A nyní, dámy a pánové, dovolte, abych se obrátil k projevům, jejichž svědky jsme včera byli. Dovolte, abych alespoň několika tahy načrtnul naše stanovisko, jež zaujímáme proti politice pana ministerského předsedy a jeho vlády. A zde chci hned říci, že nás tato politika naplňuje největší ne důvěrou, že máme proti tomu velmi mnoho stížností a pochybností, že často naši poli tiku dělí od vlády zásadní rozpory. Jest přece tomu tak, že především zahraniční politika, ztělesněná předem v panu ministerském předsedovi, v jeho vlastnosti zahraničního ministra, vhání politicky a hospodářsky stát a jeho národy do největšího nebezpečí. Stojíme před skutečností, že po shroucení středních mocností na konci světové války sjednaný světový mír přivodil stav, jenž Evropu a zvláště střední Evropu vrhá do věčného neklidu a neustálých válečných nebezpečí. Nejen to, že přemožené národy podle vůle vítězných mocností, podle diktátu dohody mají býti dost dobré k tomu, aby nebyly jen předmětem vykořisťování měšťáctva vlastních zemí, nýbrž že tyto celé národy mají také býti učiněny poplatnými vykořisťování a zištným zájmům měšťáctva vítězných zemí, lpí na těchto mírových smlouvách především ta ohromná chyba, že ve skutečnosti utvořilo se celé množství nových ohnisek ve střední Evropě, a že válečná nebezpečí se stala stálým zařízením, že hospodářská bída v mnoha státech těmito mírovými smlouvami se ohromně zostřila a stala se trvalým zjevem, a že z této hospodářské bídy, jež doznala podstatného zostření v mírovém diktátu, vzniká opět možnost zpátečnické propagandy v daleko větší míre, než by jinak bylo možno, oné zpátečnické propagandy, která právě v posledních týdnech dala podnět k hlubokému znepokojení národů této země. Jest tomu tak, že evropské velmoci, že vítězové z roku 1918 s jedné strany vykonávají svoji moc přímo s nemilosrdnou krutostí proti chudému Rakousku a proti dříve hospodářsky tak silnému a mocnému Německu, s druhé strany však rády přehlížejí ustanovení mírové smlouvy, kde se jedná o Maďarsko, které samo stalo se útulkem reakce. Jest potřebí tohoto. Maďarska, přejí si tohoto ozbrojeného Maďarska, chtělo se tomu až do dneška, a to proto, poněvadž má býti pomocníkem ve snaze dohodových států zabrániti připojení Rakouska k Německu, jelikož jest naděje, že v tomto ozbrojeném zpátečnickém Maďarsku jest pomocná síla pro Polsko, kdyby případně šlo proti sovětovému Rusku. Nechali je existovati proto, poněvadž velká dohodová mocnost, poněvadž Italie především považovala za žádoucí pomoc Maďarska při svých aspiracích proti Jugoslavii. Vláda našeho státu jest mimo to způsobem těchto mírových smluv a úpravou hraničních otázek vehnána ve stav stálé a nekonečně starosti o udržení Slovenska. Přes to však stavěla se naše vláda, tento stát stále více celou silou za tyto smlouvy, podporovala je, snažila se je chrániti a plně a zcela postavila se na půdu těchto mírových smluv. Pan ministerský předseda prohlásil ve své včerejší řeči, že dohodově státy nikdy nežádaly československou vládu, aby provozovala politiku, kterou dnes provozuje. Pan ministerský předseda byl by skutečně nemusel o tom ujišťovati. Ne, Československo a jeho vláda nemusely býti skutečně prošeny; bylo to nedůstojně nadbíhání, křečovité usilování uhodnouti přání dohodových států, aby jako poslušný a povolný, otrocký, poplatný stát dělal to, co se jim tam právě uráčí. Skutečně jest tomu tak, že se tento stát stal zajatcem dohodové politiky až do nejnovější doby.
Pan ministerský předseda také včera mínil, - a my bychom to uvítali, kdyby se k tomu odhodlal - že nutno něco říci o tom, jak vlastně československá vláda smýšlí o poměru k Německu. Jasné a přece přesné slovo bylo by zde již dávno bývalo žádoucí, a včera toto slovo bylo vysloveno. Pan ministerský předseda pravil: "Jest přirozené, že náš poměr k Německu jest určen také našimi úzkými vztahy k západu i k východu, jakož i poměrem západu a východu k samému Německu. Dosud jsme to vyjadřovali formulí, že se nacházíme ve stycích správných a loyálních." Musím říci, že to jest definice opravdu přesvědčivě přesná, tak jasná, jako asi věštba delfská. Kdo nyní ještě neví, jak vlastně jest utvářen náš poměr k Německu, tomu opravdu není pomoci. Myslím, že by pan ministerský předseda přišel do zlých rozpaků, kdyby nám měl dáti hodnověrný výklad toho, co jest obsaženo v těchto větách. V pravdě jest poměr československého státu a jeho vlády k Německu takový, že jest neustálým pokusem toto Německo politicky obklíčiti a hospodářsky poškoditi, pokud jen jest nějak možno. Pomyslete si na zcela víre nepodobnou, nesrozumitelnou, s šílenstvím hraničící obchodní politiku, jakou jsme dosud proti Německu provozovali. Pomyslete si, jak touto obchodní politikou náš vlastní průmysl byl velice těžce poškozen, jak především dělnictvo naší země spolu trpí strašným způsobem stoupající nezaměstnaností, kdežto naše zahraniční politika dosud se namáhala vnucovati se Francii, vejíti s Francií v obchodní styky, kterážto Francie nikdy v dějinách posledních desítiletí nijak nebyla v čilých obchodních stycích s touto zemí. Poměr Československa k Německu byl dosud takový, že není tím mnoho řečeno, vysloví-li se: Byla to překážka vnitrní konsolidace tohoto státu, byla to překážka uklidnění německé části obyvatelstva, která zde bydlí. Nyní jest tomu tak, že křečovité věšení se na násilné mírové smlouvy, kterým ostatně tento stát děkuje za svoji existenci, spočívá tísnivě na celé naší politické soustavě. Přílišná horlivost pana ministerského předsedy, především jeho neklid dohání jej k tomu, aby si kromě těchto odvislých poměrů k Dohodě utvořil ještě novou odvislost, která má svůj výraz v onom spolku, jejž shrnujeme pod pojmem Malé dohody, oné Malé dohody, která podle mého hodnocení jest živým vysvědčením zcela nemístného velikášství vlády tohoto státu, která by si ráda hrála na prozřetelnost celé střední Evropy.
Dámy a pánové! Myslíme-li na dobu, kdy světová válka postihla Evropu, necháme-li v naší vzpomínce vznikati ona velká hesla, kterými tehdy se krmily národy, myslíme-li na to, jak se mluvilo o utvoření spojených států evropských, jak se dělaly naděje, že po světové válce musí následovati odzbrojení, že věcný mír bude snahou všech vlád, že Svaz národů by měl podati záruky, že tento věčný mír skutečně se stane pravdou, myslíme-li na to, jak tyto svůdné cíle se stavěly proto, aby se národy dostaly přes neutěšenou dobu světové války, aby se jim nezměrné hoře, nesnesitelné oběti udělaly snesitelnými, a vidíme-li, co z těchto zvučných slibů se stalo, víme dnes: Byli jsme obelháni a podvedeni, všechny tyto sliby se rozprášily a zapomenuly, docela nic se z toho neuskutečnilo, co se vynašlo, aby národy se alespoň poněkud smířily s nezměrným, bezmezným utrpením války. Znovu, jakoby nikdy nebylo světové války, jakoby nebylo bývalo pobouření národů pro strašná zpustošení, žije dále tajná diplomacie v Evropě a přes všechno zapírání slaví triumfy také zde v tomto státě.
Pan ministerský předseda měl ve své včerejší reci - jak bych to měl dobře říci - sílu nebo odvahu říci, že se v našem státě neděje nic, aby při tom nebylo dotázáno Národní shromáždění a aby mu nebyla dána možnost spolu mluviti a spolu rozhodovati. Musím již říci, pane ministerský předsedo, že patří k tomu mnoho víry v klid a zdrženlivost Národního shromáždění, když se někdo odváží říci dnes, kdy byla na obyvatelstvo uvalena mobilisace a Národní shromáždění nemělo příležitosti se o tom vysloviti, že v tomto státě se nic neděje bez Národního shromáždění. Myslím, že k tomu jest zapotřebí dosti nesprávně užité odvahy, takto mluviti v týchž dnech, kdy se dovídáme, že nabyla platnosti zatímní celní sazba se svými strašnými břemeny pro obyvatelstvo, (Souhlas na levici.) předstoupiti před Národní shromáždění a Národnímu shromáždění, které se dříve odstrčilo, říci: Buďte spokojeni, žijeme v demokratickém státě, vláda nečiní ničeho, aniž by se dotázala Národního shromáždění.
Utvořil se Svaz národů. Kdo však neměl dojmu, že to, co se dnes jmenuje Svazem národů, jest žalostným, pitvorným obrazem toho, co jsme si představovali jako Svaz národů, že to jest paskvilem účelu, jejž Svaz národů má splniti? Znovu, jako před světovou válkou. A přes strašné zkušenosti, které učinily evropské národy se světovou válkou, žijeme v novém období spolků, a československá vláda a její předseda jsou hnací silou v této politice svazů, které prý mají znovu vytvořiti rovnováhu mezi jednotlivými státními svazky, mezi silami jednotlivých národů, které však ve skutečnosti ničeho jiného neplodí, než sejí novou nedůvěru, tvoří nové rozpory, příčiny k novým nepokojům, k novým válečným nebezpečím. Pan ministerský předseda a jeho vláda skutečně velice horlivě usilovali o to, aby na tomto poli kráčeli přede všemi jinými. Skutečně nelze tomu rozuměti, jak tato československá vláda opět a opět se tak ráda dává zneužívati, aby chránila a zajišťovala cizí imperialistické zájmy. Neboť celý tento svaz, který spojuje Malou dohodu, k ničemu jinému není. Jugoslavie jest v to pojata. A kdož by nevěděl, že když se Jugoslavie spojí s Československem v takový svaz, především myslí na to, aby našla při svých aspiracích v Albanii, při případné srážce s Italií ochotného pomocníka v Československu! Kdož by nevěděl, že také spolek s Rumunskem stojí na docela hliněných nohou, že Rumunsku mnohem méně záleží na tom, aby pomohlo Československu v nesnázích, nýbrž že více počítá s tím, aby našlo v Československu pomoc při svém usilování o korunu maďarskou! A kdo by nepomýšlel na všechna nebezpečí, která se skrývají pro Československo v právě uzavřené smlouvě s Polskem. Již nutno říci: Když pan ministerský předseda tvrdí, že se nic nestane bez vědomí Národního shromáždění, pak musel by se pan ministerský předseda konečně odhodlati, oznámiti nám také přesná ustanovení této smlouvy s Polskem. (Souhlas na levici.) Není-li to tajná diplomacie, uzavírati na tento způsob smlouvy, které pro nás stát, pro jeho národy mohou skrývati nejtěžší válečná nebezpečí?
Ano, pan ministerský předseda vysvětlil sice včera - optimisticky tak, jakým jest vždy v posuzování těchto otázek: V této smlouvě s Polskem leží skryt osud míru. Myslíme, že ve smlouvě s Polskem jsou zcela jiné věci skryty, než osud míru, než jistota před novými válečnými nepokoji. Naopak. Víme, že Polsko jest po dobu svého trvání, co se stalo opět samostatným státem, stále připraveno k válce, bylo stále zapleteno ve válečné pletky, a uzavíráme-li s Polskem smlouvu, můžeme jako úhrn, jako výsledek této smlouvy zjistiti, že bére Československo tolik nebezpečí na sebe, kolik má Polsko politických protivníků, se kterými mu hrozí válečné zápletky.
A ještě jednu otázku chtěl bych v této souvislosti učiniti k vládě a jejímu předsedovi jasně a určitě. V této smlouvě s Polskem má býti - můžeme to jen tušiti, jelikož neznáme podrobných ustanovení vzájemná neutralita zaručena. Nyní bych chtěl míti určitou odpověď na to, jak si pan ministerský předseda tuto neutralitu představuje, snad v případě přepadení sovětského Ruska Polskem, jak jest myšlena tato neutralita případě války Polska s Německem. Chtěl bych věděti, jak si pan ministerský předseda představuje závazky Československa v otázce provozu válečného materiálu. Chceme věděti, když může býti válečný materiál ve prospěch Polska provážen, je-li v jiném případě neutralita našeho státu tak míněna, že mohl by se válečný materiál v případě potřeby provážeti také do Německa, Rakouska nebo Ruska. (Souhlas na levici.) Kupí se celá řada otázek, které bychom měli rádi zodpověděny. Ostatně však neklameme se nijak, že jádro smlouvy s Polskem není nic jiného, nežli snaha, chrániti proti Německu nebo proti sovětovému Rusku úmysly Dohody, a že smlouva s Polskem náš poměr k Německu a oněm státům, s kterými bychom mohli žíti v nejlepším míru, zostří význačným způsobem.
Následkem této spolkové politiky, závazků, do kterých tato vláda ve stále větší míre vchází, jest konec konců, že z této ochoty utvoří se ochrana pro lakotu cizích buržoasií, z těchto závazků příprava k úderu na povel cizích vlád tak, že z toho vy plývá pro Československo stále více stoupající vojenské zbrojení, k němuž lze se tím snáze odhodlati, jelikož tento stát jest přece svým původem sám státem násilí, státem, u jehož kolébky stál imperialismus, státem, jehož hranice se uměle utvořily, státem, do kterého se národy vtělily, aniž by byly tázány, přes jejich protest a proti jejich vyslovené vůli; poplatný jiným státům, se kterými se pouští do nerozumných a mír ohrožujících spolků, naplněný po citem vlastní nejistoty uvnitř, odhodlává se k sílenému stupňování vojenského zbrojení, jehož svědky jsme. Zbrojení přesahuje daleko míru snesitelnosti. Překročuje počet vojáků, který jest stanoven v mírové smlouvě. Tato suma nevyčerpává ve skutečnosti celého nesmírného množství prostředků, které musíme poskytnouti vojenským účelům - dospěli jsme formálně domněle k částce 3119 milionů korun, t. j. 19% celkových výdajů státu. Víme, že jak jest sice tento stát mladý, stupňovaly se rok od roku mohutně, velice a strašně právě tyto výdaje. Víme, že miliardy a miliardy, daleko přes 15 miliard bylo obětováno od trvání tohoto státu na vojenské účely. Rok od roku končíme se schodkem a též letošního roku máme schodek. Rozpočet vykazuje schodek 788 milionů a zvláštním způsobem obnáší stoupání vojenských výloh přesně tentýž obnos, totiž částku 788 milionů, to znamená, že mohli bychom vlastně žíti bez tohoto schodku, že stát by vystačoval se svými příjmy normálním způsobem, kdyby nebyl odhodlán i letos opět zvýšiti ohromné vojenské výdaje. To děje se v témže roce, promrhá se nepromyšleným a neodpovědným způsobem státní, to jest národní majetek, v témže okamžiku, kdy pan ministerský předseda v dřívější své řeči musel připomínati, že sociální pojištění smí býti prováděno jen postupně, nikoli nerozvážně, a kdy se vydává pro sociální pojištění směšně malá částka 10 1/2 milionu korun, kdy nezbývá pro ochranu mládeže skorem nic, 1 1/2 milionu, kdy nezaměstnaní se nechávají hynouti. S pohoršením pomýšlíme na to, že rozpočet pro péči o nezaměstnané pro letošní rok stanoví podstatně méně, nežli v minulém roce; kdežto zde hraje se s osudem politování nejhodnějších a nejpotřebnějších přímo jako s míčem, mezi tím, co se škrtí na vyživovacích příspěvcích, nechají se hynouti váleční poškozenci, neposkytne se jim nejnutnější ochrany, tvrdě a ukrutně se přechází přes utrpení tisíců a statisíců lidí a mezi tím, co pan ministerský předseda vydává heslo šetřiti, šetřiti jest nutno, mezi tím, co vše toto se dělá, rozhazují se plnýma rukama miliony a miliardy, jen aby se vojenská moc a síla tohoto státu zvýšila, aby byla schopna spolků a aby se dostala do postavení, abych tak řekl, trabantů všech možných jiných vlád a všech jiných možných států. Domníváme se, že je nejvýše na čase, mysleti opravdu na odstranění těchto obrovských vojenských výdajů. Právě bylo radostně hlásáno, že naše vztahy k Polákům se utvářily mimořádně přátelsky a příznivě. Od nich nehrozí nám tedy žádné nebezpečí. Žijeme, jak pan ministerský předseda ujistil, v přátelských stycích s Německem; Rakousko jest úplně neschopno se brániti. Vychloubáte se, že jste prosadili odzbrojení Maďarska, máte tedy jen přátele a bezbranné kolem sebe. K čemu tedy tato obrovská moc, k čemu tyto ohromné výdaje pro tyto účely? Nepřejeme si, aby stát zbrojil a zbrojil proto, aby byl biřicem proti Rusku, nepřejeme si býti žoldnérem Polska, nechceme, aby se stát snížil za vasala politiky Francie, nechceme ani a považujeme za zbytečné, zbrojiti do nekonečná, abychom konali funkce četníka v Evropě. Jako vždy, jako moje strana stále uznávala uzavření takových spolků za těžké ohrožení mírových vztahů mezi jednotlivými zeměmi Evropy, takové zásady vyznáváme i dnes a proto jsme proti těmto spolkům, které nejsou nic jiného, nežli nástrojem imperialismu, které nejsou nic jiného, nežli zařízením k vyvolání nových těžkých nebezpečí pro evropské národy. Říkáme si: pryč od vražedné kultury, která jest vyjádřena v číslicích rozpočtu tam, kde jest řeč o vojenských vydáních. Přáli jsme si, aby přišel den, kdy by již nemohl, jak se již jednou stalo, iniciativní výbor této sněmovny prostě hladce odpraviti a znemožniti projednávání návrhu, který žádá, aby dnešní vojsko bylo nahrazeno systémem miličním
Toto horečně vystupňované sebevědomí, které se projevuje v celé zahraniční politice a také ve vojenské politice tohoto státu a které vede k stále většinu a stále tíže snesitelnému zbrojení, připravuje vlastně teprve válečná nebezpečí, kterým se prý předchází Nechci popírati a se příti, že nejnovější nebezpečí, která naše národy ohrozila, povstala z těžkých okolností, ohrožujících pokoj a jistotu vymožeností v revolucích vydobyté svobody. Chci říci, že v Evropě skutečně, a to nejen v Maďarsku, nýbrž i v Rakousku a v Německu, pracovaly síly, které chtějí znovuzříditi reakci ve střední Evropě. Nechci popírati, že Karlův puč v Maďarsku byl pouze dílčím zjevem většího celku a že vítězství Habsburků v Maďarsku by mělo nepochybně za následek snahu rozšířiti tuto habsburskou moc především na sousední Rakousko, a že by to mělo za následek nepochybně znovuvzkříšení snah monarchistické reakce v Rakousku a Německu.
Pan posl. Kafka pokládal za dobré, když včera začal mluviti o těchto věcech, boj, který musí býti veden proti reakci ve střední Evropě a který, zdá se, že jest rozhodnuta vésti i vláda tohoto státu, vyložiti tento boj proti reakci jako boj o domácí moc druhé internacionály v Evropě, a náš český přítel Stivín potvrdil tento projev tím, že si pokládal za povinnost nám říci, že sociální demokraté tak zvané 2 1/2 internacionály prý jsou sice hlavou u sociální demokracie, ale srdcem u komunistů. Lituji, že posl. Stivín směr naší politiky zdánlivě tak spatně pozoroval a poznal. Nemohl by jinak pochybovati o jejich úplné přímočarosti. Chtěl bych mu však říci, že jeho přirovnání svádí k tomu, aby se vyslovilo, že jeho politika a politika jeho přátel snad by se měla charakterisovati tak, že rozum stojí rozhodně na půdě sociální demokracie, ale tělo, obě nohy a srdce jest zdánlivě srostlé s tímto československým měšťáckým státem, že tedy smýšlení posl. Stivína rozhodně není takové, aby mohlo býti přijato jako východisko kritiky našeho stanoviska.
Ale chci také něco říci o vývodech posl. dr. Kafky. Pan kolega Kafka míní tedy, že boj proti reakci ve střední Evropě není v celku vzato nic jiného, nežli boj o domácí moc druhé internacionály. Nuže, dámy a pánové, pamatuji se a vy všichni se pamatujete, že přátelé vaší strany v Rakousku, pane posl. Kafko, Velkoněmci, v těchto kritických dnech vydali provolání, shromažďovati dobrovolníky pro tento boj. Nevěděl jsem, pane posl. Kafko, že starost o druhou internacionálu u Velkoněmců ve Vídni jest tak silná, že by přátelé vaší strany ve Vídni dali krev a život, aby také skutečně domácí moc druhé internacionály udrželi. Pan posl. Kafka jest nepochybně významný učenec, tato učenost nespadá však v obor nejnovějších politických dějin, naprosto zajisté ne v obor historické vědy. Vídeňští Velkoněmci zcela jasně uznali význam oné situace, hrozící nebezpečí, která číhala kolem revolucí dobytých svobod, a proto vydali prohlášení proti reakci, proto vyzývali k boji a prohlásili, že jde o demokracii a svobodu. A přítel strany Waber a Dinghofer vstává zde, aby mluvil - promiňte - se zcela neobyčejným půvabným cynismem, s chladným posměchem o věcech, které opravdu dotýkají se srdcí velmi mnoha lidí v Evropě, které neměly by býti předmětem chladné, zraňující kritiky;jak se včera zde stalo. Ano, boj proti reakci a za demokracii a svobodu se sesměšňoval a ti, kdož tak činili, nazývají se pak za to demokratická strana svobody, jako strana pana Kafky. (Souhlas na levici.) Pan dr. Kafka liboval si včera v tom, pošklebovati a posmívati se neschopnosti k obraně Rakouska. Jest pravdou, že toto Rakousko jest politováníhodnou a bídnou zemí, svíjí se ode dnů převratu v hrozných křečích, nemůže žíti a trvati, chce však žíti a udržeti se a chrániti svoji svobodu. Avšak při tomto pošklebování a vysmívání mělo by se vzpomenouti toho, že osud tohoto ubohého Rakouska dlužno přičísti hlavně imperialistické politice, kterou jste provozovali vy, že tento osud jest koncem oné politiky, jejímž nositelem jste byli vy. Musím již říci, že jest zapotřebí mnoho odvahy k tomu zde vystoupiti a žalovati na "Arbeiterzeitung".
Pan dr. Kafka neštítil se - nemohu to jinak říci - ani zde činiti své poznámky o tom, že dr. Renner, že Rakušané vůbec, se především snažili zatáhnouti Československo do tohoto boje proti habsburskému nebezpečí pro sebe, že tak řečeno Československa bylo zneužito Rakouskem a že potom "Arbeiterzeitung" přesto označila tento stát za policejní stát. Nenecháme si toho nikdy vzíti, abychom tento policejní stát tak nazývali, protože skutečně jím jest, a mělo by se vlastně spíše vysloviti uznání lásce k pravdě, kterou "Arbeiterzeitung" projevila v tomto článku přes politickou odvislost v oněch dnech. Avšak já myslím, velevážený pane kol. Kafko, že ve Vídni to vyvolá u německého obyvatelstva i u měšťanského obyvatelstva zvláštní náladu, uslyší-li, jak zde vystoupil německý poslanec a přímo nařkl československou vládu, že československého státu bylo Rakouskem zneužito, že byla snaha všemi možnými úskoky tento stát strhnouti do války a pak ustoupiti. A tím podivněji bude působiti, vyjde-li na jevo, že s tímto popichováním, o kteréž se dělají pokusy vůči československé vládě a českým stranám, jde ruku v ruce málo důstojné projevování šlechetnosti vůči českým většinovým stranám, že řeč jest plna sladkých poklon pro tuto vládu, vůči níž se dělá prý nejostřejší oposice. Myslím, že můžeme panu ministerskému předsedovi k této oposici blahopřáti, a až pánové z lavic tam naproti opět jednou obléknou lví kůži, myslím, že nikdo se již toho mnoho neulekne po tom, co jsme včera zažili. Bude se věděti, jestliže opět dojde k nějakému odchodu z této sněmovny, jestliže opět bude rozhodnuto o "rozhodné a nepovolné" abstinenci, pak bude každý dobře věděti: přijde opět den, kdy se padne na kolena a přijde se vládě vstříc se zdvořilými úklonami a poklonami.
To prozatím k této kapitole. Dovolte mně vrátiti se k politice vlády. Pan ministerský předseda vyjádřil se ve své včerejší reci, že mobilisace nezpůsobila zrovna tak velkých výloh. To jest mimořádně potěšující sdělení a béřu je rád na vědomí. Nám by však bylo mnohem milejší, dověděti se přesná čísla. Bylo by žádoucno, kdyby na vládní lavici povstal nějaký pán a přesně a jasně řekl, kolik nás mobilisace ve skutečnosti stála.
Proč haliti se v mlčení, je-li tomu skutečně tak, jak ministerský předseda ujišťuje? Nám se přece zdá, jako by částky, které byly vydány, byly daleko větší, že se vydaly ohromné částky, aniž by byl stával podnět k mobilisaci. Ve skutečnosti jest tomu tak, že byly vydány ohromné obnosy na mobilisaci, která byla i podle našeho názoru, který jsme projevovali od prvého dne, úplně zbytečnou, že se vydaly ohromné obnosy pro tento účel, mezitím co naše kultura, co nejdůležitější zájmy nemajetného obyvatelstva byly žalostně ponechány na suchu. Není také pochybnosti, že se vláda měla ptáti, jaké hospodářské následky tato mobilisace bude míti, měla na to mysleti, že vlna drahoty se přivalí na tuto zemi, měla předvídati, že bezprostředním následkem mobilisace jest zrušení objednávek zahraničních zákazníků u našeho průmyslu, a to bylo také skutečným následkem a dostavilo se zvýšení nezaměstnanosti. Vláda měla se také starati, když mobilisovala, aby nastoupivší lidé našli přístřeší, aby bylo o ně postaráno; dnes však tomu bylo tak, že přístřeším nastoupivších byla mnohdy studená silnice, dnes bylo tomu mnohdy tak, že lidé nedostali žádné stravy, že jim nebyl vyplácen žold. Lidé se volali do posádkových měst, aby se pak ponechali jejich strašnému osudu. Vláda měla také povážiti, že musí býti dnem, kdy vstoupí v platnost mobilisace, o to postaráno, aby příbuzní nastoupivších ihned a neprodleně podle možnosti ve 24 hodinách obdrželi vyživovací příspěvky, ježto dnes není tomu již tak, jako roku 1914, aby v rodinách dělnických byly úspory, ze kterých by se mohlo žíti. Toho dne, kdy živitel rodiny jest nucen nastoupiti službu, nastává skutečně nouze, opravdový hlad, a proto mělo býti ihned započato s výplatou zvýšených vyživovacích příspěvků.
Pan ministerský předseda mínil, že právě péče o vyživovací příspěvky ukazuje, že máme skutečně demokratickou státní soustavu. To bych chtěl podtrhnouti. Vyživovací příspěvky, které se platí, doba, které to vyžaduje, připomíná skutečně zcela pohádkově naši demokracii, demokracii, která v této zemi panuje. Demokracie hladoví zde právě tak, jako rodiny nastoupivších hladověly, a demokracie jest právě tak ubohá, jako jsou vyměřeny vyživovací příspěvky. To nestačí provésti mobilisaci a nestarati se zároveň o to, zda lidé, kteří jsou tím postiženi, nehladovějí a nemrznou, a když nic jiného nezbývá, nesáhnou konečně ke krádeži, aby se zachránili. Je-li vláda nadšena zdařenou zkouškou této mobilisace, nechť se s tím sama vypořádá; víme, ze měla těžké vady. Včera mínil pan ministerský předseda, že nebylo vůbec možno bez mobilisace docíliti výsledků, kterých se skutečně docílilo. Jak to jest? Tytéž dohodové státy, které jsou s to svojí silou donutiti silné Německo, aby padlo na kolena, a tak utlačiti hospodářsky, jak se stalo ve skutečnosti, neměly z počátku tu moc donutiti po případě i malé Maďarsko k poddajnosti? Kde byla tato moc Dohody, s kterou prý jsme přece tolik spřáteleni? Anebo Dohoda nechtěla, musela býti teprve Československem donucena? Pak byla mobilisace, která byla provedena, vlastně ne mobilisací proti Maďarsku, nýbrž vlastně proti Dohodě. Ano, ale jak to vypadá pak s dobrými vztahy, za které pan ministersky předseda ve včerejší řeči děkuje? Je tu množství vnitrních odporů, které vyžadují nutného vysvětlení.
Mobilisace byla, to není možno dosti často vysloviti, podle našeho mínění od prvého dne postrádatelnou, byla zbytečnou, přinesla národům tohoto státu ohromná množství nebezpečí. Stanovisko mé strany k otázce nastoupení bylo od prvého dne úplně jasné. Řekli jsme lidem: "Nemůžeme vydati heslo, abyste se vzpírali svolávacímu rozkazu, musíme říci: nastupte, jinak nelze, jste bezbranní jako jednotlivci a také bezbranní jako větší zástup proti mocenským prostředkům státu. Nemůžeme se této moci vzepříti, to by zvětšilo jen neštěstí." V případě, že by takové chování vedlo konec konců k občanské válce, k největšímu neštěstí, které si můžeme mysliti, nemůžeme národ za takových podmínek míti k tomu, aby se nějak postavil s úspěchem proti branné moci státu. Naším heslem mohlo tedy jen býti, třeba jsme odpůrci války, třeba jsme mobilisaci pokládali za zbytečnou: "Nastupte, jelikož není možnosti tomuto rozkazu nevyhověti bez nebezpečí" To byl názor, který také zástupce německých občanských stran posl. Křepek odtud nejjasnějším způsobem vyjádřil, který také jasně vyjádřil klub poslanců a senátorů německé národní strany v provolání, které zní: "Jsouce až do dnešního dne bezmocni působiti rozhodně na chod událostí ve vnitru státu a jeho zahraniční politické chování, voláme k vám: Uposlechněte zákonitého nátlaku, nastupte a konejte svou povinnost!" Němečtí občanští poslanci neodlisovali se naprosto ve svém hesle o otázce nastoupení od nás. A kdyby ještě byly přesto nějaké pochybnosti, byly úplně vyvráceny smířlivě zladěnou řečí posl. Spiny, která byla sensací včerejšího dne, neboť posl. Spina každou pochybnost o tom vyvrátil, že jeho strana - nevím, zdali mohl také za jiné strany mluviti nebojuje proti tomuto státu, nýbrž jen proti způsobům této vlády, a vyslovil se, že nastoupením Němců bylo učiněno nejsilnější přiznání se k tomuto státu. Musím již říci, jak velice bych vítal, kdyby se stal krok ke sblížení hádajících se národů, že právě v této hodině, kdy v lidech se ještě chvějí starosti vzešlé mobilisací, mohly by vzniknouti z této řeči posl. Spiny zcela zvláštní pocity jmenovitě u oněch lidí, kteří museli nastoupiti, u těch, kterým hrozí trest, a u těch, jejichž rodiny zůstaly bez živitele.
Třeba že posl. Křepek jménem
celého Svazu, třeba že provolání německo-národní strany a třeba
že včera posl. Spina právě k otázce nastoupení přesně a
jasně vy vrátili každou pochybnost, že i tyto strany chtěly, aby
se občané státu neprotivili rozkazu k nastoupení, přece skončilo
to tím, že se začlo s přímo neslýchanými a bezpříkladnými štvanicemi
proti naší straně. Z počátku nedělo se štvaní stranicky, jen neoficielně
byly pořádány tyto štvanice, ale narážky, které padly včera z
úst posl. Spiny, právě jako z úst posl. dr. Kafky,
nepřipouští žádné pochybnosti, že toto neslýchané štvaní proti
naší straně podporovali a prováděli velmi blahovolně i vedoucí
mužové strany. Naše stanovisko bylo jasné. Bylo stejné v otázce
nastoupení, jako jejich a přes to se neštítili vzbuditi mezi obyvatelstvem
domněnku a soustavně ji rozněcovati, jako bychom byli chtěli válce,
a neštítili se rozšiřovati - (ukazuje leták) anonymní letáky
v městech německých Čech, ve kterých se praví, že sociální demokraté
jsou pro válku. Jednotlivé německoměšťácké listy se neštítily
prováděti tu podlost do té míry, že prohlašovaly, že němečtí sociální
demokraté hlasovali zde v této sněmovně pro mobilisaci. (Výkřiky
na levici. - Hluk.)