Předseda: Tomášek.
Místopředsedové: inž. Botto, Buříval, dr. Czech, dr. Hruban.
Zapisovatelé: Marek, Záruba.
248 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: min. předseda Černý, ministři dr. Beneš, dr. Burger, dr. Kovařík, dr. Mičura; správce ministerstva financí dr. Engliš; zástupce ministerstva zahraničních věcí odbor. přednosta prof. dr. Hobza.
Z kanceláře sněmovní: sněmovní
tajemník dr. Říha, jeho zástupce dr. Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 48. schůzi poslanecké sněmovny.
Dovolenou na schůzi 46. a 47. pro neodkladné zaměstnání dodatečně udílím posl. Svetlíkovi, Tausikovi, Darulovi, Schäferovi. Dovolenou pro neodkladné zaměstnání od dnešního dne do 30. t. m. udílím posl. Bráneckému.
Chorobou pro dnešní schůzi omlouvá se posl. Mašata.
Byly provedeny některé změny ve
výborech. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Klub der Abgeordneten der deutschen
sozialdemokratischen Arbeiterpartei vysílá do výboru sociálně-politického
místo poslance Roschera posl. Blatnou.
Předseda: Došly
tyto spisy: Žádám za jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Předsednictvo senátu oznámilo:
přípisem ze dne 25. t. m. čís. 356, že senát schválil osnovu zákona, jímž se vláda zmocňuje, aby převzala státní záruku za zápůjčku fondu všeobecné nemocnice v Praze u Zemské banky království Českého až do výše 8,000.000 Kč ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou;
přípisem z téhož dne čís. 355,
že senát schválil osnovu zákona o scizení státního nemovitého
majetku ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou.
Předseda: Došly
některé dotazy. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Dotaz posl. Purkyňové a soudr. ministru školství a národní osvěty o přípravách k vydání zákona na ochranu přírodních památek,
dotaz posl. Landové-Štychové,
Pechmanové, Zeminové a spol. ministru financí o zrušení revisního
odboru ministerstva financí.
Předseda:
Došly některé odpovědi. Žádám o jich sdělení.
Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):
Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci posl. Drobného a soudr. o zmařeném sloučení veřejných škol obecných v Nosislavi poštvaným katolickým lidem (tisk 661),
odpověď ministra železnic na interpelaci posl. dr. Feierfeila, Scharnagla a soudr. o nedostatečných, ba nebezpečných dopravních zařízeních na zastávce Novosedlice (tisk 910),
odpověď ministra zemědělství na interpelaci posl. Krejčího a soudr. o hromadném propuštění zemědělského dělnictva na Slovensku, zvláště v župě zemplinské (tisk 779),
odpověď ministra národní obrany na dotaz posl. Košky a soudr. o dlouhotrvajícím nevyřízení podání stran,
odpověď ministra školství a národní osvěty na dotaz posl. Rýpara a soudr. o urážkách katolick. náboženství učitelem Josefem Mikoláškem na Vsetíně,
odpověď min. železnic na dotaz posl. Dubického, Bradáče a soudr. o nedostatečném bezpečnostním opatření na lokální dráze od Králova Městce do Křince,
odpověď ministra školství a národní osvěty na dotaz posl. Sladkého ve věci zřízení odborné sklářské školy ve Vsetíně na Moravě,
odpověď ministerského předsedy a ministra sociální péče na dotaz posl. Tayerle, Hampla a soudr. stran nezaměstnanosti a otázky bytové,
odpověď ministra sociální péče na dotaz posl. Krause o neplacení účtů za dodávky pro bývalý demobilisační výbor v Něm. Jablonném,
odpověď ministru školství a národní osvěty na dotaz posl. dr. Schollicha a druhů o nespravedlivém rozdělení knih pro chudé na školní rok 1920/21,
odpověď ministru pro zásobování lidu na dotaz posl. dr. Brunara o nezaplacení dodaných bramborů,
odpověď ministra národní obrany
na dotaz posl. Krause o bezplatné jízdě mužstvu, jedoucímu na
dovolenou.
Předseda: Počátkem
dnešní schůze byla tiskem rozdána zpráva.
Zástupce sněm. tajemníka dr. Mikyška (čte):
Tisk 1371. Zpráva zahraničního
výboru o usnesení senátu ze dne 20. ledna 1921, kterým se schvaluje
smlouva o hranicích z 10. srpna 1920 v S@evres.
Předseda: Počátkem
dnešní schůze byly tiskem rozdány interpelace.
Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):
Tisk 1327. Interpelace poslance dr. Baerana a druhů ministrovi vnitra o zabavení úvodníku v "Südmährerblatt" a "Montagblatt".
Tisk 1331. Interpelace poslance Dubického, Bradáče a soudruhů na vládu, aby v důsledcích nařízení ministerstva vnitra bývalého Rakouska ze dne 26. června 1849 § 4. odstavec 6 a se zřetelem na předpisy, obsažené v zákoně ze dne 7. září 1848 a císařského patentu ze dne 4. března 1849, zabrala tak zvané dominikální pozemky na Vysocku a Jilemnicku a tak dále a přiřkla je bez náhrady oprávněným nabyvatelům.
Tisk 1332. Interpelace poslance Nejezchleba-Marchy a soudruhů k vládě, aby vydala prováděcí nařízení k zákonu ze dne 17. prosince 1919, číslo 20 ex 1920 o vyvlastnění soukromých pozemků ke stavbám.
Tisk 1342. Interpelace posl. Schäfra, Jokla, Dietla, Hausmanna a druhů vládě o zavření pražských hostinců a kaváren.
Tisk 1343. Interpelace poslance dr. Luschky, Schälzkyho a druhů ministrovi vnitra a ministrovi spravedlnosti o opětovném zabavení periodického časopisu "Das Volk" v Krnově.
Tisk 1344. Interpelace poslance Pittingera a dr. Hanreicha ministrovi financí o přikazování cukru pro výrobu vína z matolin.
Tisk 1345. Interpelácia posl.
dr. Budaya, Boboka a společníkov na ministra financií v záležitosti
nesprávneho vyrubovania dane z obratu na Slovensku.
Předseda: Počátkem
dnešní schůze byly tiskem rozdány odpovědi.
Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):
Tisk 1333. Odpověď ministra pro zásobování lidu na interpelaci posl. Křemena a druhů o osvobození zaměstnavatelů od povinnosti platiti za učně příspěvek podle ustanovení nařízení vlády republiky Československé ze dne 2. září 1920, číslo 550 Sbírka zákonů a nařízení (tisk 1059).
Tisk 1334. Odpověď správce ministerstva financí na interpelaci posl. Bečko a spol. o zvýšení pensijních požitků bývalých zaměstnanců uherského státu na Slovensku a jich pozůstalých (tisk 662).
Tisk 1335. Odpověď ministra pro zásobování lidu na interpelaci posl. Sladkého, Zeminové a spol. v záležitosti lihových obchodů na Ostravsku (tisk 631).
Tisk 1336. Odpověď ministra pro zásobování lidu na interpelaci poslance Bráneckého a druhů v záležitosti úpravy melného pro námezdní mlýny na Slovensku (tisk 625).
Tisk 1356. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslance dr. Schollicha a soudruhů o vydávání nových českých jízdních průkazů německým středoškolským učitelům (tisk 845).
Tisk 1357. Odpověď ministra školství
a národní osvěty na interpelaci poslance dr. Schollicha a soudruhů
o vydání schematismu čsl. vyšších a středních učebných ústavů
a učitelů (tisk 844).
Předseda: Počátkem
dnešní schůze byly tiskem rozdány vládní návrhy.
Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):
Tisk 1360. Vládní návrh zákona o dani z vodní síly.
Tisk 1363. Vládní návrh zákona o stavebních úlevách, kterým se doplňují, případně mění ustanovení některých paragrafů nynějšího stavebního řádu pro Moravu, daného zákonem ze dne 16. června 1894, číslo 64 z. z. a změněného a doplněného zákonem ze dne 16. června 1914, číslo 44 z. z.
Tisk 1364. Vládní návrh zákona, kterým se zavádí placená dovolená pro dělníky při dolování na vyhrazené nerosty.
Tisk 1365. Vládní návrh zákona
o stavebních úlevách, kterým se doplňují, případně mění ustanovení
některých paragrafů nynějšího stavebního rádu pro Čechy ze dne
8. ledna 1899, číslo 5 z. z.
Předseda (zvoní): Vládní návrh zákona o další podpoře stavebního ruchu (tisk 1322), který ve schůzi 47. dne 25. ledna přikázal jsem výboru sociálně politickému a rozpočtovému, přikazuji dodatečně také výboru pro dopravu a veřejné práce.
Počátkem dnešní schůze byly tiskem
rozdány a zároveň výboru iniciativnímu přikázány návrhy.
Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):
Tisk 1320. Návrh posl. dr. Holitschera Palme, Kirpalové a soudr. na vydání zákona o zákazu podávání alkoholických nápojů mladistvým.
Tisk 1359. Návrh posl. dr. Lodgmana, Křepka, Böhra, inž. Junga, dr. Kafky a druhů na okamžité obnovení činnosti porotních soudů.
Tisk 1372. Návrh posl. Remeše, Pika, Ulricha a soudr., jímž se mění zákon z 18. listopadu 1919, č. 617 Sb. z. a n.
Tisk 1373. Návrh posl. dr. Kubíčka,
Berana, dr. Černého a druhů na doplnění zákona ze dne 6. února
1920, č. 117 Sb. z. a n. o zavedení a vybírání obecních platů
a dávek obci hlavního města Prahy.
Předseda (zvoní):
Ve věcech imunitních
došla jedna žádost. Žádám o její sdělení.
Zástupce sněmovního tajemníka dr. Mikyška (čte):
Žádost zemského soudu v Opavě,
oddělení VIII., č. j. Vr VIII 71/21-4 ze dne 17. ledna 1921 za
souhlas ke stíhání posl. dr. Schollicha a dr. Luschky
pro zločin rušeni veřejného pokoje podle § 65 tr. z.
Předseda: Přikazuji tuto žádost výboru imunitnímu.
Přistupujeme k prvnímu odstavci
dnešního denního pořadu. Tím jest
1. ústní zpráva výboru imunitního o žádosti posl. dr. Baerana, aby posl. Langrovi byla udělena důtka pro výkřik při řeči posl. dr. Baerana v plenární schůzi.
Zpravodajem jest pan posl. Nejezchleb-Marcha.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Nejezchleb-Marcha: Slavná sněmovno! Poslanec kolega dr. Baeran požádal ve smyslu § 51 jednacího řádu o udělení důtky poslanci kol. Langrovi. Podle řečeného § 51 má býti o této žádosti pojednáno v imunitním výboru a rozhodnuto do 48 hodin.
Podstata věci jest tato: Dne 14. t. m. mluvil v plenu sněmovny posl. dr. Baeran a tvrdil, že v Brně byly vydávány vojákům střely dum-dum. Při tvrzení poslanec kol. Langr zvolal: "Ty jste beztoho vyrobil sám.
Imunitní výbor pojednával o žádosti
kol. dr. Baerana a usnesl se, aby důtka kol. Langrovi
udělena nebyla. Imunitní výbor nespatřuje ve výroku tom nic jiného
než vyslovení pochybnosti o tvrzení kol. dr. Baerana a
jednu z běžných poznámek, které jsou ve sněmovně na denním pořádku
při srážkách politických protivníků. Doporučuji tedy jako zpravodaj
imunitního výboru slavné sněmovně jeho usnesení a navrhuji zamítnutí
žádosti kol. dr. Baerana. (Výborně!)
Předseda: Podle § 51 jedn. řádu má sněmovna mimo zpravodaje slyšeti také uraženého i provinilého a po té se usnésti bez další rozpravy prostým hlasováním, zda provinilému poslanci má se vysloviti důtka.
Uděluji tedy nejprve slovo posl.
dr. Baeranovi.
Poslanec dr. Baeran (německy): Velectění pánové! Vznesl jsem v této sněmovně obvinění, že nováčkům, pokud se týče vojákům byly při nedávných komunistických událostech v prosinci 1920 v Brně služebně přiděleny střely dum-dum. Při této příležitosti poznamenal jistý pán s české strany, že jsem sám zhotovil tyto střely dum-dum.
Imunitní výbor činí návrh, aby za to nebyla udělena důtka. Následkem toho se s tím klidně spokojím. Při této příležitosti však zjišťuji skutkovou podstatu.
Po těchto komunistických událostech v Brně sdělilo se mnou několik vojínů, že jim byly střely dum-dum úředně, pokud se týče služebně vydány. Nemohl jsem tomu uvěřiti a nejen že jsem žádal od těchto lidí střely, které mi v značném počtu předložili, nýbrž dal jsem si od nich dáti toto prohlášení a to v přítomnosti několika svědků: "Já podepsaný prohlašuji, že mi dum-dum střely v měsíci prosinci za pohotovosti byly v kanceláři setniny vydány. Jsem ochoten tento svůj výrok odpřisáhnouti." Toto prohlášení každý voják podepsal a kromě toho jsme se postarali podpisy svědků o správnosti vlastnoručních podpisů.
Pánové, z toho vidíte, že věc ta byla úplně v pořádku s mé strany a sám žasnu nad tím, že mi mohlo býti vyčítáno, že jsem střely dum-dum sám vyrobil.
Tato věc má však nyní další následky. Když jsem tuto věc přednesl ve sněmovně, vyjádřili se důstojníci v Brně takto: Jest možno - to praví páni důstojníci - že byly střely dum-dum vydány v prosinci, a to tímto způsobem: V listopadu byly, jak známo, výtržnosti proti nám Němcům napřed v Praze a pak v druhém roku republiky v Brně. Při této příležitosti, tvrdí páni důstojníci, mohlo se státi, že si vojáci sami zhotovili dum-dum střely. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Vojáci prý pak střely odvedli, v kanceláři setniny si toho nepovšimli a v prosinci byly náhodou vojínům zase vydány.
To, pánové, jest holá skutečnost, na níž nelze nejmenšího změniti. Pánové! Nedomnívejte se snad, že vaše vojáky vyhledáváme, aby nám dávali takové zprávy. Naopak mohu vám prozraditi, že vaši vojáci dobrovolně k nám přicházejí a podávají nám dobrovolně takovéto zprávy. Tak byli na příklad přede dvěma týdny u mne dva legionáři a podali mi v protokolu o 8 stranách - zase v přítomnosti svědků - do nejmenších podrobností zprávu o událostech v Tornya-Niéku na Slovensku. V Tornya-Niéku bylo zatčeno 14 Slováků a Maďarů pro jalové podezření z velezrady. Tito lidé, nebyvše vyslechnuti, byli zavřeni do těsné místnosti, kde nebylo postaráno o nic ani k sedění, ani k ležení. Tam byli mnoho hodin drženi ve vazbě. - Potom byl dán rozkaz tyto lidi postříleti. Tito lidé byli z ulice oknem sestříleni, jako se obyčejně sestřelují krysy. (Výkřiky německých poslanců.) A když již byli ti lidé postříleni, hodilo se dovnitř ještě 20 ručních granátů. Mohu vám z tohoto protokolu přečísti toto místo německy: "Bylo to hrozné," píší oba legionáři."Mozek byl rozstříknut po zdích a tento rozstříknutý mozek volá o pomstu."
Toto, pánové, neoznámili nám němečtí
vojáci, nýbrž čeští vojáci s odůvodněním, že se stydí za tyto
události, že však u našich českých kolegů zde ve sněmovně nenacházejí
sluchu. Tyto oba případy, na jedné straně dum-dum střely, na druhé
straně případy v Tornya-Niéku, spolu sloučeny dokazují, že československý
stát jest již úplně pobalkánštěn. Právo, zákon, autorita u nás
úplně zmizely, místo nich nastoupila libovůle, hrabivost a ukrutnost.
My Němci jsme v tomto státě bezmocni a nemůžeme, než abychom s
tohoto místa uvědomili lidstvo dosud umravněné o těchto dvou případech.
(Souhlas a potlesk na levici.)
Předseda (zvoní):
Slovo má pan posl.
Langr.
Posl. Langr: Slavná sněmovno!
Pan posl. dr. Baeran ve své řeči k dodatečnému rozpočtu...
(Hluk. Výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Slovo má pan posl.
Langr.
Posl. Langr (pokračuje): ... ukázal zde celé sněmovně pět patron, které byly napilovány, jak jsem sám zjistil, člověkem, který nebyl asi v této práci odborníkem, člověkem, který je napiloval takovým způsobem, že nikdy jsem nemohl z toho usuzovati, že by tyto patrony byly vydány vojenskou správou vojákům k vykonávání jejich služby. Jelikož znám pana dr. Baeran a již léta z jeho osobní a politické činnosti, jelikož jsou nám všem známy jeho útoky na republiku, jelikož jsem přesvědčen, že pan dr. Baeran neměl v úmyslu bráti v ochranu komunistické křídlo naší sociální demokracie, že se mu nejednalo o to, aby zde ukazoval, že se proti určité vrstvě našeho národa učinilo bezpráví, nýbrž jelikož této příležitosti použil znovu k hanění a očerňování republiky oproti cizině, a poněvadž neměl jsem příčiny věřiti tvrzení pana dr. Baerana - jelikož, jak jsem již pravil, znám ho z jeho činnosti, řekl jsem tato slova u vědomí plné odpovědnosti, řekl jsem, že bych dříve věřil, že to pan dr. Baeran napiloval sám, než že tyto patrony byly v tomto stavu rozdávány vojákům. (Výborně! Potlesk.)
Vážení pánové! Pan dr. Baeran
zde ukazuje spis, kterým mu prý bylo protokolárně dokázáno vojáky,
že tyto patrony dostali z úřední vojenské kanceláře. Pan dr. Baeran
nejmenuje jmen, pan dr. Baeran zde nemá jediného pádného
důkazu pro to, že by skutečně ten voják, který mu snad tyto patrony
dal k disposici, mluvil pravdu, že by mohl dokázati, že tyto patrony
mu byly skutečně vojenskou kanceláří dodány. Dr. Baeran
pouze zde tvrdí, že to slyšel, že to jakýsi voják řekl. To však
nemůže býti důkazem, že tyto patrony vojsku skutečně byly rozdávány.
Proto, pánové, nemohu ze svého prohlášení ničeho odvolati. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Výkřiky u německých poslanců.) Prosím znovu o zaujetí míst. (Děje se.) Pane kol. Hample, budeme hlasovati! (Výkřiky na levici.)
Ježto sněmovna vyslechla jak zpravodaje, tak uraženého a obviněného, dám hlasovati, zda má býti posl. Langrovi udělena důtka, či zda podle návrhu p. zpravodaje udělena býti nemá.
Dám hlasovati o návrhu výboru. Kdo hlasuje pro návrh zpravodajův, aby důtka udělena nebyla, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Sněmovna se usnáší, aby se důtka neudělila. (Výkřiky na levici.) Prosím o klid.
Tím je vyřízen první odstavec denního pořadu a přistoupíme k odstavci druhému, třetímu a čtvrtému.
Jsou to
2, 3., 4. zprávy výboru zahraničního
a) o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 1297) o mierovej smluve s Maďarskom z 4. červňa 1920 a o smluve medzi cessionárskými štátmi rakúsko-uhorskej monarchie z 10. srpňa 1920 (tisk 1325),
b) o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 1297), jímž na návrh vlády byla schválena mírová smlouva s Bulharskem (tisk 1324) a
c) o usnesení senátu N. S. R. Č. (tisk 1321), jímž na návrh vlády byla schválena smlouva o hranicích podepsaná čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, Polskem, Rumunskem, Srbo-Chorvatsko-Slovinskem a Československem v S@evres (tisk 1371).
Projednávání podle § 55 jedn. ř. usneseno bylo poslaneckou sněmovnou ve schůzi minulé a podáním zprávy ve všech případech pověřen výbor zahraniční.
Navrhuji, aby vzhledem k tomu, že všechny tyto návrhy usnesení předloženy byly jediným vládním návrhem a týkají se příbuzné materie, to jest úpravy mezinárodního státoprávního postavení naší republiky, konala se o nich rozprava společná.
Jsou snad proti tomu námitky, aby byla společná debata? (Nebyly.)
Není jich. Provedu to tedy tak, jak jsem právě uvedl.
Zpravodajové jsou posl. Hrušovský o tisku 1325 a posl. dr. Hajn o tisku 1324 a 1371.
Uděluji prvnímu zpravodaji panu
kol. Hrušovskému slovo.
Zpravodaj posl. Hrušovský: Vážená snemovňa! Veľké zadostučinenie pociťujem, že mne ako Slovákovi pripadla úloha referovať o mierovej smluve s Maďarskom, o miere s tými Maďarmi, pod ichž krutým panstvom súkmenovci moji úpeli, až po staletej porobe došli k svobode utvorením tohoto štátu československého.
Význam trianonskej mierovej smluvy spočíva pre nás v prvom rade v tom, že Maďari uznávajú sjednotenie národa československého v jednom štáte, v štáte samostatnom.
Bárs by sa mohlo zdať, že požiadavky československé voči Maďarsku boli snáď imperialistické, keď striezlive posudzujeme veci, nenie tomu tak. Naopak, mierovou smluvou maďarskou mnohé oprávnené požiadavky naše neboly splnené. Uvediem to pri podrobnom referáte o jednotlivých častiach smluvy. Ovšemže parlament stojí prítomnou smluvou pred fait accomplim, my na tejto smluve nemôžeme ničoho meniť, ale naleží nám plné právo na jej posúdenie.
Pri jednaní o mierových smluvách na parížskej konferencii hrala veľký zastoj odpovednosť porazených národov. Maďari smluvou touto uznávajú, že víťazné národy spojené i sdružené boly strhnuté do války vnútenej im napadením so strany Rakúsko-Uhorska a jeho spojencov. Vieme však dobre, že tak maďarská mierová delegácia ako i prejavy odpovedných činiteľov maďarskej vlády a parlamentu pri prejednávaní o ratifikácii tejto smluvy odmietali túto odpovednosť. Poukazované bolo so strany maďarskej na to, že len dvor rakúsko-uhorský, teda Viedeň chcela válku, ale že maďarský ľud bol toho najmierumilovnejšieho smýšľania.
Nuž my Slováci i Češ i dobre poznáme tú maďarskú mierumilovnosť a boli sme svedkami toho obrovského válečného nadšenia, ktoré zachvátilo Maďarov bez rozdielu už vtedy, keď bolo vyhlásené ultimátum Srbsku. Maďarský národ unisono volal: Nech žije válka, nech zahynú Srbovia. Nás teda umývanie maďarskej vlády nemôže mýliť.
Ale marné bolo i opekňovanie skutkov Maďarov pred ostatnou verejnosťou Europy, obzvlášte pred národmi dohody. Tieto dobre vedia, že maďarský štátnik Štefan Tisza to bol, ktorý prvý formuloval ideu Mittel-Europy, ktora sa stala veľkou ideou nemeckého cisára. Dobre vedia, že on to bol, ktorý pripravoval anexiu Bosnie a Hercegoviny.
Možno však namietať, že Tisza bol človekom jednej strany, keď i strany majority, ale predsa len smeru austrofilského, s ktorým pravé Maďarstvo nesúhlasilo. Nuž i takáto námietka odpadá, keď povážíme, že i vodca opozície maďarskej, maďarskej strany košutovskej, gróf Albert Apponyi r. 1914, keď vláda oznámila uhorskému snemu, že Rakúsko-Uhorsko vypovedalo Srbsku válku, demonštratívne a nadšene zvolal "Konečne!"
V roku 1914 Maďari sa zrovna obávali, že Srbi nejakým spôsobom predsa len príjmu i tie neprijateľné podmienky, ultimatumu. Nuž, Maďari chceli válku, chceli, aby bola krv prelievaná, ovšem že v tom domnení, že viťazná válka rozšíri ich imperium až snád na Balkán. Krvavú hru prehrali a nesú za ňu odpovednosť.
Prejdem teraz na referovanie o jednotlivých častiach smluvy. Prvá časť obsahuje úmluvu o spoločnosti národov. Úmluva táto sa doslovne shoduje s úmluvou, pojatou i do mierovej smluvy versailleskej a st. germainskej a do mieru bulharského.
Spoločnosť národov a účasť naša v nej je jedna z najväčších koncesií politických, ktorých sa nám mierovými smluvami dostalo. Dosiaľ platila zásada: Si vis pacem para bellum. Vedúcou myšlienkou úmluvy o spoločnosti národov je, že má byť zabránené válke, že má byť odstranený militarizmus, že má byť zachovaný mier, nemá byť pripravovaná armáda.
Úmluva táto obsahuje vlastne solidárne ručenie celej Spoločnosti národov. Je to zaisté ohromná myšlienka, lebo dosiaľ panovaly v celom svete iné zásady. Principielné odchýlenie od mocenskej politiky starého sveta spočíva v ustanovení, že každý člen má rovné právo rozhodovať v plenárnych schôdzach Spoločnosti. Je to ohromný pokrok, lebo dosiaľ rozhodovalo právo silnejšieho. Toto ustanovenie bude zaisté na prospech samých Maďarov, keď budú ako členovia Sväzu národov nútení spriateliť sa s týmito zásadami. Oni dnes odvolávajú sa na tisícročné právo silnejšieho nad podmaneným kmeňom, a tento názor je tak zakorenený v masse národa maďarského, že tento národ nemôže ani dnes tomu veriť a pripustiť možnosť svobodného života týchto národov, nad ktorými niekdy panoval. Taký názor ovšem ženie do dobrodružstiev, do válek massami národa.
Časť druhá pojednáva o hraniciach Maďarska. Mierová smluva určuje hranice Maďarska tým spôsobom, že súvislé územia, obývané kompaktne massou Slovákov a podkarpatských Rusov z bývalého Uhorska, priznala československej republike, kraje, obývané Rumunmi, kráľovstvu rumunskému, kraje, obývané Juhoslovanmi, kráľovstvu Srbov, Chorvatov a Slovincov a obývané Nemcami Rakúsku. Teritórium československého štátu je tedy určené, čo sa týka územia bývalého Rakúska, na základe štátneho práva českého, čo sa týka územia bývalého Uhorska, na základe etnografickom. Pri tom všetkom je treba vyzdvihnuť historickú a štátoprávnu súvislosť celého československého štátneho územia, a preto dovoľujem si v krátkosti znázorniť historickú kontinuitu jeho. Až do desiateho storočia, až do doby invázie maďarskej zo stepí azijských, trvala ríša československá pod názvom Veľkej Moravy a pojímala územie dnešných Čiech, Moravy a Slovenska, bývalej rímskej provincie panonskej a častí Dolných Rakús, Lužíc a Sliezska. Po porážke Veľkej Moravy česká vetev československého národa si vedela uhájiť samostatnosť svoju a opätovne sa pokusila nazpät získať uchvátené slovenské územie.