Předseda (zvoní):
Byly podány některé
návrhy. Žádám, aby byly přečteny.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Böllmanna a druhů:
V § 10 budiž škrtnuto slovo "chmel".
2. Doplňovací návrh poslance Böllmanna a druhů:
K § 4 bod 15:
"Ona družstva zemědělců,
která požívají osvobození od výdělkové daně podle § 84 f zákona
o osobní dani nebo úlevy podle § 85 tohoto zákona, jsou osvobozena
od daně z převodu statků a pracovních výkonů."
Předseda: Oba návrhy jsou dostatečně podepsány a jsou předmětem jednání.
Slovo dále má pan posl. Heller.
Posl. Heller (německy):
Dámy a pánové! Bylo již velmi mnoho řečeno k nynější předloze
o změně zákona o dani z obratu a proto omezím se velmi krátce
na to, že dotknu se několika bodů, o kterých ještě nebylo promluveno.
V prvé řadě jeví se § 1 velikou nespravedlností, neboť v odstavci
5 mělo býti vlastně řečeno, že od daně mají býti osvobozeny kromě
naturálních výměnků i naturální dávky pro zemědělské pomocné dělníky,
pokud se týče pro čeleď. Neboť zde musí každý jednotlivý rolník
vlastně platiti něco, co není spravedlivé. Neboť tato naturální
dávka, kterou dává dělníku ve stravě atd., není při žádném jiném
povolání podrobena dani tak, jako při zemědělství. Jestliže dnes
obuvník přibije tovaryšům podrážku, nebude z této podrážky platiti
dávku z obratu, protože tu není obratu. Při zemědělství hledí
se na to však jako na obrat a musí to býti zdaněno. Rovněž tak
je to v průmyslu. Neboť jestliže velkoprůmyslník nebo někdo jiný
použije nějakého výrobku z vlastního podniku pro sebe, nebude
podléhati dani z obratu, protože to nepřizná jako obrat, kdežto
malý a střední rolník, který žije se svou čeledí a zemědělskými
pomocnými dělníky v patriarchálním poměru, musí platiti daň z
obratu i z těch několika bramborů a z kusu chleba, který dá svým
lidem k jídlu. Podal jsem návrh, aby tyto naturální dávky u malých
a středních hospodářských podniků zůstaly prosty daně z prostých
důvodů spravedlnosti. Neuzavírám se náhledu, že musí-li již vše
v této zemi býti zdaněno, že konec konců musí býti zdaněny i zemědělské
výrobky, protože si říkám, že musí vládnouti určitá spravedlnost:
jsou-li podrobeny dani ostatní stavy povolání, musí býti i zemědělství
uložena daň. Avšak nemá to jíti tak daleko, aby se jedno povolání
přidržovalo k placení daně, jež druhému povolání uložena není.
Hlavní důvod, proč proti tomu vystupujeme, spočívá vlastně v nemorálnosti
tohoto zákona vůbec. Bojovali jsme stále proti dani z obratu,
protože pravíme: Základní zásada, jež je v tomto daňovém zákoně
vyslovena, že tato daň může býti přesunuta, je nemorální. Neboť
tím není vlastně postižen onen poplatník, jenž tu daň platí, nýbrž
onen, jenž je nucen onen výrobek odebrati. A z toho důvodu budeme
proti této dani bojovati a proti této daňové předloze hlasovati
do posledního dechu. Všichni přijdeme pod ten nůž, ať jsme teď
pouhými spotřebiteli nebo zemědělci. Koupím-li motyku, kterou
potřebuji k práci na svém poli, prošla 6 až 7 rukama a já mám
tu čest zaplatiti za to šestkrát až sedmkrát daň. Spotřebitel
ve městě potřebuje to neb ono zboží, jež rovněž prošlo 5, 6 rukama
a má rovněž příjemnou povinnost zaplatiti pětkrát až šestkráte
tuto daň, protože ji každý může přiraziti. Neboť to jest zákonem
dovoleno. Proti této nemorálnosti musíme bojovati. Dal bych si
líbiti, kdyby se řeklo, že výrobce má jednou zapraviti daň a ti
ostatní jsou od toho osvobozeni. Pak mohlo by se říci, že se spotřebitel
nezatěžuje, a to bych si dal líbiti, ač proti tomu systému samému
o sobě bojujeme. Takto však budeme stále hlasovati proti tomu,
protože zde je vysloveno to, co celkově vyznačuje život celého
nynějšího vládního systému, co je více méně obsahem celého státnictví,
totiž nemorálnost. (Potlesk na levici. Různé výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Volám pana řečníka
za tento výrok k pořádku. (Hluk.) Žádám o klid.
Posl. Heller (pokračuje): Máme dále v § 13, v odstavcích 3, 4, 5 a 6 ještě další vadu, jež nám snad dává právo mluviti o nemorálnosti, která znamená systém tohoto státu. Neboť tam se lid přímo vyzývá, aby dělal udavače a špicly. Kdybych byl řiditelem státu v tom neb onom státě - ať má nyní 400.000 obyvatel nebo 13,000.000, to je úplně jedno - myslím, že by bylo mou první povinností, aby všecko obyvatelstvo žilo v klidu, spravedlivě, každému nechalo, co mu náleží, abychom my všichni konečně spěli k hrobu v jakémsi šťastnějším ovzduší, než to zde můžeme doufati. Tam se povídá zcela klidně v jednom bodě: "Prodá-li někdo něco a ten prodej se zruší, musí přes to zaplatiti tuto daň." To označuji jinými slovy: to není nic více a nic méně než loupež. Vždyť právě v našich malozemědělských poměrech, ve kterých žijeme na venkově se svými 8 až 10 hektary půdy, koupí mnohdy člověk krávu, později ho to neb ono mrzí, nebo kráva nevyhovuje a koupě se zruší; zákon však praví, že daň má přes to býti odvedena. Je to spravedlivý berní systém? Ne! Neboť jak mohu od malého člověka, jenž prodá krávu opět nějakému malému člověku, žádati daň z předmětu, jenž nepřešel skutečným prodejem do rukou druhého?
Dále se praví ve 4 odstavci § 13, že prodávající je povinen oznámiti přejímajícímu do 14 dnů, že daň zaplatil. Neučiní-li toho a prošly-li 4 týdny, pak je přebírající povinen učiniti u berního úřadu oznámení, tedy býti udavačem. Takový systém musíme potírati, neboť zde se štve jeden občan státu proti druhému, aby jej vsadil do žaláře ve prospěch fisku. Účelem toho může býti vymáhání peněz, to připouštím, avšak účel nesvětí všech prostředků. A praví-li se tu dále, že neučiní-li oznámení, musí sám po 4 nedělích tuto daň zaplatiti, pak je to vrchol výkonu daňového zákonodárství, jež nikterak si již nemůže dělati nároku na spravedlnost.
Máme tu dále ještě v jiných paragrafech výslech zaměstnanců a služebnictva. To je to nejkrásnější. Zde se popichuje jeden proti druhému, aby si navzájem uškodili. Zde se doslovně pěstuje závist a nepřízeň a užívá se jí k tomu, aby se tak pro stát sháněly peníze. Počítá se na to, že tu a tam dochází k neshodám. Jeden je poštíván, aby vypověděl něco, co škodí druhému. Tento systém nemůžeme jinak nazvati, než jen politikou lupičskou.
To není politika daňová a já pravím, že zástupcové národa, kteří dělají takovou daňovou politiku, nepatří do této sněmovny, nýbrž na šibenici. Přijde čas, kdy i český národ povstane a požene k odpovědnosti ony muže, a pravím vám, dnes již doutnají plameny a již dnes vám nastává proti této daňové politice utvořiti společnou frontu. (Souhlas na levici.) V nejbližších dnech se to ukáže a i Čechům vzejde poznání, že není možno narážeti vše na jedno kopyto, že se nemá hleděti pouze opatřiti za každou cenu ty neb ony daně, třeba i vlastní národ při tom hyne. Bude to však jistě příliš pozdě, až přijdete k rozumu. Svého času při rozpravě v senátu jsem již prohlásil, že tento daňový systém, jak se zde provádí, není ničím jiným, než systémem lupičským. Zmínil jsem se o tom již napřed, a neváhám to říci znova, ač "Národní Listy"za to naši stranu odějí revolučním hávem a nazvou jaksi státu nebezpečnou organisací. Dovolil bych si jako prostý člověk poučiti "Národní Listy", co dlužno označovati za státu nepřátelské. Prohlásil bych zde, že zde snad vystupujete nepřátelštěji státu než já, řeknu-li, že mám úmysl chrániti jádro našeho národa, výdělečně pracující lid, tak, aby nebyl zproletarisován, abychom nedostali ještě větší masu nezaměstnaných, než je tomu již v přítomné době. Povedeme-li dnes tak dále daňovou politiku, jak je vedena v přítomné době, pak, to říkám klidně, musí drobné zemědělství a živnostnictvo vymizeti. Nikdo není s to, obzvláště při letošním suchu, při katastrofách, jež dlužno přičísti živlům, aby normálně vystačil. Přitom se stále přirážejí další sta procent přirážek k daním pozemkovým, obecní přirážky, okresní přirážky rdousí jednotlivce, jenž je má nésti; příjmy klesají, tak zvaná doba vysoké konjunktury, jež nám byla předhazována, je dávno pryč, poněvadž nestojí v souhlasu s ostatními potřebami, jichž je nám třeba. Dnes mám ovšem čest prodati kilogram masa živé váhy za 4 koruny, což je čtyřnásobná cena mírová, ale zároveň mám také čest koupiti železo, abych si dal udělati rádlo k pluhu, za 26násobnou cenu mírovou. Jestliže pak tento drobný stav zatížíte ještě zvláště daněmi a budete jej stále jen přidržovati k placení daní, zajde nebo nadejde to pravděpodobnější: lidé se postaví na obranu. A já pokládám to poslednější za správnější, neboť byl jsem již vždycky takový člověk, který dříve, než si dal svléci košili, uhodil. To bude také chytřejší. (Potlesk na levici.) Je jasno, že tento systém daňový, jak se zde provádí, není možno vůbec přivésti v soulad se zájmy státu. Státní zájmy musí se upraviti na zájmy lidu, ne však zájmy lidu vždy na zájmy státní. Jestliže se vše omezí na to, aby se rozvíjela rozsáhlá služba propagační, vydržovalo se veliké vojsko, aniž máme potřebné síly, abychom to vše mohli zaplatiti, pak platí právě staré přísloví, že každý se musí natahovati podle své pokrývky. A tu budeme musiti jíti o kousek zpět. Národové této země budou právě tak šťastně žíti, budou-li povazováni za malý stát, jako když se s nimi zachází jako s polovičním velko státem. (Posl. dr. Keibl [německy): Dr. Beneš nebude však již mocí hráti v cizině takovou úlohu, jako nyní!) My však to musíme panu dr. Benešovi zaplatiti, to je ten rozdíl.
Vidíte, že podporování denunciantství a špiclovství v daňovém systému, jak se provozuje, vede k tomu, že dělá lid ještě nemorálnějším, než se stal již tak vlivem války a jejích následných zjevů. My, kteří máme snahu přivésti lid případně opět k zdravému blahobytu, aby se státu opatřil dobrý zdroj daňový, jsme ochromeni. Je jen samozřejmo, že nám nastane pak něco jiného, o čem jsem se již dříve zmínil a kam konec konců všechno směřuje: Postavíme se na obranu. Budeme se brániti tím že budeme bojovati proti tomuto daňovému systému, tím, že řekneme: Nechceme o tom ničeho věděti, vždyť nemáme naprosto žádné příčiny, abychom takovým způsobem platili daně, nýbrž chceme platiti v té formě, kde víme, nač platíme a z čeho. (Souhlas na levici.) Dnes platil jsem jako malý člověk snad okolo 2000 K daně osmerým způsobem. Mohlo by mi to býti přece docela jedno, kdybych ji platil jedním způsobem. Stát, fiskus, by tím sám o sobě ničeho netratil, ba získával by jen, poněvadž by nepotřeboval tak namáhati hlav svých daňových politiků, poněvadž byste nemuseli tak mnoho přemýšleti o tom, odkud máte vzíti zase nějakou novou daň. Máme-li dnes progresivní daň z příjmu, půjde to zcela lehce. Činí-li dnes státní potřeba 10 miliard, bude sazba v jednotlivých stupních činiti tolik a tolik, a bude-li zítra rozpočet činiti 12 miliard, pak se tato sazba o toto procento zvýší a každé zbytečné počítání je vyloučeno. Fisku je pak ulehčeno, poněvadž budeme moci postrádati tolik a tolik oddělení ministerstva financí, až na jediné. Na to naši páni státníci a daňoví politikové ještě vůbec nepomyslili, že by se tím mohl vyzískati případně nový zdroj příjmu, že se něco ušetří. Ve starém Rakousku jsme měli 12 ministerstev a byli jsme řízeni právě dost. Dnes jich však máme 17 a stále se pomýšlí na to, nalézti nová. Tu budete musiti ovšem také stále pátrati po nových daních. Odkud pak jinud mají se ty peníze bráti, aby tolik lidí mohlo vládnouti? My Němci nemáme však na tom žádného zájmu. My přece nepotřebujeme býti tak mnoho ovládáni, toho není naprosto třeba. Máme doma tolik práce, že nevíme, co máme dělati nejdříve. Nemáme však také žádného zájmu na tom, abychom byli ovládáni sedmnácterým způsobem, což stát stojí tak mnoho peněz a což máme zaplatiti my, kteří přece z toho ničeho nemáme. Vždyť jsme jen těmito daněmi přidržováni k tomu, abychom se navzájem udávali, a výsledek toho je demoralisovaný lid a prázdná státní pokladna.
Rozhodněte nyní, neboť na vás nyní leží rozhodování, zda shledáváte tento daňový zákon dobrým. (Německé výkřiky: Už je to hotovo! "Pětka" to již zařídila!) To je možné, avšak ti pánové budou musiti také za to převzíti odpovědnost. Již předem jsem řekl, že vypukne bouře proti této dani nejen v krajích německých, nýbrž také v českých a snad i v krajích jinojazyčných, neboť tak čisti nejsme, abychom měli před očima právě jen tu jednu zásadu, abychom byli v každém případě zastoupeni při odzbrojovací konferenci v Novém Yorku. Toto stanovisko nemáme právě na zřeteli. Dnes žije v tomto státě 5 nebo 6 národností a já myslím, že tyto národnosti nemají právě jen ten jeden zájem, aby chtěly tu a tam hráti nějakou velikou úlohu na útraty svého pracujícího lidu.
Následkem toho máme dobrou příčinu protestovati zde proti rozhazování daní, kde daní se užívá k tomu, aby se jimi prováděla veliká reklama, upomínající na veliký americký cirkus Barnum a Balley, kde přece nic jiného za tím nevězí, než Československý stát. Nemůže přece za tím nic jiného vězeti. Dnes žijeme v tomto státě, nemůžeme se, bohužel, posaditi na vzducholodi a letěli daleko do Japonska nebo Gronska, musíme tu zůstati. Následkem toho máme zájem na tom, co se děje s daněmi, které se nám odnímají, a bude se musiti nám také přiznati právo kritisovati užití těchto daní.
Celé lidstvo je v rozporu o
protesty a řády a nic z toho nekouká. Všichni říkají, že je
demokratická doba; já pravím, že je to doba tyranská. Ve starověku
diktovali tyrani nad zeměmi a jednotlivými městy, zde diktuje
5 tyranů podle vzoru republiky benátské. (Německý výkřik: Jen
čtyři!) Jsou nyní jen čtyři, poněvadž náhodou je jeden nemocen.
To však přejde a jednota bude zase zřízena a nám budou v budoucnosti
předkládány nové daňové zákony, které budeme moci podle dobrého
zdání kritisovati, na kterých však podle vašeho mínění nebudeme
moci ničeho měniti. A já řeknu také docela klidně: Nás několik
lidí v této sněmovně málo změní nebo docela nic na tom, co již
bylo usneseno. A proto jsem řekl: Ta bouře propukne na venku.
Činím odpovědné činitele odpovědnými za to. Nemají říkati, že
jsme to byli my; lid sám, ať Němci, Češi, Maďaři nebo Slováci
dovedou se brániti proti daňové politice, jež není ničím jiným
než politikou lupičskou. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo dále má pan posl.
Matzner.
Posl. Matzner (německy): Vážení Němci a prázdné lavice na pravici! Ačkoliv je to zcela bezúčelno hovořiti v této sněmovně k jakémukoliv předmětu, podám zcela krátce zprávu o nepřístojnostech, jež se přihodily při vyměřování daně z obratu.
Tak na příklad v okresu novoměstském na Moravě, kde přece rolníci, živnostníci a řemeslníci daň nepaušalovali, nýbrž dělali podle svého nejlepšího vědomi a svědomí svá přiznání, nebyla tato daň z obratu přes to tak vyměřena, jak se to právě slušelo, protože se nyní nikomu nedává víry, nýbrž se myslí, že každý je darebák. Tak na př. jednomu hospodáři, který přiznal obrat 59.000 K, byl zcela prostě předepsán obrat 236.000 K. (Německé výkřiky: To je skandál! Tak je tomu téměř ve všech okresích!)
Tak se ta celá věc provádí, tak právě se děje řemeslníkům, živnostníkům atd. Tak tomu bylo i v okresu Frýdeckém a chci promluviti o případu, který se udál v Karlově, kde majitel malého hospodářství o 17 jitrech - většinou pole najatá - jakož i dvou koní, z nichž s jedním obstarával pole a s druhým vedle toho provozoval povoznictví, přiznal obrat 10.700 K, předepsán mu byl však obrat 482.000 K a daň vyměřena 4820 Kč. S paní, jež s pláčem ke mě přišla, šel jsem na berní úřad a tam mne byla věc vysvětlena, že prý je to přepsání. Bylo prý vyměřeno 48.000 K, ač bylo přiznáno jen 10.700 K.
I druhý případ v Karlově je velmi zajímavý. Malému rolníku, jenž má tři jitra pozemků, byla předepsána daň z obratu z částky přes 20.000 Kč. Bylo mu vypočteno, že prodal koně za 14.000 K, a za dovozy že dostal 9000 K. Paní jeho, jež se mnou byla u berního úřadu, řekla, že její muž prodal koně již před čtyřmi léty a dva roky jest již mrtev. Ti páni to dělají velice špatně. Opatřili si špatné udavače, neboť udavačství kvete a vyskytuje se prý v obcích, a tu se podle všech pravidel toho umění slídí, zda to neb ono bylo koupeno nebo prodáno, a pak se ty lži dají dohromady a zpracuje se to, aby to jen mělo nějakou podobu. Přirozeně musí se mnoho lží nakupiti, neboť jinak přece není možno toto státní hospodářství udržeti, nesežene-li se tolik a tolik daní. Právě z nás Němců vymačkávají tolik, co jen možno, a podle mého zdání nebude se moci brzo nic již vymačkati. Neboť tato daň z obratu je daň zcela nespravedlivá, hlavně u nás venku v horách. Nebéře se zřetele na vysokou polohu a na třídy hodnoty. U nás v zemi Slezáků jsou místa, kde musí se hnůj nositi nahoru v putnách, kde se musí v létě obilí svážeti dolů na dřevěných saních, a tito majitelé musí ještě platiti daň z obratu. Tito majitelé by měli vlastně ještě dostati zaplaceno, protože oni právě tak obtížnou půdu obdělávají. Dále mají se nyní naše ceny dobytka držeti docela nízko. Nechci se sice již šířiti o tom, co jiní páni kolegové řekli, avšak je to přece přímo hořko, máme-li prodávati svůj dobytek ve Slezsku po 2 až 3 korunách za kilogram živé váhy, při čemž maso prodává se po 16 korunách, a že my Slezané nemáme práva vyvézti jediný kus dobytka, protože se praví, že potřeba ve Slezsku musí býti kryta. (Místopředseda dr. Hruban převzal předsednictví.) Právě Slezsko drží se velice přísně na uzdě, protože se nám vyčítá, že jsme neloyalní, že nejsme řádnými státními občany, a přece byli jsme to my Slezané, kteří jsme nejvíce odvedli. Dali jsme nejvíce obilí, platili jsme nejvíce daní, a to byl nesmysl. (Výkřiky.) Musíme si tu věc poněkud jinak zaříditi. Budeme se chovati podle toho, jak se s námi zde zachází. (Výkřiky. - Hluk. - Místopředseda dr. Hruban zvoní.)
Kromě této daně z obratu máme však ještě jednu daň, jež působí nesmírně tíživě na náš hospodářský život - je to daň na umělá hnojiva. Tato daň na umělá hnojiva je zvláštnost a chci pověděti něco, co se přihodilo v obci Svatoňovicích. Obec Svatoňovice dodala krátkou cestou 1682 q brambor. Za to odvedl místní pověřenec 10.092 Kč k fondu na umělá hnojiva, po 6 K za 1 q. Za to dostali Svatoňovičtí 33 q a 64 kg superfosfátu, za který zaplatili 5046 K. Zajímavé však je, že ústředna pro obchod hnojivy, tato tak zvaná hnojivová ústředna v Praze, (Výkřiky.) prodávala metrický cent za 150 Kč, ve volném prodeji se však dostal za 100 K. (Výkřiky.) To je to zlevnění hospodářstvím ústředen. (Výkřiky.) To je ta historie s umělým hnojivem. To je akce s umělým hnojivem, jež se nás Slezanů a zvláště německých rolníků nejvíce dotýká, každého jednotlivého zemědělce a také drobného zemědělce a také drobných domkářů. To si páni Češi udělali velmi snadné, že na to tak vyzráli, že se musí zdaniti les, zahrady, louky, protože právě tam venku v horách je něco málo lesa, jenž často vůbec se nemůže lesem zváti - je tam několik lísek a keřů, jež se prohlašují za les - musí se ta dávka na umělá hnojiva zaplatiti. Protože jsme my Slezáci tak pěkně platili, dává se nám čestný titul, že jsme prý bolševici, že jsme lupičská banda. (Výkřiky na levici.)
Tato daň z obratu je nespravedlnost. Chceme doufati, že se na ní neusnesete. Tato daň má totiž za účel vynésti mnoho peněz na velmi důležité a nutné účely, a to:
Dnes byl jsem nahoře na hradním dvoře, (Německé výkřiky.) kde má president své obydlí. Tam nalezl jsem ohromný počet velikých kamenných desek, a tu jsem si pomyslil: k čemu potřebují těchto nesmírně mnohých, pěkně broušených kamenů? Tu slyšel jsem k svému překvapení, že dláždění, jež tam již leží celá století a je krásné a dobré, je prý nyní příliš kostrbaté, že by si tam mohl někdo trochu poraniti kuří oka, když jde přes dvůr, a tak prý chtějí udělati krásnější dláždění. A na to musíme dáti miliony.
Vytloukáte miliony, vytloukáte miliony z našeho německého lidu, naši dělníci musí pracovati a strádati. aby se mohlo provésti okrášlení hradního nádvoří.
Chci spěti ke konci. (Německý
výkřik: Škoda každého slova!) Ba, skutečně škoda každého slova.
Jedno mne nejvíce zaráží, že od nás Němců, které tak velice nenávidíte
a kterými pohrdáte, béřete daně v takové míře; to je skutečně
zvláštní. Avšak peníze nesmrdí, proto nás chtějí daněmi zničiti
a udělají to zcela určitě a jistě, protože v tom spočívá systém,
abychom my Němci byli daněmi zbaveni domu hospodářství a dílny.
Pro tuto daň nebudeme hlasovati. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr. Hruban (zvoní):
Dávám slovo dalšímu řečníku panu posl. Böllmannovi.
Posl. Böllmann (německy): Slavná prázdná sněmovno! Dovolte mně, abych také já řekl několik slov k dani z obratu, avšak velmi málo; nezbude mně totiž času, poněvadž mám jiné thema, jež mne zaměstná více. Jen zcela všeobecně chtěl bych říci totéž, co prohlásili již řečníci přede mnou, že by nebylo nutno předpisovati v tomto státě daně z obratu, nýbrž že by bylo mnohem lépe, aby stát každému nadiktoval, co má platiti, aniž by říkal, že to je daň: to jest zabrání majetku, který ještě má. Jeden bude jmenován státním úředníkem v této továrně, druhý státním nádenníkem na svobodné pudě, neboť nám z výnosu nezbude již nic, o čem by se mohlo říci, že nám to patří. Lidé na venkově, sedláci, živnostníci jsou daněmi těžce stíženi a je to zvláště daň z obratu, která přivedla lidi z kolejí. Lze se tomu diviti, pomyslíme-li, že malému sedláku, který přiznal 24.000 K - stalo se to v rokytnickém okrese - byl doručen předpis na 34.000 K, tedy 340 K? Přišel k bernímu úřadu a ptal se: Přiznal jsem přece jen 24.000 K, měl jsem za to platiti jen 240 K; jak to přijde, že musím platiti 340 K? úředník řekl: Dejte sem ten předpis! Nyní přeškrtne 24.000 K, udělal z nich 34.000 K, podal mně to a pravil: Nyní víte, proč máte platiti 340 K.
Není tedy třeba zákonného podkladu, není vůbec ničeho třeba, prostě se diktuje. Jiný sedlák z Kryv, majitel 20 korců půdy, tedy jistě žádný velkostatkář, přiznal příjem 29.000 K. Mohl tak učiniti jen proto, že prodal v minulém roce chmel za přiměřené ceny. Přiznal všecko poctivě, avšak předpis zněl na více než 78.000 K. Vše to bylo korunováno v jiné vesnici. Je tam žena, která chodí prodávati na slavnosti cukroví. Nuže, slavností a poutí není venku příliš mnoho a předpis daně pro tuto chudou ženu zněl na 40.000 K obratu. Upadla do mdlob, když ten lístek dostala, poněvadž takové sumy ještě nikdy ve svém vlastnictví neviděla. Je nevysvětlitelno, jak mohl berní úředník předpokládati u prodavačky cukrovinek tak obrovský obrat.
Avšak možno jíti ještě dále. Stát vybírá daně i od mrzáků, kteří nic nevydělávají. Jednomu sedlákovi vrátil se syn ze světové války domů jako mrzák. Před válkou se syn oženil. Otec musí nyní sám platiti nesmírnou daň, kromě toho živiti syna s celou rodinou; přes to přičítal synovi berní úřad příjem 17.000 K, ačkoli on nemá přece ani haléře příjmu. A tak to jde dále do nekonečna. Kdybychom aspoň mohli říci, že v tomto státě je v daních spravedlnost - avšak nikoli, není vůbec nic takového, ani šablony. Jinak by tu byl obyčejný úřední šiml, ale ani ten už v tomto státě neexistuje, zdá se, že zašel, jest tu jen ještě diktát: Platit, platit a zase platit, a pakli se ti to nelíbí, můžeš se se světem loučit! (Výkřik: Také u nás!) Nečiním výjimky, neříkám, že to jest jen u nás obvyklé. Kam stát přijde? To jsou výstřelky v bernictví.
A nyní přicházíme k výstřelkům v jiném oboru. K čemu v tomto státě se potřebuje toho množství peněz? Peněz je třeba, aby se dělaly extratury. Tolik lidí jezdí v tomto státě zadarmo, a není-li to jinak možno, opatří se jim zvláštní vlaky. Chci vám říci jen zcela krátce, co se dělo 31. července v městě Postoloprtech na rozhraní jazykovém. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) 31. července tohoto roku, nikoli snad v nějakém pohádkovém minulém roce, slavilo představenstvo okresního svazu venkovské mládeže v Levonicích slavnost svěcení praporu. Dali jsme pro slavnost tomuto místu přednost, abychom nemusili konati slavnost v Postoloprtech, aby se nedávala tamnější české menšině záminka k nějaké provokaci, jak to rádi nazývají. Táhli jsme do Levonic, 40 minut od Postoloprt vzdálené, úplně německé vesnice, a bez překážky jsme slavnost konali, možno-li říci bez překážky až na přítomnost nějakého českého pijana, který stál před slavnostní branou a svým způsobem nadával Němcům prohlašuje: "Na Němce nutno jíti s bajonetem!" Poněvadž rámus nepřestával, byl ten člověk, který nemohl už stati na nohou, který z leva i z prava měl kamaráda, jenž ho podpíral, konečně četnictvem zatčen a odveden, aby se trochu upokojil. Mohli bychom se nadíti, že by Němec se odvážil navštíviti sokolskou slavnost a tam nadávati tak sprostým způsobem Čechům, jak to udělal ten člověk v Levonicích? A přece to tam tento člověk udělal. Němci na něho nevložili ani prstu. (Posl. dr. E. Feyerfeil [německy]: To byla chyba!)
Ale prosím, pánové, považoval bych pod svou důstojnost, dotknouti se opilého člověka. Byl vynesen ven. Slavnost pokračovala nerušeně dále. Konečně v 7 hod. večer opustil jsem místo, odebral jsem se na dráhu a jel jsem domů, poněvadž jsem měl býti druhého dne v Praze, netuše, jak slavnost vlastně skončí.
V sedm hodin večer shromažďovali se zbylí účastníci, aby odešli do Postoloprt, kde měl se konati v německém domě slavnostní věneček. Musím připomenouti, že to všechno, slavnost s programem, byla oznámena politické okresní správě a my dostali také schválení. Jen byl politickou okresní správou vydán příkaz, že v městě Postoloprtech ovšem nesmějí býti neseny barvy černo-červeno-zlatá, bylo dokonce zakázáno vyvěsiti prapory černo-červeno-zlaté v tanečním sále.
Nuže, abychom ani zde nepřišli do příliš velkého konfliktu s českými obyvateli v Postoloprtech, dali jsme si líbiti také tento rozkaz, pravím zcela klidně, dali jsme si to líbiti, nic jiného nám také nezbylo, a táhli jsme z Levonic domů do Postoloprt. Před Postoloprty dali vůdcové rozkaz, aby byly odstraněny německé slavnostní odznaky, které byly také zdobeny černo-červenou-zlatou stužkou. (Německé výkřiky: Proč? Proti českém u lvu?)
Poněvadž tu byl rozkaz. Průvod byl provázen četnictvem, a než se vtáhlo do Postoloprt, četnictvo se přesvědčilo, že bylo skutečně tomuto rozkazu vyhoveno. Ode všech účastníků slavnosti bylo ho v plném obsahu uposlechnuto. Účastníci táhli k německému domu. Prapory obou spolků, které se účastnily odhalení praporu v Levonicích, německého lidového tělocvičného spolku a německého zpěváckého spolku v Postoloprtech, který má prapor z roku 1861, musely býti ovšem také zastřeny. Tak táhli před německý dům. Avšak již na cestě tam se stalo, že opozdilci byli napadáni od Čechů shromážděných při silnici, že k nim přistupovali, políčkovali je, ačkoli ve všem uposlechli. Průvod ubíral se zvolna k německému domu, kde se rozešel. Prapor německého zpěváckého spolku byl uschován v německém domě, praporečník svlekl svůj kabát a klobouk a odebral se domů do svého bytu, aby se převlékl do věnečku. Tělocvičný spolek chtěl odtáhnouti do své spolkové místnosti s praporem. Zatím bylo možno pozorovati, že před německým domem byli shromážděni čeští civilisté a čeští vojáci, kteří postupovali útočně proti Němcům. Četnický strážmistr Taüer, který měl dozor, to byl, který aniž vyzval v dobrotě shromážděné, jak je jinak zvykem, aby se v klidu rozešli, učinil formou zcela briskní k shromážděnému množství výzvu k rozchodu. Ku podivu však přítomní Češi tohoto vyzvání neuposlechli. Tento rozchod platil jen pro Němce. Ti se vzdálili, někteří byli ještě v německém domě, ti vyšli ven, vyšel také praporečník pan Rupp a zámecký úředník jménem Lex. Vrchní četnický strážmistr ho vyzval, aby se vzdálil; on však řekl: Jsem ochoten ihned odejíti, budou-li vyzváni také Češi. Na to byl hned jménem zákona zatčen. Druh jeho a spoluzpěvák Lex obrátil se na četnického strážmistra s otázkou, četnický strážmistr pravil: "Jménem zákona prohlašuji vás za zatčena", a oba byli jako těžcí zločinci odvedeni do vězení a tam strádali až do mého odjezdu.