Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Předseda: Tomášek.

Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.

Zapisovatelé: Špaček, Špatný.

176 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: min. předseda Černý; ministři dr. Brdlík, dr. Burger, dr. Fajnor, dr. Fatka, dr. Gruber; odborový přednosta ministerstva financí dr. Vlasák.

Z kanceláře sněmovní: sněmovní tajemník dr. Říha, jeho zástupci Nebuška a dr. Mikyška.

Předseda (zvoní): Zahajuji 84. schůzi poslanecké sněmovny.

Počátkem schůze byla rozdána tiskem zpráva právního výboru o návrhu posl. Čuříka, Bezděka, dr. Mazance, dr. Dolanského a soudr. (tisk 49) na vydání zákona proti útisku a na ochranu svobody ve shromážděních (tisk 2832).

Přistoupím k 1. odstavci denního pořadu, jímž je

1. zpráva výboru soc.-politického o vládním návrhu zákona (tisk 2653), kterým se prodlužuje lhůta k přihláškám o důchod podle zákona o požitcích válečných poškozenců a upravuje vyplácení drahotní přirážky k jejich důchodům (tisk 2794).

Ve schůzi včerejší provedena byla rozprava.

Žádám, aby byl přečten ještě resoluční návrh p. posl. Molíka a soudr.

Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):

Resoluční návrh posl. Molíka a soudr.:

"Vláda se vyzývá, aby v nejbližší době předložila sněmovně osnovu zákona na novelisaci zák. ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. zák. a nař., o zlepšení požitků válečných poškozenců."

Předseda (zvoní): Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji posl. Ant. Novákovi.

Zpravodaj posl. Ant. Novák: Slavná sněmovno! Pokud v debatě bylo poukázáno na různé zlořády a snad domnělé i oprávněné nedostatky se strany úřadů, je pochopitelno, že v prvé řadě ministerstvo sociální péče a současně i Zemská úřadovna pro péči o válečné poškozence mají povinnost a snaží se, aby určitým nedostatkům bylo odpomoženo. V tom směru také již dříve při zřizování okresních úřadoven bylo pamatováno na to, aby péče o válečné poškozence byla náležitě organisována a rozvedena pomocí okresních úřadoven, kde nelze přecházeti skutečné nedostatky, které s počátku značně vadily vyřizování agendy tam, kde hlavně úřadovny trpěly a trpí ještě dnes citelným nedostatkem místností. U okresních úřadoven v podstatě bylo něco podobného. Tudíž po této stránce pan kol. Palme snad měl kus pravdy, ale podle mého názoru leží to v podstatě věci, kterou při nejlepší vůli nebylo možno odčiniti.

Jinak doporučuji, aby to bylo přijato tak, jak jsem včera navrhl. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím pány a paní poslance, aby se posadili na svá místa. (Děje se.)

Míním dáti hlasovati o celé osnově zákona, který má pouze 6 paragrafů, nadpisu jeho a úvodní formuli, poněvadž pozměňovací návrh podán nebyl, ve smyslu zprávy výborové najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomu není.

Kdo tedy souhlasí se zněním celého zákona, s jeho šesti paragrafy, nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Zákon je schválen ve čtení prvém.

Zbývá nám rozhodnouti o resolucích. Jsou to tři resoluce, z nichž dvě, totiž resoluce pana posl. Kostky a pana posl. Vávry, doporučené výborem, jsou obsaženy v tištěné zprávě. Nebude-li námitek, dal bych o nich hlasovati najednou.

O resoluci navržené v plenu p. posl. Molíkem dal bych hlasovati zvláště. (Souhlas.)

Kdo tedy souhlasí s oběma resolucemi navrženými pány posl. Kostkou a Vávrou, které doporučuje výbor a které jsou obsaženy v tištěné zprávě, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina. Obě resoluce jsou schváleny.

Nyní je resoluční návrh p. posl. Molíka, který byl právě přečten.

Kdo souhlasí s resolučním návrhem p. posl. Molíka, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Také tento resoluční návrh je schválen.

Poněvadž této osnově zákona bylo přiznáno zkrácené řízení ve smyslu § 55 jedn. ř., přikročíme hned ke čtení druhému.

Má zpravodaj nějaké korektury?

Zpravodaj posl. Ant. Novák: Nikoliv.

Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona tak, jak byla přijata ve čtení prvém, teď také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina. Zákon je schválen také ve čtení druhém a tím je tento odstavec denního pořadu vyřízen.

Přikročíme k odst. 2, jímž je

2. zpráva výboru soc.-politického o návrhu posl. Dubického, dr. Kubíčka, dr. Černého, Molíka a soudr. (tisk 936), aby při zadávání nádražních restaurací, kantin, prodejen lihových nápojů a prodejen tabákových bylo přihlíženo k potřebám válečných poškozenců (tisk 2481).

Žádám, aby za nepřítomného a omluveného zpravodaje p. posl. Dubického referát o této věci převzal p. posl. Ant. Novák.

Zpravodaj posl. Ant. Novák: Slavná sněmovno! Sociálně politický výbor ve dvou schůzích zaměstnával se otázkou, která jistě pro válečné poškozence má značný význam, a kde musí býti snahou státu, aby válečným poškozencům umožnil pokud možno samostatnou existenci. A tím, že byla přijata resoluce, navržená ve výboru p. kol. Vávrou, je dostatečně naznačeno aby nejen stát, nýbrž i samosprávné úřady umožnily válečným poškozencům samostatnou existenci tam, kde je to proveditelno.

Pokud jde o zadávání trafik a současně nádražních restaurací, tato otázka byla několikráte projednávána ve starém Národním shromáždění, kde sloučeno to bylo ještě s řadou jiných, společných otázek.

Také existuje nařízení ministerstva, podle kterého se postupuje a má býti postu ováno. Pravda je, že úřady v jednotlivých místech, zadávajíce trafiky, snažily se, aby oprávněným přáním válečných poškozenců se skutečně vyšlo vstříc, nehledě ke známé okolnosti, že tím okamžikem, jakmile válečný poškozenec obdržel prodej tabáku, současně se ocitl na ulici. A dnes řada nových budek a prodejen na ulici postavených svědčí o tom, že tam, kde válečný poškozenec obdržel trafiku, velmi těžko obdržel také prodejní místnost. Váleční poškozenci stěžují si jednak v určitých případech, že je příliš zdlouhavě vyřizována tato otázka jednak na vlivy stranické, které pracují k tomu, aby dosavadní držitel trafiky, který není na ni existenčně odkázán, se jí nemusil zhostiti, a pokud možno ji udržel. Zde bude potřebí, aby příslušné úřady učinily potřebná opatření a těmto nedostatkům bylo odpomoženo. Pravda je, že dnes není vzácným zjevem, že tam, kde trafika dosavadnímu držiteli loňského roku v únoru, březnu a dubnu byla vypovězena, do dnešního dne úřední řízení není skončeno. Konstatuji loyálně: Pražské okresní finanční ředitelství má ve svém obvodu na 3000 trafik. Pro celý tento ohromný materiál má jednoho referenta. Je pochopitelno, že za takové situace mnohdy při nejlepší vůli velmi těžko lze vyhověti, kdy na druhé straně tím okamžikem, jakmile dosavadní držitel dostane výpověď z trafiky, čeká plné tři měsíce podle platných předpisů a téměř poslední okamžik podává své námitky, které potom, jdouce k příslušným úřadům berním atd., táhnou se do nekonečna. A válečný poškozenec, který pracovati nemůže, den ze dne s větší dychtivostí čeká a chodí na úřad a všecko mnohdy bývá málo platné.

Stěžuji si dále na to - snad mně to bude vykládáno ve zlé, ale nemohu si pomoci - že částečnou vinu na tom mají i naše obce. Ani u našich obcí nenalézáme, řekl bych, širokého ohledu a dostatečného pochopení, aby pro zájmy válečných poškozenců bylo učiněno to, co obec může. (Hlas: Ale nelze to říci všeobecně!) Ne všeobecně, ale máme určité případy, kde obce z lokálního patriotismu nepřipustí, aby těžký válečný poškozenec, který čeká řadu měsíců, když konečně dosáhne toho, že je mu přiznán prodej trafiky v určitém místě, mohl si zříditi prodejní boudu, protože z toho místa nepochází. Tím také zmaří, aby jedna existence válečných poškozenců byla založena. Takové příklady se stávají, a já bych si jen přál velice vroucně, kdyby i po této stránce vždycky bylo přihlíženo ke skutečné potřebě, k tomu stavu a podle toho také bylo postupováno. Ovšem je zde druhá otázka, která také do značné míry nám překáží, aby všecko mohlo býti pokud možno urychleně vyřízeno. Velmi dobře víme, že velký počet žadatelů, mnohdy řada zadatelů invalidů poměrně stejně neschopných k práci o jednu trafiku se uchází, a tím nastávají vzájemné tahanice, a tak situace se prodlužuje. Sociálně-politický výbor byl jednotný v tomto názoru, a nemá jiného přání, než aby předpisy pro zadávání trafik byly upotřebeny tak, aby se předešlo byrokratickému a zbytečnému šetření a prodlužování, aby se neopakovaly zjevy takové, že také úřední listiny se ztratí, trvá-li to delší dobu, a začne se jednati znova. Jest si přáti, aby to bylo upraveno takovým způsobem. Ctěná sněmovno, každý válečný poškozenec to vidí - můžeme klidně prohlásiti - že 50 až 60% dosavadních držitelů trafik není existenčně závislo na té trafice a bylo by jejich mravní povinností, aby trafiku klidně, bez protestu předali válečnému poškozenci, který jinak existenci sobě založiti nemůže. V tom směru žádá sociálně-politický výbor, aby ministerstvo sociální péče za součinnosti jiných úřadů věnovalo těmto poměrům zvýšenou pozornost a v prvé řadě šlo příkladem napřed a ukázalo samosprávným korporacím a soukromým podnikatelům, že je zde kus mravní povinnosti a tu mravní povinnost že musí stát také konati.

Je zde také druhá otázka, a to zadávati nádražní restaurace. V příčině té konalo se také několik porad a sociálně-politický výbor o této otázce jednal za přítomnosti ministra železnic. Pan ministr železnic také podrobně oznámil, jakým způsobem bylo a je postupováno při zadávání nádražních restaurací. V republice máme 218 nádražních restaurací. Od převratu bylo vyměněno 111 nájemců, to je více než polovina. Sociálně-politický výbor s díky konstatoval, že v tomto směru je zde určitá snaha, ale nelze mlčeti nad určitými případy, že nádražní restaurace, obzvláště velké a výnosné, stávají se činí to aspoň ten dojem - určitou výsadou a privilegiem určitých rodin tam, kde právě řada válečných poškozenců mohla by nalézti trvalou existenci současně při plném vedení podniku, tak jak správa železnic vyžaduje. To všecko, co pan ministr železnic uvedl v sociálně-politickém výboru, je velmi závažné a důležité a nelze toho přecházeti a přece jen na druhé straně musilo býti přihlíženo k tomu, aby válečným poškozencům existence byla umožněna.

Byly předváděny případy, které pan ministr slíbil vyšetřiti, kde způsobem protekčním udržují se určití nájemci v dosavadních restauracích za součinnosti celé řady postranních vlivů, za součinnosti vysokých železničních úředníků. Byl konstatován určitý případ, týkající se restaurace v Podmoklí, kde čím větší železniční úředník, tím větší úsluha, lacinější jídlo atd. Ten případ slíbil pan ministr železnic vyšetřiti a bude to jistě jen spravedlivé. (Posl. Hrizbyl: Pan ministr železnic je proti družstvům a invalidům!) Já nemoha jako zpravodaj sociálně-politického výboru v tomto směru své osobní názory přednášeti, tlumočím jedině to, na čem se usnesl sociálně-politický výbor a co bylo v sociálně-politickém výboru předneseno. Snad to bude pravda, že je zde určitá zaujatost. Je znám případ zadávání restaurace nádražní v Plzni, o kterou se ucházelo družstvo legionářů a válečných poškozenců. Družstvo tuto restauraci neobdrželo, nýbrž jiný žadatel, který měl jedině tu zásluhu, že byl vynikajícím činitelem v rakouské armádě a že byl odměněn zlatou medailí. (Slyšte!)

Ctěná sněmovno! Když naši váleční poškozenci, naši legionáři to vidí - to se odehrává před jejich zraky, to se nedá nijakým způsobem ukrýti - jistě každý dovede chápati, že zde je určité, řekl bych, roztrpčení a že naši legionáři a váleční poškozenci plným právem dovolávají se toho, aby i jim bylo umožněno se strany státu založiti si vlastní existenci.

Je zde řada jiných otázek, o kterých dnes znovu zúmyslně mluviti nebudu v tom předpokladě, že v podzimním zasedání touto naléhavou otázkou budeme se zabývati podrobně při novele zákona o požitcích válečných poškozenců. Snad zítra znovu váleční poškozenci budou se dovolávati toho, aby jejich osud byl zlepšen. Já bych prosil, aby toho sluchu a toho pochopení, který dosud byl v sociálně-politickém výboru, jenž byl doposud názoru jednotného, bylo i do budoucna. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)

Pokud se týká samotného návrhu p. kol. Dubického, Kubíčka a soudr., sociálně-politický výbor v závěru přijal resoluci posl. Nováka a prosím, aby tuto resoluci schválilo také slavné Národní shromáždění. Já bych k tomu doplnil jen jedno: Prosil bych ne slavnou sněmovnu, nýbrž naše slavné úřady, aby tyto resoluce nebyly ve skutečnosti stále jen kouskem potištěného papíru, nýbrž aby také to přání, které ve formě resoluce v této slavné sněmovně jest usneseno, bylo našimi úřady ve skutek uvedeno. Nic méně a nic více - při dobré vůli v prvé řadě zodpovědných činitelů, kteří stojí na zodpovědných místech jednotlivých vedoucích resortů, dalo by se mnoho vykonati. Musí ovšem také zmizet určitá předpojatost, kde neprávem velmi často se poukazuje, že snad váleční poškozenci mají toho již více než dosti. Konstatuji, že to není pravda, a každý, kdo touto otázkou, životem našich válečných poškozenců, poněkud podrobněji se zabýval, musí přijíti k poznání, že zde je nanejvýš zapotřebí podepříti, ochrániti válečné poškozence. Sociálně - politický výbor domnívá se, že alespoň, přijme-li se tato resoluce, naše nejvyšší úřady, naše ministerstva, jako ministerstvo železnic, ministerstvo financí, ministerstvo sociální péče a veškeré ostatní úřady budou upozorněny, aby v tomto směru podle přání slavné sněmovny také se zachovaly.

Resoluce, kterou dnes mám čest doporučovati, zní takto (čte):

"1. Vláda se vyzývá, aby se vším urychlením předložila předlohu zákona, kterou zabezpečuje se přednost legionářům a válečným poškozencům při zadávání trafik, nádražních restaurací, restaurací státních lázní a lihových prodejen.

2. V zájmu státních financí budiž vyšetřeno roční nájemné všech nádražních hostinských a jakou mají průměrnou denní tržbu a současně kolik osob zaměstnávají.

3. Nádražní hostinství buďtež zadávána výhradně jen veřejnou soutěží, při čemž nejmenší podání nájemného rovná se 2%ní roční tržbě. Na která nádraží nebyl od převratu vypsán veřejný konkurs, nechť se tak stane v době pokud možno nejkratší.

4. Slevy na pokrmech nádražním zřízencům a úředníkům buďtež přesně normovány. Vymáhání zvláštních výhod zaměstnanců dráhy na hostinském, jakož i přijímání jich a konečně poskytování těchto hostinskými, budiž přísně zakázáno v zájmu očisty od korupce.

5. Budiž dodržováno usnesení ministerské porady ze dne 4. srpna m. r."

Prosím, aby slavná sněmovna resoluci sociálně-politického výboru přijala. (Výborně!)

Místopředseda Buříval (zvoní): Zahajuji debatu a navrhuji řečnickou lhůtu 15 minut, není-li námitek. (Námitky nebyly.)

Námitky nejsou. Návrh můj je schválen.

V řečnické listině zapsáni jsou "proti": pp. posl. dr. E. Feyerfeil, Schälzky, Simm, Palme; "pro": pp. posl. David, Röttel, Molík, Petrovický, Najman, Pelikán.

Udílím slovo prvnímu řečníku "proti" p. posl. dr. E. Feyerfeilovi. (Hlasy: Není přítomen!)

Není přítomen, ztrácí slovo.

Uděluji slovo řečníku "pro" p. posl. Davidovi.

Posl. David: Slavná sněmovno! Váleční poškozenci jsou obětí války. Oni krví a životy svými psali dějiny lidstva. Je to proto pouze aktem sociální spravedlnosti a lidské povinnosti, že tímto návrhem má se jim alespoň částečně nahraditi to, čeho jim nikdo nemůže dáti, totiž zdraví a z něho vyplývající radosti ze života. Tento návrh je náplast na velkou sociální bolest, která téměř půl milionu občanů Československé republiky jest údělem. Revoluční Národní shromáždění přijalo dne 20. února zákon, jímž aspoň částečně má býti zmírněno utrpení a bída válečných poškozenců. Ale tento zákon je dílo rychlé, má známky nedokonalosti, a potřebuje proto urychlené novelisace.

Jsou zde však ještě jiní váleční poškozenci, a to legionáři. Já vítám jen, že původní návrh p. kol. Dubického byl sociálně-politickým výborem doplněn a že zpráva jmenovaného výboru žádá, aby vláda co nejdříve předložila osnovu zákona, kterou zabezpečuje se při zadávání restaurací nádražních, restaurací v lázeňských místech a lihových prodejen přednost legionářům a válečným poškozencům. Tedy, že ve zprávě sociálně-politického výboru mluví se nejen o válečných poškozencích, nýbrž také o legionářích.

Při této příležitosti pokládám za svou povinnost jako legionářský poslanec poukázati, jak apaticky chová se vláda a státní úřady k těm československým lidem, kteří za hranicemi první roztrhli pouta, jež vázala je k Rakousko-Uhersku a Habsburkům, a zvedli prapor revolučního boje za osvobození československého národa a zřízení Československé republiky.

Slavná sněmovno! Teprve historie ocení velký význam českých legionářů v osvobozovacím boji českého národa, ona také vyzvedne ty velké mravní síly těch českých a slovenských zajatců, kteří opustivše dobrovolně bezstarostný, mnohdy klidný život v zajateckých táborech, přihlásili se do československé armády, ačkoliv věděli, že jdou vstříc novým hrůzám, novému utrpení válečnému a jiným strádáním.

Legionáři postavili se do boje proti Rakousko-Uhersku a Habsburkům nepočítajíce s nějakými zvláštními výhodami a řídili se pouze hlasem svého svědomí a odkazem českých dějin. Za tuto povinnost legionáři nechtějí doma, v osvobozené domovině milostí (Výborně!), a já také odmítám s největší rozhodností útoky podnikané poslední dobou v této slavné sněmovně na legionáře, že prý legionáři chtějí býti v Československé republice praetoriány a že chtějí pro sebe zvláštních výsad. Pokládám za svoji povinnost při této příležitosti také odmítnouti paušální obvinění, pronesené těchto dnů v této slavné sněmovně nejen pány z německo-nacionálního tábora, nýbrž také pány kolegy z německé sociálně-demokratické strany, že legionáři jsou fanatičtí odpůrci našich německých spoluobčanů, že prý legionáři jsou praetoriány v tomto státě a ze vyvolávají pouze protiněmecké štvanice. Nebudu se, slavná sněmovno, zabývati posledními, politování hodnými událostmi v Ústí n. L., ale konstatuji jen jediné, že dosud není šetření o těchto událostech skončeno. Podle dosavadního šetření zjištěno však je, že zbraně byly nalezeny také u příslušníků německo-nacionální strany, a zatčen byl proto úředník František Hiecke, jemuž byl odňat četnictvem revolver. (Slyšte!)

Legionáři milují Československou republiku, poněvadž jsou jejími spolubudovateli, chtějí, aby němečtí občané v tomto státě měli všechny podmínky, kterých ke svému kulturnímu, politickému a sociálnímu životu potřebují.

Ale legionáři postaví se proti každému činu, každému počínání, které by směřovalo k rozvratu Československého státu. (Výborně!)

Zdůrazňuji, že legionáři nechtějí býti praetoriány, nechtějí pro sebe milostí, chtějí pouze ve své osvobozené domovině lidsky žíti, chtějí býti zaměstnáni, chtějí práci a chtějí dále, aby legionářské zákony revolučním Národním shromážděním přijaté, byly také plněny.

Byla by to však, vážená sněmovno, dlouhá a smutná kapitola, kdybych zde měl vykládati, v jakých trudných poměrech žijí legionářské rodiny a legionáři, jaké překážky stavěny jsou legionářům hledajícím zaměstnání nejen jednotlivými byrokratickými úředníky, nýbrž bohužel také některými ministerstvy.

Byla by to smutná a trpká kapitola, kdybych vám zde měl vykládati v jakých bytech žijí legionáři a jak také československá veřejnost, která tak často v novinách a na schůzích mluví o "blanických rytířích" a hrdinech, nechává tyto "blanické rytíře" hladovět a strádati v bídě a nouzi. (Hlas: Byrokrati majú zamestnanie a legionári hladujú!) Desettisíce legionářů volá marně po zaměstnání a po práci. Zástupce vlády pan ministr spravedlnosti dr. Popelka na lednovém všelegionářském sjezdu mluvil s obdivem a úctou o legionářích a slíbil jménem vlády, že prý legionářům při hledání zaměstnání budou úřady vycházeti vstříc.

Slavná sněmovno! Tento slib zástupce vlády zůstává však pouze slibem zrovna tak, jako legionářský zákon po většině pouze na papíře. Dovolím si vám uvésti několik případů, jak pomáhá se legionářům a jak se jim vychází vstříc.

Podplukovník francouzských legií Vladimír Voců, je starým československým dobrovolníkem, který zúčastnil se v měsíci červenci 1917 bitvy u Zborova. Po rozpadu ruské armády odejel s výpravou do Francie. Byl velitelem 1. roty 2. pluku francouzských legií a zúčastnil se bojů v Champagni v měsíci říjnu 1918, kde přišel o nohu. Když přišel domů, snažil se nalézti zaměstnání a podal si žádost o trafiku v Praze. Sklad tabáční, o nějž se ucházel, je po léta v rukou milionáře Franka, který má na Příkopě též speciální trafiku. Přese všechny žádosti, urgence a intervence dodnes není naděje, že záležitost tato bude skoncována. Poslední námitka - a to je charakteristické pro naše úřady - proti odejmutí skladu jmenovanému válečnému zbohatlíku je ta, že pan Frank má přepychově zařízenou trafiku na Příkopě, která nás prý representuje před cizinou. (Slyšte! Skandál!)

Postupuje-li se, slavná sněmovno, takovou rychlostí se žádostmi předních našich zahraničních pracovníků, tím hůře zachází se pak se žádostmi prostých legionářů, vojáků řadových.

Jedním z těchto nešťastníků je legionář Čeleda, invalida 100%ní, tedy naprosto nezpůsobilý k práci. Uchází se již dva roky o trafiku. Dosud marně. Se svým nárokem byl již šestkráte odmítnut a trafiky v různých částech Prahy i předměstí dostávají se do rukou vždy uchazečům jiným, nebo jsou ponechávány dosavadním držitelům.

Omezím se ještě na několik případů. Legionář Josef Chvoja, 90%ní invalida, uchází se o trafiku již od března 1920 a legionář Frant. Pohlídal z Bukovan, 90%ní invalida, od února 1920. Marně všichni tito legionáři čekají na vyřízení svých žádostí. Tak jedná se se žádostmi legionářskými v českých městech. Poměry pak v t. zv. smíšeném území naší republiky jsou po této stránce ještě horši a úřady republiky vůbec ani neodpovídají na žádosti legionářů. Podle zprávy p. ministra železnic Burgera je v naší republice 218 nádražních restaurací. Od převratu 28. října bylo z nich pronajato 111. Podle zprávy kanceláře Legií, tedy ministerstva Národní obrany, bylo zadáno po velkých obtížích a po velkých překážkách pouze 26 restaurací legionářům. I zde je potřebí nápravy. Na prvém místě je nutno odstraniti protekci, o níž mluví zpráva sociálního výboru, protekci, která, bohužel, mnohdy je podporována i mnohými byrokratickými úředníky a která rozhoduje při zadávání restaurací.

Další trpkou kapitolou jest otázka bytová. Jen se, vážení pánové a dámy, vpravte do duševního stavu lidí, kteří po 5tiletém strádání zahraničního života vrátili se domů a naleznou své rodiny v šupkách, ve sklepích, ve vagonech na nádražích nebo dokonce pod širým nebem. (Slyšte!) Nejsou to však jen náhodou ojedinělé případy, nýbrž sta legionářských rodin v Praze, Budějovicích, Brně, Plzni, Bratislavě a jiných větších městech republiky marně hledají bytů, mezi tím co bohatci obývají 8-10-12 pokojů. Uvedu vám 2 případy, jak žijí a jak bydlí legionářské rodiny: Jeden z prvních našich dobrovolců v Italii, kapitán Logaj, spisovatel, obývá díru 3 m délky a 4 m šířky. Tento byt získal po úsilovné snaze, po mnoha bezvýsledných intervencích, jako prozatímní opatření od bytového úřadu města Karlína. V této místnosti kromě lůžka nelze ničeho umístiti a zde je nucen živořiti duševně pracující člověk, literát, se svou ženou a se svým malým nedospělým děckem. (Posl. Koudelka: Skandál!) Při tom však v tomtéž domě, v němž bydlí jmenovaný literát, legionář Logaj a který jest majitelem řádu Křižovníků, má firma Josef Klein celé přízemí, které je přeměněno na skladiště kořalky. Zde by bylo několik bytů, dosud však byly marné všechny kroky u úřadu za odstranění tohoto zlořádu.

Lásku k československým legionářům, o které tak často mnozí pánové mluví na schůzích a píší v novinách, viděti je na tomto případě;

Legionář Zavadílek obdržel místo poštovního sluhy v Jarohňovicích, ale marně v této veliké obci do dnešního dne hledal bytu a je nucen denně choditi 8 km do rodiště své ženy, kde obývá spolu s 10ti osobami jeden pokoj a přece v této veliké vesnici je dostatek bytů - výměnků - ale v těchto bytech mají, bohužel, majitelé uloženy hospodářské nářadí a jiné různé věci. Tento případ doporučuji zvláště pozornosti pánů kolegů z tábora republikánské strany československého venkova.

Legionářský zákon, vydaný revolučním Národním shromážděním o přijímání legionářů do státních služeb, byl zvláště za úřednické vlády porušován. Nepaušalisuji, ale mnozí byrokratičtí úředníci nenávidí přímo legionářů a stavějí se proti jich přijetí do státních služeb, a jestliže snad náhodou jsou přijati do státní služby, pak činí jim všechny možné překážky, aby jim to postavení co nejvíce ztrpčili.

Mám zde zprávu ještě z naší legionářské organisace z Brna o přijímání úředníků do služeb zemského úřadu pro péči o válečné poškozence. Do tohoto úřadu poslední doby byli přijati tito pánové: Václav Bouček, býv. cís. král. účetní rada, nedávno ve výslužbě - který, aby se snad necítil tímto přijetím do služeb republiky ponížen, byl ihned reaktivován a povýšen na vrchního účetního radu a za nedlouho nato na ředitele účtárny v VI. hodn. tř. - dále Rudolf Schwabenský, bývalý c. k. revident, a to jako vrchní účetní revident a za krátko byl jmenován účetním radou. dále bývalý tělesný myslivec cís. Františka Josefa a Karla Josef Kvasnička a dále bývalý myslivec císaře Františka Josefa a Karla Josef Vacek.

Všichni tito byli přijati ihned definitivně, mezi tím co týž úřad žádosti legionářské o místa zamítá. (Posl. Čuřík: Kdo stojí v tomto úřadě v čele?) A ne lépe chová se k legionářům až na malé výjimky naše československá veřejnost, ne lépe se chovají k nim soukromé podniky. Já vím, že žijeme v době všeobecné krise a že nezaměstnanost legionářů je částí této všeobecné nezaměstnanosti a této všeobecné krise. Ale při dobré vůli dala by se řada legionářů umístiti a mnoho slz strádajících legionářských rodin usušiti.

Končím. Končím výzvou k povolaným vládním činitelům a k celé československé veřejnosti: Postarejte se o legionáře! Odstraňte jejich velikou bídu a velikou jejich nezaměstnanost! Postarejte se o vdovy a sirotky po padlých legionářích! Dokažte skutkem, a ne časopisy a táborovými řečmi, svou lásku k těmto zahraničním bojovníkům! (Výborně! Potlesk.)