IX. min. soc. péče a veř. prací na interpelaci posl. Tesky a soudr. o vyplácení podpor v nezaměstnanosti dělnictvu stavebního odvětví, které stavební podnikatelé vyloučili z práce (tisk 1668),
X. min. průmyslu, obchodu a živností
na interpelaci posl. Netolického a soudr. v záležitosti voleb
do obchodních a živnostenských komor (tisk 2642),
nákladových, jez projíždějí naší republikou všemi směry. Z prvního definitivního rozdělení vozů společného obozu bylo nám přiřčeno repartiční komisí 33.000 vozů, z nichž dodnes dodáno bylo asi 25.700 vozů a opatřeno značkou "Č. S. D.". Vlastní náš oboz nákladní činí 1420 vozů osobních, služebních a poštovních, 57.108 vozů nákladních mimo 2242 vozy najaté. V době od 1. října 1920 do 1. října 1921 bylo naloženo a odvezeno asi 3,770.000 vozů. Průměrný náklad na 1 strojový kilometr při očekávaném výkonu 128 1/2 milionů kilometrů je rozpočten pro rok 1922 na 8˙09 Kč, letos činil 9·69 Kč. Mezinárodní doprava osobní vybudována je již v jistou organickou síť pres neurovnané poměry v sousedních státech a můžeme si gratulovati, že právě uprostřed neurovnaných poměrů máme takovou oasu, že naše železnice dobře fungují a zejména dobře se osvědčily při mobilisaci.
Pokud naší vodocestné dopravy se týká, musí býti naší snahou, učiniti z naší republiky nejdůležitější vodocestnou křižovatku ve střední Evropě. Nás program vodocestný musí býti jasný, naše odhodlání jej provésti opravdové. Rozhodně nesmí býti tak dvojaký, jako na příklad program při úpravě řeky Moravy od Hodonína po Děvín.
Rozhodnutím arbitra byla státu našemu přiřčena část lodního parku dunajského a labského. Budeme nyní míti na Labi: 48 parníků o 19.410 HP, 190 nákladních člunů o 123.220 tunách nosnosti; na Dunaji: 3 osobní parníky o 1450 HP, 7 vlečných parníků o 4640 HP, 116 nákladních člunů o 70.300 tun. nosnosti. Mimo to jsou již nyní v našem vlastnictví 4 rychloparníky. K lodní dopravě nepatří pouze lodní park, nýbrž i dokonale vybudovaná přístaviště, a po té stránce vykonává se vše, zejména v Bratislavě, aby všem požadavkům mohlo býti učiněno zadost, aby přístav byl dokonale vybudován a vybaven. V Hamburku a Štětíně přiznána nám volná pásma v přístavech. Pokoušíme se nyní, abychom docílili patřičných posic i v Galaci a v Braile, abychom zde měli opěrné body pro naši politiku na Balkáně a Černém moři.
Pokud pošt, telegrafů a telefonů se týká, mohu říci, že na celém území československém obstarává poštovní dopravu tou dobou 3764 poštovních úřadů, 2228 úřadů telegrafních, 889 poštoven; vlakových pošt je denně v rychlovlacích 24, v osobních vlacích 692, v nákladních 24. Vlakové pošty ujedou denně 62.740 km a je jimi dopravováno denně pres 15 milionů korespondencí všeho druhu a 280.000 balíků. Poštovní dopravu silniční obstarává kromě pochůzek poštovních denně 8960 poštovních jízd, autobusů atd.
Tímto jsem ovšem daleko nevyčerpal popis našeho majetku státního, ale i z toho, co jsem přednesl, je vidno, že jedná se o majetek do desítek miliard jdoucí, a tu mi snad bude dovoleno vysloviti přání, aby státní správa hleděla prostřednictvím jednotlivých resortů dle předem postavených pevných zásad, norem, soupis státního majetku provésti, tak jako jest její povinností vésti v evidenci státní dluhy, jich zúrokování a amortisaci.
Nesmí se jen říkati: "Pořádek je dobrá věc, ale ono to jde i bez něho", nýbrž musí se říkati: "Pořádek za každou cenu!"
Slavná sněmovno! Zní to dnes již trochu banálně, že hospodářská situace všech států na světě je dnes mnohem horší, nežli byla kdykoliv od pádu římského imperia. Dřívější veliké katastrofy byly omezeny na určité oblasti, ale katastrofy, které dnes prozíváme, zanechávají stopy v celém světě. Podlamují lidskou práci v Grónsku jako v Novém Zélandě, podlamují produkci v Sibiři jako v Britsku, přinášejí s sebou hlad a smrt právě tak v Číně jako ve Vídni.
Minulý měsíc proslovil anglický min. předseda Lloyd George v dolní sněmovně řeč, v níž uvedl, že nezaměstnaných jest nyní v Anglii asi 1,700.000 lidí. Jest to číslo přímo hrozné a na něm právě vidíme, jakého stupně dostoupil již dnešní poválečný chaos, vznikající z ochuzení hospodářství a úžasného zadlužení států. V Americe jsou miliony dělníků v pravém slova smyslu k nečinnosti odsouzeny, pres ty ohromné pomocné zdroje, jež má Amerika k disposici, pres to, že pokladnice její jsou až k prasknutí zlatem z celého světa naplněny. Naproti tomu německé listy občas s hrdostí přinášejí jména měst, kde není ani jediného nezaměstnaného. Německo pracuje plnou parou. Rapidní pokles marky zajistil na chvíli - pravím na chvíli - obrovské zisky exportérů - Německo se vyprodává - na chvíli neobyčejně tento pokles marky posílil konkurenční schopnost Německa na světových trzích, ale brzy bude Německu z těchto úspěchů velmi nevolno. Finance státu se neustále zhoršují, vzrůstá inflace, ale vzrůstá rovněž rozdíl státního a soukromého hospodářství po stránce finanční. Průmysl má skvělé bilance, vykazuje velké reservy a ukládá ohromné sumy stranou na investice. V rapidním poklesu německé marky vidí se všeobecné nebezpečí i pro nás průmysl československý. Obavy ty nejsou zcela bezpodstatné - aspoň do určité doby a míry. Ukázal jsem to již na uhlí a železe. Stačí srovnati německý vývoz do republiky Československé s naším vývozem do Německa. Kdežto Německo dováží k nám 3˙9% německého celkového vývozu, vyvážíme my do Německa skoro 50%. Proto také měl dosud Berlín takový značný, ne-li rozhodující vliv na kurs naší koruny v Curychu, neboť berlínský trh je to, který nabízí nebo hledá koruny dle potřeby svých zájmů. Ve skutečnosti i druhá naše přirozená odbytiště Rakousko, Polsko, Maďarsko se nám zavírají pro jejich nízkou valutu. Nikdo z nás se neraduje nad inflací v sousedních státech a příšernými důsledky ve směru hospodářském a sociálním. Všichni bychom si přáli, aby hospodářství našich sousedních států bylo skonsolidované, poněvadž jen to by nám dávalo záruky trvalé konsolidace našich poměrů v republice.
My u nás v Československé republice jsme dnes bohudíky tak daleko, že s plným klidem můžeme se dívati příštímu vývoji vstříc. Náš rozpočet na rok 1922 pres to, že vykazuje schodek 900 mil. korun, není takový, aby zavdával příčiny k obavám, že bude upotřebeno lisu tiskařského, že sáhne se k inflaci. Prožili jsme horší doby a netiskli jsme, nebudeme tisknouti ani teď. Vydrželi jsme finančně i takový nenadálý nápor, jako byla mobilisace, vydrželi jsme financovati vyživovací akci v tomto roce, která v rozpočtu na letošní rok nebyla obsažena, vydrželi jsme dáti z kasovních hotovostí na jednu miliardu korun na provádění investičního programu a netiskli jsme. Co nám však schází, jest stabilisace kursu naší koruny. Valutová krise jest mezinárodní krisí, trpí jí i státy s nejlepší valutou. Nevěřím, že by velké státy ze sentimentální sympatie k nám nebo k některému jinému státu středoevropském chtěly řešiti problém valutový; řešiti jej budou pouze ze zdravého egoismu, poněvadž jej řešiti musí, aby si uchránily svůj průmysl a obchod, aby jej uchránily před systémem exportních premií, jakožto důsledku inflace a poklesu kursu.
A proto neklidná doba, v níž žijeme, jest nejnepříznivější pro řešení otázky celního tarifu. Cla mají diferencovati domácí hladinu cenovou proti světové, avšak za daného proměnlivého stavu naší měny mohou býti při vzestupu naší měny všechna cla bezvýznamnými a při poklesu mohou se státi opět nesnesitelnými. Věc se ještě více komplikuje, když nejen naše, ale i cizí měna podléhá značným změnám a v důsledku toho i cizí hladina cenová. Za těchto okolností je téměř nemožno najíti správné číselné předpoklady pro autonomní celní tarify. Ostatně ujednávání celních a obchodních smluv jest bojem, neboť celní soustava není jen dílem domácí politiky hospodářské, jest též výslednicí křižujících se zájmů hospodářsko-politických našich a zájmů těch států, s nimiž vstupujeme ve styk. Bylo by chybou, kdyby tato otázka měla se u nás státi předmětem politických agitací a politických sporů. V kompromisech národohospodářských - a úprava této otázky bude kompromisem doma i v cizině - rozhoduje chladná argumentace cifer, chladná rozvaha národohospodářská. Já již dnes podtrhuji, že kolem pšeničných zrn. těch drobných žlutých zrn, jež tak lehounce spočívají na dlani, točí se svět. V dobách nouze patří všecky zraky na zemědělství, zda jich dosti vyrábí. Kolem tohoto nepatrného zrna, jímž se lidstvo živí, točí se obchodní politika, svádějí se války, v nichž umírají statisíce. Každá filosofie, věda a umění, obchod a průmysl přestávají, kolesa národohospodářské mašinerie se zastavují bez nich, bez zrn pšeničných. (Výborně!) Naše zemědělství stojí dnes na špici všech technických, hodnoty tvořících oborů, v nichž zaznívá píseň práce. Stokoňské motory a mikroskopicky malé bakterie, mohutný průmysl a vysoce vyspělá věda pomáhají zemědělství luštiti velký problém produkce a naší soběstačnosti.
Nemylte se, pánové! Náš lid v městech i na venkově chce míti konečně klid, chce viděti positivní práci. Nás lid jest syt těch věčných rozbrojů stranických, jest uštván a rozeštván a jeden hlas jde odevšad: Tak jsme si život v republice nepředstavovali! Jest pravda, schází nám mnoho do politické kultury i do opravdového politického vzdělání. Jak často slýcháme: Zde stát by měl zakročiti, policie by měla zakázati, vláda by měla vydati nařízení atd.
Věru, policie by měla sebrati všechny ty, kdo nemají ještě dosti všech těch policejních předpisů, zákazů a vládních nařízení. To hlasité volání po státním dozoru, po policii a vládních nařízeních v zemědělství, o nuceném ničení plevele, o nuceném moření osiva atd., nesvědčí, pánové, o zralosti a osobitosti. Naprosto ne! Zralost, jistota a sebevědomí musí růsti pozvolna s poznáním a dovedností. To "já" musí se vměstnati do pojmu státu jako celku státních občanů, ale nesmí v něm zaniknouti. Ten, kdo chce dospěti dále, výše, ku předu, nesmí býti přivázán provazy různých omezení a předpisů na průměr. Snaha, uvaliti břemena na člověka zdatného, aby se pomohlo jednotlivci méně zdatnému a línému, to násilné obšťastňování lidstva za každou cenu není předpokladem k zvýšení výkonnosti lidstva a zlepšení rasy. Kdo v Americe nepracuje, ví, že zanikne, a proto pracuje. To vede k pocitu zodpovědnosti a k výběru lidí. U nás číhá tak často notorický lenoch na to, aby si zajistil rentu na útraty státu, aby si zajistil důchod, který musí zdatný a pilný člověk krýti svými daněmi.
A pak potřebujeme ještě něco: muže nezdolného přesvědčení, že se krise, v níž se nacházíme, dá zdolati jen tehdy, podají-li si ruce zaměstnanec i zaměstnavatel, duševní pracovník i dělník, muže, kteří dovedou spojiti tyto ruce, kteří vědí, že otázkou dneska není distribuce, ale produkce, že však produkce není sama o sobě účelem, nýbrž pouhým prostředkem pro mravní úkoly a cíle hospodářského života, muže, kteří dovedou síly zoceliti a dáti jim zdravý směr, kteří sociálně smýšlejí a dovedou vlévati odhodlání do dusí: pracovati pro rodinu, pro domov a stát, kteří probouzejí nejušlechtilejší city v člověku a snahu po nejvyšší kultuře, muže, kteří dělníka znají a milují ho, kteří nejvyšší po něm žádají a nejvyšší mu dávají: plnou rovnoprávnost a realisování nejen politických, ale i základních hospodářských práv jeho, muže, kteří znají i zemědělce a duši jeho a respektují zemědělce jako nejspolehlivější oporu státu a státního pořádku.
Slavná sněmovno, já doporučuji
návrh rozpočtového výboru ku přijetí. (Výborně! Potlesk.)