí domácnost, pro své rodiny nemohou dostati bytů, nýbrž musejí na to ještě sami dopláceti a tím trpěti. Ve starém Rakousku doplácely se na Bosnu a Hercegovinu miliony a miliony. V Československu doplácejí se miliony na Slovensko a Podkarpatskou Rus.
Pohled nám již ukazuje, jak je pečováno o blaho Slovenska a Podkarpatské Rusi. Výdaje na policii a četnictvo v Podkarpatské Rusi činí 24,248.600 K proti 13,187,183 K v minulém roce. Na policejní úřady a orgány je vykázáno 5,894.860 K proti 1,778.970 K v minulém roce; to je zvýšení okrouhle o 103% na četnictvo a policii v Podkarpatské Rusi dohromady. Tedy místo aby se vybudovalo školství, místo aby se vypravila sociální péče, vyhazují se na četnictvo a policii miliony za miliony, poněvadž všude se vidí živly státu nepřátelské, poněvadž se dávají pod dozor všechny schůze, avšak nejen na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, nýbrž i ve všech jiných územích tohoto státu, jak již jsem pravil na začátku svých vývodů. Proto stojí náklad na policii tolik milionů, aniž z toho mají něco ti, kteří službu konají. V každé schůzi větří se rejdy státu nepřátelské. I při malých schůzích je četnictvo stahováno z celého okresu a při tom ti lidé dostávají denně 25 K diet. Nechce-li hladověti - neboť s 25 korunami nemůže vystačiti - pak musí ještě dopláceti ze svého skromného platu. Avšak pro četnictvo není možnosti, aby si své právo vybojovalo, neboť pro četnictvo není práva koaličního. Všichni úředníci státní, obecní a zemští je mají, jen četnictvo nikoli. Žádáme, aby konečně také četnictvu bylo dáno právo koaliční.
Všude, kamkoli pohlédneme, nevidíme nic jiného, než libovůli byrokratů. Okresní hejtmani dělají co chtějí. Novojičínský okresní hejtman vydává přímo příkaz, aby byl odstraněn pomník císaře Josefa, a to jako rozkaz, který musí býti proveden ve 24 hodinách. Podobně jedná okresní hejtman šternberský, který rozkázal odstraniti pomník císaře Josefa v Unčově. Dámy a pánové! Postupují-li venku tito úředníci takovým způsobem, kde zůstane spolupráce s obyvatelstvem? Jsou-li však vydávány takové přímé rozkazy, tak je to přímá výzva k české menšině, aby začínala akce. Pak se nedivte, přijde-li k událostem, jako v Chebu, Teplicích atd.; a tážete-li se opět, kdo je státu nebezpečný, přijdete na to, že jsou to vaši úředníci, přednostové vašich úřadů. (Posl. Hillebrand [německy]: Výchova k legalitě, jak praví pan ministerský předseda!)
V minulém roce žádali jsme v rozpočtovém jednání, aby byly konečně provedeny volby do obcí v hlučínském území. Dodatečně podali jsme interpelaci, avšak doposud se naprosto nic nestalo. Všichni lidé cizího národa jsou ignorováni a vládne se tam libovolně k nespokojenosti a roztrpčení obyvatelstva. Jeden případ chci uvésti: Ve Frýdku vystoupili naši soudruzi a členové německobčanští ze správní komise, aby protestovali proti protahování obecních voleb. Co se stalo? Do správní komise byli prostě jmenováni Češi a mlčky se přes to přešlo. Volby vypsány nebyly. Pod velením vládního komisaře Tesaře zavládlo tam nesnesitelné panství libovůle. Dělá, co chce. Snaží se sanovati obecní finance, jež jsou ve stavu bezútěšném, tím způsobem, že se diktují nepřímé daně, předpisují zcela prostě komunální dávky, za 1 nákladní automobil ročně 1000 K dávky. Je však příznačno, že na luxusní automobily nebyla žádná dávka předepsána. Zástupce vládního komisaře v této správní komisi Kubaschek, sociální demokrat, byl utrhačným štvaním tisku přímo vytlačen z tohoto místa a na jeho místo byl postaven jakýsi dr. Sekera. Tento je nyní postaven do situace, že, jakožto zástupce vládního komisaře samosprávného městského magistrátu frýdeckého vykonává jako soudce a jako právní zástupce v jedné osobě rozsudky spadající do své kompetence. Tak vypadají poměry a právní stav!
Jiný případ, který byl oznámen ministerstvu vnitra, jest, že člen správní komise, prokurista Marek, vydělal jakožto člen této komise tisíce korun zvláštními obchody dřívím. Tento člověk byl dosti bezcharakterní, aby si přivlastnil z americké mise potraviny v ceně 40.000 korun. A přes to sedí ten člověk stále ještě ve správní komisi a zastává ještě tuto čestnou funkci. Jest ovšem ještě nesčíslné množství jiných stížností, které však mohou býti odstraněny jen tehdy, budou-li konečně jednou provedeny volby do obcí. Je to nutno nejen v území hlučínském, nýbrž je ještě velký počet území jiných. Poukazuji zde na jižní Moravu, na př. Miroslav, kde do dnes nebyly volby ještě provedeny. Rovněž je nejvyšší čas - a musíme na to s tohoto místa naléhati - aby byly konečně provedeny volby do Národního shromáždění za kraj hlučínský a těšínský, aby tamní obyvatelstvo mělo možnost učiniti konec těm skandálním poměrům, tím, že jejich zástupci zaujmou zde k nim stanovisko a budou moci uplatniti svůj vliv.
Sledujeme-li konečně nové sestavení zemských správních komisí, pak vidíme, že Němci v Čechách nemají v zemské správní komisi vůbec žádného zastoupení. Přes to, že v senátu byl již usnesen zákon, nepředkládá se tento prostě poslanecké sněmovně, aby nemohl býti vyřízen. Na Moravě nemají němečtí sociální demokraté v zemském správním výboru zastoupení, ač jsou na Moravě nejsilnější německou stranou. Požadujeme tedy urychleného vyřízení této záležitosti.
Konečně chci poukázati ještě na to, že je největší čas, aby byla provedena reforma správy, aby místo byrokratů rozhodovali volení zástupci, kteří požívají důvěry obyvatelstva. V ústavním zákoně jest již stanoveno rozdělení krajů, které potřebuje ovšem změn. Kde zůstává provedení? V Čechách byly sestaveny okresní výbory pod vlivem občanských stran, takže zcela nespravedlivě dělníci jsou zastoupeni buď poměrně málo nebo vůbec nic. Vše vyžaduje vyřízení, nutné změny. Jestliže však vláda a její byrokraté chtějí, pak dovedou se toho také pevně chopiti, především, jde-li o Němce a je-li to namířeno proti Němcům. Tu bychom mohli uvésti případy při sčítání lidu, kde komise ve svém nespravedlivém složení postupovaly částečně zcela libovolně a nutily lidi, aby se prohlašovali za Čechy, vyhrožujíce po případě tresty. Nic jsme však neslyšeli o tom, že byl těmto lidem diktován nějaký trest, že se proti nim postupovalo trestně. Naproti tomu však byl velký počet obecních starostů obžalován a těžce potrestán, poněvadž si chtěli v době sčítání lidu založiti katastr, aby si opatřili základnu pro zřizování obecních knihoven zákonem předepsané. To přece není zakázáno a tímto postupem nebylo sčítání lidu nijak poškozováno. Příklad: V Šumperku byly tyto tiskopisy rozdány dva dny před sčítáním lidu, s poukazem, aby byly odevzdány teprve po sčítání. Rozdávání však bylo ihned zastaveno na rozkaz politické správy, ba rozdané tiskopisy zase částečně staženy, takže za žádných okolností nemohlo dojíti k újmě sčítání lidu. Sčítání konalo se teprve druhého dne po tom. Přes to však byl starosta odsouzen na 6 dní do vězení a k 6000 K peněžité pokuty. Podobné tresty v tomto smyslu byly diktovány ve všech jiných případech na celé severní Moravě. Pánové a dámy! Žádáme, aby toto bezpráví bylo odstraněno a aby tresty byly prominuty, neboť byly částečně uloženy od úřadů libovolně, částečně podle blahovůle, když úřady stály proti jednotlivým osobám. Ještě jedno: Aby v této demokratické republice byla zachována možnost ukládati tresty libovolně, nebyl ještě odstraněn císařský "prügelpatent" z 20. dubna 1853. Tento zákon se svými kaučukovými ustanoveními poskytuje úřadům a policii možnost, aby prostě trestaly všecko, co chtějí. Nechová-li se někdo ve schůzi, v divadle, v kavárně, v koncertu nebo kdekoli jinde tak, jak se to líbí některému strážníku, pak může býti zcela prostě potrestán pro protipolicejní chování. Nelíbí-li se úřadům nějaké barvy nebo odznaky, nošení jich se zakáže. Kdo zákaz přestoupí, je prostě podle "prügelpatentu" potrestán. Podle "prügelpatentu" jsou trestány ještě také případy zcela jiné. Před několika měsíci konala se v Králíkách okresní slavnost dělnická a slavnostnímu řečníku, poněvadž nemluvil tak, jak se to hodilo přítomným špiclům, byla zcela prostě diktována pokuta 200 korun. Byl by nejvyšší čas, aby byl tento hanebný zákon konečně odstraněn. Nedostačí-li občanský zákon, možno zavésti policejní trestní řád, přes jehož rámec ať potom rozhodují jen soudcové. Dělají se teď protihabsburské zákony, avšak úřady se neštítí ukládati tresty podle habsburských zákonů. Dále bych ještě uvedl, že tento "prügelpatent" má zde v Československu také dobrou stránku. Neboť při překotné práci v této továrně zákonů se stalo, že při trestních ustanoveních při zákoně stavebním bylo zapomenuto na výkon trestu. Pakli se nyní někdo nepodrobí rozhodčímu výroku, co počíti? Vezme se prostě "prügelpatent" a najde se ustanovení, aby mohl býti výkon trestu proveden.
Co jsem dosud uvedl, je jen několik
málo zlořádů, dalšímu uvádění brání nedostatek času řečnického.
Je však nezbytně třeba, aby byly za všech okolností odstraněny.
Těchto několik případů zde uvedených ukazuje již samo, jak neudržitelné
poměry jsou zde v této Československé republice, avšak ony již
pouhou svojí existencí ukazují, že vláda nemá vůle a odvahy, aby
tyto zlořády odstranila. K takové vládě nemůžeme míti důvěru a
takové vládě rozpočet nepovolíme. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
K slovu se přihlásil p. ministr národní obrany Udržal.
Dávám mu slovo.
Ministr národní obrany Udržal: Slavná sněmovno! Způsob debaty o vojsku a vojenských problémech vůbec je vždy a ve všech státech směrodatný pro posuzování poměru jednotlivých řečníků - a stran, které je na tribunu vysílají - ke státu.
V těchto debatách se ukáže nejlépe, jaký má ta neb ona strana, ten či onen řečník seriosní zájem na existenci státu, jeho dobré pověsti a jeho bezpečnosti.
Jako ministr národní obrany nemohu jinak zahájiti svůj projev v této debatě, než opakováním faktu, který zde již přesně vytkl pan ministerský předseda, že mobilisace - kterou právě v těchto dnech končíme - netoliko vykonala veliký úkol pro konsolidaci poměrů ve střední Evropě, nýbrž zároveň též ukázala nás a náš stát v nejlepším světle všem, kteří se snad dosud nedůvěřivě dívají na mladé státy a jejich význam. (Výborně!)
Jest nesporno, že mobilisace ukázala nám i celému světu, že tak často přezíraná, tak často kritisovaná, ba i posmívaná a zlehčovaná práce pro armádu nebyla námi konána nadarmo a že nese své ovoce.
Neznáme militarismu, vždyť naše vojsko je jen pouhou částí národa, tou částí, která je právě pověřena tou dobou úkolem, hájiti bezpečnost nás všech. Nestyděli jsme se proto a nebáli jsme se agitačních výtek, že podporujeme militarismus, neboť jsme přesvědčeni, že naše republika má ještě mnoho nepřátel vnějších i vnitřních, kteří nám přímo vnucují míti dokonalou brannou moc, pohotovou v případě nebezpečí.
Každý parlamentní ministr národní obrany musí nastoupiti svůj úřad s těmito předpoklady a s tímto přesvědčením. Z téhož stanoviska nutno posuzovati debatu dosavadní, pokud se týkala věcí vojenských.
Nepřekvapí nikoho, že páni se strany německé vyplňují své řeči výtkami, jež nejednou byly již vyvráceny a vysvětleny, a že také nemají tolik péče, aby shledávali a kontrolovali meritorní podklady k číslicím, jimiž tak rádi se ohánějí.
Překvapí však, jsou-li se strany české prosloveny řeči, které uvádějí jako sensaci věci, jež armádní správa dobře zná, které také učinila již předmětem nejen služebního, ale i soudního vyšetřování.
Jsem dalek omlouvati nedostatky, jež má - dosud zcela pochopitelné - armádní správa i její ústředí, musím však zdůrazniti, že se o vojenských otázkách mluví většinou s povrchností, jež snad je dobře míněna, jež však nemůže býti v tendenci stran, které vytvořily dnešní parlamentní vládu a které jsou úhelnými kameny této sněmovny.
Řada konkrétních i povšechných výtek byla pánům poslancům vysvětlena v debatě rozpočtového výboru a přece se tytéž věci opakují zas a zas v podrobné debatě v plénu domu.
Později zevrubnějším způsobem, jednak v branném výboru, jednak přímým stykem s pány řečníky a jejich kluby naleznu příležitost, abych uvedl na pravou míru jednotlivé specielní námitky, v této debatě uplatňované.
Již nyní však chtěl bych se dotknouti aspoň nejdůležitějšího.
Několikráte ozvaly se námitky proti francouzské vojenské misi, které jsme svěřili organisaci státní branné moci. Pokud se pamatuji, tatáž věc byla předmětem dosti dlouhé debaty při loňském projednávání rozpočtu a opakuje se takřka vždy, když se projednává některá vojenská předloha.
Jest nutno prohlásiti jednou provždycky, že nelze přerušiti před zdárným ukončením práci, kterou francouzská vojenská mise tak úspěšně započala.
Důvody, které nutily Československou vládu roku 1919, aby do republiky byla povolána francouzská vojenská misse a převzala zde organisování našich branných sil, byly tak mocné, že přesvědčily všechny rozhodující činitele.
Byly jen dvě možnosti. Buď zavolati zkušené odborníky armády, která zvítězila ve světové válce, nebo vydati naše vojsko risiku experimentů.
Bylo by mylno odkazovati na legie a zkušenosti legií. Nikdo nesmí zapomínati, že v nejednom případě musel u nich nahražovati theoretické zkušenosti a vědomosti skutečný svatý zápal, ono ohromné nadšení, které pronikalo všechny počiny čs. zahraničního vojska a nejednou podněcovalo k skutkům osobní statečnosti často zcela legendární. Nesmí se zapomínati, že v četných případech stáli poblíže legionářských vůdců také zkušení theoretikové i praktikové dohodoví. Obrovský, dosud nedoceněný čin sibiřské legie, její anabase, jest takřka jedinečným zjevem v dějinách vojenských i v dějinách národů, dá se však velmi těžko využíti pro formy mírové organisace armád podle vojenské theorie. Nejlepším dokladem pro toto moje tvrzení jest vlastní snaha všech vyšších i čelných legionářských důstojníků, aby odbornými kursy, návštěvou zdejších i cizích vojenských učilišť doplnili a získali theoretické předpoklady k velkým praktickým zkušenostem, jichž nabyli za hranicemi.
Nikdo přece nemůže popírati, že jest třeba velikých zkušeností a theoretických znalostí, aby se vybudoval aparát tak významný a složitý, jako jest národní armáda. Vláda republiky se rozhodla počátkem roku 1919 pro jediné řešení, jež bylo možno: nevydati armádu na pospas experimentování, nýbrž povolati zkušené odborníky ze spřátelené Francie.
Ostatně dálo se tak ve smyslu velkých historických tradic. Je to snad v přítomné době právě 600 roků, kdy první Čechoslovák, syn Elišky Přemyslovny Václav, pokřtěný pak podle strýce svého Karel IV., šel do Francie, aby se učil. Učil se se zdarem, vrátil se, přinesl vysokou kulturu, vysoké školy a vysoké cíle, vojenskou slávu a dobu husitskou a všecko, co je s ní ve spojení.
Armáda, její systém organisační i výcvikový jest něco, co se nedá theoreticky vymysleti ani jednotlivcem, ani nějakou komisí. K tomu jest zapotřebí národní i odborné tradice a nade vše praktické zkušenosti, získané při nejvlastnějším upotřebení armády, totiž ve válce. Kdo nemá vlastních, spolehlivých a iniciativních pracovníků v tomto směru, musí se přikloniti k těm, kteří měli příležitost těžiti z tradice svého národa a učiti se i na obětech, jež jejich národ pro svobodu své vlasti musel přinášeti.
Také náš národ měl velikou dobu své vojenské slávy, dobu husitskou, z té doufám, že to bude všeobecně uznáno může těžiti mravně. Neměl však, z čeho postačitelně těžiti prakticky pro dnešní vytváření branné moci. Stáli jsme zkrátka před úkolem rozhodnouti se pro jednu ze dvou existujících škol vojenského umění. Kdo se může diviti, že jsme se rozhodli pro školu, která v této válce zůstala vítěznou a je republikánskému duchu našeho národa nepoměrně bližší, nežli škola pruská a právě proto, že jsme přesvědčeni, že i všeobecně uznaným zásadám vojenské organisace a theorie vtiskuje každý národ svoje svérázné rysy, musili jsme se zříci i spolupráce vojevůdců království italského, ačkoliv jim vděčíme za mnohou význačnou cennou radu, ba i za pomoc hmotnou ve chvíli, kdy nás postavil před nejobtížnější situaci odpor Maďarů, kteří nechtěli uznati nových řádů a nové mapy střední Evropy. Vřelé vztahy, které setrvaly mezi republikou Československou a italským královstvím, jsou nejlepším důkazem, že také Italie porozuměla této nutnosti.
Francouzská vojenská mise přišla k nám v době, kdy se z chaosu převratového vytvářely jednotlivé krystaly pro základy naší armády, kdy ještě mysle i duše hýřily reformismem. Pevnou rukou ujala se francouzská mise řízení našich vojenských záležitostí. Verva, svědomitost i obdivuhodná osobní statečnost, kterou prokázali vynikající její členové ve chvíli nebezpečenství, ať již to bylo na Těšínsku nebo na Slovensku za bolševického vpádu opravňuje mne prohlásiti, že francouzská mise přinesla a přináší stále tolik pochopení pro zvláštní situaci našeho státu, že si zajistila v dějinách vývoje naší armády i celé republiky jedno z nejčestnějších míst.
Doufám, že většina slavné sněmovny bude se mnou jen souhlasiti, nebudu-li zde obhajovati platy, jež jsou vypláceny členům francouzské vojenské mise podle smlouvy uzavřené mezi oběma státy. Výše jejich nezávisí ani tak od vojenské správy, ani od francouzské mise jako od valutárních rozdílů, kterým jsou tyto výplaty podrobeny.
V jedné věci musím se však francouzské mise přece ujmouti zvláště. Vykonávajíc svědomitě svoje poslání, nedrží žádného svého člena na velitelském místě ani den déle, než se ukáže, že funkci tu může zastati důstojník československý. Školením doma a v cizině získáváme stále vzrůstající počet snaživých a dobrých vyšších důstojníků, způsobilých pro velitelská místa. Dnes máme francouzské velitelé pouze již na třech místech zvláště exponovaných, to jest u zemských velitelství v Bratislavě a Užhorodě a u velitelství divise v Opavě. Nepotřebuji ani blíže osvětlovati znalcům politických poměrů ve střední Evropě důvody, proč nám záleží, aby na místech tak výlučně exponovaných a choulostivých byli velitelé Francouzi.
Jest však mou povinností zdůrazniti, že republika francouzská dala již nejednou výraz svému opravdovému a nelíčenému zájmu o vývoj naší branné moci. Vůči pochybovačům o této upřímné snaze Francie zdůrazňuji zvláště nezištný dar 115 létadel, jež nám Francie darovala a jež byla skutečným základem našeho leteckého parku. Také dělostřelecký materiál, který jsme získali z Francie za podmínek zvláště výhodných, byl cennou složkou naší výzbroje. Ještě letošního roku koupili jsme z Francie 40 létadel, kus po 50.000 Kč, avšak ve skutečné hodnotě cenný asi 370.000 Kč. (Slyšte!)
Prosím jen proto, aby činnost francouzské mise u nás nebyla posuzována z drobného stanoviska dneška, nýbrž s širokým rozhledem a snahou o prospěch armády a tedy o prospěch celého státu.
Nestranná budoucnost prokáže jednou cenu této práce. Já mám za povinnost zdůrazniti, že jsme hluboce vděčni nejen za teoretické vědomosti a praktické zkušenosti, jež zde šíří francouzská mise v našem vojsku, avšak i za seriosnost, se kterou tak činí i za hluboký cit a smysl pro náš národ a jeho postavení v Evropě, jak ho francouzská vojenská mise, zvláště pak její šéf projevují.
I při tomto zaslouženém uznání zásluh francouzské mise jsme si stejně jako ona vědomi dočasnosti tohoto poměru a je to právě úsilí našich francouzských přátel, pomocí něhož spějeme k svému úplnému osamostatnění. Čím dříve budeme míti dostatečný počet žáků vyšlých z francouzské školy, tím dříve můžeme mluviti o definitivním odstranění francouzské mise.
Z ostatních důležitých námětů, které vyšly z rozpravy o rozpočtu ministerstva, v jehož čele jsem postaven, chtěl bych se zvláště dotknouti návrhu na snížení početného mírového stavu vojska, který učinil, nevím, zda z vlastní iniciativy, či z usnesení svého klubu - pan kolega Hummelhans. Národní shromáždění schválilo zákon o mírovém početném stavu armády, který stanovilo na 150.000 mužů. Nikdo z těch, jimž je svěřena vojenská administrativa, se neodváží samovolně snižovati tuto hranici, k níž se dospělo po dlouhých a zevrubných úvahách, neboť žijeme ještě v době, kdy nikdo z těchto činitelů neví, nebude-li nucen před tímto Národním shromážděním a celým národem jednou
se zodpovídati, že nebyl dostatečný počet mužstva řádně vycvičen a připraven k obraně vlasti. Až bude míti republika své statisícové kádry vycvičených záložníků, až bude míti zákonodárstvím upravenu povinnou výchovu tělesnou, jakožto průpravu výcviku vojenského, až bude splněna také řada politických a mravních předpokladů, jež sesilují samy obranu státu, pak bude možno snížiti výcvikové stavy rekrutů, bude možno uvažovati o změně soustavy naší branné moci.
Naprosto jest však nemožno, aby armádní organisace a kontigent branců byl posuzován jen se stanoviska fiskálních úspor, aniž by se při tom prováděl důkaz, že pohotovost armády a obrana vlasti tím neutrpí.
Vstoupil jsem do vlády ve funkci ministra národní obrany s pevnou vůlí přezkoumati vše, proti čemu se činí vážné námitky. Vynasnažím se o nápravu, pokud jí bude třeba, ale prosím, aby bylo uznáno, že nelze činiti rozhodnutí jen po slyšení strany žalující, že je třeba dříve dobře zkoumati důvody, proč ta neb ona závada vznikla. V ministerstvu národní obrany fungují taková kontrolní zařízení, že nelze mluviti o možnosti tak zvaného zatušování nějakého případu, a mám za to, že většina pánů členů slavné sněmovny měla příležitost poznati z vlastního názoru, že ministerstvo ochotně dává členům zákonodárných sborů k disposici materiál, jehož jim je třeba k posouzení té či oné otázky.
Docílí tedy páni kolegové intervencí a upozorněním právě tolik, ba často více, než veřejným odhalením s příchutí sensačnosti. (Výborně!) Nechci tím zdaleka se dotýkati práv veřejné kritiky, jež členům Národního shromáždění samozřejmě přísluší, avšak mám na mysli zdar vyšetřování a možnost skutečné nápravy a o to přece jde nám všem.
Slavná sněmovno, mobilisací jsem začal a k mobilisaci ku konci své řeči se vracím.
V budoucnosti budeme míti příležitost dokázati, že jsme se z mobilisace mnoho naučili. Již to, že jsme poznali velikou obětavost všeho občanstva republiky, bez ohledu na stav a povolání, jest nemalým ziskem.
Nescházelo i obtíží, avšak doufám, že i nejchoulostivější otázky povahy materielní na př. vrácení evidenčních koní, budou při osvědčené obětavosti zemědělců vyřešeny příznivě. Materiál, který mobilisace donutila nás získati - při nejúzkostlivější opatrnosti při nákupu - stává se vítaným rozmnožením našich zásob vojenských. Vojenská správa po ukončení všech prací demobilisačních použije vhodné příležitosti složiti účty a poděkovati všem upřímně za vykonanou práci na poli občanských cností.