Předseda (zvoní):
Slovo má dále p. posl.
Najman.
Posl. Najman: Slavná sněmovno! Mám-li promluviti o rozpočtu ministerstva zahraničních záležitostí, jsem opravdu na rozpacích, mám-li zde ještě mluviti politicky. Mám za to, že řečí politických bylo zde promluveno dosti, ba více než dosti. Abych upozornil na nejdůležitější věci, pokud se týkají ministerstva zahraničních věcí, obrátím se na věci hospodářské.
Starému Rakousku jsme vyčítali, že naše vyslanectví, naše konsuláty byly obsazovány lidmi neschopnými, starými byrokraty, kteří neměli ponětí o stavu, jaký v dotyčné zemi je, kteří naprosto nechápali dějů, které se v zemi té odehrávaly.
Viděli jsme, že to byli ponejvíce vyšeptalí šlechticové, kteří byli vysíláni za hranice, aby tam staré Rakousko representovali. Pakliže voláme a mluvíme, abychom se odrakouštili, mám za to, že právě v tomto případě je nezbytně nutné odrakouštění, abychom se nebrali těmi cestami, kterými se v zahraniční politice bralo staré Rakousko.
Myslel bych, že nejsprávnější by bylo, kdyby do cizích států vysíláni byli zástupci, kteří ovládají dokonale hospodářský život, hospodářské otázky, poněvadž mám za to, že právě na tomto poli hospodářském může náš národ dobýti největších úspěchů, Jsem však přesvědčen, že jsme se v této věci mnoho neodrakouštili. Je to smutné, že to musím konstatovat. Já jsem zjistil, že o obsazení některých vyslanectví a konsulátů nerozhodly vlastnosti dotyčných vyslanců nebo konsulů, že to byly jiné zájmy, které rozhodovaly, aby do toho neb onoho státu byl vyslán ten neb onen vyslanec nebo konsul. Viděl jsem, že zástupci naši, kteří dnes naši republiku v cizině representují, nemají o hospodářském životě, o hospodářském podnikání, naprosto informací, naprosto ponětí. My jsme viděli, přesvědčili jsme se - kol. Slavíček byl přítomen -, že takový vyslanec ani nevěděl, jaké jsou hospodářské poměry v zemi, ve které byl. Viděl jsem, že k řešení otázek hospodářských na konsulátech a vyslanectvích byli přiděleni pravidelně mladí žáci obchodních škol a ještě tak uboze placení! Tak na př. stěžoval si v Janově na konsulátě tam zaměstnaný zřízenec, že dostává 800 lir měsíčního platu, tudíž plat naprosto nezpůsobilý k tomu, aby mohl býti živ, natož aby nás mohl v cizině representovati. Stěžovali si také jinde, na př. v Římě, na malé platy, za které je těžko hájit jim existenci. Když tam náš zástupce, úředník konsulátu, chodí do hostince třetího řádu, jak naši republiku může tam representovat, jest samozřejmo!
Přál bych si velice, aby po této stránce byla zjednána náprava a hlavně to, aby do ciziny byli vysíláni lidé skutečně schopní, kteří by otázky hospodářské ovládali.
Je také nutno, aby při našich vyslanectvích a konsulátech zřízeny byly zvláštní výstavky zboží, které náš stát vyrábí a jest schopen vyvážet. Jisto je, že takové výstavky, takové malé tržnice, by mohly velice dobře prospěti našemu obchodu a průmyslu. Jest smutno, že do ciziny začasto vyváží se zboží pod vignetou výrobků buďto vídeňských, německých, ve skutečnosti však je to zboží, které by jistě plným právem mělo nésti známku výrobku československého. Mám také za to, že by jinak mělo býti dbáno toho, aby cestování do našeho státu bylo více propagováno než dosud. Na lodi měl jsem příležitost vidět Inda, který cestoval po světě, který měl od Coockovy společnosti vypsanou zvláštní tůru. V této tůře měl sice Karlovy Vary, Lipsko a Vídeň, ale Praha mu scházela. A když jsem ho upozornil na to, že jede do Karlových Varů přes Československou republiku, nevěděl vůbec, že Karlovy Vary nalézají se v Československé republice a také o jsoucnosti Prahy neměl ponětí. Mám za to, že by se tím způsobem značně prospělo seznámení ciziny s námi, kdyby ministerstvo zahraničních záležitostí pracovalo k tomu, by takové světové cestovní kanceláře vydávaly také maršruty pro naši republiku, pro naši Prahu.
Přicházím k vnitřní politice. Musím zdůraznit, že je samozřejmá povinnost hájit klid a pořádek ve státě, bezpečnost osoby, majetku a podnikání. Při provádění zákonů musí všecky úřady ukázat pevnou ruku na všechny strany. Litujeme, že na živnostnictvo a obchodnictvo doléhá sice neúprosně tíha všech zákonů, nedostává se jim však ochrany zákonů, na kterou mají nárok. Je přímo úžasné, jak po venkově rozmohl se nelegitimní obchod.
Tento podomní obchod je ovšem šířen také tím způsobem, že naše úřady při vydávání povolení k podomnímu obchodu nepočínají si dosti přísně. Ba dokonce staly se případy trestuhodného opomenutí a dokonce trestuhodného zločinu při tomto vydávání. Víme, že úředník pražského magistrátu vydal několik set povolení vesměs fingovaných, které prostě za obnos 500 Kč vydal. Je přirozeno, že celý venkov je zaplaven takovými obchodníky, kteří daní vůbec neplatí a říkají veřejně: "Proč byste kupovali od obchodníků a živnostníků, když můžete dostati toto zboží od nás levněji, poněvadž my nemusíme platiti 2% až 10% daně z obratu." Přál bych si, aby takovéto věci nebyly možny a aby naše úřady a zvláště politická správa bedlivě stíhaly takovéto podloudné obchody co nejpřísněji. Máme sice od ministerstva obchodu a od ministerstva vnitra přípis, v němž se praví, že nelegitimní obchod bude stíhán a s největší přísností zamezován, ale to zůstalo pouze na papíře. Vidíme, že dnes politická správa, když společenstvo nebo gremium nebo jiná korporace upozorňují na takovéto nelegitimní obchody, nechává tyto stížnosti ležeti nevyřízeny. Tedy bych si přál, aby této věci byla napříště věnována větší pozornost nežli dosud.
Přicházím k rozpočtu ministerstva národní obrany. Nepotřebuji dozajista opakovati opětovné naše prohlášení, že nesmíme se lekati obětí pro vybudování silného našeho národního vojska, bez něhož není existence republiky a naší samostatnosti. V této příčině neváháme prohlásiti se pro pevnou a důslednou kázeň ve vojsku. Tato je nezbytnou podmínkou spořádané armády. Staly-li se za poslední mobilisace případy odsouzení hodné nekázně, ba zjevné vzpoury, bylo by trestuhodným slabošstvím a přímým podporováním revolty proti státu, kdyby tato revolta zůstala bez trestu a kdyby proti těm, kteří jí provádějí, nezakročilo se co nejpřísněji, bezohledně. Pronášíme-li některé výtky a přání, nečiníme to s jiného stanoviska nežli z lásky k armádě, chtějíce, aby tyto závady byly odstraněny.
Byl jsem členem delegace, která letošního roku v létě odebrala se na Slovensko, aby se tam jednak přesvědčila o tom, jak je ubytováno vojsko, jednak aby získala informací o zásobovacích poměrech a aby také prohlédla, jak umístěny jsou naše sklady. To, co jsem viděl, mne zarazilo. Vážení pánové, viděli jsme, že náš voják je namnoze ubytován způsobem naprosto neodpovídajícím, že je v ubikacích takových, že jistě tyto ubikace nehodí se ani pro ubytování něčeho jiného, natož lidu. Viděli jsme, jak bydlí naši vojáci v Čače v kůlně hasičské, ve které nalézá se stříkačka a nářadí. Je tam několik slamníků a vojsko je tam ubytováno. To přirozeně volá po nápravě. Když viděli jsme, jak jsou umístěny kanceláře a sklady a ubytováni vojáci v Žilině, musili jsme se nad tím pozastaviti. A což jak bydlí důstojníci! V místnosti 3 kroky široké a 4 kroky dlouhé, kde bydlí důstojník se svou rodinou, je plno hmyzu. Když viděli jsme v Dolním Kubíně, že v rozbité stodole jest udělána místnost, kde by snad nevím kdo mohl bydlet, a že je to obydlí československého kapitána, musili jsme nad tím žasnout. Vřele bych se přimlouval za to, aby ministerstvo národní obrany dbalo toho, aby ty neutěšené případy ubytování byly odstraněny. Mám také za to, že není tam dostatečné energie a že namnoze je tím také vinen byrokratický systém. Bylo si nám velmi stěžováno v Podolnici, že když tamější velitel dal udělat sedátka pro vojáky, přišlo mu disciplinární vyšetřování z Prahy, jakým způsobem si to mohl on bez příslušného úřadu dát zhotovit. Tedy tam, kde by bylo trochu iniciativy, ač namnoze na nedostatek iniciativy si můžeme stěžovati, přišel hned byrokratický šiml, který to zakázal. Kdyby bylo trochu více iniciativy, daly by se leckteré věci zlepšiti a opraviti.
Kdybychom měli míti naše vojáky a důstojníky tak ubytovány, jsem přesvědčen, že by každý důstojník jistě nechal této služby, jakmile by mu uplynula léta, do kdy je povinen sloužit. Ale viděli jsme také jiné zjevy. Viděli jsme ve skladišti v Žilině kůže, které musily projíti některými sklady, přijímacími kanceláři. A tato kůže trhala se jako papír. Já se táži, jak se mohlo státi, že do vojenského skladiště v Žilině přišla kůže, která se trhala jako papír a kdo byl dodavatelem této kůže? Jak může vypadat obuv z této kůže? Zjistili jsme jiný případ. Byl to pan kol. Merta, který v Českém Těšíně ptal se vojáků, jaké mají boty. Ti mu ukázali pár bot. Komise zabavila ten pár bot. Byly to boty od fy Baťa. Tyto boty byly zvláštní komisí v ministerstvu nár. obrany zkoumány - ovšem jako znalci byli páni továrníci na obuv. Ti ovšem řekli, že boty byly snad šity dobře, ale konstatovali, že boty tyto byly vyrobeny ze štípenkové kůže. To bylo veřejně konstatováno.
Dámy a pánové! Uvažte, hodí-li se obuv ze štípenkové kůže pro účely armádní. Já se divím tomu, že něco podobného se mohlo stát, když vidíme na jedné straně, že obuvnickým družstvům ať živnostenským nebo dělnickým, dělají se největší těžkosti a při nejmenší chybičce se obuv vrací, a když na druhé straně mohl Baťa dodat 1/4 mil. párů bot ze štípenkové kůže. Já se nemohu přít o to, co je lepší, zdali šitá nebo kolíčkovaná obuv, ale stojím na tom stanovisku, že obuv ze štípenkové kůže je absolutně nezpůsobilá pro vojenské účely. A, vážení přátelé, já jsem na to upozorňoval. Tehdy objevila se v listech velmi placená "Zaslána" a dnes, prosím, pan Baťa podává na mne žalobu pro urážku na cti. Dnes bylo čteno, že má býti sněmovna vyzvána, abych byl vydán. Nebojím se této žaloby, poněvadž věci, které jsme zjistili, které se přihodily při mobilisaci, dosvědčily, kdo měl pravdu. Máme případy z Chebu, máme případy z Tachova, kde vojáci v Baťových botech obutí byli za 2 dny bosi. A je veliké štěstí pro stát, pro republiku a hlavně pro Baťu, že byla provedena demobilisace, že nedošlo k válečnému zakročení, poněvadž jinak mám obavu, že celá řada vojáků byla by dnes bosa. Konstatuji, že u 22. pluku v Jičíně, který byl obut do Baťových bot, 20 vojínů přišlo na cvičiště boso. Když bylo vojsko demobilisováno a byla odváděna obuv, seznalo se, že celá řada bot je nepotřebná.
Proto bych se vřele přimlouval za to, co již několikráte v branném výboru bylo usneseno, aby totiž byla zřízena komise, která by zkoumala dodávky. Je to nezbytně nutno, aby tato komise zde byla, poněvadž je nemyslitelno, aby někdo takovýmto způsobem mohl obuv dodávati. Konstatuji, že poslanci strany národně sociální podají nebo již podali interpelaci, týkající se firmy Baťovy, kde se výslovně podotýká, že firma Baťova pracuje přes čas, že pracuje až 16 hodin denně. Vážení pánové a dámy, uvažte, že každý živnostník je stíhán, kdyby překročil jen o 1/2 hodiny dobu pracovní, a zde, prosím, takový továrník Baťa může docela beztrestně pracovati 16 hodin denně! Nedivím se potom, že Baťa nabízí za 174 Kč obuv, když pracuje 16 hodin denně, když pracuje přes čas, když zhotovuje a dodává státu obuv ze štípenkové kůže, že může dodávati levněji nežli živnostníci, mistři a družstva.
Vážení pánové! Chtěl bych ještě na jeden způsob poukázati. Je třeba uvážiti, že zde jde o trust, o systém velkého kapitálu. Co se týče tohoto systému, přijdu ještě k tomu, až budu mluviti o Standard Oil Comp. Tomuto velkému kapitalistovi jde o to, zničiti všechnu drobnou výrobu obuvi a uchvátiti celou výrobu obuvi pro sebe, uchvátiti ji do svých rukou. Ale jakmile by takový velký kapitalista stal se jediným výrobcem obuvi, znamená to potom, že také on se stane diktátorem cen. A jestliže dnes na jedné straně ministerstvo národní obrany na těch botách něco ušetří - on je dá levněji - jistě si to později mnohonásobně dal zaplatiti. Při tom je třeba také uvážiti, že takový velký kapitalista, poněvadž sám si vyrábí kůži a jí zpracovává, neplatí několikráte daň z obratu, že vždycky může býti konkurenčně schopnější nežli je obuvnické družstvo a živnostník. Není to, pánové, jen otázka naše, je to také otázka vaše, otázka socialistů, poněvadž zničí-li Baťa živnostenská družstva, pak pamatujte, že Baťa také tím zničí vaše družstva dělnická. V této věci tedy právě bychom měli jíti společně.
Chci poukázati ještě na zadávání jiných dodávek. V branném výboru konstatoval pan Pešek, že družstva měla dodávku 50 tisíc párů bot, že však ministerstvo obchodu prohlásilo, že družstva tyto dodávky nechtějí. V ministerstvu obchodu bylo mně sděleno, že jest tomu právě opačně, že ministerstvo národní obrany vůbec žádnou dodávku obuvi pro živnostnictvo u ministerstva obchodu nenabízelo.
Chci poukázati dále na zadávání konfekce. Máme zde deputace každý den. Právě nyní byl u mne chudý člověk, invalida z Vys. Mýta. Ten prosil, že nemá práci, že má rodinu, že jest invalida, bylo to potvrzeno z úřadu pro péči o invalidy, bylo to potvrzeno také z Vysokého Mýta od starosty města. A ten člověk nemůže dostat dodávku! Byli zde živnostníci z Rájce na Slovensku. Tam 40 živnostníků nemá, abych tak lidově řekl - jehlou do čeho píchnout; mají nouzi, bídu a dokonce hlad. A, prosím, tito lidé nemohou dostati práci, ale do Prostějova pánům továrníkům bylo zadáno beze všeho 90.000 kalhot.
Prosím, to se stalo bez vypsání konkursu. (Posl. Netolický: Dala se podmínka, že musí býti do 14 dnů dodány, ale nebudou dodány ani do Nového roku!) To jest vždy výmluva ministerstva národní obrany. Když ministerstvo národní obrany nechce dáti družstvům práci, vymlouvá se na to, že to potřebuje okamžitě. Zadá se to velkým kapitalistům a ti to potom dodati nemohou a také nedodají.
A opětně je na vás, abyste si tyto případy nenechali líbiti, poněvadž se to netýká jen našeho družstevnictví, nýbrž i vašich družstev dělnických.
Já vím, že v ministerstvu národní obrany vůbec panuje takový system nepřátelský družstvům. Vidím také, že všemožným způsobem pracuje se k tomu, aby družstva byla vyloučena z dodávek. A drasticky to zde vylíčil kol. Hummelhans, který poukázal na to, co platí při přebírání dodávek ve skladišti v Brně. Viděli jsme to na zřízení dílen střihačských v Brně. Ministr Husák dal nám záruku, že dílny střihačské v Brně nebudou zřízeny. My jsme to přijali, odhlasovalo se to, a prosím, když vypukla mobilisace, okamžitě se daly zřizovati dílny v Brně. Teprve na zakročení poslanců se stalo, že zřízení těchto dílen nebylo provedeno.
Já bych si také přál, aby při vzdělávání vojska knihovnami bylo také pamatováno na živnostenské časopisy. Na Slovensku viděli jsme všechny možné časopisy v knihovnách vojáků, viděli jsme tam dokonce i "Štít Národa", viděli jsme tam také tak zvanou "Československou Republiku", různé monarchistické listy, ale marně bychom hledali živnostenské časopisy nebo listy. V té věci bych také prosil, aby bylo pamatováno také na to, že armáda skládá se též ze živnostníků a synků živnostenských, a že oni také plným právem mají nárok na to, aby list živnostenský dostali do rukou a mohli jej čísti.
K rozpočtu ministerstva spravedlnosti mám jedno přání. Spravedlnost nevyčerpává se pouze literou zákonů, zejména byly-li sdělávány za jiných předpokladů; ukázalo se v praksi, že spravedlnost zvracela se v šikanerii a persekuci vrstev obyvatelstva, a to právě nejubožších. Dnešní spravedlnost nepostihuje kapitalistů. (Hlas: Ta má zavázané oči!)
Když libšické železárny vykazují veřejně 40% zisků, když smíchovský pivovar vyplácí 90% dividendy, když cukerní společnosti vykazují čistého zisku 110%, táži se slavné sněmovny, není-li to lichva? Táži se slavné sněmovny, jestli by lichevní úřady neměly okamžitě jíti do takovýchto závodů, které v dnešních dobách vyplácejí 90% dividendy, a tam zjistiti, jakým způsobem tohoto zisku docílily, že možno vypláceti 90% dividendy. My nevidíme, že by lichevní úřady šly do takovýchto podniků, nevidíme, že by šly k těmto velkým kapitalistům, ale vidíme, že lichevní úřady soustavně stíhají a týrají ubohé z nejubožších.
Vážení pánové a dámy! Dnes zašel jsem si k lichevnímu soudu, byl jsem tam u 2 radů, kteří soudí, a to u p. rady Kratochvíla a u p. rady Hlávky. Způsob, jak dotyční soudí, nezamlouvá se mi, ale jest také jistě charakteristické, kdo byl žalován.
Josef Žalud octnul se dnes před soudem; Žalován byl proto, poněvadž prodával na Masarykově nádraží cigarety, které prý koupil za 40 hal. čili za 40 K 100 kusů, po 50 hal. Když člověk viděl dotyčného, zrovna by byl zaplakal. Invalida bez levé nohy... Roku 1916 byl raněn u Břežan, za měsíc na to odejmuta mu byla noha, a tento člověk - prosím - bral 22 K měsíčního platu až do 1. února. Prosím, za 22 K měsíčně měl býti živ! Teprve nyní byl mu zvýšen tento plat na 180 K měsíčně. Ale táži se, může-li býti živ se 180 K měsíčně? Když byl přiveden na policii do Jindřišské ulice, policejní úředník řekl: "Potírači lichvy, takové lidi mně sem nevoďte. Nevoďte mně sem takové ubožáky, kteří jistě z hladu a nouze toto provozují." - Dotyčný člověk byl ponechán ve vazbě, dostal se před lichevní soud a zde mu bylo řečeno: "Proč jste nehledal jiné zaměstnání?"
Dnes byl tento člověk osvobozen. Ale jest zajímavo, že státní zástupce se odvolal. Tento státní zástupce dnes řekl: "Já to nerad dělám, ale mám rozkaz, že se v každém případě musím odvolati", a dále pravil což jest nejzajímavější -"Zde ho soud vidí, ale když to přijde k vyšší instanci, tam ho nevidí, tam ho odsoudí." Pánové, tento státní zástupce dnes prohlásil: "Já to dělat nebudu, já toho nechám, raději půjdu kopat brambory, než abych dělal státního zástupce a v takových případech fungoval."
Druhý případ, hokynář v Nuslích hájil ho p. dr. Langer. Podotýkám, že ani jeden ani druhý nebyl naším příslušníkem. Tento hokynář byl žalován proto, že kupoval venku mléko po 3 K. Nebyl žalován proto, zač ho prodával - jest zajímavo, že dotyčný hokynář jest dodavatelem mléka trestního soudu pražského, tedy dodává mléko do trestnice pražské - nýbrž byl žalován proto, že to mléko kupoval za 3 K. Byli vedeni svědci a řekli: "My bychom mu ho dávali laciněji, kdyby byl býval chtěl." Druzí svědci však prohlásili, kdyby byl chtěl mléko lacinější, že by ho byl nedostal vůbec. Tento člověk dostal 6 měsíců a 10.000 K pokuty. To jsou příšerné zjevy. Mám jiný příklad. Marie Navrátilová, narozená roku 1885, do Nymburku příslušná, obchodnice na Král. Vinohradech, jest žalována pro přečin § 11, č. 4, zákona ze dne 17. října 1919, č. 568 Sb. z. a n., pro řetězový obchod, jehož se dopustila tím, že kupovala brambory ve velkém od fy. Bohumil Patočka na Král. Vinohradech a neoprávněně zase ve velkém je na celé pytle prodávala. Čeho se dopustila tato žena? Koupila 44 pytle brambor po 50 kg. Prodala jeden pytel domovnici, tedy 50 kg, a nyní je žalována ne proto, zač ho prodala, nýbrž že prodávala brambory ve velkém na celé pytle. Protože prodávala pytle bramborů konsumentům, jest žalována pro velkoobchod brambory. To jest věc na jedné straně k smíchu, ale na druhé straně to svědčí o tom, že ani ten starý Drakón v Athenách by nedopustil, aby takovým způsobem byli lidé hnáni před soud. Za takovýchto okolností by mohl býti stíhán každý uhlíř, který si koupí fůru uhlí a potom prodá někomu 50 kg. To je velkoobchod, když si koupí někdo 44 pytle brambor a po jednotlivém pytli je prodává? To je reelní obchod! A této ženě hrozí odsouzení několikaměsíční ne proto, že draho prodávala, ale proto, že prodala 50 kg brambor najednou. Jako vy byste někdy koupili od obchodníka méně než 50 kg brambor v těchto časech. Takových zjevů mám celou řadu. Mohl bych je zde do nekonečna vypravovati. Viděl jsem rozsudek a odvolání jeho z Volyně, kde dr. Burghaus, nebo jak se jmenuje, dal odůvodnění z rozsudku. To není odůvodnění rozsudku, to je politická štvanice a demagogie nejhoršího druhu! Doporučoval bych tento rozsudek otisknouti a pak by veřejnost věděla, k čemu u některých soudů dochází. To jest přímo útok nejen na určité stavy, ale dokonce jest tam útok i na poslance. Soudce v rozsudku praví, že on se poslanců a jiných lidí nebojí. Mohou-li se takovým způsobem rozsudky odůvodňovati, pak člověk přestává věřit, že může býti důvěra k dnešním soudům. Poukáži na jeden případ, který se stal: Žena holiče, která prodávala cigarety, byla odsouzena na 6 měsíců a 10.000 K pokuty, ač její muž byl tehdy těžce nemocen. Žena tato se oběsila. Stalo se to na Mělníku. Jiný případ: Břicháčková, obchodnice na pražských trzích, byla odsouzena proto, že prodala třešně dráže, než byla maximální cena, ač se hájila, že draho koupila. Dostala 6 měsíců a 10.000 K pokuty. Nikdy nebyla trestána, starala se o svoji 80letou matku a 3 děti. Tato žena prohlásila několikrát, že to nepřežije, že se utopí a čin svůj také provedla. Chudé trhovkyně sebraly po korunách na pohřeb, pohřeb jí vystrojily a v novinách pak, místo co by se mělo říci, že se musí tento systém změniti, že se nemůže tak postupovati, psalo se, že se opila, že si to provedla sama. Mám zde prohlášení, podepsané 90 obchodníky na pražském ovocném trhu, kteří prohlašují, že nejsou pravdivé zprávy, uveřejněné v časopise, které uvádějí, že Marie Břicháčková, obchodnice ovocem na pražském trhu, která prý se často opíjela, utopila se ve stavu nepříčetném. Jediný motiv jejího skonu byl rozsudek lichevního soudu, jímž byla odsouzena do vězení a k 10.000 K pokuty. Již delší čas prohlašovala, že hanbu tu nepřežije a skončí smrtí násilnou. Podepsaní prohlašují, že jejich kolegyně se neopíjela, že žila skromně.
Toto prohlášení je pro mne mnohem cennějším, než zkoumání nebo šetření lichevního úřadu. U soudu jsem viděl, jakým způsobem to šetření často se provádí. U pana rady Hlávky se konstatovalo, že tam bylo podepsáno dobrozdání o revisi mlýna a že dotyční revisoři, kteří byli podepsáni na revisním listě, v dotyčném mlýně ani nebyli. Není to v zájmu našem, nevymykáme se tomu, aby lichva byla stíhána, ale přál bych si, aby lichva byla skutečně stíhána tam, kde stíhána býti má a ne, aby ti nejubožší z ubohých byli honěni.
Je nutno, by zákon tento byl revidován. Není myslitelno a není možno, aby to, co platilo při vázaném obchodě, bylo ještě dnes při volném obchodě udržováno.
Musím končiti a tu ještě chci poukázati na jednu důležitou věc, poněvadž jako příslušník malé strany nepřijdu asi k tomu, abych mohl o věci mluviti, až se bude projednávati rozpočet ministerstva veřejných prací. Chci poukázati na to, že nelíbí se mi způsob, jakým má býti zašantročeno těžení oleje a nafty v naší republice. Chci poukázati na nevysvětlitelný případ fontány petrolejové ve Gbelech. Dnes uchází se o tento podnik, resp. má ho již v rukou Standard Oil Comp. Kdo je to Standard Oil Comp.? Není to nikdo jiný, než velká americká společnost, řízená pověstným miliardářem Rockefellerem. Rockefeller jest majitelem 85% veškeré produkce petrolejové. Rockefeller zmocnil se produkce petrolejové v Americe, zmocnil se jí jinde a chce se zmocniti petrolejové produkce i u nás. Ono se sice říká, že 52% akcií má zůstati v rukou státu, v rukou domácích podnikatelů, ale obávám se, že Rockefeller, až tuto smlouvu bude míti, provede to samé, co provedl s bratry Clarkovými v roce 1870 v Americe. Rockefeller měl s nimi uzavřenou společnost a když viděl, že se dá z petroleje hodně vytěžiti, tu prostě se stalo, že asi po 3 léta společnost neměla žádných zisků. Rockefeller pak akcie skoupil a stal se pánem veškerých podílů. Jsem přesvědčen, že v tomto případě stane se také tak u nás, když Rockefeller, resp. Standard Oil Comp. nebo jeho společnost, kterou zde máme, Vacuum Oil Comp., zmocní se obchodu a dostane monopol v naší republice, že také nějaký čas nebude to vynášet žádných peněz, žádných dividend, a když akcionáři budou se chtíti akcií zbavit, že je Rockefeller resp. Standard Oil Compagny skoupí.
Až opanuje a zničí naši rafinerii a petrolej a zničí naše domácí podniky, stane se on diktátorem cen, jako se stalo v okolních státech, kde Standard Oil Comp. dostala povolení k těžení a kde se také potom stala diktátorkou veškerých cen.
Můj čas je vyčerpán, nemohu tedy ještě zabývat se věcmi, které jsem měl připraveny, neboť chci, aby mému příštímu kolegovi z vyměřené šibeniční lhůty, kterou má, také něco zůstalo.
Těmito stížnostmi není ovšem daleko vyčerpáno, čím se živnostnictvu v jmenovaných oborech křivdí a v čem měla by se státi náprava. Nelze se proto diviti, že živnostnictvo cítí se právem jako odstrčený pastorek, kterému nakládá se sice mnoho roboty a ústrků, ale jemuž nedostává se výhod jako ostatním vrstvám obyvatelstva.
Vy, pánové z vládní koalice, kteří
akcentujete státotvornost a spravedlnost ve všem, od vás máme
právo požadovat, aby tato slova nezůstala bezobsažnou frází. Hodláte-li
splniti, co jste slíbili, vykonáváte spravedlnost vůči strádajícímu
a existenčně zničenému živnostnictvu a obchodnictvu. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl.
Benda.
Posl. Benda: Slávna snemovňo! Pri prejednávaní prvej grupy rozpočtovej nech mi je dovolené zmieniť sa o niektorých problémoch, ktoré dotýkajú sa specielne naších potrieb na Slovensku a potrieb pracujúceho ľudu v tejto republike vôbec.
Šťastne prekonali sme poslednú krisu zahraničnú, ktorá vážne ohrožovala demokratické výdobitky nielen u nás, ale i v celej strednej Evrope. Odstranenie Habsburkov je iste veľký úspech našej zahraničnej politiky, ale tým nie je vyriešený problém, ktorý i po odstránení Habsburkov naliehať bude na strednú Evrópu. Koreň zla leží inde. A Habsburkovia boli len šachovoú figurkou v rukách maďarskej oligarchie. Od prvého počiatku dejstvovania Habsburkov na politickom dejišti Evropy, vystupovali oni vždy v súvislosti a vo spojení s maďarskou šľachtou. Bola to maďarská šľachta, jejž zbrane na Moravskom Poli dopomohly k víťazstvu Habsburka nad Otakárom českým a tým založené bolo staleté panstvo tohoto rodu. Bola to zase len maďarská šľachta, která po osudnej bitke u Moháča posadila Habsburkov na maďarský trón, a bola to maďarská šľachta, ktorá po detrónizácii tohoto rodu Františkom Pákóczim a Ludvikom Kossuthom, Habsburkov priviedla zase nazpät na krky potlačených národov. Bez maďarskej šľachty nikdy by sa Habsburkovia neboli odvážili k tomu, aby s pruskými junkermi a s nemeckým militarismom uzavreli trojspolok a nikdy by sa tento rod nebol odvážil tak agresívne vystúpiť roku 1914, kedy maďarská šľachta nebola hnala veci ku krvavej válke. Kto zná dejiny Uhorska, ten vie, že všetky války posledných storočí v strednej Evrope zapríčinené boly panovačnosťou a nesvedomitosťou maďarskej oligarchie a niet temer jednej válečnej udalosti v týchto dejinách, v ktorej by táto trieda nemala prsty.
Návrat Karla nebol dielom tohoto degenerovaného človeka samého: Ale celá táto akcia bola činom a akciou maďarskej oligarchie, ktorou akciou ľahkomyslným a hriešnym spôsobom znebezpečovala mier Evropy, tak jak to nesčíselnekrát predtým urobila v dejinách. Nemýľme sa tedy a nepovažujme ešte všetko nebezpečie za odstránené. Kým v Maďarsku panovať bude historická šľachta, do toho času ohroženy bude mier. Systém nám tak dobre známý, systém, pod ktorým tisíc rokov spolu úpeli sme s maďarským ľudom, systém utlačenia maďarského ľudu maďarskou šľachtou a džentrýkmi, je latentným nebezpečím pre mier strednej Evropy a závisí len od okolností, aby sa toto nebezpečie stalo akútnym.
Odstránenie Habsburkov je teda iba polovičatým riešením a z toho ohľadu uvítať musíme ďalší úspech našej zahraničnej politiky, to jest, že dosiahli sme isté garancie ohľadne odzbrojenia Maďárie, lebo toto môze priviesť ozdravenie politických pomerov v Maďárii, ktoré nás stále ohrožujú. A tu by som žiadal pána ministra zahraničia, aby ostal pevným a neústupným. Jedná sa tu nie len o vojenské odzbrojenie maďarskej armády. Ruka v ruke s tým ísť musí aj politické odzbrojenie maďarskej šľachty. Cieľom našej zahraničnej politiky musí byť touto cestou oslobodiť maďarský ľud, lebo len vedľa oslobodeného a demokratického Maďarska je zabezpečená demokracia a budúcnosť našej republiky. Bez oslobodenia maďarského národa nie je trvale oslobodený národ náš. Bez zlomenia politického vlivu maďarskej šľachty budeme stále ohrožovaní; demokracia a mier Evropy bude stále znepokojený.