Předseda (zvoní): Přistoupíme k debatě.
Než udělím slovo zapsaným řečníkům, navrhuji, aby řečnická lhůta se vymezila na 30 minut, tedy půl hodiny.
Jest snad proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.)
Není námitek.
Sděluji, že "pro" se přihlásili pp. posl. Slavíček a Najman; "proti" pp. posl. Patzel a Bubník.
Uděluji slovo prvnímu řečníku
zapsanému "proti", panu posl. Pohlovi.
Posl. Pohl (německy): Slavná sněmovno! Zástupci maloživnostenských interessentů žádají, aby byli silněji přibíráni ke státním dodávkám, a svůj návrh odůvodňují zlou situací, hospodářskou krisí, v níž se nalézají i malé živnosti. Tato poslední okolnost dává našemu klubu podnět, abychom se stanoviska dělníků mluvili o hospodářské krisi a v jisté souvislosti i o zadávání státních dodávek. V každém jiném parlamentě bylo by bývalo zajisté možno, aby se tento nejdůležitější bod, který nejvýše ohrožuje veškerý náš národohospodářský život, existenci mnoha desetitisíc dělníků, dostal jakožto vlastní bod na denní pořad k projednání a aby se o něm zavedla rozprava, jak si to přál náš klub dnešního dne. Je příznačno pro sociálního ducha této sněmovny, že je nutno oklikou zjednati si možnost mluviti před celou veřejností o nejpalčivější otázce, jaká v přítomné době je v celém státě. Tato okolnost nikterak nepřispěje k tomu, aby zákonodárné shromáždění, jemuž máme čest přináležeti, zvláště povzneslo svoji vážnost v očích mnoha tisíců a statisíců stoupenců a přívrženců tohoto státu.
Dámy a pánové! Chci méně mluviti o hospodářské krisi, pokud má své příčiny ve všeobecných zjevech světové politiky a světového hospodářství. Za tuto krisi můžeme zajisté plným právem činiti zodpovědnými veškeré státy, jejich vládní methodu, kapitalistický řád hospodářský, nikdy však - jsme tak loyální a spravedlivi, abychom to přiznali - stát jediný. Avšak myslím, že by bylo nutno - uvědomíme-li si hrozivý charakter, který přibírá nezaměstnanost, způsobená hospodářskou krisí - trochu zkoumati, zdali v tomto státě, se zdejšími podmínkami, musila krise dosáhnouti takového rozsahu a takových účinků. Stát, který děkuje za své žití nikoli vlastní síle, nýbrž cizí pomoci, jest státem s mimořádně příznivými hospodářskými podmínkami, státem s bohatými poklady v půdě, státem s výkonným exportním průmyslem, státem ležícím geograficky na bývalých přirozených odbytištích, ležícím zeměpisně tak příznivě, že by mohl při rozumné obchodní politice získati i nových odbytišť pro své výrobní přebytky. (Souhlas na levici.) Příčiny hospodářské krise, jejíž rozsah později ještě chci naznačiti několika tahy, nutno v tomto státě hledati především v tom, že jeho průmysl daleko přesahuje potřebu vlastního obyvatelstva. Několik málo číslic nechť to znázorní.
Máme textilní průmysl, jehož odbyt v tuzemsku činí nejvýše 20% normální výroby, máme jiná velká průmyslová odvětví, která naprosto nemohou existovati a žíti z odbytu v hranicích státních. A tu se nyní vynořuje otázka: Co učinila vláda tohoto státu od prvního okamžiku, aby opatřila odbyt a příležitost k práci tomuto průmyslu s výrobními přebytky? Odpověď na tuto otázku je pro tento stát velmi smutná. Nejen že stát ztratil pro své výrobní přebytky svá přirozená odbytiště, která tu přece byla ve starém Rakousku - domácí produkce je přece z největší části zařízena pro odbytiště v celém Rakousku, - nejen že tento stát, mající k tomu možnost, nejen neměl v úmyslu nebo se nepokusil udržeti si tato stará odbytiště, nikoli, právě naopak: stát se proti bývalým odběratelům svých průmyslových výrobků hermeticky uzavřel a od svého vzniku zápasí s hospodářskou krisí, po krisi přes eminentně důležité podmínky pro zdárnou národohospodářskou práci, které má. Nejprve při vzniku státu, při jeho založení neměli jsme surovin; byla tu krise průmyslu pro nedostatek surovin. Otázka surovin byla velmi uboze vyřízena. Jak, to dokazuje Hotowetzův nákup bavlny a ještě mnoho jiných takových opatření, Englišův obchod cukrem a pod. (Výkřiky.) Krise pro suroviny byla vystřídána všeobecnou krisí uhelnou. Když jsme měli něco surovin, neměl průmysl uhlí. Ne snad že jsme neměli naprosto uhlí, nýbrž poněvadž jsme jím řádně nehospodařili a jen ty průmyslové podniky mohly si uhlí opatřiti, jež byly s to zaplatiti lichvářské ceny v podloudném obchodě keťasům. (Výkřiky.) Nyní máme uhlí, nemáme však odbytu. A nyní teprve cítíme krisi v celém jejím rozsahu. Tu přece musíme učiniti pokus o zjištění: Stíhá zodpovědné ředitele tohoto státu vina na těchto poměrech čili nic? Myslím, že je tu celá řada hrubých porušení a zavinění osob stát řídicích, jež způsobují a zaviňují, že jsme se dostali do takové hospodářské krise. Především celá obchodní politika státu, jenž se uzavřel, jenž jednal se sukcesivními státy, jmenovitě s ubohým Rakouskem jako s vasaly a ubohému Rakousku dal jen to, co dle zdání nezpůsobovalo pro okamžik možnost konkurence. Obchodní politika, jež se vůči ostatním zemím uzavírala a ponenáhlu s nimi odbyt našich výrobků udusila. Za to máme smlouvy s Francii, Španělskem. (Výkřiky na levici.) To je dědičný hřích tohoto státu, který je neustále orientován politicky podle Francie, podle vzoru a šablony pařížské, podléhá pařížským přáním a našeptávání a hospodářsky uměle zařizuje celou svoji existenci podle jistých zemí, kdežto s druhými zememi jsme dosud neuzavřeli rozumných obchodních dohod, s Německem, Rakouskem a celou řadou odbytišť na východě, jež se měla otevříti. Avšak tím je vinna nejen velkorysá zvrácená obchodní politika, nýbrž i malá administrativní politika, disposiční politika těch úředních orgánů, jež mají rozhodovati o tom, co se v příhodném okamžiku smí dovézti a vyvézti.
Povolení dovozní a vývozní. To je kapitola pro sebe. Celé hodiny mohli bychom o tom uváděti materiál, podle jakých hledisek udělují nebo neudělují se tato povolení. Vládne tu úplná libovůle, bez plánu, bez systému, není rozhodné, co by bylo ku prospěchu národnímu hospodářství státnímu, nýbrž můžeme skoro konstatovati, že jest rozhodné, zda povolení prospívá oné části průmyslu, který náleží k Živnokoncernu čili nic. (Souhlas na levici.) To jest národohospodářská orientace tohoto státu, podle těchto hledisek vede se celá dovozní a vývozní politika státu, podle této zásady se spravuje. Jest zcela zřejmo, že takový systém libovůle, který nepodléhá parlamentní kontrole, nýbrž který provádí každý podřízený úředník v těchto úřadech podle své okamžité nálady, podle své politické orientace, podle svého hlediska národnostního a j., že taková metoda má za následek protekci a konečně i korupci. Tvrdí-li se tu snad, že to jsou povšechná tvrzení, dovolíte mně snad, abych na potvrzení toho, co jsem řekl, uvedl dva příklady.
V Československé republice máme značně výkonný důlní podnik na rudu volframovou, jediný v celé Evropě. Tento důlní podnik je vypraven nejmodernějšími pomůckami. V roce 1920 byl najednou vydán zákaz vývozu rudy volframové právě ve chvíli, kdy tento závod mohl uzavříti s cizinou smlouvu na 15 měsíců při dosti vysokých cenách. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Následkem tohoto zákazu vývozu nemohl tento podnik na dobývání volframové rudy smlouvu uzavříti. (Německý výkřik: To je podnik německý!) Ano, to je podnik německý. Zatím nastalo na světovém trhu klesání cen a když zákaz vývozu byl zrušen, nemohla společnost již smlouvu uzavříti, poněvadž cizozemští kontrahenti k ní jíž nepřistoupili. Avšak nyní přichází zajímavost. Proč byl vydán zákaz vyvážeti? Poldina huť, která měla tehdy nouzi o rudu - jak známo náleží Živnokoncernu - nemohla si opatřiti cizích valut. Živnobanka neměla po ruce dosti franků a liber sterlinků, aby mohla na světovém trhu nakupovati a tu Živnokoncern došel na úřad pro zahraniční obchod a řekl: Nemáme volframitu, je nutno zastaviti vývoz. Obratem zastavil úřad pro zahraniční obchod vývoz a smlouva nemohla býti uzavřena. Po třech měsících měla Živnobanka zase francouzské franky a Poldina huť hned nakupovala v cizině, zastavila nákup volframové rudy Schönfeldsko-Schlackwaldské a tu se stalo, že v roce 1921 důlní závod dostal se do úzkých následkem poklesu cen na světovém trhu, poněvadž v roce 1920 nikdo rudy nekupoval. Tento závod na dobývání rudy šel nyní rovněž k vládě a pravil: Minulého roku pomohl jsi Poldině huti, buď aspoň spravedlivý, letos pomoz mně. Tuto pomoc úřad pro zahraniční obchod odepřel, ač by mu to bylo bývalo lehce možno. Podnik podlehl a teprve s nevýslovnou námahou a po letech práce bude moci býti opět otevřen a zřízen. (Předsednictví převzal místopředseda Buříval.)
Pánové! Kdyby měl někdy býti stát uzavřen od světového trhu obchodními válkami nebo jinými zápletkami, pak tu je bez gramu rudy volframové. Mimo Španělsko nemáme totiž jiného dolu na volframovou rudu v Evropě.
Druhý příklad. V minulém roce byly zadány přes Německo pro Rusko veliké dodávky strojů zemědělských za mnoho milionů korun. A ku podivu. Jediná továrna na hospodářské stroje v Roudnici obdržela těchto zakázek za více než 20 milionů korun a v německých krajích republiky stojí závody od října a máme tam v dotčeném průmyslovém odvětví skoro 3000 nezaměstnaných. Myslím, že tyto dva příklady, jež bych mohl ještě bohatě rozmnožiti, ukazují dosti jasně, podle jakých hledisek se postupuje v obchodě dovozním a vývozním.
A ještě jiné důvody ztěžují naši možnost odbytu. Především důvody fiskální. Dovolte, abych se zmínil z těchto nešťastných fiskálních opatření o nebezpečné dani uhelné. (Souhlas na levici.) Po těžkých bojích a když i organisace hornické opět se toho domáhaly, určila vláda aspoň nyní, aby se vybírala daň v původně zamýšlené výměře jen 30%, a došlo k snížení skoro o 300- 350 korun na vagoně uhlí hnědého a kamenného. Avšak tato opatření dnes v této krisi již nedostačují, tato opatření přišla především příliš pozdě, zastihují nás uprostřed hospodářské krise a nejsou způsobilá odvrátiti nějak neštěstí na nás se valící nebo je zmírniti.
Další zcela zvrácenou politiku v tomto státu, smím to zajisté říci, tvoří neobyčejně vysoké dopravní tarify, nepoměrně vyšší než ve všech státech sousedních, daň z obratu a různá jiná opatření. - (Posl. Kostka [německy]: Půjčka vagonová!) - ano, půjčka vagonová - která ohrožuje různá odvětví průmyslová, řeknu to zcela upřímně, přímo na životním nervu.
Svádělo by říci snad slovo odůvodnění, jež by se mohlo vyskytnouti v debatě, že konečně na odbytové krisi - často a rádo užívané heslo - nesou vinu vysoké mzdy, které dělníci dostávají, (Souhlas na levici.) a že by se mohlo ihned dosáhnouti objednávek, kdyby se dělníci rozhodli ceny snížiti a pracovati laciněji. Především bude asi v této sněmovně dost nesporno, že snižování mezd musí předcházeti snižování cen. Pro to je jen jedno konstatování: že jsme ještě daleko nedosáhli mírového stavu míry života dělníkova. Míra života dělníků v Československé republice je nepoměrně nižší než ve státech sousedních a v jiných státech. Všeobecná argumentace podnikatelů doznává ostatně případného osvětlení pamětním spisem, který vývozní průmyslníci v Jablonci podali 6. května vládě. Musím zcela zvláště zdůrazniti hlasem ojedinělým, že ve svém pamětním spise mezi jiným prohlašuji, že je nutno opatřeními celní a dopravní politiky, nikoli však snížením mezd raziti cestu zlevnění exportního zboží. V tomto sdružení sedí dělníci, zaměstnavatelé a zástupci obchodních a živnostenských komor, tedy obchodu. Pojednali jsme tedy o příčinách zvláštní a specielní nezaměstnanosti v Československé republice, třebas i jen v stručných obrysech; o tomto oboru dalo by se mluviti celé hodiny. Dovolte mně nyní, abych několika čísly doložil účinky této politiky. Předesílám, že čísla, jež uvádím, nemají naprosto nároku na úplnost. Částečně jsou překonána, vyšetřování je také neúplné a týká se především německého území, v němž mají naše svazové organisace svůj okruh působnosti, a jsou v poměru k státnímu celku příliš nízká. Avšak i z těchto číslic vychází bez pochyby na jevo, že p. ministr dr. Gruber mluvil nedávno nejčistší nepravdu, myslím, že nevědomky, avšak přece mluvil, když prohlásil, že v republice je 40.000 nezaměstnaných. (Smích něm. soc. dem. poslanců.) Trojnásobný počet nezaměstnaných by nebyl asi příliš vysoko odhadnut. Dovolte mi, abych vám přednesl několik holých číslic dle zaměstnání. Textilní průmysl má nyní 24.000 úplně a 46.000 částečně nepracujících. (Německé výkřiky: Avšak jen v německém jazykovém území!) Zajisté z největší části, 80% je v německém jazykovém území. Dělníků stavebních, nevyučených dělníků stavebních bez pomocných stavebních dělníků je 5000 bez chleba, počet pomocných stavebních dělníků, kteří jsou bez práce, činí mnohonásobně více a nedá se zjistiti. V průmyslu strojnickém je zaměstnáno v oblasti našich organisací 48%, v odvětví kovových knoflíků 15%, odvětví emailu je úplně ochromeno a je před úplným zastavením, čímž bude zasazeno asi 8000 až 10.000 kovodělníků. Zásoby jeho činí více než půl miliardy korun. Továrny na hospodářské stroje v severní Moravě a Slezsku stojí od října minulého roku. Továrny na hospodářské stroje v Čechách mají 3000 nezaměstnaných a 6700 zaměstnaných jen 3-5 dni v týdnu. V průmyslu chemickém máme 1600 nezaměstnaných, 3000 pracuje částečně a další 3000 dělníků jsou přímo před propuštěním. Horníci - nelekejte se, budete se diviti - počítali dne 21. dubna t. r. 6538 nezaměstnaných (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) a asi 10.000 pracovalo se zmenšenou směnou. Z rukavičkářů je 600 bez práce, v průmyslu kožném 600, v průmyslu hmot stavebních, v průmyslu cihlářském, vápnářském, cementářském nelze udati v číslicích počet nezaměstnaných a v německém jazykovém území dosahuje zajisté vysokých tisíců, z příčin, k nimž se ještě v řeči vrátím. Průmysl sklářsky stojí v poslední době před velkým omezením výroby, a denně dochází neustále k zastavení výroby a k propouštění nikoli u malých podniků, nýbrž skutečně u závodů velkých, oprávněných k existenci. Počet nezaměstnaných v tomto odvětví činní již mnoho tisíc. V průmyslu mramoru ve Slezsku a na Moravě je již po měsíce 700 dělníků bez zaměstnání, poněvadž je na jedné straně zakázáno dovážeti mramor ze Švédska a na druhé straně vyvážeti hotové mramorové zboží. Průmysl kloboučnický, na který se obyčejně ani nemyslí, čítá jen v Novém Jičíně 2400 dělníků, kteří jsou zaměstnáni místo 6 dnů jen tři dny. Ještě jednou opakují: Tato listina nemá naprosto nároku na úplnost a přesnost, v jednotlivých odvětvích byla již dávno daleko předstižena, poněvadž hospodářská krise nabývá denně větších rozměrů a zasahuje denně nová zaměstnání a nové podniky, které jsou před úplnými nebo částečným zastavením nebo chtějí zaváděti pracovní pausy.
A nyní, dámy a pánové, jakou politiku provozuje stát vůči těmto poměrům, jak se k nim chová, co dosud učinil, aby tyto poměry odvrátil? A tu musíme těžce žalovati a říci, že stát dosud ničeho neučinil, že tento stát vědomě k těmto poměrům pracoval. (Souhlas na levici.) A tomuto zjištění následuje druhá otázka: Jak se chová tento stát k obětem této své zvrácené hospodářské politiky?
Co tu říkám, požadavky, jež vznáším, nepřicházejí z řad našeho klubu, nýbrž z uložení a z usnesení mnoha velkých, významných demonstračních shromáždění, jež se konala včera, v den před sejitím parlamentu, voláme dnes plamenně na výstrahu a protest, žalujeme na methody, jak stát jedná s nevinnými obětmi své zvrácené a zločinné hospodářské politiky. (Souhlas na levici.) Stát dává, má-li někdo štěstí, že požívá podpory, denně 5 K. Komu však ji dává a jak se dostane? Tu vládne úplná libovůle jednotlivých politických okresních správ. Mnohými a mnohými omezujícími nařízeními k původnímu zákonu z 10. prosince 1918 nastaly poměry přímo anarchistické. 5 K dostane několik šťastných a snad pan dr. Gruber jmenoval jen počet těch, kdož těch 5 K vyslídí, když mluvil o tak malém počtu nezaměstnaných. Kdo dostane těch 5 K, vyhrává přímo los. Kdo je chce dostati, musí především přinésti průkaz, že nebyl vyloučen, že zůstal bez své viny bez práce, že nemá jmění, že žil výlučně ze svého výdělku, a ještě řadu účelných a méně chikanesních předpisů. Avšak nejhorší je na tomto poli ustanovení, že každý, kdo chce míti ten vyžebraný chléb - jinak se to nedá označiti - musí přinésti potvrzení od obce, že za tento peníz vykonal bezplatnou práci. A jak to nyní vyhlíží v praxi? Obce nemají práce, nemohou tedy potvrzení vydati a proto mohl pan ministr dr. Gruber napočítati jen 40.000 nezaměstnaných, poněvadž většina nezaměstnaných nemůže následkem tohoto ustanovení nikdy dosáhnouti požitku státní podpory v nezaměstnanosti. Dovolte mně znázorniti na příkladě, jak se toto nesmyslné ustanovení vykládá v politickém okrese kadaňském. Tam je několik pozemních prací, avšak nezaměstnaní jsou z největší části rukavičkáři. A co se žádá od těchto rukavičkářů? Dříve než dostanou poukázku na 5 K denně, musejí si koupiti lopatu a sekeru (Výkřiky.), také vozík, zkrátka musejí před tím vydati tolik peněz, co by jim stát dal za 3 měsíce. Je zcela logické, že nikdo nemůže splniti těchto podmínek, takže v Kadani nikdo nedostane podpory v nezaměstnanosti 5 K. Státní podpora je tím skutečně snížena na frašku a naši nezaměstnaní jsou bez omezení vydáni libovůli úřadů a byrokratů. Včera jsme měli řadu veřejných protestních shromáždění. Mohu zde konstatovati, že ve všech těchto shromážděních, když naši řečníci mluvili o tom, že nežádáme podpory pro nezaměstnané, nýbrž opatření příležitosti k práci, pánové, tu bylo znamenati bouři souhlasu a pochvaly na celé čáře. Ti lidé nechtějí podpory, oni chtějí příležitost k práci. (Souhlas na levici.)
Řekl jsem již dříve, co tento stát dosud učinil. A nebude-li zde veškeré dělnictvo důrazně a vážně upozorňovati, nebude tento stát jako dosud i v budoucnosti nikdy dbáti svých nejvýznačnějších a nejdůležitějších povinností vůči velké části svých občanů a bude je stále porušovati. Nám všem bylo v našich včerejších shromážděních uloženo, abychom zde z této veřejné tribuny prohlásili, že tento skandál musí býti odstraněn. (Souhlas na levici. Výkřiky.) Kdo chce namluviti nezaměstnaným, že (Hluk.) tento stát právě na zaopatření těchto svých obětí, nechce-li a nemůže-li opatřiti příležitost k práci, nemá peněz (Výkřiky na levici.), když vydává miliardy na neproduktivní militarismus (Souhlas na levici.), když používá a plýtvá mnoha a mnoha miliony na neužitečné representační účely (Hluk. Výkřiky.), když pánům vyslancům dává k disposici vily, jak by se hodilo pro stát se sto miliony obyvatel? (Výkřiky.) Myslím, že se to nikomu nepodaří... (Místopředseda Buříval zvoní. Německé výkřiky: Mluvte jen dále! Mluvte dále!) Na počátku jsem prohlásil, že je hanbou pro sněmovnu, že rozprava v těchto veřejných záležitostech musí býti vynucena takovými oklikami. (Německé výkřiky. Hluk.) Avšak, musí-li již tak býti, prosil bych, abych směl říci to málo, co říci nutno, a aby se při této příležitosti čas řečníkovi neměřil na vteřiny.
Naši dělníci čekají mnoho měsíců a žádají od nás a od parlamentu, aby tu zakročil. (Německé výkřiky a hluk.) Náš klub včas a opět a při každé příležitosti znova kladl požadavek slušné reformy státní péče o nezaměstnané. Zákon naposledy usnesený je směnkou na budoucnost. My však potřebujeme řešení okamžitého. Srovnáme-li, jak jedná tento bohatý, vítězný stát a na druhé straně jiné státy se svými nezaměstnanými, máme pocit smutného zahanbení. Kdežto v chudém Rakousku požívají dělníci již dávno státního pojištění v nezaměstnanosti, které jasně a určitě zákonem určuje jejich nároky v případu nezaměstnanosti, dává se u nás žebrácká skýva chleba dle libosti. Naposledy společně s českými sociálními demokraty žádali jsme důrazně návrhem Tayerle-Roscherovým (návrh 2135), aby se státní péče o nezaměstnané znovu obnovila v zákonné výměře, pardon, v plném zákonném rozsahu, jak bylo určeno zákonem z 10. prosince 1918, a výměra podpory, aby byla zvýšena o 100%. To je jediné, okamžité opatření způsobilé, aby poněkud zmírnilo bezmeznou bídu těchto statisíců lidí bez zaměstnání. Žádáme v resolučním návrhu, aby sněmovna prohlásila svou vůli a vyzvala sociálně-politický a rozpočtový výbor, aby nejdéle do 14 dnů podal v tomto návrhu ve sněmovně zprávu.
Mohl bych mluviti o celé řadě přání a možností, - se zřetelem k tomu, že uplynula doba určená k řeči, musím se omeziti - o nichž se mluvilo na našich shromážděních. Stát má velkou řadu možností, aby zmenšil nebo omezil počet nezaměstnaných. Chci je jen naznačiti. Stát může mnoho a má a musí veřejnými pracemi v nejširším rozsahu přispěti k tomu, aby nezaměstnanost snížil a státních prostředků k tomu poskytl. Nepřicházejte nám s výmluvou, že k tomu nemáte prostředků. K takovému účelu musí tu býti prostředky a ty tu jsou. Možno-li bez kontroly vydávati miliardy, pak mohou býti peníze i k tomu. (Výkřiky na levici.) Stát má dále možnost pro nejbližší dobu zaměstnati nejvíce stižený průmysl státními zakázkami v největším rozsahu. (Výkřiky.) Při této příležitosti urgujeme také, aby vláda učinila opatření - legislativní přípravy k tomu byly již učiněny, - aby byla učiněna přítrž libovolnému zabírání závodů podnikateli za jistých předpokladů paritní komisí. Urgujeme také návrh Roscherův, aby byl co nejdříve předložen ve sněmovně.
Dovolte mi, abych při této příležitosti zase uvedl příklad. Mezi téměř 7000 nezaměstnaných horníků je skoro třetina, jichž závody byly uzavřeny. Musíme se tázati. Jak přijdou majitelé dolů k tomu, aby uzavírali závody, když vláda má možnost zabrániti dle platných zákonů uzavření? Tak možno dojíti jen k závěru, že tyto závody mohly a směly býti uzavřeny se souhlasem vlády, v tomto případě ministra veřejných prací. § 174 hor. zákona dává hornímu úřadu možnost zabrániti uzavření hornických podniků.
V dnešním zasedání podali jsme
pilnou interpelaci. Nevím, kolik zástupců vlády je přítomno. Avšak
domnívám se aspoň, že tu je ministr sociální péče. (Německé
výkřiky: Právě přišel!)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.
Posl. Pohl (pokračuje): Prosím ho, aby vzal na vědomí, že žádám v nejkratší lhůtě závazné a jasné prohlášení vlády jako odpověď na interpelaci, kterou jsme dnes podali. Vláda musí doznati a prohlásiti, proč neučinila to, co jsme navrhovali, a zda je ochotna učiniti tak v nejbližší době. Žádáme a prosíme sněmovnu, aby přijala náš resoluční návrh, jímž se dává sociálně-politickému a rozpočtovému výboru 14 denní lhůta k podání zprávy o návrhu Tayerle-Roscherovu. Přijetím tohoto návrhu neučinila sněmovna pro nezaměstnané věcně ještě naprosto nic. Avšak přijetí návrhu není bez významu a bude-li sněmovna s tímto návrhem souhlasiti, pak mohou nezaměstnaní s malým zásvitem naděje očekávati, že aspoň ve čtrnácti dnech bude učiněn konec tomuto skandálu a jejich bídě.
Domníváme se, že bylo nutno upozorniti sněmovnu v přítomném momentu na tento nejdůležitější a nejpalčivější bod našeho veškerého života hospodářského.
Pánové! Nejsme přáteli vyhrůžek a já osobně již naprosto ne. Avšak jedno račte vzíti na vědomí. Můžete nám věřiti, že známe náladu mas a v tomto případě jí i rozumíme. Můžeme vám sděliti, že nálada mas je taková, že nebudou již za žádných okolností trpěti další trvání nynějších poměrů. Neboť na konec ptají se oběti vaší politiky polozmořené hladem, co je rozumnější: hrůza bez konce nebo konec s hrůzou. A hledáte-li ještě velezrádce, posíláte-li všude své politické agenty do dělnických shromáždění, pak hledáte v tomto případě na špatnou adresu. Neboť velezrádce musíte hledati na lavicích vládních, na lavicích vaší administrativní správy, která neslouží zájmům státu, zájmům celkového národního hospodářství, zájmům dělnictva, nýbrž egoisticky soukromokapitalistickým zájmům jednotlivých českých skupin finančních, a která tím vydává stát a v tomto případě zvláště německé dělnictvo největšímu nebezpečí a největšímu hladu na pospas. Račiž tedy, slavná sněmovno, považovati toto napomenutí za to, čím je, za varovný výkřik z nouze, jejž my tu tlumočíme jako výraz rozhořčení statisíců dělníků, který nám tito dali na cestu v obrovských shromážděních. Račte rozuměti tomuto výkřiku z nouze tak, jak je míněn, jako výkřiku zoufalství v hodině dvanácté. Nevyhovíte-li mu, pak prokážete státu a veškerému dělnictvu velmi špatnou službu. S tímto připomenutím, obracím se ke všem socialistickým skupinám, aby přispěly k tomu, aby se dělnictvo nedostalo ještě do větší bídy.
Prosíme Vás, abyste přijali návrh námi podaný, a vyzýváme vládu ještě jednou, aby svoji dosavadní politiku radikálně změnila, přejeme si a žádáme, aby bylo našim resolucím a usnesením vyhověno, neboť jsou to přání oprávněná.
Dovolte, abych se zmínil ještě
o něčem. Neříkám to rád, musím vám to však říci jménem dělnictva,
za něž tu mluvím: nepřišli jsme do tohoto státu dobrovolně. (Souhlas
na levici.) Neračte toho nikdy zapomínati. V roce 1918 zaplavili
jste nás letáky a slibovali jste našim dělníkům modré s nebe;
a dnes musíme konstatovati, že tyto dělníky, jimž jste tyto sliby
učinili, dáváte na pospas smrti hladem. Proti takové politice
postaví se německý proletariát - a myslím, že je s námi v tom
solidární veškerý proletariát - na obranu všemi prostředky, jež
má po ruce. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Buříval (zvoní):
Uděluji slovo dalšímu řečníkovi poslanci Slavíčkovi.
Posl. Slavíček: Slavná sněmovno! Otázka státních dodávek a zadávání jich je jistě kapitolou našeho hospodářského života tak důležitou, že je opravdu zapotřebí říci na osvětlení několik slov, konstatovati, kde se udělaly snad chyby, co je záhodno napraviti, a jak do budoucna postupovat.
Avšak dovolte mně několik slov napřed říci k řeči pana předřečníka. Zabýval se otázkou nezaměstnanosti, zabýval se otázkou přeplnění naší republiky průmyslem - věc to nám všem zajisté známá - a dedukoval z toho nezaměstnanost dělnictva. Jako kolegy německé tíží zajisté každého z nás nezaměstnanost a bude jistě povinností státu, co nejrychleji a nejšťastněji ji řešiti. Při této řeči však použil také příležitosti a stěžoval si, ba vyčítal státu našemu, že příliš mnoho věnuje na representaci. Dovolil bych si říci, že tvrzení toto není správné, a kdo viděl representaci států jiných, hlavně v cizině, nevyjímaje ani poraženého státu bývalého, nyní republiky Rakouské, nevyjímaje ani representaci státu německého, tedy státu poraženého, uzná, že se rozhodně kolega Pohl mýlí. Na representaci vydal náš stát velmi málo a representování je nedostatečné. Upozorňuji, že netýká se tato věc jen ciziny, nýbrž i domácích poměrů, a upozorňuji, že ani vláda naše nerepresentuje se tak, jak se representují všechny ostatní vlády ve všech ostatních okolních státech, nevyjímaje ani vyšší státní úředníky. Tedy tolik jsem považoval za svou povinnost říci po této stránce a dodávám, že v tomto ohledu náš stát šetří zajisté dostatečně.
Ale nyní k státním dodávkám. - Tedy opravdu snad jsme v mnohém chybili, chybili jsme snad v mnohém, pokud se týče styků s cizinou, protože jsme nemohli dosti dobře, nemajíce volné ruky, nemajíce stanoveny pevně hranice mírovou smlouvou, navazovati styky s okolními státy, na které se dohoda dívala nesympaticky, tak že by to považovala zajisté se strany naší za neloyálnost. My jsme propásli velmi mnoho v Ukrajině, v Rusku a velmi mnoho jsme propásli také z těch důvodů, poněvadž nebylo ani valné chuti u našich lidí, majících veliké průmyslové podniky v rukou, navazovati styky se socialisty v Ukrajině a Rusku, snad z určité antipatie politické. A když vidíme, co během té doby vykonaly státy jiné, silné, na př. Anglie, Amerika na Balkáně, musíme doznati, že chyby po této stránce se staly, ale ne vinou vlád, nýbrž také soukromých podnikatelů, kteří se báli risika při obchodních stycích v tomto směru. Je pochopitelno, když máme naši republiku průmyslově přesycenou, že všechno se vrhá na trh domácí a hledí - hodně lidově řečeno - urvati pro sebe co nejvíce. Je také pochopitelno, že dělnictvo a malé živnostnictvo nenalézajíc odbytu své práce ani za hranicemi, chápe se příležitosti a interesuje se silně o státní dodávky.