Čtvrtek 17. listopadu 1921

Je samozřejmo, že dobrá, skutečná autorita státní v tomto státě musí býti, jak jsem již řekl, založena na dobré administrativě. Není to nic nového, co říkám, je to jenom opakováním toho, co řekl několikrát pan president tohoto státu, když pravil, že demokracie je v podstatě administrativa. Musíme si přiznati, že za 3 léta trvání naší republiky podařilo se nám po této stránce učiniti velmi mnoho, a myslím, že bychom se měli naučiti dívati se na vývoj našich státních a veřejných věcí v této republice poněkud s vyššího a vzdálenějšího hlediska. My zapomínáme, že tento stát není na rok, dva nebo deset roků, my víme, že nový stát nemůže býti dokonale vybudován hned, že budeme potřebovati drahnou dobu k tomu, aby se stát konsolidoval, aby administrativa přišla na naprosto správné koleje. Ale musíme při této příležitosti uznati velkou práci, kterou vykonalo po této stránce zvláště naše úřednictvo správní, železniční, finanční, soudcovské atd., jmenovitě v dobách bezprostředně poválečných a následujících, my musíme uznati, co konají tisíce a tisíce neznámých drobných koleček našeho státního stroje, ať je to v úřadech jakýchkoli. Je jisto, že vůči tomuto stavu úřednickému, zaměstnaneckému, musíme si uvědomiti svoji povinost, a jistě nebude mezi námi nikdo, kdo by nechápal obtížnost hmotného postavení těchto lidí, uvážíme-li, jak ukazuje index cenový u nás, že cena potravin stoupla od roku 1914 14krát, cena šatů, obuvi a jiných věcí 18krát, zatím co platy a příjmy veřejného úřednictva a po případě i soukromého stouply, a to zvlášť u kvalifikovaných, nejvýše 4krát až 5krát.

Musím ovšem říci, že dobrá administrativa musí býti vybudována na lepší také pokud možno rozumnou decentralisací. Již jsem to řekl v debatě ve výboru, že není trvale udržitelný stav, ve kterém jsou různá odvětví naší veřejné služby správní stav, podle kterého rozhodují o docela lokálních věcech centrální úřady, třetí instance, ministerstva v Praze, zatím co provedením decentralisace by se mohly rozřešiti vzhledem k ekonomii v instanci první, nejvýš ve druhé a rychleji. Tato decentralisace bude znamenati skutečný pokrok státní šetrnosti. Toto heslo není jenom heslem, ono se stává pro nás nyní i v budoucnosti pro další vývoj našeho státu opravdu státní devisou, tato šetrnost musí býti nyní všemi příslušníky státotvorných stran chápána jakožto přední a státoobčanská povinnost. Jinak bychom dospěli tam, kam dospělo Rakousko a Polsko, kam jde Maďarsko po stránce nehospodárnosti, nešetrnosti a valutních obtíží, podkopávali bychom tím sami základy našeho státu.

Toto šetření ovšem nesmí býti snad jenom jednostranným, ale musí se státi částkou státoobčanského vědomí a státoobčanského vyznání každého z nás. Musíme míti na zřeteli, že toto setření je nutně také proto, poněvadž nelze rozšiřovati dále veřejné vydání na účet berní nosnosti výrobních vrstev našeho státu. (Výborně!)

Je zjevno každému, kdo má jakékoli styky s výrobními stavy, se živnostnictvem, s průmyslnictvem, ba i s lidmi, kteří mají platiti jen osobní daň z příjmů, u nichž to tak ani nevyniká, že dnešní daňové zatížení a řeknu přímo, ne daňové, ale hlavně přirážkové je již takové, že dále je zvyšovati bylo by nebezpečné nejen proto, že by musilo nastati ochabnutí po případě zni cení podnikavosti a jakékoli výrobnosti našich výrobních stavů a vrstev, nýbrž také proto, že by byla možnou daňová demoralisace těch, kteří tyto daně mají platiti. Časté daňové defraudace, o kterých jsme slyšeli a které jsou dokonce známy četným re presentantům státního aparátu finančního, trpěny jsou začasté buď mlčky nebo snad výslovně proto, že se uznává, že zatížení výrobních vrstev daněmi a ovšem hlavně přirážkami jest tak značné, že bez defraudací mlčky trpěných nebo dokonce koncedovaných není snesitelno. Je to nebezpečný stav a musíme si ho býti dobře vědomi a musíme ho hleděti prokázati šetrností ve státních výdajích. Podle mého mínění bude nutna reforma našeho finančního systému vůbec; bude to těžká práce a nechci se o ní rozšiřovati, ale zdá se mi, že není možnou bez alespoň částečného limitování, když ne anulování systému přirážkového, poněvadž právě tento systém přirážek autonomních, komunálních, zemských, silničních, komorních zvyšuje daňové zatížení našeho poplatnictva měrou začasto nesnesitelnou.

Ovšem má-li býti toto šetření prováděno úspěšně, jest samozřejmo, že je možno jenom při naprostém opuštění politického systému, který toto šetření až do nedávna činil takřka nemožným, systému, který byl založen ve stranické upřílišněnosti, v demagogii jmenovitě mezi stranami některými, které dnes tvoří vládní majoritu. A právě také s tohoto hlediska mám utvoření vlády koaliční za radostný pokrok, poněvadž od něho musíme očekávati, má-li splniti své úkoly, samozřejmě že toho důsledkem bude omezení stranického fetišismu, omezení demagogie a závodění demagogického mezi stranami vládní většiny. Věřím, že pro ně, pro nás všecky bude snaha šetřiti, snaha udržeti tento stát a jeho dobrý hospodářský a finanční stav směrodatnější než eventuelní okamžitý zisk z demagogického vyvyšování zájmů určitých tříd nebo určitých stavů obyvatelstva této re publiky. Slovem koaliční vládu vítám právě jako prostředek potlačení té naší stranické hamižnosti, stranické upřílišněnosti, kterou jsme zdědili jako otrocký pozůstatek z Rakouska a, chcete-li, jako zvláštní symptom našeho slovanského charakteru.

Dovolte, abych se na konec zmínil jenom snad ještě o jedné věci, abych se totiž ohradil proti tomu, co řekl pan dr. Lodgman jménem nesocialistických Němců o našem chování prý spatně demokratickém vůči pokusu o habsburskou restauraci v Maďarsku. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Botto.) Pan dr. Lodgman pokládá naše energické vystoupení proti habsburské restauraci za projev nedostatečného demokratického smyslu, pan dr. Lodgman má za to, že otázka restaurace Habsburků byla jen cistě vnitrní věcí Maďarska, a že naše demokratické názory, které mají respektovati zásadu "druhému nečiniti, Co nechceš, aby on tobě činil", že naše názory, které vyžadují nevměšovati se do vnitřních věcí druhých států, nás měly odraditi od jakýchkoli pokusu nátlakem přímým či nepřímým a jmenovitě nátlakem vojenským Zameziti v Maďarsku . . . (Posl. dr. Jabloniczký: V Uhrách!), ne v Uhrách, nýbrž v Maďarsku, habsburskou restauRaci. Jest to nesprávná nomenklatura, které užívá také pan min. zahraničních záležiTostí. Není uher, je jen Maďarsko, Uhry byly národnostní stát, kdežto Maďarsko dnešní je národní stát. Ale dovolte mi, drazí přátelé, abych řekl, že toto stanovisko pana dr. Lodgmana ovšem jistě pochopujeme, ale že ovšem stejně musíme žádati, aby on pochopil, že naše zasáhnutí do těchto prý vnitřních věcí Maďarska nevyplývalo z nějaké naší státní "nadutosti". Víme dobře, že by snad bylo možno teorii páně Lodgmanovu koncedovati, kdyby bohužel - a zase je třeba, abychom mluvili otevřeně a nevykládali si pohádky - nebylo v republice Československé snad ještě několik tisíc, snad desetitisíc a snad také několik stotisíc lidí, kteří restauraci Habsburků v Maďarii nepokládají za věc snad svého srdce anebo svého politického názoru monarchistického, nýbrž kteří ji pokládají a chtějí pokládati za pokus zvrácení těch mezinárodně politických poměrů ve střední Evropě, které nastaly mírem versailleským, saint-germainským a trianonským. Restaurace Habsburků pro pana dr. Lodgmana a jeho stejně smýšlející není vnitřní věcí Maďarska. Pro to se nebrání proti ní, nýbrž proto, poněvadž vědí, že restaurace habsburská v Pešti by znamenala možnost účinnější agitace proti trvání našeho státu a jeho hranic. On ví, že všichni nespokojení s existencí tohoto státu, vrstvy, strany a lidé - a k nim patří snad všichni Němci - přejí si restauraci Habsburků jen proto, poněvadž by znamenala počátek navrácení stavu nadvlády a panovačnosti německé, která mírem versailleským, saint-germainským a stvořením tohoto státu byla zničena. Restauraci Habsburků, jak jí dr. Lodgman rozumí, rozumíme i my. A právě proto, že pan dr. Lodgman právě s tohoto hlediska zakročení proti tomuto pokusu odmítá, musíme si ho práti my, resp. stal-li se, musíme ho vychvalovati. Zasažení naše proti Habsburkům bylo zasažením proti zevnějšímu zamýšlenému útoku na trvání naší republiky, bylo tudíž pro nás příkazem zevnější naší politiky a nebylo žádným zasažením do maďarské politiky vnitrní. Řeknu otevřeně, kdyby dnes kdokoliv, třeba cizí státní politika dávala na jevo, že chce způsobem přímým nebo nepřímým ohroziti, zničiti nebo vyvolati u nás stav, který by znamenal podstatné politické zeslabení naší republiky, že bych se nikdy nerozpakoval právě ve jménu demokracie zakročiti veškerou mocí proti tomuto pokusu, i kdyby znamenal domnělé vměšování se do vnitřní politiky. Stát má povinnost brániti se proti každému činu, proti jeho existenci podniknutému od jednotlivých občanů vlastních a má proto také stejnou povinnost brániti se, když je zamýšlen takový čin cizími příslušníky a jmenovitě cizí vládou. Pokus restaurace Habsburků byl pokus o zničení národních států na půdě bývalého Rakouska vzniklých, byl to pokus o "restitutio in integrum", navrácení ku předešlému stavu věcí, ve kterém jsme byli otroci, a proto bylo naší svatou, logickou, občanskou a demokratickou povinností proti tomu se postaviti. Jestliže jsme to učinili, jednali jsme rozumně, státně a také velice demokraticky, poněvadž demokracie neznamená oddání se na milost a nemilost náhodě, nýbrž znamená uvědomělé hájení toho, co za spravedlivé pokládáme. Jestliže tuto demokratickou republiku ctíme a si jí vážíme, jestliže myslíme, že ona jest pro nás dobrou formou k dostižení vyšších ideálů lidských, jest naší povinností státi proti všemu, co její trvání ohrožuje, a za ní se postaviti. A tudíž rekriminace pana dr. Lodgmana a všech ostatních nás nerozčílí. My jim rozumíme. Tyto rekriminace jsou jen výrazem nového zklamání, jsou jen znamením, že pánové vidí, že ještě nepřišla a doufejme nikdy nepřijde hodina jejich, ve které by se vrátilo, co bylo shlazeno se světa 28. října 1918. Habsburk je pokus o zničení republiky, jest pokus o znovunastolení německé, po příp. maďarské nadvlády a vítězství propagandy k tomu směrující, a proto bylo samozřejmou, krásnou, dobrou a slušnou povinností všech, kteří jsme dobrými Čechoslováky a demokraty, abychom se proti tomu postavili. Tolik jen k tomu, co pan dr. Lodgman mluvil o Habsburcích. To ostatní, co nám vytýkal, ta "Polizeigewalt", to děsné násilí, to všechno nás nerozčílí. My si opravdu nic neděláme z toho, co pánové po této stránce říkají, a to proto, poněvadž víme, že dnes i při nejúčinnější organisaci jejich propagandy za hranicemi svět o něčem pro nás nepříznivém nepřesvědčí. Před rokem 1914 mohla tato propaganda, kdybychom byli bývali měli svůj stát, býti nebezpečnou. Dnes po velké světové válce, po strašných zločinech oficielních a neoficielních vrstev německého i maďarského národa proti ostatnímu lidstvu, proti nejkrásnějším ideám lidským, po všech jich zločinech v Belgii, Francii, Italii, Srbsku a Rusku svět Němce dobře zná, a jestliže nám páni hrozí často: "Was die Welt wird sagen?", "co řekne svět", řeknu jim: Račte si jen posloužiti. My z kritiky světa strachu nemáme. Vás svět poznal vaším vlastním přičiněním, ale také nás, a před jeho soudem nemusíme se báti, poněvadž svět poznal, že my byli dávno bedlivými pozorovateli celého vašeho národního charakteru a vašeho světu nebezpečného počínání, že naše stanovisko vůči německé panovačnosti bylo správné a že měl našeho upozornění a poukazování na pangermánské nebezpečí včas dbáti a pak že by se byl vy hnul té krvavé lázni, která se vaší vinou po světě rozlila. A proto, pánově, nebudeme si dělati ilusí, nebudeme si vykládati pohádky. Vy zůstanete dlouho ještě nepřáteli tohoto státu, protože znamená naprostý opak toho, k čemu jste směrovali. Vy jste chtěli světovou nadvládu, vy jste chtěli rozšíření svých hospodářských zájmů na teritorium cizích národů, vy jste prohlašovali ve svém programu, když se vám zdálo, že tuto válku vyhrajete, jakým způsobem zatočíte s malými národy ve střední Evropě. Já si jen vzpomínám, jak jsme si citovali program vaší strany formulovaný dnešním senátorem Jesserem, ve kterém slibovali jste si v r. 1916, jak zatočíte v Mitteleuropě, sestavené z Německa a Rakouska, s českým národem, jak mu vezmete nejen všechny vysoké a střední školy, ale i všechny vyšší školy obecné a neponecháte mu než snad dvoj- a trojtřídní. To všechno bylo pramenem naší houževnatosti a nadšení pro nás boj o svobodu, to však trvá také jako historický dokument a svědčí o původních vašich názorech "demokratických" a o vaší lásce k národnímu sebeurčení.

Končím: Můžeme míti pro budoucnost heslo, vyjádřené naším velikým básníkem a velikým - v nejkrásnějším slova smyslu - vlastencem Janem Nerudou v jednom z jeho krásných "Zpěvů pátečních": "Dej osud bojů nám, co muž a rek jich snese, pak ale nad námi ať jitro rozbřeskne se, červánků slunce vyskoč, lehni sirým polem, buď v Čechách bílý den a plno růží kolem."

My jsme těch bojů, které nám osud dal od dob našeho národního ponížení, prožili více, než mohl snésti národ daleko větší, nežli jsme my. Prožíváme jich ještě dnes; ony nás zocelily, ony nám daly víru, že tento stát se udrží, že bude ku prospěchu lidstva, daly lásku, která produkuje to, co aspoň částečně vyjádřila tato mobilisace: pohotovost k obětem. Jsme přesvědčení, že spoluprací, soudružností, konciliantností, odstraněním stranického fetišismu nastane, co je vyjádřeno v doslovu citovaných básníkových veršů, že nejen v Čechách, nýbrž v celé Československé republice bude bílý den a plno růží kolem. Pracujme k tomu všichni! (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda inž. Botto (zvon): Slovo má ďalej pán posl. Szentiványi.

Posl. Szentiványi (maďarsky): Veľavážené dámy a pánovia! O maďarských vzťahoch reči pána ministerského predsedu nezamýšlam obšírnejšie premluviť Jakožto postranný pozorovateľ maďarských udalostí a evropskej práce diplomatickej môhol bych byť pripadnými nesprávnymi informáciami alebo dojmami privedený na tie samé vývodi, čomu bych sa radšiej vyhnul. (Výkřiky.)

Len vo dvoch otázkach chcem vyjádriť môj názor. Jedna je tá, že otázku osobnosti maďarského kráľa pokladáme za výlučnú vnútornú záležitosť Maďarska, (Hlasy maďarské: Tak jest!) až na ten prípad, že by sa ústavné zastupiteľstvo Maďarska tohoto suverénneho práva dobrovoľne vzdalo, a preto mobilisáciu odsuzujeme. (Hluk. - Místopředseda inž. Botto zvoní.) Druhá otázka, o ktorej chcem premluviť, že prípravám k vojenskému zasiahnutiu bársako ho chcú odôvodniť - dľa môjho presvedčenia bolo by sa dalo vyhnúť, lebo mne sa zdá byť docela vylúčený ten predpoklad, aby maďarská vláda riešila otázku obsadenia trónu proti jasným prejavom dohodových veľmocí, ačkoľvek dľa môjho vedomia prehlásenia tieto nikdy neboli maďarskému štátu sdelené. A nech mi je dovolené prehlásenie mojim kol. posl. Füssym ešte 26. minulého mesiaca učinené doplniť - čo som pre nesprávne datované telegrafické pozvanie predsedníckeho úradu posl. snemovne tehda učiniť nemôhol, - tým, že jednanie poriadateľov Karlového puče čo najdôrazneišie odsudzujem.

Zaoberať chcem sa však tými prehláseniami, ktoré ministerský predseda ohlaďom k Maďarsku smerujúcej zahraničnej politiky a situácie Slovenska učinil z tých politických a citových stanovísk, ktoré nás, v republike bydliacích maďarov, zaujímajú. (Souhlas maďarských poslanců.)

Dľa toho, ako sa pán ministerský predseda vyjadril, restaurácia Habsburgov v Maďarsku ohrožuje mier tak zvaných nástupnych štátov. Hodilo by sa to k tomu, aby vliv, ktorým - povedzme - duch Rak.-Uhorskej monarchie na národy nových štátov, v dôsledkom staletého spolužitia a dejinnej, hlavne však hospodárskej spojitosti pôsobí, ešte viac sa stupňoval a týmto len zväčšoval rôznoraké kontrasty medzi štáty vedľa seba žijúcimi. (Hluk. - Místopředseda inž. Botto zvoní.)

Jedon kontrast - a tento sa zdá byť tou najzávažnejšiou prekážkou kluďného spolužitia - vypojenie habsburgskej otázky už sa stalo a mna neuspokojuje prejav pána ministerského predsedu, ktorý prejav sa vyčerpáva v obviňovaní officielných vôdcov maďarského štátu, v obrane opatrení svojej vlády a v istej, úrovni udalostí nie zcela odpovedajúcej oslave víťazstva, lebo ja, nakoľko mierumilovnosť a ochota k udržovaniu dobrých vzťahov k súsedským štátom v pánu ministerskom predsedovi skutočne jestvuje, veľmi ďalekosiahle konsekvencie by som pripojil ku tomu positívumu, že najväčšia a snaď základna prekážka dohody - restaurácia Habsburgov - prestala existovať.

Nie som vstave si predstaviť, že by sa i pán ministerský predseda nachádzal v tom omyle, v ktorom sa octnul včera jeden politický vôdca pôvodu mladoslovenského, že vraj tak zvané maďarské nebezpečie jestvuje len do toho okamyhu, dokiaľ je terajšia maďarská vláda, alebo lepšie rečeno, smer panuje. Jestliže už i o tejto otázke treba mluviť, tak nech si pamätajú moji ctení kollegovia-poslanci z pravej strany, že Maďarsko bude vplývať na Slovensko vždy a to bez umelých príprav, darmo vytýčia sto hraníc, darmo vystavia nový a od každého dosavádneho ohromnejší čínsky múr, tá prirodzená hospodárska a zemepisná súvislosť, tá národna a kultúrna jednota medzi maďarmi Slovenska a Maďarska, tie priateľské a príbuzenské sväzky a všetky ostatné príčiny nemôžu byť nikdy roztrhané, nech tam dolu panuje jakýkoľvek politický smer. (Různé výkřiky. - Místopředseda inž. Botto zvoní.) Toto je príčinou toho, že v otázke vzťahov k Maďarsku neslúžia dostatočnou energiou tomu smeru, ktorý vedie ku kľudnému spolunažívaniu, vtedy, keď je toho zrovna bezpodmienečná potreba v zájmu bezpečnosti a vnútornej pacifikácie štátu.

S týmto, práve tak ako s prírodnými silami, treba počítať, a nech mi to dovolí pán min. predseda, abych sa tak vyjádril, že nebude-li tak činiť, povstane v realismu jeho sem smerujúcej politiky trhlina. Nech nepovstane nedorozumenie, keď sa vyslovím, že naša politická dislokácia v tomto nám prikazánom novom štátnom sväzku vo veľa ohľadoch závisí od toho, akú politiku prevádzate vy, jaký duch vedie vás voči za hraničnej krajine maďarského národa. A už raz musi sa snaď i na to pomýšlať!

Pán minist. predseda, vzpomínajúc slovenských pomerov a opatrení následkom týchto nútnych, prehovoril i o tom, že poneváč uzemie toto bolo najviac ohrožené a jeho obyvateľstvo k úcte zákonov bez prísnych opatrení vychované nebolo, musel tam obozretnejšie vystúpiť. O niektorých tých vládnych opatreniach z "obozretnosti" učinených budem mať ešte príležitosť sa zmieniť a bezpochybným učiniť, že nerespektovaním zákonov obviňovaný ľud podal dôkazy tej najväčšiej sebekázne a úcty zákonov; kdežto úřady - možná že nie následkom chybnej výchovy, ale v nedostatku osobnej srdnatosti, alebo len preto, poneváč u nich používanie moci závisí na citoch a náruživostiach -, odhodiac zákonník jakožto mravný základ moci, zle riadily. Z úst odpovedných vládnych kruhov som počul, ale i pokiaľ som ja sám bol vstave sa presvedčiť, maďarské obyvateľstvo bez výnimky zadosť učinilo mobilisačnému rozkazu, ešte i v tých krajoch, kde naše údajne "protištátné" organisácie panujú. S uspokojením berem na vedomie, že to i vláda uznala. Avšak čo to má znamenať? To, že Maďara charakterisuje úcta k zákonu a že len vtedy zdvihne ruku k úderu, je-li napadnutý; a jestliže ho stokráť postavia pred ťažkú zkúšku, vždy dokáže svoju politickú vyspelosť, len na jedno nebude ho možno nikdy dostať, a to je to, aby zaprel alebo sfalšoval svoju národnú príslušnosť, ktorá v ňom ešte žije a ktorá jakožto protivný účinok vášho systemu a vašej pacifikačnej methody stále sa sosiluje. (Různé výkřiky. Hluk.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Prosím o ticho.

Posl. Szentiványi (pokračuje): A čo sa týče nedostatku politickej vyškolenosti, u nášho ľudu - už pred jedným rokom som to konštatoval v jednej mojej studii, v ktorej som zkúmal výsledok zákonodárnych volieb v Česku a Slovensku s hľadišťa vlivu strán na zásadách Marxového socialismu postavených-pán min. predseda má pravdu. Avšak dnes je tomu všade tak, rozdiel je len ten, že kým ku pr. triezlivosť a správna súdnosť českej verejnosti oslobodením opojenej môže sa skôr navrátiť, nemožno to očakávať od ľudu, ktorý je pod vlivom našej národnej tragedie. Avšak ani odvolanie sa na politickú vyškolenosť, ani konštatovanie nedostatku triezlivosti a svedomitosti neoprávňujú pána min. predsedu k tomu, aby pochyboval o dobrom úmysle našej intervencie z príčiny bezpochybných gravamenov vykonanej.

Obvinenia, ktoré nám so strany rôznych mluvčích československej politiky boly predhodené, ukladajú povinnosť, abych môj zrak obrátil zpät na jednotlivé podrobnosti polohy Maďarstva v tejto republike od počiatkov štátu a na tú politiku, ktorú tu prevádzal. V dobe zákonodárnych volieb maďarský ľud vzdor prekážkam, vzdor vládou vyvinutého alebo nepriamo na nás naštvaného terroru zúčastnil sa volieb, čím sa jasne vyjadril, že k obrane svojej národnosti chce použiť cesty zákonitej. U tejže príležitosti dal jasný výraz tomu, že bars v nedostatku právoplatných smlúv terajšie územie štátu neuznáva, pokladal sa bez výhrady za príslušníka toho státu, a bars sa i ohradzoval proti tomu, že bol obraný o právo sebeurčenia, predsa počítal s okolnosťami tým nepodvratným faktom, že sa volebného boja zúčastnil. A prispôsobiac sa k daným pomerom chcel si zabezpečiť vyjavenie svojich citov i vtedy, keď behom aktov, ktoré definitivné ustálenie pomerov vždy bližšie prinášaly, snažil sa vždy viac a viac zažiť sa do nového politického života.

Avšak vláda a jej politika od prvého okamyhu príkre sa uzavrela pred tým, aby nám poskytla možnosť politického jestvovania. Uzavrela sa tým, že nás jednoduše pomenovala irredentistmi, možno že preto, že sme nezapreli to, čím sme, a poneváč sme sa vyjadrili otvorene, rovne a úprimne. Vy neboly ste a nie ste vstave oceniť tú mravnú hodnotu, ktorá sa skrýva v otvorenosti politických odpôrcov a ktorá je bezpodmiečne viacej hodná a viac znamená od klaňajúcej sa poniženosti, poneváč je v nej zároveň i to, že nás národ, kamkoľvek nás hodí osúd, chceme chrániť vážnosťou a politickou statočnosťou a naše politické sily vyvinúť po ten stupeň, aby sme mali i offensívnu silu k vybojovaniu našich človečenských a národných práv a ku uskutočneniu naších požiadavkov. A toto, slávna snemovňo, znamená toľko, že v území, ktoré máme k disposicii v Československej republike a v rámci štátných zákonov budeme hľadať politickú možnosť svojej sebeochrany a touto samou cestou budeme hľadať naše národné minoritné práva založené na medzinárodných smluvách i pre Československú republiku platných. Základný omyl vládnej politiky je ten, že v nás vidí podvratný živeľ, ktorý musí byť utlačený, onemený mimoriadnými prostriedky, násilím a slovom moci. Tento nekonečný omyl vášho systému činí pevnými rôzné vrstvy Maďarstva a on to takmer znemožnuje, avšak každopádne nekonečne ťažkým činí sotrvanie na pôde triezlivej politiky. Vaše nové a novšie príšerné vidiny privodia novšie a novšie násilenstvá a vaše znova zavznievajúce útoky, ktoré nás mnohokráť i v našom presvedčení urážajú, donucujú nás k tomu, aby sme sa stejnými tvrdými slovy bránili. Veľactené dámy a pánovia! Možná, že ja môžem najviac mluviť o tých duševných otázkách, ktoré nás prenikly a vzbudily v nás otázky nové, ktoré sú vám zaiste neznáme. Ja, ktorý som bol ešte v tých starých časoch vo mnohých stykoch so slovenskou inteligenciou, vzdor tomu, že v politickom ohľadu bol som s panslavmi na protichôdnom stanovisku, veľa mravnej hodnoty a veľa charakterných mužov som našiel medzi Slovákmi, ktorýchžto osobnosť som mal vždy v tej najväčšej úcte. A jakožto protestant, ktorý láskou lpí na svojej cirkvi, mnoho sa zaoberám pisomnictvom protestantským a v ňom i s husitismom. Vycítil som, že mužovia, ktorý v prospech českého národa nezištne a ku každej obeti hotoví pracovali, nosia v sebe silu ducha Jana Husa, ktorý predo mnou vždy tak vysoko stál. A poveváč som bol vychovávaný v ovzduší ideí osemaštyrydsátnickych, je prirodzeno, že pri nezlomnom národnom cíteni vyvinula sa v mojom smýšlaní i tolerancia oproti požiadovkom a snahám iných národov, tak že som myslel najsť v niektorých otázkách nejakú duševnú spojitosť s týmito mužmi.

Priznávam sa zcela úprimne, že po takýchto premissách bol som v stave veriť demokratismu týchto mužov a tak i v demokratizmu vašom, ani nemysliac na to, že vy po uchopení sa vlády všetky tieto hodnoty od seba odhádžete a miesto toho, aby ste každú starú zaťaženosť odložili pri utvorení a vedení štátu postaveného úplne na tabulu rasu prejímate takmer všetky chyby povstalé prirodzeným historickým vývinom a týmto vysvetlené a pri vnútornom sriadení štátu padáte všade do veľkej chyby centralismu, pri tom všetkom však vzdor centralistickému vládnemu smeru, zachádzajú so Slovenskom a meno vite Maďarstvom na Slovensku v pravom smysle slova jako s koloniou, jak v hospodárskom, tak v politickom ohľade. Vaša politika nás, ktorí sme tu z vôle ľudu, už podozrievala o tom, že koketujeme s komunismom, nazvala nás Horthyovskými agentami a teraz nás už iste pomenuje Karlistickými agitátormi. Každý prostriedok využije ku štvaniu proti nám len preto, aby na nás vyzkúšala tie najrôznejšie prostriedky prenásledovania a nás dľa ľubovôle mohla triezniť. Vy však, chcete-li zabezpečiť kľud v republike, musíte sa súrne vrátiť na cestu demokracie, vy musíte vnútorné zariadenie republiky bez odkladu sriadiť tak, jak to chce mať ľud. Ano, v sa odvolávate na to, že veď Národné shromáždenie volil ľud; ale na to zabúdate, že tento ľud, ktorý tehda volil, volil pod vlivom vojny, revolúcie, kommuny a iných rôznych okolností, ktoré jeho súdnosť veľmi zatemnily, a zabúdate možná i na to, že nariadeními a štatariálnými opatreními omezený prejav vôle ľudu nebol a ani nemôhol byť pravým, a nepovšímate si možná ani toho, že tehdy stanovenie štátneho územia ešte nebolo faktickým právnym stavom. (Hluk. Různé výkřiky.)

Místopředseda inž. Botto (zvoní): Neráčte vyrušovať rečníka.

Posl. Szentiványi (pokračuje): Orientovanie, ktoré medzi novými pomery musí prekonať každý národ, musí byť sprevádzané pozornosťou nového štátu a možnosti tejto orientácie v novom štáte musí byť napomožené novými volbami. Ak iste vidíte vy v tejto žiadosti len to, že nové voľby môžu privodiť len naše sosilenie a ofensívne výdobytky našej politiky, avšak nahliadneme-li na dno tejto otázky, mohli by sme konstatovať, že sriadenie štátu podľa vôle národov je otázkou politickej konsolidácie. To stálé prizvukovanie demokracie z úst vaších už je dnes smiešnym, keď - odhliadnúc od všetkého - nechcú nariadiť voľby ani v obecnej a municipálnej správe Slovenska a týmto prejav pravej vôle ľudu ani na tomto úzkom priestoru je znemožnený. (Výkřiky. - Místopředseda inž. Botto zvoní.)

Slávna snemovno! So záľubou sa mluví o tom, ako to bolo v Uhorsku. Avšak nie o tom by sa malo mluviť, ako je to a čo je to tam, poneváč je to ľahostajné; mluviť by sa malo o tom, čo je tuna. Stavia-li niekto štát na demokraciu, nech tej demokracie tiež zadosť učiní, poneváč len tak možno národy pacifikovať.

Pán ministerský predseda pri vylíčení vládneho programu ani jediným slovom sa nezmienil o národnostných menšinách, ktoré sú v tomto štáte. Iba dve poznámky boly to, ktoré sa i nás môžu týkať. Jedna je tá, že praktické prevedenie opatrení jazykového zákona stane sa po zhotovení dát posledného sčítania ľudu. Či bolo i toto sčítanie ľudu jedno zo štátnych výkonov "demokraticky" prevedenych? Avšak o tom nechcem prehovoriť. Pán ministerský predseda učinil ešte jednu poznámku, ktorú síce na seba neaplikujeme, avšak poneváč vy ju s takou záľubou podkladáte nám, musím sa o nej zmieniť. Pán ministerský predseda sa vyslovil, že oproti protištátnym akciám postaví sa vláda s tou najväčšou energiou. Bol bych rád, keby pán ministerský predseda definoval to, čo nazýva protištátnou politikou bolo by to potrebné v tej Najvyššiej miere, poneváč sa mi zdá, že v tomto ohľade medzi pražskou vládou a podriadenými úrady je dajaký rozdiel, bars veru veľmi nepatrný.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP