Předseda (zvoní):
Slovo má dále pan posl.
Modráček.
Posl. Modráček: Ctěné shromáždění! Krátká doba, která mně je dopřána k mým vývodům, znemožňuje mi, abych se dotkl celé rady důležitých bodů, které jsou obsazeny ve vládním prohlášení. Musím pohříchu přejíti i otázku politiky zahraniční pres její kritičnost v nynější době, pres to, že můžeme býti v blízké budoucnosti vtaženi do dosti vážné zápletky, nebude-li otázka Burgenlandu vyřízena pokojným způsobem. Myslím, že snad z té příčiny velké strany designovaly našeho ministra zahraničí, aby zároveň přejal úřad ministerského předsedy. Dovolte, abych k tomu pronesl, že nepokládám to u nás právě účelným. Je to kopie velkých států západních, ale mně se zdá, že u nás pro tento způsob spojení resortu zahraničního s resortem ministerského předsedy nejsou dány podmínky. Zdá se mi, že posice našeho zahraničního ministra, která jest jistě silná, nebude spojením se všeobecnými potížemi vlády nijak posílena. Přiznávám, že jeho obratnosti se zdaří vyjíti zcela dobře třebas i s Turky, ale podaří-li se mu vyjíti jako předsedovi ministerstva s pěti tak různorodými stranami, z jakých je tato vláda složena, o tom si dovoluji pochybovati. Pakli jeho poslání jako ministerského předsedy se neosvědčí, myslím, že mu to nebude nijak prospívati v jeho úřadě jako ministra zahraničí. I z této příčiny, vážené shromáždění, nejsem nadšen, že se stala u nás tato reforma.
Jak víte nebo nevíte, nejsem zrovna zásadním stoupencem parlamentních vlád. Uznávám, že jsou v každé demokracii v jistých dobách nezbytnosti, ale o tom není pochyby, že ve státě, kde je poměrné hlasovací právo, kde je roztříštěnost stranická jako u nás, jest parlamentní vláda velmi pochybným experimentem, aspoň útvarem, o němž není možno se domýšleti, že by měl nějakou pevnou půdu a dlouhé trvání. Nejlépe to vidíme u nás a doznáte jistě, že parlamentní vláda složená z pěti stran naprosto nemůže býti zvána nějakým pevným politickým útvarem.
Nevidím ve stranovládě - a parlamentní vláda nic jiného není, než stranovláda - nezbytnou vlastnost demokracie. Můj názor jest ten, že pro nás by se hodilo lépe a možná, že na to přijdete všichni po trpkých zkušenostech - vybudování naší demokracie na zásadách oddělení parlamentní moci od moci výkonné. Dnes se o tom nechci šířiti, jen mimochodem to připomínám. Též nemohu se šířiti o, sociálních otázkách, jichž se dotkl pan ministerský předseda ve svém exposé, rovněž nemohu se zabývati otázkou poměru státu k církvi. Uznávám, že jest na místě, když vládní prohlášení o poměrech hospodářských, ve kterých žijeme, jest střízlivé. O tom není pochyby, že takovou vládu, jakou si představuje kol. Burian, nebudeme míti nikdy a žádný národ na světě, která by zvýšila mzdy, odstranila činži, která by zlevnila na polovici nebo i více všechny potraviny nebo snad která by provedla to, co se podle prohlášení strany komunistické, tuším v Karlíně, slibuje živnostníkům, přistoupí-li ke straně komunistické, že se jim zaplatí dluhy. Ovšem takovéto ohromné reformy žádná vláda neudělá a tuším, že by je nedokázala ani komunistická vláda, jak příklad máme na Rusku.
Nicméně zdá se mi, že přece jen v prohlášení vlády jest jistá tendence až příliš umírněná. Vláda činí až příliš dojem evolucionistický, a to tam, kde jest to nejméně na místě, na příklad v sociálním pojištění. Já nevím, co se má tam dělati postupně. Otázka starobního a invalidního pojištění jest již dávno zralá. Jednalo se o ní již za Rakouska a nyní tri roky za republiky, nic není tak propracováno až do detailu dávno, jako otázka starobního a invalidního pojištění. Co by se tu mělo dělati postupně, nedovedu si představiti.
A také vůbec nedovedu si představiti, jak jest možno provésti rozluku církve od státu nějak postupně nebo dohodou. Mně se zdá, že vláda tuto otázku úplně staví stranou. Buď je katolická církev státní církví nebo není. Ta věc se může dělati jen zákonitým opatřením, které tuto otázku musí řešiti zásadně a najednou. Když jsem slyšel kol. Hrubana a srovnal to s tím, co je ve vládním prohlášení, shledal jsem, že ani dr. Hruban ani vládní prohlášení se nezmínili o rozluce církve od státu; z toho soudím, že tato otázka nebude vážně projednávána. Učiní se snad nějaký modus vivendi mezi církvemi, ale více uděláno nebude. V této věci bych si přál, aby bylo vládní prohlášení revolučnější. Evoluce jest dobrá věc, já jsem také evolucionista, ovšem v jistých věcech zdá se mně, že to znamená nic nedělati. Když jsem slyšel řeč, tuším se strany sociálně-demokratické, nevím již který z pánů kolegů to byl, který tvrdil, že tato otázka, totiž rozluka církve od státu bude jistě provedena, tu mně napadá, že to snad asi myslel v tom smyslu, že bude jednou provedena. Jednou bude ovšem provedeno mnoho různých věcí. Jednou také vyhasne slunce. Zdá se mně však u této věci, že oddalování není na místě. Čím více se bude oddalovati, tím bude tato otázka méně způsobilou k řešení. Ovšem byla zanedbána v prvních dnech naší samostatnosti, kdy se mohla provésti bez bolestí. Nyní přiznávám, jest řešení dosti těžké.
Zvláštní odstavec prohlášení vládního byl věnován pozemkové reformě. Má býti dělána"rychle a opravdově". To nic nepraví. Odpusťte, co jest to "rychle a opravdově"? To, co se dosud Pozemkovým úřadem provádí, nebo co se chce provádět? To je ovšem věc velice sporná. Nevím, zda dosavadní methoda Pozemkového úřadu se má prováděti"rychle a opravdově", naopak jsem toho mínění, že by bylo potřeba probrati, zdali není záhodno a nejvýš na čase, aby v Pozemkovém úřadě zavládla jiná politika, jiný duch. Neboť to, co v Pozemkovém úřadě se děje s pozemkovou reformou, to je vandalismus, připadá mi to tak, jako když se do dvacátého století dostane středověká společnost. Říká se, že Pozemkový úřad nemá plán. Myslím, že plán má. Totiž plánem jeho jest rozsekat, rozebrat, rozparcelovat bez ohledu na zájem hospodářský, sociální, bez ohledu na lidi, kteří jsou na statcích zaměstnáni, bez ohledu na národ, který je konsumentem obilí, dobytka atd. Pozemkový úřad nemá naprosto, ačkoliv je na světě 2 1/2 roku, nejmenší národohospodářské theorie pro svoji akci. Dnes co dělá, jest čirý mechanismus, ke kterému není třeba žádných studovaných lidí, stačí k tomu také kovář. (Hlas: Co tam dělá dr. Macek?) Ten tam už není. Díval jsem se na to na Pardubicku, ale řeknu upřímně, že bych to nemohl doporučovati. Také z jiných míst jdou zprávy, že se provádí pozemková reforma způsobem takovým, který nemůže schváliti nejen socialista, nýbrž žádný rozumný národohospodář. (Posl. Dubický: Jak se tedy má prováděti?) O tom jsem již mnohokrát mluvil. (Posl. Dubický: To jest více utopie, než prakse!)
Nedávná anketa, konaná tuším minulý týden v Pozemkovém úřadě mezi zástupci tohoto úřadu a organisacemi zaměstnanců, ukázala, že v otázce zaměstnanců je Pozemkový úřad úplně bezradný. Ještě předseda Pozemkového úřadu Viškovský nejloyálněji to doznal. Za to však vrchní rada Vilém Preidl tam lakoval zaměstnance, odpusťte, že to tak nazvu, že prý okruh oněch zaměstnanců, jejichž existence bude prováděním prvního pracovního programu dotčena, bude poměrně malý a že zajištění jejich bude bez zvláštních potíží proveditelno při obsazování půdy na státním pozemkovém majetku atd.
Prvé pracovní období má rozparcelovati 176 tisíc ha zemědělské půdy. Na velkostatku připadá průměrně na 2 ha jedna pracovní síla - stálá a časová. To znamená: na 176 tisíc ha 88 tisíc zaměstnanců. Podle zkušeností, které byly učiněny při kolonisaci ve východním Prusku, po rozparcelování velkostatků zmenšil se počet námezdních sil téměř na polovinu. Ale při kolonisaci ve východním Prusku, račte vzíti na zřetel, tam nebyly tvořeny jenom pěti až osmihektarové usedlosti, nýbrž také 50ti-ha statky a skoro 200ha. Nicméně i tam poklesl počet zaměstnaných, nájemných a pracovních sil skoro o polovinu. Z té příčiny dosavadní způsob provádění pozemkové reformy u nás musí znamenati úbytek 2/3 dosavadních zaměstnanců. Na místo nich nastoupí ovšem jiné pracovní síly, samostatné - zcela jisté - ale mně běží o ty konkretní lidi, kteří ztratí živobytí. Kam s nimi? Dejme tomu, že z těch 2/3 zaměstnanců 20 tisíc stane se samostatnými hospodáři. Nicméně jest jisto, že nejméně 40 tisíc ztratí živobytí. Tvrditi, že Pozemkový úřad těmto 40 tisícům dá zaměstnání na státním pozemkovém majetku, je opravdu velkou fantasií. A také slibům, že dostane se jim jiného státního zaměstnání, když prováděním dosavadní methody pozemkové reformy octne se jich tisíce bez práce, přece nebude nikdo věřiti, a já varuji zaměstnance velkostatků, ať úředníky, zřízence nebo dělníky, aby jim věřili.
Již mnohokráte jsem řekl, že nejsem proti parcelaci jdoucí do jisté míry, přiznám, že jest mnoho dvorů různých velkostatků, které beze všeho lze rozparcelovati a nevznikne z toho škoda ani nebyla by žádná velká část lidí poškozena. Ale prosté posílati komisare po republice s příkazem, aby tam a tam, v tom neb onom kraji podle poptávky po půdě uřízli 40 až 50% půdy od velkostatků, to je tak, jako kdyby vláda poslala úředníky do Libně, aby tam uřízli 30%, 40% atd. od továren. Vždyť dnes velkostatek je vlastně továrna, alespoň velká část velkostatků, která je moderně zorganisována. Tam máte na velkostatku vedení elektrické, tam se oře pomocí elektriky. (Posl. Dubický: Jen asi na pěti velkostatcích v Čechách!) Tak zase máte jiné velkostatky, kde jsou celé dílny s velkým počtem dělníků, kteří jsou zaměstnáni opravami nebo obsluhováním strojů zemědělských. (Posl. Dubický: V zemědělském průmyslu!) Myslíte cukrovary, lihovary atd.? Ti lidé pracují pro zemědělství a ne pro cukrovar. O tom se zatím nehádejme, to je věc velmi bolestná. Prohlašuji, že nenamítám ničeho proti tomu, aby se pokud možno vyhovělo lidem, kteří chtějí kousek půdy, ale nesmí se to dělati beze zřetele na sociální a národohospodářské zájmy.
Vážení přátelé! Dovolte, abych k této věci řekl několik slov vážných, o kterých by se u nás mělo přemýšleti. Pozemkový úřad si neuvědomuje, jak svou dosavadní methodou by přivodil ohromný převrat v celém národohospodářském životě. Malý podnik zemědělský není jen kvantitativně jiný nežli velkostatek, nýbrž i kvalitativně. Velkostatek je založen na hospodářství polním, kdežto malé hospodářství na dobytčím hospodářství, a i polní hospodářství je u něho do velké míry součástí dobytčího hospodářství. Kdyby se rozdrobily velkostatky na malá hospodářství, musil by nastati ohromný úbytek obilí pro veřejný konsum, ba pomalu katastrofální. Nebudu zde snášeti materiál, vzpomeňte si na kontingent obilí, kdo ho hlavně dodával. (Posl. Dubický: Velkostatky?) Přirozeně! Vezměte si případy, kde byla dána půda velkostatků do drobného pachtu, že se tam zmenšil silně kontingent. (Posl. Dubický: Ano, když je dali eisenboňákům a ne domkářům!) Chtěl bych to dokázati statisticky, že na trh dodává malé hospodářství poměrně ke své plose polí daleko méně obilí nežli velkostatky. (Posl. Dubický: O 1 %!) Příteli, o 30% až 50%. Jenom mně zde nic nevykládejte, čemu odporuje každá statistika zemědělství. To je okolnost, která musí nás nabádati ku přemýšlení a ke kritice methody pozemkové reformy, jak ji chce dělat Pozemkový úřad. Praví se, že budeme míti zase více dobytka, když velkostatky zmizí. Že budeme míti více dobytka, to přiznávám, ale neagitujte s těmito věcmi již mezi malorolníky, neboť v tom okamžiku, jakmile klesnou ceny dobytka pod průměr, který se vytvořil v průběhu století vůči cenám obilí, ihned budou 2/3 selských usedlostí ruinovány. Selské usedlosti malé a ve velké míře i střední mohou existovati jedině na zvýšených cenách dobytka, jež přivodila doba. Myslím, že nemusím upozorňovati na zemědělskou krisi v letech 80tých, abyste pochopili, že při polním hospodářství by malé usedlosti existovat nemohly. Upozorňuji na velmi instruktivní statistiku, dvacet let sbíranou, kterou vydává občas zemědělský sekretariát hospodářského departementu švýcarské republiky, který dokazuje jasně, že hospodářství od třech do pěti ha pracují s tak nízkou rentabilitou, že udržují se jedině zvýšenou pracovní námahou vlastního hospodáře.
Pochopíte, pánové, že tento fakt má ohromný význam i v cenové politice. Vezměte do ruky statistiky všech zemí, i Ameriky, ze všech poznáte, že v průběhu minulého století ceny masa stouply daleko více než ceny obilí a naopak ještě ke konci prvního desetiletí tohoto století byly vůči letům šedesátým a sedmdesátým ceny na př. pšenice někde nižší, než byly tehdy. Ceny dobytka byly o 40, 50 až 70% vyšší. Články produkce, které jsou závislé na práci ruční, na osobní péči, stoupají v ceně, poněvadž podléhají vlivu stoupající ceny ruční práce vůbec. Ceny obilí jsou zadržovány ve svém vzestupu, poněvadž se při jeho produkci používá mechanických prostředků. Tentýž zjev jako v průmyslu. Kde se může používati velkých mechanických prostředků, tam dotyčné výrobky stoupají jen mírně v ceně, nebo vůbec nestoupají.
Ve velkém díle známého německého národohospodáře Aereboe-jmenuje se tuším "Die Landwirtschaftliche Betriebslehre" uvádí tento autor, že v roce 1750 jednoho tažného vola bylo v Německu možno koupiti za 5 až 6 centů pšenice, v roce 1900 již za 50 centů (lehkých) a 1910 již skoro za 80 centů. Na tom jest nejlépe viděti různý vývoj cen obilí a dobytka. Odstranění velkostatků, jež znamenalo by odstranění produkce ve velkém a podstatné zmenšení velkých mechanických prostředků, znamenalo by i zdražení produkce a zvýšení cen. Methoda parcelační, kterou provádí Pozemkový úřad, je i v tomto ohledu velmi nebezpečná konsumentu. Kdyby se zrušily v celé Evropě velkostatky, znamenalo by to všeobecné veliké stoupnutí cen obilí. Přiznávám důležitost dobytkářství, ale u nás již za dosavadních poměrů bylo by možné enormní zvýšení produkce dobytka a dobytcích produktů. Kritickou otázkou u nás je však otázka obilní. A zrovna obráceně jedná Pozemkový úřad! Zrovna v otázce obilní, která má pro nás největší důležitost, poněvadž parcelací velkostatků zmenšily by se ještě více dodávky obilní pro trh a znamenalo by to zvýšení naší závislosti na cizině, právě v této otázce nemá Pozemkový úřad naprosto nijaké představy a nijakého smyslu pro to, aby řešil ji tak, jak toho vyžaduje zájem konsumentů i zájem národa, tedy i politický nás zájem.
Já pokládám politiku Pozemkového úřadu dokonce za nebezpečnou samotným malým zemědělcům, poněvadž zvýší-li se nadmíru produkce dobytka, znamenalo by to klesnutí cen dobytka a krisi v chovu dobytka a tím i krisi malých hospodářství. Podkladem těchto mých názorů jsou statistiky, které jsem - mohu vás ujistiti velmi důkladně a svědomitě probral. Z této příčiny jsem také navrhl, aby v řešení pozemkové reformy použito bylo formy družstevní.
Víte, že jsem naprostým odpůrcem toho, aby velkostatky ponechány byly dosavadním držitelům. Navrhl jsem dokonce, aby jeden držitel měl nejvýše 100 ha. Něco jiného jest však soukromé vlastnictví půdy a něco jiného jest velké hospodářství. Jsem pro zachování velkých hospodářství - prosím, ne latifundií. Víme, že latifundie, které obnášejí 6 nebo 8 nebo dokonce 12 tisíc ha, nejsou ekonomicky výhodné. Nicméně nemůžeme připustiti ve svém vlastním zájmu - a zejména dělnictvo toho nemůže připustiti - aby zmizela důležitá hospodářská kategorie - velkostatky. Jak velkostatky tak i malé statky jsou nutny národnímu hospodářství. A my jako národ, jenž má drahou dopravu, na příklad z Ameriky, máme veliký zájem na tom, abychom si sami stačili v produkci dobytčí i obilní, to musíte uznati. A jakmile porušíme to neb ono, závisíme na cizině. A jaké nebezpečí hrozí z toho zejména v mezinárodní krisi, pochopíte nejlépe sami.
Ale Pozemkový úřad má proti družstevnímu řešení antipatii. Několikráte jsem na to poukázal, že je v cizině sta a sta družstevních statků, které prosperují a ukazují výsledky pozoruhodné, ale pořád se ještě pochybuje, že by to bylo možné. Pozemkový úřad ceká, až to přijde samo ze zdola. Ze zdola to přijíti nemůže, poněvadž jsou nutny jisté přípravy a předpoklady a ty může provésti jenom Pozemkový úřad. Musí zde býti zřízeno v něm družstevní oddělení, aby statky byly rozumně parcelovány, aby nezbývala z nich pouhá torsa, nezpůsobilá k životu. Za druhé jest nutno, aby byly utvořeny vzorné družstevní statky, aby byl utvořen úvěrní ústav pro tato družstva. To všechno třeba zde míti. Celou radu příprav Pozemkový úřad dávno mohl vykonati. On jich neučinil, ani jediný stůl tam není reservován pro družstevní otázku, ani jediná osoba z personálu, zkrátka on to úplně zanedbal a dneska říká: Ta věc nejde.
Vážení přátelé, kdybyste si vzali do rukou popis družstevnictví rumunského, země kulturně snad 100 let za námi, žasli byste, co tam se dovedlo vytvořiti na poli družstevního hnutí pomocí dobře zřízené, zorganisované, státem podporované ústřední instituce. Mně se zdá, že u nás pro družstevní řešení není pochopení. Dokonce se mi zdá, že si Pozemkový úřad přeje, aby některé družstvo přejalo statek a co nejdříve udělalo bankrot.
Družstevní řešení pozemkové reformy může míti různou formu. Nepředstavujte si, že je to pouhá šablona. Když se řekne, že lid není dosti vyspělý, vždyť je možná různá forma, přizpůsobená jeho vyspělosti. Rumunsko má tisíce družstev, ale vynašlo si formu vhodnou pro zaostalý rumunský lid, která se osvědčuje. Přirozeně musí míti dobrou organisaci a dobré vedení. Záleží vše na duchu, jaký jest v dotyčném ústavě, který hnutí organisuje. Není pochyby, že družstvo je jediný prostředek, kterým mohou býti zachráněni zaměstnanci velkostatků před zkázou své existence, a na druhé straně jediný prostředek po mém soudu, jímž jest možno moderně řešiti pozemkovou reformu a pomocí něhož lze od nás odvrátiti nebezpečí, jehož jsem se dotkl, totiž nedostatku obilí.
Nyní přejdu k jedné věci ke konci, a sice k neméně důležité otázce t. zv. šetření. Pan předseda ministerstva kladl zvláštní důraz na to, že vláda chce zavésti lepší hospodářství, totiž že chce šetřiti. Tuto dobrou vůli podepisuji oběma rukama. Ale opět musím vytknouti panu ministerskému předsedovi nejasnost, jako jsem mu ji vytknul v otázce sociálního pojištění, v otázce poměru církve ke státu, v otázce pozemkové reformy. I v této věci jeho slova byla příliš všeobecná a po mém soudu ne mnoho znamenající. Šetřit! Jak šetřit?
Vážení přátelé! V prohlášení ministerského předsedy bylo nadhozeno, že se bude šetřiti na poctu úřednictva. Ale mně se zdá, jakmile pan ministerský předseda začne takhle šetřiti, že bude z toho takový ruml, že za krátko toho setření nechá. Kdybychom měli jiti této otázce na kloub, musili bychom vyjíti z úřadů do Národního shromáždění, neboť na nynějším desolátním finančním stavu státu jsou vinny v prvé radě politické strany, řeknu přímo, vládní strany; ty mají nejvíce odpovědnosti, ty nejvíce hřešily. Vždyť se házelo jen sty miliony a miliardami a nehledělo se, jsou-li příjmy. A nastrkala se spousta lidí do úřadu, jen aby se jim dalo jako příslušníkům politickým nějaké zaměstnání. Vždyť to vidíme na těch proslulých centrálách a konečně na ministerstvech.
Tuto věc bude těžko napraviti, ale vím, že postupně je možné ozdravění; ale zdá se mně, že k tomu bude třeba něco více než t. zv. úsporné komise.
Pánové, zákon o úsporné komisi jest opět zákonem, který bych nazval theoretickým, totiž náleží do hromady těch zákonů, jež jsou zde hojně produkovány a nemají valné praktické ceny. Úsporná komise! Co má dělati úsporná komise? Úsporná komise bude vyšetřovati příjmy a vydání a bude o tom "podávati dobrozdání". Tím se něco ušetří? A kde má nějakou pravomoc? A kdo tu komisi bude skládati? Ty strany, které zasluhují samy kurately!
Vážení pánové! V této věci nelze nic podstatného učiniti bez doplnění ústavy pravidly finančními. Já jsem na to již několikráte poukázal. Mluvil jsem o tom dosti obšírně v minulém zasedání. Ústava musí míti jistá pravidla pro státní hospodářství, podle kterých se musí říditi vláda i Národní shromáždění, a výdajové zákony, které odporují ústavě, nesmějí se státi zákony. To jest jediný lék. A kdyby se to provedlo, viděli byste ihned, jak by to ozdravilo Národní shromáždění a upevnilo i politické poměry v něm, poněvadž, co nás nejvíce rozbíjí, to je demagogie. A bude-li zde ústavní závora proti demagogii, pak aspoň bude možno se sejíti při všech otázkách na rozumné základně, aspoň na takové, jež jest pro stát možná.
Dále ještě připomínám: Nestačí mluviti jen o úsporách ve státním hospodářství, dlužno mluviti o tom, aby byl pořádek ve státním hospodářství. A, prosím, jest pořádek? Já ukazuji na tukárnu a Obilní ústav. Zde s tohoto místa soudruh Hudec v minulém zasedání přednesl přímo strašlivá data o hospodářství v Obilním ústavě. Čekali jsme po rozčilení, které se zmocnilo celé sněmovny, že vláda učiní rádné kroky k nápravě v tomto ústavě, a než vyplatí těch 20 nebo více milionů, kolik činí odbytné těmto lidem, že si s nimi pohovoří. Nic se nestalo a pan ministerský předseda ve svém prohlášení o této věci neřekl ani slova. Úplně pominul těchto případů, opomenul zdůrazniti, aby byl zaveden pořádek za každou cenu. Když nebude zaveden po dobrotě, musí se zavésti trestním zákonem, ale pořádek býti musí.
Vážené shromáždění! Tyto věci jsem uznal za vhodné přednésti. Já pokládám otázku zdravého státního hospodářství za velmi důležitou a za více důležitou pro pracující lid, než pro majetné třídy, neboť kdo nejvíce trpí ohromnými břemeny veřejnými? Nejvíce trpí dělnictvo, poněvadž, co se mu dá v zákonech, to si obyčejně musí zaplatiti tím, že za tím následují nové nepřímé a spotřební daně. Chceme-li odstranit tento švindl se sociálním zákonodárstvím, že vlastně všecko, co se lidu dalo, se mu z druhé kapsy bralo, pak musí nastati nové státní hospodářství, založené na zdravějších základech.
Poněvadž pres dobrou vůli, jíž
nechci upírati, tato vláda ve všech těchto otázkách, jež jsem
přednesl, neukázala toho pochopení, jehož bych si přál, proto,
pokud se týče hlasování pro její program, odložíme si tu věc až
napříště. (Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
dr. Hodža.
Posl. dr. Hodža: Ctená snemovno! Keď v cele novej vlády máme príležitosť vítať šéfa našej zahraničnej politiky, a keď následkom toho určité hľadiská zahraničnej a svetovej politiky stupňovane sa budú môcť uplatniť i v nasej politike domácej, myslím, že je našou povinnosťou, menovite povinnosťou naších poslancov zo Slovenska venovať stále pozornosť nielen tým naším súsedom, kde konsolidácia po dohode wiesbadenskej je na trvalom postupu, ale že musíme venovať pozornosť nášmu susedovi, kde do cesty konsolidácie stavia sa prekážky, prekážky umelé, jedna za druhou bez pretrženia. My vieme, že na našu vnútornú politiku mala propagačná činnosť činitelov maďarských i samej maďarskej vlády dosť hlboko sahajúci účinok. Vieme, že mnohé nepokoje, mnohý nekľud, ktorý na území slovenskom hatil pravideľný vývoj nasej domácej politiky, mal koreň v Budapešti. Proti tejto podkopnej propagande, nakoľko bola prevadzovaná samou maďarskou vládou, opätne protestoval nás minister zahraničných vecí, a opätne protestovaly naše politické kruhy a dokonca stavaly se proti tejto propagačnej činnosti pokrokovejšie kruhy medzi samými Maďary. Pri tom všetkom propaganda tá, zahájená s veľkým aparátom pred podpísaním trianonskej smluvy, trvala vesele a šírila sa po podpísaní trianonskej smluvy, ale máme tiež určité príznaky, že táto propagačná, neloyálna, rozvratná činnosť trvá ešte dnes. Dovolil bych si upozorniť na jeden referát maďarskej, vládou zjavne podporovanej propagačnej ligy, t. zv. "Védő ligy". Liga tá je na obranu maďarskej integrity, ktorá prostrednictvom svojho sekretára dr. Kriszticsa uznala za dobré uverejniť referát o svojej činnosti vo zvláštnej knihe a postarala sa, aby tento referát dostal sa i do veľmi rozšírených orgánov cudzích, menovite francúzskych. Jeden parížsky týždeník 24. septembra uverejňuje velmi zajímavé úradné dáta o činnosti tejto ligy. Tam se pán sekretár dr. Krisztics vychľubuje, že udržuje 34 emisarov, ichž jedinou povinnosťou je, vplývat na verejnosť, mienenie tisku a politických kruhov po celom zahraničí. 18 denníkov úrovne svetovej stojí týmto emisarom stále k disposicii.
Nebudem tu reprodukovať to, čo sa týka propagačnej činnosti tejto ligy na území samého Maďarska, že ona tam za jediný pol rok odbývala za integritu Maďarska 280 shromáždení, že vydala 71 rôznych druhov letákov, 34 druhov brožúr 58 druhov rôznych plaket, 8 druhov rôznych propagačných známok a 280 integritných článkov, ktoré boly uverejnené po rôznych maďarských novinách. Mluvím, čo sa dialo na samom území Maďarska, to sa nás v tomto prípade netýka. Ale zajímavé je, čo on praví o propagande na obsadených územiach. Ráčte rozumet pod obsadeným územím Slovensko, Sedmihradsko, Banát a vôbec územia, ktoré dnes podľa všetkých pravidiel mezinárodných smlúv patria ku štátom iným. Pan Krisztics píše toto: "Na obsadených územíach rozšírili sme tlačivá v materinskom jazyku patričných národov - tedy Slovenska, Rumunska, Srbska - a túto propagandu vedú miestní ľudia a uprchlé administrativné výbory." Tieto výbory, bývalé župné výbory bývalého Uhorska, dostávajú disposicie od ministerstva vnútra. Tedy keď nášmu ministrovi zahraničných vecí maďarská vláda opätne tvrdila, že ona je naprosto ďaleká všetkým týmto propagačným kanceláriam a celej tej neloyálnej propagande, súčasne konštatuje úradný sekretár tejto Ligy, že tieto výbory prevádzajúce túto akciu na tak zv. obsadených územiach dostávajú disposicie od maďarského ministerstva vnútra. Táto Liga má vlastnú tiskárnu, vydala anglických brožúr 24, francúzských 17, italských 8, spolu dohromady 300.000 výtiskov. Stále v ich službách stojí časopis "Hungarian Nation", vydávaný v 25 tisíc exemplároch pre anglickú a americkú verejnost, ďalej časopis "East European Problems", nejaký magazíne pravdepodobne, a konečne vo francouzskom jazyku "Questions de l'Europe Orientale".
Ďalej sa chváli pan sekretár Integritnej ligy, že vydal propagačnú mapu s textom německo- francúzsko- anglicko- maďarskom v 10.000 výtiskoch. Najvýznamnejším politickým mužom v Evrope a v Amerike rozposlala behom minulého pol roku 2250 balíkov rôznych propagačných kníh. "Liga", píše pan sekretár tejto Ligy, "je v tesnom styku s knihkupectvami všetkých hlavných miest, a ponevadž obecenstvo naše tiskopisov nekupuje, vyzvali sme tieto knihkupectvá, aby ich rozdávali svojím klientom zdarma." A chľubí se ďalej sekretár Ligy, že podarilo sa mu získať vynikajúcich spisovateľov, ako Hedwiga Latter Correvoliho, dr. Jana Poltera z Curychu a konečne menovite pána Keunertha Robertse, žurnalistu amerického, ktorý poslúžil maďarskej propagande dvoma článkami znamenite; v jedném z nich sa zabýval otázkou severného Uhorska, rozumej pod severním Uhorskom Slovensko, v druhom pojednával o rozdelení Uhorska vo známom veľmi rozšírenom americkom časopise "Saturday Evening Post", ktorý vychádza vo veľkom náklade a pri tejto jednej príležitosti vyšiel v náklade 3 milionov. Sám p. sekretár podotýka, že tento článok o rozdelení Uhorska je veľmi silný a má 17 illustrácií.
Ďalšou podrobnosťou je, že Liga vyslala do cudziny ešte ďalších deväť emisarov a že v Holandsku bola propaganda veľmi silná, že tam neveria v konsolidácii nástupných štátov. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Veľactená snemovno! K tomu referátu dodává sám sekretár Ligy to ubezpečenie, že behom budúceho roku celá táto propagačná cinnosť bude prehlbená, rozšírená a v každom smere zvelebená. My tedy môžeme očakávať ďalšie vzplanutie propagandy. Nemáme naprosto príčiny celej tejto propagandy sa báť, ale musíme túto propagandu znať a s ňou tiež počítať. Musíme s ňou počítať menovite preto, ponevadž to, čo sa dialo propagačne až do dvoch mesiacov, bola púha propaganda písomná, propaganda slovom a propaganda časopismi, propaganda získanými cudzími spisovateľmi a propaganda knihami. Sledujeme-li však s pozornosťou maďarskú politiku asi od dvoch mesiacov, musíme si priznať, že tá propaganda, ktorá sa pred tým viedla literatúrou a na papiere, deje sa od dvoch mesiacov veľmi dobre, rafinovane, vymyslenou maďarskou politikou. Maďarská vláda postavila dve thesy. Jedna thesa maďarskej politiky znie, že maďarská vláda a tak zvané povstalecké bandy v západnom Uhorsku sú dva naprosto rozmanité, navzájom nijako nesúvislé pojmy. Postavila si tú thesu, že za tieto bandy povstalecké v západnom Uhorsku maďarskú vládu nemožno činiť zodpovednú. Druhá thesa, ktorú maďarská vláda si postavila, je tá, že územné disposicie mierových smlúv nepredstavujú niečoho nezmeniteľného, naopak, že o týchto územných disposiciach mierových smlúv treba jednať, že ony môžu byť predmetom prostredkovania, že môžou byť predmetom rôznych kompromisov. Vidíte na prvý pohľad, ctená snemovno, že tieto dve thesy vzájomne súvisia. Maďarská vláda sa na verejnosť officielně vzdáva jakéhokoľvek príbuzenstva s povstaleckými bandami. Ale v tom prípade, keď tieto povstalecké bandy znepokojujú verejné mienenie v Evrope, v danom okamžiku eskontuje maďarská vláda výsledky týchto nezodpovedných činitelov a proste príde a poprosí jednoho alebo druhého ministra zahraničních věcí o laskavé sprostredkovanie na základe druhej thesy, totiž, že mierové smluvy a ich územné disposicie nepredstavujú nič definitivného, nezmeniteľného, ale že možno o nich jednať a mluviť.