Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: dr. Markovič, Záruba.
185 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda Černý; ministři dr. Beneš, dr. Brdlík, dr. Fatka, dr. Kovařík, dr. Procházka, dr. Šusta; za ministerstvo financí odb. přednosta dr. Vlasák.
Z kanceláře sněmovní:
sněm. tajemník dr.
Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 78. schůzi poslanecké sněmovny.
Lékařské vysvědčení předložili poslanci Pastyříka dr. Brunar. Churavostí omlouvá se na týden posl. dr. Engliš.
Dovolenou na týden pro neodkladné zaměstnání udílím posl. Sopkovi, dr. Vanovičovi a posl. Vahalovi; na dnešní schůzi posl. dr. Keiblovi z důvodů rodinných.
Došly tyto dotazy: Žádám
o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Dotaz posl. Johanise a soudr. ministerskému předsedovi jako ministru vnitra o postupu četnického podplukovníka Františka Horkého, bývalého exponovaného štábního důstojníka v Turč. sv. Martině, proti vrchnímu strážmistru četnictva Františku Chalupnému a správy četnictva v oboru právního řádu v tomto sboru vůbec.
Dotaz posl. Laube ministru vnitra a min. předsedovi ve věci Světluše Jindrákové, cukrářky v Harachově.
Dotaz posl. Laube ministru spravedlnosti ve věci Antonína Vojance, kanc. pomocníka okresního soudu v Turč. Sv. Martině.
Dotaz ministru školství a národní osvěty ve věci zřízení státní menšinové školy v Polomi u Hranic ještě letos po prázdninách.
Dotaz posl. Szentiványiho vládě o repatriácii dostojníckych zajatcov maďarskej národnosti v Rusku zadržaných.
Dotaz posl. Szentiványiho ministru financií o výmene bývalých neokolkovaných bankovek rak.-uhorských.
Dotaz posl. Drobného, Vávry a spol. ministerskému předsedovi a ministru zahraničních věcí o překážkách pozemkové reformy.
Dotaz posl. Drobného, Vávry a spol. ministru financí o předpisování vysokých daní malozemědělcům.
Dotaz posl. dr. Lelleye ministrovi
vnútra o nepravideľnom pokračovaní baršského župana.
Předseda: Počátkem
dnešní schůze byly tiskem rozdány tyto vládní návrhy:
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Tisk 2743. Vládní návrh zákona o zvelebení a ochraně výroby rostlinné.
Tisk 2761. Vládní návrh zákona
o úpravě veřejného zásobování obilím a mlýnskými výrobky pro hospodářské
období 1921/22.
Předseda: Tiskem
byly rozdány dnes tyto interpelace:
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Tisk 2729. Interpelace posl. dr. Schollicha, Pittingera, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů vládě o otevření poboček s německým jazykem vyučovacím na státním ústave pro vzdělání učitelek ženských odborných škol v Praze.
Tisk 2730. Interpelace posl. dr. Schollicha, Pittingera, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů vládě o presidiálním výnosu předsedy zemské školní rady ze dne 6. května 1921, č. 2079, "Loutkové divadlo a výchova mládeže".
Tisk 2731. Interpelace posl. dr. Schollicha, Pittingera, dr. W. Feierfeila, Simma, dr. Kafky a druhů vládě, jak okresní školní rada v Jilemnici nepříslušně postupuje proti německé soukromé škole v Benecku.
Tisk 2732. Interpelace posl. Vaculy,
Nejezchleba-Marchy a soudr. vládě v záležitosti živelní pohromy
v soudních okresích Vyškov a Bučovice na Moravě.
Předseda: Přikazuji výboru sociálně-politickému vládní návrh zákona o prozatímním zvýšení zaopatřovacích platů hornických na Slovensku a v Podkarpatské Rusi (tisk 2735), současně přikázaný též výboru rozpočtovému.
Klub čsl. socialistů odvolal podaný návrh posl. Zeminové, Laube, dr. Vrbenského, Langra a spol. na změnu opatření Stálého výboru ze dne 8. října 1920, čís. 586 Sb. z. a n., o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků a o obnově drobných zemědělských pachtů, který ohlášen byl ve schůzi 77. dne 27. července t. r. mezi došlými spisy.
Přikročíme k prvnímu odstavci
denního pořadu, totiž k
1. pokračování v rozpravě o zprávě výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1196), kterým se mění zákon ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., a zákon ze dne 29. ledna 1920, č. 70 Sb. z. a n., o všeobecné dani z převodu statků a z pracovních výkonů a o dani přepychové (tisk 2713).
Poněvadž poslední řečník mluvil
"contra", uděluji dalšímu řečníku na straně "pro"
panu posl. Kasíkovi slovo.
Posl. Kasík: Slavná sněmovno! Jednáme dnes o jedné z předloh finančního plánu, a tu jistě všichni, kdo znají politický vývin naší strany, doznají, že není řečníku se strany sociálně demokratické mnoho sympatické mluviti o nepřímých daních a skončiti pak závěrem, že strana naše k této dani nestaví se nepříznivě. My vyrůstali v kritice státu rakouského, my vyrůstali v kritice daní a všech z zení bývalého státu a já jsem dnes jako ironií osudu přihlášen k slovu na straně "pro", a to přirozeně znamená veliký obrat, u mnohých a mnohých lidí nepochopený, neboť neví se, že podnětem tohoto obratu je také obrat v našem celém nazírání na stát.
Co jest základem tohoto obratu? Nic jiného, než důsledek 28. října 1918. A my víme, že tato politika není mnoho líbivá leckomu dnes, třeba z bývalých našich stoupenců, ale musíme si říci, že jest nutná, tak nutná, jako je nutný řádný poměr k našemu státu samotnému. Je to nová orientace ke svému státu, jehož základem jest demokracie. Nastává nutnost otevřeně dnes říci se strany naší, jak se stavíme k tomuto státu, co od něho žádáme, aby on mohl konat také své poslání jako stát demokratický a jako stát lidový. Byly doby, kdy mohl representant státu říci: "Stát jsem já!" Dnes státem jsme všichni, od presidenta až do posledního člena tohoto státu, všichni tvoříme jednotu, všichni máme tento stát před sebou a nikdo nemůže si v něm osobovat většího práva, než jaké mu zákon zabezpečuje. Stát náš je demokratický a směřuje vývojem k republice, v níž socialismus se pevně uplatní.
Tedy ne vůle naše, nýbrž dějiny přinesly obrat a strana naše je si vědoma toho, že vstupuje do velikého dějinného pozadí, kde dělníci-sociální demokraté v tomto státě musí otevřeně říci, jaký je poměr k němu samotnému a jak daleko jej mohou podporovat. Jak jinak možno říci a vysvětliti toto než tím, že budeme bránit a podporovat rozvoj této republiky i za cenu protivenství, které snášeti musíme, a to až do té doby, dokud proti lidu nepostaví se vedoucí tohoto státu, aby ohrozili demokracii a socialism. Až po tu dobu má v nás stát své nejlepší ochránce, má v nás stát své nejlepší fedrovatele. Prohlášení toto není frází, nýbrž projevem, a celý náš život v tomto Národním shromáždění nedokazuje nic jiného, než loyalitu k tomuto státu. A jestli právě v těchto otázkách finančního plánu činíme toto prohlášení, pak znovu jen zdůrazňujeme, že nejsme stranou lehkovážné práce, nýbrž plně vědomi své zodpovědnosti do budoucna za svoji taktiku. Stát a jeho poslání - a prostředky! Jak je to důležité pro nás, abychom si upřímně řekli, že v novém tomto státě máme před sebou celou řadu úkolů, které stát nemůže zdolati bez náležitých příjmů. Fiskální politika státu připadá mně tak, jako míza ve stromě, a není-li pramenů - vidíme to dnes - usýchají stromy. Nebude-li míti stát náš prameny také pro politiku, která se od něho vyžaduje jako od státu demokratického, která se vyžaduje od něho jako od státu, ve kterém nemůže býti kultura a humanita věcí vedlejší, dopadne to tak jako s tím stromem, který bez vláhy bude usýchat. Prameny se musí hledat, a to i prameny, které snad někdy zdají se nepříliš sympatickými, ale nevyhnutelně jsou nutný.
Stát, který byl vytvořen z trosek bývalého rakouského státu! Jakých nákladů bylo k tomu potřebí, abychom jej zrestaurovali, jaké požadavky se kladou právě na něj u vědomí toho, že široké masy také tlačí na tento stát, aby nebyl státem demokratickým pouze jen na povrch, nýbrž aby sociální předlohy pro lid rychle spěly ku předu. A to je, zdá se mi, také nesnáz demokracie v dnešní době, vyhověti tomu, když kde kdo volá: "Státe, dej!" Ale budiž to také řečeno: kde kdo se brání a kde kdo nechce znáti to, že stát ke svému vydání musí míti náležitou dotaci příjmů. Nejen stát, ale ve státě máme země, ve státě máme okresy, ve státě máme obce. Také i od nich se žádá, aby vše to, co mají strany v programech, ať kulturního, ať sociálního rázu, bylo náležitě uplatněno, a zase tu jest jen jedno: "Dej!" nevolá se sice už na stát, nýbrž na obec, okres, na zemi, ale zavírá se při tom také ruka, jako by tu měl býti někdo jako v nějaké čarovné pohádce, který by tyto náklady nesl. Ale tyto nesnáze demokracie, jsou jen přechodným zjevem a jsme si toho plně vědomi, že je třeba upraviti zprvu, co nejvíce stát tíží. Ale ani na to dnes není, žel bohu, dostatečně peněz. Nemáme v našem státě žádných zlatých dolů, nemáme prostředků, abychom sami ze svého státu čerpali veliké bohatství a to, z čeho by se dalo nejvíce vyzískati - vývoz jest omezeno těžkou strukturou zahraniční.
K reformám jest potřeba peněz. Kde je vzíti? Stát pomáhá si všelijak. Daně, poplatky zákonem povolené jsou jeho fundací příjmovou. Považujeme to také přímo otevřeně za první povinnost říci v této finanční debatě, že by bylo neštěstí našeho státu, kdyby neměl míti pevný finanční plán a pro finanční hospodaření náležité základy, kdyby měl býti nejen státní deficit, nýbrž státní nutnosti kryty nějakým podloudným způsobem, zejména kdyby snad mělo se u nás pomýšleti jedenkráte na to, co v jiných státech, žel, vidíme, aby pomocí nějakého rotačního stroje vyráběny byly peníze, kterými by se utišovali zájemníci dorážející na stát, od kterého se žádá výplata jeho povinností.
Tato, abych tak řekl, falešná stránka národohospodářská jest největším nebezpečím naší republiky. Vidíme to na sousedních státech, jak daleko klesla cena jejich peněz. Podívejme se do Rakouska! Na Curyšské burse za necelý centim možno koupiti rakouskou korunu, čili správně řečeno, rakouská koruna nemá ceny jednoho centimu švýcarského. Podívejme se na polskou marku, která dokonce stojí jen na 33 setinách centimu. Podívejme se do Ruska, kde poměry jsou tak desolátní, že cenu peněz není vůbec ani možno obrazně naznačiti. A tak by to také dopadlo u nás, kdybychom neměli náležitých zákonů, kterými bychom si regulovali příjmy, a kdybychom také nekryli svá vydání.
Při letošním rozpočtu měli jsme možnost slyšeti slovo rovnováha. Byli jsme potěšeni z toho, že právě tato rovnováha našeho rozpočtu bude také jednou z těch útěch do pracovního roku 1921. Když jsme byli v rozpočtovém výboru s projednáváními u konce, mysleli jsme: "Nyní nastane klid." A vidíte právě zase, že po uplynutí půl roku klidu není a na vrata našeho státu mocně doléhají nové předlohy finanční. Musíme si však uvědomiti, že každá nezdravá spekulace peněžní, zejména výroba nekrytých státních dluhopisů, připravuje nás v cizině o jakýkoliv úvěr a že tato nedůvěra přenáší se na stav naší valuty. A co z toho pak vyplívá, jest nám známo: Nová a nová kolísavost ceny našich peněz. Jen třeba vzpomenouti na Rakousko, které nám vyrábělo peníze. Mnozí z nás také na ně jen s útrpností se upamatují; říkali jsme jim "úplavice". Zalili nás přímo penězi, kde potřebovali co uplatit, natiskli si je a výsledek byl ten, že čím více tiskli peněz, tím více stoupala drahota, poněvadž byla zde nedůvěra k penězům. Tyto válečné peníze byly representovány "hodnotou": "nebrat je, pokud jich nepotřebuji."
Kdo tím trpěl? Přímo ten, který nemohl se hojit na druhém a třetím, zejména gážisté, lidé, kteří dostávali jen část peněz do rukou, ale potřebovali na krytí svých existencí právě doplnit to, oč peníze tyto byly znehodnoceny, a výsledek byl ten, že všichni gážisté a všichni lidé, kteří se nemohli živit potutelným obchodem, jak jsme zvykli říkat "keťasováním", nekonečně trpěli, takže můžeme říci, že nebylo v rodinách slušných lidí nejen žádných zásob, naopak rodiny tyto byly úplně ožebračeny. Měli jsme sta důkazů, že místo peněz musely se vzít z dob dřívějších zakoupené svršky a vyměnit za potraviny. To byla cena peněz, které vyráběl rakouský stát a takové nebezpečí může hroziti i nám, kdyby se naše politika finanční měla shroutiti. Podívejme se do okolních našich států, podívejme se právě na platební schopnost republiky rakouské; jaká jest to schopnost, když její peníze nemají ani desetinu ceny našich peněz, a dnes dočítáme se v listech, že Polsko končí 74 miliardovým deficitem. Co to znamená? To znamená zvrácení státu, a kdo by si přál, abychom my kráčeli v těchto šlépějích? Přímo pravím, že dělnictvo nejméně by si toho přálo, protože ta doba je pryč, kdy množením se peněz naskakovaly také tu a tam větší příjmy. (Místopředseda Buříval převzal předsednictví.) Nesmíme zapomenouti, že v dnešní době u nás byla by to přímo sebevražedná politika, neboť současně s rozšířením papírového oběhu museli bychom účtovat také s tím, že tomu nebude, jako tomu bylo v roce 1917 a 1918, kdy mnozí čekali na to, až dělníci budou žádat o vyšší přídavky aby se mohli při tom zhojit a vyháněti ceny vzhůru, nýbrž že nyní by vznikla konkurence a výrobní krise, které by jistě jako důsledek přinesly na jedné straně drahotu potravin, které za takových poměrů nemají konkurence, a na druhé straně nezaměstnanost, jež zaviňuje přímo ohromnou bídu. Protože by dnes zde tím nebylo dotčeno jen dělnictvo, nýbrž také úřednictvo, jistě by se všichni domáhali zase vyšších platů a nastávala by další finanční krise, v níž by tyto vrstvy, již nemohli své požadavky uplatniti.
Chci upozorniti na veliké nebezpečí, které jest a které se přehlíží, a sice nebezpečí, které při takovýchto poměrech zasahuje do stavu rentistů. Máme dnes rentisty úrazových pojišťoven a znám případ, kdy jednomu inteligentnímu dělníku na utrženou levou ruku se vyplácelo před válkou měsíčně 18 K podpory. Byl to mladistvý dělník 16 letý, když se mu úraz stal. Člověk ten se později oženil a dnes s přídavky dostává měsíčně kolem 30 K, ačkoliv nákupní cena koruny bývalé a dnešní vyžadovala by, aby místo 30 K dostával měsíčně nejméně 360 K, aniž by to byla nějaká cifra, která by mu postačila na živobytí. Proto musíme účtovati také s tím, že kdybychom si poměry tyto neupravili, mohl by nastati velice neblahý stav pro tyto rentisty, a nejen pro ně, nýbrž pro celé řady lidí, kteří se celý život lopotí na práci, ušetří si několik set, snad tisíc korun a čekají na to, že na stará kolena z peněz těch si budou přilepšovati. Když ukládali, stála tehdy ať ta či ona věc, ku příkladu 1 K, když vybírají stojí 10 až 15 K. Co to znamená? Oni ukládali dobré peníze a dostávají špatné a naši pensisté by mohli široce mluviti o tom, jak je velmi problematické čekati i na vysokou pensi, když není stabilisovaných cen a když není naděje na brzké jich upravení. A všechny tyto poměry důchodové, které má člověk ať už z renty ze svých úspor nebo z renty svého pojištění, všechno volá k tomu, abychom si uvědomili, že uspořádání tohoto státu po stránce finanční není věcí jen hesel a demagogie.
Pánové, my voláme po starobním a invalidním pojištění dělnictva; kdybychom je dnes uzákonili a dělnictvo mělo dostávati peníze, na podpory starobní nebo invalidní, vdovčí nebo sirotčí, a kdyby z těchto peněz nemohli pojištěnci býti živi, stalo by se toto starobní a invalidní pojištění illusorním a proto je základní povinností státu, aby bez ohledu koho se to dotkne, se ty poměry upravily, aby cena peněz uvnitř odpovídala také tomu, co se jmenuje valutární a cennovou jistotou, a proto my nevoláme, ač mohli bychom při demagogii lehce se zbýti hájení nepohodlných věcí a tohoto hlasování, proto nevoláme jako kdysi Quesnay, když radil francouzskému Ludviku XV.: "Nechte vše běžeti, ono to dojde ke svému cíli!" Je to ironie osudu, že právě my, sociální demokraté, varujeme před tímto tónem. Z uvedeného je zřejmo, že nám na tomto státu více záleží, než komukoliv jinému, proto jsme si vědomi toho, že musíme regulovati poměry před povodní, která se blíží.
Mluviti pro předlohu, kterou rozpočtový
výbor předkládá Národnímu shromáždění, mnoho nemusíme. Já vím
a četl jsem a slyšel na mnoha schůzích, že útočeno bylo na ohromné
daně, které jsou na vykořisťování atd. Ale prosím vás jen o jedno:
řekněte mně, jak chcete míti
moderní stát, stát takový, abyste se nemusili za něj v cizině
styděti, stát, který by tam důstojně representoval dobré jméno
československé, jak můžete to chtíti, když právě mu upíráte daně?
Pánům z německého tábora se nedivím, to je jejich politika, chtíti
od státu všechno, ale státu nic nedati, to jest jejich směr, to
je jejich taktika; je-li správná čili nic, to je věcí vedlejší,
ale oni mají předpoklad, že dělají dobře.
Ale právě, že u nás v českých stranách se už začíná jevit demagogie, že i na veřejných schůzích se dokonce volá, aby se provedly volby, jako by tyto mohly rozřešiti tyto problémy národohospodářské, to je dosti zarážející, a divím se, že to můžeme ve třetím roce své republiky ještě od českých stran slyšet. A tu já odpovídám docela otevřeně těm, kteří, ať je to z jakýchkoliv důvodů, volají po volbách, kteří myslí, ze zmohutní na účet sociální demokracie. Pánové, my se voleb nebojíme! Nám nejsou volby otázkou několika mandátů, nýbrž otázkou státu! Víme, jak volby mohou dopadnout. Pro všecko, jenom ne pro dobro republiky! O tom je rozhodnuto. A když si pánové chtějí hrát, ať si zahrají, ale nám doba dá za pravdu, že my byli lordi ve své taktice, že jsme mnoho obětovali a riskovali. My jsme přese všechno nebezpečí otevřeně řekli, že nám nemůže záležet na tom, budeme-li nebo nebudeme-li v této chvíli pochopeni v širokých masách, nýbrž že nám musí záležeti na tom, jak dějiny budou soudit o naší taktice v dobách, kdy republika nás nejvíce potřebovala! Jsme jazýčkem na váze, mohli bychom udělati to, co dnes dělají páni z tábora lidové strany, mohli bychom chtíti něco více, než co bylo sjednáno, když se tyto předlohy projednávaly.
Nejen, že to neuděláme, nýbrž považujeme za svou povinnost otevřeně říci, že takové politiky sociální demokracie nezná a že také víme, že by nám také do budoucna se mohla vymstít. Dnes se všude mluví o republice, o vlasti atd., ale jakmile začne se ozývati písnička: "Vlast je v nebezpečí, stát nemá pramenů, ze kterých by hradil svá vydaní", hned poznáváme, kdo je vlastenec, kdo křičí, kdo mluví i kdo hájí osobní prospěch. Je třeba čeliti těmto zjevům. Vím, že každá strana má své souběžníky, kteří neztrávili zásady atd., i my máme také v masách lidu mnoho těch, kteří nevědí, oč se v daném okamžiku jedná, ale co je úkolem stran? Aby snad navzájem předháněly se v demagogii, aby vyhověly těm, kteří nerozumějí politice celostátní, či aby uvnitř ve svých stranách zjednaly pořádek? A tu právě spoléhat na voliče, kteří neznají národohospodářskou abecedu, kteří nevědí co čeká zítra na nás, jako na stát, to jest věc velmi riskantní.
Od státu se žádá vše. Jsem členem rozpočtového výboru od doby, kdy jsem do tohoto Národního shromáždění vstoupil. Já jsem ještě v této sněmovně nemluvil, já se neblýskám při každé příležitosti svým jménem, já jen tiše se dívám, jak plynou poměry a kritisuji. Vzpomínám na rozpočtovou debatu, kde, nemýlím-li se, bylo podáno na 500 návrhů: "Státe dej! ", ale ani jeden: "Státe vezmi!" Kam to jde? Žádají se podpory pro lidi sociálně ubohé, podpory v nezaměstnanosti, podpory stavebního ruchu, podpory investiční, žádají se vojenské nevyhnutelně nutné náklady, upravení pensí, zvýšení podpor invalidních, v prosinci odhlasována byla ve sněmovně velká úprava platů zřízenců státních! Není snad dnes ani jedné schůze, aby nepřicházely žádosti a návrhy vydání směru kulturního, humanního atd., ač náš rozpočet pro rok 1921 byl sešroubován. Přes to přichází se denně s novými požadavky. Tu nelze říci: Je nám to lhostejno, co se přijímá. Všichni pánové, pokud návrhy podávají, by si měli uvědomiti to, co je základnou správného hospodaření: Když chci vydati, musím hledati také příjem. Žel bohu, že u nás kde kdo lacino chce nabýti popularity, a jak pozorujeme, ku př. z rozšířených interpelací ve sněmovně, v té záplavě papírů, leckdo si myslí, že je jeho dobré jméno zabezpečeno, když fabrikuje denně spoustu interpelací, kterých nikdo z nás skoro zde nečte. Šetřit se musí, o tom není sporu. Rovnováha státu ve příjmech a vydání musí býti! Tu nejde prostě jenom říkati: "My vydáme," nýbrž musíme také hledati úhradu. Ale kde a na kom? A to jest věc velice vážná. I po tomto finančním plánu bude se muset šetřit, přímo - abych tak řekl - úporně, poněvadž ani tento finanční plán nevystačí na úkoly, které nás na rok 1922 a 1921 ještě čekají.
Dnes, projednáváme-li tento plán, pak uvědomme si jedno: Není příjemno hovořiti a doporučovati tuto novelu zákona. My jsme v rozpočtovém výboru hleděli mnoho zlepšiti a podařilo se nám prosaditi mnohé věci, jež ujasní, mnohé, které zlepší. Víme, že tato předloha není ideálem. Žádný zákon není vůbec takovým zákonem, aby nebyl dotčen kritikou, aby ho všichni chválili, není to prostě možné. Známe výhody i nevýhody této předlohy. My jenom jedno říkáme: Co jest lepší? Tato předloha jest částí finančního plánu. Přijmeme-li jej, budeme míti zabezpečenu aspoň malou rovnováhu v našem státním hospodářství, avšak nepřijmeme-li jej, jdeme po cestě srázné, při které můžeme býti postižení katastrofou. Trváme na starém našem programu, aby byly základnou daní jenom pouze daně přímé, a to vzestupné, ale jen si upřímně řekneme, čeho je k tomu potřeba? K tomu je potřeba mravního, abych tak řekl, upevnění těch, kterých se to bude dotýkati. Aby mohl tento základ daně přímé a vzestupné býti uskutečněn, musí býti také poctivého přiznání příjmů, ale v tom směru, bohužel - máme republiku, ale málo republikánů.
Proto pro tento zákon budeme hlasovati jako pro nutnost, kterou nám čas ukládá, a očekáváme také, že za tuto cenu, jak to bylo již řečeno při řádném rozpočtu, přimějem strany této sněmovny, aby co nejdříve přistoupily k projednání požadavků pro lid, jenž touto daní bude velice zatížen, k projednání starobního a invalidního pojištění.
Jsou předloženy současně k této
novele dvě resoluce, o kterých předpokládáme, že Národní shromáždění
je přijme jako resoluce nanejvýš zdravé, nutné a potřebné. (Výborně!
Potlesk.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníku panu posl. Patzelovi.
Posl. Patzel (německy): Slavná sněmovno! Také jednání o dani z obratu ukazují zase tak pravdivě čertovu tvářnost perversního parlamentarismu, jak jsme to v tomto domě již dost často viděli. (Souhlas na levici.) Celé měsíce loudání, pak štvaní, potom se věc promrská ve výboru, pak se opět paktuje, a potom se má znova štváti a poháněti bičem. V pátek minulého týdne to vypadalo, jako by se stát zbořil, kdybychom se nesešli dnes večer o sed mé hodině a nepromrskali a nedokončili daň z obratu. Avšak tu slaví luogo di trafico hraběte Taaffeho v tomto tak málo odrakouštěném státě podivuhodné vzkříšení a polské "nie honorówo, ale zdrówo" není to sice čestné, ale zdravé - toto paktování, to působí a vyžívá se způsobem, jaký je sice nehodný parlamentu, avšak, jak se zdá, nikoli tohoto parlamentu. Jinak by se tento zvyk nemohl takovým způsobem zakořeniti. V pátek nemohli jsme my němečtí poslanci dosáhnouti toho, aby jednání bylo přerušeno, aby se umožnilo našim kolegům, kteří neseděli ve výboru, aby si také aspoň prostudovali výborovou zprávu a trochu nejasný překlad. Dnes jsme sem museli býti citováni a zítra musíme se opět dále raditi, řečníci jsou nastrkováni, mluveny jsou řeči z rozpaků, jen proto, aby se mohlo znova jednati a znova smlouvati.
A pak jsou časopisy na této straně (ukazuje na pravo) slavné sněmovny, které píší, že toho všeho jsou vinni jen Němci, kteří provádějí obstrukci, jako všude, také v rozpočtovém výboru. Avšak také stranníci oněch časopisů v rozpočtovém výboru vědí, jak jsme se snažili poctivě, s horlivostí, která by snad byla, sám to přiznám, hodna lepší věci (Souhlas na levici), abychom těmto daňovým zákonům odebrali mnoho nepříjemného, což zajisté netlačí jen naše poplatníky, nýbrž také vaše poplatníky. Před měsíci bylo nám předloženo něco takového jako finanční plán, a každý z nás, kdo pozoroval tato jednání po dlouhé měsíce v tak zvané "finanční pětce", musil očekávati, že z těchto porad vzejde zázračné dílo finanční techniky. A co vyšlo? Daň z vodní síly, o níž referent sám přiznává, že neposkytne ani zlomku výnosu, jaký předpokládá finanční ministr, a že patrně tento zlomek pohltí ještě náklady spojené s vybíráním. A zatím, co pan dr. Engliš chtěl přinésti reformu daň z příjmu, která ještě trochu méně zatěžovala menší lidi, pánové nechali důkladně zmizeti a běžeti systém důkladné daňové reformy; neboť by bylo nutno, aby strany "vysoké pětky" - tak se musí zajisté brzy říkati, jako o vysokém sovětu Rusku - náležitě mezi sebou vymyslily různé přednosti a skrýše a zadní dvířka tohoto zákonodárství daňového. Zdvojnásobeni daně z obratu zůstalo, které právě nyní ve všech poplatnických kruzích, také v českých, rozpoutává tolik nevole, tolik rozhořčení a projevů nelibosti, jež se ovšem druhou stranou vykládají jako vzpoura proti státu, k čemuž budu míti ještě příležitost se vrátiti, umožní-li mi to moje řečnická doba jednohodinová, jak se domnívám. (Posl. dr. E. Feyerfeil [německy]: Česká strana živnostenská bude však přes to hlasovati pro daň! - Posl. dr. Baeran [německy]: Zcela správně, jen ať nadělají více takových daní!) Je pravda, co praví páni kolegové. Prožíváme tu zvláštní hru. Musíme se diviti, že čeští poplatníci ze samé lásky pro "naší republiku" s náočníky "naší republiky" už dávno neprohlédli tuto podvodnou hru a nevyložili si celou svojí nicotnostní hru, která láká poplatníky na ulici a přináší protestní resoluce a interpelace na lokty dlouhé, při čemž však se zde potom spolu hlasuje - podle příkladu barierních pilířů, jak se tato hlasovací mechanika nazývala ve vídeňské obecní radě - pro všecko, co přichází od vysoké vlády a od byrokratů.
Bývalý ministr dr. Engliš sám označil, kdy ještě byl poslancem, daň z obratu za jeden z daňových projektů nejméně sociálních a nejnespravedlivějších. Jako ministr sáhl ovšem z fiskálních úvah k tomuto prostředku, a uvedu ještě důvod, proč finanční ministr přikročí k zdvojnásobení, důvod, o němž se musí na veřejnosti ještě promluviti slovo, je-li nutno náležitě připraviti poplatníky na další příjemnosti ke konci tohoto daňového roku. Také tento zákon je školním příkladem falešného resp. nerozvážného dělání zákonů v Československé republice, neboť zákon musí býti sotva po roce své platnosti novelisován. I když nechci popírati, že z přinucení, nikoli proto, že Němci, nýbrž ze i Češi pod tím trpěli, odstraňují se některé tvrdosti zákona, zůstává pro nás přece tížícím zdvojnásobením daně z obratu. Také druhé státy zavedly pod tlakem hospodářských poměrů něco podobného jako daň z obratu. Avšak Německo, na které se vždycky ukazuje prstem, Německo které je přece prý státem přemoženým, a toto přemožené Německo, které musí platiti na náhradě válečné přímo nesmírné sumy - také slavný Československý stát natahuje své žádostivé ruce po díle z ní, nedostane však tolik, co žádá toto Německo vybírá jen 1 1/2%; a toto Německo je k tomu ještě zcela jinak připraveno na tuto daň a v tom Německu vládne vzorné hospodářství také ve správě berní a v zacházení s daněmi, což nemůžeme o této republice tvrditi. Také důvodová zpráva, kterou jsme obdrželi minulé zimy k první novele dr. Engliše, přiznávala, třebas i omezeně, že první daň z obratu přinesla již dosti značné zdražení všeobecného živobytí obyvatelstva. Že však zdvojnásobením daně z obratu vyvoláme nové nesmírné zdražení, o tom nemůže býti pochyby, a pánové se dožijí, jakmile budou vybírati jen jeden až dva měsíce daň z obratu, škodlivého účinku jejího zdvojnásobení. Také ti, kteří se trápí a nemáhají, aby zde s tohoto místa a v rozpočtu vynašli důvody pro zdvojnásobení. Říká se, že daň z obratu zboží má také Německo. Avšak statistiky Československé republiky oznamují, že v téže době v Československé republice činil drahotní koeficient naproti červenci 1914 za potraviny 14-1500, za ošacovací prostředky dokonce 1700 až 1800, to jest tedy, vyjádřeno v korunách a haléřích, že v Československu stály potraviny 13 až 14krát, prostředky ošacovací 18krát tolik než dle týchž číslic pro říši Německou, kde tento koeficient v téže době činil 880 až 890 se všemi daněmi, které ono musí vybírati pro válečnou náhradu.