Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Bradáč, Taub.
113 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři dr. Brdlík, dr. Burger, dr. Fajnor, dr. Fatka, dr. Gruber; odb. přednosta ministerstva financí dr. Vlasák.
Z kanceláře sněmovní:
sněmovní tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška
a dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 85. schůzi poslanecké sněmovny.
Mezi schůzí byly rozdány tiskem
zprávy. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Tisk 2830. Zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 2523) a o návrhu posl. Tayerle, Roschera, Hampla, J. Marka a soudr. (tisk 2135) na změnu zákona o podpoře nezaměstnaných.
Tisk 2836. Zpráva výboru soc.-politického,
výboru socialisačního stran vládního návrhu zákona (tisk 2177),
dále o návrhu posl. Němce a soudr. (tisk 900), dále o návrhu posl.
Schäfera a soudr. (tisk 1370) a o návrhu posl. Skaláka a soudr.
(tisk 1817) o závodních radách.
Předseda: Přistupuji
k projednávání denního pořadu, a to k odstavci 1., jímž jest
1. zpráva výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1122), kterým se pro Slovensko a Podkarpatskou Rus ustanovují válečné přirážky ku přímým daním (s výjimkou daně dôchodkové) na rok 1921 a dočasně se zrušují ustanovení o přímých daních (tisk 2834).
Tento odstavec byl ke konci schůze předešlé doveden až k referátu p. zpravodaje. Ke slovu nebyl nikdo přihlášen, debata tudíž odpadla a měli bychom teď hlasovat. Poněvadž však není zatím dostatečné presence, odkládám hlasování, není-li proti tomu námitek, až po vyřízeni odstavce následujícího. (Námitek nebylo.)
Námitek není, budu si vésti tedy způsobem, který jsem právě uvedl.
Přikročíme k odstavci druhému
denního pořadu dnešního, to jest
2. zprávě výboru rozpočtového a soc.-politického o vládním návrhu zákona (tisk 2523) o podpoře nezaměstnaných a o návrhu posl. Roschera, Tayerle a soudr. (tisk 2135) na změnu zákona o podpore nezaměstnaných (tisk 2830).
Zpravodajem výboru sociálně-politického je pan posl. Johanis, zpravodajem výboru rozpočtového pan posl. Kasík.
Uděluji slovo prvnímu zpravodajovi,
panu posl. Johanisovi.
Zpravodaj posl. Johanis: Slavná sněmovno! Přikročujeme k vyřízení vládní osnovy zákona o podporách v nezaměstnanosti. V našem státě prvně jsme činili opatření k léčení jedné z důležitých chorob naší doby zákonem ze dne 10. prosince 1918, který ještě ve starém Národním shromáždění byl proveden a jehož účelem bylo dáti v případě nezaměstnanosti dělníkovi nebo dělnici nárok na určitý příspěvek státu, aby mohl nejchudší ten člověk býti živ. Přiznejme si, že podpora nezaměstnaných stát zatěžuje a ze je břemenem státního rozpočtu nejenom našeho státu, nýbrž také každého jiného státu. Nicméně poněvadž nezaměstnanost, jak jsem při jiné příležitosti řekl, bude hráti v každém státě, zejména v přítomné době, značnou roli, je pochopitelno, že i náš stát se nevymkne a nevyzuje z povinnosti léčiti choroby, jako je nezaměstnanost, a proto nejen jsme uvedli zákon ten z 10. prosince 1918 v platnost, nýbrž seznalo se také, že ustanovení v četných případech je nedostatečné a státní správa dala pod čís. 2523 návrh na úpravu podpory v nezaměstnanosti. Dovolil bych si sděliti důvody, které vedly k oněm změnám, a to na základě těchto zásad: Sociálně-politický výbor při jednání o návrhu posl. Tayerle, Roschera a soudr. na změnu zákona o podpoře nezaměstnaných schválil zásadu v tomto návrhu vyslovenou, aby podpory nezaměstnaných byly o 100% zvýšeny, a zároveň vyzval vládu, aby předložila osnovu zákona o podporách v nezaměstnanosti, kterou by byly sazby podpor nezaměstnanosti o 100% zvýšeny, ale ve které by jednotně byla sloučena všechna platná ustanovení zákonů, nařízení a výnosů ministerstva sociální péče, ve kterých dosud ve stavu roztříštěném byly rozptýleny předpisy o podporách v nezaměstnanosti.
Nové textace zákona o podporách nezaměstnaných je zapotřebí, poněvadž zákon o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti (t. zv. pojištění podle gentského systému), který dne 19. července 1921 byl v definitivním znění poslaneckou sněmovnou schválen, není možno za dnešní velké nezaměstnanosti uvésti v účinnost. Je nutno vyčkati normálních poměrů nejméně ještě jednoho roku, než bude možno státní péči o nezaměstnané regulovati podle definitivního zákona, určeného pro doby pravidelné (gentského systému), a do té doby bude nutno vypláceti podpor nezaměstnaným podle platného poválečného systému zákona o podpoře nezaměstnaných. Dosavadní sazby podpor v nezaměstnanosti pohybují se mezi 60 hal. a 6 Kč denně, t. j. výměra podle sazeb nemocenského zákona z r. 1916, od kteréžto doby drahota o celá sta, ba o 1000% vzrostla. Vláda předložila novou textaci zákona o podporách v nezaměstnanosti pod čís. 2523. Sociálně-politický výbor vládní osnovu ve schůzích svých, konaných 21. a 22. července t. r., projednal a v celku ji, pokud se týkala unifikace platných ustanovení a přizpůsobení znění zákona o státním příspěvku k podpoře v nezaměstnanosti, schválil, avšak sazby podpor, které byly ve vládní osnově nepatrné, nezbytně musel zvýšiti. Z podstatnějších změn, kromě drobných změn stylistických, sluší uvésti tyto:
V § 2 čís. 6. bylo znění vládní osnovy: "Kdo nemá nároku na podporu v nezaměstnanosti", zdokonaleno následovně: "kdo má majetek, důchod nebo jiný příjem, zabezpečující jeho nezbytnou výživu po dobu nezaměstnanosti".
§ 2 čís. 8. zněl: "Osoby, které bývaly zaměstnány pracemi v zemědělství a lesnictví anebo službami v domácnosti, dále sezonní dělníci, vyjma ty, kterým bude nárok na podporu nařízením podle § 19 přiznán." Výbor škrtl slova: "Osoby" až "dále", ježto všeobecné vyloučení dělníků zemědělských a lesních, jakož i osob zaměstnaných v domácnosti, by bylo nespravedlivé. V případech zvláště pozoruhodných může podle § 19 ministr sociální péče v jednotlivých obvodech územních těmto zaměstnancům podpory přechodně nebo trvale zastaviti.
Sociálně-politický výbor uznal však, že zemědělští dělníci, jakož i lesní dělníci a dělníci žijící na venkově nemusí obdržeti, vzhledem k stísněným státním financím, stejnou podporu jako dělníci z města, pro které ceny veškerých životních potřeb, zejména potravin, jsou vyšší, a proto k § 4, který jedná o sazbách podpor, přijal další 4. odstavec tohoto znění: "Ministr sociální péče se zmocňuje, aby v případě potřeby výše uvedené sazby osobám, které byly zaměstnány v zemědělství a lesnictví anebo službami v domácnosti, přiměřeně snížil (§ 18)."
V § 5, odst. 2, byla škrtnuta věta: "Z této povinnosti vyjmuty jsou státní úřady, ústavy a podniky, dále fondy státem spravované a železnice, veřejné dopravě sloužící."
V důsledku změny textace § 4 byl též změněn částečně 4. odst. § 6.
Rovněž § 7 byl přesněji stylisován a politickým úřadům k vyřizování žádostí podpor v nezaměstnanosti stanoveny přesné lhůty. Návrh na zavedení obdoby dřívějších demobilisačních výborů vzhledem k nákladnosti a smutným zkušenostem, které s nimi byly s pojeny, byl sociálně-politickým výborem zamítnut.
Odst. 2 § 12 vzhledem k zvýšení sazeb podpor v nezaměstnanosti v § 4 byl účelně v zájmu veřejných korporací, zejména pak v obcích a družstev doplněn slovy: "pokud celková podpora v nezaměstnanosti nedosahuje výše průměrné denní mzdy v místě obvyklé."
Zde byl totiž výbor veden snahou, aby pokud možno stavebníkům, zejména samosprávným korporacím, ať obcím, ať okresům, přispěl určitým příspěvkem, budou-li nezaměstnané zaměstnávati, avšak tak, aby nejvyšší obnos byl takový, jak v místě jest obvyklý.
Výše podpor a jejich úhrada:
Vládní návrh v § 4 osnovy navrhoval denně podporu pro nezaměstnaného 8 Kč, pro příslušníky rodiny příplatek 1 Kč za osobu, nejvyšší hranici celkové podpory hlavy rodiny i s rodinnými příplatky na 12 Kč denně. Sociálně-politický výbor k návrhu svého referenta zvýšil tyto sazby, a to pro nezaměstnaného na 10 Kč denně, příplatky pro rodinné příslušníky na osobu 2 Kč denně a nejvyšší hranici celkové podpory na 18 Kč. Ani tyto sazby podpor nestačí jistě na nezbytné existenční minimum a znamenají vlastně pouze znovuzřízení sazeb, obsažených v prvotním návrhu ministerstva sociální péče, jak byly se zástupci odborových organisací na anketách tímto ministerstvem pořádaných o prostředcích k čelení nezaměstnanosti smluveny a ministerské radě navrženy. Sociálně-politický výbor ve snaze nepřekročiti položku povoleného rozpočtu pro rok 1921 na podpory v nezaměstnanosti v obnosu 100 milionů Kč, přidržel se sazeb mezi odborovými organisacemi a ministerstvem sociální pece kompromisně smluvených. Nenastane-li nepředvídané a nepravděpodobné zhoršení našich hospodářských poměrů, vystačí se v r. 1921 i při sazbách zvýšených sociálně-politickým výborem s povolenou úhradou 100 milionů Kč.
Podle důvodové zprávy vládního návrhu bylo vyplaceno za I. čtvrtletí 1921 celkem 22 milionů Kč, při čemž průměrný počet nezaměstnaných v tomto čtvrtletí činil 43 tisíce osob. Ježto ve druhém čtvrtletí, v měsíci dubnu až červnu, jistě počet nezaměstnaných vzhledem k zahájení letních prací zemědělských klesl, lze výdaj podpor v nezaměstnanosti pro druhé čtvrtletí roku 1921 podle zprávy, která je uveřejněna v Sociální Revui, odhadnouti nejvýše na 16 milionů Kč. Ježto nové sazby vejdou v účinnost teprve 14 dní po vyhlášení návrhu zákona o podporách v nezaměstnanosti, tedy koncem měsíce srpna, podle našeho výpočtu, ve třetím čtvrtletí nebudou pravděpodobně podpory v nezaměstnanosti za měsíc červenec a srpen vyšší než 10 milionů Kč. Zbývá tudíž na podporách úhrnem od 1. ledna do 30. září 1921 48,000.000 Kč a na podpory v nezaměstnanosti z povoleného rozpočtu pro poslední 4 měsíce 1921, ve kterých budou vypláceny podpory v nezaměstnanosti podle vyšších sazeb, zbývá plných 52 milionů Kč a možná, že i více.
Podle odhadu pojistných matematiků, bude-li v měsících září až prosinci roku 1921 stejná nezaměstnanost, jako byla v měsících lednu až březnu t. r., což podle zkušeností z předchozích let je nepravděpodobné, zbývající suma 52 milionů Kč nebude ani vyčerpána. Proto veškeré volání, že není úhrady pro zvýšené sazby podpor v nezaměstnanosti, jak se na nich sociálně-politický výbor poslanecké sněmovny usnesl, jsou pro toho, kdo prostudoval statistiky počtu osob nezaměstnaných u nás od prosince roku 1918 až do konce března 1921, zřejmě tvrzením lichým a bezpodstatným. Ale přes to, že jsme asi tyto motivy měli pro zvýšení sazby, přišel výbor rozpočtový k jinému hledisku.
Od 22. července, kdy jsme u nás v sociálně-politickém výboru zvýšené sazby o podporách nezaměstnaných stanovili, staly se některé změny zejména na poli hospodářském a výbor rozpočtový, který jednal včera o naší zprávě, hají názor, že nelze číslic, na kterých jsme se usnesli 22. července, schváliti již vzhledem k poměrům, které ve státě jsou, a vzhledem k zjevům, které se vyskytly v poslední době, že přec jen v některých oborech nezaměstnanost rapidně stoupla. Proto výbor rozpočtový změnil naše usnesení zejména v tom smyslu, že prohlásil zásadu, že vyplácení podpor rozdělí ve 2 kategorie. Jsou nezaměstnaní, kteří bydlí v městech do 7 tisíc obyvatel, a nezaměstnaní, kteří bydlí v městech přes 7 tisíc obyvatel.Podpory mají býti vypláceny podle zásad, že podpora v městech do 7 tisíc obyvatel má činiti 8 K a příplatek na manželku nebo družku 2 K a na každé další dítě až do 6 dětí 1 K. V menších městech má dostati podle usnesení rozpočtového výboru nezaměstnaný nejvýš dohromady 16 K. Co se týče obcí s větším počtem obyvatel než 7 tisíc, schválil rozpočtový výbor usnesení výboru sociálně-politického s těmito změnami: základní podpora má činiti 10 K, pro družku nebo manželku a pro každé další dítě až do 6 dětí 1 K s maximální podporou 18 K. Mimo to změnil výbor rozpočtový usnesení výboru sociálně-politického v ten rozum, že v § 4 zvýšil nezaměstnaným osobám, které žijí ve společné domácnosti a jsou výdělečné, v případě, že je živitel nezaměstnán, ze 4 K na 5 K.
Tím v této věci jaksi nahradí výbor rozpočtový částečně škodu, která povstala tím, že nezaměstnaným, kteří bydlí v obcích menších než 7 tisíc obyvatelů, byla by podpora vyplácená větší než základní číslice těch, kteří bydlí v obcích, kde jest větší počet obyvatelů než 7 tisíc. Já, pánové, ač snad usnesení resp. změny rozpočtového výboru zejména sociálně značně zasahují do nároku nezaměstnaných v obcích menších, připomínám, že sociálně-politický výbor se usnesl přizpůsobiti se pozměňovacím návrhům rozpočtového výboru, a prosím, abyste hlasovali pro shodu, která mezi výborem sociálně-politickým a rozpočtovým byla zvláště u § 4 provedena.
Stejně tak jsme se shodli na znění § 15, aby samosprávným jednotkám, zejména obcím a okresům, pokud jsou stavebníky a budou činiti nárok, dán byl příspěvek od státu, budou-li zaměstnávati nezaměstnané osoby, které by měly nárok na podporu. Původně se výbor usnesl, aby tento příspěvek činil proti vládní osnově na místě 8 Kč 10 Kč, ale poněvadž byla v základě snížena podpora pro ty, kteří bydlí v malých obcích, bylo usneseno, že se bude vypláceti na místě 10 jen 9 Kč. Jinak byla třetí změna provedena u konečného paragrafu o tom, kdy zákon vejde v platnost. Původní bod vládní osnovy § 23 zněl: "Zákon o podpoře nezaměstnaných ze dne 10. prosince 1918, č. 63 Sb. z. a n., a všechna zákonná ustanovení tento doplňující a pozměňující se zrušují."
Tento pasus ponechán v platnosti a tím se zbavíme mnohých komplikovaných nařízení, ve kterých se ani úředníci u okresních politických správ nemohou vyznati. Druhá věta § 23 zněla původně: "Zákon tento nabývá účinnosti 14 dní po vyhlášení a pozbývá jí dnem, který bude stanoven nařízením."
Rozpočtový výbor změnil toto ustanovení, a to tak, že má konec zníti, že platnost zákona končí 31. prosince 1921. Škrtají se tedy slova: "který bude stanoven nařízením", protože vychází rozpočtový výbor s hlediska, že nelze zplnomocniti ministra, aby prostým nařízením suspendoval zákon. Něco na těch námitkách jest a sociálně-politický výbor je po té stránce uznává, ač je si vědom jak tento výbor, tak rozpočtový výbor, že nezaměstnanost koncem tohoto roku nebude menší, že se tedy neodůvodní nepotřebnost zákona, ba naopak ukáže se jeho potřebnost a že bude sněmovna počítati s tím, že během prosince musí býti zákon prodloužen.
Jinak prosím, aby změny navržené rozpočtovým výborem sněmovnou byly schváleny s připomenutím, že zákon sám bude značným pokrokem, zejména že ona podpora bude zvýšena, že to jest jaksi samozřejmé vyrovnání toho, že zákon z prosince r. 1918 zasluhoval korekturu již proto, že postaven byl na zásadách sazby nemocenského zákona, a jak jsem již řekl, podpory vypláceny byly nejméně 60 hal. a nejvíce 6 K, s rodinnými přídavky 10 K, kdežto dnes minimálně 13 a maximálně 18 K bez těch příplatků, kterých budou požívati rodinní příslušníci, pakliže spolu vydělávají a jsou bez zaměstnání.
Nutno se stanoviska sociálně-politického
a zejména dělnického i tyto změny, ač neznamenají, že budou krýti
všecky potřeby dělnictva nezaměstnaného, v plné míře vítati a
prosím, aby z těchto hledisek zpráva jak sociálně-politického
výboru, tak rozpočtového výboru byla schválena. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Uděluji
slovo druhému zpravodaji, a to za výbor rozpočtový panu posl.
Kasíkovi.
Zpravodaj posl. Kasík: Slavná sněmovno! Po vývodech referenta, který sám vysvětlil změny, které provedl rozpočtový výbor, nemám tak dalece co připomenouti, jen prosím, aby sněmovna vzala na vědomí, že rozpočtový výbor nečinil proti výboru sociálně-politickému restrinkce podpor z nějakého stanoviska lehkovážného.
Stojíme ve veliké, těžké krisi finanční. Co jsme včera museli slyšeti v rozpočtovém výboru za bolesti, které jsou spojeny s financováním našeho státu, to byly výkřiky velké a těžké. Rozpočtový výbor jednal o předloze a projevil vážnou obavu o návrhu sociálně-politického výboru, který se spokojoval s výpočty podle poměrů letošního roku, že tyto výpočty nejsou pravděpodobné. My jsme si jisti, že se zvýšením podpory přijde také příliv těch, kteří ji budou reklamovati. Tedy to co je uvedeno v odst. 2. předložené zprávy, jest výsledek několikahodinového vnitřního boje. Nezapírejme si toho, není to hanba, že dva výbory se prou; jeden úporně hájí zájmy širokých mas obyvatelstva, druhý opět pod tíhou poměrů, které jsou ve státu, hájí zájem státní. Kdyby byly poměry naše finančně o něco lepší, jistě by byl výbor v plné míře celé znění sociálně-politického výboru potvrdil.
Rozdělení obcí na menší a větší bylo jaksi úlevou toho pro hledání zmenšení vydání, zatím však výbor samotný v odst. 1 § 4 nerestringoval podpor pro manželky, rovněž omezil pouze počet hlav rodiny a prohlásil, že pro obce, které mají pod 7000 obyvatel, může býti nejvyšší přípustná podpora 16 Kč, a nad ně 18 Kč denně. Výbor upravil to pak tak, že přiznal ještě 5 Kč rodině, kde pracují dva členové domácnosti, když je hlava rodiny propuštěna - když jsou všichni tři propuštěni, že mohou tito dva členové domácnosti dostávati příplatek ještě 5 Kč denně. Ale jeho vložka: "Jsou-li v jedné a téže domácnosti mimo hlavu rodiny, která je nezaměstnána, plně zaměstnaní tři členové rodiny, odpadnou příplatky rodinné," je přirozená, protože rozpočtový výbor předpokládá, když aspoň tři členové rodiny pracují, že jsou povinni spoluživiti svoje sourozence.
V § 15 byla změna ta, že 10 Kč, které požadoval sociálně-politický výbor jako státní příspěvek obcím na podporu lidí zaměstnaných při nouzových pracích, snížil nepatrně, o 1 Kč.
Že jsme při tom vyslovili kategoricky, kdy zákon má končiti, učinili jsme to - jak uvedl pan referent sociálně-politického výboru - proto, aby bylo jasno. My víme, že zákon se bude prodlužovati, ale my také předpokládáme, že zákon, který nese název zákona podpor podle systému gentského, bude brzy uveden v život, a proto jsme uložili první lhůtu na skončení podpor podle tohoto zákona do 31. prosince 1921.
Ke konci jen prosím, aby slavná sněmovna vzala na vědomí, že se stalo malé nedopatření, a to v tisku odst. II. celé zprávy, totiž ve zprávě rozpočtového výboru, kde stojí: "Rozpočtový výbor navrhuje tuto změnu § 4 zákona." Byla tam opomenuta vložka původního neškrtnutého odstavce 4, který bude číslován v novém návrhu cifrou 5, a znějící:
"Ministr sociální péče se zmocňuje, aby v případě potřeby výši uvedené sazby osobám, které byly zaměstnány v zemědělství a lesnictví anebo službami v domácnosti, přiměřeně snížil (§ 18)."
Prosím, aby se vzalo na vědomí,
že to je chyba tisku, že to má v dobrozdání rozpočtového výboru
státi, poněvadž ostatní text osnovy rozpočtový výbor plně schválil,
a prosím sněmovnu, aby tento zákon přijala podle jeho návrhu.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Než udělím slovo zapsanému prvnímu řečníku, navrhuji, aby se lhůta řečnická stanovila na dvacet minut.
Námitek není proti tomu? (Nebyly.)
Námitek není. Lhůta je přijata.
Uděluji slovo panu posl. Roscherovi.
Posl. Roscher (německy): Dámy a pánové! Přicházíme vlastně hodně pozdě k tomu, že se parlament a stát rozmyslil a přikročil k reformě stávající či spíše už neexistující péče o nezaměstnané. Už minulého roku žádal německý sociálně demokratický klub, aby byla zrušena všechna zhoršení, která nabyla platnosti od vydání zákona z 10. prosince 1919, a aby byl opět obnoven původní zákon ve svém starém pojetí. Až dosud nebylo možno zjednati pořádku a budu ještě mluviti o tom, v čem bylo v této době celkově vzhledem k péči o nezaměstnané provedeno zhoršení.
Ohlédnete-li se kolem sebe, pánové, shledáte, že ostatní státy učinily na poli péče o nezaměstnané zcela jiná opatření. Vidíme, že Anglie má dnes dobrý zákon o podpoře nezaměstnaných, který je vybudován na povinném pojištění, vidíme, že Rakousko má rovněž takový zákon, v Italii že je takový zákon a ze i Německo takový zákon vydalo a že všechny tyto zákony v těchto státech jsou vybudovány na povinném pojištění. Učiní-li se opatření pro nezaměstnané, není to výsada od státu a společnosti dělníkům ve státě poskytnutá, neboť stát a společnost mají mravní povinnost pečovati o to, aby se nezaměstnaným v případě nezaviněné nezaměstnanosti dostalo také dostatečné podpory k uhájení života. Můžeme sice zaznamenávati neustále celkové hospodářské krise, ale co prožíváme od ukončení války, je vlastním důsledkem nesmírně velkých a zlých zjevů, které se objevily po válce. Každý stát má dnes strašlivě veliký počet nezaměstnaných a všechny státy, které stojí na stanovisku států moderních, se snažily vybudovati péči o nezaměstnané, aby se dostalo dělníkům v době největší jich nouze náležité pomoci a podpory. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.) Stojíme na stanovisku: nikoli podpora, nýbrž dostatečné a výhodné zaměstnání pro dělníka! Na druhé straně však říkáme: nelze-li dělníka zaměstnati, stát a společnost jsou povinni dělníka vydatně podporovati a pomoci mu po dobu tísně, aby mohl se svou rodinou žíti, až mu bude opět možno nalézti práci. A chceme-li v tomto státě odstraniti nezaměstnanost, musí býti utvořeny také všechny ony předpoklady, jež jsou nezbytny, aby bylo národní hospodářství uvedeno opět do řádných kolejí. Dámy a pánové, co se až dosud stalo v tomto státě, není to, co považujeme za nutné k povznesení národního hospodářství. Chci to říci otevřeně. Mnohé z velkých národohospodářských otázek, které mají odstraniti nezaměstnanost, přivésti národní hospodářství opět na výši, nejsou posuzovány s hlediska národohospodářského rozumu, nýbrž ve většině případů se stanoviska úzkoprsého národního šovinismu.
Dotkl bych se krátce dvou případů, které se obzvláště nás textilních dělníků týkají. Byla ustavena lnová komise, která se radí o dělnických mzdách, o cenách ve lnářském průmyslu a bezprostředně i o možnosti práce. Bylo až dosud opomenuto vyhraditi nám, jakožto největší organisaci, která zaměstnávala 75% dělníků ve lnářském a provaznickém průmyslu, zastoupení, ačkoli jsem na to pana ministra Hotowetze výslovně upozornil. Přejeme ostatním průmyslovým organisacím zastoupení, avšak také my chceme míti zastoupení, kde to více než 75% zaměstnaných považuje za nutné, aby tam byli zastoupeni.
Další otázka, která je rovněž v úzké souvislosti s péčí o nezaměstnané a nezaměstnaností, je zákon na ochranu práce domácké. Také zde vidíme, že až dosud bylo opomenuto nám, jakožto největší organisaci, vyhraditi v centrální komisi zastoupení. Jen tolik jsem chtěl podotknouti, abych ukázal, že toho v národním hospodářství nelze provádět tak, jak se to dělá. Je nutno spíše všechny, kdož mají opravdovou vůli k spolupráci na znovuvybudování národního hospodářství, získati a nikoli je odmítati. A tyto otázky se nesmějí posuzovati s hlediska národního šovinismu.
Co lze až dosud na poli péče o nezaměstnané zaznamenati a co bylo na tomto poli učiněno, je vlastně jen nepřetržitý řetěz nespravedlností a v celku souzení nezaměstnaných. Naproti tomu se ovšem ukazuje na to, a opětovně nám to bylo řečeno, že bylo v německých oblastech vyplaceno beztak mnohem více podpor v nezaměstnanosti než v oblastech českých. Upozornil bych jen na toto: Především přichází v úvahu, že v německém území po převratu všichni naši dělníci, vrátivší se z vojny, byli bez zaměstnání, kdežto u vás dělníci oblékli vojenský kabát, dostávali žold a jejich ženy vedle toho vyživovací příspěvek. Dále bych ukázal na to, že u nás v německém území v celku je hustý a velký průmysl, a že také - to není přehánění - se stalo, že byla učiněna opatření, aby měl český průmysl lepší možnost zaměstnání než průmysl německý. Připomínám jen výrok tehdejšího ministra obchodu dr. Stránského, jenž prohlásil, že je nutno český průmysl lépe chrániti, poskytovati mu větší výhody, aby se mohl lépe rozvíjeti, což neznamená nic jiného, než že má býti protežován, kdežto na druhé straně německý průmysl zanedbáván. To znamená také tolik, že se má českému průmyslu nadržovati. Přejeme všem dělníkům ve státě, aby byli zplna zaměstnáni, ale právě tak musíme žádati, aby každá nespravedlnost a každé zkracování v této otázce přestalo.
Nyní bych rád krátce, chronologicky vypočítal několik případů, které se udály poté, co zahájena byla péče o nezaměstnané, v čem nastalo zhoršení. O zákonu, který nabyl platnosti 10. prosince 1918, se tenkrát prohlašovalo, že je znamenitý, a že zůstane v platnosti, pokud potrvá nezaměstnanost. Již 12. února 1919 byl zákon zhoršen. Nezaměstnaným nebyla už placena neděle, pracující členové rodiny byli vyloučeni, na 1 Kč denně omezeni. Také ostatní členové rodiny, na něž se podpora vztahovala, byli z podpory vyloučeni. Dále byl vydán výnos, jímž bylo uloženo obcím, aby nezaměstnané veřejně na obecní tabuli oznámily, čin přímo neslýchaný, jímž jsou nezaměstnaní proto, že jsou bez práce, stavěni na pranýř. Viděli jsme dále, že dělníci měli býti nuceni pracovati za každou mzdu, že se měli státi stlačovateli mezd, že byl úmysl komandovati je ke každé práci. Další věc byla, že dělníci 65letí byli zkrátka a dobře z podpory nezaměstnaných vyloučeni. Řeklo se: Je ti 65 let a nemáš už jako dělník práva bráti podporu v nezaměstnanosti, poněvadž pro své stáří nejsi už s to, abys mohl eventuelně pracovati. Podpora byla zastavena těm, kdož jí požívali rok a jimž nebylo možno jinde nalézti práci. Dále výše podpory byla libovolně snižována, dodatečným zákonem z dubna 1920 byly celé skupiny průmyslových pomocných dělníků z podpory vyňaty. V mnohých okresích byly podpory zastaveny. Dále byly vydány výnosy, v nichž bylo nařízeno, že dělníci, kteří v obcích pracují pro podporu v nezaměstnanosti, nemají nároku na nemocenské a úrazové pojištění. To bylo tehdy nařízeno ministerstvem pro sociální péči.
Dále vidíme, že péče o nezaměstnané byla ustavičně a bez přestání rdoušena, takže jsme v přítomné době dospěli tak daleko, že o nějaké péči o nezaměstnané v pravém slova smyslu nemůže býti vůbec ani řeči. Nikdo v tomto státě není vlastně ještě oprávněn bráti podporu v nezaměstnanosti. Žádný politický úřad neví, co ještě jako právo platí a sami úředníci v ministerstvu pro sociální péči jsou v nejistotě, komu mají podporu ještě přiznati a komu jí nesmějí přiznati. Jsem toho mínění, že to, co jsme za celou tu dobu na poli péče o nezaměstnané viděli, nemá už docela nic společného se sociální péčí, nýbrž že to znamená vlastně sabotáž sociální péče. Musíme za všech okolností žádati, aby už jednou pro vždy zmizel názor, že nezaměstnaní jsou lidmi práce se štítícími. Měli byste věděti, že jsme dříve ve všech průmyslových městech měli jen málo, nebo vůbec žádné nezaměstnané a že byli jen jednotlivci nezaměstnaní, kteří se práce štítili, ohromná masa dělníků však pracuje skutečně den za dnem, týden za týdnem, rok za rokem a nechtěla by odpočívati. Dělníci si přejí i dnes také pracovati, avšak oni nemohou, poněvadž nemají k tomu možnosti. Musíme tudíž žádati, aby byl tento stav odstraněn, a to se má státi vydáním nového zákona, jenž má přinésti ulehčení při obhajování života nezaměstnaných. Ministerstvo sociální péče uveřejňuje úřední číselné zprávy o všeobecném stavu nezaměstnaných, které se neshodují se skutečnými poměry, co se týče stupně nezaměstnanosti, a to proto ne, poněvadž různými výnosy a nařízeními byla většině nezaměstnaných podpora odňata a v úředním sčítání byl zahrnut jen nepatrný díl nezaměstnaných.