Naší administrativě byl uložen smlouvou st.-germainskou velmi vážný úkol, podle které bylo připojeno k Československé republice území Jihokarpatských Rusínů v Podkarpatské Rusi. Jsem toho názoru, že Národní shromáždění mělo by věnovati více pozornosti a to zvýšené pozornosti tomuto území, neboť zde máme ukázat nejen schopnosti administrátora, nýbrž i schopnosti státníka. I když uznáme, že se v tomto území staly značné pokroky, tedy nemůžeme neviděti některých nezdravých zjevů, které potvrzují jen to, že nestačí zaplniti právě určité místo libovolným úředníkem, nýbrž že jest třeba přihlížeti k jeho minulosti, jeho charakteru, zdali jest schopný vychovávati ten rusínský lid, který s takovým nadšením se připojil k tomuto státu a který tak vřele lne k republice, vychovávat ho také k tomu, aby mohl své záležitosti svobodně, autonomně spravovati.
Pro nás musí býti jasno, že pokračováním v tradici rakouské administrativní taktiky tento národ k sobě nepřiblížíme. Za světové války proslula smutně značná část uniatských duchovních tím, že udávala tento lid rusínský maďarským úřadům, a v důsledku tohoto udavačství bylo mnoho těchto lidí tehdejší justicí maďarskou popraveno. V čele této církve stál tenkrát maďarský monarchistický biskup Papp. Vážené shromáždění, tento biskup Papp stojí v čele této uniatské církve do dnes, a do dnes nesložil slib Československé republice. (Slyšte!) Tento biskup Papp zachoval se při poslední návštěvě presidenta republiky na Podkarpatské Rusi způsobem, který jen potvrzuje správnost toho, co rusínský lid o něm mluví.
Jestliže, vážené shromáždění, diplomacie Vatikánu nechápe, že tento člověk, tento monarchista, již dávno měl býti odstraněn, tedy myslím, jest povinností naší vlády, aby vysvětlila Vatikánu, že čekala již dosti dlouho a že nemůže v zájmu prestiže státu, v zájmu bezpečnosti tamějšího území tento stav déle trpět. (Výborně!) Bude-li v čelo uniatské církve postaven rodilý Rusín, který si bude vědom svých povinností k svému národu, tedy zajisté tyto důsledky, které vyvozuje dnes lid ze své pochopitelné nenávisti proti uniatským duchovním, že totiž přestupuje k pravoslaví, omezí se na přestupování z pravoslaví jen z důvodů opravdového přesvědčení. A při tom jsem toho názoru, že nesmí naše správa na Podkarpatské Rusi a naše vláda zavírat oči před tím, že v Podkarpatské Rusi je veliké množství obcí, které přešly již k pravoslaví a že není naprosto možno, aby byly ponechány v Podkarpatské Rusi i na dále v platnosti ustanovení mezikonfesijního zákona maďarského ustanovení, která byla vybudována na zásadě pronásledování pravoslaví, a která přestupování z jedné církve ke druhé váží na takové formálnosti, že naprosto se nesrovnávají se zásadami naší ústavy. I když víme, že věci náboženské spadají do oboru autonomie, musíme přece my a kompetentní úřady nahlédnout, že věci ty musí se řešiti jinak, nežli se to dálo až doposud, totiž vojskem a četníky. Kdo sleduje, jak se řeší druhá věc, otázka jazyková, ten musí přiznat, že po této stránce je třeba k řešení těchto věcí osvědčených odborníků.
Potěšitelným zjevem v tomto území je pokrok ve školství, zejména obecném, které přes veškeré obtíže a nedostatky vykazuje potěšitelný pokrok. Vítám s uspokojením, že rozpočtová položka na obecné školství je zvýšena o 7 mil. korun a že tak plní stát obětavě své povinnosti k tomuto území, které kulturně bylo Maďary udržováno ve skutečné asijské tmě. Naše správa v Podkarpatské Rusi musí míti na paměti, že osvobození tohoto území stalo se především v zájmu lidu rusínského. Politika, která by na tuto skutečnost zapomínala, je předem politikou chybnou. (Hlas: Pak musí Ehrenfeld a Slavík pryč!) Očekáváme, že to bude tato vláda, která v tomto území zjedná nápravu, která v politice v Podkarpatské Rusi učiní krok ku předu, že to bude tato vláda, která provede aspoň volby do obcí a doplňovací volby do parlamentu.
K rozpočtu ministerstva spravedlnosti chtěl bych podotknouti toto: Justiční správa musí věnovati zvýšenou pozornost příčině nedostatku dorostu soudcovského. Vykonávání spravedlnosti je také jednou z nejdůležitějších funkcí státních a je proto nutno, aby soudcovský stav po stránce materielní byl tak zabezpečen, aby se mohl plně věnovati svému úkolu, a aby zůstal, tak jako tomu až doposud bylo, plně neporušitelným. Přes to musím i zde tlumočit jednu výtku, zejména proti jazykové praksi, jak se vykonává u krajského soudu v Mostě a u vrchního zemského soudu v Praze. U krajského soudu v Mostě byla podána soukromá žaloba tisková se strany Čecha na žalovaného rovněž české národnosti, a když žalovaný zjistil, že v listině porotců je většina Němců, žádal několikrát za delegování jiného soudu. Tuto trojí žádost obžalovaného vrchní zemský soud v Praze zamítl, projednává se tedy tento případ v Mostě před porotním soudem. Obhájce žalobce zamítl i tu nepatrnou menšinu českých porotců, takže v porotě zasedalo 9 porotců, kteří neznali českého jazyka, a pouze 3 Češi. Když obžalovaný poukazoval na tuto věc a žádal znovu, aby líčení bylo odročeno, tedy jeho žádosti nebylo vyhověno, a prosím, líčení se vedlo tak, že se výpovědi svědků překládaly do němčiny, aby porotci, kteří byli německé národnosti, rozuměli. Je přirozeno, že obhajovací řeči se vůbec nepřekládaly.
Vážení pánové! Takovým způsobem si my jazykové prakse nepředstavujeme, a poněvadž tato prakse je přímo ve zřejmém rozporu se zásadami jazykového zákona, tedy máme plné právo žádati, aby pro příště se podobné nepřístojnosti neopakovaly. Je třeba, podle mého názoru, ulehčiti agendu soudů. Zejména může se ulehčiti agenda trestním soudcům, jestliže se podrobí spravedlivé revisi cenová kvalifikace zločinů při deliktech majetkových. Narážím, vážené shromáždění, na revisi tak zv. zákona Offnerova. Jest známo a několikrát zde bylo proneseno, že ceny všech produktů zvýšily se 15kráte, to znamená, že cena koruny klesla v témž poměru. Bylo by jistě třeba, aby v podobném poměru se zde také provedla revise. Dnes, co se vyšetřuje jako zločin, de facto zločinem není, nýbrž je přestupkem. Co se vyšetřuje jako přestupek, často přestupkem není, nýbrž je polním nebo lesním pychem nebo vlastně beztrestné. Tím, že tato změna, tato revise dosud provedena nebyla, nám se hromadí materiál statistický o zvýšené poválečné zločinnosti, kdežto ve skutečnosti tomu tak není a jedná se zde pouze o zločiny papírové a ne skutečné. Spravedlivou změnou hranic přesune se celá řada případů z kompetence sborových soudů do kompetence soudů okresních. Případy, o kterých rozhoduje dnes zcela zbytečně až 5 osob, bude potom rozhodovati stejně správně jeden samosoudce.
Dovolte, abych tlumočil také některé stesky legionářů. Význam legionářů byl oceněn již několikráte z úst povolaných. Já bych chtěl stručně konstatovat, že legionáři splnili svou povinnost pro svobodu národa a státu. Jest samozřejmé, že věrni svým tradicím stojí za tímto státem, za jeho republikánskou a demokratickou formou, za svým vůdcem ideovým zahraniční revoluce. Konstatuji se zadostiučiněním, že byla to tato vláda, která se představila tomuto Národnímu shromáždění 18. října, v den 31letého výročí washingtonské deklarace, která je programem sjednoceného legionářstva, a že tato vláda prohlásila se vší určitostí, že bude věnovat plnou pozornost tomu, aby stávající zákony a nařízení o legionářích byly dodržovány a to opravňuje nás k naději, že palčivá tato otázka nezaměstnanosti legionářů a jiné oprávněné stesky legionářů budou nyní přece rychleji řešeny, než dosud se dělo.
Problém legionářů je problémem čistě sociálním. Řešení jeho vyžaduje především, aby si vláda vyžádala od svých svěřených úřadů určitých výkazů o tom, jak byly splněny zákony a nařízení, zejména zákon č. 462 z r. 1919 o umístění legionářů a zákon č. 282 z r. 1919 o určitých úlevách pro přijímání legionářů do služeb. Je třeba nyní, aby si vláda vyžádala zprávy o tom, jak "štědře" je v praksi pamatováno na legionáře při provádění pozemkové reformy a dále, jak je postaráno o invalidy legionáře.
Je neuvěřitelno, ale je to fakt, že přes všechny urgence ani jeden z ústředních úřadů, ani jeden z úřadů samosprávných nepodal, ačkoliv byl několikrát vyzván a urgován, statistický výkaz, jak tyto úřady plnily a dodržely stávající zákony o legionářích. Jestli, vážené shromáždění, Zemská banka odmítá nároky legionářů na započítání let a odůvodňuje to tím, že není ústavem zemským, ačkoliv v § 1 svých stanov má, že je ústavem zemským, zřízeným sněmem království Českého a podléhajícím revisím zemského výboru, jestliže sám zemský správní výbor odmítá splnění zákonů a nařízení, podle kterých po jednoroční provisorní službě mají býti legionáři jmenováni definitivními a odůvodňuje to tím, že dotyčné vládní nařízení a zákon se na úřady a ústavy zemské nevztahuje, ačkoliv § 7 zák. č. 462 výslovně praví, že táž ustanovení platí i pro úřady a ústavy zemské a obecní, tedy, vážené shromáždění, jistě přiznáte, že to nesvědčí o zvláštním chápání povinností ku splnění zákonů a nařízení, jde-li o legionáře. (Předsednictví se ujal předseda Tomášek.)
Mám ještě jeden případ, o kterém se v této sněmovně již zmínil kol. David, kde invalida legionář, který prošel všemi bojišti protirakouské fronty, po 3 léta marně se ucházel o tabákový sklad, který má milionář. A když po 3 letech se konečně podařilo, že tento rekurs proti odnětí tabákového skladu tohoto milionáře byl zamítnut, tedy se vypsalo jako vadium při konkursu o tento sklad tabákový v obnosu 1/2 milionu korun. Myslím, že tato fakta mluví dostatečně jasně, že máme právo očekávati, že vláda bude věnovati těmto úkazům plné pozornosti a že zjedná nápravu. Ještě by bylo třeba, aby vláda štědřejším poskytováním úvěru umožnila legionářům živnostníkům samostatná podnikání; a dále při provádění pozemkové reformy aby se pamatovalo na legionáře štědřeji, nežli tomu bylo až dosud. Stát podle srpnového zákona převzal mnoho statků býv. rodu habsburského a hohenzollernského ve svůj majetek. Myslím, vážené shromáždění, že by to bylo jenom splněním citu spravedlnosti, kdyby na těch četných velkostatcích umožnil tento stát hospodářské podnikání legionářům, kteří pomáhali tento stát budovati. (Výborně!)
Legionáři splnili tedy svoji povinnost ke státu a mají právo očekávat, že ji splní i tento stát k legionářům. (Tak jest!)
Vážené shromáždění! My, poněvadž
máme k této parlamentní vládě důvěru, budeme hlasovati pro rozpočet.
(Výborně! Potlesk.)