O starobním zaopatření úředníků a zřízenců velkostatkářských bylo v minulosti velmi špatně postaráno. Víme, že se pojišťovali za starého Rakouska v Güterbeamtenvereinu a u cukrovarnického spolku v Čechách, ale byly to pense, ze kterých nebylo možno těmto lidem býti živu. A byli odkázáni na platy z milosti, které byly skutečně ubohé a velmi smutné.
Návrh kol. dr. Matouška podaný mým jménem a některých kolegů byl první, který v této věci chtěl učiniti nápravu a tento návrh dává první podklad k zjednání lepších poměrů.
Ovšem, co se velkostatkářským úředníkům aktivním dnes slibuje v pozemkové reformě je velmi problematické. A sice proto, že to, co se jim tam slibuje, ž e by se mohli ev. uplatniti na zbytkových statcích atd., je ubohé a neproveditelné, nejen proto, že inteligentní zemědělci na 8 ha půdy by se neuživili, ale zároveň proto, že neměli tito úředníci dostatek kapitálu investičního. Jsou to lidé, kteří poctivě dlouhou dobu slouží na velkostatcích, a není možno, aby měli dnes tolik kapitálu, kolik na založení hospodářského podniku by potřebovali.
Velkostatkářští úředníci měli za to, že řekne se jim z kompetentních míst, zejména se strany vlády, jakým způsobem bude jejich existence opatřena, a jejich nejistota den ze dne roste a vidíme tak zejména na velkostatcích státem zabraných a na některých statcích po členech bývalé císařské rodiny. Zde jest velmi trapná situace pro zaměstnance a sice proto, že řeklo se jim, že oni jsou vlastně již úředníky republiky, avšak na druhé straně nevidí, že těmi úředníky republiky jsou, poněvadž v XV. oddělení ministerstva zemědělství vedou se statky po bývalých členech císařské rodiny jako "státem spravované" a oni nejsou tedy ani úředníky republiky, ani úředníky těchto bývalých majitelů. Žijí v trapné nejistotě, jak by to s nimi vypadalo, kdyby vlastnictví přece jen bylo přiznáno těm, kteří dříve tyto statky měli a kteří dočasně tyto statky nespravují.
Tyto poměry způsobily chaos, na který poukazují zaměstnanci velkostatků ve svém podání, jež učinili v těchto dnech ke kruhům poslaneckým. Zde úředníci trpce žalují, jak byli opomenuti u pozemkové reformy a zároveň také při zásobovací službě. Při pozemkové reformě těžce nesou, že v pomocných úřadech a v Pozemkovém úřadě samotném byli opomenuti, že k práci do tohoto úřadu nebyl nikdo z úředníků velkostatkářských povolán. Jest to pro ně tím trapnější, když právě nyní rozlétla se ona zpráva o pensi páně Svozilově. Jest příznačno pro poměry, že za krátkou dobu úřadování politický stranník má dostati velkou pensi, aniž by byl odborně kvalifikován a aniž by byl skutečně, jak by toho byla pozemková reforma zasluhovala, této sloužil. (Poslanec Petrovický: Dlouho sloužil?) Rok. A z toho měl půl roku dovolenou.
Tedy, velevážení pánové a dámy, zde jest přece něco, při čemž musíme domysliti, že jest v zájmu republiky a samotné výživy, pro kterou tito úředníci nejvíce mají pracovati, aby se ukázalo, že skutečně stát chce se starati o ty, kteří mají největším dílem přispět, k náležitému hospodářství a k obživě v republice. Tito úředníci v podáni, které učinili k poslancům, volají rovněž po odpolitisování Pozemkového úřadu a ohražují se proti diktatuře tohoto úřadu a nechtějí připustiti, jak Pozemkový úřad na nich žádá, aby sloužili podle intencí Pozemkového úřadu v plné nejistotě, co se s nimi stane ve stáří a co se s nimi bude díti dnes.
Úředníci velkostatku ale také ve službě zásobovací měli neobyčejně těžké postavení a viděli jsme zejména za druhého pana ministra zásobování, že úředníci velkostatku, kteří se velmi přičinili, kteří velmi poctivě sloužili pro výživu lidu, byli dokonce zatýkáni a trpce si stěžují, že do dnes se jim nedostalo zasloužené rehabilitace. To jsou ovšem poměry, které nijak nepřinášejí zisku republice, poněvadž ony stěžují výživu a veškeré poměry, které je třeba zkonsolidovati a upraviti. Tito úředníci nemohou dosti dobře věřiti tomu, že při pozemkové reformě naleznou uplatnění, když ani vláda ani parlamentní kruhy a nikdo jiný neříká nic určitého. Zde skutečně jest jistý chaos, který velmi neblaze musí působiti na úředníky. Říká se, že máme statky zabrané státem, ale my jsme viděli, když jsme potřebovali pro presidenta republiky sídlo, že stát vydal dokonce v československé tiskové kanceláři oficielní komuniké o tom, že od velkostatku křivoklátského koupí za 30 milionů část v Lánech, a ti, kdo myslili, že Fürstenberg bude první, kterému bude bez náhrady zabrán velkostatek, ti přicházejí do úplné nejistoty, neboť těžko mohou věřiti, že v nejbližší době bude republika jejich pánem, když kus tohoto velkostatku musí kupovati za 30 milionů korun.
To jest jeden takový případ, který pro příklad uvádím k této věci. Neméně příznačné je to, co stalo se na Moravě, kde pan Salm zakázal, aby se jeskyně na jeho majetku, rovněž zabraném, jmenovala jeskyní Masarykovou. A tu není divu, že úředníci na těchto statcích sotva věří, že by republika byla suverením pánem jejich v nejbližší budoucnosti a jest těžké jejich postavení, když nevědí, zda mají sloužiti více panu Salmovi nebo republice.
Tedy tato nejistota jest hlavní z příčin, proč úřednictvo velkostatku velmi si naříká na poměry, které zde jsou, a jest třeba, aby tomu úřednictvu, které jest odborně kvalifikováno a má všechny vlastnosti, aby nás v nejbližší době uživilo, byla dána určitá existenční jistota. Zákon, který se zde projednává, jest jaksi prvním krokem k tomu, aby úřednictvo aspoň bylo upokojeno, že na stará kolena bude zaopatřeno, neboť podpory pensistů na velkostatcích jsou skutečně strašné.
Do dneška ředitelé velkostatků, vrchní úředníci, nadlesní atd. a celá řada těchto vyšších úředníků, kteří kdysi měli to pozlátko, že jezdili v kočárech, živoří dnes s pensičkou tří až čtyř tisíc korun. Jsou to lidé, kteří před světem musí zakrývati tuto svou bídu, a jejich poměry jsou přímo děsné. Tedy v tomto případě jest naprosto nutno, aby zákon postaral se o tyto ubohé lidi a zákon, který je zde, byl schválen. Je to jaksi první krok k uklidnění a myslím, že naše návrhy mohou ovšem stačiti jen pro ten případ, že přijde klesání cen životních potřeb, neboť kdyby byla drahota, která byla dosud, platy, které se pro pense navrhují, by za žádných okolností nestačily. Jest tedy třeba, aby nejen pro pensisty, ale i pro úřednictvo velkostatkářské udělalo se skutečně něco positivního, aby zejména při pozemkové reformě bylo dbáno, aby zájmy úřednictva velkostatkářského byly náleží tým způsobem chráněny a aby byla učiněna taková opatření, která by skýtala tomuto úřednictvu plnou jistotu pro jejich existenci a zejména pro jejich stáří. (Posl. dr. Matoušek: již to v záborovém zákoně jest, jen kdyby to bylo mezi úřednictvem!)
V záborovém zákoně to jest a oni říkají, že co záborový zákon povídá, jest nejpustším cynismem, poněvadž tam jsou věci, které nejsou dosti dobře proveditelny, a proto také úřednictvo velkostatkářské nevěří, že stát splní to, co již na první pohled vypadá jako nesplnitelné. Jest třeba, aby úřednictvo velkostatkářské bylo plně upokojeno. Jestliže nebude to velkostatkářské úřednictvo upokojeno jasným zněním zákona, tu jest jisto, že nemůžeme od těchto lidí žádati, aby byli dobrými republikány, a podle toho také bude vypadati v příštím období naše výživa. Nesmí se zapomínati, velectěné shromáždění, že dosud do velké míry jsou to velkostatky, které živí města a které ve většině přece jen skýtají výživu těm, kteří nejsou samozásobiteli. Musíme počítati s touto třídou lidí jako velmi důležitou a zejména jest také potřebí, abychom k pozemkové reformě a ke státnímu obhospodařování povolali odborníky z řad skutečných zemědělců. Nutno přijíti k přesvědčení, že nelze za žádných okolnosti dělati v Pozemkovém úřadě a v úřadech podobných politiku, resp. že tam nesmí býti dělána politika třídní. Musíme přijíti k tomu, že nelze tak důležitý úřad, jako jest úřad Pozemkový, podle klíče politického spravovati, a jak to podle toho politického klíče vypadá, to ukazuje nejjasněji příklad pana Svozila, o kterém jsem se před chvílí zmínil.
Politické poměry, které byly klíčem způsobeny, resp. poměry v úřadech, které byly tímto klíčem (Hlas: Paklíčem!) ano paklíčem způsobeny, vedou k napros té derutě. Ale zejména v pozemkové reformě jsou tyto poměry takové, že nejméně těchto zkoušek snesou. Pozemková reforma je něco tak důležitého pro příští výživu v republice naší, že nesmí býti tyto pokusy již dělány, a musíme přijíti k tomu, že v čele tohoto úřadu musejí býti skuteční odborníci a je nesporno, že to musejí býti odborníci také z kruhů tohoto kvalifikovaného velkostatkářského úřednictva. Jestliže se dnes mluví již zase znova o nástupcích pana Svozila a mluví se opět o politických stranících, považuji to za chybu, která se může velmi zle vymstíti na státu samotném.
Chtěl bych jen ke konci připomenouti, jestliže dnes mluví se o uvolnění obchodu, že přece jen v dohledné době nebude možno toto uvolnění obchod u provésti tak plným způsobem, aby nebylo ještě pro krátkou přechodnou dobu potřebí žádných centrál a středisk, ve kterých by přece jen zahraniční obchod obilím byl řízen. A tu upozorňuji opětně na to se vším důrazem, že i na tato místa musí býti povoláni úředníci s náležitou kvalifikací bez ohledu na stranickou legitimaci a že jen tímto způsobem možno se dočkati resp. dodělati lepších úspěchů, než jakých jsme se dodělali při stranické zásobovací službě, která byla až dosud, mimo krátkou éru, v poslední době za úřednické vlády trpěna.
Doporučuji, vážení pánové a dámy,
velice vřele předložený zákon k schválení s tím dodatkem, že jistě
jest to jen malá splátka úřednictvu velkostatkářskému a že v nejbližší
době bude musiti přikročiti sněmovna k tomu, aby upravila definitivně
veškeré poměry i aktivnímu úřednictvu a zřízenectvu na velkostatcích,
neboť jen tím způsobem bude vyhověno nejen spravedlivým požadavkům
úřednictva volajícího o pomoc, ale také oprávněné potřebě státu.
(Výborně! Potlesk.)